Nouzová nocoviště na Šumavě

Prozkoumávat nedotčenou divočinu Národního parku Šumava je vzrušující dobrodružství, ale je nutné dbát na určitá pravidla během cesty. Jedním z těchto pravidel je správné spaní. Šumava jako jeden z mála národních parků nabízí pro každého čundristu záchytná nouzová nocoviště. Tyto přístřešky poskytují útočiště v případě nečekaných problémů (nepříznivé počasí, nebo únava) V tomto článku vás seznámíme s nouzovými přístřešky v parku a ukážeme vám, kde jednotlivá nouzová nocoviště na Šumavě jsou, ať si můžete snadno naplánovat třeba přechod Šumavy.

Mapa nouzových nocovišť na Šumavě

Nouzové nocoviště

Nouzové nocoviště je vyhrazené místo pro legální nocování v Národním parku Šumava. Maximální kapacita 5 – 10 stanů / 10 – 20 osob (dle lokality). Nelze rezervovat, funguje na principu, kdo dřív přijde, ten dřív spí. Čím dřív tedy přijdete, tím větší pravděpodobnost, že budete mít, kde spát. Obzvlášť v létě jsou kapacity velmi rychle naplněny.

Provozní řád - to někdo čte?

I přesto, že tyhle informace nikdo nečte – možná z toho důvodu, že jsou napsané malým písmem a na velkém papíru, kde je smog dalšího textu, je důležité je znát. Tak to pojďme shrnout, ať je v tom pořádek.

  • Místo využijte pouze na jednu noc
  • Nerozdělávejte oheň (včetně použití všech druhů turistických vařičů)
  • Veškerý odpad odneste s sebou (a to platí všeobecně! – co si přinesu, zase odnesu).
  • Celoroční provoz od 18.00 do 9.00 hodin

Jednotlivá nouzová nocoviště na Šumavě

Nouzová nocoviště popsaná níže jdou za sebou přesně takto. Výchozím bodem je Hůrka u Prášil, což nouzové nocoviště pár kilometrů od Železné Rudy. Na opačné straně se jedná o nouzové nocoviště Pod Plešným jezerem, které je v těsné blízkosti u Plešného jezera a vrcholu Plechý.

Nouzové nocoviště Hůrka u Prášil

Velmi krásné nocoviště zhruba 7 kilometrů za Železnou Rudou. Mnoho turistů zde nepotkáte, nocoviště je buď na začátku nebo příliš blízko vašemu konci přechodu Šumavy. Stejně jako ostatní obsahuje základní vybavení. Při deště se ale zatravněná plocha rychle rozmáčí.

Nouzové nocoviště Poledník

Nejedná se o spaní přímo na rozhledně – bohužel. Na druhou stranu je nocoviště přímo za rozhlednou. Je velké, obsahuje více jídelních stolů a okolí rozhledny nabízí i úkryt v podobě kamenné zastřešené „budovy“.

Nouzové nocoviště Modrava

Svého druhu asi jediné – pár set metrů od centra Modravy se na malém prostoru rozkládá nocoviště jehož podkladem je drť/ kúra. Spaní je ale velmi příjemné. Obzvlášť na tomto nocovišti si dejte velký pozor na obsazenost – my jsme přišli okolo 5 hodiny a už v 6 bylo nebylo žádné místo.

Nouzové nocoviště Bučina

Jedno z nejkrásnějších nocovišť u Knížecích Plání. Přístup ihned u cesty, vcelku prostorné a se základním vybavením.

Nouzové nocoviště Strážný

Příjemné nocoviště v blízkosti Strážného, kde můžete načerpat zásoby. Důležité je vědět, že do Strážného je to zhruba 1,5 km pěšky. Proto bych si rozmyslel, zda jít s plnou polní, nebo nejprve rozbít tábor a poté jít do města.

Nouzové nocoviště Nové Údolí

Prostorné nocoviště na rovné ploše. V all-inclusive vybavení je stůl s lavicemi a ohraničené území. V blízkosti nocoviště je toi toi.

Nouzové nocoviště Pod Plešným jezerem

Ohraničené místo v kryté části lesa. Při dešti je nocoviště docela rozmáčené a najít nerozbahněné místo bude oříšek.

Další velmi hodnotné informace naleznete na oficiálních stránkách NP Šumava. Mimo to i aktuální informace o dění v parku a případných omezeních. 

Přechod Šumavy za 3 dny

Otevíráme mapu světa, týdenní dovolená není příliš dlouhá na to vydat se dál za hranice naší “hroudy”. Kroužíme po evropských státech, ale v době covidí (květen/ červen 2021) bylo až příliš náročné ztrácet čas vyřizováním byrokracie, výměnou za pár dnů strávených třeba na Madeiře, jak bylo v plánu. Proto jsme vyrazili objevovat Šumavu. Všechny důležité informace o tomto 3 denním treku si můžete přečíst v tomto článku.  

Nouzová nocositě na Šumavě: Mapa

Sleduj nás na instagramu

Kdy se chodít Svatojakubská cesta?

Kdy se chodí Svatojakubská cesta

Vyrazit můžete kdykoliv, horší to bude s ubytováním, lepší zase s množstvím poutníků, které na cestě potkáte. Nejlepší období, kdy se chodí svatojakubská cesta je dle nás od konce sprna až po konec října. V opačném případě od konce března do konce května.

Poté vypukne šílenství. Letní měsíce jsou ve znamení „boje o postele“. Většina států EU má prázdniny, lidé si berou nejvíce volna a vyráží na camino. Ostatně tady máte komentář od poutníka Milana, který šel v červenci portugalskou cestu z Porta: „Tam jsou lidi, hlavně v létě, který vstávají v půl 5 v 5, aby mohli vyrazit a do oběda mohli být v albergue a měli své místo jisté.“ 

Zdroj: Zdroj: https://www.whereandwhen.net/when/europe/spain/santiago-de-compostela/

Zelená značí období s nízkou návštěvnosí, červená zase s tou maximální.

Otázkou pak je, zda na tuto hru chcete přistoupit a trápit se brzkým ranním vstáváním, nebo si chcete užít tzv. slow-walking. Zase slow walking ve 35 stupňích není zrovna příjemný 😀 Obecná odpověď na otázku kdy se chodí Svatojakubská cesta neexistuje. Nejvíce záleží na Vašich možnostech.

Tápeš při hledání letenek? ✈️ Ukážeme ti jak na to 🙂

Tápeš při hledání letenek? ✈️ Ukážeme ti jak na to 🙂

Počasí v letních měsících u francouzské cesty je katastrofální. V tuzemsku dosahuje teplot až 40°C. Lidé z Jihu Španělska proto jezdí na Camino del Norte se ochladit. V roce 2021, kdy jsme camino šli, tam byly noční teploty 30°C.

Obecně dle komentářů hlavně poutníků „zkušeňáků“ doporučujeme vyrazit na jaře anebo na podzim (viz. graf výše)

Buďte opatrní s tím, že už to nebude na přílišné spaní venku pod širákem, že nebude tolik albergue otevřených (i díky vlhkosti a zimě, protože ne všechna albergue jsou vytápěná), nicméně nabyjete dojmu, že máte Camino téměř pro sebea to stojí za to!

Více o počasí zde

My jsme měli i to štěstí, že nám na cestě pršelo minimálně (tuším, že z 19 dnů celkem dvakrát). Z jednoho deštivého dne jsem pořídil tuto fotku, kde jsme měli oba jiné názory. Já šťastný, Zdenička překvapená.

ZAJÍMÁ TĚ VÍCE INFORMACÍ O SVATOJAKUBSKÉ CESTĚ?

Sleduj nás na instagramu

Výšlap na Kleť - ideální jednodenní výlet

Výšlap na Kleť: Vše, co potřebujete vědět

Život v již tak krásných Budějovicích si párkrát za rok zpestříme výšlapem na Kleť. Existují příběhy, kdy se lidé vydávají na Kleť denně, jiní zase pouze na Nový rok a někdo na ní nebyl vůbec. V tomto příspěvku se dozvíte, jaké jsou možnosti výstupu na Kleť, jaká odměna na vás na vrcholu čeká a na konec poodhalíme i pár zajímavostí o této dominantě Blanského lesa. Váš virtuální výšlap na Kleť právě začíná. Pojďme na to. 🙂

Trasy na Kleť

Z Českých Budějovic máte na výběr několik možností. Tou nejčastější je využití auta. Bez větších překážek si zajedete až k úpatí Kleti a poté už můžete pohodlně a s úsměvem polykat dávky strmé cesty až na vrchol Kleti. Druhou možností je využití vlakové přepravy, konkrétně vlaku zvaný Šumavský expres. Jak už název napovídá, můžete se těšit na příjemnou vyhlídkovou jízdu tímto šinkansenem, který denně brázdí koleje od Budějovic až po šumavské Nové údolí. Vytrvalejší pak volí bicykl.

na kleť z českého krumlova

Vláčkem lze dojet z Českých Budějovic až do České Krumlova. Zastávka vlaku je na samém okraji Krumlova, odkud se lze ihned napojit na turisticky značenou trasu vedoucí až na Kleť. Cesta je pozvolná, nicméně delší oproti cestě z parkoviště v Krásetíně. Využít můžete hned dvě značené trasy. První vede kompletně po zeleně značené trase. Druhá trasa je kombinací zeleně značené, modře značené a červeně značené.

TIP: Pokud nejste z Českých Budějovic a plánujete u nás na Jihu strávit celý víkend, doporučujeme jeden strávit v okolí Krumlova. 

V obou případech ujdete stejně dlouhou trasu, tedy 6,5 km od nádraží v Českém Krumlově až na vrchol Kleti. Pokud nechvátáte a chcete si výlet na Kleť užít, můžete se zastavit na rozhledně Granátník. 

Říkáte si… no jo, ale já nechci jít tou samou trasou zpět. Není třeba. Z Kleti můžete pokračovat dále přes parkoviště v Krásetíně až do Holubova. I v Holubově šumavský expres zastavuje. 

Doporučujeme ale vhodně naplánovat čas odchodu z vrcholu Kleti, aby vám vlak neujel. I kdyby se tak stalo, můžete čas strávit v poctivé jihočeské restauraci pár metrů od železniční stanice. V Holubovské restauraci “Pod Kletí” vás pohostí dobrým pivem a fantastickými tvarohovými knedlíčky! 

Na kleť z parkoviště

Výšlap na Kleť jsme v prvních letech začínali převážně z parkoviště Krásetín. Důvodem byla časová úspora a jistá pohodlnost. Tuto trasu využívá drtivá většina turistů. Nejen proto, že si trasu velmi zkrátí, ale také proto, že z parkoviště je to pár metrů k lanovce vedoucí až na vrchol. 

Jako velký fanoušek lanových drah jsem ale tuto možnost nikdy nevyzkoušel. Stejně tak Zdenička, která trpí pro mne až “přehnanou” láskou k lanovkám. 

Parkoviště funguje 24/7. Denně pak od 9:00 do 17:00 zaplatíte za neomezené stání 50 Kč. Na parkovišti je stánek s občerstvením.  

TIP: Přijeďte před devátou a máte 50 Kč v kapse 🙂 

Trasa měří necelých 2,5 km a zdoláte ji za 40-50 minut. Fyzicky zdatnější i dříve. Počítejte s tím, že v době po dešti nebo v zimě bude trasa kluzká, a tedy náročnější. 

RESTAURACE NA KLETI

Odměnou za úspěšný výstup na nejvyšší bod Blanského lesa v nadmořské výšce 1087 m. n. m. vám bude pohoštění v místní horské chatě. Pro nás to vždy bývá zážitek a jakási motivace. Naší odměnou bývá již tradičně malé pivo, česnečka, občas doplněná o chleba se sádlem či tzv. šmitcem!

V letních měsících je Kleť otevřená v týdnu od 10:30 – 17:00. Víkendy pak od 9:00 do 17:00. Aktuální informace ale vždy naleznete na jejich facebookovém profilu. 

LÍBÍ SE TI OBSAH, KTERÝ TVOŘÍME?

ROZHLEDNA KLEŤ

Rozhled na vrcholu není jediným cílem návštěvníků. Jak již bylo zmíněno v úvodu. Motivem může být sport nebo tradice výstupu. Jako turista, který ještě na Kleti nebyl ovšem doporučujeme po zdolání vrcholu postupovat dále až na 18 metrů vysokou kamennou rozhlednu. 

Rozhledna nemá otevírací dobu. Lze ji navštívit kdykoliv. U vstupu je instalovaný turniket s platebním terminálem. Žádnou živou obsluhu tedy neočekávejte. 

Vstupné tuším stojí 30 Kč pro děti a 60 Kč pro dospělé.

Výhled z rozhledny Kleť

PÁR Zajímavosti na závěr

Věděli jste, že rozhledna Kleť je nejstarší kamennou rozhlednou v ČR? Nechal ji vybudovat v 19. století kníže z rodu Schwarzenbergů pro soukromé účely. 

Co mám ale vůbec nejradši, jsou výhledy při východu či západu slunce na alpské vrcholky. Za velmi příznivých podmínek je lez vidět samozřejmě i přes den, ale užít si tu atmosféru časně z rána nebo při západu slunce je skvělý zážitek. 

Když už budete na vrcholu stojí za to vidět i prostředí nejvýše položené hvězdárny na našem území.

SLEDUJ NÁS NA INSTAGRAMU

Výstup na Olymp v roce 2023: Za bohy na Mytikas

VÝSTUP NA OLYMP

Když jsem na konci září roku 2020 odlétal do řeckých Atén, abych zde rozšířil na dalšího půl roku své studijní obzory, první věc, která mě zaujala ještě, než jsme přistáli, bylo právě pohoří Olymp. Ti z Vás, kteří pravidelně létají nebo alespoň jednou letěli, ví, jaké to je, hledět z okénka (když máte to štěstí) při přeletu velkých pohoří. Jediný pohled oživil i dávno zapomenutý sen z mého skromného bucket listu – výstup na Olymp. 

Určitě si každý z Vás vedete svůj bucket list. I já mám ten sůvj a občas do něho nahlédnu. Obzvlášť na začátku roku a pak průběžně do něj zapisuji zážitky a sny, které bych chtěl jednou zažít. Určitě doporučuji vám všem si takový bucket list udělat.

Bylo září, teplé dny v Aténách střídaly bouřky a do toho panovala neklidná situace díky covidu, která se stupňovala. Jak dny ubíhaly, plánování výstupu na Olymp bylo intenzivnější. Čas, kdy by bylo možné na Olymp vystoupit bez použití horského vybavení, se krátil. S koncem října měly přijít první sněhové radovánky, kterých jsem se rozhodně účastnit nechtěl.

Výstupní bod parkoviště Prionia

Měl jsem to štěstí, že jsem narazil při seznamovacím srazu na dvojici sympaťáků. Ti stejně jako já byli mimo hlavní skupinku všech studentů. S Guvenem z Rakouska a Richardem z Litvy jsme se dali do řeči prakticky hned. Hlavními tématy byly naše osobní zpovědi, II. světová válka a samozřejmě mladistvé pohledy na život.

Klukům jsem po pár dnech představil nesmělý plán výstupu na Olymp, včetně cesty a náročnosti. Překvapivě souhlasili a byli stejného názoru jako já – „Budu mít tuhle příležitost znovu?“. Richard ještě před cestou oslovil spolužačku ze třídy a neohrožená parta byla kompletní. Hodilo se to i kvůli rozmělnění nákladů celé výpravy. 

Po vzoru Hanzelky a Zikmunda jsme tak vyrazili vstříc dobrodružství a neznámu. Vše začalo v autopůjčovně na okraji Athén, kde na nás čekal Hundai i10. Má tupost naše časové plány posunula o hodinu dál. Propadl mi řidičák a nebyl jsem navíc majitelem kreditní karty. Kdybych putoval sám, zde by mé dobrodružství končilo a spíš než jako Hanzelka a Zikmund bych skončil jako spráskaný pes s polámaným sebevědomím.

PLÁN CESTY VÝSTUPU NA OLYMP

Litochoro leží na samém úpatí Olympu, ale není to zároveň výstupní bod! Ten se ukrývá 18 kilometrů severně a o 800 výškových metrů výše na parkovišti s názvem Prionia. Nachází se zde také restaurace, kde můžete po náročném výstupu odměnit své rozlámané tělo. Výstup na Olymp je dlouhý 9,2 km, přičemž musíte zdolat převýšení 1848 metrů. 

Cesta z parkoviště Prionia pokračuje po modré do Refuge A “Spilios Agapitos”, což je také poslední možné místo na načerpání pitné vody! Refuge není v provozu po celý rok. Stefanos jej provozuje od konce dubna do první velké sněhové nadílky. 

Z přístavních Athén jsme vyrazili po dálnici na sever do 400 kilometrů vzdáleného města Litochoro. Celou cestu nás Gueven zásoboval střídavě klasickou hudbou a skupinou Rammstein, což ocenil hlavně Richard. V Litochoru jsme strávili noc v apartmánu rezervovaný přes booking. Shodou okolností je apartmán oblíbený u mnoha Čechů, což jsem zjistil záhy, když nás vítal majitel Yiannis s úsměv a frází: „Ahoj, jak se máš?“. Apartmán je krásný, hostitel skvělý a v docázkové vzádlenosti je skvělá pekárna! 

Scenérické výhledy při výstupu na Olymp

„Jako správný cestovatel s sebou nosím i něco dobrého, převedeno do řeči normálních lidí – nosím s sebou chlast. Ten přišel vhod, když jsme si se Stefanosem připíjeli. Stefanos svým dojmem prvně působil jako jeden z mála turistů, kteří chtějí zdolat peak. Po pár minutách konverzace nás uvedl v omyl s tím, že refugi sám provozuje. Česko, stejně jako Yannis, znal velmi dobře, obzvlášť České Budějovice mu utkvěli v paměti. Stefanos se živí mimo sezonu jako řidič kamionu. Po celé Evropě rozváží vše, co mu naloží. Jednou se tak vydal i do Českých Budějovic s ocelovou konstrukcí.“

Scenérické výhledy při výstupu na Olymp

z Refugi na vrchol skala

Z Refugi poté přichází ta nejnáročnější část výšlapu. 2,6 kilometrů dlouhá trasa s výškovým převýšením 808 metrů nám zabrala zhruba hodinu a půl. Tím jsme stanuli na vrcholu „Skala“, který je přímo naproti nejvyššímu vrcholu Mykitas (nejvyšší bod pohoří Olymp). K zdolání Mytikasu už bude potřeba základní horolezecké vybavení – helma a jistící lano. Každý, kdo z vrcholu Skaly mířil na Mytikas byl takto vybaven.

Kvůli časovém schodku, který jsme postupně získali díky zapomenuté vodě Richarda v základním táboře a našeho návratu pro ni, nebo díky špatnému fyzickému stavu Guevena, který nám v podvečer příjezdu do Litochora vyprávěl, jak lozí po vrcholcích Alp, ale právě teď už fakt nemůže, jsme nabrali zpoždění a na vrchol tak dorazili hodinu a půl před západem slunce. 

TIP: Doporučuji vyrazit opravdu časně z rána, abyste měli dostatek času na celý výstup i sestup. V letních měsících tento problém odpadá, pokud ale plánujete výstup na podzim nebo v termínu jako my, vyrazte ještě před východem slunce.

Z výstupu na Olymp

"na vrcholu" olympu

Na vrcholku jsme se zdrželi a užívali si ten pocit vítězství a samoty. Osobně mám nejraději tu cestu před dosažením vrcholu. Emoce jsou v tu chvíli pro mě nejsilnější, užívám si každý krok a stále více prahnu po tom, co mě tam čeká. Čas byl ovšem neúprosný. Naše vybavení těžko obsahovalo čelovky. Navíc, když jsme počítali ztráty po bitvě s vrcholem, hrál v náš neprospěch zdeformovaný Gueven, kterému hrozilo, že mu nohy každou chvíli vypnou. A skutečně vyply.

Cesta dolu to byl teprve oříšek. Málo lidí si uvědomuje ten úděl, ale pokud někam vystoupáte není vyhráno, musíte i sestoupit. V případě lanovky je to jiná, tady žádná nebyla. Zhruba u refugi nám Gueven sdělil, že už dále nemůže jít, což ilustroval i dřevěný klacek o který se opíral. Slunce v tu dobu už zapadalo.

View points při výstupu na Olymp

Ujistil nás, že si chvilku odpočine a dožene nás. Jak moc si potřebuje odpočinou jsme zjistili záhy. Když jsme dorazili na parkoviště, byla už tma. „No connection“ nás odstřihlo od jediného možné spojení s Guvenem a Richardem, kteří se ani po půlhodině neobjevovali. Rozhodl jsem se, že jim půjdu, respektive poběžím naproti. Zastihl jsem je po dvou uběhnutých kilometrech. Gueven sotva šel, proto ho musel Richard podpírat. Scéna jak z akčního filmu, kdy je jeden raněný a druhý mu pomáhá.

V tu dobu už bylo zhruba osm hodin večer. Zbylé dva kilometry jsme s Richardem nesli střídavě Guevena na zádech, abychom dorazili na parkoviště, co nejdříve. Prvotní hněv na Guevena opadnul a ty dva kilometry jsme se řehtali jako nikdy.

Vrchol sousedící s Olympem

Silné zážitky formují přátelství. Proto můžu říct, že s Karlem máme silný přátelský vztah, zažili jsme spolu krásné, ale i krušné situace, které se musely společně řešit. Každý má nějakého svého nejlepšího přítele, nejsou jich desítky, někdy je napočítáte i na prstech. Pro mě to jsou lidé, se kterými mám specifické a silné zážitky. A i přesto, že společně nejsme v kontaktu každý den, někdy i týdny, vím, že jsme skuteční přátelé. To nemusí platit o lidech, se kterými se potkáváte denně.

Gueven jako čestný muž uznal svou hloupost, sklonil se před Čechem a Litevcem, což jsme s Richardem brali jako zadostiučinění jeho utrpení, a stejně tak jsme to brali jako konečné vítězství nad Rakouskem 😊 Odměnou nám byl gyros v Litochoru, na který nás všechny Gueven pozval. Do Athén jsme dorazili okolo druhé hodiny ranní. Díky tomu, že jsme byli zahraniční studenti a s výmluvou špatné informovanosti, nás také vojenská hlídka bez problému pustila do města.

Řeknu Vám vidět prázdné centrum Budějovic byl pro mě jeden z nejsilnějších zážitků, které jsem měl v pandemii možnost vidět. Vidět prázdné centrum Athén, bylo spíš apokalyptické než radostné. Temné ulice, pofiderní lidé potulující se po ulicích a ticho téměř čtyř milionového města.

Tápeš při hledání letenek? ✈️ Ukážeme ti jak na to 🙂

Tápeš při hledání letenek? ✈️ Ukážeme ti jak na to 🙂

VHODNÉ VYBAVENÍ NA CESTU

Na jednodenní výstup na Olymp velmi doporučuju dostatek pitné vody. V letních měsících dosahuje teplota na vrcholu i 32°C, níže to může být i více. S vodou se váže i dostatek energie, která lze doplňovat tyčinkami a nějakou svačinou. Samozřejmostí je obuv s pevnou podrážkou. Nemusí to být vyloženě pohorky, postačí sportovní obuv. Cesta je dobře udržovaná a i přesto, že poslední úsek je velmi strmý a téměř celý po kamenech, nejsou to ostré kameny, ale taková „drť“.

Doporučuju si také na výstup na Olymp stáhnou mapu trasy do telefonu, po celou dobu od parkoviště není žádný signál! Na cestách používáme vždy srdcovku mapy.cz

Dobré oblečení v závislosti na počasí. 24. října, kdy jsme na vrchol šplhali, bylo bezvětří, a jak můžete vidět stačila mi lehká bunda. Sluneční brýle nesmí chybět.

počasí na cestě

Pokud plánujete dopředu, doporučil bych zhruba týden předem zjistit aktuální stav počasí. Určitě bych Se nevypravil na vrchol, pokud má být oblačno nebo jinak zhoršené počasí. Opravdu nic neuvidíte, navíc ve zhoršených podmínkách se hůř jde. Terén byl i za sucha dost kluzký. Vyplatí se výšlap načasovat!

Na stránce Mount Olympus Climatenajdete přehledný vývoj počasí v jednotlivých měsících.

Zmiňované Refugi “Spilios Agapitos”nabízí taktéž dobře zpracované informace o počasí.

Výstup na Olymp: Pohled na Olymp z parkoviště
Výstup na Olymp: Pohled na Olymp z parkoviště

počasí na cestě

Pokud plánujete dopředu, doporučil bych zhruba týden předem zjistit aktuální stav počasí. Určitě bych Se nevypravil na vrchol, pokud má být oblačno nebo jinak zhoršené počasí. Opravdu nic neuvidíte, navíc ve zhoršených podmínkách se hůř jde. Terén byl i za sucha dost kluzký. Vyplatí se výšlap načasovat!

Na stránce Mount Olympus Climate najdete přehledný vývoj počasí v jednotlivých měsících.

Zmiňované Refugi “Spilios Agapitos” nabízí taktéž dobře zpracované informace o počasí.

mytologie: bohové na olympu

Proč mě tolik lákalo stanout na vrcholu Olympu? Jako dítě jsem měl nejraději sbírku Sarých řeckých bájí a pověstí od Eduarda Petišky. Snad všechny báje jsem přepisoval do čtenářského deníku a nyní jsem si jedni takovou báji zažil na vlastní kůži. Dle řecké mytologie sídlí na Olympu starověcí bohové v jejichž čele sedí nejmocnější bůh Zeus. Své sídlo zde nalezl Zeus po válce bohů s Titány. Po bitvě se bohové usídlili právě na Olympu a Titáni na hoře Othrys.

Homér tvrdil, že na Olympu nikdy nefouká vítr, neprší, ani nepadá sníh a že hora tone v nádherném světle. Ve své Odyssei to zmiňuje takto: „…Olymp, sídlo bohů domnělé a věčné, jež bouře nikdy nebičují, déšť nepromáčí a sníh nezasype. Jen klid a mír a nebe bezoblaké zde září za nejčistšího dne. …Tam se jeho božští obyvatelé veselí navěky.“

SLEDUJ NÁS NA INSTAGRAMU

Z Adršpachu na Sněžku – díl druhý: Výšlap na Sněžku

krátkosti připomeneme první část tohoto příběhu. V létě roku 2020 jsme se rozhodli se Zdeničkou vyrazit na naší první pěší túru. Zvolili jsme si sympatický cíl – ujít pěšky z Teplicko-Adršpašských skal 120 kilometrů a stanout na vrcholu Sněžky. Moment překvapení, virbl, prosím… zvládli jsme to 😊 Teď už ale zpět k samotnému výšlapu na Sněžku.

Když nemáš čas, hledej vlak

Úsek z Radvanic nebyl pro oko pěšího turisty, ale byl až přehnaně sexy pro jízdu vláčkem. Neobyčejná cesta klikatící se okolo polských hranic nás zavedla až do Trutnova. Města Trutnov a Turnov si neustále pletu, konečně díky zážitku z obou měst vím, kde je pravda, a tak nemůže dojít k žádnému faux pas (fópá).

Poslední dobou hodně vzpomínám na místa, nebo lidi, se kterými mám silný zážitek, nebo nějaký prožitek. Nedávno jsem si listoval deníkem, který jsem psal při cestě na Zélandu a nebýt toho deníku, na ty místa a lidi bych zapomněl. Jednoduše samotný zážitek asi nebyl takový a zároveň lidská paměť je krátkodobá. 

Co můžete očekávat od Trutnova? Rozhodně to, že jedno odpoledne vám bude, přátelé, stačit k tomu, abyste ho prošli tam a zpět. Naobědvali se v příjemné restauraci, dali si kávu, a ještě si stačili koupit karimatku v místním outdoor obchodě. 

Z trutnova do lázní

Alespoň pozitivní nadpis, který neodpovídá realitě. Z Trutnova jsme pokračovali dále vláčkem do Svobody nad Úpou, kde začíná červená stezka vedoucí do Janských lázní. Krásně rozkopané městečko ležící na úpatí Černé hory. Přesně tuto horu Zdenička společně s mojí osobou následující den proklínala na sto tisíckrát.

Důvod je prostý. Jakožto spořivý člověk nerad využívám lanovky a jimi podobné ulehčující stroje. Přijde mi, že člověk za ty stovky jede pár minut nahoru, aby si tam dal pivo, kafe, jídlo nebo sladký, nechal se oloupit dalším vstupným na rozhlednu a pak si nuceně namlouvat při cestě dolu, jak to byl krásný výlet.

TIP: Pokud půjdete z Jasnkých lázní, hned za stanicí lanovky, můžete zatočit doleva a ten největší škrpál vás dovede až na vrchol Černé hory.

Pravda, se Zdeničkou jsme celou cestu nepromluvili, vyměňovali si ostré a nic neříkající pohledy, nicméně nahoře přišla odměna. Pivíčko.

Rozhledna na Černé hoře stála za to. Za 50 Kč vidíte při dobré viditelnosti na celé okolí a díky dalekohledu až na Sněžku, kde v té době proudilo denně na vrchol až 14200 lidí. Při pohledu z rozhledny to bylo, jako když se díváte do mraveniště. Zástupy lidí snažící se vylézt na nejvyšší vrchol naší hroudy.

Pokračujeme do pece pod sněžkou

Jako dítě jsme s našima nikam moc nejezdili, nelyžovali jsme, neběžkovali a vlastně ani moc nechodili. Proto jsem koukal jak puk na tu krajinu pod Sněžkou, v létě je možná ještě hezčí než v zimě. To ale nevím, nikdy jsem tam v zimě nebyl.

Musím říct, že cesta je docela náročná na stehna. Pořád klesáte až do Pece. V místním info centru, které je stavěné do původní podoby „chaloupky“ jsme si nechali dát razítko Krakonoše jako suvenýr a už jsme mazali na kávu a dezert do bistra Craft cofee

TIP: Na výletech hodně využíváme gastro mapu LH, spolehlivý rádce.

Výstup na sněžku z pece? ano, tady naleznete odpoveď

Tím náš den nekončil. Letní počasí přeje cestovatelům chodcům. S pocitem těžkých nohou a bolavých ramen jsme dopili poslední hlt kávy a vyrazili jsme před 18 hodinou směr lanová dráha, která vozí turisty až na samý vrchol Sněžky.

I když nás myšlenka si takto ulevit napadla ihned po výšlapu na Černou horu, byla postupem času mimo naše debaty. Naopak. Těšili jsme se čím dál víc a vstříc strávené noci na vrcholu Sněžky jsme zdolávali první kilometry.

Cesta na sněžku obřím dolem

První část úseku byla až moc příjemná, dalo by se napsat rovinatá. Z Pece vyrazíte po modré stezce, zamáváte lidem na lanovce a pokračujete dále přes Obří důl, okolo restaurace Bouda pod Sněžkou až k malé kapličce. Najednou se cesta začala podezřele zvedat, až jsme se dostali do fáze ploužení. Důvtipný název stezky NS Zkáza krkonošského lesa, byla v ten moment i naší zkázou. Popsal bych tento typ chůze jako snahu o to stále jít vpřed, nezastavit se, ale najít si způsob, jak tělu a nohám nejvíc ulevit.

Je to jako s dopravní zácpou. Pokud stojíte v koloně, rozčiluje Vás, že ztrácíte čas. Nadáváte, kdo to tam blokuje. Naproti tomu, když se rozhodnete vydat na objížďku, která je sice delší jak kilometrově, tak časově, je vaše rozhořčení minimální. Opravdu to funguje. Já ten problém vyřešil ještě jinak. Přestal jsem víceméně jezdit autem.

Výběrem cesty přes Obří důl jsme se zbavili možnosti se občerstvit. Tato odměna na vás čeká až v Obřím sedle ve Slezské boudě. Jestli je 97 % Poláků křesťanů, tak ty zbylé 3 % okrádají lidi právě ve Slezské boudě. Unavenému člověku, ale přijde jakákoliv cena spravedlivá.

Cesta z Obřího sedla na vrchol Sněžky je zhruba kilometrová s převýšením cca 240 m.

Ptáte se, jak dlouho z Pece na Sněžku trvá cesta? Celý výstup nám trval cca hodinku a půl.

spaní na sněžce

Zápas slunce na Sněžce je fenomenální. Většina lidí už je pryč a neplánují strávit noc na samém vrcholu. Máte tedy Sněžku v uvozovkách pouze pro sebe. Stejně jako jsme ji měli my. Krátce po západu začalo hledání.  

Najít si vhodné místo na spaní není na kamenitém vrcholu Sněžky žádná legrace. Po západu slunce klesá teplota a zvedá se vítr, tedy nic příjemného pro nocležníky, kteří nemají silný spacák nebo oblečení. Naštěstí jsme si našli jedno malé útulné místečko pod budovou Poštovny. 

Kreativita a důmyslnost českého muže nezná mezí. Pod Poštovnou jsme si vybudovali malé závětří z trámků, které byly poházené okolo. Nedobytná pevnost nás stejně moc neochránila. Nikdy nezapomenu na to, jak jsme se každých 10 minut budili a modlili se, ať už je východ slunce nebo abych si mohl z batůžku vytáhnout přímotop. 

Obzvlášť mimo letní měsíce bude spaní na Sněžce náročné. Proto se raději pořádně vybavte. Pro více informací využijte oficiální stránky KRNAP. 

VÝCHOD SLUNCE NA SNĚŽCE

3:30. Poprvé pořádně zabírám. Někdo přichází, ano téměř dvě hodiny před východem slunce. Parta lidí s baterkami v ruce. Připadám si jako zvíře v kleci. Jedna žena na nás začne svítit a povídá: „Hele podívejte, tady někdo spí. Koukejte, jak to mají postavené.“ To byl zároveň poslední pokus usnout.

V červenci vychází slunce na Sněžce okolo páté hodiny. Už ale půl hodiny před východem je na Sněžce mraky lidí. Uvažovali jsme také nad nočním výstupem, ale raději jsme zvolili pro nás více netradiční zážitek a na Sněžce jsme rovnou přespali.

V ten den nebyla ale dobrá viditelnost, respektive bylo oblačno, a tak jsme si alespoň užili západ slunce předešlý dne.

OPOUŠTÍME SNĚŽKU S NÁDHERNÝM POCITEM

Naše putování pokračuje dále. Ze Sněžky se vydáváme dále po hřebeni okolo Luční boudy, přes Kozí hřbety až do Špindlerova Mlýna. Musím říct, že tento úsek byl ze všech nejnáročnější. Strmý úsek a táhlý úsek až do Špindlerova mlýna může být pro lidi, které bolí kolena, velmi náročný. 

 

A to je vše. Nastupujeme do extrémně přeplněného autobusu, stoupáme si do uličky s respirátory na obličeji a odjíždíme směr Praha. 

 

Asi 60letý pán se mi ze sedačky směje za můj telefon, který tahám z kapsy. Na cesty jako je tato si neberu smart phone, ale hloupý telefon po rodičích. Nechci být ničím rušen, chci si pouze užívat dané místo, a hlavně čas se Zdeničkou. Už ale asi nezměním jeho názor na to, že u nás na jihu Čech musí být zřejmě chudoba. 

sleduj nás na instagramu

Máme toho u nás mnohem víc!

Z Adršpachu na Sněžku – díl první: Teplicko-Adršpašské skály

Plánování dovolené je vždycky zábava, obzvlášť když máte rádi tu nejistotu a nepřipravenost. Se Zdeničkou jsme plánovali pěší výlet, a protože bylo krásné letní počasí roku 2020 a my jsme v bytě v Českých Budějovicích otevřeli mapu Česka. Ostatně k tomu byla příhodná chvíle. Covid válcoval zahraniční cestování a vymýšlet náročnou byrokracii nemělo smysl. 

Stačí otevřít mapu Čech a jen si vybrat. Šumava, Beskydy, Jeseníky, Morava, Krkonoše… ale co dělat týden v Krkonoších, když chceme být stále na cestě a nikde nestrávit více jak noc? 

Na tzv. comba jsem specialista, a tak vznikl výlet, který začal v Broumovském výběžku na železniční zastávce Česká Metuje a skončil ve Špindlerově Mlýně. Vydřených 120 kilometrů pěšky a pár úlevových kilometříků vláčkem. Vše ale začalo v Teplicko-Adršpašksých skalách…

Výhled z Ostašských skal

OSTAŠSKÉ BLUDIŠTĚ - SKRYTÁ PERLA BROUMOVSKA

V dobách turistického „peaku“ před pandemií kolovaly zprávy, že Adršpašské skalní město je jedním z „nejzasaženějších“ tzv. overturismem. Málo lidí ale ví, že podobnou krásnu jako je Adršpašské skalní město lze objevit o pár kilometrů ve vesničce Ostaš.

Skalní útvar ve tvaru hlavy v Ostašských skalách

Kilometrový okruh je plný zajímavých skalních útvarů velice podobných těm v Adršpachu a navíc zadarmo. Nejeden spořivý člověk rád ocení tuto cenovku. Kdo chce vytřískat z tohoto bludiště maximum ocení jistě prodlouženou verzi okruhu, která má o 500 metrů více. Po prohlídce bludiště jsme pokračovali pěšky dále přes Dědov do Teplic nad Metují, jmenovitě do campu Kamenec, kde jsme strávili noc ve stanu.  V kempovém gastro zařízení poznáte, stejně jako v hospodě u piva, ta největší moudra a hlody z úst postarších lidí. 

Ceduli s nápisem „Dnes zadarmo, zítra za peníze“ zná téměř každý a přejde ji s úsměvem. Nejmenovaný pán měl potřebu tuto seriózní akci probírat s hostinským tak do hloubky, že mu navrhl toto: „Vezmu si jen toto, pokud teda platí ta cedule, že zítra to máte zadarmo?“. 

Miluji každý upřímný pokus o vtip, který není pochopen.

Z teplic nad metují za krásami TEPLICKO-ADRŠPAŠSKÝCH SKAL

V kempu byli velmi milí lidé, u kterých jsme si mohli nechat krosny s veškerým vybavením. Nasedli jsme na první vláček, abychom unikly davům a v 8 hodin ráno už jsme jako jedni z mála pronikli branami skalního města. 

Skalní útvar ve tvaru hlavy v Ostašských skalách

Adršpašské skály

Ranní pohled z úpatí skal v Adršpašských skalách

Vydali jsme se po základním okruhu nikým nerušeni a mohli si užívat ticho a prázdno, které jsme zvěčnili na fotografiích. Kéž bych uměl pracovat se clonou a časem na fotoaparátu. Z nějakého důvodu mě stále láká se naučit s foťákem naučit, i když vím, že mi to nikdy nepůjde a víc, než polovina fotek je nepoužitelných, stejně ho pokaždé na ten výlet beru. Jako bonus k němu vždy vezmu i stativ, který použiji vždy jednou. Na východ slunce, který fotit stejně neumím 😊

Kompletní informace o Teplicko-Adršpašských skalách naleznete zde

Samotný okruh proťapkáte velmi rychle, nemusíte ale zoufat. Opět věc, která se moc neříká, ale z Adršpašských skal můžete plynule po žluté projít až do Teplických skal, které nejsou zpoplatněné a jsou stejně tak krásné, jako Adršpašské skály.

Ranní pohled z úpatí skal v Adršpašských skalách

Pokud byste se pokoušeli být chytřejší než správci města, tak se mějte na pozoru. Pokud se vydáte do Adršpašského skalního města od Teplických skal narazíte. Na druhé straně je také pokladna.

Místo vyhlídky na krásu Teplických skal

TEPLICKÉ SKÁLY

Místo vyhlídky na krásu Teplických skal

Co mě opravdu na těchto skalách bavilo, bylo přemýšlet nad tím, jak něco takového může vzniknout a bavit lidi po celém světě. Když jsme procházeli skalami kolikrát jsme museli zastavit, zasmát se nebo zahájit diskusi o tom, co by to mohlo být… mnohdy se stačilo podívat do mapky 😀

Celý okruh měří necelých 6 kilometrů bez závratného převýšení. Po cestě tak upravené, že by na ní mohl zakopnou málokdo a Zdenička.

Doporučujeme si vzít na začátku prohlídky brožurku, kde máte popsané všechny útvary, včetně schématického značení celé trasy. Občas není ve skalách signál, takže se mapka hodí. 

STRACH O MÍSTO NA SPANÍ SE VYŘEŠÍ NEJDÉLE ZÍTRA RÁNO

Bohužel koncentrace záchytných nebo nouzových míst pro spaní není příliš. Bylo léto a nám přišla škoda trávit čas v hostelech. Kempů v této oblasti příliš není, všeho všudy 3 a z toho dva jsou v Teplicích nad Metují. Zajímavé, ale pro nás smutné, spát „na prasáky“ nechceme, protože pravidla.

Zdenička při oblíbeném brouzdání Instagramem narazila na aplikaci bezkempu.cz, kde obyčejní lidé nabízí místo k přespání na svých zahradách, loukách, pozemcích, v pokojích atd. Na něco podobného jsme narazili na Zélandu.

U každého hostitele pak svítí jaký servis nabízí (elektřina, voda, zda můžete spát ve stanu) a tlačítko pro komunikaci. Velice intuitivní a jednoduché. 

Přírodní ubytování přes apliakci bezkempu.cz
Vaření na cestách je zábava

Plány na noc byly jasné. Romantická noc na úpatí několika metrové sjezdovky v Radvanicích. Tam jsme si kromě lože na střeše jakési strojovny, udělali na plynovém vařiči těstoviny v prášku a zakončili to sprchou z hadice. Bohužel po náročném dni už nezbyly síly na vytoužený sex, který pohltila veškerá snaha neumrznout po té ledové sprše.

A co bylo dál? Dozvíte se, jak zavádějící může být fráze “už jen kousíček a jsme tam”, co obnáší cesta Černé hory do Pece pod Sněžkou a jaké to je spát na samém vrcholu Sněžky. To vše ve druhé části této krásné pouti z Adršpaškých skal na Sněžku.

PÁR OBRÁZKŮ Z VÝLETU NAVÍC

Sleduj nás na instagramu

Přechod Šumavy za 3 dny

Přechod Šumavy za 3 dny

Otevíráme mapu světa, týdenní dovolená není příliš dlouhá na to vydat se dál za hranice naší “hroudy”. Kroužíme po evropských státech, ale v době covidí (květen/ červen 2021) bylo až příliš náročné ztrácet čas vyřizováním byrokracie, výměnou za pár dnů strávených třeba na Madeiře, jak bylo v plánu. Ano! Přechod Šumavy za 3 dny bude tím pravým. 

Ale jak to celé vzniklo…Karel původem z Vimperka, Vám bystřejším jistě neunikla demagogická kampaň města Vimperk, jak rád s úsměvem říkám, že je to pomyslná brána Šumavy, navrhl, že bychom mohli jít přechod Šumavy za 3 dny. Ano…učiníme přechod Šumavy za 3 dny! Byl jsem zprvu proti, protože jsme chtěli tento trek jít se Zdeničkou, ale vlastně nebyla jiná možnost. Slovo dalo slovu, za pár dní jsme opět stáli na nádraží, jako když jsme vyráželi na naší první společnou pouť na Nový Zéland. Tentokrát s lehčími batohy, paklem piv a čepicí na hlavě.

Polykáme první kilometry

Cesta s Českými drahami dlouhá bezmála 4 hodiny končí v malebné zastávce Hojsova Stráž uprostřed ničeho v Plzeňském kraji. Pouť začíná. Už samotná cesta vlakem je kouzelná, neb trasa lemuje periferie obou krajů a končí, pro nás cestující, v lese, kde není nic. První kilometry se nepolykají jednoduše, možná i kvůli tomu šunkovému chlebíčku na vlakovém nádraží v Klatovech, který si dral cestu protiproudu. 

Po žluté trase hezky okolo Černého jezera, přes magistrálu k druhému jezeru, tentokrát k Čertovu. Přes kopec do Železné Rudy, kde začínají těla a hlavy dávat najevo, že dál nejdou. 

Ale.. dost bylo okrádání vás o vaši vlastní zkušenost.

Pár kilometrů od Železné Rudy

KDE ZAČÍNÁ A KDE KONČÍ POUŤ?

Nedá se blíže specifikovat přesný začátek a konec, nicméně můžete začít na hranici NP Šumava v Železné Rudě v opačném případě začít v Nové Peci, respektive na jižní hranici národního parku v Zadní Zvonkové. Pokud plánujete spát v nouzových nocovištích, tak doporučujeme trasu z Nýrska, případně kousek za Nýrskem, kam se můžete dostat z Klatov rychlíkem. My jsme začínali pár kilometrů od vodní nádrže Nýrsko – Hojsova Stráž.

Pouť nám trvala 3 dny. Čekali jsme, že to budou dny čtyři, ale počasí a chuť jít nás hnaly vpřed mílovými kroky. Detailní trasu si můžete prohlédnout níže.

Doporučujeme jít celou trasu a spát v nouzových nocovištích. Je to krásný zážitek. Spát v divočině, užívat si klidu, západů slunce a krásných nočních obloh. Nota bene, když si k tomu namažete dobrý sendvič, nebo ohřejete čínskou polévku, vystřelíte zážitek do stratosféry. 

MAPA PŘECHODU ŠUMAVY, TAK JAK JSME JEJ ŠLI

Co si vzít na přechod šumavy

v Modravě bylo blaze

Individuální záležitost podtržená aktuálním počasím a obdobím, ve kterém se na přechod vydáváte. Nenechte se zmást. Ať už jste odkudkoliv, počasí na Šumavě je odlišné od zbytku okolí. Proměnlivé, to je to správné slovo. Poslední týden v květnu by jeden čekal ryze letní počasí, ale bohužel. Velmi pršelo, foukalo a když místy vykouklo sluníčko, byli jsme rádi. 

Pravidelně procházíte částmi Šumavy, kde je civilizace. Pokud nelpíte na tom, že si vše musíte nést na zádech od začátku do konce, nemusíte si pořizovat tolik zásob jídla. V podstatě si jdete ten přechod Šumavy za 3 dny ale klidně i více dní užít, ne protrpět. 

Oblečení závisí na daném období a předpovědi počasí, kdy obzvlášť večer můžete být překvapeni k jakým teplotám večer na Šumavě dochází. V krosně jsme mimo termoprádla, čepic a rukavic a ponč měli i skladný plynový hořák s náhradní kartuší, nádobíčko a příbory, spacák, stan, powerbanku, karimatku a repráček. Žádné zbytečnosti jako když jsme šli se Zdeničkou do Santiaga, ale to je jiný příběh, o kterém si můžete přečíst v tomto článku. 

INTERMEZZO: KARLE, PROČ TO VLASTNĚ DĚLÁME?

Přátelství by se mělo opečovávat, brousit. Můžete jít s kámošema na pivo, dělat společně nějaký sport, chodit spolu do práce a probírat svoje partnerky, nebo v našem případě chodit. Při takové chůzi spojíme užitečné s příjemným. Na jedné straně máme oba rádi klid a dokážeme si vyhovět tak, že jednoduše držíme hubu. Na straně druhé máme dost času probrat vše do hloubky bez toho, abychom byli limitováni časem. Prostě jít, geniální. 

Idylickou chvíli našeho přátelství by pak dokázala vykreslit modelová situace, kdy sedíme na kameni v nouzovém stanovišti, pozorujeme hořící oheň, vyprávíme si historky, popíjíme alkohol a jako lidi jdeme spát. Bohužel, život takový není. Protože bylo na přelomu května a června večer 0°, protože foukal vítr a bylo horko, ale protože nám to bylo úplně jedno, tu idylickou chvíli jsme měli i tak ve stanu. 

 

Modrava: Přechod Šumavy za 3 dny

nouzová nocoviště na šumavě

Šumava jako jeden z mála Národních parků v ČR poskytuje turistům možnost strávit noc v nouzových nocovištích. Za mě je to skvělá myšlenka, která je vystavěná na lidské zodpovědnosti. Pokud jí turista má, vše bude fungovat. Pokud budou všichni v nocovištích dělat bordel, který si po sobě neuklidí, můžeme čekat, že tahle možnost jednou skončí. 

Správa NP krásně předchází tomu, že turisté budou trávit noc mimo vyhrazené území, ničit flóru a dalšími způsoby škodit přírodě. 

PŘECHOD MIMO ASFLAT? Ano i ne

Obě možnosti. Trápí Vás kolena nebo kotníky? Bohužel se cestě mimo asfalt nevyhnete, obzvlášť, pokud půjdete po značené cestě. Díky tomu, že byla Šumava v minulosti z větší části uzavřena pro vojenské účely, byly budované asfaltové a zpevněné cesty pro přesun vojenské techniky. Mnoho asfaltových cest je ze Železné Rudy do Prášil a od Poledníku do Modravy. Zbytek trasy je spíš po zpevněných cestách. 

Pokud Vás tedy trápí kolena, neberte si těžký batoh, vezměte si nějakou medicínu. Ideálně slivovici, nebo třeba prášky na bolest. 

Přechod šumavy za 3 dny: Highlighty CESTY

Asi Vás nejvíc zajímá, co na celé cestě uvidíte. Přijde mi až škoda Vás okrádat o Vaše vlastní zážitky, ale pár jich jako malou ochutnávku přidáváme níže, ať víš, jak je Šumava kouzelná. Přeci jen, proč bys jezdil na Vysočinu, když můžeš jet na Šumavu 🙂 

JEDNODUCHÁ PRAVIDLA, KTERÁ SI ZAPAMATUJE KAŽDý.

Na Šumavě jsi host ty a hosté se přeci chovají slušně. Co si přineseš, to si odnes. Otravuje tě to ticho, co okolo tebe bude? Tak hlavně neřvi, nejsi v tom parku sám. Ale ty fakt musíš kadit? To mě mrzí, ale zkus to vydržet do záchytného bodu, tam je vždycky záchod. (když jsem viděl, jak jsou s prominutím zesrané keře v okolí Slezské boudy, je mi z toho smutno). Fakt musíš ten oheň rozdělat? Zkus si vzít víc oblečení, nebo si ty špekáčky odpustit. Máš chuť se ztratit mimo stezku? Tak dávej pozor, aby tě kdyžtak někdo našel, od toho tam ty stezky jsou 🙂

A to je vše...

Budeme rádi, když s námi budete sdílet Vaše zážitky z přechodu Šumavy. My jsme se tenekrát rozhodli pro přechod Šumavy za 3 dny a dodnes nelitujeme! Rádi doplníme některé z informací, podiskutujeme, jak boží Šumava je a můžeme společně i rozklíčovat otázku, jestli je Vimperk skutečně branou Šumavy nebo ne. 🙂

Sleduj nás na instagramu