Z Adršpachu na Sněžku – díl druhý: Výšlap na Sněžku

krátkosti připomeneme první část tohoto příběhu. V létě roku 2020 jsme se rozhodli se Zdeničkou vyrazit na naší první pěší túru. Zvolili jsme si sympatický cíl – ujít pěšky z Teplicko-Adršpašských skal 120 kilometrů a stanout na vrcholu Sněžky. Moment překvapení, virbl, prosím… zvládli jsme to 😊 Teď už ale zpět k samotnému výšlapu na Sněžku.

Když nemáš čas, hledej vlak

Úsek z Radvanic nebyl pro oko pěšího turisty, ale byl až přehnaně sexy pro jízdu vláčkem. Neobyčejná cesta klikatící se okolo polských hranic nás zavedla až do Trutnova. Města Trutnov a Turnov si neustále pletu, konečně díky zážitku z obou měst vím, kde je pravda, a tak nemůže dojít k žádnému faux pas (fópá).

Poslední dobou hodně vzpomínám na místa, nebo lidi, se kterými mám silný zážitek, nebo nějaký prožitek. Nedávno jsem si listoval deníkem, který jsem psal při cestě na Zélandu a nebýt toho deníku, na ty místa a lidi bych zapomněl. Jednoduše samotný zážitek asi nebyl takový a zároveň lidská paměť je krátkodobá. 

Co můžete očekávat od Trutnova? Rozhodně to, že jedno odpoledne vám bude, přátelé, stačit k tomu, abyste ho prošli tam a zpět. Naobědvali se v příjemné restauraci, dali si kávu, a ještě si stačili koupit karimatku v místním outdoor obchodě. 

Z trutnova do lázní

Alespoň pozitivní nadpis, který neodpovídá realitě. Z Trutnova jsme pokračovali dále vláčkem do Svobody nad Úpou, kde začíná červená stezka vedoucí do Janských lázní. Krásně rozkopané městečko ležící na úpatí Černé hory. Přesně tuto horu Zdenička společně s mojí osobou následující den proklínala na sto tisíckrát.

Důvod je prostý. Jakožto spořivý člověk nerad využívám lanovky a jimi podobné ulehčující stroje. Přijde mi, že člověk za ty stovky jede pár minut nahoru, aby si tam dal pivo, kafe, jídlo nebo sladký, nechal se oloupit dalším vstupným na rozhlednu a pak si nuceně namlouvat při cestě dolu, jak to byl krásný výlet.

TIP: Pokud půjdete z Jasnkých lázní, hned za stanicí lanovky, můžete zatočit doleva a ten největší škrpál vás dovede až na vrchol Černé hory.

Pravda, se Zdeničkou jsme celou cestu nepromluvili, vyměňovali si ostré a nic neříkající pohledy, nicméně nahoře přišla odměna. Pivíčko.

Rozhledna na Černé hoře stála za to. Za 50 Kč vidíte při dobré viditelnosti na celé okolí a díky dalekohledu až na Sněžku, kde v té době proudilo denně na vrchol až 14200 lidí. Při pohledu z rozhledny to bylo, jako když se díváte do mraveniště. Zástupy lidí snažící se vylézt na nejvyšší vrchol naší hroudy.

Pokračujeme do pece pod sněžkou

Jako dítě jsme s našima nikam moc nejezdili, nelyžovali jsme, neběžkovali a vlastně ani moc nechodili. Proto jsem koukal jak puk na tu krajinu pod Sněžkou, v létě je možná ještě hezčí než v zimě. To ale nevím, nikdy jsem tam v zimě nebyl.

Musím říct, že cesta je docela náročná na stehna. Pořád klesáte až do Pece. V místním info centru, které je stavěné do původní podoby „chaloupky“ jsme si nechali dát razítko Krakonoše jako suvenýr a už jsme mazali na kávu a dezert do bistra Craft cofee

TIP: Na výletech hodně využíváme gastro mapu LH, spolehlivý rádce.

Výstup na sněžku z pece? ano, tady naleznete odpoveď

Tím náš den nekončil. Letní počasí přeje cestovatelům chodcům. S pocitem těžkých nohou a bolavých ramen jsme dopili poslední hlt kávy a vyrazili jsme před 18 hodinou směr lanová dráha, která vozí turisty až na samý vrchol Sněžky.

I když nás myšlenka si takto ulevit napadla ihned po výšlapu na Černou horu, byla postupem času mimo naše debaty. Naopak. Těšili jsme se čím dál víc a vstříc strávené noci na vrcholu Sněžky jsme zdolávali první kilometry.

Cesta na sněžku obřím dolem

První část úseku byla až moc příjemná, dalo by se napsat rovinatá. Z Pece vyrazíte po modré stezce, zamáváte lidem na lanovce a pokračujete dále přes Obří důl, okolo restaurace Bouda pod Sněžkou až k malé kapličce. Najednou se cesta začala podezřele zvedat, až jsme se dostali do fáze ploužení. Důvtipný název stezky NS Zkáza krkonošského lesa, byla v ten moment i naší zkázou. Popsal bych tento typ chůze jako snahu o to stále jít vpřed, nezastavit se, ale najít si způsob, jak tělu a nohám nejvíc ulevit.

Je to jako s dopravní zácpou. Pokud stojíte v koloně, rozčiluje Vás, že ztrácíte čas. Nadáváte, kdo to tam blokuje. Naproti tomu, když se rozhodnete vydat na objížďku, která je sice delší jak kilometrově, tak časově, je vaše rozhořčení minimální. Opravdu to funguje. Já ten problém vyřešil ještě jinak. Přestal jsem víceméně jezdit autem.

Výběrem cesty přes Obří důl jsme se zbavili možnosti se občerstvit. Tato odměna na vás čeká až v Obřím sedle ve Slezské boudě. Jestli je 97 % Poláků křesťanů, tak ty zbylé 3 % okrádají lidi právě ve Slezské boudě. Unavenému člověku, ale přijde jakákoliv cena spravedlivá.

Cesta z Obřího sedla na vrchol Sněžky je zhruba kilometrová s převýšením cca 240 m.

Ptáte se, jak dlouho z Pece na Sněžku trvá cesta? Celý výstup nám trval cca hodinku a půl.

spaní na sněžce

Zápas slunce na Sněžce je fenomenální. Většina lidí už je pryč a neplánují strávit noc na samém vrcholu. Máte tedy Sněžku v uvozovkách pouze pro sebe. Stejně jako jsme ji měli my. Krátce po západu začalo hledání.  

Najít si vhodné místo na spaní není na kamenitém vrcholu Sněžky žádná legrace. Po západu slunce klesá teplota a zvedá se vítr, tedy nic příjemného pro nocležníky, kteří nemají silný spacák nebo oblečení. Naštěstí jsme si našli jedno malé útulné místečko pod budovou Poštovny. 

Kreativita a důmyslnost českého muže nezná mezí. Pod Poštovnou jsme si vybudovali malé závětří z trámků, které byly poházené okolo. Nedobytná pevnost nás stejně moc neochránila. Nikdy nezapomenu na to, jak jsme se každých 10 minut budili a modlili se, ať už je východ slunce nebo abych si mohl z batůžku vytáhnout přímotop. 

Obzvlášť mimo letní měsíce bude spaní na Sněžce náročné. Proto se raději pořádně vybavte. Pro více informací využijte oficiální stránky KRNAP. 

VÝCHOD SLUNCE NA SNĚŽCE

3:30. Poprvé pořádně zabírám. Někdo přichází, ano téměř dvě hodiny před východem slunce. Parta lidí s baterkami v ruce. Připadám si jako zvíře v kleci. Jedna žena na nás začne svítit a povídá: „Hele podívejte, tady někdo spí. Koukejte, jak to mají postavené.“ To byl zároveň poslední pokus usnout.

V červenci vychází slunce na Sněžce okolo páté hodiny. Už ale půl hodiny před východem je na Sněžce mraky lidí. Uvažovali jsme také nad nočním výstupem, ale raději jsme zvolili pro nás více netradiční zážitek a na Sněžce jsme rovnou přespali.

V ten den nebyla ale dobrá viditelnost, respektive bylo oblačno, a tak jsme si alespoň užili západ slunce předešlý dne.

OPOUŠTÍME SNĚŽKU S NÁDHERNÝM POCITEM

Naše putování pokračuje dále. Ze Sněžky se vydáváme dále po hřebeni okolo Luční boudy, přes Kozí hřbety až do Špindlerova Mlýna. Musím říct, že tento úsek byl ze všech nejnáročnější. Strmý úsek a táhlý úsek až do Špindlerova mlýna může být pro lidi, které bolí kolena, velmi náročný. 

 

A to je vše. Nastupujeme do extrémně přeplněného autobusu, stoupáme si do uličky s respirátory na obličeji a odjíždíme směr Praha. 

 

Asi 60letý pán se mi ze sedačky směje za můj telefon, který tahám z kapsy. Na cesty jako je tato si neberu smart phone, ale hloupý telefon po rodičích. Nechci být ničím rušen, chci si pouze užívat dané místo, a hlavně čas se Zdeničkou. Už ale asi nezměním jeho názor na to, že u nás na jihu Čech musí být zřejmě chudoba. 

sleduj nás na instagramu

Máme toho u nás mnohem víc!

Z Adršpachu na Sněžku – díl první: Teplicko-Adršpašské skály

Plánování dovolené je vždycky zábava, obzvlášť když máte rádi tu nejistotu a nepřipravenost. Se Zdeničkou jsme plánovali pěší výlet, a protože bylo krásné letní počasí roku 2020 a my jsme v bytě v Českých Budějovicích otevřeli mapu Česka. Ostatně k tomu byla příhodná chvíle. Covid válcoval zahraniční cestování a vymýšlet náročnou byrokracii nemělo smysl. 

Stačí otevřít mapu Čech a jen si vybrat. Šumava, Beskydy, Jeseníky, Morava, Krkonoše… ale co dělat týden v Krkonoších, když chceme být stále na cestě a nikde nestrávit více jak noc? 

Na tzv. comba jsem specialista, a tak vznikl výlet, který začal v Broumovském výběžku na železniční zastávce Česká Metuje a skončil ve Špindlerově Mlýně. Vydřených 120 kilometrů pěšky a pár úlevových kilometříků vláčkem. Vše ale začalo v Teplicko-Adršpašksých skalách…

Výhled z Ostašských skal

OSTAŠSKÉ BLUDIŠTĚ - SKRYTÁ PERLA BROUMOVSKA

V dobách turistického „peaku“ před pandemií kolovaly zprávy, že Adršpašské skalní město je jedním z „nejzasaženějších“ tzv. overturismem. Málo lidí ale ví, že podobnou krásnu jako je Adršpašské skalní město lze objevit o pár kilometrů ve vesničce Ostaš.

Skalní útvar ve tvaru hlavy v Ostašských skalách

Kilometrový okruh je plný zajímavých skalních útvarů velice podobných těm v Adršpachu a navíc zadarmo. Nejeden spořivý člověk rád ocení tuto cenovku. Kdo chce vytřískat z tohoto bludiště maximum ocení jistě prodlouženou verzi okruhu, která má o 500 metrů více. Po prohlídce bludiště jsme pokračovali pěšky dále přes Dědov do Teplic nad Metují, jmenovitě do campu Kamenec, kde jsme strávili noc ve stanu.  V kempovém gastro zařízení poznáte, stejně jako v hospodě u piva, ta největší moudra a hlody z úst postarších lidí. 

Ceduli s nápisem „Dnes zadarmo, zítra za peníze“ zná téměř každý a přejde ji s úsměvem. Nejmenovaný pán měl potřebu tuto seriózní akci probírat s hostinským tak do hloubky, že mu navrhl toto: „Vezmu si jen toto, pokud teda platí ta cedule, že zítra to máte zadarmo?“. 

Miluji každý upřímný pokus o vtip, který není pochopen.

Z teplic nad metují za krásami TEPLICKO-ADRŠPAŠSKÝCH SKAL

V kempu byli velmi milí lidé, u kterých jsme si mohli nechat krosny s veškerým vybavením. Nasedli jsme na první vláček, abychom unikly davům a v 8 hodin ráno už jsme jako jedni z mála pronikli branami skalního města. 

Skalní útvar ve tvaru hlavy v Ostašských skalách

Adršpašské skály

Ranní pohled z úpatí skal v Adršpašských skalách

Vydali jsme se po základním okruhu nikým nerušeni a mohli si užívat ticho a prázdno, které jsme zvěčnili na fotografiích. Kéž bych uměl pracovat se clonou a časem na fotoaparátu. Z nějakého důvodu mě stále láká se naučit s foťákem naučit, i když vím, že mi to nikdy nepůjde a víc, než polovina fotek je nepoužitelných, stejně ho pokaždé na ten výlet beru. Jako bonus k němu vždy vezmu i stativ, který použiji vždy jednou. Na východ slunce, který fotit stejně neumím 😊

Kompletní informace o Teplicko-Adršpašských skalách naleznete zde

Samotný okruh proťapkáte velmi rychle, nemusíte ale zoufat. Opět věc, která se moc neříká, ale z Adršpašských skal můžete plynule po žluté projít až do Teplických skal, které nejsou zpoplatněné a jsou stejně tak krásné, jako Adršpašské skály.

Ranní pohled z úpatí skal v Adršpašských skalách

Pokud byste se pokoušeli být chytřejší než správci města, tak se mějte na pozoru. Pokud se vydáte do Adršpašského skalního města od Teplických skal narazíte. Na druhé straně je také pokladna.

Místo vyhlídky na krásu Teplických skal

TEPLICKÉ SKÁLY

Místo vyhlídky na krásu Teplických skal

Co mě opravdu na těchto skalách bavilo, bylo přemýšlet nad tím, jak něco takového může vzniknout a bavit lidi po celém světě. Když jsme procházeli skalami kolikrát jsme museli zastavit, zasmát se nebo zahájit diskusi o tom, co by to mohlo být… mnohdy se stačilo podívat do mapky 😀

Celý okruh měří necelých 6 kilometrů bez závratného převýšení. Po cestě tak upravené, že by na ní mohl zakopnou málokdo a Zdenička.

Doporučujeme si vzít na začátku prohlídky brožurku, kde máte popsané všechny útvary, včetně schématického značení celé trasy. Občas není ve skalách signál, takže se mapka hodí. 

STRACH O MÍSTO NA SPANÍ SE VYŘEŠÍ NEJDÉLE ZÍTRA RÁNO

Bohužel koncentrace záchytných nebo nouzových míst pro spaní není příliš. Bylo léto a nám přišla škoda trávit čas v hostelech. Kempů v této oblasti příliš není, všeho všudy 3 a z toho dva jsou v Teplicích nad Metují. Zajímavé, ale pro nás smutné, spát „na prasáky“ nechceme, protože pravidla.

Zdenička při oblíbeném brouzdání Instagramem narazila na aplikaci bezkempu.cz, kde obyčejní lidé nabízí místo k přespání na svých zahradách, loukách, pozemcích, v pokojích atd. Na něco podobného jsme narazili na Zélandu.

U každého hostitele pak svítí jaký servis nabízí (elektřina, voda, zda můžete spát ve stanu) a tlačítko pro komunikaci. Velice intuitivní a jednoduché. 

Přírodní ubytování přes apliakci bezkempu.cz
Vaření na cestách je zábava

Plány na noc byly jasné. Romantická noc na úpatí několika metrové sjezdovky v Radvanicích. Tam jsme si kromě lože na střeše jakési strojovny, udělali na plynovém vařiči těstoviny v prášku a zakončili to sprchou z hadice. Bohužel po náročném dni už nezbyly síly na vytoužený sex, který pohltila veškerá snaha neumrznout po té ledové sprše.

A co bylo dál? Dozvíte se, jak zavádějící může být fráze „už jen kousíček a jsme tam“, co obnáší cesta Černé hory do Pece pod Sněžkou a jaké to je spát na samém vrcholu Sněžky. To vše ve druhé části této krásné pouti z Adršpaškých skal na Sněžku.

PÁR OBRÁZKŮ Z VÝLETU NAVÍC

HELE.. SLEDUJEŠ NÁS NA INSTAGRAMU?

Přechod Šumavy za 3 dny

Otevíráme mapu světa, týdenní dovolená není příliš dlouhá na to vydat se dál za hranice naší „hroudy“. Kroužíme po evropských státech, ale v době covidí (květen/ červen 2021) bylo až příliš náročné ztrácet čas vyřizováním byrokracie, výměnou za pár dnů strávených třeba na Madeiře, jak bylo v plánu. 

Karel původem z Vimperka, Vám bystřejším jistě neunikla demagogická kampaň města Vimperk, jak rád s úsměvem říkám, že je to pomyslná brána Šumavy, navrhl, že bychom mohli jít přechod Šumavy. Byl jsem zprvu proti, protože jsme chtěli tento trek jít se Zdeničkou, ale vlastně nebyla jiná možnost. Slovo dalo slovu, za pár dní jsme opět stáli na nádraží, jako když jsme vyráželi na naší první společnou pouť na Nový Zéland. Tentokrát s lehčími batohy, paklem piv a čepicí na hlavě. 

Polykáme první kilometry

Cesta s Českými drahami dlouhá bezmála 4 hodiny končí v malebné zastávce Hojsova Stráž uprostřed ničeho v Plzeňském kraji. Pouť začíná. Už samotná cesta vlakem je kouzelná, neb trasa lemuje periferie obou krajů a končí, pro nás cestující, v lese, kde není nic. První kilometry se nepolykají jednoduše, možná i kvůli tomu šunkovému chlebíčku na vlakovém nádraží v Klatovech, který si dral cestu protiproudu. 

Po žluté trase hezky okolo Černého jezera, přes magistrálu k druhému jezeru, tentokrát k Čertovu. Přes kopec do Železné Rudy, kde začínají těla a hlavy dávat najevo, že dál nejdou. 

Ale.. dost bylo okrádání vás o vaši vlastní zkušenost.

Pár kilometrů od Železné Rudy

KDE ZAČÍNÁ A KDE KONČÍ POUŤ?

Nedá se blíže specifikovat přesný začátek a konec, nicméně můžete začít na hranici NP Šumava v Železné Rudě v opačném případě začít v Nové Peci, respektive na jižní hranici národního parku v Zadní Zvonkové. Pokud plánujete spát v nouzových nocovištích, tak doporučujeme trasu z Nýrska, případně kousek za Nýrskem, kam se můžete dostat z Klatov rychlíkem. My jsme začínali pár kilometrů od vodní nádrže Nýrsko – Hojsova Stráž.

Pouť nám trvala 3 dny. Čekali jsme, že to budou dny čtyři, ale počasí a chuť jít nás hnaly vpřed mílovými kroky. Detailní trasu si můžete prohlédnout níže.

Doporučujeme jít celou trasu a spát v nouzových nocovištích. Je to krásný zážitek. Spát v divočině, užívat si klidu, západů slunce a krásných nočních obloh. Nota bene, když si k tomu namažete dobrý sedvič, nebo ohřejete čínskou polévku, vystřelíte zážitek do stratosféry. 

MAPA PŘECHODU ŠUMAVY, TAK JAK JSME JEJ ŠLI

Co si vzít na přechod šumavy

v Modravě bylo blaze

Individuální záležitost podtržená aktuálním počasím a obdobím, ve kterém se na přechod vydáváte. Nenechte se zmást. Ať už jste odkudkoliv, počasí na Šumavě je odlišné od zbytku okolí. Proměnlivé, to je to správné slovo. Poslední týden v květnu by jeden čekal ryze letní počasí, ale bohužel. Velmi pršelo, foukalo a když místy vykouklo sluníčko, byli jsme rádi. 

Pravidelně procházíte částmi Šumavy, kde je civilizace. Pokud nelpíte na tom, že si vše musíte nést na zádech od začátku do konce, nemusíte si pořizovat tolik zásob jídla. V podstatě si jdete ten přechod užít, ne protrpět. 

Oblečení závisí na daném období a předpovědi počasí, kdy obzvlášť večer můžete být překvapeni k jakým teplotám večer na Šumavě dochází. V krosně jsme mimo termoprádla, čepic a rukavic a ponč měli i skladný plynový hořák s náhradní kartuší, nádobíčko a příbory, spacák, stan, powerbanku, karimatku a repráček. Žádné zbytečnosti jako když jsme šli se Zdeničkou do Santiaga, ale to je jiný příběh. 

INTERMEZZO: KARLE, PROČ TO VLASTNĚ DĚLÁME?

Přátelství by se mělo opečovávat, brousit. Můžete jít s kámošema na pivo, dělat společně nějaký sport, chodit spolu do práce a probírat svoje partnerky, nebo v našem případě chodit. Při takové chůzi spojíme užitečné s příjemným. Na jedné straně máme oba rádi klid a dokážeme si vyhovět tak, že jednoduše držíme hubu. Na straně druhé máme dost času probrat vše do hloubky bez toho, abychom byli limitováni časem. Prostě jít, geniální. 

Idylickou chvíli našeho přátelství by pak dokázala vykreslit modelová situace, kdy sedíme na kameni v nouzovém stanovišti, pozorujeme hořící oheň, vyprávíme si historky, popíjíme alkohol a jako lidi jdeme spát. Bohužel, život takový není. Protože bylo na přelomu května a června večer 0°, protože foukal vítr a bylo morko, ale protože nám to bylo úplně jedno, tu idylickou chvíli jsme měli i tak ve stanu. 

nouzová nocoviště na šumavě

Šumava jako jeden z mála Národních parků v ČR poskytuje turistům možnost strávit noc v nouzových nocovištích. Za mě je to skvělá myšlenka, která je vystavěná na lidské zodpovědnosti. Pokud jí turista má, vše bude fungovat. Pokud budou všichni v nocovištích dělat bordel, který si po sobě neuklidí, můžeme čekat, že tahle možnost jednou skončí. 

Správa NP krásně předchází tomu, že turisté budou trávit noc mimo vyhrazené území, ničit flóru a dalšími způsoby škodit přírodě. 

PŘECHOD ŠUMAVY MIMO ASFLAT? Ano i ne

Obě možnosti. Trápí Vás kolena nebo kotníky? Bohužel se cestě mimo asflat nevyhnete, obzvlášť, pokud půjdete po značené cestě. Díky tomu, že byla Šumava v minulosti z větší části uzavřena pro vojenské účely, byly budované asfaltové a zpevněné cesty pro přesun vojenské techniky. Mnoho asfaltových cest je ze Železné Rudy do Prášil a od Poledníku do Modravy. Zbytek trasy je spíš po zpevněných cestách. 

Pokud Vás tedy trápí kolena, neberte si těžký batoh, vezměte si nějakou medicínu. Ideálně slivovici, nebo třeba prášky na bolest. 

Highlighty CESTY

Asi Vás nejvíc zajímá, co na celé cestě uvidíte. Přijde mi až škoda Vás okrádat o Vaše vlastní zážitky, ale pár jich jako malou ochutnávku přidáváme níže, ať víš, jak je Šumava kouzelná. Přeci jen, proč bys jezdil na Vysočinu, když můžeš jet na Šumavu 🙂 

JEDNODUCHÁ PRAVIDLA, KTERÁ SI ZAPAMATUJE KAŽDý.

Na Šumavě jsi host ty a hosté se přeci chovají slušně. Co si přineseš, to si odnes. Otravuje tě to ticho, co okolo tebe bude? Tak hlavně neřvi, nejsi v tom parku sám. Ale ty fakt musíš kadit? To mě mrzí, ale zkus to vydržet do záchytného bodu, tam je vždycky záchod. (když jsem viděl, jak jsou s prominutím zesrané keře v okolí Slezké boudy, je mi z toho smutno). Fakt musíš ten oheň rozdělat? Zkus si vzít víc oblečení, nebo si ty špekáčky odpustit. Máš chuť se ztratit mimo stezku? Tak dávej pozor, aby tě kdyžtak někdo našel, od toho tam ty stezky jsou 🙂

A to je vše...

Budeme rádi, když s námi budete sdílet Vaše zážitky z přechodu Šumavy. Rádi doplníme některé z informací, podiskutujeme, jak boží Šumava je a můžeme společně i rozklíčovat otázku, jestli je Vimperk skutečně brannou Šumavy nebo ne.

SLEDUJ NÁS NA INSTAGRAMU