Evropské dálkové treky: TOP 8 treků v roce 2024

Omrzela vás klasická dovolená u moře nebo na lyžích? Milujete nádherné výhledy do okolí? Nebo si chcete jen takříkajíc fyzicky máknout? Máme pro vás tip na nejlepší evropské dálkové treky. Jsou levné, jsou blízko a jsou návykové. Přečtěte si náš článek, ve kterém zjistíte, že dobrodružství v Evropě číhá doslova na každém kroku.

Dlouhé traily si získaly velkou oblibu mezi turisty napříč všemi generacemi a národy. Na takové cestě získáte možnost objevovat krásy Matky Přírody, ale i své limity. Někteří poutníci se též nechávají slyšet, že na takových cestách získají pokoru a poznají nové stránky své vlastní osobnosti. Existují dálkové treky pro začátečníky i náročné, takže si vybere opravdu každý.

Tour du Mont Blanc (TMB)

Tento trail kolem nejvyšší hory Evropy zde nesmí chybět, neboť se jedná zřejmě o nejoblíbenější dálkovou trasu. Celkových 170 km trailu vyjde na cca 60 hodin chůze po krásné horské krajině. Na této trase se každoročně koná horský ultramaraton. Není divu, že si pořadatelé vybrali zrovna tento trail, neboť celkové převýšení činí okolo 10 000 m.

Trasa se v průběhu let měnila, přičemž i dnes existuje několik možností – záleží tedy na fyzické zdatnosti chodce, pro jakou cestu se nakonec rozhodne. Vzhledem k tomu, že trail prochází Alpami, pak z důvodu rychle se měnících povětrnostních podmínek doporučujeme na tento evropský dálkový trek vyrazit spíše v letních měsících. 

Evropské dálkové treky: Tour du Mont Blanc
Zdroj: Wildernesstravel.com

Svatojakubská cesta - různé trasy

V poslední době je velmi populární tzv. Camino de Santiago. Jedná se o síť stezek, které vedou do Santiaga de Compostela, kde se nachází místo posledního odpočinku svatého Jakuba (St. James). Vyrazit na cestu můžete prakticky kdykoliv, nicméně nejlepší období pro pouť je od srpna do října, případně od března do května, kdy se neočekává velký nápor turistů a ubytování je snáze dostupné.

Camino zahrnuje celkem 12 základních tras, rozdíl mezi nimi je dán počátkem poutě. Můžete si zvolit krátkou cestu, ale i takovou čítající několik tisíc kilometrů. Čeští turisté mohou začít pouť ve své domovině, neboť existují i české větve svatojakubské cesty – ty vedou například z Prahy, Brna nebo Jihlavy. 

O svatojakubské cestě jsme toho mnoho napsali i na našem blogu. Měli jsme tu čest jít hned dvě trasy. Camino del Norte a Portugalskou pobřežní cestu. 

West Highland Way

Opusťme teď známé evropské dálkové treky a vydejme se na cestu do tajemného pohoří Skotska. Tato trasa o celkové délce 154 km ohromí všechny, kteří nachází zalíbení v autentické přírodě britských ostrovů. Trail se jde z jihu (Milngavie) na sever (Fort William) – to proto, že jižní část trasy je snazší a připraví vás tak na náročné severní stezky.

Je známo, že počasí ve Skotsku bývá nevyzpytatelné. Déšť vás tak může zastihnout prakticky kdykoliv. Velkou výhodou je však hustá síť ubytování, obchodů a kaváren, takže se v případě špatného počasí můžete kdykoliv schovat.

Tápeš při hledání letenek? ✈️ Ukážeme ti jak na to 🙂

Tápeš při hledání letenek? ✈️ Ukážeme ti jak na to 🙂

Evropské dálkoév treky musí zákonitě doplnit i dálkový přechod GR 11, který je jeden ze tří dálkových treků táhnoucích se přes celé pohoří Pyrenejí tvořící hranici mezi Španělskem a Francií. Je to taková prochajda od majáku k majáku.Trasa začíná u Atlantského oceánu u majáku Cabo de Higuer na baskickém pobřeží a končí u majáku Cap de Creus u Středozemního moře v Katalánsku.

Vysokohorská trasa dlouhá 840 kilomterů vás povede nekrásnější částí španělských Pyrenejí. Takový Valle de Ordessa, to bude topovka. Tak na co čekáte? Vložte řízek mezi chleba a vyrazte vstříc nečekajícímu dobrodružství.

Cesty sv. Olafa

Na severu Evropy ještě zůstaneme. Osobitou krajinu Skandinávie můžete poznat na jednom z několika evropských dálkových treků, jejichž cíl je stejný – hrob svatého Olafa, norského krále, který se významně zapsal do historie severských států.

Pro své putování si můžete vybrat cesty od 130 do 650 km, nejznámější trasa spojuje norská města Oslo a Trondheim. Celkem mají poutní trasy délku cca 5 000 km. Zajímavostí je, že všechny trasy se sbíhají ve tvaru hvězdy k hrobu svatého Olafa v Trondheimu. 

Trek přes Kanárské ostrovy

Nyní se přesuneme na jih Evropy, na místo, které je známé spíše jako tradiční dovolenková destinace pro milovníky moře a pláží. Řeč je o Kanárských ostrovech. Přes všech sedm ostrovů zde vede trasa o celkové délce 650 km. Na trailu se střídá náročný kamenitý terén s příjemnými písčitými rovinami. 

Cesta vás zavede i k největší hoře Španělska Pico del Tiede (Tenerife). Díky tomu celkové převýšení trasy činí 20 000 metrů. Celý trail by vám měl trvat 35 dní. Pokud se ale někde zdržíte a budete obdivovat netypickou vulkanickou krajinu, nebudeme se vám divit.

Via Adriatica

Jestliže vaše dovolenkové srdce patří Chorvatsku, byla by škoda nevyzkoušet tento klenot evropských dálkových treků podél Jaderského moře. Předpokládaná doba trvání trailu je 70 dní.

Via Adriatica byla ustanovena v roce 2017. Na 1 100 km překonáte převýšení 42 000 m. Začátek trasy najdete na severu Chorvatska, nedaleko města Pula, konec se pak nachází na jižním cípu země. Trek nepatří mezi složitější, nicméně kromě lesních cest zahrnuje výstupy i na nejvyšší hory Chorvatska.

Cesta hrdinů SNP

Článek zakončíme u našich východních sousedů. Přes Slovensko se táhne trek o celkové délce 760 km, s převýšením 30 000 metrů. Počátek turistické trasy se nachází v Dukelském průsmyku a táhne se celým Slovenskem až na horu Bradlo. Během svého putování navštívíte Nízké Tatry, Velkou Fatru, Bílé Karpaty, ale třeba i hrad Devín.

Svůj název trail získal na základě Slovenského národního povstání. Trasa vede přes oblasti, kde došlo k nejvýznamnějším událostem slovenské historie. Celkový pochod byste měli zvládnout za 30 dní. 

Více informací naleznete přímo na stránkách treku, které jsou velmi hezky zpracované. 

Sleduj nás na instagramu

GR11: Trasa a etapy

GR11: Trasa a etapy

Dálkový přechod GR11 je jeden ze tří dálkových treků táhnoucích se přes celé pohoří Pyrenejí, které tvoří hranici mezi Španělskem a Francií. Je to taková prochajda od majáku k majáku.Trasa začíná u Atlantského oceánu u majáku Cabo de Higuer na baskickém pobřeží a končí u majáku Cap de Creus u Středozemního moře v Katalánsku. Vysokohorská GR11 trasa dlouhá 840 kilomterů vás povede nekrásnější částí španělských Pyrenejí. Takový Valle de Ordessa, to bude topovka. Tak na co čekáte? Vložte řízek mezi chleba a vyrazte vstříc nečekajícímu dobrodružství.

Kompletního průvodce trasou GR11 naleznete v tomto obsáhlém článku. 

GR11 Trasa a etapy

Kompletní GR11 trasa

Nástup do hor a Atlantický oceán.

Nástup do opravdových hor trvá v průměru kolem deseti dnů a zahrnuje necelých 200 kilometrů. Zatím přecházíte pouze menší kopce a kocháte se bohatě zarostlou krajinou. Za vesnicí Isaba se terén začne prudce zvedat a vám se otevře krásný Pyrenejský masiv. Ovšem tady vám začíná několikadenní funění do kopců, ale dechberoucí výhledy vás odmění. Nutno podotknout, že kemp za Izabou byl letos zavřený, a tak si nakupte a dobijte elektroniku ve městě.

Čeká vás první vícedenní úsek v horách bez civilizace. Obecně se doporučuje startovat u Atlantiku, protože podnebí na západním pobřeží je o něco přívětivější než na druhém konci Španělska. A stoupání do hor je zde pomalejší, a tak máte čas si vyzkoušet fyzičku a aklimatizovat se. Západní strana je také více civilizovaná, a tak nemáte problém si cokoliv dokoupit.

Centrální Pyreneje

Nabízejí nejúchvatnější panoramata. Možná na vás dýchne surovost hor, která se odráží ve výstupech a sestupech vyřízeného, ale nadmíru spokojeného chodce. Během 25 dní půjdete převážne podél Španělsko-francouzských hranic, také přejdete Andorru a budete se kochat dechberoucími výhledy. Taky zjistíte, že duchovní sféra cesty, kvůli které se vydává do Pyrenejí spousta poutníků, už není tolik utlačovaná bolestí a hladem, jako na začátku, ale že nacházíte přesně to, co jste přijeli hledat.

Civilizace je poměrně řídká, a tak je třeba plánovat na pár dní dopředu. Nejdůležitější je mít co jíst, pít a nabitá elektronika. Pocítíte, že batoh může být parťákem a že fyzička je na tom lépe, než jste si mohli myslet. Poslední úsek v horách je údolí Núria, které je za hezkého počasí absolutní třešničkou na dortu. 

Tápeš při hledání letenek? ✈️ Ukážeme ti jak na to 🙂

Tápeš při hledání letenek? ✈️ Ukážeme ti jak na to 🙂

Sestup

Čeká vás velké horko, rozmanitost výhledů se zužuje a nedostatek vodních zdrojů vás žene do cíle. Je to velmi suchá část Pyrenejí a může se stát, že kvůli vysokým teplotám tento konečný úsek bude zasažen požárem a bude uzavřen. Doporučuji vstávat opravdu brzy a jít ještě za tmy, v tom největším odpoledním horku se schovat ve stínu a pokračovat v cestě k večeru.

V mém případě vypukl požár, když mě čekalo pět dní do konce. Požár Španělé zajistili a já mohla bez komplikací pokračovat až do úplného konce.

Sleduj nás na instagramu

GR 11: Dálkový přechod španělských Pyrenejí

GR 11: Autentický příběh přechodu španělských Pyrenejí

Pokud sbíráte travel tipy napříč planetou, tak jste na správném místě. Prahnete po zážitcích a chcete vidět celý svět nejlépe z výšky, rozhodně čtěte dál, protože pro oudoorové nadšence není v Evropě větší výzvy jako GR 11. Tento článek a následně autentický příběh vznikl na základě zkušenosti naší kamarádky Anežky z loňského roku. 

Jak vznikla MYŠLENKA NA cestU GR 11

V červenci 2023 jsem se vydala do divočiny, kde jsem prožila 38 dní intenzivního dobrodružství. Společně se podíváme na to, co nenechat doma, kolik si vzít peněz, jak pracovat se strachem anebo jak si vychutnat svobodu, které běžně přitahujeme otěže.

Dálkový přechod GR 11 je jeden ze tří dálkových treků táhnoucích se přes celé pohoří Pyrenejí, které tvoří hranici mezi Španělskem a Francií. Je to taková prochajda od majáku k majáku. Trasa začíná u Atlantského oceánu u majáku Cabo de Higuer na baskickém pobřeží a končí u majáku Cap de Creus u Středozemního moře v Katalánsku. Vysokohorská trasa dlouhá 840 kilomterů vás povede nekrásnější částí španělských Pyrenejí. Takový Valle de Ordessa, to bude topovka. Tak na co čekáte? Vložte řízek mezi chleba a vyrazte vstříc nečekajícímu dobrodružství.

Základní informace o treku GR 11

  • Počet dní – 30 – 45 dní
  • Start a cíl – Cabo de Higuer/Cap de Creus
  • Pomocník na cestymapy.cz (nejlepší parťák na cestách), aplikace GR 11
  • Vzdálenost – 840 kilometrů
  • Značení – bílo-červené
  • Převýšení – 45 000 m
  • Státy – Španělsko, Francie, Andora
  • Horolezecké úseky – úseky s řetězy či lany
  • Vhodné měsíce – červen, červenec, srpen, září

3 základní životní potřeby na treku

Dobrý spánek, výbava a hlavně dostatek tekutin a jídla. Toto více než desekrát podtrhuji.

Sólo cesta - Strach, který zdržuje

Mám strach! Pokud se vám tohle honí hlavou, tak je to naprosto v pořádku a mohu vás ujistit, že to není neřešitelný problém. Já cestu absolvovala sama, a tak strach byl přirozenou součástí. Měsíc putování je poměrně dlouhá doba a je třeba si mysl hodit do pohody. Mě ani nenapadla varianta, že bych nedošla do cíle, ale tím chci na druhou stranu říci, že když už to necítíme, tak je naprostá pohoda promyslet na kameni, co dál a smířit se s verzí „je čas vyrazit zpět domů.“

Dobré je si strach z cesty definovat a ujasnit si, čeho konkrétně se bojíme. Já se od úplného začátku obávala střetu s medvědem a zvířectva obecně. Když se mi počtvrté propletla zmije mezi nohama, tak jsem si řekla, že bát se hadů nemá smysl. Když jsem ale uviděla medvědí sekrementy, tak jsem se snažila smířit se skutečností, že až ho uvidím, tak určitě nejprve budu panikařit, ale i přesto se pokusím udělat maximum proto, abych vyvázla živá a zdravá.

Je třeba podotknout, že ve Španělsku žije jen pár desítek medvědů, z nichž většina je v Katalánsku, takže je opravdu velká náhoda na nějakého natrefit, ale z vyprávění ostatních hikerů, kteří měli to neštěstí, vím, že štěstí přeje připraveným. Ve finále jsem dospěla k tomu, že mi ten strach z medvěda bere spoustu energie, zdržuje mě, už se bát nechci a hlavně, že bát se, mě nebaví. Nakonec jsem si efekt strachu zprůměrovala a došla k závěru, že mě zpomalil o tři dny. 😀

Tápeš při hledání letenek? ✈️ Ukážeme ti jak na to 🙂

Tápeš při hledání letenek? ✈️ Ukážeme ti jak na to 🙂

Kdy vyrazit na GR 11

Na trasu GR 11 se vyráží nejčastěji v období od června do září, a to zejména kvůli nejlepším podmínkám v horských oblastech Pyrenejí. Ale jako ve většině hor, tak i v Pyrenejích rozhoduje počasí. Letošní rok to z předpovědi před odjezdem vypadalo, že pláštěnku od příjezdu neodložím. Nakonec byl opak pravdou a já ji využila pouze párkrát. Dokonce i velké bouřky, na které jsem byla upozorňována, nebyly tak rozsáhlé jako rok předtím. Bouřky jsou v Pyrenejích velkým strašákem, taková bouřka v divočině je slušná diskotéka. Nejčastěji se formují navečer, a tak doporučuji plánovat přechody nejvyšších vrcholů v dopoledních hodinách.

Díky tomu, že jsem vyrazila začátkem července, tak se ve vyšších výškách drželo minimum jarního sněhu. Doporučuji sledovat aktuální podmínky.

GR 11: Nekonečný zážitek

Největší frekvence poutníků je během letních prázdnin v červenci a srpnu, a tak převážně v těchto dvou měsících může být ubytovací zřízení přeplněné. V tomhle období bude případné ubytování a strava na horských chatách potřeba rezervovat s časovým předstihem. Pokud vyrážíš sám/sama, ale chceš mít pocit, že je pořád někde někdo, tak doporučuji vyrazit během července a nejlépe začátkem. Horským chatám se v Pyrenejích říka Refugio. Tohle je pouze doporučení. Já jsem si nikdy žádnou chatu/Refugio dopředu neobjednala. Pravdou je, že chaty byly opravdu plné a pro klid v duši je dobré si rezerve udělat. Na chatě se velmi často stává, že všichni mluví jenom španělsky, ale nelekejte se. Oni to španělsky zopakují tolikrát, že to možná nakonec i pochopíte, a ještě dostanete večeři, kterou si samozřejmě zaplatíte.

Je důležité sledovat aktuální počasí a přizpůsobit tomu i plánování jednotlivých etap treku. V horách se předpověď mění velmi rychle a počasí může být až nebezpečné. Vybavte se tedy vhodným oblečením do jakýchkoliv podmínek.

Počet dní na GR 11

Tohle je velmi individuální. Záleží, jestli jste hiker běžec, hiker pohodář, anebo hiker „stíhám všechno“. Ten je můj oblíbený. Takový hiker „stíhám všechno“, stíhá jít, kochat se, fotit, a ještě popovídá s ostatními. Počet dní se liší v závislosti na kondici a počasí. Rekordní doba je méně jak 25 dní. Obecně se ale doporučuje si na přechod vyhradit kolem 45 dní, abyste si mohli udržet nějaké komfortní tempo. Během cesty jsem potkala i trekaře, kteří šli 500 km přes padesát dní, anebo naopak 600 kilometru za 17 dní. Tak i tak je to v pořádku, prostě jdeš, jak to cítíš.

Kterým směrem na GR 11 vyrazit?

Tohle je za mě fakt důležitý, protože první dny na treku můžou být nejtěžší, a tak je třeba zvolit správný start. Na cestu se můžete vydat z obou směrů. Ze západu na východ, to by znamenalo, že budete začínat u Atlantského oceánu, anebo z východu od Středozemního moře. Já začínala u majáku Cabo de Higuer, kde mě ráno probudily vlny Atlantiku a kde oficiálně začíná i GR11, alias „Trans Pireneica“. Sama jsem dlouho rozmýšlela, kterým směrem půjdu, a nakonec to za mě rozmyslel kamioňák, který jel do Irunu k Atlantiku.

Zpětně to vnímám jako nejlepší rozhodnutí před odjezdem. Většina lidí  volí právě cestu ze západu na východ, kvůli chladnému počasí na začátek a lepšímu nástupu do hor. Z mojí zkušenosti platí, že čím více jsem se blížila k moři, tím méně vody bylo. Poslední čtyři dny byly opravdu náročné, bez výhledu, ve velmi vysokých teplotách po asfaltu nebo mezi kaktusy a téměř bez vody. Nedokážu si představit start v těchto teplotách. Často můžete slyšet, že u oceánu startuje i více lidí, a tak pokud chcete cestovat více sami, tak volte začátek u moře. To v mém případě úplně tak neplatilo.

Jak se dostat na start GR 11?

Možností, jak se dostat na start, je mnoho. Já zvolila netradiční způsob a vyrazila jsem zadarmo spolujízdou v kamionu. Pan řidič mě vyhodil kdesi v Irunu a já se stopem dopravila až k majáku Cabo de Higuer. Jak taková spolujízda funguje? Přidáš se do skupiny na facebooku – luxusní spolujízda kamionem, napíšeš příspěvek, že potřebuješ jet tam a tam a JEDEŠ. Cesty byly náročné a pro silné povahy.

Lidé se dopravují různě. Letadlem, autobusem, anebo stopem. Za mě nejjednodušší a nejkomfortnější způsob dopravy je letadlem. Pokud startujete na západě, tak doporučuji letět do San Sebastiánu (Hondarribia), odkud můžete jít pěšky k majáku, kde je i camp s restaurací, anebo si vezmete taxík, který vás kolem 15 euro doveze k majáku. Poslední možností je maják úplně vynechat a jít rovnou z letiště. Tuhle variantu by mi ale svědomí nedovolilo, a tak  jsem si po večerním příjezdu ustala na vyhlídce u útesu a přečkala tak svou první noc. Další cesta je letadlem do Bilbaa, z Bilbaa autobusem do San Sebastiánu a odtud autobusem, stopem, pěšky či taxíkem k majáku.

Z druhého směru bude nejjednodušší letět do Barcelony, odkud se autobusem vydáte do města Llanca, odkud se po pár přestupech dostanete až na nejvýchodnější cíp Cap de Creus. Pokud si chcete po cestě odpočinout, tak doporučuji strávit čas v přímořském městečku Cadaqués, které vás dost možná oslní. Z městečka můžete jít pěšky k majáku Cap de Creus, anebo jet autobusem. 

Mapa GR 11 a značení na trase

Mapu zadarmo seženete kdekoliv na internetu nebo můžete sbírat papírové mapy na jednotlivé úseky během cesty. Vzhledem k tomu, že trpím orientačním nesmyslem, tak jsem zvolila nejjednodušší variantu a stáhla jsem si Seznam mapy trasy GR 11. Opět musím mapy.cz vychválit. Nejenom, že seznamku mělo stažených spoust cizinců, ale mapy měly zaznamenané veškeré vedlejší cesty a perfektně mi pomáhaly. V kamionu jsem si stáhla ještě placenou aplikaci GR11, která se mi zezačátku zdála geniální, ale stejně jsem převážně používala seznamky. Aplikaci ale doporučuji stáhnout, protože vám ukazuje vodní zdroje, potraviny, nocoviště, lékárny, refugio, camping spoty, kempy, nadmořskou výšku, počet ušlapaných kilometrů, procentuální část ušlé trasy a mnoho dalšího. Potkala jsem trekaře, kteří využívali pouze papírové mapy a já jim tajně záviděla, protože mi mapy vybíjely telefon. Také jsem se setkala s turistickou digitální navigací.

Značení je mnohdy opravdová šílenost. Na jednu stranu až na Katalánsko je trasa po celou dobu jednoduše a přehledně značená. Značení je bílo-červené a často se objevuje na kameni, stromu, skále či cestě. Velmi často je ale velmi špatně vidět, a tak jsem si zašla kilometr výškový dolů, a pak zase hezky celá vytočená nahoru. V Katalánsku legrace teprve začíná, tam mnohdy vidíte jedno značení na kilometr a půl. Značení je pořád stejné, ale jakmile přejdete z jednoho regionu do druhého, tak se změní styl a barva rozcestníků.

Trasu před odjezdem nemusíte detailně plánovat. Vzhledem k tomu, že se kříží s trasou HRP a místy narazíte na rozcestníky, tak s trasou můžete jakkoliv manipulovat. Budete mít možnost využívat zkratek, či si přidat na vzdálenosti a náročnosti. Já jsem téměř celou dobu kopírovala trasu GR11, ale byli tací, kteří často využívali alternativ po trase HRP.

Jídlo a voda

jÍDLO

Záleží, jestli máte vařič, anebo budete mít suchou stravu, ulehčíte si batoh a výživnější jídlo si dáte jednou za pár dní v restauraci. Já měla jeden vařič, který mi 10 dní před koncem došel, a poté už jsem se stravovala jenom na sucho, tzn. zelenina, ovoce, salát, bageta, sýr, salámy, avokádo… Já jsem milovnice dobrůtek, takže jsem měla strašně moc sladkého a užívala jsem si momentů, když jsem snídala čokoládu se sušenkami. 😀

Na trase se nachází spousta obchůdků, restaurací, kde si můžete doplnit zásoby, záleží na rychlosti treku. V průměru jsem chodila kolem 20 – 25 km denně a v centrálních Pyrenejích, kde jsem byla závislá na vlastních zásobách či na stravování v horských chatách, jsem se vybavila jídlem na čtyři dny. Mimo centrální Pyreneje si vystačíte s jídlem na dva, tři dny.  Důležité je myslet na státní svátky, víkendy a odpolední siesty, které často začnou ve 12:00 a končí kolem páté odpoledne. V těchto dnech a hodinách může být zavřeno, a tak si plánujte jídlo vždy na pár dní dopředu a pokuste se vyvarovat případným komplikacím s otevírací dobou. Vybírejte jídlo, které je jednoduché na přípravu a je nutričně hodnotné. Doporučuji vakuovaná jídla, anebo dehydratované jídlo z decathlonu, které mi chutná.

voda

S vodou je to v Pyrenejích opravdu parádní. Byla jsem mile překvapená, kolik pramenů, studánek a pítek se zde nachází. Je tomu tak hlavně na západě a ve střední části Pyrenejí.S nedostatkem vody se setkáte až při klesání ke Středozemnímu moři na východě. Na své cestě jsem posledních pět dní před cílem neměla vodu téměř nikde. Jelikož byla většina studánek vyschlých, tak jsem musela nosit spoustu vody. Byl to opravdu nezvyk, protože do té doby jsem chodila s litrem a půl maximálně a bohatě si vystačila. Litr jsem měla v camelbaku a půlku v láhvi. To jsem měla jako jistotu, kdyby došel camelbak a mě vypekl plánovaný vodní zdroj. Pomocí mapy jsem si kontrolovala množství vodních zdrojů během dne a podle toho jsem se zásobovala. Občas jsem si vystačila s litrem vody.

Je třeba podotknout, že v centrální části Pyrenejí se bez filtru na vodu neobejdete, a tak ho doporučuji nenechat doma. Tahle chyba se stala mě, naštěstí mi ho daroval jeden český hiker, kterého jsem potkala a dlouhé dny bez filtru byly zality sluncem a přefiltrovanou vodou. Pamatuji si, že jsem filtrovala i vodu z louky, kde se pásl dobytek, voda byla špinavá a mírně zapáchala, ale neměla jsem na výběr. Občas jsem byla v patové situaci a rozmýšlela jsem se, zda vodu, ve které plavou brouci vzít, ale vzala jsem ji a i s touto vodou se filtr obstojně vypořádal. 

Co si sbalit na gr 11?

Já na GR 11 vyrážela v červenci, takže vybavení odpovídá horskému letnímu počasí, ale každý rok může být jiný, zejména kvůli sněhové nadílce, takže je dost možné, že sníh vydrží až do pozdního léta, v takovou chvíli je nutné být připraven.

Základní výbava

Obuv na trek

Boty jsou nejstěžejnějším vybavením celého treku. Když jsou dobré boty, tak to může být začátek úspěchu. Právě na obuvi jsem já strašně pohořela a nesla následky celý přechod. Vysoké teploty, vlhko a občasný déšť mi ukázali, že tvrdé a těžké pohorky z Gore – texem nebyly ta správná volba. Hned druhý den se mi udělaly velké puchýře. Určitě bych volila lehkou, trialovou obuv bez gore-textu, která vám rychle vyschne a nejlépe s kotníkovou fixací, ale to je subjektivní, protože někteří hikeři nesnesou kotníkové boty.

Spousta trekařů měla outdoorovou obuv od značky ALTRA a nemohli si boty vynachválit.

Batoh

Batoh, další nedílná část dobré výbavy. Já měla krosnu od značky OSPREY model KYTE 46 litru. Velikostně dostačující s kovovou konstrukcí. Tedy pokud jste ultra ligt, tak je zbytečně těžký. Důležité je si před cestou batoh seřídit na míru. OSPREY je známý svým zádovým systémem. Já zjistila, že mi zádový systém u tohoto modelu bohužel nevyhovuje, a tak jsem si od třetího dne na trase do zádového systému musela dát ručník a camelbag dát do boční kapsy, aby mě batoh netlačil. Pro ultra light hikery doporučuji stránku s batohy pod sedm kilo či travellight, kde mají parádní batohy.  

Hůlky

Hůlky usnadní výstup i sestup. Před odjezdem mi na cestách vždy jen překážely. V Pyrenejích jsem je používala od prvního dne a nemohu si je vynachválit. Mnohdy mě zachránily před pádem a ulehčily mi nepříjemný sestup. Hůlky Decathlon FORCLAZ bohatě stačí.

Spacák

Zvolila jsem spacák označený jako třísezónní a byla jsem spokojená. V Centrální části Pyrenejí občas teplota nedosahovala vysokých hodnot, pamatuji si, že ráno byla jinovatka. Mou výbavu obohacuje v poslední době velmi oblíbený spacák s kachním peřím značky Warmpeace Viking 600.

Stan

Stan je opět velmi důležitá část výbavy. Vzhledem k tomu, že spánek je nutný, tak doporučuji nešetřit a stan si koupit kvalitní a lehký. Doporučuji cenově dostupný stan Lanshan, který je i pro jednoho, anebo tarp s podlážkou. Velmi dobrá je i značka Zpacks, ale tady už si budete muset připlatit. Doporučuji stan s vyšším vodním sloupcem.

Vařič

Já měla vařič značky Coleman s malou kartuší z Decathlonu. Bohužel hned první večer jsem zjistila, že mi kartuše netěsní s vařičem. V tomto případě lze kartuš po cestě koupit v železářství nebo v lyžařském středisku. 

Oblečení do sucha i do vodičky.

Snažila jsem se balit jen to, co je nezbytně nutné. Snažila jsem se batoh odlehčit co nejvíce, ale vzhledem k tomu, že už jsem měla spoustu svého vybavení, které je váhově snesitelné, ale ne nejlehčí, tak jsem neutrácela za ultra light. Váha batohu je pro mě samotnou náročné téma a musím říci, že s váhou velmi bojuji. Krosna byla poměrně těžká, a tak jsem ještě přes kilo věcí nechala v kamionu. Odhadem jsem na zádech nesla kolem 14 kilo. S vodou a jídlem jsem měla skoro 17 kilo.

Ubytování na GR 11

Na treku je mnoho možností, jak strávit noc: v hotelu, hostelu, v horské chatě refugio, v campu nebo ve stanu „nadivoko“. Záleží na vašem denním rozpočtu a na rychlosti.

Kempování/ camp spot

Nejjednodušším a nejlevnějším způsobem spaní je nadivoko, někde v lese, v horách, na louce, jak já říkám, spaní v divočině. Spaní venku je skvělé v tom, že vám poskytne naprostou volnost. Stan či širák vám umožní jít spát kdekoliv chcete a kdykoliv chcete. Tento způsob nocování vás vtáhne do krajiny, splynete s přírodou a okolí budete vnímat mnohem intenzivněji. Pro mě je spaní nadivoko nejlepším způsobem, jak prožít svobodu a postavit se strachu z neznáma. Na stanování mě baví blízký kontakt s přírodou, a tak jsem tento způsob využívala nejčastěji. Kemp jsem využila 2x, refugio 1x a nedopatřením jsem jednou spala v hotelu.

Také narazíte na mnoho kempů, které se nejčastěji pohybují od 12 euro do 25 euro za osobu na noc se stanem. Záleží v jakém úseku zrovna jste. U Atlantiku campy byly levnější než za polovinou treku u středozemního moře. Je to příjemné, protože si zde můžete vyprat, nabít elekrtoniku a vykoupat se pod teplou vodou.

Klasické táboření (to znamená rozbalit si stan na několik dní a pobývat na jednom místě) je zakázané, ale takzvaný „bivouac“ přespání na jednu noc bez stanu i se stanem, je povolený. Výjimkou jsou národní parky a jiná chráněná území, kde je stanování omezeno či úplně zakázáno. Příkladem zakázaného spaní ve volné přírodě je národní park Ordesa y Monte Perdido

Je důležité si najít rovné místo na spaní, kousek od vodního zdroje na opláchnutí, vaření a hygienu. Občas tomu předcházelo hledání za tmy s pomocí mapy, ale vždycky jsem místo nakonec našla. Velkou pomocí mi byla aplikace GR11, která ukazovala různé camp spoty na trase během dne. V aplikaci bylo zaznamenáno, na kolikátém kilometru se nacházíte vy a na jakém camp spot a kolik se na camp spot vejde stanů. Spoustu hikerů neslo papírového průvodce GR11, kde jsou v rámci každé etapy uvedeny zdroje vody i místa na kempování.

Horské chaty refugio

Celý přechod by se teoreticky dal zvládnout s přespáním na ubytovacích zařízeních. Mezi nejčastější zařízení v horách patří horské chaty v Pyrenejích, takzvané Refugio. V nabídce máte i teplou stravu v podobě oběda, večeře, a potom snídaně. Ubytovat se můžete i bez stravování. To je potom mnohem levnější. V Refugii Cap de Llauset najdete provozního Martina z Krkonoš. Myslel si, že jsem Italka a až potom jsme se dopracovali k tomu, že je z Česka a už 15 let žije v Pyrenejích. Takže si pokecáte i s krajanem.

Některé chaty Refugio jsou úplně zadarmo. Ale POZOR. Mnohdy jsou v dost šíleném stavu a ve finále zjistíte, že je to jen chýše pro dobytek. Někdy budete naopak mile překvapeni, že jsou Refugio ve velmi dobrém stavu a jsou zadarmo.

Poznámka. Doporučuje se chaty předem rezervovat. Zvláště v sezóně může být plno. Vzhledem k tomu, že já v Refugi spala pouze jednou, tak jsem žádné nerezervovala a vždy vše řešila namístě. Pokud plánujete spaní po horských chatách, tak stačí požádat kolegy z jiného Refugia, aby na chatu zavolali a oznámili váš příchod nebo si na chatu zavoláte sami a vše si vyřídíte.

Albergue a hotely

Hotely a španělské hostely Alberque budete mít možnost využít vždy, když vaše etapa bude končit v civilizaci. Alberque je levnější a šance, že zde natrefíte na podobné outdoorové a cestovní nadšence, může být větší než na hotelech.

Kolik stojí přechod GR11?

Tohle je dost individuální. Záleží na tempu, kterým půjdete a na vašich preferencích. Můžete spát každý den venku zadarmo a koupat se v řekách, nebo si komfort dopřejete jednou za týden, anebo pokaždé, když přijdete do civilizace. Všechny tyto preference jsou úplně v pořádku a vše na hiku děláme, jak cítíme. Já celou cestu pojala dost sportovně, spala jsem v divočině a vůbec jsem nestrádala. Byli tam trekaři, kteří měli denní budget 100 euro, a tak spali v hotelích pokaždé, když došli do civilizace. Nepočítám, kolik jsem vložila do výbavy, protože tu už jsem delší dobu testovala. Orientačně se vším všudy, i se suvenýry a s jízdou a pobytem v Barceloně, jsem utratila 20 000 korun za 45 dní. Trek jsem šla 38 dní a zbytek dní jsem stopovala a cestovala po Španělsku.

Sleduj nás na instagramu

Svatojakubská cesta: Trasy

Svatojakubská cesta: Trasy

Svatojakubská cesta je síť starobylých poutních cest, které se sbíhají do jednoho města – Santiago de Compostela. Každá trasa nabízí jedinečnou směs výzev a odměn, díky čemuž je každá cesta tak nějak osobním zážitkem.  V tomto širším článku na téma Svatojakubská cesta – trasy popíšeme všechny známé trasy + přidáme více informací ze dvou cest, které jsme měli možnost jít. 

Odhalíme složitosti různých tras do Santiaga de Compostela a prozkoumáme faktory, jako je délka, vzdálenost, nadmořská výška a náročnost. 

Svatojakubská cesta trasy

Celkem si ukážeme šest tras z celkem 9 známých/ oficiálních. Dvě z nich – Camino del Norte a Camino Portugués jsme měli možnost projít a osobní zkušenost naleznete níže. 

Svatojakubská cesta: Trasy
Zdroj: https://followthecamino.com/en/camino-de-santiago-routes/

1. The Camino Francés: Tradiční cesta

  • Vzdálenost: Přibližně 800 kilometrů.
  • Doba trvání: Obvykle 30 až 35 dní.
  • Obtížnost: Středně náročná až náročná s různými terény.
  • Nejdůležitější body: Camino Francés je proslulé svým kulturním bohatstvím, historickým významem a kamarádstvím mezi poutníky. Mezi hlavní pamětihodnosti patří přechod Pyrenejí a malebné vinice v La Rioja.

2. Camino del Norte: Severní cesta Španělska

  • Vzdálenost: Přibližně 830 kilometrů.
  • Doba trvání: Obvykle 35-40 dní.
  • Obtížnost: Lehká až mírně těžká. V momentě, kdy opustíte pobřeží je terén kopcovitější. 
  • Nejdůležitější body: Kantabrie a její kulturní památky, Xijón, Santander a Bilbao.

Tápeš při hledání letenek? ✈️ Ukážeme ti jak na to 🙂

Tápeš při hledání letenek? ✈️ Ukážeme ti jak na to 🙂

3. Camino Portugués: Nejoblíbenější cesta

  • Vzdálenost: Přibližně 650 kilometrů.
  • Doba trvání: Obvykle 25-30 dní.
  • Obtížnost: Lehká až mírně těžká. V momentě, kdy opustíte pobřeží je terén kopcovitější. 
  • Nejdůležitější body: Lisabon, Porto, Tui, Vigo a Pontevedra.

4. Camino Primitivo: Originální cesta poutníků

  • Vzdálenost: Přibližně 320 kilometrů.
  • Doba trvání: Obvykle 10-15 dní.
  • Obtížnost: Cesta vede hlavně mezi kopcemi a středozemím. 
  • Nejdůležitější body: Vibe nejstarší cesty do Santiaga. Hory a krajina oblasti Asturias. 

5. The Via de la Plata: Jiží cesta ze Seville

  • Vzdálenost: Přibližně 1000 kilometrů.
  • Doba trvání: Obvykle 40-45 dní.
  • Obtížnost: Lehká/ Mírné obtížná.  
  • Nejdůležitější body: Poznáte obrovskou rozmanitost Španělska, od Andaluského horka po malebnou krásu Extremadury a svěží krajiny Galicie.

6. Camino Inglés

  • Vzdálenost: Přibližně 121 kilometrů.
  • Doba trvání: Obvykle 5-7 dní.
  • Obtížnost: Lehká 
  • Nejdůležitější body: Galicie a moře. 

Zajímá Vás více o Svatojakubské cestě?

Sleduj nás na instagramu

Pěšky z Porta do Santiaga: Průvodce

Svatojakubská pouť: Pěšky z Porta do Santiaga

Bon Días poutníku. Vítáme tě na prahu portugalského camina, které je po vzoru Camino del Norte (pokud nevíš, jakou trasu zvolit, více o tomto caminu zde) taktéž z větší části pobřežní. Jít pěšky z Porta do Santiaga je impozantní, krásné ale náročné zároveň a právě v tomto článku se dozvíš ty nejzásadnější informace. 

Svatojakubská cesta aneb pěšky z Porta do santiaga

Do Porta se nejlépe dopravíte z Vídně přímým spojením. Pokud najdete vhodné spojení, můžete letět brzy ráno, a tím pádem budete mít celý den na prozkoumání tohoto krásného města. V opačném případě můžete rovnou vyjít na camino! Den k dobru se hodí. 🙂

Pěšky z Porta do Santiaga - občas byla i zábava

Jako počáteční bod naší cesty pěšky z Porta do Santiaga jsme zvolili městskou část Porta – Matosinhos, který leží zhruba 10 km od centra. Tím se vyhnete urbanistické části Porta, která není tolik “kouzelná”. Zároveň díky tomu začnete své camino ihned u moře. Co takhle díky ušetřenému času dát hned první koupačku?

Do Matosinhosu se dostanete autobusem číslo 500, který vás vysadí na zastávce Ponte Movel. Jinak se tam také dostanete tramvají přes stanici Señora De Hora až do Matosinhos.

Pobřežní cesta vs. Centrální cesta

Na tuto otázku bude těžké odpovědět, protože se na ní ptal téměř každý poutník (i my jsme měli dilema). I přesto, že existují tisíce referencí, každý má jiné preference a spíše byste se měli rozhodnout podle toho, co máte raději. Jste horalové a moře tolik nepotřebujete? Jděte Central route. Berete staojakubskou cestu jako dovolenou a k dovolené pro vás patří moře? Jděte coastal walk.

Co když vám ale řekneme, že jde obojí namixovat. Přesně tak jsme to udělali my. Milujeme hory a různé přechody. Máme ale také rádi moře, protože rybník a moře není to samé. 😀 Proto jsme první část pěšky z Porta do Santiaga šli coastal route a v druhé části jsme se napojili na central route. Viz mapa níže.

Camino Coastal route

Pobřežní cestu pěšky z Porta do Santiaga si užije každý milovník moře! Počítejte, že stínu tolik naužijete, ale za to pobřežních kavárniček a barů bude přehlšel. Pobřežní cestu můžete nakombinvoat, jako jsme to udělali i my. 🙂 

Pěšky z Porta do Santiaga podél pobřeží

Camino Central route

Pouť, během které neuvidíte moře (není to úplně přesné – uvidíte ho ve formě zátoky u města Redondela). Může se zdát, že bude cesta náročná, nicméně se nemusíte ničeho bát. Nejvyšší bod cesty je ve výšce 361 m.n.m. Kombinace s pobřežní cestou by byla zacházkou. 

Naše cesta - pěšky z porta do santiaga podél pobřeží

Vstupní bod jsme si již ukázali. Dále jsme pokračovali po pobřeží až do města Caminha, kde jsme se odklonili směrem k Central route, abychom si užili i pár kopečků. Mapu ukazujee výše. Jednotlivé etapy jsou rozepsány níže. 

Naše pouť do Santiaga nekončí - jdeme na konec světa!

Naším cílem nebylo Santiago jako takové, chtěli jsme se hlavně podívat dále až na onen konec světa. O Santiagu traduje pranostika – prší jako v Santiagu. Skutečně to tak je! Hned druhý den, co jsme do Santiaga dorazili začlo pršet a pršelo poté další týden. Snad jsme to nezpůsobili my, ale kdo ví? 🙂 

V Santiagu jsme si odpočinuli, načerpali síly, užili si hlavně atmosféru okolo katedrály. Zastavili se v “naší” oblíbené kavárně a na druhý den jsme opět vyrazili na cestu! Více o cestě na konec světa se dozvíte v tomto článku.

Zkušenosti s ubytováním

Když jsme šli Svatojakubskou cestu poprvé v covidovém roce 2021, měli jsme úzkou představu o tom, kolik poutníků na cestě lze potkat. Právě díky covidu byl počet poutníků TROJNÁSOBNĚ nižší oproti roku 2022. Pro představu:

  • V covidovém roce (2021), kdy jsme šli camino, došlo do Santiaga celkem 160 tisíc! poutníků.
  • Před covidem (2019) to bylo 348 tisíc!!
  • V roce 2022 to bylo rekordních 439 TISÍC poutníků.

Píšu to proto, že jsme byli první dny zaskočení počtem poutníků, které jsme potkali. Vybavuju si, že jsme dokonce první kilometry poutníky počítali a říkali jsme si s kolika asi tak dojdeme do cíle. Překvapení se nekoná – po prvním dnu jsme počítat přestali a s nikým jsme do cíle nedošli. Buďte připraveni, že portugalská cesta je velmi oblíbená a jde ji relativně vysoký počet poutníků, který před Santiagem ještě naroste!

Šli bychom pěšky z Porta do santiaga znovu?

Asi ano. Tím, že jsme šli Svatojakubskou cestu v covidovém roce, měli jsme velmi zkreslený obraz o tom, jak moc je tato pouť oblíbená. Dokud člověk neuvidí to množství lidí, nedokáže si to představit. Jen za dopoledne dorazilo v roce 2023 do Santiaga přes 1300 lidí. Stejný počet nedorazil v roce 2021. 

Celkově ale byla pouť velmi hezká. Opět došlo na seznamování. Tentokrát jsme se potkali s dvěma lidmi ze Slovenska a i přes to, že jsme se asi 3x rozloučili, vždy jsme se náhodně potkali. V tomhle je camino úžasné – spojuje lidi a možná právě proto nás to tak baví. 

Mimo to jsem zažil asi pravé osvícení. 🙂 Poslední rok se chovám jako hypochondr, s každou bolístkou hned jdu k doktorovi a googluju (i když za to dostávám slušnou čočku od Zdeničky). I když se dozvím, že jsem v pořádku, vždy si najdu něco nového. Při jednom sprchování mnou jako kdyby něco prošlo a najednou mě napadla myšlenka – “Pišto.. takhle to přece dál nejde. Stejně si pokaždý něco najdeš a stejně budeš věčně nespokojený”.  Ta myšlenka byla tak silná, že se jí řídím dodnes a musím říct, že kvalita mého života razantně vzrostla. Píšu to proto, že se mě mnoho lidí ptá, zda jsem se setkal se spirituálnem. Možná ano? 

A nejen to… utužili jsme vztah. Načerpali psychickou sílu (když jdete denně 8 hodin bez telefonu může se to zdát jako nuda, ale není, je to skvělý katalyzátor na mozek :D). Protáhli těla. Tak co, vyrazíte? 

Tápeš při hledání letenek? ✈️ Ukážeme ti jak na to 🙂

Tápeš při hledání letenek? ✈️ Ukážeme ti jak na to 🙂

Zajímá Vás více o Svatojakubské cestě?

Sleduj nás na instagramu

Svatojakubská cesta: Camino portugalská cesta

Bon Días poutníku. Vítáme tě na prahu portugalského camina, které je po vzoru Camino del Norte (pokud nevíš, jakou trasu zvolit, více o tomto caminu zde) taktéž z větší části pobřežní. Camino portugalská cesta je impozantní, krásná a náročná zároveň. Svatojakubskou cestu jsme absolvovali již v roce 2021, proto můžeme porovnat jednotlivé cesty mezi sebou a přinést vám tak nejucelenější informace. Jdeme na to! 🙂 

Camino Portugalská cesta: Vše, co potřebujete vědět.

Odkud začít Camino Portugalskou cesta

Camino Portugés (neboli Camino portugalská cesta) začíná nejčastěji ve třech místech. Míst je ale mnohem více, nejjižnější bod portugalské svatojakubské cesty je přístavní město Faro. V tomto článku ti ukážeme ty nejhlavnější začáteční body + rozebereme podrobněji naší cestu, kdy jsme šli pěšky z Porta do Santiaga. 

1. Lisabon

Nejdelší trasa ze všech tří zmiňovaných. Cesta se táhne podél pobřeží přes Porto a dále buď přes pobřeží nebo středozemí až do Santiaga. 

  • Celkem 643 km (může být vyšší dle zvolené trasy)
  • Odhadovaný počet 30 dnů chůze.
  • Úroveň lehká, lehce náročná 

2. Porto

Zlatá střední cesta, o které více píšeme v následujícím článku (ODKAZ). Portugalskou cestu jsme absolvovali na podzim roku 2023 a bylo to úžasné.

  • Celkem 259 km (může být vyšší dle zvolené trasy)
  • Odhadovaný počet 14 dnů chůze maximálně.
  • Úroveň lehká, lehce náročná 

Tápeš při hledání letenek? ✈️ Ukážeme ti jak na to 🙂

Tápeš při hledání letenek? ✈️ Ukážeme ti jak na to 🙂

3. Vigo

Poslední možné město, odkud vyjít, abyste na konci poutě v Santiagu de Compostela získali Compostelanu (více o certifikátech ze Svatojakubské cesty zde) PŘIDAT ODKAZ.

Z Viga je to do Santiga de Compostely rovných 100 km a věřte, že poutníků odtud vychází slušná řádka. Povětšinou starší poutníci, “autobusový” turisté apod., kteří by více kilometrů nezvládli. Na tom ale není nic špatného.

  • Celkem 100 km
  • Odhadovaný počet 5-6 dnů chůze maximálně.
  • Úroveň lehká

Připravte se na camino portugalská cesta s námi

Sleduj nás na instagramu

Nouzová nocoviště na Šumavě

Prozkoumávat nedotčenou divočinu Národního parku Šumava je vzrušující dobrodružství, ale je nutné dbát na určitá pravidla během cesty. Jedním z těchto pravidel je správné spaní. Šumava jako jeden z mála národních parků nabízí pro každého čundristu záchytná nouzová nocoviště. Tyto přístřešky poskytují útočiště v případě nečekaných problémů (nepříznivé počasí, nebo únava) V tomto článku vás seznámíme s nouzovými přístřešky v parku a ukážeme vám, kde jednotlivá nouzová nocoviště na Šumavě jsou, ať si můžete snadno naplánovat třeba přechod Šumavy.

Mapa nouzových nocovišť na Šumavě

Nouzové nocoviště

Nouzové nocoviště je vyhrazené místo pro legální nocování v Národním parku Šumava. Maximální kapacita 5 – 10 stanů / 10 – 20 osob (dle lokality). Nelze rezervovat, funguje na principu, kdo dřív přijde, ten dřív spí. Čím dřív tedy přijdete, tím větší pravděpodobnost, že budete mít, kde spát. Obzvlášť v létě jsou kapacity velmi rychle naplněny.

Provozní řád - to někdo čte?

I přesto, že tyhle informace nikdo nečte – možná z toho důvodu, že jsou napsané malým písmem a na velkém papíru, kde je smog dalšího textu, je důležité je znát. Tak to pojďme shrnout, ať je v tom pořádek.

  • Místo využijte pouze na jednu noc
  • Nerozdělávejte oheň (včetně použití všech druhů turistických vařičů)
  • Veškerý odpad odneste s sebou (a to platí všeobecně! – co si přinesu, zase odnesu).
  • Celoroční provoz od 18.00 do 9.00 hodin

Jednotlivá nouzová nocoviště na Šumavě

Nouzová nocoviště popsaná níže jdou za sebou přesně takto. Výchozím bodem je Hůrka u Prášil, což nouzové nocoviště pár kilometrů od Železné Rudy. Na opačné straně se jedná o nouzové nocoviště Pod Plešným jezerem, které je v těsné blízkosti u Plešného jezera a vrcholu Plechý.

Nouzové nocoviště Hůrka u Prášil

Velmi krásné nocoviště zhruba 7 kilometrů za Železnou Rudou. Mnoho turistů zde nepotkáte, nocoviště je buď na začátku nebo příliš blízko vašemu konci přechodu Šumavy. Stejně jako ostatní obsahuje základní vybavení. Při deště se ale zatravněná plocha rychle rozmáčí.

Nouzové nocoviště Poledník

Nejedná se o spaní přímo na rozhledně – bohužel. Na druhou stranu je nocoviště přímo za rozhlednou. Je velké, obsahuje více jídelních stolů a okolí rozhledny nabízí i úkryt v podobě kamenné zastřešené „budovy“.

Nouzové nocoviště Modrava

Svého druhu asi jediné – pár set metrů od centra Modravy se na malém prostoru rozkládá nocoviště jehož podkladem je drť/ kúra. Spaní je ale velmi příjemné. Obzvlášť na tomto nocovišti si dejte velký pozor na obsazenost – my jsme přišli okolo 5 hodiny a už v 6 bylo nebylo žádné místo.

Nouzové nocoviště Bučina

Jedno z nejkrásnějších nocovišť u Knížecích Plání. Přístup ihned u cesty, vcelku prostorné a se základním vybavením.

Nouzové nocoviště Strážný

Příjemné nocoviště v blízkosti Strážného, kde můžete načerpat zásoby. Důležité je vědět, že do Strážného je to zhruba 1,5 km pěšky. Proto bych si rozmyslel, zda jít s plnou polní, nebo nejprve rozbít tábor a poté jít do města.

Nouzové nocoviště Nové Údolí

Prostorné nocoviště na rovné ploše. V all-inclusive vybavení je stůl s lavicemi a ohraničené území. V blízkosti nocoviště je toi toi.

Nouzové nocoviště Pod Plešným jezerem

Ohraničené místo v kryté části lesa. Při dešti je nocoviště docela rozmáčené a najít nerozbahněné místo bude oříšek.

Další velmi hodnotné informace naleznete na oficiálních stránkách NP Šumava. Mimo to i aktuální informace o dění v parku a případných omezeních. 

Přechod Šumavy za 3 dny

Otevíráme mapu světa, týdenní dovolená není příliš dlouhá na to vydat se dál za hranice naší “hroudy”. Kroužíme po evropských státech, ale v době covidí (květen/ červen 2021) bylo až příliš náročné ztrácet čas vyřizováním byrokracie, výměnou za pár dnů strávených třeba na Madeiře, jak bylo v plánu. Proto jsme vyrazili objevovat Šumavu. Všechny důležité informace o tomto 3 denním treku si můžete přečíst v tomto článku.  

Nouzová nocositě na Šumavě: Mapa

Sleduj nás na instagramu

Rozpočet na Svatojakubskou cestu aneb kolik stojí camino

Svatojakubská cesta: Rozpočet na cestu

Tato kapitola bude hodně individuální. Cena svatojakubské pouti bude pro každého odlišná. Každý poutník má svou představu o financích, které chce na cestě utratit. Ve výsledku může utratit více, nebo i méně. Jedete sami? Budete si vařit v albergues nebo jíst v restauracích?

To vše ovlivní cenu Camino, ale rozhodně je to něco k čemu bych se neupínal. Nejedete na pouť šetřit, ale poznávat, ochutnávat, bavit se… Prachy budou.

Náklady Camino del norte 2021

Celkově jsme si brali:

  • 300 € v hotovosti.
  • Nabitou Revolut kartu, kterou jsem v průběhu dobíjel pomocí Apple Pay, abych poté směnil z CZK účtu na EUR účet. Na tři kliknutí jsme měli EURa.

Docela nás podělali letenky zpět do Prahy. Kupovali jsme je dopředu a v tu dobu nám přišla cena fajn. Když jsme pak kupovali letenky téměř na poslední chvíli do Santadneru, říkal jsem… „sakra ty nás okradli“. Někdo z Vás si jistě řekne, že v tom alespoň bylo pití. K sakru nebylo, ani jídlo! 😀 

TABULKA CELKOVÝCH NÁKLADŮ PRO JEDNU OSOBU CAMINO DEL NORTE 2021

Kolik stojí cesta do Santiaga?

PS: Malá poznámka, že nechci za letenky nic je pravdivá. Zdenička dostala jednu cestu k Vánocům.

PS2: Pozornějším z Vás jistě neuniklo, že ke v tabulce na místo Pišty nějaký Pipeny. Ano, má druhá přezdívka kromě Pišty je také Pipeny a říká mi tak táta od mala. Jedináček.

Tak jako tak, cena svatojakubské pouti, jak už bylo zmíněno v úvodu, bude pro každého poutníka odlišná. 🙂 

Náklady Camino portugués 2023

Celkově jsme si brali:

  • 100 € v hotovosti.
  • a opět nabitou Revolut kartu, kterou jsem v průběhu dobíjel pomocí Apple Pay, abych poté směnil z CZK účtu na EUR účet. Na tři kliknutí jsme měli EURa.

Mysleli jsme si, že letošní pouť bude méně nákaldnější, protože jsme už věděli co a jak. Ale.. přesvědčte se sami v tabulce nákladů. 

TABULKA CELKOVÝCH NÁKLADŮ PRO JEDNU OSOBU CAMINO DEL NORTE 2021

Výdaje na Camino 2023

Tápeš při hledání letenek? ✈️ Ukážeme ti jak na to 🙂

Tápeš při hledání letenek? ✈️ Ukážeme ti jak na to 🙂

Zajímá Vás více o Svatojakubské cestě?

Sleduj nás na instagramu

Svatojakubská pouť - historie pouti

Historie Svatojakubské cesty

V albergues anebo od vášnivých poutníků uslyšíte příběh historie Svatojakubské cesty více detailněji, vášnivěji a prožitek z něj budete mít větší. Pojďme se ale společně podívat, proč tato pouť vůbec vznikla. Je to příběh impozantní, interpretující důmyslnost tehdejších panovníků s důrazem na spiritualitu. Jaká je tedy historie Svatojakubské cesty? Co o pouti reálně víte? Že je to pouť od prahu svého domu a že ve městě Santiago čeká na poutníka rozhřešení? A co bájný „konec světa“?

„The Way of Saint James“, neboli „Camino de Santiago“

Počátek HISTORIE Svatojakubské pouti

Přibližně v roce 44 – 100 jsou po smrti Ježíše rozeseti po celé zemi všichni jeho apoštolové, aby kázali o víře a Ježíšovi. Právě Svatý Jakub je vyslán do Španělska, konkrétně do severní části Španělska Iberie.

V té době král Herod vydává příkaz Jakuba zatknout a popravit. Skutečně se tak stane v rozmezí let 44 – 100, kdy se Jakub vydává kázat víru do dnešní Galície.

Ostatky apoštola skupina učenců ukrývá do lodi vedené anděly. Ta urazí dlouhou cestu až na pobřeží dnešního Portugalska. Zde jsou ostatky uloženy do hrobky „někde“ v okolí dnešního města Padron.

Tápeš při hledání letenek? ✈️ Ukážeme ti jak na to 🙂

Tápeš při hledání letenek? ✈️ Ukážeme ti jak na to 🙂

ASPEKT KRÁLE ALSONFA II

V 9. století pastevec Pelayo vidí na obloze uskupení hvězd, za kterým se vydává. Následuje ono znamení až k hrobu svatého Jakuba. Svůj objev sděluje biskupovi Theodorinovi, který nezahálí a objev tlumočí až do nejvyšších pater, králi Alfonsovi II.

Král Alfonso nechá vybudovat malou kapli okolo ostatků Jakuba a vydává rozkaz šířit informaci o tomto nálezu. Důvod je prostý. Španělsko v té době bylo ve stavu válčení a obléhání Araby. Křesťanství uvadalo s tím, jak Arabové postupovaly od jihu až na sever Španělska.

Křesťané ze starého kontinentu okouzleni příběhem, se vydávají na dlouhou pouť k ostatkům sv. Jakuba. S rostoucím množstvím poutníků vzniká první oficiální cesta – Camino Primitivo. Na počátku nového milénia se z cesty stává po vzoru poutních cest do Říma a Jerusalema další křesťanská pouť.

Od 10. století se dle dochovaných dokumentů vydává ročně do Santiaga na 250 000 poutníků! Pro poutníky se buduje infrastruktura, nemocnice, mosty, kempy a hostince.

Pozn. Dnes je tento počet téměř shodný, proto je to číslo neuvěřitelné na dobu, kdy pouť vznikla.

Katedrála v santiagu

Dnešní katedrála, jak ji poutníci mohou spatřit v Santiagu byla vystavena v roce 1211. 13. století bylo rekordní, co do počtu poutníků. Každoročně zavítalo do Santiaga okolo půl milionu poutníků! Počátkem 16. století „camino“ upadá díky válečným konfliktům s Francouzy a Angličany.

Vytvoření cesty králem Alfonsem II. mělo hlavně politický podkontext. Jak už víme, v době stvoření bylo Španělsko okupováno Araby a vytvoření takové trasy znamenalo nejen přísun financí od poutníků, ale také rozšiřování křesťanství v severním pásmu Španělska, což se v budoucnu ukázalo jako klíčové v boji proti Arabům. Nejstarší cestou je často mylně uváděna Francouzská cesta. Ve skutečnosti je to Camino Primitivo (cesta mezi Francouzskou a Severní cestou).

Pouť, jak ji známe dnes, je trošku modifikovaná a upravená potřebám lidí. Proč se tedy lidé vydávají na pouť dnes? 

Řešit osobní otázky, překonat své limity, plnit si sny, objevovat krásy zemí, které prochází nebo prostě jen jít a zažít něco “unikátního”. Doma se k takovému dobrodružství odhodlá málokdo. Jednou jsme takové malé dobrodružství zažili s Karlosem, kdy jsme ve 3 dnech přešli naší milovanou Šumavu (mohli byste si přečíst více, ale článek jsem ještě nenapsal).

Zajímá Vás více o Svatojakubské cestě?

Sleduj nás na instagramu

Credencial - půrkaz poutníka

Credencial – průkaz poutníka

Před odjezdem jsem plašil, kde sehnat credencial. Měl jsem obavy, jestli ho ve Španělsku seženeme. Zároveň jsem se ale dočítal, že české credencialy nejsou od roku 2016 uznávané. Nevím, co je na tom pravdy, nicméně mě to trochu rozhodilo. Od nákupu v ČR jsem tedy opustil. A dobře jsem udělal…

Zdenička měla pod čepicí, a tak první kroky po příletu jsme směřovali do katedrály Santander, kde na nás čekal milý, starý pán v místnosti temné a vlhké. Přesně v katolickém stylu, seděl za masivním stolem a ihned věděl proč přicházíme. 

Za 2€ nám vydal credencial a přidal k tomu i první razítko! Jak tenhle pocit miluji, je jako droga.

Credencial jednoduše pořídíte v každé otevřené katedrále nebo v kostele. Dále v albergues a informačních centrech. Credencial by Vás neměl stát více než 4€!!!

Zpátky do Čech. Pokud chcete být ale pro jistotu připraveni, můžete takový credencial zakoupit na webu ultreia.cz za nějakých 110 Kč.

Musím ale říct, že hezčí první setkání na cestě jsme nezažili. Zdenička na toho milého zavalitého pána sedícího v tom šeru, vzpomíná dodnes. 

Credencial: Průkaz poutníka

SBĚR RAZÍTEK do credencialu

Je to jako, když se začtete do knížky pozdě večer. Chcete si přečíst ještě jednu kapitolu, i přesto, že víte, že to ráno bude bolet… Přesně takové je sbírání razítek. Ze začátku máte radost, ale v čase je to „hon za razítky“ (v dobrém slova smyslu) a zároveň touha po tom mít, co nejhezčí razítka. S každou další zastávkou jsme horlivě čekali, co zde budou mít za razítko.

A když měli razítko nepěkné, byli jsme trochu smutní, že jsme raději „nešli spát“.

 

Lpěli jsme na pořádném natisknutí a vzhledu razítka. Nehnali jsme se za razítky, spíš jsme měli rádi ten pocit, že zase dostaneme razítko za odměnu.

Razítkobranní zažívá celé Španělsko. Razítko dostanete v každém baru, restauraci, albergue, informačním centru, klášteře a kostele anebo na nádraží.

Dodává to té cestě příjemné rozptýlení. Když se pak podíváte do té „žákovské“, je to krásný pocit. Zároveň vidíte přímo na vlastní oči, jak Vám cesta ubíhá, což bylo hlavně na konci hodně smutný 😊

Zajímá Vás více o Svatojakubské cestě?

Sleduj nás na instagramu

Co si sbalit na Camino - holka vs. kluk

Co si sbalit na camino – holka vs kluk

Oblasti balení na Camino jsem chtěl věnovat obzvlášť pozornost. Na Zélandu jsme rok vystačili s 16-ti kilovou krosnou, tak proč k sakru váží ta krosna 10 kg na 20 dní a navíc na cestu, kde nepotřebuji skoro nic?! Nějak takhle jsem si komentoval váhu své krosny, když jsem jí pokládal na letišní váhu, nebo každý další den, když jsem ji nesl na zádech. Opravdu, odopověď na otázku, co si sbalit na camino může být oříšek.

Camino je ideální start pro ty, kteří chtějí zažít dálkovou pěší pouť. Zároveň je ideální v tom, že nepotřebujete nic. Řídil bych se proto podle Zdeničky, pro kterou to byla premiérová delší cesta. Pokud váháte, co si sbalit na Camino, tak odpovědi najdete níže! 

CO SI SBALILA NA CAMINO Zdenička

  • Spacák
  • 2x tílko, triko s dlouhým, triko s krátkým,
  • dlouhý triko na spaní, ale i na courání.
  • Mikinka, bunda (větrovka😁, velice promokavá)
  • Legíny, kraťáky.
  • Ručník z dekáče,
  • Ponožky 5x.. spodní prádlo (POCITOVĚ)
  • Plavky🤦🏻‍♀️(k ničemu).
  • Pantofle a boty na chození,
  • Pončo.
  • Hygiena

Tápeš při hledání letenek? ✈️ Ukážeme ti jak na to 🙂

Tápeš při hledání letenek? ✈️ Ukážeme ti jak na to 🙂

CO SI SBALIL NA CAMINO PIŠTA

  • Spacák
  • 2x funkční tričko
  • 3x tričko na vycházky (z toho 1x bílé, kdyby náhodou)
  • Legíny, Tepláky, 2x kraťasy
  • 4x trenky, 5x ponožky
  • Boty na chození a pantofle
  • Mikina
  • Bunda nepromokavá a pončo
  • Stativ a fotoaparát
  • Kniha Jo Nesbo 
  • Hygiena

Zajímá Vás více o Svatojakubské cestě?

Sleduj nás na instagramu

Camino del Norte

Camino del Norte

Camino del Norte byla naší prémiérovou trasou na cestě do Santiaga de Compostely. Výchozím bodem bylo přístavní město Santander na půli cesty od od Bilbaa a Irúnu.  Víceméně jsme se řídili v první polovině webovými adresami Gronze.com. Nemusíte se držet striktně napsaných etap, může se stát, že jeden den se vám bude chtít jít víc, někdy míň. Důležité ale je nic „nepřepálit“.

Na cestě nám vznikl zásadní problém. Počítal jsem, že celou pouť půjdeme 20 dní a zároveň, že bude dlouhá cca 540 km. Opak byl pravdou. V Mapy.cz jsem při plánování zaškrtl typ pěší trasy „krátká“ na místo „turistická“ a zároveň jsme měli pouze 19 dnů, protože dvacátý den jsme odlétali domu již v 7 ráno. No co, chybama se člověk učí. Jo a taky existují naštěstí autobusy 🙂 

Původní plán byla takovýto…

0
Kilometrů
0
dní
0
kilometrů denně
0
jsme se pohádali

Poučka zní, opatrně, když budete plánovat 😊

Díky tomu jsme museli z Gijónu autobusem do města Cadavedo, odkud jsme v cestě pokračovali. Autobusem jsme si ušetřili necelých 65 km. Nakonci celé pouti jsme byli rádi, že jsme toto rozhodnutí udělali. 

Poučka zní, opatrně, když budete plánovat 😊

Díky tomu jsme museli z Gijónu autobusem do města Cadavedo, odkud jsme v cestě pokračovali. Autobusem jsme si ušetřili necelých 65 km. Nakonci celé pouti jsme byli rádi, že jsme toto rozhodnutí udělali. 

KDE ZAČÍT CAMINO DEL NORTE

Pokud chcete jít celou trasu Camino del Norte, musíte ze Sebastianu popojet autobusem do města Irun. Právě zde na španělsko-francouzských hranicích začíná pouť dlouhá 810 km.

Po cestě se můžete rozhodnout, zda se vydáte stále trasou Camino del Norte anebo svou trasu budete směřovat ne na Gijón ale Oviedo. Trasa přes Oviedo a dále se nazývá Camino Primitivo. Je více kopcovitá a náročnější a má stejné vyústění jak Norte.

Bilbao – Ukrojíte si z cesty 140 km, ale stále si užijete dostatek pobřeží, pláží a moře. Trasa z Bilbaa měří 665 km.

Santander – Náš výchozí bod. Trasa dlouhá 549 km. Z Vídně přímé lety. Je krásná v tom, že zažijete rozmanitost tří regionů. Nejprve Cantabria, následně Asturias a naposledy Galícia.

Gijón – Trasa dlouhá 345 km je stále dostatečně dlouhá pro splnění Compostelany a zároveň si ještě užijete moře a pobřeží, než se trasa stočí do vnitrozemí. A ještě zažijete krásu regionu Asturias, předtím než překročíte do Galície.

Tápeš při hledání letenek? ✈️ Ukážeme ti jak na to 🙂

Tápeš při hledání letenek? ✈️ Ukážeme ti jak na to 🙂

A další trasy Svatojakubské pouti?

Pokud hledáte odpovědi, kam letět v případě francouzské cesty, tak je asi nejlepší letět do Paříže a odtud TGV anebo do Montepileru a vlakem do Saint Jean Pied de Port. V případě portugalské cesty Porto nebo Lisabon. O všech trasách píšeme v tomto článku.

Zajímá Vás více o Svatojakubské cestě?

Sleduj nás na instagramu

Albergues

Albergues

Spoléhali jsme na to, že vždy bude možnost spát v albergues. Zároveň jsme ale věděli, že ne vždy to budeme chtít, že si jednou za čas dopřejeme více soukromí. Jsme lidé, máme rádi sex a taky klid. Na to druhé jsme prvních pár dní moc nemysleli, ale pak se to zlepšilo. Tolik asi komentář pro páry 😊

Každé albergue je jiné, nejsou generalizované a nejsou vždy stejně levné/ drahé. V roce 2016 prý byla cena albergues poloviční. I díky komerci a inflaci se cena ubytování zdvojnásobila. Jak by řekl poutník zkušeňák – růst cenové hladiny je to raketový.

Každé albergue na cestě je označené ve webové aplikaci gronze.com. Krásně ucelený seznam albergues, které jsou aktuálně otevřené, jaký servis nabízejí, včetně kontaktů a informací o počtu míst ke spaní. Vymakanější albergue Vám nabídnou i snídani za příplatek, vyprání prádla, nebo i sušičku.

Téměř ve všech dostanete nemocniční jednorázové prostěradlo a povlečení na polštář. Doporučujeme si s sebou vzít spacák, ten nepůjčují.

Typy albergues

Donativo – označené písmenem D v aplikaci a jsou to takové, za které zaplatíte tolik, kolik uvážíte. V těchto místech naleznete asi to nejlepší, co lze na cestě zažít. Sympatické lidi, dobrovolníky, úkryt a tradici.

Právě tradiční poutnický večer a ráno jsme chtěli zažít. V naše prvním donativo albergue jsme dostali večeři a následně i snídani. Psal jsem o tom více v příběhu zde. Někteří lidé to dělají nezjištně, někteří to dělají také nezištně, ale je to zároveň zdroj jejich obživy.

Místa si v těchto albergue lze také rezervovat po telefonu.

Sháníš letenku? ✈️ Potřebuješ itinerář cesty? 🎒 Nevíš jakou zemi vybrat? Navštiv naše Herohero, kde ti zvládneme se vším poradit. 

Municipality – albergue zřizované městem. Velice levné (do 10€), místa ale nelze rezervovat. Kdo dřív přijde, ten dřív mele.

V soukromém vlastnictví – někdy hezky, někdy hůře vybavené albergues. Někdy drahé, někdy levné. Obecně se pohybuje cena od 10 – 15€. Rezervace možná téměř vždy. Zároveň zde naleznete i kýžené razítko, vždy!

Na co si dát pozor!

Nyní vám díky této radě ušetříme nervy, čas a energii při hledání ubytování.

Pro plánování etap používáme úžasnou webovou aplikaci (bohužel nemají appku) Gronze.com, kde naleznete všechny dostupná ubytování ve městech po cestě.

Díky zkušenosti před covidem a ještě více z roku 2023 DOPORUČUJEME si ubytování rezervovat dopředu. Většina albergue využívá Booking.com a vy si tak můžete veškerá ubytování rezervovat předem. Říkáte si, proč bych to sakra dělal? Množství poutníků je opravdu velké. Poutníci vychází na camino klidně i v 5 ráno. Jednak, aby se vyhnuli poledním pařákům a jednak, aby si své místečko v nejlevnějších a nejoblíbenějších albergues uzmuli jako první. Na tom není špatného.

Pro nás camino nebyl závod, proto i přes úvodní nechuť (chtěli jsme se chovat jako dávnó poutníci a náš osud nechat v rukou vyšší moci), po třech dnech jsme změnili a začali ubytování rezervovat. Buď skrze Booking nebo skrze Gronze, kde jsou i kontaktní čísla a většina majitelů má whatsapp. Takové rezervování vypadalo následovně

Zajímá Vás více o Svatojakubské cestě?

Sleduj nás na instagramu

Kdy se chodít Svatojakubská cesta?

Kdy se chodí Svatojakubská cesta

Vyrazit můžete kdykoliv, horší to bude s ubytováním, lepší zase s množstvím poutníků, které na cestě potkáte. Nejlepší období, kdy se chodí svatojakubská cesta je dle nás od konce sprna až po konec října. V opačném případě od konce března do konce května.

Poté vypukne šílenství. Letní měsíce jsou ve znamení „boje o postele“. Většina států EU má prázdniny, lidé si berou nejvíce volna a vyráží na camino. Ostatně tady máte komentář od poutníka Milana, který šel v červenci portugalskou cestu z Porta: „Tam jsou lidi, hlavně v létě, který vstávají v půl 5 v 5, aby mohli vyrazit a do oběda mohli být v albergue a měli své místo jisté.“ 

Zdroj: Zdroj: https://www.whereandwhen.net/when/europe/spain/santiago-de-compostela/

Zelená značí období s nízkou návštěvnosí, červená zase s tou maximální.

Otázkou pak je, zda na tuto hru chcete přistoupit a trápit se brzkým ranním vstáváním, nebo si chcete užít tzv. slow-walking. Zase slow walking ve 35 stupňích není zrovna příjemný 😀 Obecná odpověď na otázku kdy se chodí Svatojakubská cesta neexistuje. Nejvíce záleží na Vašich možnostech.

Tápeš při hledání letenek? ✈️ Ukážeme ti jak na to 🙂

Tápeš při hledání letenek? ✈️ Ukážeme ti jak na to 🙂

Počasí v letních měsících u francouzské cesty je katastrofální. V tuzemsku dosahuje teplot až 40°C. Lidé z Jihu Španělska proto jezdí na Camino del Norte se ochladit. V roce 2021, kdy jsme camino šli, tam byly noční teploty 30°C.

Obecně dle komentářů hlavně poutníků „zkušeňáků“ doporučujeme vyrazit na jaře anebo na podzim (viz. graf výše)

Buďte opatrní s tím, že už to nebude na přílišné spaní venku pod širákem, že nebude tolik albergue otevřených (i díky vlhkosti a zimě, protože ne všechna albergue jsou vytápěná), nicméně nabyjete dojmu, že máte Camino téměř pro sebea to stojí za to!

Více o počasí zde

My jsme měli i to štěstí, že nám na cestě pršelo minimálně (tuším, že z 19 dnů celkem dvakrát). Z jednoho deštivého dne jsem pořídil tuto fotku, kde jsme měli oba jiné názory. Já šťastný, Zdenička překvapená.

Zajímá Vás více o Svatojakubské cestě?

Sleduj nás na instagramu

Výšlap na Kleť - ideální jednodenní výlet

Výšlap na Kleť: Vše, co potřebujete vědět

Život v již tak krásných Budějovicích si párkrát za rok zpestříme výšlapem na Kleť. Existují příběhy, kdy se lidé vydávají na Kleť denně, jiní zase pouze na Nový rok a někdo na ní nebyl vůbec. V tomto příspěvku se dozvíte, jaké jsou možnosti výstupu na Kleť, jaká odměna na vás na vrcholu čeká a na konec poodhalíme i pár zajímavostí o této dominantě Blanského lesa. Váš virtuální výšlap na Kleť právě začíná. Pojďme na to. 🙂

Trasy na Kleť

Z Českých Budějovic máte na výběr několik možností. Tou nejčastější je využití auta. Bez větších překážek si zajedete až k úpatí Kleti a poté už můžete pohodlně a s úsměvem polykat dávky strmé cesty až na vrchol Kleti. Druhou možností je využití vlakové přepravy, konkrétně vlaku zvaný Šumavský expres. Jak už název napovídá, můžete se těšit na příjemnou vyhlídkovou jízdu tímto šinkansenem, který denně brázdí koleje od Budějovic až po šumavské Nové údolí. Vytrvalejší pak volí bicykl.

na kleť z českého krumlova

Vláčkem lze dojet z Českých Budějovic až do České Krumlova. Zastávka vlaku je na samém okraji Krumlova, odkud se lze ihned napojit na turisticky značenou trasu vedoucí až na Kleť. Cesta je pozvolná, nicméně delší oproti cestě z parkoviště v Krásetíně. Využít můžete hned dvě značené trasy. První vede kompletně po zeleně značené trase. Druhá trasa je kombinací zeleně značené, modře značené a červeně značené.

TIP: Pokud nejste z Českých Budějovic a plánujete u nás na Jihu strávit celý víkend, doporučujeme jeden strávit v okolí Krumlova. 

V obou případech ujdete stejně dlouhou trasu, tedy 6,5 km od nádraží v Českém Krumlově až na vrchol Kleti. Pokud nechvátáte a chcete si výlet na Kleť užít, můžete se zastavit na rozhledně Granátník. 

Říkáte si… no jo, ale já nechci jít tou samou trasou zpět. Není třeba. Z Kleti můžete pokračovat dále přes parkoviště v Krásetíně až do Holubova. I v Holubově šumavský expres zastavuje. 

Doporučujeme ale vhodně naplánovat čas odchodu z vrcholu Kleti, aby vám vlak neujel. I kdyby se tak stalo, můžete čas strávit v poctivé jihočeské restauraci pár metrů od železniční stanice. V Holubovské restauraci “Pod Kletí” vás pohostí dobrým pivem a fantastickými tvarohovými knedlíčky! 

Na kleť z parkoviště

Výšlap na Kleť jsme v prvních letech začínali převážně z parkoviště Krásetín. Důvodem byla časová úspora a jistá pohodlnost. Tuto trasu využívá drtivá většina turistů. Nejen proto, že si trasu velmi zkrátí, ale také proto, že z parkoviště je to pár metrů k lanovce vedoucí až na vrchol. 

Jako velký fanoušek lanových drah jsem ale tuto možnost nikdy nevyzkoušel. Stejně tak Zdenička, která trpí pro mne až “přehnanou” láskou k lanovkám. 

Parkoviště funguje 24/7. Denně pak od 9:00 do 17:00 zaplatíte za neomezené stání 50 Kč. Na parkovišti je stánek s občerstvením.  

TIP: Přijeďte před devátou a máte 50 Kč v kapse 🙂 

Trasa měří necelých 2,5 km a zdoláte ji za 40-50 minut. Fyzicky zdatnější i dříve. Počítejte s tím, že v době po dešti nebo v zimě bude trasa kluzká, a tedy náročnější. 

RESTAURACE NA KLETI

Odměnou za úspěšný výstup na nejvyšší bod Blanského lesa v nadmořské výšce 1087 m. n. m. vám bude pohoštění v místní horské chatě. Pro nás to vždy bývá zážitek a jakási motivace. Naší odměnou bývá již tradičně malé pivo, česnečka, občas doplněná o chleba se sádlem či tzv. šmitcem!

V letních měsících je Kleť otevřená v týdnu od 10:30 – 17:00. Víkendy pak od 9:00 do 17:00. Aktuální informace ale vždy naleznete na jejich facebookovém profilu. 

Restaurace na Kleti
Odměna za výkon stojí za to - ikonický Budvar a česnečka

LÍBÍ SE TI OBSAH, KTERÝ TVOŘÍME?

ROZHLEDNA KLEŤ

Rozhled na vrcholu není jediným cílem návštěvníků. Jak již bylo zmíněno v úvodu. Motivem může být sport nebo tradice výstupu. Jako turista, který ještě na Kleti nebyl ovšem doporučujeme po zdolání vrcholu postupovat dále až na 18 metrů vysokou kamennou rozhlednu. 

Rozhledna nemá otevírací dobu. Lze ji navštívit kdykoliv. U vstupu je instalovaný turniket s platebním terminálem. Žádnou živou obsluhu tedy neočekávejte. 

Vstupné tuším stojí 30 Kč pro děti a 60 Kč pro dospělé.

Výhled z rozhledny Kleť

PÁR Zajímavosti na závěr

Věděli jste, že rozhledna Kleť je nejstarší kamennou rozhlednou v ČR? Nechal ji vybudovat v 19. století kníže z rodu Schwarzenbergů pro soukromé účely. 

Co mám ale vůbec nejradši, jsou výhledy při východu či západu slunce na alpské vrcholky. Za velmi příznivých podmínek je lez vidět samozřejmě i přes den, ale užít si tu atmosféru časně z rána nebo při západu slunce je skvělý zážitek. 

Když už budete na vrcholu stojí za to vidět i prostředí nejvýše položené hvězdárny na našem území. A pokud máte více času okolí Budějovic toho nabízí mnohem více. Například dalších 13 úžasných míst v okolí Českých Budějovicích, o kterých jsme psali v ijném článku. 

Výšlap na Kleť: Zajímavosti

SLEDUJ NÁS NA INSTAGRAMU

Výstup na Olymp v roce 2024: Za bohy na Mytikas

VÝSTUP NA OLYMP

Když jsem na konci září roku 2020 odlétal do řeckých Atén, abych zde rozšířil na dalšího půl roku své studijní obzory, první věc, která mě zaujala ještě, než jsme přistáli, bylo právě pohoří Olymp. Ti z Vás, kteří pravidelně létají nebo alespoň jednou letěli, ví, jaké to je, hledět z okénka (když máte to štěstí) při přeletu velkých pohoří. Jediný pohled oživil i dávno zapomenutý sen z mého skromného bucket listu – výstup na Olymp. 

Určitě si každý z Vás vedete svůj bucket list. I já mám ten sůvj a občas do něho nahlédnu. Obzvlášť na začátku roku a pak průběžně do něj zapisuji zážitky a sny, které bych chtěl jednou zažít. Určitě doporučuji vám všem si takový bucket list udělat.

Bylo září, teplé dny v Aténách střídaly bouřky a do toho panovala neklidná situace díky covidu, která se stupňovala. Jak dny ubíhaly, plánování výstupu na Olymp bylo intenzivnější. Čas, kdy by bylo možné na Olymp vystoupit bez použití horského vybavení, se krátil. S koncem října měly přijít první sněhové radovánky, kterých jsem se rozhodně účastnit nechtěl.

Výstupní bod parkoviště Prionia

Měl jsem to štěstí, že jsem narazil při seznamovacím srazu na dvojici sympaťáků. Ti stejně jako já byli mimo hlavní skupinku všech studentů. S Guvenem z Rakouska a Richardem z Litvy jsme se dali do řeči prakticky hned. Hlavními tématy byly naše osobní zpovědi, II. světová válka a samozřejmě mladistvé pohledy na život.

Klukům jsem po pár dnech představil nesmělý plán výstupu na Olymp, včetně cesty a náročnosti. Překvapivě souhlasili a byli stejného názoru jako já – „Budu mít tuhle příležitost znovu?“. Richard ještě před cestou oslovil spolužačku ze třídy a neohrožená parta byla kompletní. Hodilo se to i kvůli rozmělnění nákladů celé výpravy. 

Po vzoru Hanzelky a Zikmunda jsme tak vyrazili vstříc dobrodružství a neznámu. Vše začalo v autopůjčovně na okraji Athén, kde na nás čekal Hundai i10. Má tupost naše časové plány posunula o hodinu dál. Propadl mi řidičák a nebyl jsem navíc majitelem kreditní karty. Kdybych putoval sám, zde by mé dobrodružství končilo a spíš než jako Hanzelka a Zikmund bych skončil jako spráskaný pes s polámaným sebevědomím.

PLÁN CESTY VÝSTUPU NA OLYMP

Litochoro leží na samém úpatí Olympu, ale není to zároveň výstupní bod! Ten se ukrývá 18 kilometrů severně a o 800 výškových metrů výše na parkovišti s názvem Prionia. Nachází se zde také restaurace, kde můžete po náročném výstupu odměnit své rozlámané tělo. Výstup na Olymp je dlouhý 9,2 km, přičemž musíte zdolat převýšení 1848 metrů. 

Cesta z parkoviště Prionia pokračuje po modré do Refuge A “Spilios Agapitos”, což je také poslední možné místo na načerpání pitné vody! Refuge není v provozu po celý rok. Stefanos jej provozuje od konce dubna do první velké sněhové nadílky. 

Z přístavních Athén jsme vyrazili po dálnici na sever do 400 kilometrů vzdáleného města Litochoro. Celou cestu nás Gueven zásoboval střídavě klasickou hudbou a skupinou Rammstein, což ocenil hlavně Richard. V Litochoru jsme strávili noc v apartmánu rezervovaný přes booking. Shodou okolností je apartmán oblíbený u mnoha Čechů, což jsem zjistil záhy, když nás vítal majitel Yiannis s úsměv a frází: „Ahoj, jak se máš?“. Apartmán je krásný, hostitel skvělý a v docázkové vzádlenosti je skvělá pekárna! 

Scenérické výhledy při výstupu na Olymp

„Jako správný cestovatel s sebou nosím i něco dobrého, převedeno do řeči normálních lidí – nosím s sebou chlast. Ten přišel vhod, když jsme si se Stefanosem připíjeli. Stefanos svým dojmem prvně působil jako jeden z mála turistů, kteří chtějí zdolat peak. Po pár minutách konverzace nás uvedl v omyl s tím, že refugi sám provozuje. Česko, stejně jako Yannis, znal velmi dobře, obzvlášť České Budějovice mu utkvěli v paměti. Stefanos se živí mimo sezonu jako řidič kamionu. Po celé Evropě rozváží vše, co mu naloží. Jednou se tak vydal i do Českých Budějovic s ocelovou konstrukcí.“

Scenérické výhledy při výstupu na Olymp

z Refugi na vrchol skala

Z Refugi poté přichází ta nejnáročnější část výšlapu. 2,6 kilometrů dlouhá trasa s výškovým převýšením 808 metrů nám zabrala zhruba hodinu a půl. Tím jsme stanuli na vrcholu „Skala“, který je přímo naproti nejvyššímu vrcholu Mykitas (nejvyšší bod pohoří Olymp). K zdolání Mytikasu už bude potřeba základní horolezecké vybavení – helma a jistící lano. Každý, kdo z vrcholu Skaly mířil na Mytikas byl takto vybaven.

Kvůli časovém schodku, který jsme postupně získali díky zapomenuté vodě Richarda v základním táboře a našeho návratu pro ni, nebo díky špatnému fyzickému stavu Guevena, který nám v podvečer příjezdu do Litochora vyprávěl, jak lozí po vrcholcích Alp, ale právě teď už fakt nemůže, jsme nabrali zpoždění a na vrchol tak dorazili hodinu a půl před západem slunce. 

TIP: Doporučuji vyrazit opravdu časně z rána, abyste měli dostatek času na celý výstup i sestup. V letních měsících tento problém odpadá, pokud ale plánujete výstup na podzim nebo v termínu jako my, vyrazte ještě před východem slunce.

Z výstupu na Olymp

"na vrcholu" olympu

Na vrcholku jsme se zdrželi a užívali si ten pocit vítězství a samoty. Osobně mám nejraději tu cestu před dosažením vrcholu. Emoce jsou v tu chvíli pro mě nejsilnější, užívám si každý krok a stále více prahnu po tom, co mě tam čeká. Čas byl ovšem neúprosný. Naše vybavení těžko obsahovalo čelovky. Navíc, když jsme počítali ztráty po bitvě s vrcholem, hrál v náš neprospěch zdeformovaný Gueven, kterému hrozilo, že mu nohy každou chvíli vypnou. A skutečně vyply.

Cesta dolu to byl teprve oříšek. Málo lidí si uvědomuje ten úděl, ale pokud někam vystoupáte není vyhráno, musíte i sestoupit. V případě lanovky je to jiná, tady žádná nebyla. Zhruba u refugi nám Gueven sdělil, že už dále nemůže jít, což ilustroval i dřevěný klacek o který se opíral. Slunce v tu dobu už zapadalo.

View points při výstupu na Olymp

Ujistil nás, že si chvilku odpočine a dožene nás. Jak moc si potřebuje odpočinou jsme zjistili záhy. Když jsme dorazili na parkoviště, byla už tma. „No connection“ nás odstřihlo od jediného možné spojení s Guvenem a Richardem, kteří se ani po půlhodině neobjevovali. Rozhodl jsem se, že jim půjdu, respektive poběžím naproti. Zastihl jsem je po dvou uběhnutých kilometrech. Gueven sotva šel, proto ho musel Richard podpírat. Scéna jak z akčního filmu, kdy je jeden raněný a druhý mu pomáhá.

V tu dobu už bylo zhruba osm hodin večer. Zbylé dva kilometry jsme s Richardem nesli střídavě Guevena na zádech, abychom dorazili na parkoviště, co nejdříve. Prvotní hněv na Guevena opadnul a ty dva kilometry jsme se řehtali jako nikdy.

Vrchol sousedící s Olympem

Silné zážitky formují přátelství. Proto můžu říct, že s Karlem máme silný přátelský vztah, zažili jsme spolu krásné, ale i krušné situace, které se musely společně řešit. Každý má nějakého svého nejlepšího přítele, nejsou jich desítky, někdy je napočítáte i na prstech. Pro mě to jsou lidé, se kterými mám specifické a silné zážitky. A i přesto, že společně nejsme v kontaktu každý den, někdy i týdny, vím, že jsme skuteční přátelé. To nemusí platit o lidech, se kterými se potkáváte denně.

Gueven jako čestný muž uznal svou hloupost, sklonil se před Čechem a Litevcem, což jsme s Richardem brali jako zadostiučinění jeho utrpení, a stejně tak jsme to brali jako konečné vítězství nad Rakouskem 😊 Odměnou nám byl gyros v Litochoru, na který nás všechny Gueven pozval. Do Athén jsme dorazili okolo druhé hodiny ranní. Díky tomu, že jsme byli zahraniční studenti a s výmluvou špatné informovanosti, nás také vojenská hlídka bez problému pustila do města.

Řeknu Vám vidět prázdné centrum Budějovic byl pro mě jeden z nejsilnějších zážitků, které jsem měl v pandemii možnost vidět. Vidět prázdné centrum Athén, bylo spíš apokalyptické než radostné. Temné ulice, pofiderní lidé potulující se po ulicích a ticho téměř čtyř milionového města.

Tápeš při hledání letenek? ✈️ Ukážeme ti jak na to 🙂

Tápeš při hledání letenek? ✈️ Ukážeme ti jak na to 🙂

VHODNÉ VYBAVENÍ NA CESTU

Na jednodenní výstup na Olymp velmi doporučuju dostatek pitné vody. V letních měsících dosahuje teplota na vrcholu i 32°C, níže to může být i více. S vodou se váže i dostatek energie, která lze doplňovat tyčinkami a nějakou svačinou. Samozřejmostí je obuv s pevnou podrážkou. Nemusí to být vyloženě pohorky, postačí sportovní obuv. Cesta je dobře udržovaná a i přesto, že poslední úsek je velmi strmý a téměř celý po kamenech, nejsou to ostré kameny, ale taková „drť“.

Doporučuju si také na výstup na Olymp stáhnou mapu trasy do telefonu, po celou dobu od parkoviště není žádný signál! Na cestách používáme vždy srdcovku mapy.cz

Dobré oblečení v závislosti na počasí. 24. října, kdy jsme na vrchol šplhali, bylo bezvětří, a jak můžete vidět stačila mi lehká bunda. Sluneční brýle nesmí chybět.

počasí na cestě

Pokud plánujete dopředu, doporučil bych zhruba týden předem zjistit aktuální stav počasí. Určitě bych Se nevypravil na vrchol, pokud má být oblačno nebo jinak zhoršené počasí. Opravdu nic neuvidíte, navíc ve zhoršených podmínkách se hůř jde. Terén byl i za sucha dost kluzký. Vyplatí se výšlap načasovat!

Na stránce Mount Olympus Climatenajdete přehledný vývoj počasí v jednotlivých měsících.

Zmiňované Refugi “Spilios Agapitos”nabízí taktéž dobře zpracované informace o počasí.

Výstup na Olymp: Pohled na Olymp z parkoviště
Výstup na Olymp: Pohled na Olymp z parkoviště

počasí na cestě

Pokud plánujete dopředu, doporučil bych zhruba týden předem zjistit aktuální stav počasí. Určitě bych Se nevypravil na vrchol, pokud má být oblačno nebo jinak zhoršené počasí. Opravdu nic neuvidíte, navíc ve zhoršených podmínkách se hůř jde. Terén byl i za sucha dost kluzký. Vyplatí se výšlap načasovat!

Na stránce Mount Olympus Climate najdete přehledný vývoj počasí v jednotlivých měsících.

Zmiňované Refugi “Spilios Agapitos” nabízí taktéž dobře zpracované informace o počasí.

mytologie: bohové na olympu

Proč mě tolik lákalo stanout na vrcholu Olympu? Jako dítě jsem měl nejraději sbírku Sarých řeckých bájí a pověstí od Eduarda Petišky. Snad všechny báje jsem přepisoval do čtenářského deníku a nyní jsem si jedni takovou báji zažil na vlastní kůži. Dle řecké mytologie sídlí na Olympu starověcí bohové v jejichž čele sedí nejmocnější bůh Zeus. Své sídlo zde nalezl Zeus po válce bohů s Titány. Po bitvě se bohové usídlili právě na Olympu a Titáni na hoře Othrys.

Homér tvrdil, že na Olympu nikdy nefouká vítr, neprší, ani nepadá sníh a že hora tone v nádherném světle. Ve své Odyssei to zmiňuje takto: „…Olymp, sídlo bohů domnělé a věčné, jež bouře nikdy nebičují, déšť nepromáčí a sníh nezasype. Jen klid a mír a nebe bezoblaké zde září za nejčistšího dne. …Tam se jeho božští obyvatelé veselí navěky.“

SLEDUJ NÁS NA INSTAGRAMU

Z Adršpachu na Sněžku – díl druhý: Výšlap na Sněžku

krátkosti připomeneme první část tohoto příběhu. V létě roku 2020 jsme se rozhodli se Zdeničkou vyrazit na naší první pěší túru. Zvolili jsme si sympatický cíl – ujít pěšky z Teplicko-Adršpašských skal 120 kilometrů a stanout na vrcholu Sněžky. Moment překvapení, virbl, prosím… zvládli jsme to 😊 Teď už ale zpět k samotnému výšlapu na Sněžku.

Když nemáš čas, hledej vlak

Úsek z Radvanic nebyl pro oko pěšího turisty, ale byl až přehnaně sexy pro jízdu vláčkem. Neobyčejná cesta klikatící se okolo polských hranic nás zavedla až do Trutnova. Města Trutnov a Turnov si neustále pletu, konečně díky zážitku z obou měst vím, kde je pravda, a tak nemůže dojít k žádnému faux pas (fópá).

Poslední dobou hodně vzpomínám na místa, nebo lidi, se kterými mám silný zážitek, nebo nějaký prožitek. Nedávno jsem si listoval deníkem, který jsem psal při cestě na Zélandu a nebýt toho deníku, na ty místa a lidi bych zapomněl. Jednoduše samotný zážitek asi nebyl takový a zároveň lidská paměť je krátkodobá. 

Co můžete očekávat od Trutnova? Rozhodně to, že jedno odpoledne vám bude, přátelé, stačit k tomu, abyste ho prošli tam a zpět. Naobědvali se v příjemné restauraci, dali si kávu, a ještě si stačili koupit karimatku v místním outdoor obchodě. 

Z trutnova do lázní

Alespoň pozitivní nadpis, který neodpovídá realitě. Z Trutnova jsme pokračovali dále vláčkem do Svobody nad Úpou, kde začíná červená stezka vedoucí do Janských lázní. Krásně rozkopané městečko ležící na úpatí Černé hory. Přesně tuto horu Zdenička společně s mojí osobou následující den proklínala na sto tisíckrát.

Důvod je prostý. Jakožto spořivý člověk nerad využívám lanovky a jimi podobné ulehčující stroje. Přijde mi, že člověk za ty stovky jede pár minut nahoru, aby si tam dal pivo, kafe, jídlo nebo sladký, nechal se oloupit dalším vstupným na rozhlednu a pak si nuceně namlouvat při cestě dolu, jak to byl krásný výlet.

TIP: Pokud půjdete z Jasnkých lázní, hned za stanicí lanovky, můžete zatočit doleva a ten největší škrpál vás dovede až na vrchol Černé hory.

Pravda, se Zdeničkou jsme celou cestu nepromluvili, vyměňovali si ostré a nic neříkající pohledy, nicméně nahoře přišla odměna. Pivíčko.

Rozhledna na Černé hoře stála za to. Za 50 Kč vidíte při dobré viditelnosti na celé okolí a díky dalekohledu až na Sněžku, kde v té době proudilo denně na vrchol až 14200 lidí. Při pohledu z rozhledny to bylo, jako když se díváte do mraveniště. Zástupy lidí snažící se vylézt na nejvyšší vrchol naší hroudy.

Pokračujeme do pece pod sněžkou

Jako dítě jsme s našima nikam moc nejezdili, nelyžovali jsme, neběžkovali a vlastně ani moc nechodili. Proto jsem koukal jak puk na tu krajinu pod Sněžkou, v létě je možná ještě hezčí než v zimě. To ale nevím, nikdy jsem tam v zimě nebyl.

Musím říct, že cesta je docela náročná na stehna. Pořád klesáte až do Pece. V místním info centru, které je stavěné do původní podoby „chaloupky“ jsme si nechali dát razítko Krakonoše jako suvenýr a už jsme mazali na kávu a dezert do bistra Craft cofee

TIP: Na výletech hodně využíváme gastro mapu LH, spolehlivý rádce.

Výstup na sněžku z pece? ano, tady naleznete odpoveď

Tím náš den nekončil. Letní počasí přeje cestovatelům chodcům. S pocitem těžkých nohou a bolavých ramen jsme dopili poslední hlt kávy a vyrazili jsme před 18 hodinou směr lanová dráha, která vozí turisty až na samý vrchol Sněžky.

I když nás myšlenka si takto ulevit napadla ihned po výšlapu na Černou horu, byla postupem času mimo naše debaty. Naopak. Těšili jsme se čím dál víc a vstříc strávené noci na vrcholu Sněžky jsme zdolávali první kilometry.

Cesta na sněžku obřím dolem

První část úseku byla až moc příjemná, dalo by se napsat rovinatá. Z Pece vyrazíte po modré stezce, zamáváte lidem na lanovce a pokračujete dále přes Obří důl, okolo restaurace Bouda pod Sněžkou až k malé kapličce. Najednou se cesta začala podezřele zvedat, až jsme se dostali do fáze ploužení. Důvtipný název stezky NS Zkáza krkonošského lesa, byla v ten moment i naší zkázou. Popsal bych tento typ chůze jako snahu o to stále jít vpřed, nezastavit se, ale najít si způsob, jak tělu a nohám nejvíc ulevit.

Je to jako s dopravní zácpou. Pokud stojíte v koloně, rozčiluje Vás, že ztrácíte čas. Nadáváte, kdo to tam blokuje. Naproti tomu, když se rozhodnete vydat na objížďku, která je sice delší jak kilometrově, tak časově, je vaše rozhořčení minimální. Opravdu to funguje. Já ten problém vyřešil ještě jinak. Přestal jsem víceméně jezdit autem.

Výběrem cesty přes Obří důl jsme se zbavili možnosti se občerstvit. Tato odměna na vás čeká až v Obřím sedle ve Slezské boudě. Jestli je 97 % Poláků křesťanů, tak ty zbylé 3 % okrádají lidi právě ve Slezské boudě. Unavenému člověku, ale přijde jakákoliv cena spravedlivá.

Cesta z Obřího sedla na vrchol Sněžky je zhruba kilometrová s převýšením cca 240 m.

Ptáte se, jak dlouho z Pece na Sněžku trvá cesta? Celý výstup nám trval cca hodinku a půl.

spaní na sněžce

Zápas slunce na Sněžce je fenomenální. Většina lidí už je pryč a neplánují strávit noc na samém vrcholu. Máte tedy Sněžku v uvozovkách pouze pro sebe. Stejně jako jsme ji měli my. Krátce po západu začalo hledání.  

Najít si vhodné místo na spaní není na kamenitém vrcholu Sněžky žádná legrace. Po západu slunce klesá teplota a zvedá se vítr, tedy nic příjemného pro nocležníky, kteří nemají silný spacák nebo oblečení. Naštěstí jsme si našli jedno malé útulné místečko pod budovou Poštovny. 

Kreativita a důmyslnost českého muže nezná mezí. Pod Poštovnou jsme si vybudovali malé závětří z trámků, které byly poházené okolo. Nedobytná pevnost nás stejně moc neochránila. Nikdy nezapomenu na to, jak jsme se každých 10 minut budili a modlili se, ať už je východ slunce nebo abych si mohl z batůžku vytáhnout přímotop. 

Obzvlášť mimo letní měsíce bude spaní na Sněžce náročné. Proto se raději pořádně vybavte. Pro více informací využijte oficiální stránky KRNAP. 

VÝCHOD SLUNCE NA SNĚŽCE

3:30. Poprvé pořádně zabírám. Někdo přichází, ano téměř dvě hodiny před východem slunce. Parta lidí s baterkami v ruce. Připadám si jako zvíře v kleci. Jedna žena na nás začne svítit a povídá: „Hele podívejte, tady někdo spí. Koukejte, jak to mají postavené.“ To byl zároveň poslední pokus usnout.

V červenci vychází slunce na Sněžce okolo páté hodiny. Už ale půl hodiny před východem je na Sněžce mraky lidí. Uvažovali jsme také nad nočním výstupem, ale raději jsme zvolili pro nás více netradiční zážitek a na Sněžce jsme rovnou přespali.

V ten den nebyla ale dobrá viditelnost, respektive bylo oblačno, a tak jsme si alespoň užili západ slunce předešlý dne.

OPOUŠTÍME SNĚŽKU S NÁDHERNÝM POCITEM

Naše putování pokračuje dále. Ze Sněžky se vydáváme dále po hřebeni okolo Luční boudy, přes Kozí hřbety až do Špindlerova Mlýna. Musím říct, že tento úsek byl ze všech nejnáročnější. Strmý úsek a táhlý úsek až do Špindlerova mlýna může být pro lidi, které bolí kolena, velmi náročný. 

 

A to je vše. Nastupujeme do extrémně přeplněného autobusu, stoupáme si do uličky s respirátory na obličeji a odjíždíme směr Praha. 

 

Asi 60letý pán se mi ze sedačky směje za můj telefon, který tahám z kapsy. Na cesty jako je tato si neberu smart phone, ale hloupý telefon po rodičích. Nechci být ničím rušen, chci si pouze užívat dané místo, a hlavně čas se Zdeničkou. Už ale asi nezměním jeho názor na to, že u nás na jihu Čech musí být zřejmě chudoba. 

sleduj nás na instagramu

Máme toho u nás mnohem víc!

Z Adršpachu na Sněžku – díl první: Teplicko-Adršpašské skály

Plánování dovolené je vždycky zábava, obzvlášť když máte rádi tu nejistotu a nepřipravenost. Se Zdeničkou jsme plánovali pěší výlet, a protože bylo krásné letní počasí roku 2020 a my jsme v bytě v Českých Budějovicích otevřeli mapu Česka. Ostatně k tomu byla příhodná chvíle. Covid válcoval zahraniční cestování a vymýšlet náročnou byrokracii nemělo smysl. 

Stačí otevřít mapu Čech a jen si vybrat. Šumava, Beskydy, Jeseníky, Morava, Krkonoše… ale co dělat týden v Krkonoších, když chceme být stále na cestě a nikde nestrávit více jak noc? 

Na tzv. comba jsem specialista, a tak vznikl výlet, který začal v Broumovském výběžku na železniční zastávce Česká Metuje a skončil ve Špindlerově Mlýně. Vydřených 120 kilometrů pěšky a pár úlevových kilometříků vláčkem. Vše ale začalo v Teplicko-Adršpašksých skalách…

Výhled z Ostašských skal

OSTAŠSKÉ BLUDIŠTĚ - SKRYTÁ PERLA BROUMOVSKA

V dobách turistického „peaku“ před pandemií kolovaly zprávy, že Adršpašské skalní město je jedním z „nejzasaženějších“ tzv. overturismem. Málo lidí ale ví, že podobnou krásnu jako je Adršpašské skalní město lze objevit o pár kilometrů ve vesničce Ostaš.

Skalní útvar ve tvaru hlavy v Ostašských skalách

Kilometrový okruh je plný zajímavých skalních útvarů velice podobných těm v Adršpachu a navíc zadarmo. Nejeden spořivý člověk rád ocení tuto cenovku. Kdo chce vytřískat z tohoto bludiště maximum ocení jistě prodlouženou verzi okruhu, která má o 500 metrů více. Po prohlídce bludiště jsme pokračovali pěšky dále přes Dědov do Teplic nad Metují, jmenovitě do campu Kamenec, kde jsme strávili noc ve stanu.  V kempovém gastro zařízení poznáte, stejně jako v hospodě u piva, ta největší moudra a hlody z úst postarších lidí. 

Ceduli s nápisem „Dnes zadarmo, zítra za peníze“ zná téměř každý a přejde ji s úsměvem. Nejmenovaný pán měl potřebu tuto seriózní akci probírat s hostinským tak do hloubky, že mu navrhl toto: „Vezmu si jen toto, pokud teda platí ta cedule, že zítra to máte zadarmo?“. 

Miluji každý upřímný pokus o vtip, který není pochopen.

Z teplic nad metují za krásami TEPLICKO-ADRŠPAŠSKÝCH SKAL

V kempu byli velmi milí lidé, u kterých jsme si mohli nechat krosny s veškerým vybavením. Nasedli jsme na první vláček, abychom unikly davům a v 8 hodin ráno už jsme jako jedni z mála pronikli branami skalního města. 

Skalní útvar ve tvaru hlavy v Ostašských skalách

Adršpašské skály

Ranní pohled z úpatí skal v Adršpašských skalách

Vydali jsme se po základním okruhu nikým nerušeni a mohli si užívat ticho a prázdno, které jsme zvěčnili na fotografiích. Kéž bych uměl pracovat se clonou a časem na fotoaparátu. Z nějakého důvodu mě stále láká se naučit s foťákem naučit, i když vím, že mi to nikdy nepůjde a víc, než polovina fotek je nepoužitelných, stejně ho pokaždé na ten výlet beru. Jako bonus k němu vždy vezmu i stativ, který použiji vždy jednou. Na východ slunce, který fotit stejně neumím 😊

Kompletní informace o Teplicko-Adršpašských skalách naleznete zde

Samotný okruh proťapkáte velmi rychle, nemusíte ale zoufat. Opět věc, která se moc neříká, ale z Adršpašských skal můžete plynule po žluté projít až do Teplických skal, které nejsou zpoplatněné a jsou stejně tak krásné, jako Adršpašské skály.

Ranní pohled z úpatí skal v Adršpašských skalách

Pokud byste se pokoušeli být chytřejší než správci města, tak se mějte na pozoru. Pokud se vydáte do Adršpašského skalního města od Teplických skal narazíte. Na druhé straně je také pokladna.

Místo vyhlídky na krásu Teplických skal

TEPLICKÉ SKÁLY

Místo vyhlídky na krásu Teplických skal

Co mě opravdu na těchto skalách bavilo, bylo přemýšlet nad tím, jak něco takového může vzniknout a bavit lidi po celém světě. Když jsme procházeli skalami kolikrát jsme museli zastavit, zasmát se nebo zahájit diskusi o tom, co by to mohlo být… mnohdy se stačilo podívat do mapky 😀

Celý okruh měří necelých 6 kilometrů bez závratného převýšení. Po cestě tak upravené, že by na ní mohl zakopnou málokdo a Zdenička.

Doporučujeme si vzít na začátku prohlídky brožurku, kde máte popsané všechny útvary, včetně schématického značení celé trasy. Občas není ve skalách signál, takže se mapka hodí. 

STRACH O MÍSTO NA SPANÍ SE VYŘEŠÍ NEJDÉLE ZÍTRA RÁNO

Bohužel koncentrace záchytných nebo nouzových míst pro spaní není příliš. Bylo léto a nám přišla škoda trávit čas v hostelech. Kempů v této oblasti příliš není, všeho všudy 3 a z toho dva jsou v Teplicích nad Metují. Zajímavé, ale pro nás smutné, spát „na prasáky“ nechceme, protože pravidla.

Zdenička při oblíbeném brouzdání Instagramem narazila na aplikaci bezkempu.cz, kde obyčejní lidé nabízí místo k přespání na svých zahradách, loukách, pozemcích, v pokojích atd. Na něco podobného jsme narazili na Zélandu.

U každého hostitele pak svítí jaký servis nabízí (elektřina, voda, zda můžete spát ve stanu) a tlačítko pro komunikaci. Velice intuitivní a jednoduché. 

Přírodní ubytování přes apliakci bezkempu.cz
Vaření na cestách je zábava

Plány na noc byly jasné. Romantická noc na úpatí několika metrové sjezdovky v Radvanicích. Tam jsme si kromě lože na střeše jakési strojovny, udělali na plynovém vařiči těstoviny v prášku a zakončili to sprchou z hadice. Bohužel po náročném dni už nezbyly síly na vytoužený sex, který pohltila veškerá snaha neumrznout po té ledové sprše.

A co bylo dál? Dozvíte se, jak zavádějící může být fráze “už jen kousíček a jsme tam”, co obnáší cesta Černé hory do Pece pod Sněžkou a jaké to je spát na samém vrcholu Sněžky. To vše ve druhé části této krásné pouti z Adršpaškých skal na Sněžku.

PÁR OBRÁZKŮ Z VÝLETU NAVÍC

Sleduj nás na instagramu

Přechod Šumavy za 3 dny

Přechod Šumavy za 3 dny

Otevíráme mapu světa, týdenní dovolená není příliš dlouhá na to vydat se dál za hranice naší “hroudy”. Kroužíme po evropských státech, ale v době covidí (květen/ červen 2021) bylo až příliš náročné ztrácet čas vyřizováním byrokracie, výměnou za pár dnů strávených třeba na Madeiře, jak bylo v plánu. Ano! Přechod Šumavy za 3 dny bude tím pravým. 

Ale jak to celé vzniklo…Karel původem z Vimperka, Vám bystřejším jistě neunikla demagogická kampaň města Vimperk, jak rád s úsměvem říkám, že je to pomyslná brána Šumavy, navrhl, že bychom mohli jít přechod Šumavy za 3 dny. Ano…učiníme přechod Šumavy za 3 dny! Byl jsem zprvu proti, protože jsme chtěli tento trek jít se Zdeničkou, ale vlastně nebyla jiná možnost. Slovo dalo slovu, za pár dní jsme opět stáli na nádraží, jako když jsme vyráželi na naší první společnou pouť na Nový Zéland. Tentokrát s lehčími batohy, paklem piv a čepicí na hlavě.

Polykáme první kilometry

Cesta s Českými drahami dlouhá bezmála 4 hodiny končí v malebné zastávce Hojsova Stráž uprostřed ničeho v Plzeňském kraji. Pouť začíná. Už samotná cesta vlakem je kouzelná, neb trasa lemuje periferie obou krajů a končí, pro nás cestující, v lese, kde není nic. První kilometry se nepolykají jednoduše, možná i kvůli tomu šunkovému chlebíčku na vlakovém nádraží v Klatovech, který si dral cestu protiproudu. 

Po žluté trase hezky okolo Černého jezera, přes magistrálu k druhému jezeru, tentokrát k Čertovu. Přes kopec do Železné Rudy, kde začínají těla a hlavy dávat najevo, že dál nejdou. 

Ale.. dost bylo okrádání vás o vaši vlastní zkušenost.

Pár kilometrů od Železné Rudy

KDE ZAČÍNÁ A KDE KONČÍ POUŤ?

Nedá se blíže specifikovat přesný začátek a konec, nicméně můžete začít na hranici NP Šumava v Železné Rudě v opačném případě začít v Nové Peci, respektive na jižní hranici národního parku v Zadní Zvonkové. Pokud plánujete spát v nouzových nocovištích, tak doporučujeme trasu z Nýrska, případně kousek za Nýrskem, kam se můžete dostat z Klatov rychlíkem. My jsme začínali pár kilometrů od vodní nádrže Nýrsko – Hojsova Stráž.

Pouť nám trvala 3 dny. Čekali jsme, že to budou dny čtyři, ale počasí a chuť jít nás hnaly vpřed mílovými kroky. Detailní trasu si můžete prohlédnout níže.

Doporučujeme jít celou trasu a spát v nouzových nocovištích. Je to krásný zážitek. Spát v divočině, užívat si klidu, západů slunce a krásných nočních obloh. Nota bene, když si k tomu namažete dobrý sendvič, nebo ohřejete čínskou polévku, vystřelíte zážitek do stratosféry. 

MAPA PŘECHODU ŠUMAVY, TAK JAK JSME JEJ ŠLI

Co si vzít na přechod šumavy

v Modravě bylo blaze

Individuální záležitost podtržená aktuálním počasím a obdobím, ve kterém se na přechod vydáváte. Nenechte se zmást. Ať už jste odkudkoliv, počasí na Šumavě je odlišné od zbytku okolí. Proměnlivé, to je to správné slovo. Poslední týden v květnu by jeden čekal ryze letní počasí, ale bohužel. Velmi pršelo, foukalo a když místy vykouklo sluníčko, byli jsme rádi. 

Pravidelně procházíte částmi Šumavy, kde je civilizace. Pokud nelpíte na tom, že si vše musíte nést na zádech od začátku do konce, nemusíte si pořizovat tolik zásob jídla. V podstatě si jdete ten přechod Šumavy za 3 dny ale klidně i více dní užít, ne protrpět. 

Oblečení závisí na daném období a předpovědi počasí, kdy obzvlášť večer můžete být překvapeni k jakým teplotám večer na Šumavě dochází. V krosně jsme mimo termoprádla, čepic a rukavic a ponč měli i skladný plynový hořák s náhradní kartuší, nádobíčko a příbory, spacák, stan, powerbanku, karimatku a repráček. Žádné zbytečnosti jako když jsme šli se Zdeničkou do Santiaga, ale to je jiný příběh, o kterém si můžete přečíst v tomto článku. 

INTERMEZZO: KARLE, PROČ TO VLASTNĚ DĚLÁME?

Přátelství by se mělo opečovávat, brousit. Můžete jít s kámošema na pivo, dělat společně nějaký sport, chodit spolu do práce a probírat svoje partnerky, nebo v našem případě chodit. Při takové chůzi spojíme užitečné s příjemným. Na jedné straně máme oba rádi klid a dokážeme si vyhovět tak, že jednoduše držíme hubu. Na straně druhé máme dost času probrat vše do hloubky bez toho, abychom byli limitováni časem. Prostě jít, geniální. 

Idylickou chvíli našeho přátelství by pak dokázala vykreslit modelová situace, kdy sedíme na kameni v nouzovém stanovišti, pozorujeme hořící oheň, vyprávíme si historky, popíjíme alkohol a jako lidi jdeme spát. Bohužel, život takový není. Protože bylo na přelomu května a června večer 0°, protože foukal vítr a bylo horko, ale protože nám to bylo úplně jedno, tu idylickou chvíli jsme měli i tak ve stanu. 

 

Modrava: Přechod Šumavy za 3 dny

nouzová nocoviště na šumavě

Šumava jako jeden z mála Národních parků v ČR poskytuje turistům možnost strávit noc v nouzových nocovištích. Za mě je to skvělá myšlenka, která je vystavěná na lidské zodpovědnosti. Pokud jí turista má, vše bude fungovat. Pokud budou všichni v nocovištích dělat bordel, který si po sobě neuklidí, můžeme čekat, že tahle možnost jednou skončí. 

Správa NP krásně předchází tomu, že turisté budou trávit noc mimo vyhrazené území, ničit flóru a dalšími způsoby škodit přírodě. 

PŘECHOD MIMO ASFLAT? Ano i ne

Obě možnosti. Trápí Vás kolena nebo kotníky? Bohužel se cestě mimo asfalt nevyhnete, obzvlášť, pokud půjdete po značené cestě. Díky tomu, že byla Šumava v minulosti z větší části uzavřena pro vojenské účely, byly budované asfaltové a zpevněné cesty pro přesun vojenské techniky. Mnoho asfaltových cest je ze Železné Rudy do Prášil a od Poledníku do Modravy. Zbytek trasy je spíš po zpevněných cestách. 

Pokud Vás tedy trápí kolena, neberte si těžký batoh, vezměte si nějakou medicínu. Ideálně slivovici, nebo třeba prášky na bolest. 

Přechod šumavy za 3 dny: Highlighty CESTY

Asi Vás nejvíc zajímá, co na celé cestě uvidíte. Přijde mi až škoda Vás okrádat o Vaše vlastní zážitky, ale pár jich jako malou ochutnávku přidáváme níže, ať víš, jak je Šumava kouzelná. Přeci jen, proč bys jezdil na Vysočinu, když můžeš jet na Šumavu 🙂 

JEDNODUCHÁ PRAVIDLA, KTERÁ SI ZAPAMATUJE KAŽDý.

Na Šumavě jsi host ty a hosté se přeci chovají slušně. Co si přineseš, to si odnes. Otravuje tě to ticho, co okolo tebe bude? Tak hlavně neřvi, nejsi v tom parku sám. Ale ty fakt musíš kadit? To mě mrzí, ale zkus to vydržet do záchytného bodu, tam je vždycky záchod. (když jsem viděl, jak jsou s prominutím zesrané keře v okolí Slezské boudy, je mi z toho smutno). Fakt musíš ten oheň rozdělat? Zkus si vzít víc oblečení, nebo si ty špekáčky odpustit. Máš chuť se ztratit mimo stezku? Tak dávej pozor, aby tě kdyžtak někdo našel, od toho tam ty stezky jsou 🙂

A to je vše...

Budeme rádi, když s námi budete sdílet Vaše zážitky z přechodu Šumavy. My jsme se tenekrát rozhodli pro přechod Šumavy za 3 dny a dodnes nelitujeme! Rádi doplníme některé z informací, podiskutujeme, jak boží Šumava je a můžeme společně i rozklíčovat otázku, jestli je Vimperk skutečně branou Šumavy nebo ne. 🙂

Sleduj nás na instagramu