Slovenský ráj, malebná a nádherná část Slovenska, je rájem pro milovníky přírody a dobrodružství. Tato oblast je známá svými skalními útvary, roklinami s žebříky, po kterých můžete svévolně lozit a připad si tak, že zažíváte skutečné dobrodružství. Dále také průzračnými řekami, půvabnými stezkami, zelenými kouzelnými lesy a úchvatnými výhledy. Za dva dny máte jedinečnou možnost proniknout do neobyčejných tajů Slovenského ráje. I krátký výlet do Slovenského ráje vám dá mnoho intenzivních a neopakovatelných zážitků – stejně jako nám loňské léto. Pojďte se začíst do seznamu pěti magických ohromujících tipů na téma Slovenský ráj, co vidět a zažít ve dvou dnech.
Začneme naši cestu výletem do rokliny Stredné Piecky, kde máte možnost setkat se s tajemnou podzemní řiši, jež vás doslova uchvátí. Procházka tímto malebným územím zahrnuje skoky přes potůčky, strmé stoupání po žebřících a jedinečnou možnost obdivovat přírodní mosty a jeskyně. Mimo Stredné Piecky projdete i jinými oblastmi – Predné Piecky a Biela dolina.
Tuhle roklinu jsme si obzvlášť užili. Množství žebříků bylo parádní, cestou jsme procházeli i říčním korytem a různě přecházeli potůčky. Opět množství lidí velmi příjemné a to byl červenec v hlavní sezoně. Měli jsme štěstí, protože v další velmi známé roklině Suchá Belá to bylo peklo – posuďte sami v tomto reelsu.
2. Zejmarská roklina: Klenot krásy a odvahy
Dalším zázrakem, který nelze zkrátka minout, je Zejmarská roklina. To byla zároveň naše první roklina, kde jsme mohli zažít krásu a původ “žebříků”. Ve světě, kde se vše omezuje jsou rokliny v NP Slovenský ráj skvost.
Dramatické skalní útvary a krystalicky čistá voda vás okouzlí na první pohled. Ať už si vyberete náročnější trasu pro zkušené turisty, nebo jemnější procházku pro začátečníky, zážitek z prozkoumávání této rokliny vás pohltí. Ač se roklina jevila jako “ta další roklina”, tak opak byl pravdou.
Vypíchl bych téměř nulovou koncentraci jiných lidí, zábavné žebříky a v cíli zaslouženou odměnu. Tuto roklinu jsme si moc užili! 🙂
3. Tomašovský výhlad
Slovenský ráj, co vidět určitě musíte je i Tomašovský výhlad. Pokud toužíte po panoramatickém pohledu na okolní krajinu, tak nezapomeňte navštívit Tomášovský výhled. Tato vyhlídka vám odhalí úchvatné pohledy na zelené údolí, které vás vtáhnou do světa klidného objetí. Náročnost výstupu je střední, a tak si můžete užít okouzlující cestu i samotný cíl. Všimněte si zakřivení okolní krajiny, které může lehce konkurovat nedalekým Vysokým Tatrám (ne metrážově, ale majestátností).
Cesta nahoru je trochu náročnější, o to je ale pohled nahoře slastnější! Bohužel nahoře není žádné občerstvení, takže pokud možno vodu s sebou. Odměnu si můžete dát v nedalekých Spiššských Tomášovcích.
4.Dobrodružství na Kysel: Via ferrata pro všechny
Pro ty, kteří hledají senzační adrenalinový náboj, je tu Kysel – místo s nejdelší via ferratou v celém Slovenském ráji. Bez ohledu na váš zkušenostní level můžete zažít dobrodružství na této ocelové cestě po skalách. Výhledy, které si zde užijete, budou odměnou za vaší odvahu.
5.Ráj v oblacích: Kysel a jeho výhled na celý kraj
Pokud máte sílu a chuť pokračovat ve svém dobrodružství Slovenským rájem, nechte se unést do výšin Kyselského sedla. Výhled na nekonečné lesy a krajinu z výšky ve vás zanechá pocit blažené vnitřní krásy. Náročnější výstup si vyžádá trochu úsilí, ale odměna v podobě neuvěřitelného výhledu stojí za to.
Kde se ubytovat v Slovenském ráji
Doporučíme jedno jediné místo, které v nás zanechalo stopu. Na jihu národního parku je na pomezí obce Mlynky ukrytý rodinný penzion Pod Guglom. Penzion leží kousek od blízkého města Dedinky, které je oblíbené díky jezeru. Zároveň to máte kousek k Zejmarské roklině a dále do srdce Slovenského ráje.
A proč zrovna tento penzion? Přístup celé rodiny, krásné a čisté pokoje a celková pohoda jsou k nezaplacení!
Jak se dopravit do Slovenského ráje
Slovenský ráj, co vidět v několika dnech lze zažít několika způsoby. Volbou číslo jedna při a zároveň tou nejpohodlnější je automobil. Díky němu zvládnete trasu za 6-7 hodin. Doba jízdy závisí od počátečního bodu, ale ano, říkali jsme si to samé: “Za tu dobu, dojedeme do Chorvatska”.
Proto jsme volili druhou možnost. Slovensko bylo na našem bucket listu dlouho, a tak jsme zvolili možnost nočního vlaku Regiojet (jezdí ale i České Dráhy a oba dopravci vypravují i spací vozy). Z Prahy jsme vyrazili do Popradu, odkud jsme dále pokračovali autobusem do srdce Slovenského ráje. Cesta vlakem trvala zrhuba 7-8 hodin, přičemž jsme se ale všichni relativně prospali, najedli a pobavili.
Jakožto patrioti jihočeské metropole nesmí na našem blogu chybět ultra průvodce, co navštívit v Českých Budějovicích. Ať už máte jeden den, nebo celý víkend město vám bude mít vždycky co nabídnout. Díky tomu, že tu bydlíme v samotném centru a dlouhá léta jsme strávili poflakováním po městě, může vzniknout tento nabitý průvodce. Nemůžeme si odpustit cimrmanovskou hlášku, kterou zná téměř každý – v Českých Budějovicích by chtěl žít každý. Tento článek vám ukáže, jak je to pravdivé.
Největší náměstí České republiky si nemůžete nechat ujít. Od teď budete vědět, jak vypadá 1 hektar plochy, protože přesně takovou plochou oplývá naše náměstí. Pohled na něj je krásný nejen ze země, ale také z přilehlé střechy Heaven gymu. Mrkněte na jejich IG, kde se občas naskytne šance prohlédnout si náměstí z ptačí perspektivy.
No a až se budete procházet po náměstí nezapomeňte překročit bludný kámen – Kdo jej podle po 21. hodině nevědomky překročí, ztratí orientaci a bude bloudit ulicemi města. Toto se děje hlavně v době od pátku do neděle. :))
2. Výstup na Černou věž
Navštívit Budějovice a nevyšlápnout si na Černou věž je běžné, tak proč neudělat opak? Výstup na tuto dominantu vám zabere pár minut. Odměněni budete krásným výhledem nejen na celé město, ale také na přilehlé okolí nebo dominantu Blanského lesa Kleť.
Jedna z nejhezčích aktivit – vydat se podél jednoho břehu až na “Malák”, vychutnat si natoečené pivo v Pivovarské zahradě pivovaru Samson a po druhém břehu se vydat zpět. Procházka vám zabere bez zastávky necelou hodinku a opravdu stojí za to!
4. Historické centrum
“Ztraťte se” v uličkách Budějovic. Záměrně píšu v uvozovkách, protože centrum města je tak roztomilé a dispozičně rozložené, že nemůžete zabloudit. Projděte si všechny historické uličky a obdivujte krásu barokních domů, obchůdků, kavárniček a různých bazárků. Obzvlášť za zmínku stojí ulice Panská, Plachého (jinak také Pochcaná ulička – vysvětlení zde), Česká nebo Dr. Stejskala.
PS: Až budete v Panské ulici určitě zamiřte do pražírny kávy Jedna radost. Kávu dostanete čerstvě praženou, namletou a výtečně připravenou.
5. Projížďka na loďce po Malši s řízenou prohlídkou v pivovaru Samson
Sezónní kratochvíle, která za to stojí! Na slepém rameni řeky Malše nastoupíte a můžete si užít 1,5 hodinovou plavbu, kterou zakončíte v nedalekém pivovaru Samson s možností prohlídky. Pokud byste chtěli navštívit pivovar po vlastní ose, nepochodíte. Více informací o plavbách na stránkách Vlnna.
6. Návštěva národního pivovaru Budvar
Při otázce co navštívit v Českých Budějovicích nesmí chybět pýcha města, která je v době vaření cítit od Pražské až po Strakonickou ulici. Pokud přijíždíte vlakem tato dominantní stavba vám neunikne. Každoročně je pivovar cílem statisíců návštěvníků a ne nadarmo. Tématické prohlídky s ochutnávkou jsou fajn.
7. Návštěva Pivovarské zahrady pivovaru Samson
Jak již bylo zmíněno v rámci procházky podél řeky Malše. Na levém břehu se rozkládá nově vzniklá Pivovarská zahrada pivovaru Samson, kde se každé léto konají 3x v týdnu živé koncerty, pivo teče po litrech a lidé se jednoduše baví jako dříve.
8. Návštěva minipivovaru Solnice
A aby piva nebylo málo máme přímo v centru malý, relativně mladý minipivovar Solnice. Prohlídku pak můžete rovnou spojit s návštěvou přilehlé restaurace Solnice. Malý tip pro milovníka piva. Pokud se vydáte na prohlídku do tohoto skvostu v centru města, u ochutnávky jednoho půllitru neskončíte. Plány na odpoledne raději přehodnoťte.
9. Katedrála svatého Mikuláše + bohoslužba
Ihned pod Černou věží položila své základy katedrála svatého Mikuláše, která je jedním slovem skvostná a s věží se náramně doplňuje. Kromě zírání, můžete nakročit dovnitř a užít si atmosféru katedrály. Mimo to pořádá i farnost pravidelné bohoslužby pro veřejnost.
10. Budova radnice spojená s prohlídkou
Dominanta hlavního náměstí vám neunikne. Určitě si před ní stoupněte/ sedněte na jedné z laviček a pořádně si budovu prohlédněte. Zaujmout by vás mohly desítky motivů a dekorací. Určitě navštivte i turistické centrum při hlavním vchodě do radnice, kde si můžete rezervovat prohlídku celé budovy.
11. Jihočeské muzeum
Pokud vám nevyšlo počasí a jste sytí a napití, neváhejte navštívit Jihočeské muzeum. Poznáte tak impozantní příběh založení a vývoje města České Budějovice. Mimo to muzeum pořádá i tématické výstavy.
12. Alšova jihočeská galerie
Budějčáci jsou patřičně hrdí právě na tuto galerii, která má i další pobočky po Jihočeském kraji. Konkrétně na Hluboké a v Bechyni. Zajímavostí je, že galerie je jediné muzeum umění v Jihočeském kraji, které patří k pěti největším ústavům svého druhu v České republice.
13. Park Stromovka
Uniknout z města můžete ani ne pár set dobrých metrů na jih do parku Stromovka. Budejovice jsou pro tohle ideálním místem, kde by chtěl žít každý. Nemohl jsem si tuto frázi odpustit, neb je to pravda!! Příjemnou procházku můžete završit návštěvou nádrže Bagr (nekoupat!) a osvěžením v blízkém bistru U Tří ptáků.
14. Farmářské trhy na Piaristickém náměstí a v Žižkárně
Od jara do časné zimy se konají každý čtvrtek a sobotu farmářské trhy na Piaristickém náměstí, kde místní farmáři prodávají zeleninu, ovoce, možnost pochování si králíka nebo nákup pamlsků (jako ty z Novosedlické pekárny – to je něco).
Druhou zastávkou pak můžou být trhy v bývalých prostorách kasáren Žižkárna u autobusového nádraží. Tyto trhy nejsou pravidelné. Určitě sledujte jejich FB
15. Procházka v přírodní rezervaci Vrbenské rybníky
Tentokrát se vydáme po levém břehu Vltavy až do Českého Vrbného, kde se rozléhá přírodní rezervace Vrbenské rybníky. Kromě volně žijícího ptactva si můžete užít nenáročnou procházku a nerušenou atmosféru kousek od centra města. Můžete sem dojet i autobusem číslo 9.
Jako bonus se můžete odměnit českou kulturní památkou – sekanou v nedalekém Globusu.
16. Zábavní areál ČEZ Vltava
Nově vybudovaný park ČEZ areál Vltava vám v létě udělá radost. Spousta prostoru pro radovánky – beach volejbal, workout, dětská hřiště, písčité pláže a stánek s občerstvením, je přesně to, co v létě potřebujete.
17. Procházka po cyklostezce až na Hlubokou
Oblíbená aktivita aktivita Budějčáků. Pokud plánujete v Budějcích strávit víkend, nečekejte a vyražte podél levého břehu až na Hlubokou nad Vltavou. 10 km dlouhá procházka vám nezabere ani dvě hodiny, terén je nenáročný a na konci se můžete kochat památky města Hluboká. Zpátky šlapat nemusíte, sveze vás MHD nebo linkový autobus, který jezdí co hodinu.
18. Vodárenská věž + hra
Posledním tipem je návštěva vodárenské věže na pravém břehu Vltavy pár set metrů od centra města. Mimo návštěvu si firma Čevak připravila zábavnou poznávací hru “Kdepak sedí Kachna na prameni”, která vám zábavnou formou přenese do blízké budoucnosti, do dne, kdy obyvatelé Českých Budějovic otočili vodovodním kohoutkem a vůbec nic se nestalo.
Kam v Budějcích za jídlem
Ač se může zdát, že v tak “malém” krajském městě najdete lehce dobrý podnik, kde se dobře najíte, nebuďte na omylu. Alespoň lehce se vám pokusíme trefit přímo do noty.. Ať už míříte za pivem (jeden ze symbolů města) nebo dobrou kávou, budete určitě spokojeni!
Snídaně
Začneme rovnou z ostra. Jako Budějčáci, kteří žijí v centru, máme prochozeno mnoho míst. Jednoduše proto, že nová nepřibývají a těch dobrých míst je pomálu. Pokud navštívíte alespoň jeden z těchto podniků, nebudete litovat.
Esence Café a Praži Café – dva podniky, jeden majitel. Kvalita snídaní je v obou restauracích stejná. Pokud si rádi dáváte vejce benedikt, tak věřte, že právě zde dostanete jedny z nejlepších ve městě. V Esenci na briošce, v Praži Café na nadýchaných lívanečcích.
Café Datel pár kroků od náměstí v ulici Piaristická se ukrývá vzývaný podnik Café Datel, který nabízí za mě speciální snídaně, které nejsou pro Budějce příliš typické. Kromě toho si zde můžete vychutnat výbornou kávu a domácí čaje.
Café Datel je špičkou v Budějcích, kam ale chodí každý. 🙂
Café Mezi Plátky vás nadchne. Nově se přestěhovali z Husovy třídy na překrásné místo naproti Jihočeskému divadlu a musím říct, že to je bomba! Krásný interiér, příjemné posezení téměř u řeky a ty snídaně! Švestkové ravioli musíte mít.
Od náměstí ještě neodcházíme a nakoukneme k Černé věži. Tady se ve stínu majestáty Budějovic v malém podloubí nachází Kafé bar u Vás, který obměnil snídaňové menu a to byla trefa do černého, tedy snídaňového! 🙂 Slané bagely, wafle na slano i na sladko, řecká omeleta no prostě.. mňam.
Spěcháte a chcete něco malého do ruky? Pak je tu pro vás Bistro Vypečený okno, kde si v jejich okýnku dáte čerstvě napečené dobroty! No já bych tu sežral vše.
Hlad a žízeň zaženete v těchto skvělých podnicích, které kromě výtečného jídla, nabízí i hezkou atmosféru. Každý si s Budějovicemi spojí Masné krámy, jak jinak. Dobrého Budvara ale dostanete i na jiných místech.
Restaurace Paluba je jednoduše romantika v centru města s obědem nebo večeří nad tekoucí Mlýnskou stokou. A věřte, že ta atmosféra vás bude bavit celý večer. Resturaci provozuje vždy veselá Zuzka a její podpis je v celé restauraci patrný.
Určitě také neuděláte chybu, když navštívíte tyto skvělé podniky:
Za veganskými pokrmy do restaurací s příhodným názvem Impala a Slunce.
Restaurace La Bodega aneb za španělskými pokrmy, já si tu oblíbil paellu, kterou si doma nedokážu udělat tak dobrou.
La Bodega – španělská perla na rohu Hradební ulice
No a samozřejmě pokud dumáte nad tím, co navštívit v Českých Budějovicích, když máte chuť na zábavu a příjemné posezení, níže jsme připravili i pár tipů, kam za alkoholem a dobrou zábavou. Bude vhodné, pokud si uděláte v primetime čase rezervaci do všech níže jmenovaných podniků – obzvlášť o víkendu bývá v centru rušno.
Gin Bar – jestli si někde vychutnat gin a ještě s výkladem a odbroným doporučením, tak právě tady. Žlutá Ponorka U Tří Sedláků – nejlepší nejdražší desítka ve městě, a že je fakt dobrá! Nevinný bar Masné krámy – klasika, kterou navštěvují nejen turisté, ale také místní právě kvůli Budvaru. Restaurace Perla – nejlepší žebra ve městě a Budvar k tomu (také tankový!) Restaurace Solnice
Kavárny
Jako jsme na začátku psali o krásných místech na snídani, často se tato místa prolínají a nabízí útočiště dobré kávy. S žádnou níže jmenovaných nebudete litovat. Jako vždy doporučíme také aplikaci Coffeetrip, která vám mnohdy bohatě napoví, co kavárnička nabízí.
V kavárně Pokojdostanete přesně to, co chcete. Budete odcházet s hřejivým pocitem a pokojem na duši, protože tahle káva a její příprava z rukou majitelky nemá chybu!
Kavárna Pokoj v Pasáži Krajinská je jasnou volbou!
Ulice Plachého ukrývá další skvost, který si od píky vybudoval Honza Ašenbryl Plachý Café. Místa na sezení tu příliš není, za to kávového zážitku je tu dost.
Zamíříme k levému břehu Malše, kde se v administrativní budově ukrývá kavárna Coffee Berry a v ní sympatický tým mladých lidí, kteří vám připraví kávu takovou, o jaké jste ani nesnili.
Jeden z tipů směřuje do veselé kavárny Coffee Berry
Doporučuji ubytovat se přímo v centru. Vše máte pak na dosah ruky. Ušetříte čas a mnohdy ubytování nabízí i parkování přímo ve svých budovách. Vyloženě levné ubytování formou hostelu naleznete v Cuba bar Hostel– ubytování je po rekonstrukci, v klidné čtvrti, 5 minut od náměstí a za velmi příjemnou cenu!
Pokud si chcete dopřát něco luxusnějšího, doporučuji některý z těchto hotelů v centru, které nabízejí snídaně, krásné pokoje, skvělou polohu a často i parkování. Nejlepší ze všech budouGrandhotel Zvon a Clarion Congress hotel.
No a pro fajnšmekry, kteří hledají něco úplně speciálního, existuje rezidence Malše – Unikátní apartmány na vodě. Ano, spaní přímo na hladině slepého ramene řeky Malše vás pohltí.
Pár minut jízdou taxi nebo Bolt se v parku Stromovka ukrývá Villa Resort & Organic Spa™– luxusní přírodní hotel, kde dostanete především soukromí s vlastní vířivkou a pocit, že jste mimo město a přitom mu budete tak blízko.
Kam za nočním životem
Dlouho jsme váhali, zda sem tuto podkapitolu přidat. Pak nám ale došlo, že pokud tu budete trávit třeba víkend nebo i déle, budete mít chuť jít za písničkou. Místní dance bary jsou vhodné k návštěvě po 23h, kdy se většina lidí přesouvá z hospod.
Prověřili jsme (mnohokrát) všechna níže uvedená místa, takže nemusíte mít obavu, že nezažijete zábavu. Ostatně ten večer to je sranda veliká téměř vždy.
Dance bar Paradox
MAXIM Music club
Mango bar
City Life
Klub K2 – v létě se před klubem pořádají různé akce a koncerty. V semestru zase studentské a další párty.
Singer – v hodinu, kdy většina podniků zavírá, se Singer probouzí. Jeho půvab oceníte, pokud nebudete mít žádné předsudky.
Kde zaparkovat v Budějcích 🚗
Při otázce co navštívit v Českých Budějovicích přirozeně přichází i otázka kde zaparkovat. Pokud plánujete strávit v Budějcích víkend, tak můžete využít komerčních parkovišť, které jsou od soboty od 8:00 do pondělí 8:00 úplně ZDARMA. Jedná se o tyto parkoviště:
Parkoviště Mariánské náměstí
P+R parkoviště v ulici Jírovcova
Levné placené parkování v centru najdete v NC Mariánská, nebo parkování U plovárny.
Jak se pohybovat po městě
Rozloha města a soudržnost všech zásadních míst umožňuje projít si celé město pěšky. Pokud plánujete vyjet za město, nebo překonat vzdálenější body, určitě využijete hromadnou dopravu. Ta je pravidelná, moderní a pohodlná. Jízdní řády a spoje vyhledejte pomocí oficiálních stránek DPMČB, kde naleznete i schéma linek.
Další možností je služba Rekola. Tu používám hodně často, protože množství kol a síť odstavných stojanů je poměrně široká. Zároveň díky kolu si můžete dojet prakticky kamkoliv, dát si třeba pivo na Maláku a zase zvesela podél Malše zpět do centra .
Obdarovat člověka může být někdy náročné. A co teprve člověka milujícího hory a toulky po divočině? To je teprve oříšek! Vybrali jsme pro vás ty nejlepší dárky pro milovníky hor, se kterými rozhodně nešlápnete vedle.
I když jsou výlety do hor zábava, občas je potřeba se zastavit a ponořit se do řádků knihy. Mezi ideálními dárky pro milovníky hor představují cestopisy. Papírová podoba knih ne vždy na cestách vydrží a kdo by se chtěl táhnout s batohem plným knih? Pak doporučujeme podívat se po čtečce.
Plecháček
Nesmrtelný a jedinečný dáreček – to je plecháček! Ať už si dá obdarovaný ranní kávu nebo večerní čaj, vždy si vzpomene na to, kdo mu plecháček dal. Velkou výhodou tohoto nádobí je jeho nerozbitnost. Na internetu najdete velké množství vzorů, takže svým výběrem potěšíte i toho nejnáročnějšího dobrodruha.
Být v přírodě občas vyžaduje úplné odstřižení se od světa. Ne vždy se to ale hodí. Současná elektronika dokáže divy – v takovém telefonu jsou k dispozici mapy, kompas, kalkulačka, zápisník a další užitečné aplikace. Ale když se elektronika vybije, nastává doba temna. S powerbankou od vás ale cestovatel zdárně dorazí do své cílové destinace.
Stylové nebo funkční tričko
Oblečení je něco, čeho má každý výletník vždycky málo. Kvalitním bavlněným tričkem v oblíbené barvě, na kterém bude navíc vyobrazen oblíbený motiv cestovatele, rozhodně potěšíte. Vybrat ale můžete i mikinu, pyžamo nebo čepici. Na přípravě takového trička usilovně makáme! 🙂
Jsou lidé, u kterých byste s praktickými dárky neuspěli. To ale není případ cestovatelů, pro které jsou tyto dárky nezbytností. Takovou věcí je třeba čelovka, bez které se kolikrát neobejdeme doma, natož v divoké přírodě, kde nejsou žádné lampy nebo pouliční osvětlení.
Občas je potřeba se na cestách pořádně zahřát. Mezi dárky pro milovníky hor pak má termoska nezastupitelné místo. Ve správné a kvalitní termosce by vám horký nápoj měl vydržet co nejdéle. Výhodou termosky je také její odolné provedení.
Praktická lékárnička
Všechny výše uvedené dárky pro milovníky hor sice potěší, ale zdraví je na prvním místě. A pro cestovatele, které cesty zavedou kolikrát do nebezpečných situací, to platí dvojnásob. Proto se neostýchejte a darujte svému dobrodruhovi bezpečí a zdraví.
V opačném případě můžete doporučit, jak by taková lékárnička měla vypadat. Zdenička připravila článek popisující, co vše by měla turistická lékárnička obsahovat.
Káva patří mezi nejoblíbenější nápoje na celém světě a miliony lidí si bez ní neumí představit svůj den. Proto by bylo překvapení, kdyby na ni cestovatel na své pouti neměl chuť. Naštěstí existuje dost možností, jak si kávu připravit i v divočině. Pokud cestovatel již nějaké vybavení má, tak dozajista nepohrdne balíčkem kávy na cesty. Pokud vybavení nemá, hodí se vždy cestovní kávovar.
V horách může být často nouze o kus žvance. Proto se hodí vždy sáhnout do batohu pro tyčinku a večer si udělat kdekoliv něco teplého k jídlu. K tomu perfektně slouží instantní jídlo a doplňky stravy. Bez záložního jídla bychom byli na cstách kolikrát nahraní.
Nikdy neříkej nikdy. Sada pro přežití v přírodě obsahuje vše důležité, když se stane nějaký nešvar na cestách. Sada není nijak drahá a obsahuje vše potřebné – kompas, píšťalku, kleště a LED svítilnu, strunu na řezání, křesadlo a bivakovací fólii. Za 350,- Kč perfektní.
Uvařit na ohni je legrace, ale rozdělávejte oheň pozdě večer nebo v mrazu. Díky outdoorovému vařiči bude jídlo připravené do pár minut a téměř bez práce. Je důležité myslet na skaldnost vařiče. Jsou pevné a skládatelné vařice. Jak už název napovídá – pro horala, který má v batohu omezené místo se hodí skládací vařič.
Počasí umí být nevyzpytatelné a na cestách to platí dvojnásob. Ne každý rád putuje v dešti. Proto obdarujete-li horala pláštěnkou, můžete si být jisti, že na své cestě dojde až do cíle, i navzdory případné průtrži mračen.
Každý ostřílený cestovatel by měl mít kvalitní vybavení, na které je spoleh. Často se totiž na svých poutích můžeme dostat do míst, kde široko daleko není žádná čistá voda k pití a zřejmě nikdo s sebou nechce tahat balení minerálek. Součástí výbavy je bezesporu i filtrační lahev pro cestovatele, neboť bez dostatku tekutin by se žádný dobrodruh daleko nedostal. Více se o této lahvi dozvíte na následujících řádcích.
Filtrační lahev je speciální nádoba na vodu, která díky zabudované speciální technologii vyčistí vodu od všech škodlivin a učiní z ní bezpečnou vodu k pití. Kromě toho jde o skvělou možnost, jak šetřit planetu a svoji peněženku.
Vybrat vhodnou filtrační lahev není žádná věda. Při výběru si především vyjasněte, na co lahev potřebujete – zdali si ji vezmete na běžnou rodinnou dovolenou či náročnou outdoorovou výpravu. Zaměřte se tedy na hmotnost, tvar a objem lahve. Dodatečnými požadavky na výběr mohou být třeba měkkost/tvrdost lahve či její barva.
Určitě vás bude zajímat i cena. My vám však prozradíme, že i velmi kvalitní filtrační lahve se dají pořídit v přijatelné ceně. Skvělé filtrační lahve najdete například v populárním obchodě Decathlon. Zde seženete například měkkou filtrační lahev pro cestovatele Lifestraw za atraktivních 1 299 Kč.
Zdroj: Decathlon.cz
Za nás však doporučujeme filtrační lahve Sawyer. Jejich velkou výhodou je nízká hmotnost a skladnost, díky čemuž vám v cestovní batožině nezaberou téměř žádné místo. Společně s rozsáhlým příslušenstvím – filtrem, stříkačkou na čištění filtru a brčkem – si také můžete vybrat ve variantě camo nebo v černé barvě.
Koupí filtrační lahve to však nekončí. Asi jako vše, i k lahvím je dostupná široká škála doplňků.
Základním příslušenstvím, bez které filtrační lahev nebude fungovat, je samotný filtr, jenž je třeba pravidelně měnit. Interval výměny závisí vždy na používání lahve a tvrdosti vody. Počítejte však s dobou cca jednoho měsíce.
Samotné filtry však bezpečnost a čistotu vody úplně nezajistí. Proto si do košíku přihoďte i dezinfekční tablety, které pomocí technologie aktivního chlóru a stříbrných iontů zbaví vodu bakterií, virů, ale i zápachu.
V neposlední řadě myslete i na ochranu filtrační lahve, zejména, pokud se rádi touláte po nehostinných místech, kde mohou vaše věci přijít k úhoně. Pro tento účel si sežeňte ochranný obal, který ochrání vaši lahev před nárazem, poškozením nebo poškrábáním. Veškeré doplňkové vybavení nakoupíte v našem oblíbeném 4camping.cz
Alternativou filtrační láhve může být téměř kapesní mikrofiltr, který využíváme při pochodech do horch. Obzvlášť kvůli ušetření váhy a místa v batohu. Před dvěma lety jsme si pořídili mikrofiltr Trailshot.
Mikrofiltr obsahuje překvapivě hlavní filtr (červená část v rukojeti) a menší předfiltr, který je ponořený do potoka, umyvadla, kaluže (vtip :D). Může se to zdát neuvěřitelně, ale ano – voda je pak pitná a relativně chutná. Řekl bych, že i více než z nějakého řadu u nás v Českých Budějovicích. 🙂
V regionu kolem Českých Budějovic se rozprostírá nádherná krajina, přírodní krásy a kulturní bohatství. Skutečně – v dojezdové vzdálenosti 20 km od statutárního města jsou hned dvě památky UNESCO. Pokud váháte nad tím, co navštívit v okolí Českých Budějovic, budete mile překvapeni. Jeden víkend vám na prozkoumání bohatého okolí stačit rozhodně nebude. Ve spolupráci s dalšími členy tohoto blogu jsme pro vás pečlivě 10 let monitorovali ty nejlepší místa a vznikl tento seznam nezapomenutelných míst, co navštívit v okolí Českých Budějovic.
Hluboká nad Vltavou je známá pro svůj majestátní zámek, který se často přirovnává k anglickému hradu Windsor. Zámek Hluboká je obklopen rozlehlým parkem a nachází se na kopci nad řekou Vltavou, což nabízí působivé výhledy na okolní krajinu (když je hezky).
Zámek není jediné, co Hluboká nabízí. Mimo to si můžete užít wellness v 5**** Wellness hotelu Diamant(nejlepší wellness široko daleko, bez debat), zajít do ZOO Ohrada, udělat si procházku podél Vltavy na vyhlídku Baba, která se velmi podobá Solenické podkově nebo strávit odpoledne na náměstí v minipivovaru a kavárničkách.
Návštěvu Hluboké je ideální spojit s návštěvou Českých Budějovic a podél stezky si užít 10 km procházku spojující obě města.
Český Krumlov
Chcete nebo možná toužíte navštívit Český Krumlov, ale kromě ikonického zámku nevíte, co byste v tomto překrásném městě dělali víc? Na otázku, co navštívit v Českém Krumlově jasně odpovíme!
Právě teď „kvete pšenka“ pro každého horlivého návštěvníka, který si chce užít město relativně pro sebe bez přeplněných uliček turisty. Podrobně jsme o tom napsali v našem článku co navštívit v Českém Krumlově.
Třeboň
Historické město Třeboň je obklopeno mnoha rybníky a nachází se v malebném Jihočeském kraji. Třeboňský zámek, klášter, kapr a malebné náměstí lákají ke kulturním zážitkům. Obzvlášť v létě město skutečně žije. Jednou nebo dvakrát ročně si dáme procházku okolo rybníka Svět se zastávkou u Schwarzenberské hrobky. Kromě toho je Třeboň oblíbená pro lázeňství – konkrétně v lázních Aurora nebo Bertiny lázně. Jsou to lázně zaměřené spíše pro starší lidi.
Okolní příroda s desítkami rybníků a cyklostezek je ideálním místem pro aktivní odpočinek – defacto jedete stále po rovince a udělat za den i několik desítek kilometrů není problém. Největší benefit je ten, že se nezapomíná ani na občestvení! Stánků je po cestě několik – osobně doporučuju ukrytou perlu u hráze největšího rybníka Rožmberk Lesní osvěžovna Kocanda.
Holašovice
Malebné venkovské sídlo patří mezi skvosty lidové architektury a je zařazeno na seznam světového dědictví UNESCO. Holašovice vyniká zachovalými roubenými domy, které tvoří jedinečný soubor lidového stavitelství 19. století. Pravidelně se tu konají slavnosti a různé akce.
Mimo to byli místní představitelé aktivní natolik, že kromě budov ve stylu selského baroka, tu postavili i napodobeninu Stonehenge. Je to zajímavá stavba uprostřed polí a musím říct, že ač se to může zdát jako kýč, tak je to moc pěkný.
Výšlap na Kleť
Do míst, co navštívit v okolí Českých Budějovic musíme zahrnout samozřejmě Kleť. Dominanta kraje vám neunikne, obzvlášť pokud přijíždíte po dálnici. Naskytne se vám pohled na krásně osluněný vysílač (když svítí tedy), jež se tyčí v dáli nad městem. O výšlapu na Kleť jsme psali v minulém článku. Když už nic, tak určitě neváhejte tento vysílač a kamennou rozhlednu (nejstarší kamenná rozhledna v ČR) navštívit. Nahoře si za odměnu můžete dát něco dobrého, doporučuji česnečku a pivo a poté se při dobré viditelnosti pokochat výhledy na štíty Alp.
Nové Hrady
Nové Hrady jsou známé svým unikátním zámkem, který se tyčí nad městem. Zámek v barokním stylu přitahuje návštěvníky svými zahradami a bohatou sbírkou umění. Město samotné pak nabízí malebné uličky a atmosféru bohatou na historii. Zdenička Nové Hrady opakovaně navštívila kvůli wellness a užití si příjemného víkendu.
Mimo město se můžete podívat do Terčina údolí.
Rudolfov
Jakožto hrdý čutálista klubu SK Rudolfov nesmí chybět ani zmínka o tomto městu. Dříve se tu těžilo uhlí, což lze ověřit v místním hornickém muzeu. Kromě muzea si můžete udělat procházku k navštěvovanému rybníku Mrhal. Rybník je jedno z mála koupališť v blízkém okolí Budějovic.
Branišovský les
Tajemný les oblíbený u záhadologů. Údajně se tu odehrála velká bitva v dobách třicetileté války, od té doby tu mají pobývat duchové. Nejstrašidelnější tragédie se zde měla odehrát za minulého režimu, kdy les sloužil jako vojenský prostor. Podle legendy během nočního střídání stráží vojáci spatřili, jak se jejich kolega proměnil v podivnou bytost. Dostali takový strach, až po sobě začali pálit. Místo je také oblíbené u sebevrahů. Jinak je to ale ve dne moc hezká procházka!
Zřícenina Dívčí kámen
Zřícenina hradu poblíž keltského oppida spojená s nádherná cestou kolem řeky Vltavy. Zřícenina je přístupná veřejnosti celoročně od svítání do soumraku. U vstupu si můžete zakoupit malé občerstvení a věřte, že čas tu plyne veeeelmi pomalu.Jo a malá zajímavost, která vám možná bude vrtat hlavou. Sekání trávy tu zajišťují kozy.
Archeoskanzen Trocnov
Nově zrekonstruovaný areál v rodném místě Jana Žižky. Archeoskanzen ukazuje zvyky a postupy z konce 14. století. Dominantou je fascinující a ohromná socha Jana Žižky, který hledí na celou osadu. Trochu mi chybělo při procházce skanzen vyprávění příběhu jenž Žižka bezesporu má, ale to vše vynahradí atmosféra místa.
V areálu se v letních měsících také často konají akce, tak doporučuji kouknout na web muzeumcb.cz, kde se o těchto akcích dozvíte více.
Bechyně
Malé město Bechyně se nachází na břehu řeky Lužnice a vyniká svým malebným historickým jádrem. Dominantou města je gotický hrad Bechyně, který představuje poutavý pohled do minulosti. Pro milovníky památek a klidných procházek nabízí Bechyně autentický kousek jihočeského regionu. Jednou jsme s Karlem podnikli pěší túru z Tábora do Bechyně a výšlap to byl vskutku hezký.
Doporučuji jet autem, nebo autobusem, protože vlakové spojení je zdlouhavé leč cesta je scenerická.
Státní zámek Kratochvíle
Pokaždé když jedeme na Šumavu, fascinuje mě velikost areálu zámku Kratochvíle. Rozlehlé zahrady, barevnost krajiny je prostě fantastická. Zámek je od ledna do dubna uzavřený, poté se ale otevírá na téměř celý rok. Ve stínu Hluboké se jedná o opravdu krásný architektonický úkaz.
Krokodýlí ZOO/ farma Protivín
Opravdu velké množství krokodýlů na jednom místě. ZOO vznikla na základě soukromého chovu a postupně se rozšiřovala až k současnému počtu více než 100 krokodýlů. Koukat na krokodýli se může na první dobrou zdát jako velká nuda. Naopak, můžete se zúčastnit pravidelného krmení, nebo nahlédnout do krokodýlího muzea. Bílého krokodýla jste asi ještě neviděli že?
Trochu vyšší vstupné, ale stojí za to. Ať už jedete do Budějovic ze severu nebo máte více času, návštěva vás potěší.
Nizozemsko je země 22. století, která vás překvapení nejen bio odpadovými kontejnery na čip nebo koly na každém rohu. Mimo to mě nepřestává udivovat, jaké jsou typické tradice a pro Nizozemsko zvyky také. Země, která od nás není tak příliš vzdálená. Věděli jste, že Nizozemsko patří mezi průkopníky moderního bankovnictví, jak ho známe dnes? Pokud ne, tak tyto tradice a zvyky vás překvapí a pobaví o to víc.
Gratulace všem členům rodiny. Někteří nosí i dárky jak oslavenci, tak i rodičům/hostitelům. V některých částech Nizozemska gratulují na oslavě všem zúčastněným.
Jakékoliv pozvánky
Na pozvánkách na jakoukoliv událost je napsáno striktně OD – DO. Takže žádný ponocování nebo přehnaný občerstvování v podobě hojných hostin doplněné alkoholem. Většinou dort, káva a nashledanou.
Seskupení osazenstva
Na oslavách lidé sedí ve společném prostoru do kruhu a všichni se baví dohromady.
Vítání
Holanďané se vítají třemi polibky na tvář. Doleva, doprava a zase doleva. Věřte, že na to hodně dbají.
Oslava dostudování
Po dostudování dítěte na střední škole se u domu vyvěsí vlajka a na ní se dá batoh, který značí, že dítě dostudovalo. Stejně jako když se narodí miminko, vyvěsí vlajku a dají dost barevně najevo, jaké pohlaví se narodilo.
Kola
Všichni jezdí na kole, všude. Mají dokonce speciální pojmenování. Například kolo do hospody – takzvaná vejtřaska, když ho někdo ukradne, nevadí. Kola, který mají vpředu nákladní prostor (košík), do kterého můžete dát, nákup, děti.. vlastně cokoliv. 😀
Stravování
V Nizozemsku oběd nemají. Většinou chleba s něčím dobrým, a nebo instantní polévka. Nejsou zvyklí jíst teplé a velké obědy jako my. O to víc si užijí společnou večeři, která je o to větší. Když jsme vždy na víkend doma, čas sobotního a nedělního oběda je pouhým přáním. 😀
Tradiční pochutiny
Haagenslag – Drobínky na chleba, čokoládový. V česku to asi spíš používáme třeba na zdobení dortů.
Nechutnej slaneček! – Tradiční pochutina z moře. Rybka bez hlavy, ale s ocasem, naložená jako slaneček s cibulí. Při jedení téhle mňaminy vezmeš slanečka za ocas, zakloníš hlavu, a ukousneš co největší kus.
Oliebollen – Malý koblížky posypaný cukrem! Hlavně období zimy a Vánoc a sní se jich opravdu moc.
Holanďané mají obrovská okna – většina z nich má vidět do domu. Je to z důvodu, aby ostatní lidi (přátelé, sousedi…) věděli, že se u “nás doma nic neděje”. Bez závěsů a záclon.
Budapešť, maďarská perla ležící na břehu Dunaje, nabízí každému nekonečné možnosti prozkoumání bohaté historie, umění a kultury. Pokud máte pouze dva dny na to, abyste se zamilovali do této kouzelné destinace, nechte nás být vaším průvodcem na cestě plné krásných scenérií, ale také dobrodružství. Připravte se na nezapomenutelný zážitek! V tomto článku získáte odpovědi na otázku co vidět v Budapešti za dva dny. V Budapešti jsme byli opakovaně a pokaždé to byl skvělý zážitek. Určitě vás překvapí, co vidět v Budapešti za dva dny a jak málo to je. Nakonec přidáme i mapu, kterou si můžete snadno stáhnout do svého telefonu.
Otevřete dveře do minulosti a vkročte do Metra z roku 1896, jednoho z nejstarších podzemních systémů světa. V každém vrzání kolejí cítíte šepot historie, jak váš vlak nese příběhy generací. Metro, kde čas pulzuje stejně jako srdce tohoto kouzelného města.
2. Bazilika svatého Štěpána: Výš než touha spojit srdce národa
Vzhlížejte k nebi na Baziliku svatého Štěpána, mistra architektury a náboženského symbolu Maďarska. V těchto výšinách spočívá dědictví krále Štěpána, který spojil srdce maďarských kmenů. Zde, pod modrým nebem, město dýchá historií a touhou spojit minulost s budoucností.
3. Parlament: Kde každá kopule má svůj hlas v taktu demokracie - platí to stále?
Světla Parlamentu tančí na hladině Dunaje jako odlesky demokracie. Tato budova, zrozená z mramoru a symbolů, vypráví příběh svobody. Každá kopule zdůrazňuje, že každý hlas je důležitý a každá rozhodnutí jsou v taktu srdcí města. Nejhezčí výhled na parlament si užijete z druhé strany z Budínského hradu nebo přímo z lodě.
My jsme využili společnost HOP-ON HOP-OFF a v ceně lístku byla i plavba okolo parlamentu a ostrova Margitsziget.
4. Budínský hrad: Kde historie dýše v každém kamenném zákoutí
Budínský hrad, pevnost v srdci Budapešti, je svědkem epických příběhů a hrdinských dobrodružství. Kamenné zdi nesou stopy minulosti, kde se každý kámen stává kronikou doby. K hradu se dostanete pohodlně pěšky z jakékoliv strany. Po nekonečných schodech od Dunaje nebo z druhé strany od hlavního nádraží.
Určitě neuděláte chybu, pokud se podíváte do hradní jeskyně. Nestálo to tolik a zážitek to byl vcelku pěkný. Obzvlášť v létě, kdy je město rozpálené.
5. Řetězový most: Když most spojuje nejen oba břehy
Přejděte přes Řetězový most, klenot spojující Budu a Pest. Křehký vzhled mostu v rozsvícené noci je jak magie spojující realitu s představami. Zde se setkávají sny s realitou a každý krok je krokem k nesmírnému dobrodružství. Pokoušel jsem se most vyfotit přímo od kruhového objezdu, který je na straně Budy, ale málem mě přejeli, tak jsem se na to vykašlal.
6. Zlatý most – Markétin most
Na Zlatém mostě nejsou cenné jen jeho oblouky, ale i okamžiky strávené na Markétině ostrově. V srdci Dunaje, na mostě spojujícím dvě břehy, najdete poklad nenahraditelných zážitků. Ostrov nabízí ideální příležitost vychutnat si kávičku a něco dobrého.
7. Synagoga: Kde se modlitby míhají s odlesky slunce
V synagoze se zdá, že se modlitby míhají s odlesky slunce a každý stín je příběhem. Světlo proniká skleněnými okny jako hledání víry v každém srdci. Tato svatyně propojuje minulost s přítomností, vytvářející harmonii v každém momentu.
8. Termální lázně Széchenyi
Vstupte do světa lázní, kde voda léčí nejen tělo, ale i duši. V těchto svatyních relaxace najdete klid a vyrovnanost. Každý hmat a teplotní změna jsou jak magie, která vytváří okamžiky úlevy a harmonie. Lázně nejsou ani nijak drahé a dokážete k nim opět dojít pěšky nebo využít integrovanou hromadnou dopravu.
9. Central Market Hall: Příběhy tradiční kuchyně
Na centrálním tržišti se vám otevře svět vůní a chutí tradiční maďarské kuchyně. Zde se každý krok stává exkurzí do historie a každý koutek je plný tajemství starých receptů. Vstupte do světa, kde se vůně stává básní a každý kousek chuťového ráje má svůj vlastní příběh.
10. Langošová ulička
Procházejte Langošovou uličkou, kde se každý kousek langoše stává příběhem. V každé skvostné placičce ochutnáte lásku k tradici a chuť, která vás vtáhne do víru nezapomenutelných gastronomických zážitků.
11. Vyhlídky na město
Na vyhlídce na město začnou vaše sny stoupat k nebi. V této výšině budete obklopeni městem, kde každá budova je jak výraz lidských snů. Tuto větu bych podtrhl obzvlášť večer!
12. Boty na břehu Dunaje
Na břehu Dunaje stojí Boty jako památník nesmyslného vraždění, kde obuv zdobí krajinu jako stíny minulosti. Tyto boty, ztracené a opuštěné, jsou hlasem, který vypráví příběhy nespravedlnosti a nesmyslného utrpení. Každý krok kolem nich je setkáním s hrdinstvím a bolestí.
13. Náměstí hrdinů: Kde ducha národa oživuje sochařský šepot
Na Náměstí hrdinů každý kámen nese stopy hrdinství a odvahy, když sochy ožívají ve světle slunce. Toto náměstí je srdcem, kde každý hrdina získává věčný život a ducha národa oživuje sochařský šepot. Zde je každý krok krokem ke slávě a vděčnosti.
14. Gellértova hora: Kde se dotýkáme nebe i země
Gellértova hora, majestátní vrchol, kde se setkávají nebe a země. V těchto kopcovitých krajinách každý kámen nese nádech historie a v každém zatáčce cesty se setkáváte s výhledem, který dotýká nebe. Zde, v objetí přírody a minulosti, pociťujete, jak se čas zastavuje a vaše srdce tančí v rytmu věčnosti.
15. ZOOlogická zahrada
Dodneška vzpomínám, jak bláznivé rozhodnutí to bylo. Když už jsme tady, tak ať je to s pořádnou parádou. Dodnes vzpomínáme na návštěvu ZOO. Pražská ZOO je větší, ale expozice vás rozhodně nebude mrzet a tuším, že v ceně HOP ON HOP OFF byla zlevněná vstupenka.
Míst, kde se dobře najíst je po Budapešti nespočet. De facto na každém rohu si můžete dát dobrou kávu, dezert nebo vyzkoušet tradiční pokrmy. Co určitě musíte vyzkoušet v Maďarsku jsou tradiční langoše a v Budapešti je náš favorit Retró Lángos Budapest.
Krásné místo na Budapešťské „náplavce” s výborným tradičním jídlem je Esetleg Bisztró.
Místo, které stojí za návštěvu a je plné jídla – Szimpla kert
Opakovaně jsme se vrátili do “foodtruck” čtvrti, kde si můžete dát tradiční jídla připravovaná moderně. Langoš, guláš, klobásky… vše tu dostanete.
Dalším místem je Gulyás Tunkoló Büfé – jak název napovídá dostanete tu guláš, ale jaký!
Určitě si vyhýbejte místům tzv. turistickým pastem. Vždycky se podívejte na hodnocení na Google Maps.
Kam na snídani a dobrou kávu
Co by to bylo za výlet bez pořádné snídaně, kávy a sladkého pokušení. K našemu cestování neodmyslitelně patří poznávání kávové kultury. Na cestách využíváme pro vyhledávání dobrých kaváren aplikacii Coffetrip. Ta umí zobrazit otevírací dobu, jaký typ kávy dostanete a navíc i odkazy na profily na sociálních sítích. Díky opakovaným návštěvám vám můžeme doporučit pár zajímavých tipů.
A opravdu ty nejlepší “staromaďarské” (po vzoru staročeských trdelníků) donuty naleznete v La Donuterii Budapest.
Kde přespat v Budapešti
Při obou pobytech jsme se ani jednou nemýlili. Poprvé jsme neměli příliš mnoho peněz a tak jsme bydleli mimo centrum, kde je ubytování mnohem levnější. Tenkrát jsme spali v krásném hotelu Vitta hotel superior Budapest 15 minut od centra města kousek od stadionu Ferencvaros.
Při druhé návštěvě jsme spali přímo v centru v krásném 4**** Hotel Memories Budapest, kde byly skvělé snídaně, pohodlné postele a celkově lokalita byla skvělá. Mimo jiné tento hotel má již i druhou pobočkupřímo ve starém centru.
Low cost ubytování – Capital Guest house Budapest (základní ubytování, které nestojí tolik peněz, které jsme v roce 2018 také využili, když jsme chtěl ispát přímo v centru).
Jak se dopravit do Budapešti
Do Budapešti dojedete pohodlně autem – jakmile se vymotáte z Česka, tak defacto svištíte až do Budapešti. S parkováním v centru města je to horší (hotely často nabízejí garáže) nebo můžete zaparkovat na odstavných parkovištích, kterých je po města hafo. Dá se koupit i dlouhodobější pronájem a pak po městě jezdit MHD nebo pěšky.
Druhá možnost je využít vlakového spojení Regiojet, kterým jsme jeli my a byla to bomba. Jediné, co bolelo, bylo dojet do Brna!!! skrze naše dálnice a silnice I. třídy. Poté už si pohodlně sednete do klimatizovaného coupé se zásuvkou, jídelním lístkem a FUN obrazovkami. Vlak vás vyhodí na hlavním nádraží v Budě – zde.
Jízda vlakem vám ušetří spoustu starostí s autem a zároveň si můžete užít příjemnou zhruba 6-7 hodinovou cestu, která uteče jako voda.
Budapešť je městem, které vás pohltí svou krásou a historií. I když jsme vám ukázali pouze krůček do tohoto fascinujícího města, doufáme, že naše doporučení co vidět v Budapešti za dva dny vám pomohou prožít nezapomenutelný pobyt. Určitě nám dejte vědět, zda vám tento článek pomohl. 🙂
Mapa s místy k navštívení ke stažení
Chcete mít mapu ve svém zařízení a nelistovat místa jedno po druhém? Stáhněte si naši mapu tipů, co vidět v Budapešti za dva dny.
Omrzela vás klasická dovolená u moře nebo na lyžích? Milujete nádherné výhledy do okolí? Nebo si chcete jen takříkajíc fyzicky máknout? Máme pro vás tip na nejlepší evropské dálkové treky. Jsou levné, jsou blízko a jsou návykové. Přečtěte si náš článek, ve kterém zjistíte, že dobrodružství v Evropě číhá doslova na každém kroku.
Dlouhé traily si získaly velkou oblibu mezi turisty napříč všemi generacemi a národy. Na takové cestě získáte možnost objevovat krásy Matky Přírody, ale i své limity. Někteří poutníci se též nechávají slyšet, že na takových cestách získají pokoru a poznají nové stránky své vlastní osobnosti. Existují dálkové treky pro začátečníky i náročné, takže si vybere opravdu každý.
Tour du Mont Blanc (TMB)
Tento trail kolem nejvyšší hory Evropy zde nesmí chybět, neboť se jedná zřejmě o nejoblíbenější dálkovou trasu. Celkových 170 km trailu vyjde na cca 60 hodin chůze po krásné horské krajině. Na této trase se každoročně koná horský ultramaraton. Není divu, že si pořadatelé vybrali zrovna tento trail, neboť celkové převýšení činí okolo 10 000 m.
Trasa se v průběhu let měnila, přičemž i dnes existuje několik možností – záleží tedy na fyzické zdatnosti chodce, pro jakou cestu se nakonec rozhodne. Vzhledem k tomu, že trail prochází Alpami, pak z důvodu rychle se měnících povětrnostních podmínek doporučujeme na tento evropský dálkový trek vyrazit spíše v letních měsících.
Zdroj: Wildernesstravel.com
Svatojakubská cesta - různé trasy
V poslední době je velmi populární tzv. Camino de Santiago. Jedná se o síť stezek, které vedou do Santiaga de Compostela, kde se nachází místo posledního odpočinku svatého Jakuba (St. James). Vyrazit na cestu můžete prakticky kdykoliv, nicméně nejlepší období pro pouť je od srpna do října, případně od března do května, kdy se neočekává velký nápor turistů a ubytování je snáze dostupné.
Camino zahrnuje celkem 12 základních tras, rozdíl mezi nimi je dán počátkem poutě. Můžete si zvolit krátkou cestu, ale i takovou čítající několik tisíc kilometrů. Čeští turisté mohou začít pouť ve své domovině, neboť existují i české větve svatojakubské cesty – ty vedou například z Prahy, Brna nebo Jihlavy.
Opusťme teď známé evropské dálkové treky a vydejme se na cestu do tajemného pohoří Skotska. Tato trasa o celkové délce 154 km ohromí všechny, kteří nachází zalíbení v autentické přírodě britských ostrovů. Trail se jde z jihu (Milngavie) na sever (Fort William) – to proto, že jižní část trasy je snazší a připraví vás tak na náročné severní stezky.
Je známo, že počasí ve Skotsku bývá nevyzpytatelné. Déšť vás tak může zastihnout prakticky kdykoliv. Velkou výhodou je však hustá síť ubytování, obchodů a kaváren, takže se v případě špatného počasí můžete kdykoliv schovat.
Tápeš při hledání letenek? ✈️ Ukážeme ti jak na to 🙂
Tápeš při hledání letenek? ✈️ Ukážeme ti jak na to 🙂
Evropské dálkoév treky musí zákonitě doplnit i dálkový přechod GR 11, který je jeden ze tří dálkových treků táhnoucích se přes celé pohoří Pyrenejí tvořící hranici mezi Španělskem a Francií. Je to taková prochajda od majáku k majáku.Trasa začíná u Atlantského oceánu u majáku Cabo de Higuer na baskickém pobřeží a končí u majáku Cap de Creus u Středozemního moře v Katalánsku.
Vysokohorská trasa dlouhá 840 kilomterů vás povede nekrásnější částí španělských Pyrenejí. Takový Valle de Ordessa, to bude topovka. Tak na co čekáte? Vložte řízek mezi chleba a vyrazte vstříc nečekajícímu dobrodružství.
Na severu Evropy ještě zůstaneme. Osobitou krajinu Skandinávie můžete poznat na jednom z několika evropských dálkových treků, jejichž cíl je stejný – hrob svatého Olafa, norského krále, který se významně zapsal do historie severských států.
Pro své putování si můžete vybrat cesty od 130 do 650 km, nejznámější trasa spojuje norská města Oslo a Trondheim. Celkem mají poutní trasy délku cca 5 000 km. Zajímavostí je, že všechny trasy se sbíhají ve tvaru hvězdy k hrobu svatého Olafa v Trondheimu.
Trek přes Kanárské ostrovy
Nyní se přesuneme na jih Evropy, na místo, které je známé spíše jako tradiční dovolenková destinace pro milovníky moře a pláží. Řeč je o Kanárských ostrovech. Přes všech sedm ostrovů zde vede trasa o celkové délce 650 km. Na trailu se střídá náročný kamenitý terén s příjemnými písčitými rovinami.
Cesta vás zavede i k největší hoře Španělska Pico del Tiede (Tenerife). Díky tomu celkové převýšení trasy činí 20 000 metrů. Celý trail by vám měl trvat 35 dní. Pokud se ale někde zdržíte a budete obdivovat netypickou vulkanickou krajinu, nebudeme se vám divit.
Via Adriatica
Jestliže vaše dovolenkové srdce patří Chorvatsku, byla by škoda nevyzkoušet tento klenot evropských dálkových treků podél Jaderského moře. Předpokládaná doba trvání trailu je 70 dní.
Via Adriatica byla ustanovena v roce 2017. Na 1 100 km překonáte převýšení 42 000 m. Začátek trasy najdete na severu Chorvatska, nedaleko města Pula, konec se pak nachází na jižním cípu země. Trek nepatří mezi složitější, nicméně kromě lesních cest zahrnuje výstupy i na nejvyšší hory Chorvatska.
Cesta hrdinů SNP
Článek zakončíme u našich východních sousedů. Přes Slovensko se táhne trek o celkové délce 760 km, s převýšením 30 000 metrů. Počátek turistické trasy se nachází v Dukelském průsmyku a táhne se celým Slovenskem až na horu Bradlo. Během svého putování navštívíte Nízké Tatry, Velkou Fatru, Bílé Karpaty, ale třeba i hrad Devín.
Svůj název trail získal na základě Slovenského národního povstání. Trasa vede přes oblasti, kde došlo k nejvýznamnějším událostem slovenské historie. Celkový pochod byste měli zvládnout za 30 dní.
Pokud sbíráte travel tipy napříč planetou, tak jste na správném místě. Prahnete po zážitcích a chcete vidět celý svět nejlépe z výšky, rozhodně čtěte dál, protože pro oudoorové nadšence není v Evropě větší výzvy jako GR 11. Tento článek a následně autentický příběh vznikl na základě zkušenosti naší kamarádky Anežky z loňského roku.
Jak vznikla MYŠLENKA NA cestU GR 11
V červenci 2023 jsem se vydala do divočiny, kde jsem prožila 38 dní intenzivního dobrodružství. Společně se podíváme na to, co nenechat doma, kolik si vzít peněz, jak pracovat se strachem anebo jak si vychutnat svobodu, které běžně přitahujeme otěže.
Dálkový přechod GR 11 je jeden ze tří dálkových treků táhnoucích se přes celé pohoří Pyrenejí, které tvoří hranici mezi Španělskem a Francií. Je to taková prochajda od majáku k majáku. Trasa začíná u Atlantského oceánu u majáku Cabo de Higuer na baskickém pobřeží a končí u majáku Cap de Creus u Středozemního moře v Katalánsku. Vysokohorská trasa dlouhá 840 kilomterů vás povede nekrásnější částí španělských Pyrenejí. Takový Valle de Ordessa, to bude topovka. Tak na co čekáte? Vložte řízek mezi chleba a vyrazte vstříc nečekajícímu dobrodružství.
Dobrý spánek, výbava a hlavně dostatek tekutin a jídla. Toto více než desekrát podtrhuji.
Sólo cesta - Strach, který zdržuje
Mám strach! Pokud se vám tohle honí hlavou, tak je to naprosto v pořádku a mohu vás ujistit, že to není neřešitelný problém. Já cestu absolvovala sama, a tak strach byl přirozenou součástí. Měsíc putování je poměrně dlouhá doba a je třeba si mysl hodit do pohody. Mě ani nenapadla varianta, že bych nedošla do cíle, ale tím chci na druhou stranu říci, že když už to necítíme, tak je naprostá pohoda promyslet na kameni, co dál a smířit se s verzí „je čas vyrazit zpět domů.“
Dobré je si strach z cesty definovat a ujasnit si, čeho konkrétně se bojíme. Já se od úplného začátku obávala střetu s medvědem a zvířectva obecně. Když se mi počtvrté propletla zmije mezi nohama, tak jsem si řekla, že bát se hadů nemá smysl. Když jsem ale uviděla medvědí sekrementy, tak jsem se snažila smířit se skutečností, že až ho uvidím, tak určitě nejprve budu panikařit, ale i přesto se pokusím udělat maximum proto, abych vyvázla živá a zdravá.
Je třeba podotknout, že ve Španělsku žije jen pár desítek medvědů, z nichž většina je v Katalánsku, takže je opravdu velká náhoda na nějakého natrefit, ale z vyprávění ostatních hikerů, kteří měli to neštěstí, vím, že štěstí přeje připraveným. Ve finále jsem dospěla k tomu, že mi ten strach z medvěda bere spoustu energie, zdržuje mě, už se bát nechci a hlavně, že bát se, mě nebaví. Nakonec jsem si efekt strachu zprůměrovala a došla k závěru, že mě zpomalil o tři dny. 😀
Tápeš při hledání letenek? ✈️ Ukážeme ti jak na to 🙂
Tápeš při hledání letenek? ✈️ Ukážeme ti jak na to 🙂
Kdy vyrazit na GR 11
Na trasu GR 11 se vyráží nejčastěji v období od června do září, a to zejména kvůli nejlepším podmínkám v horských oblastech Pyrenejí. Ale jako ve většině hor, tak i v Pyrenejích rozhoduje počasí. Letošní rok to z předpovědi před odjezdem vypadalo, že pláštěnku od příjezdu neodložím. Nakonec byl opak pravdou a já ji využila pouze párkrát. Dokonce i velké bouřky, na které jsem byla upozorňována, nebyly tak rozsáhlé jako rok předtím. Bouřky jsou v Pyrenejích velkým strašákem, taková bouřka v divočině je slušná diskotéka. Nejčastěji se formují navečer, a tak doporučuji plánovat přechody nejvyšších vrcholů v dopoledních hodinách.
Díky tomu, že jsem vyrazila začátkem července, tak se ve vyšších výškách drželo minimum jarního sněhu. Doporučuji sledovat aktuální podmínky.
Největší frekvence poutníků je během letních prázdnin v červenci a srpnu, a tak převážně v těchto dvou měsících může být ubytovací zřízení přeplněné. V tomhle období bude případné ubytování a strava na horských chatách potřeba rezervovat s časovým předstihem. Pokud vyrážíš sám/sama, ale chceš mít pocit, že je pořád někde někdo, tak doporučuji vyrazit během července a nejlépe začátkem. Horským chatám se v Pyrenejích říka Refugio. Tohle je pouze doporučení. Já jsem si nikdy žádnou chatu/Refugio dopředu neobjednala. Pravdou je, že chaty byly opravdu plné a pro klid v duši je dobré si rezerve udělat. Na chatě se velmi často stává, že všichni mluví jenom španělsky, ale nelekejte se. Oni to španělsky zopakují tolikrát, že to možná nakonec i pochopíte, a ještě dostanete večeři, kterou si samozřejmě zaplatíte.
Je důležité sledovat aktuální počasí a přizpůsobit tomu i plánování jednotlivých etap treku. V horách se předpověď mění velmi rychle a počasí může být až nebezpečné. Vybavte se tedy vhodným oblečením do jakýchkoliv podmínek.
Počet dní na GR 11
Tohle je velmi individuální. Záleží, jestli jste hiker běžec, hiker pohodář, anebo hiker „stíhám všechno“. Ten je můj oblíbený. Takový hiker „stíhám všechno“, stíhá jít, kochat se, fotit, a ještě popovídá s ostatními. Počet dní se liší v závislosti na kondici a počasí. Rekordní doba je méně jak 25 dní. Obecně se ale doporučuje si na přechod vyhradit kolem 45 dní, abyste si mohli udržet nějaké komfortní tempo. Během cesty jsem potkala i trekaře, kteří šli 500 km přes padesát dní, anebo naopak 600 kilometru za 17 dní. Tak i tak je to v pořádku, prostě jdeš, jak to cítíš.
Kterým směrem na GR 11 vyrazit?
Tohle je za mě fakt důležitý, protože první dny na treku můžou být nejtěžší, a tak je třeba zvolit správný start. Na cestu se můžete vydat z obou směrů. Ze západu na východ, to by znamenalo, že budete začínat u Atlantského oceánu, anebo z východu od Středozemního moře. Já začínala u majáku Cabo de Higuer, kde mě ráno probudily vlny Atlantiku a kde oficiálně začíná i GR11, alias „Trans Pireneica“. Sama jsem dlouho rozmýšlela, kterým směrem půjdu, a nakonec to za mě rozmyslel kamioňák, který jel do Irunu k Atlantiku.
Zpětně to vnímám jako nejlepší rozhodnutí před odjezdem. Většina lidí volí právě cestu ze západu na východ, kvůli chladnému počasí na začátek a lepšímu nástupu do hor. Z mojí zkušenosti platí, že čím více jsem se blížila k moři, tím méně vody bylo. Poslední čtyři dny byly opravdu náročné, bez výhledu, ve velmi vysokých teplotách po asfaltu nebo mezi kaktusy a téměř bez vody. Nedokážu si představit start v těchto teplotách. Často můžete slyšet, že u oceánu startuje i více lidí, a tak pokud chcete cestovat více sami, tak volte začátek u moře. To v mém případě úplně tak neplatilo.
Jak se dostat na start GR 11?
Možností, jak se dostat na start, je mnoho. Já zvolila netradiční způsob a vyrazila jsem zadarmo spolujízdou v kamionu. Pan řidič mě vyhodil kdesi v Irunu a já se stopem dopravila až k majáku Cabo de Higuer. Jak taková spolujízda funguje? Přidáš se do skupiny na facebooku – luxusní spolujízda kamionem, napíšeš příspěvek, že potřebuješ jet tam a tam a JEDEŠ. Cesty byly náročné a pro silné povahy.
Lidé se dopravují různě. Letadlem, autobusem, anebo stopem. Za mě nejjednodušší a nejkomfortnější způsob dopravy je letadlem. Pokud startujete na západě, tak doporučuji letět do San Sebastiánu (Hondarribia), odkud můžete jít pěšky k majáku, kde je i camp s restaurací, anebo si vezmete taxík, který vás kolem 15 euro doveze k majáku. Poslední možností je maják úplně vynechat a jít rovnou z letiště. Tuhle variantu by mi ale svědomí nedovolilo, a tak jsem si po večerním příjezdu ustala na vyhlídce u útesu a přečkala tak svou první noc. Další cesta je letadlem do Bilbaa, z Bilbaa autobusem do San Sebastiánu a odtud autobusem, stopem, pěšky či taxíkem k majáku.
Z druhého směru bude nejjednodušší letět do Barcelony, odkud se autobusem vydáte do města Llanca, odkud se po pár přestupech dostanete až na nejvýchodnější cíp Cap de Creus. Pokud si chcete po cestě odpočinout, tak doporučuji strávit čas v přímořském městečku Cadaqués, které vás dost možná oslní. Z městečka můžete jít pěšky k majáku Cap de Creus, anebo jet autobusem.
Mapa GR 11 a značení na trase
Mapu zadarmo seženete kdekoliv na internetu nebo můžete sbírat papírové mapy na jednotlivé úseky během cesty. Vzhledem k tomu, že trpím orientačním nesmyslem, tak jsem zvolila nejjednodušší variantu a stáhla jsem siSeznam mapytrasy GR 11. Opět musím mapy.cz vychválit. Nejenom, že seznamku mělo stažených spoust cizinců, ale mapy měly zaznamenané veškeré vedlejší cesty a perfektně mi pomáhaly. V kamionu jsem si stáhla ještě placenou aplikaci GR11, která se mi zezačátku zdála geniální, ale stejně jsem převážně používala seznamky. Aplikaci ale doporučuji stáhnout, protože vám ukazuje vodní zdroje, potraviny, nocoviště, lékárny, refugio, camping spoty, kempy, nadmořskou výšku, počet ušlapaných kilometrů, procentuální část ušlé trasy a mnoho dalšího. Potkala jsem trekaře, kteří využívali pouze papírové mapy a já jim tajně záviděla, protože mi mapy vybíjely telefon. Také jsem se setkala s turistickou digitální navigací.
Značení je mnohdy opravdová šílenost. Na jednu stranu až na Katalánsko je trasa po celou dobu jednoduše a přehledně značená. Značení je bílo-červené a často se objevuje na kameni, stromu, skále či cestě. Velmi často je ale velmi špatně vidět, a tak jsem si zašla kilometr výškový dolů, a pak zase hezky celá vytočená nahoru. V Katalánsku legrace teprve začíná, tam mnohdy vidíte jedno značení na kilometr a půl. Značení je pořád stejné, ale jakmile přejdete z jednoho regionu do druhého, tak se změní styl a barva rozcestníků.
Trasu před odjezdem nemusíte detailně plánovat. Vzhledem k tomu, že se kříží s trasou HRP a místy narazíte na rozcestníky, tak s trasou můžete jakkoliv manipulovat. Budete mít možnost využívat zkratek, či si přidat na vzdálenosti a náročnosti. Já jsem téměř celou dobu kopírovala trasu GR11, ale byli tací, kteří často využívali alternativ po trase HRP.
Jídlo a voda
jÍDLO
Záleží, jestli máte vařič, anebo budete mít suchou stravu, ulehčíte si batoh a výživnější jídlo si dáte jednou za pár dní v restauraci. Já měla jeden vařič, který mi 10 dní před koncem došel, a poté už jsem se stravovala jenom na sucho, tzn. zelenina, ovoce, salát, bageta, sýr, salámy, avokádo… Já jsem milovnice dobrůtek, takže jsem měla strašně moc sladkého a užívala jsem si momentů, když jsem snídala čokoládu se sušenkami. 😀
Na trase se nachází spousta obchůdků, restaurací, kde si můžete doplnit zásoby, záleží na rychlosti treku. V průměru jsem chodila kolem 20 – 25 km denně a v centrálních Pyrenejích, kde jsem byla závislá na vlastních zásobách či na stravování v horských chatách, jsem se vybavila jídlem na čtyři dny. Mimo centrální Pyreneje si vystačíte s jídlem na dva, tři dny. Důležité je myslet na státní svátky, víkendy a odpolední siesty, které často začnou ve 12:00 a končí kolem páté odpoledne. V těchto dnech a hodinách může být zavřeno, a tak si plánujte jídlo vždy na pár dní dopředu a pokuste se vyvarovat případným komplikacím s otevírací dobou. Vybírejte jídlo, které je jednoduché na přípravu a je nutričně hodnotné. Doporučuji vakuovaná jídla, anebo dehydratované jídlo z decathlonu, které mi chutná.
voda
S vodou je to v Pyrenejích opravdu parádní. Byla jsem mile překvapená, kolik pramenů, studánek a pítek se zde nachází. Je tomu tak hlavně na západě a ve střední části Pyrenejí.S nedostatkem vody se setkáte až při klesání ke Středozemnímu moři na východě. Na své cestě jsem posledních pět dní před cílem neměla vodu téměř nikde. Jelikož byla většina studánek vyschlých, tak jsem musela nosit spoustu vody. Byl to opravdu nezvyk, protože do té doby jsem chodila s litrem a půl maximálně a bohatě si vystačila. Litr jsem měla v camelbaku a půlku v láhvi. To jsem měla jako jistotu, kdyby došel camelbak a mě vypekl plánovaný vodní zdroj. Pomocí mapy jsem si kontrolovala množství vodních zdrojů během dne a podle toho jsem se zásobovala. Občas jsem si vystačila s litrem vody.
Je třeba podotknout, že v centrální části Pyrenejí se bez filtru na voduneobejdete, a tak ho doporučuji nenechat doma. Tahle chyba se stala mě, naštěstí mi ho daroval jeden český hiker, kterého jsem potkala a dlouhé dny bez filtru byly zality sluncem a přefiltrovanou vodou. Pamatuji si, že jsem filtrovala i vodu z louky, kde se pásl dobytek, voda byla špinavá a mírně zapáchala, ale neměla jsem na výběr. Občas jsem byla v patové situaci a rozmýšlela jsem se, zda vodu, ve které plavou brouci vzít, ale vzala jsem ji a i s touto vodou se filtr obstojně vypořádal.
Co si sbalit na gr 11?
Já na GR 11 vyrážela v červenci, takže vybavení odpovídá horskému letnímu počasí, ale každý rok může být jiný, zejména kvůli sněhové nadílce, takže je dost možné, že sníh vydrží až do pozdního léta, v takovou chvíli je nutné být připraven.
Základní výbava
Obuv na trek
Boty jsou nejstěžejnějším vybavením celého treku. Když jsou dobré boty, tak to může být začátek úspěchu. Právě na obuvi jsem já strašně pohořela a nesla následky celý přechod. Vysoké teploty, vlhko a občasný déšť mi ukázali, že tvrdé a těžké pohorky z Gore – texem nebyly ta správná volba. Hned druhý den se mi udělaly velké puchýře. Určitě bych volila lehkou, trialovou obuv bez gore-textu, která vám rychle vyschne a nejlépe s kotníkovou fixací, ale to je subjektivní, protože někteří hikeři nesnesou kotníkové boty.
Spousta trekařů měla outdoorovou obuv od značky ALTRA a nemohli si boty vynachválit.
Batoh
Batoh, další nedílná část dobré výbavy. Já měla krosnu od značky OSPREY model KYTE 46 litru. Velikostně dostačující s kovovou konstrukcí. Tedy pokud jste ultra ligt, tak je zbytečně těžký. Důležité je si před cestou batoh seřídit na míru. OSPREY je známý svým zádovým systémem. Já zjistila, že mi zádový systém u tohoto modelu bohužel nevyhovuje, a tak jsem si od třetího dne na trase do zádového systému musela dát ručník a camelbag dát do boční kapsy, aby mě batoh netlačil. Pro ultra light hikery doporučuji stránku s batohy pod sedm kilo či travellight, kde mají parádní batohy.
Hůlky
Hůlky usnadní výstup i sestup. Před odjezdem mi na cestách vždy jen překážely. V Pyrenejích jsem je používala od prvního dne a nemohu si je vynachválit. Mnohdy mě zachránily před pádem a ulehčily mi nepříjemný sestup. Hůlky Decathlon FORCLAZ bohatě stačí.
Spacák
Zvolila jsem spacák označený jako třísezónní a byla jsem spokojená. V Centrální části Pyrenejí občas teplota nedosahovala vysokých hodnot, pamatuji si, že ráno byla jinovatka. Mou výbavu obohacuje v poslední době velmi oblíbený spacák s kachním peřím značky Warmpeace Viking 600.
Stan
Stan je opět velmi důležitá část výbavy. Vzhledem k tomu, že spánek je nutný, tak doporučuji nešetřit a stan si koupit kvalitní a lehký. Doporučuji cenově dostupný stan Lanshan, který je i pro jednoho, anebo tarp s podlážkou. Velmi dobrá je i značka Zpacks, ale tady už si budete muset připlatit. Doporučuji stan s vyšším vodním sloupcem.
Vařič
Já měla vařič značky Coleman s malou kartuší z Decathlonu. Bohužel hned první večer jsem zjistila, že mi kartuše netěsní s vařičem. V tomto případě lze kartuš po cestě koupit v železářství nebo v lyžařském středisku.
Oblečení do sucha i do vodičky.
Snažila jsem se balit jen to, co je nezbytně nutné. Snažila jsem se batoh odlehčit co nejvíce, ale vzhledem k tomu, že už jsem měla spoustu svého vybavení, které je váhově snesitelné, ale ne nejlehčí, tak jsem neutrácela za ultra light. Váha batohu je pro mě samotnou náročné téma a musím říci, že s váhou velmi bojuji. Krosna byla poměrně těžká, a tak jsem ještě přes kilo věcí nechala v kamionu. Odhadem jsem na zádech nesla kolem 14 kilo. S vodou a jídlem jsem měla skoro 17 kilo.
Ubytování na GR 11
Na treku je mnoho možností, jak strávit noc: v hotelu, hostelu, v horské chatě refugio, v campu nebo ve stanu „nadivoko“. Záleží na vašem denním rozpočtu a na rychlosti.
Kempování/ camp spot
Nejjednodušším a nejlevnějším způsobem spaní je nadivoko, někde v lese, v horách, na louce, jak já říkám, spaní v divočině. Spaní venku je skvělé v tom, že vám poskytne naprostou volnost. Stan či širák vám umožní jít spát kdekoliv chcete a kdykoliv chcete. Tento způsob nocování vás vtáhne do krajiny, splynete s přírodou a okolí budete vnímat mnohem intenzivněji. Pro mě je spaní nadivoko nejlepším způsobem, jak prožít svobodu a postavit se strachu z neznáma. Na stanování mě baví blízký kontakt s přírodou, a tak jsem tento způsob využívala nejčastěji. Kemp jsem využila 2x, refugio 1x a nedopatřením jsem jednou spala v hotelu.
Také narazíte na mnoho kempů, které se nejčastěji pohybují od 12 euro do 25 euro za osobu na noc se stanem. Záleží v jakém úseku zrovna jste. U Atlantiku campy byly levnější než za polovinou treku u středozemního moře. Je to příjemné, protože si zde můžete vyprat, nabít elekrtoniku a vykoupat se pod teplou vodou.
Klasické táboření (to znamená rozbalit si stan na několik dní a pobývat na jednom místě) je zakázané, ale takzvaný „bivouac“ přespání na jednu noc bez stanu i se stanem, je povolený. Výjimkou jsou národní parky a jiná chráněná území, kde je stanování omezeno či úplně zakázáno. Příkladem zakázaného spaní ve volné přírodě je národní park Ordesa y Monte Perdido
Je důležité si najít rovné místo na spaní, kousek od vodního zdroje na opláchnutí, vaření a hygienu. Občas tomu předcházelo hledání za tmy s pomocí mapy, ale vždycky jsem místo nakonec našla. Velkou pomocí mi byla aplikace GR11, která ukazovala různé camp spoty na trase během dne. V aplikaci bylo zaznamenáno, na kolikátém kilometru se nacházíte vy a na jakém camp spot a kolik se na camp spot vejde stanů. Spoustu hikerů neslo papírového průvodce GR11, kde jsou v rámci každé etapy uvedeny zdroje vody i místa na kempování.
Horské chaty refugio
Celý přechod by se teoreticky dal zvládnout s přespáním na ubytovacích zařízeních. Mezi nejčastější zařízení v horách patří horské chaty v Pyrenejích, takzvané Refugio. V nabídce máte i teplou stravu v podobě oběda, večeře, a potom snídaně. Ubytovat se můžete i bez stravování. To je potom mnohem levnější. V Refugii Cap de Llauset najdete provozního Martina z Krkonoš. Myslel si, že jsem Italka a až potom jsme se dopracovali k tomu, že je z Česka a už 15 let žije v Pyrenejích. Takže si pokecáte i s krajanem.
Některé chaty Refugio jsou úplně zadarmo. Ale POZOR. Mnohdy jsou v dost šíleném stavu a ve finále zjistíte, že je to jen chýše pro dobytek. Někdy budete naopak mile překvapeni, že jsou Refugio ve velmi dobrém stavu a jsou zadarmo.
Poznámka. Doporučuje se chaty předem rezervovat. Zvláště v sezóně může být plno. Vzhledem k tomu, že já v Refugi spala pouze jednou, tak jsem žádné nerezervovala a vždy vše řešila namístě. Pokud plánujete spaní po horských chatách, tak stačí požádat kolegy z jiného Refugia, aby na chatu zavolali a oznámili váš příchod nebo si na chatu zavoláte sami a vše si vyřídíte.
Albergue a hotely
Hotely a španělské hostely Alberque budete mít možnost využít vždy, když vaše etapa bude končit v civilizaci. Alberque je levnější a šance, že zde natrefíte na podobné outdoorové a cestovní nadšence, může být větší než na hotelech.
Kolik stojí přechod GR11?
Tohle je dost individuální. Záleží na tempu, kterým půjdete a na vašich preferencích. Můžete spát každý den venku zadarmo a koupat se v řekách, nebo si komfort dopřejete jednou za týden, anebo pokaždé, když přijdete do civilizace. Všechny tyto preference jsou úplně v pořádku a vše na hiku děláme, jak cítíme. Já celou cestu pojala dost sportovně, spala jsem v divočině a vůbec jsem nestrádala. Byli tam trekaři, kteří měli denní budget 100 euro, a tak spali v hotelích pokaždé, když došli do civilizace. Nepočítám, kolik jsem vložila do výbavy, protože tu už jsem delší dobu testovala. Orientačně se vším všudy, i se suvenýry a s jízdou a pobytem v Barceloně, jsem utratila 20 000 korun za 45 dní. Trek jsem šla 38 dní a zbytek dní jsem stopovala a cestovala po Španělsku.
V červenci 2022 jsme se vydali na Island. A pro milovníky turistiky by byl hřích, kdybychom vynechali 55 km dlouhý přechod islandských Duhových hor. Laugavegur trail byl National Geographic ohodnocen jako jeden z 20 nejkrásnějších treků na světě a jeho krásy si užívají stovky turistů ročně. A není divu.
Díky tomuhle článku se vyvarujete našich chyb, dozvíte se postřehy, které se nikde jinde nepíšou a získáte neutuchající chuť koupit si letenku na Island.
Uvědomění první: V DUHOVÝCh horách rozhoduje počasí, né vy.
I přes to, že nejvyšší bod Laugavegur trailu dlí v relativně nízké nadmořské výšce 1 052 m, je potřeba si uvědomit, že se stále jedná o trasu v horách. Tedy v místě, které je nepředvídatelné a na které je přímo nutné se velmi dobře připravit.
Při mé první dálkové turistice v horách mi neznámý a zkušený horal řekl: “The mountains decide whether it is time to go on a trail, not you”. A tahle jeho slova byla natolik pravdivá a vypovídající, že kompletně změnila můj přístup k přípravě jakéhokoliv horské přechodu. A na Islandu to platí dvojnásob.
Jak se dostat na začátek a zpátky DUHOVÝCH HOR
Nejjednodušší variantou, jak se dostat na začátek treku, je nasednout v Reykjavíku na offroad autobus od společnosti Reykjavík Excursions a dojet s ním až do Landmannalaugaru, kde trasa začíná. Jede samozřejmě i z konce trasy (Thorsmork) zpět do Reykjavíku. Prodej zaštiťuje organizace Volcano Trails, která ze zkušenosti velmi dobře funguje na e-mailu, když je problém. Jízdenky pořídíte zde: https://volcanotrails.com/iceland/bus-tickets/, doporučuji je koupit ideálně 14-30 dní předem.
Pokud kupování jízdenek necháte na poslední chvíli, mohlo by se vám stát přesně to, co se stalo nám – jízdenky už byly vyprodané a u řidiče koupit samozřejmě nejdou. Tlačeni časem nás nenapadlo nic lepšího, než do Landmannalaugaru dojet osobním autem. Ano, porušili jsme islandský zákon o tzv. F roads (silnice označení F, kam smí ze zákona pouze off road vozidla) a ano, celou hodinu a půl, co se náš malý osobáček kodrcal výmoly, jsme měli zatajený dech. Zpytovali jsme svědomí, co jsme to provedli a přemýšleli jsme, kolik peněz nás bude stát, když se nám s autem něco stane. Vše dobře dopadlo, spolujezdci (rodiče, co tam byli s námi) dovezli auto i zpět a my jsme opět mohli volně dýchat. Pokud si máte vzít z tohoto článku k srdci pouze jednu radu, tak je to: “Nejezděte na začátek treku osobním automobilem.”
Co si vzít s sebou na Laugavegur trail
Tady hodně záleží, zda plánujete spát v kempech, či v chatách. Tohle rozhodnutí vám pomůže udělat část článku níže. My jsme se rozhodli pro kombinaci a tak se veškeré vybavení bude vztahovat ke kombinované variantě.
Zkušeným dobrodruhům, jako jste vy, není třeba vysvětlovat naprosté základy, jako je spací pytel nebo dobře izolující karimatka, proto zde popíši své postřehy.
Jídlo
neberte si vymoženosti, v každém kempu si lze koupit např. pivo, brambůrky, pití, či sladkosti.
Kartuše
není třeba extra veliká, v kempech (hlavně na začátku a na konci trasy) vybírají obchody poloprázdné kartuše a tak jsou zásoby plynu vždy minimálně 20 km na dosah.
Peníze
těch si moc neberte, za ubytování (kempy i chaty) se totiž dá platit kartou. To bylo vzhledem k lokaci velké a milé překvapení. A opravdu to fungovalo.
Oblečení
do zimy, větru a deště. Na Islandu opravdu hodně fouká a vítr z nízkých horských teplot udělá ještě nižší. V noci při vaření večeře jsme na sobě měli dvě bundy, rukavice, čepici a stejně nám byla nepříjemná zima. (pozn. autora: až se vrátíte zpátky do Česka, bude vám připadat bezvětří velmi divné až nepřirozené)
Co navíc
pytel na odpadky. Ne v každém kempu mají možnost svážet odpad a tak si ho občas s sebou musíte nosit.
Spát v chatách nebo v kempech?
Podmínky na spaní jsou jedna z prvních otázek, kterou dostanu, když se mě někdo na Laugavegur trail zeptá. Za mě je po vlastních zkušenostech jednoznačná odpověď: v kempech. U každé chaty je vždy přilehlý kemp, který s chatou sdílí umývárny, toalety a správce.
K mé rozhodné odpovědi mám samozřejmě vysvětlení a tím jsou: lidé. Tím, že je Laugavegur trail tak populární, nabízí místní společnosti tzv. “guided tours”. V praxi to znamená, že zaplatíte ranec peněz a cestovní společnost vám obstará průvodce, převoz zavazadel, přenocování v chatkách i jídlo. Pro nás byly tyhle skupiny skutečně trnem v oku.
Podstatné je, jaký typ turistů si tyhle komerční vedené prohlídky kupuje. Bohatí a neohleduplní (ne)turisti, nad jejichž chováním se pozastavíte každé setkání. Vypíchnu zde pár momentů, které mi doslova hlava nebrala a díky kterým už bych na Laugavegur treku vždy volila spaní ve stanu.
1. Prostor v jídelně
Horské chaty jsou tradičně velmi malé a do společné jídelny se vejde maximálně 25 lidí. Komerční skupiny čítají cca 20 lidí. Problémem jsou jejich společné snídaně a večeře. Vedoucí připraví svým svěřencům na stůl talíře (ano, pro všech 20 lidí) ještě předtím, než je jídlo hotové. Kuchyňská linka je díky velkému objemu připravovaného jídla obsazena a vám tak zbývají dvě možnosti. Cítit se jako sardinka mezi členy výpravy nebo si na sebe navléct všechny bundy a uvařit si venku na vařiči.
2. Obsah jídelníčku
Nevěřili byste, co mají za luxusní a pro horskou turistiku zcela absurdní jídla. Sedící na půl zadku na lavičce jsem snídala svou instantní kaši, vedle mě dvě děti rukama jedli suché cornflaky z jedné misky. Tuhle scénu si prosím teď představte. Nepřišlo mi na tom nic divného dokud společně s námi nezačali snídat i členové výpravy. Tím, že jim jídlo vozí auta a nemusí ho s sebou nosit na zádech, mají přístup doslova ke všemu, na co si vzpomenete. Co 10 vteřin, to někdo ze skupiny vykřikl na celou místnost další ingredienci: “Anybody wants cheese?”, “Nutella?”, “Strawberries?”, “Fruits?”, “Chocolate?”, “Croissant?” “Salmon?”. A děti vedle mě stále jestli suché cornflaky. Znovu si představte tuto scénu. Nikdy jsem nebyla součástí více absurdní situace, než byla tahle. Dokonce jsem se musela i usmívat.
Tápeš při hledání letenek? ✈️ Ukážeme ti jak na to 🙂
Tápeš při hledání letenek? ✈️ Ukážeme ti jak na to 🙂
Je třeba chaty bookovat dopředu?
Ano. Chaty jsou obsazené měsíce dopředu. Nenašli jsme správně fungující oficiální formulář, proto jsme psali na oficiální e-mail fi@fi.is. Pokud je chata plná, dají vás na čekací listinu, která k našemu překvapení pravděpodobně není tak dlouhá. Dva dny před začátkem našeho trialu se totiž uvolnili dokonce 2 chaty, potvrdili jsme však pouze jednu – Alftavatn.
Tipy a triky pro brodění řek
Před odletem na Island jsem si hodně googlila, jak přesně se mají brodit řeky. Měla jsem z toho totiž docela velké obavy. Co když to nezvládnu, protože proud bude moc silný? Nikde jsem ale nenašla rady, na které jsem přišla až během skutečného brodění a opravdu pomohly.
Rada č.1
Nedívejte se pod nohy. Ubíhající proud řeky oklame vaše smysly a vy se tak podvědomě budete snažit vyrovnávat rovnováhu špatným směrem a stále budete nepříjemně vrávorat. Opřete se do svých hůlek, koukejte na břeh a pomalu jděte. Tento TIP ze mě udělal brodícího specialistu.
Rada č.2
V Crocsech a sandálech to zvládnete, ideálně však v botách do vody. Neberte si žádné plné boty, nemá to smysl a navíc vám mokré boty přidají solidní zátěž na záda.
Rada č.3
Sledujte počasí. Rozvodněná řeka je živel, který může nečekaně přidat několik dní navíc k vašemu trailu. Pokud si nejste jistí, zda je bezpečné řeku přebrodit, počkejte na jiné turisty, ideálně se zkušenými průvodci. Pokud nemáte možnost sledovat počasí, nejaktuálnější předpověď vám vždy sdělí správce daného kempu.
Stojí Laugavegur trek/ Trek přes Duhové hory za to?
Ano. Island má nádhernou jedinečnou přírodu, která je tvořena z ohně a ledu. Z dvou protikladů, které spolu tvoří nádhernou podívanou dvou živlů ve svých extrémních podobách. Zároveň je tento ostrov tak rozmanitý, že stojí za to vidět i jeho vnitrozemí. Sníh, horké prameny, doutnající zem, bublající potůčky, ty nejzelenější vrcholky i všudypřítomné ovce.
Když jsme kupovali letenky, nedokázala jsem si islandskou přírodu představit a z fotek mě ani pořádně neoslovila. Ale ukázalo se, že je jejich příroda tak jiná, že si jí prostý vnitrozemský evropan nedokáže ani představit a poté z ní nakonec nemůže spustit oči. Rozhodně doporučujeme!
Prozkoumávat nedotčenou divočinu Národního parku Šumava je vzrušující dobrodružství, ale je nutné dbát na určitá pravidla během cesty. Jedním z těchto pravidel je správné spaní. Šumava jako jeden z mála národních parků nabízí pro každého čundristu záchytná nouzová nocoviště. Tyto přístřešky poskytují útočiště v případě nečekaných problémů (nepříznivé počasí, nebo únava) V tomto článku vás seznámíme s nouzovými přístřešky v parku a ukážeme vám, kde jednotlivá nouzová nocoviště na Šumavě jsou, ať si můžete snadno naplánovat třeba přechod Šumavy.
Nouzové nocoviště je vyhrazené místo pro legální nocování v Národním parku Šumava. Maximální kapacita 5 – 10 stanů / 10 – 20 osob (dle lokality). Nelze rezervovat, funguje na principu, kdo dřív přijde, ten dřív spí. Čím dřív tedy přijdete, tím větší pravděpodobnost, že budete mít, kde spát. Obzvlášť v létě jsou kapacity velmi rychle naplněny.
Provozní řád - to někdo čte?
I přesto, že tyhle informace nikdo nečte – možná z toho důvodu, že jsou napsané malým písmem a na velkém papíru, kde je smog dalšího textu, je důležité je znát. Tak to pojďme shrnout, ať je v tom pořádek.
Místo využijte pouze na jednu noc
Nerozdělávejte oheň (včetně použití všech druhů turistických vařičů)
Veškerý odpad odneste s sebou (a to platí všeobecně! – co si přinesu, zase odnesu).
Celoroční provoz od 18.00 do 9.00 hodin
Jednotlivá nouzová nocoviště na Šumavě
Nouzová nocoviště popsaná níže jdou za sebou přesně takto. Výchozím bodem je Hůrka u Prášil, což nouzové nocoviště pár kilometrů od Železné Rudy. Na opačné straně se jedná o nouzové nocoviště Pod Plešným jezerem, které je v těsné blízkosti u Plešného jezera a vrcholu Plechý.
Nouzové nocoviště Hůrka u Prášil
Velmi krásné nocoviště zhruba 7 kilometrů za Železnou Rudou. Mnoho turistů zde nepotkáte, nocoviště je buď na začátku nebo příliš blízko vašemu konci přechodu Šumavy. Stejně jako ostatní obsahuje základní vybavení. Při deště se ale zatravněná plocha rychle rozmáčí.
Nouzové nocoviště Poledník
Nejedná se o spaní přímo na rozhledně – bohužel. Na druhou stranu je nocoviště přímo za rozhlednou. Je velké, obsahuje více jídelních stolů a okolí rozhledny nabízí i úkryt v podobě kamenné zastřešené „budovy“.
Nouzové nocoviště Modrava
Svého druhu asi jediné – pár set metrů od centra Modravy se na malém prostoru rozkládá nocoviště jehož podkladem je drť/ kúra. Spaní je ale velmi příjemné. Obzvlášť na tomto nocovišti si dejte velký pozor na obsazenost – my jsme přišli okolo 5 hodiny a už v 6 bylo nebylo žádné místo.
Nouzové nocoviště Bučina
Jedno z nejkrásnějších nocovišť u Knížecích Plání. Přístup ihned u cesty, vcelku prostorné a se základním vybavením.
Nouzové nocoviště Strážný
Příjemné nocoviště v blízkosti Strážného, kde můžete načerpat zásoby. Důležité je vědět, že do Strážného je to zhruba 1,5 km pěšky. Proto bych si rozmyslel, zda jít s plnou polní, nebo nejprve rozbít tábor a poté jít do města.
Nouzové nocoviště Nové Údolí
Prostorné nocoviště na rovné ploše. V all-inclusive vybavení je stůl s lavicemi a ohraničené území. V blízkosti nocoviště je toi toi.
Nouzové nocoviště Pod Plešným jezerem
Ohraničené místo v kryté části lesa. Při dešti je nocoviště docela rozmáčené a najít nerozbahněné místo bude oříšek.
Další velmi hodnotné informace naleznete na oficiálních stránkách NP Šumava. Mimo to i aktuální informace o dění v parku a případných omezeních.
Přechod Šumavy za 3 dny
Otevíráme mapu světa, týdenní dovolená není příliš dlouhá na to vydat se dál za hranice naší “hroudy”. Kroužíme po evropských státech, ale v době covidí (květen/ červen 2021) bylo až příliš náročné ztrácet čas vyřizováním byrokracie, výměnou za pár dnů strávených třeba na Madeiře, jak bylo v plánu. Proto jsme vyrazili objevovat Šumavu. Všechny důležité informace o tomto 3 denním treku si můžete přečíst v tomto článku.
Na jihu Čech se nachází skrytý klenot, který netrpělivě čeká, až objevíte jeho podmanivou krásu – Tábor. Nikdy by mě nenapadlo, že tyto řádky budu psát, ale vskutku. Do Tábora jezdíme pravidelně každý rok a s každou další návštěvou jsem více a více spokojenější. Toto středověké město skrývá pokladnici historie, kultury a malebných scenérií. Pokud se ptáte, co dělat v Táboře, tak se vydejte s námi na příjemnou a zábavnou cestu za Táborem!
Když se procházíte malebnými uličkami historického centra Tábora, máte pocit jako kdybyste byli v Krumlově. Akorát že vůbec! Zachovalá středověká architektura města a okouzlující náměstí prostě baví. Na Táboře je velmi příjemné to, že všechno je kousek. Ať už prší nebo je hezky, vždy je plno míst, které navštívit. Znuděná otázka “co dělat v Táboře” vás ani nenapadne.
#1 Kotnovská věž a Bechyňská brána
Poznejte Tábor z výšky – stejně jako Budějce mají dominantu v podobě Černé věže, Tábor se pyšní Kotnovskou věží, ze které uvidíte město jako na dlani. Bechyňská brána je ihned pod věží Kotnov, takže zabijete dvě mouchy jednou ranou.
#2 Žižkovo náměstí
Tohle náměstí nepřehlédnete. Vše, co se v Táboře děje se odehrává v blízkém okolí Žižkova náměstí. Naleznete tu množství restaurací, muzeí i odpočinkových míst.
#3 ZOO Tábor
V dojezdové vzdálenosti od centra u části Větrovy se nachází ZOO Tábor. Nikdy jsme tam nebyli, ale jako tip a možnost využití času, je to fajn volba. Více informací zde
#4 Vyhlídková věž děkanského kostela
V létě máte jedinečnou možnost vidět Tábor i z druhého výškového bodu. Věž 75 metrů vysoká má sice mnoho schodů, na konci ale uvidíte hezké panorama Tábora. Bohužel žádný výtah ani lanovka.
#5 Podzemní chodby
Jsou součástí Husitského muzea a je to jedno z „must see“ v Táboře.
#6 Botanická zahrada
Zelená perla v srdci města Tábor – vcelku lákavá pozvánka do botanických zahrad, kde kromě ikonického páva můžete najít také bohatou sbírku rostlin, sbírku rostoucích dřevin, množství skleníků a moderní využití hospodářských systémů. Nejsem sice přílišný fanoušek botanických zahrad, ale pokud se chcete schovat před deštěm, nebo využít volné odpoledne, určitě nebudete litovat!
Déšť – ten prevít dokáže pěkně znepříjemnit jakýkoliv výlet. Naštěstí i na to je prostředí Tábora připravené. Co dělat v Táboře, když prší? Co takhle zábavně strávit dešťový den v jednom z muzeí nebo kavárně, kterých je ve městě požehnaně?
#7 Hustiské muzeum
Určitě nebude disclaimer to, že Jan Žižka není z Tábora, nicméně jeho odkaz je vidět téměř na každém kroku. Jan Žižka je totiž jeho zakladatelem! Vyvrcholením je sbírka expozic v Husitském muzeu. Součástí muzea jsou podzemní chodby dlouhé přibližně 500m. Kompletní expozici si můžete prohlédnout zde.
#8 Muzeum Lego
Už jako malý jsem tuhle stavebnici miloval a už se těším až jednou bude malý Pišta a budu s ním zase trávit hodiny času u této stavebnice. Muzeum je super díky obsáhlé expozici a celkovému vyžití. Více o muzeum zde
#9 Muzeum čokolády a marcipánu
Kdo by rád nemlsal a mimo to se i dozvíte, jak se pěstují kávové boby a jak se dále zpracovávají. Během toho budete mlsat čokoládu do prasknutí. Mimo čokoládu poznáte i výrobu marcipánu.
Zdroj: cokomuzeum.cz
Kávová kultura, která baví
Tábor mě velmi překvapil tím, jaká koncentrace hezký kaváren na malém místě je! Lukáš Hejlík s jeho projektem GMLH udělal velký kus práce, když všechny tyto kavárničky a gastro podniky zmapoval. O to příjemnější je, že každé místo vám nabídne dolišný kávový zážitek. A věřte, že každý za to stál. Já jsem poslední dobou uchylák na filtrovanou kávu a tu jsme našli téměř všude. Níže naleznete alespoň výčet kavárniček, které nás zaujaly.
#1 Kávová zastávka
“Klidná kavárna s výběrovou kávou v centru Tábora. Baví nás vše, co je dobré a kvalitní.”
“Jsme z větší části samoobslužná vegetariánská a veganská restaurace ve městě Tábor. Součástí jídelny je také prodejna zdravé výživy. Denně připravujeme jedno menu a další dvě jídla na váhu, dvě polévky, saláty, karbanátky a placky. Jídlo také rozvážíme po Táboře.”
“Jsme z větší části samoobslužná vegetariánská a veganská restaurace ve městě Tábor. Součástí jídelny je také prodejna zdravé výživy. Denně připravujeme jedno menu a další dvě jídla na váhu, dvě polévky, saláty, karbanátky a placky. Jídlo také rozvážíme po Táboře.”
A teď trochu z jiného soudku. Protože se vždy snažíme ukázat oba světy – “dobrý” i “zlý”, tak jako čtvrtý tip našeho průvodce přidáváme i nejhůře hodnocenou restauraci v Google Mapách.
Ubytování jen pár kroků od centra. Zrekonstruované pokoje, wellness a SPA, bohaté snídaně a celkově příjemné prostředí. Určitě stojí zato strávit noc v tomto hotelu. Zdenča se sem pravidelně vrací s její bábinou, která to tu miluje.
Congress & Wellness hotel, který se nachází v blízkosti muzea čokolády. Rozhodně nebudete chybět v centru dění!
Jak se dopravit do Tábora
Tahle pasáž bude velmi jednoduchá. Tábor má skvělou geografickou polohu. Do Tábora dojedete všemi dopravními prostředky vyjma letadla, nicméně včetně loďky po řece Lužnice. Pokud nechcete řešit strasti s parkováním vozu, doporučujeme využít vlak nebo autobus. Autobusové i vlakové nádraží jsou situována ihned vedle sebe a v docházkové vzdálenosti (10 minut) do centra města.
Kde zaparkovat vůz 🚗
Zaparkujete de facto všude. Město má připravených spoustu parkovacích zón a vyhrazených míst. V naprosté blízkosti centra je několik placených parkovišť. Pokud chcete zaparkovat zdarma musíte Tábor navštívit v sobotu po poledni nebo v neděli (parkovací zóny jsou bezplatné).
Další bezplatné parkoviště:
Zimní stadion – ulice Václava Soumara
Plavecký stadion – Kvapilova ulice
Záchytné parkoviště za vlakovým nádražím – Vodňanského ulice
Sice není Tábor vyhlášeným městem kultury, ale velmi bohatou kulturní nabídku můžete objevit zde
Co navštívit v okolí Tábora
Okolí Tábora je bohaté o velmi uzajímavá místa, která stojí za to navštívit. Plánujete strávit více dní a nenapadá vás, co dělat v Táboře? Pak čtěte i tyto tipy.
#1 Chýnovské jeskyně
18 km od Tábora se nachází přírodní památka Chýnovské jeskyně. Do jeskyní se dostanete i z Tábora městskou dopravou. Jeskyně byla objevena při práci v lomu roku 1863 a stala se vůbec první zpřístupněnou jeskyní na území ČR. Celková délka okruhu je 1,4 km. Prohlídky jsou s průvodce, takže dostanete maximální možný zážitek.
Za dobrým pivem do pivovaru Obora! 10 kilometrů od Tábora naleznete malý rodinný pivovar, který si vaří vlastní pivo od roku 2015, pouívá vlastní chmel i slad. Pokud máte zájem o prohlídku musíte se objednat. Velmi sympatické je životní poslání pivovaru – „Lokální, udržitelné, domácí.“
Malebná ale o to roztomilejší stavba – poutní chrám v Klokotech. Příjemný výlet z Tábora, který neurazí.
#4 Pěšky okolo Jordánu
Pokud nechcete opustit brány Tábora, tak se můžete vydat na procházku kolem Jordánu. Procházka je velmi příjemná – ze ¾ je po značených trasách mimo silnice, zbytek je po chodníčku podél silnice. Zvládne ji každý. Za odměnu můžete poté navštívit jednu z kavárniček.
#5 Zřícenina hradu Kozí hrádek
Ještě jako študák základní školy Strmilov jsem tuto zříceninu navštívil a bylo to skvělé. Dokonce i teď, když se díky jejich virtuální prohlídce můžu ihned na zříceninu podívat. Zřícenina patří mezi nejpamátnější hrady Táborska a to hlavně díky pobytu Jana Husa – toho jistě všichni znáte, neb si všichni užíváme červencového svátku.
K mostu se můžete dostat buď autem, nebo pěšky. Pěšky je cesta z Tábora dlouhá 17 km, v opačném případě můžete dojet do Opařan a odtud se vydat pěšky k mostu. Tato trasa je dlouhá 3,5 km a je velmi příjemná. U mostu ovšem není žádné občerstvení, takže si vezměte svačinku a pití s sebou!
Zdroj: Scoutandthecity.com
#7 Rozhledna Hýlačka
Pěšky z Tábora se po 3,5 kilometrech objevíte v obci Větrovy, kde se tyčí do výšky 36 metrů rozhledna Hýlačka. Díky velmi sympatickému vstupnému – 20 Kč si můžete užít panoramatické 360 stupňové výhledy.
Cestování do Holandska není pouze o Amsterdamu. Vyplatí se opustit Amsterdam a navštívit i jiná města v okolí, jako je ostrov Texel, Zandaam a skanzeny Zaanse Schans. Tato a další místa nabízejí jedinečné zážitky, historickou architekturu a odlišné kulturní tradice. Jednou z velkých plus je i méně turistů – opravdu ten pocit, když jsme vystoupili z hlavního nádraží na hlavní třídu v Amsterdamu dodnes nezapomenu.
Pokud máte čas, chuť a peníze (tyto věci mám pohromadě opravdu málokdy), tak rozhodně vyrazte i za hranice metropole. A máte štěstí! Několik tipů, kam se vydat naleznete v tomto nabitém článku s podtitulem “Amsterdam – výlety! 🙂
Ostrov na severu Holandska, který určitě stojí za to vidět. Písčité pláže, nekonečně dlouhé roviny, ale také pár kopečků. Více o tom, jak si užít celý den na tomto ostrově naleznete zde.
#2 Zaandam
Určitě každý z vás viděl ikonickou fotku krásného dřevěného mlýnu, který se tyčí nad stojatými vodami holandských kanálů. Tak přesně v Zaandamu kaskádu těchto mlýnu najdete – jmenovitě se jedná o skanzeny Zaanse Schans. Jedná se o turisticky vyhledávané místo, které má svou atmosféru a určitě stojí za to ho navštívit.
#3 Marken
“Žijící skanzen”. Při prvním pohledu do mapy Vás uchvátí poloha Markenu. Jedná se o ostrov, který je spojený od roku 1957 s pevninou díky dlouhé hrázi. Pro nás byl unikátní zážitek ostrova umocněn tím, že nás provázal rodilý obyvatel. Nahlédli jsme tak do výroby dřeváků, prohlédli si místní přístav a viděli dobové kroje. Ty jsou obzvlášť pro toto místo ikonické.
Zážitek byl o to víc intenzivnější, protože právě v Markenu se narodil Dirk – “papá” Zdeničky.
#4 Egmond Am Zee
Přímořské město na západě Holandska. V dojezdové vzdálenosti od Amsterdamu. Při odlivu si můžete užít kilometrové procházky po písčitých plážích. O hustotu kaváren a restaurací není nouze. 🙂 Při dobré viditelnosti můžete vidět mořské větrné elektrárny a možná… opravdu hodně málo možná i pobřeží Británie. Kdyby ano, určitě pošlete fotku.
#5 Hoorn
Typické město holandského rázu. Křivé cihlové domy se špičatými střechami, vydlážděné ulice a místní lidé. Přesně takový je Hoorn, kde jsme si užili místní trhy a takové typické “anglické” počasí. Rozumějte déšť, slunce, vítr a takto v několika cyklech. Nakoupit můžete úplně všechno, stejně jako můžete sníst úplně všechno (haring, kibling atp.), co se vám zalíbí.
#6 Volendam
Volendam je slavná holandská rybářská vesnice, která je známá pro své typické dřevěné domy, malebné pobřeží a přátelskou atmosféru. Můžete si prohlédnout místní muzeum – Volendams Museum (historie vesnice a jejích obyvatel). Upřímně jsem tam nikdy nebyl. Dalším lákadlem je možnost nakoupit typické holandské suvenýry a procházet se po pobřežní promenádě s výhledem na moře.
#7 Alkmaar
Ano, Alkmaar má mnohem více co nabídnout než jen fotbalový stadion. Je to historické město s bohatou historií a kulturou. Místní trh, který se koná každý pátek, je jedním z nejstarších trhů v Nizozemsku a přitahuje turisty z celého světa. V muzeu Alkmaarsche Kaaswaag si můžete prohlédnout, jak se vyrábí holandský sýr.
Můžete nahlédnout přímo do výroby holandského sýra a dozvědět se více o historii výroby sýra v Alkmaaru. Během prohlídky si můžete prohlédnout všechny možné nástroje používané při výrobě sýra. Výroba sýra se tam však dnes již neprovádí. Místo toho si můžete sýr zakoupit.
Kromě toho má město krásné kanály, historické budovy a parky jako Stadspark, kde si můžete odpočinout a užít si přírodu. Takže, ano, v Alkmaaru je spousta jiných zajímavých věcí k vidění!
Plánujete projít Amsterdam, co vidět za jeden den? Pokud ano, jste tu správně. Atmosféru Amsterdamu vám vykreslí v prvních vteřinách samotné prostředí před nádražím. Tisíce lidí, stovky kol zamčených snad ke všemu, co je pevně spojeno se zemí, desítky lodiček pohupujících se na kanálech nebo stovky cyklistů proplétající se mezi lidmi. Je to tak. Amsterdam je nejen mekka marihuany v západní Evropě, ale také vyhledávanou turistickou destinací.
Je to dané i díky tomu, že mezinárodní letiště v Schipolu je převážně tranzitní, a proto se v centru objeví mnoho one-day tourist.
Obsah článku
1. Dům Anny Frankové 2. RED-LIGHT District 3. Návštěva Coffee shopu 4. Van Gogh muzeum 5. Ochutnejte holandskou prasárnu 6. Brouzdejte po Amsterdamu do ztracení 7. Po pivních stopách 8. Půjčte si kolo a jen jezděte 9. ZOO park 10. Oosterpark 11. Foodhallen markets 12. Náměstí Dam
Pokud máte a chcete poznat Amsterdam, co vidět za jeden den, věřte, že stihnete vše podstatné, co se zde nachází. A ještě si užijete spektakulární atmosféru. Neunikne vám návštěva coffee shopu, pozorování dam ve výlohách nebo kafíčkování v roztomilých uličkách.
Osobně jsem měl z Amstru smíšené dojmy. Není to město jako například Praha, nebo Budapešť, kam se rád vrátím znovu a znovu. Spíš je to město, kam se podívám, protože to chci vidět. Naštěstí Holandsko není pouze o Amsterdamu, ale nabízí mnoho jiných úžasných míst. Jak s oblibou říkám: “sto lidí, sto chutí.”
Pojďme se ale podívat, jaké krásy na vás v metropoli země tulipánů čekají! 🙂
#1 Dům Anny Frankové
Tento dům s notnou dávkou histori nepřehlédnete. Okolo domu postává stále dav lidí, který se snaží ukořistit si pro sebe unikátní fotku bez jediného človíčka. Platí pravidlo, čím dříve přijdete, tím méně lidí potkáte. Samozřejmě můžete vyzkoušet i prohlídku domu.
#2 Red Light District
Ani nemusíte říkat název této ulice a každý vám hned řekne, že určitě musíte navštívit tu ulici, kde jsou dámy ve vitrínách. Ano, to je Red-light district, kde si vás ženy mohou vtáhnout do svých hnízdeček a za úplatu s vámi dělat… teda vy si můžete dělat, co chcete.
Ačkoli místo může být kontroverzní, je to jedinečný pohled na tradiční část města a mělo by být na seznamu míst k návštěvě pro každého, kdo se chce podívat na historii a kulturu Amsterdamu. Mimo bohaté nabídky žen, můžete navštíit i nespočet sex shopů, strip clubů a shows. Někde mezi tím vším je také nespočet barů a sem tam i nějaká kavárna. V našem seznamu “Amsterdam, co vidět” nesmí toho místo chybět.
Zdroj: Pixabay.com
#3 Návštěva coffee shopu
Káva + marihuana rovná se unikátní zážitek pro milovníky kávy a legálního užívání marihuany. Shopy jsou typické pro Amsterdam a nabízejí široký výběr kávy a konopných produktů v přátelské a uvolněné atmosféře. Tento zážitek je jedinečný a něco, co by měl každý zájemce o kulturu a historii Amsterdamu zažít.
Pamatuju si, když jsem do takového shopu zavítal. Můj cíl byl jediný a překvapilo mě, jak prozaičtí barmani jsou. Dostal jsem menu list, do kterého jsem zapíchl prst a za celé 2€ mi byl zprostředkován zážitek na celý zybtek večera 🙂
#4 Van Gogh muzeum
Muzeum je domovem více než 200 děl Vincenta van Gogha a nabízí unikátní pohled na jeho slavné obrazy jako “Sunflowers” a “The Potato Eaters”. Muzeum je skvělým místem pro milovníky umění a historie.
#5 Muzeum erotických pomůcek
Například muzeum Red Light Secrets. Zajímá vás historie erotiky a sexuálního průmyslu? Muzeum nabízí interaktivní expozici a ukazuje, jak se sexuální kultura a pomůcky v průběhu let vyvíjely. Je to zajímavý zážitek pro ty, kteří hledají něco jiného než tradiční turistické atrakce.
#6 Ochutnejte holanskou prasárnu
Smažené anebo syrové – taková je kuchyně Holanďanů. Velmi jsou oblíbené “kroketten”, smažené krokety plněné masem nebo sýrem. Dále “Pannenkoeken” – velké a tenké palačinky. Pochoutkou je pak kibbeling – malé kousky smaženého rybího masa, obvykle z vlasovce, nebo také haring (sledě). Obvykle podáván čerstvý, marinovaný v slaném nálevu. Oba pokrmy se často prodávají na ulicích v street food stáncích za pár šušňů.
Zdroj: Pixabay.com
#7 Brouzdejte po Amsterdamu do ztracení
Po Amsterdamu můžete bloudit celé hodiny. Kaváren, coffee shopů a možností kde strávit čas je nespočet. Prostě jděte. Určitě nemusíte mít za denního světla strach, že by vám něco hrozilo. Také platí, že když dodržujete obecná pravidla cestovatelů, nemělo by se vám nic stát.
#8 Po pivních stopách
Existuje několik pivních barů a restaurací v Amsterdamu, kde můžete ochutnat různá holandská piva. Tyto místa nabízejí širokou škálu piv od tradičních holandských pivovarů až po nezávislé pivovary a mikropivovary. Hřebem pivní stezky pak je Heineken Experience, kde se dozvíte o historii a výrobě Heineken piva a máte možnost ochutnat několik druhů tohoto piva.
#9 Půjčte si kolo a jezděte
Možností půjčit si kolo je v Amsterdamu neomezeně. De facto se dá říct, že lidé sdílejí ulice pouze s cyklisty. Pokud chcete zavítat i do odlehlejších míst mimo hluboké centrum, určitě si kolo vypůjčte. Bližší informace o půjčení kol v centru města naleznete zde.
Tápeš při hledání letenek? ✈️ Ukážeme ti jak na to 🙂
Tápeš při hledání letenek? ✈️ Ukážeme ti jak na to 🙂
#10 ZOO park
Je jedním z nejstarších zoologických parků v Evropě. Nachází se uprostřed města a nabízí bohatou expozici zvířat. Kromě zvířat můžete prozkoumat botanickou zahradu, akvárium a planetárium. Do ZOO chodíme docela rádi, je to zajímavé rozptýlení dne. Takhle jsme například zavítali i do budapešťské zoo.
#11 Foodhallen markets
Velmi oblíbené tržiště s jídlem, kde můžete ochutnat různé pokrmy z celého světa. Foodhallen markets nabízejí útulnou atmosféru a skvělé jídlo, což je skvělý způsob, jak strávit brzký večer v Amsterdamu.
#12 Náměstí Dam
To je hlavní náměstí v centru Amsterdamu a jeho srdcem. Náměstí je obklopeno historickými budovami a nabízí úchvatný pohled na město. Je to výborné místo k procházce a objevování města.
Amsterdam a co vidět při jednodenním, ale i vícedenním výletu bude mnohem a mnohem víc. Berte výběr těchto míst jako malé bodíky, díky kterým si poskládáte celodenní nebo dokonce víkendový itinerář výletu po Amsterdamu. Určitě si prohlédněte více příspěvků v Holandska, o kterých píšeme zde.
Kromě dobré nálady a spousta neobjevených příležitostí je dobré myslet i na “technickou vybavenost” – k tomu vám pomohou chytré aplikace na camino. Asi by si každý měl projít svým „nekomfortem“. Nás tento nekomfort stál 38 km první den, protože jsme nevěděli, že existuje web GRONZE.COM, kde je krásně ucelený seznam albergues, které jsou aktuálně otevřené, jaký servis nabízejí, včetně kontaktů a počtu míst ke spaní. Více o albergues jsme psali i u nás.
TIP: Obzvlášť blíže blíže k Santiagu se vyplatí rezervovat si albergue dopředu. Využijte kontaktů, které u albergue jsou a rezervujte si své místo, ať předejdete překvapení, že nejsou lůžka. Téměř každý poutník nám říkal, že nejhorší situace je na portugalském caminu.
Nám se to stalo téměř u konce. Ve městě Sobrado des Monxes jsme nenašli žádné místo, ani když jsem volal den předem. Všechno bylo vybookované. „Naštěstí“ nabízeli i soukromý pokoj za dvojnásobnou cenu.
Tápeš při hledání letenek? ✈️ Ukážeme ti jak na to 🙂
Tápeš při hledání letenek? ✈️ Ukážeme ti jak na to 🙂
Co bychom to byli za Čechy, kdybychom nevyužívali na cestě Mapy.cz. A pravda… nejlepší aplikace na túry to skutečně je!
Na kontrolu podniků, jmenovitě restaurací, barů a obchodů jsme používali hlavně Google Maps. Zkušenost bez map, ale může být taky krásným zážitkem.
Jdete mimo léto? Pak se Vám bude hodit aplikace na kontrolu počasí. Asi nemáme tip na žádnou konkrétní, může se ale hodit, když si budete plánovat další den. Zkušenější se řídí pocitem, znalejší místního jazyka se zeptají místních.
V neposlední řadě doporučuji aplikaci Revolut, díky které jsme ušetřili spoustu peněz na poplatcích za výběry anebo za nevhodné kurzy. Španělsko je velmi dobře připravené na platby kartou, téměř všude lze platit. Jednou se nám stalo, že jsme museli vybírat a i přesto, že máme ke kartě výběry z bankomatu zdarma, účtoval nám cizí ATM poplatek z transakce 3 % + nám dal docela špatný kurz.
Máte štěstí, um pro určitou činnost a čas? Pak jste možná člověk na volné noze. Díky tomu se vám otevírá neomezené množství příležitostí, které stačí slovy klasika chytit za pačesy. S kolegou vyrážíme pravidelně rok, co rok na pracovní brainstorming do zahraničí. Cílem brainstormingů je inspirace a opuštění vlastní pracovní bubliny. S příručním zavazadlem, notebooky, zápisníkem a tužkou oblétáváme krásy Evropy. Ty jsou především determinované cenou letenky v daný čas. Tentokrát jsme zavítali na nenápadný ostrov Španělska – Palma de Mallorca neboli ráj německých turistických sil.
Dny jako malované jsme začínali pravidelným výběhem po bulváru východně od Palmy. Výběhem jsme si chtěli nastartovat tělo, a tak trochu se i připravit na to, že se na snídani více najíme (ostatně, co máte dělat, když jsou snídaně formou brunche).
Po snídani jsme zamířili do hotelového lobby, kdy jsme zhruba 3-5 hodin věnovali klientské práci. Meetingy, ale i běžná práce, na které stojí úspěch všech našich spoluprací. Jak s oblibou říkám „někdy je potřeba vzít lopatu do ruky“.
Díky příznivým podmínkám v hotelu jsme brunch využili i k obědu. Hotel poskytoval jídlo až do 13:30, a to převážně díky party skupinkám. Na vysvětlenou je dobré si uvědomit, že především v letních měsících, kdy jsou teploty okolo 40 stupňů, začíná běžný život až ve večerních hodinách. Ten se dále překlene až do ranních hodin, což znamená, že na snídani o osmé přijde maximálně tak personál, rodiny s dětmi a my – nomádi.
Po obědě jsme vyřídili ještě zbylé resty a vyrazili směr pláž. Důležitou součástí pracovního dovolené je „čas pro sebe“. Ten trávím několika způsoby:
Čtením knihy
Zapisováním si myšlenek
Poslechu podcastu
Čuměním do blba – tuto činnost považuji obzvlášť za extrémně důležitou.
Romantiku na pláži zakončujeme kávou a přesouváme se k hotelovému brainstormingu. Formou rozhovoru debatujeme s kolegou o tématech, vedeme si poznámky, které dále po návratu recyklujeme.
Jak získáváme další inspiraci pro naše projekty
Nejčastěji tak, že se navzájem bavíme o našich zkušenostech. Každá, byť i primitivní otázka může toho druhého přivést k zajímavé myšlence.
Sledováním oborových médií, osobností na sociálních a odborných článků.
Nebo prostě vezmeme papír a tužku a píšeme to, co nás nejvíc tlačí v patě. Detailním popisem problému si stanovíme diagnózu na základě, které pak vymýšlíme „léčbu“.
Tápeš při hledání letenek? ✈️ Ukážeme ti jak na to 🙂
Tápeš při hledání letenek? ✈️ Ukážeme ti jak na to 🙂
Bydlení na mALLORCE
Musím říct, že v tomto případě to byl golden touch. Tříhvězdičkový hotel Tent nám poskytl neuvěřitelné zázemí a za lidovou cenu. 5 dní (4 noci) včetně každodenního brunche, denní výměny ručníků, room service, posilovny, bazénu a prostorného lobby vhodného k práci, nás vyšel na osobu 830,-/ den!
Co jsme ale ocenili vůbec nejvíc, byl personál, díky kterému jsme se cítili jako doma. Opravdu.
Pokud máte možnost, chcete ušetřit a najít vhodné místo k nomádění bez starostí o jídlo, rezervujte zde.
Dlouhodobý pronájem v hotelu nemusí být tak rentabilní, proto lze volit i jiné cesty. Nejčastější je airbnb. V hlavním městě vyjde mimo sezonu měsíční pronájem na zhruba 2000€, pokud majitele kontaktujeme dopředu lze vyjednávat o ceně. Výhodnější cenu získáte ale mimo Palmu – ideální lokace sever ostrova v okolí Port d‘ Alcúda.
Nutno ale připočíst náklady na stravování. Spořilové zvládnout vyžít s 20-25€ denně, prožitkáři to zvládnout zhruba za dvojnásobek.
Co vidět v okolí
Bohužel jsme se trochu přepočítali s časem, a tak jediné co jsme viděli byly kilometry pláže, množství lokálních restaurací, centrum Palma de Mallorca a letiště.
Kolik nás pracovní cesta stojí
Zajímavá část, která bude určitě zajímat každého „nomáda“, ale i low-cost cestovatele. V tabulce níže jsem se pokusil zaznamenat všechny náklady, které byly s cestou spojené.
4 noci/ 5 dní – 822,- Letenky pouze s příručním zavazadlem – 1935,- Výdaje na 5 dnů bez suvenýrů – 2500,-
Bohužel letenky jsme nesehnali levnější, protože jsme měli jasně daný termín, a navíc jsme letěli v období Velikonoc. Co jsme neušetřili na letenkách, jsme si vynahradili úsporou za ubytování a stravování.
Užitečné rady a tipy
Určitě si po příletu stáhněte aplikaci MobiPalma APP, díky které budete mít jasný přehled o jízdních řádech po celém ostrově. Aplikace v sobě nese veškeré autobusové spoje, stačí vždy zadat číslo zastávky a ihned znáte jaké autobusy jezdí + v jakém časovém horizontu.
Neříkejte „ano“ každému prodejci. A že jich na ostrově je! Uprchlíky ze Senegalu se ostrov jen hemží a téměř měsíc, co měsíc připlouvají další. Možná se vám bude zdát jejich chování otravné, ale bohužel je to jejich asi jediná šance na obživu.
Vyplatí se určitě také zavítat i mimo známé lokality. Díky tomu můžete narazit na lokální restaurace, ve kterých se najíte za slušné peníze, a navíc si užijete pravou atmosféru katalánského života. Pár osvědčených tipů, kam za lokály naleznete v této mapě mých uložených tipů.
Další nálož španělských tipů na výlety nalezneš zde
Chystáte se plánovat cestu do Maroka a hledáte inspiraci nebo zajímavé tipy? Jste tu správně. Tento článek je zaměřený na zajímavé tipy, které využijete během celé cesty po Maroku. Inspiraci na zajímavá a kouzelná místa naleznete zde. Jste dobrodruzi? Pak musíte vyzkoušet přespání v poušti. Jdeme na to, udělejte si pohodlí Maroko: Tipy, jak být připraven na cestu jsou tu.
Stejně jako v každé zemi, kde není angličtina populární je vhodné se naučit pár základních frází. Nejde o to být lingvista, ale v zásadě je fajn umět poděkovat, poprosit a pozdravit.
#2 Nepijte vodu z vodovodu
Pravidlo, které platí snad všude mimo Evropu a další vybrané země. Kupujte si raději balenou vodu, kterou používejte na pití, ale třeba i čištění zubů. Předejdete tak tomu, že dovolená bude prvních pár dní spíš peklem.
#3 Smlouvejte
Jedete do arabské země, smlouvání je vyžadováno. Nebojte se vypálit nesmyslnou cenu, která by mohla obchodníka urazit. Vždy dojdete k nějakému kompromisu. Vedou se debaty o tom, zda je v těchto zemích vhodné smlouvat. Já myslím, že ano. Pro tyto lidi je důležité udělat obchod, a pokud k tomu dopomůže smlouvání, tak je to výhra pro obě strany.
#4 Měšity
To platí hlavně pro ženy. Základní pravidla pro vstup do mešit jsou:
Zahalená ramena
Zahalená kolena
Zakryté vlasy (to se až tolik nevyžaduje)
Muži by měli mít dlouhé kalhoty
Pro všechny platí mít zuté boty.
#5 Ubytování
Ubytování nejčastěji seženete skrze Booking a Airbnb. Pro náročnější cestovatele je možnost také na blind.
#6 Placení v maroku
Oboje je možné. Ve velkých městech zaplatíte kartou v lepších podnicích. Tam, kde vidíte, že místní posedávají spíše očekávejte platbu v hotovosti. Hotovost si můžete buď vybrat z bankomatů (ty si účtují zhruba 30 dirhamů za výběr), nebo ji směnit ve směnárnách.
Tápeš při hledání letenek? ✈️ Ukážeme ti jak na to 🙂
Tápeš při hledání letenek? ✈️ Ukážeme ti jak na to 🙂
#7 Alkohol
Maroko byla pro mě první návštěva arabské země. Pokud je tomu tak i pro vás, vězte, že alkohol není na každém rohu a v každém obchodu. Ve větším městech naleznete ve vyhrazených liquor storech, v menších musíte narazit na nějaké obchodníka nebo palíře. Uvidíte. Teda po požití alkoholu od samo palírníka je to vabank.
#8 Veřejné budovy
Každé marocké vlakové nádraží je neuvěřitelně hezké a moderní. V každém nádraží je mnoho obchodů a kaváren.
#9 Zakázané látky
Jeden místní člověk, říkal jednomu našemu kamarádovi, že nejlepší materiál seženete v horách nad městem Chefchaouen. Tento materiál ochutnal náš kamarád v Taghazoutu a byla to prý velmi příjemná zkušenost. Takový malý tip – když nebudete mít na jihu Maroka zájem o koupi suvenýrů, ani nebudete chtít taxi, jako poslední možnost vám bude nabídnut haš-iš.
#10 Veřejná doprava
Veřejná doprava je velmi spolehlivá. Vlaky jezdí téměř na minutu přesně, je ale nutné si rezervovat místo v dálkových vlacích. Kdyby se náhodou stalo, že vám někdo sedí na místě, ukažte mu místenku a nedejte se. Váš protivník se taky nedá, a i když bude jasně zřejmé, že vám sedí na místě, bude zarputile tvrdit, že tomu tak není. Problém vyřeší průvodčí případně máte smůlu.
#11 Místní gastronomie
Ale všechno má své meze. Hlavně se ho nepřejez, protože pak budeš celou dobu jako Karel jíst boloňské špagety a pizzu.
#12 Modlitby
Volání k modlitbám má v Maroku nějaký program. První modlitby bývají v brzkých ranních hodinách. Někoho může toto volání budit, na mě to působilo jako ukolébavka. Pokaždé, když se rozezněl megafon s voláním, spal jsem jak zabitý.
#13 Učíme marocké děti
Co takhle při zastávce na poušť naučit něco malé africké dětičky? Karel se toho zhosti s grácií.
#14 Party a zábava
Pořádně zapařit, to je oč tu běží. Akorát, že vůbec. Muslimové by správně neměli pít alkohol. Klasická marocká oslava tak probíhá trochu jinak, než jsme zvyklí. Energicky, s čajem a povídáním si.
Samozřejmě naleznete i několik restaurací a barů, kde vám nalejí alkohol. Maročané chodí do barů, které mají zahalená okna a v baru je úplná tma. Proč? Aby je bůh neviděl, jak chlastají. Co bůh nevidí, to se nestalo.
#15 Městká daň z ubytování
Při vstupu do Maroka budete muset předstoupit před hraniční kontrolu. Ta vám udělí oficiální vízum a propustí vás do země na 30 dní. Zároveň vám administrativní pracovník napíše do pasu pod udělené vízum číslo. Toto číslo značí vaši identitu převedenou na „marocký pas“ tzn., že pokud svůj pas ztratíte/ zapomenete a budete se muset identifikovat, je nutné si pamatovat ono číslo pod marockým vízem.
#16 Bezpečnostní kontroly na letišti
Ať už si rezervujete ubytování skrze Bookingnebo AirBnb, bude vám účtována městská daň, kterou si každé město určuje samo. Tato daň je pak používaná na opravu a budování komunitních míst v daném městě. Přímo se tak podílíte na tvorbě kvalitnějších podmínek pro život.
Jediné, k čemu jsem se při cestě do Maroka upínal byla jízda na velbloudech do pouště. Tam strávit noc, opít se a pozorovat ty nejjasnější hvězdy, jaké jsem kdy měl možnost vidět. Ráno se sbalit, osedlat znovu velblouda a vyrazit směr civilizace. Tento příběh se opravdu stal, akorát má několik drobných úprav. Celou pravdu o Erg Chebbi naleznete na řádcích níže.
Zásadní otázka, na kterou je důležité si odpovědět jako první. Vesměs máte dvě možnosti – po vlastní ose nebo s agenturou. Po vlastní ose si vše zařídíte sami (odhad nákladů nedokážu specifikovat). Při využití agentury už budeme sdílenější.
Rozhodli jsme se totiž v našem nabitém programu vyčlenit 3 dny, které věnujeme tomuto zážitku. Volili jsme cestu pohodlí před cestou nekonečného zařizování a plánování. Na internetu jsme si našli výpis agentur a podle různých hodnocení (Google, Tripadvisor) jsme si i vybrali.
Pro ty, pro které by to mohlo být až příliš náročné, stačí zadat do google tento vyhledávají dotaz „desert trip marrakech“
Do Merzouga a dále do pouště Erg Chebbi jsme proto vyráželi z Marakéše. Druhou velmi častou a o pár hodin kratší je cesta z Fesu.
Cena cesty na Erg Cheebi a čas
Pokud si stejně jako my zvolíte agenturu, můžete si vybrat z dvoudenního nebo třídenního balíčku. Osobně bych doporučil třídenní, protože cesta z Marakéše je opravdu dlouhá a místy i nekomfortní. Tím, že je rozložená do několika dní, nebudete mít takový pocit „rozbitosti své tělové schránky i mysli“.
Naše tour teda stála 89€, a když jsem to na té dlouhé cestě počítal, je to zhruba stejně jako kdybyste jeli po vlastní ose. Pro fajnšmekry – kalkulací nákladů jsem odhadl, že hrubý zisk z jednoho člověka (před odečtením úplatků různým kontrolám) činí zhruba 15-20€.
Obrázek ukazuje záznam konverzace mezi mnou a jakýmsi operátorem, který zážitek zprostředkuje. To, co není zahrnuto v ceně, vás vyjde na zhruba 20€ během celých 3 dnů.
3 denní itinerář
Den první
První den ráno vás řidič vyzvedne přímo u ubytování a odveze vás na místo hlavního odjezdu. Nebuďte překvapeni množstvím aut a lidí, kteří vyrážejí s vámi. Poušť je dostatečně velká pro všechny. Skupinka, do které jsme byli určeni byla velmi příjemná.
Ihned po rozřazení jsme vyrazili vstříc pohoří Atlas, k prvním zastávce Ait Ben Haddou, dále do Ouarzazate a Dades Valley , kde jsme i nocovali. Takto se to může zdát málo a příliš krátké. Věřte, že cesta je opravdu dlouhá a zastávky byly proto velmi příjemné.
„Co dělat po cestě? Ještě při cestě z Rabatu do Marakéše jsme si vymysleli hru – hádej, kdo jsem. Hra se zvrtla do také podoby, že stačilo říct slovo MÁM a celá naše skupinka hned věděla, co máme dělat“
Ubytování bylo v údolí, velmi hezké a bez alkoholu. Berberské whiskey bylo ale spousty.
Den druhý
Platí přímá úměra, čím dříve vyrazíte z ubytování, tím dříve budete v poušti. Náš řidič byl velmi agilní, a tak trochu se vzhledem podobal mému vlastnímu otci, že brzo ráno zavelel a celá skupina vyrazila jako první na cestu.
První zastávka byla v Todra Gorge, kde jsme měli možnost vidět zblízka výrobu tradičních koberců. Bylo velmi komfortní, že nás nikdo nenutil si nic koupit. Pokud byste ale měli zájem si něco koupit, tak můžete. Berbeři povýšili starověké obchodování na moderní level. Můžete si koberec vybrat, zaplatit a oni vám ho pošlou domu.
Předposlední zastávkou před Merzouga byla Toudgha El Oulia – krásné údolí, které neuvěřitelně hraje barvama.
Konečně dorážíme do Merzougy. Díky tomu, že jsme neměli tolik věcí, jsme ihned mohli osedlat dromedára a čekat, než tak učiní všichni ve skupině. Jakmile byla karavana připravená vyrazili jsme.
Měli jsme štěstí, že jsme dorazili tak brzo, proto jsme mohli v plné kráse vidět západ slunce… který byl k nám zády :D. Nic na zbyt, zážitek to byl i tak fenomenální. Zapadající slunce osvětluje během celé cesty každý kousek dun a hraje si tak krásně s barvami, že si budete připadat jak splašený Číňan, co má potřebu vše fotit.
Karavana jde velmi pomalu – zhruba stejně rychle jako lidská chůze. Ano, karavanu vede člověk, který jde pěšky.
Po zhruba hodině a půl jsme dorazili do kempu v takové krásné oáze. Pár stanů, ohniště a několik stolů tvořily celek našeho tábořiště. Ve stanu byla taková tma, že večer bylo více vidět venku než uvnitř stanu. To samé platí i o teplotě, která obzvlášť večer nebyla příliš komfortní.
K večeři při svíčkách se podával na ohni připravený tajine s marockým chlebem a polévka. Nemám moc rád, když nevidím, co jím, obzvlášť v poušti, kde není elektrika a jídlo vám vaří někdo, kdo si slušně přihnul. Bylo to ale velmi chutné. Jen ty střevní problémy mě trápí ještě při psaní tohoto článku.
Den třetí
Každá sranda jednou končí. Do „základního tábora“ mimo poušť se můžete dostat znovu za pomocí dromedárů, nebo nějakou buginou. Zvolili jsme buginu a bylo to skvělý – je to jako na horské dráze, kdy vyjedete na nejvyšší bod a téměř s 90° sklonem se řítíte z duny dolu.
V tábořišti jsme si dali snídani a hned jsme vyrazili na dlouhou 10 hodinou cestu do Marakeše, kam jsme dorazili zhruba okolo 9 hodiny večer.
Tápeš při hledání letenek? ✈️ Ukážeme ti jak na to 🙂
Tápeš při hledání letenek? ✈️ Ukážeme ti jak na to 🙂
Poušť erg chebbi
Sahara zasahuje do Maroka v naprostém minimu. Písčité duny, které se zde nacházejí jsou spíše nafoukaný písek. Je pozoruhodné, že nejvyšší duna v marocké poušti měří zhruba 150 m.
Kdyby vás zajímalo více o pouštích, učinil jsem za jízdy z vyscreenovaných článků rychlokurz pouštního podloží a struktury pouští po celém světě. Napište a dozvíte se víc.
Velbloud nebo dromedár?
Bohužel, i přesto, že agentura uvádí „Camel treks“, pravda je jiná. V Maroku se žádní velbloudi nenachází. Dvouhrbé velbloudy naleznete dle Wikipedie pouze ve střední Asii a mongolských pouštích.
V severní Africe se vyskytují pouze dromedáři. To ale není nic proti ničemu. Ne, nemusíte si klást otázku: „Jak se na jednom hrbu asi, tak sedí?“. Dromedár má na hrbu speciální sedlo, které je jakž takž komfortní.
Pouštní kempy
Agentura vám nabídne na výběr ze dvou kempů na poušti Erg Chebbi. První kemp je základní – bez elektřiny, vody a světla. To byla přesně naše volba. Druhý kemp má elektřinu, záchod a světlo. Tento kemp vám vlastně za příplatek říká, že vás okrade o unikátní zážitek, který byste jinak mohli mít.
V námi zvoleném kempu jsme měli večeři při svíčkách a zábavu u ohně, o kterou se postarali značně veselí Berbeři. Velkou chybou bylo, že jsme s sebou měli pouze jednu třetinku piva.
Zajímavé tipy a rady
1.Počasí je na poušti jiné přes den a jiné večer – připravte se, že teploty se rapidně promění. V zimě je na poušti něco okolo 24°, večer okolo -1°.
2.Pozorování nejjasnějších hvězd – když jste na poušti, kde je jen žlutý písek, čistá obloha a zářící měsíc tak jasně, že nepotřebujete ani žádné jiné světlo, hvězdy se pozorují velmi špatně. Bohužel hvězdná obloha je spíše za odměnu.
3.Zvířata na poušti – máte obavu ze zvířat? Tak vyražte na poušť v zimě. To jsou hadi, štíři a jiné potvory zahrabané hluboko pod zemí.
4.Alkohol na poušti – co si nekoupíte před cestou v liqour store, nebudete mít. Po cestě nebyla žádná možnost (kromě hotelu), koupit si alkohol.
5.Očekávání – kdo nemá očekávání, není zklamaný. Já střídmé očekávání měl a zklamaný jsem rozhodně nebyl. Musíte mít na paměti, že kdy jedete s agenturou, jedete s mnoha dalšími lidmi. Vždy záleží, jaký úhel pohledu si při zažívání cesty zvolíte. Podle toho se pak bavíte, nebo budete naštvaní.6.Nevezte si s sebou tolik věcí – my měli krosničku, kterou jsme si mohli s sebou vzít na dromedára. Stále jsme tak měli všechny věci u sebe. Pokud jedete s kufrem, raději ho někde nechte.
Maroko je zemí všeho, tedy pro každého. Hory, poušť, moře a ideální počasí během celého roku. Jak uvidíte dále, nouze o zážitky nebude. Spíš budete mít starosti s tím, jak to celé naplánovat, aby vám nic neuniklo. K mému překvapení a možná i neznalosti je Maroko až nebývale velké. Pokud si dáváte otázku co vidět v Maroku – rozhodně nepodceňte celkovou dobu plánované cesty a dobře si předem vytipujte itinerář cesty (alespoň nějaký rámec).
Každé místo, které zde bude zmíněno jsme si vyzkoušeli až teda na surfování – neumíme to, ale hrozně moc bychom chtěli. Pořád o tom mluvíme – stejně jako o další přednášce, ale zatím jsme to neudělali.
Návštěvu hlavního města jsme vzali hopem, respektive rychleji, než bys řekl švec. Moc jsme toho vidět nestihli, pokud ale i tak prahnete po tom něco málo vidět, pak stojí za návštěvu dle různých průvodců:
Mausoleum Mohammeda V. a Hassanova věž
Medina
Pevnost Kasbah
#2 Casablanca
Známá především díky kultovnímu filmu Casablanca z roku 1942 (černobílý). Uvádím to proto, že ne každý může být fanouškem černobílých filmů (třeba jako já). Casablanca by měla být o něco zajímavější, co do památek a zážitků.
Z Rabatu jsme se přesunuli do Casablancy vlakem. Hromadná doprava je v Maroku velmi spolehlivá, je ale dobré mít na paměti, že dálkové vlaky přepravují Maročany přes celou zemi. Je nutné si tedy rezervovat své místo. (odkaz na článek tipy a rady). Jakmile jsme vystoupili, utíkali jsme na ubytování a poté rovnou k největšímu highlightu – mešita Hassana II.
Mešita dokončená roku 1993 pojme na celé své ploše v době ramadánu až 105 000 lidí, kteří se přicházejí modlit. Mešita je unikátní hned z několika důvodů:
Propojení tří živlů – voda, vzduch a země
Střecha, která se během ramadánu otevírá a propojuje tak všechny tři živly
Největší minaret na světě (200 metrů vysoký).
Do mešity se určitě běžte podívat, je to spektakulární zážitek. Vstupné je zhruba 200 Kč a v ceně máte průvodce a když půjdete pozdě na prohlídku, tak i odvoz golfovým vozíkem.
Ve městě jsme příliš času netrávili. Vydali jsme se na pobřežní vycházku z chudinské části až mezi pracháče. Celé pobřeží je téměř písčité, doplněné výhledem na mešitu.
Na druhý den ráno jsme navštívili starou Medinu a zamířili na nádraží.
#3 Marakéš
Mekka obchodu a turistů. Koncetrace zahraničních turistů je v tomto městě jednoznačně největší. Z Rabatu se sem vlakem dostanete za necelé 4 hodiny. Marakéš jako každé město je defacto stejné – mešita, Medina a trhy. To pravé dobrodružství se odehrává jinde, ale k tomu až za chvíli.
V Marakéši jsme se vydali hned po ubytování do staré Mediny, právě tam je i jedno z největších tržišť v Maroku. Poprvé jsem měl tak možnost vidět „Hadaře“, který při hře na píšťalu ovládá kobru. Zdenička si dodnes myslí, že to byly pouze atrapy a ke všemu ještě na baterky. Máme na to rozdílný názor. Já si myslím, že syčející had, který se hýbe je pro mě dostatečně živý.
Svou velikostí je trh a celá Medina příležitostí k tomu smlouvat!
Pohořím jsme pouze projížděli, nicméně i ty pohledy stály za to. Marocké hory jsou příležitostí pro horolezce a nadšené turisty. Pokud budete mít čas a zároveň i vhodný dopravní prostředek určitě se vydejte na nejvyšší vrchol Maroka – Mt. Toubkal. Více o výšlapu zde.
#5 Ait Ben Haddou
Co vidět v Maroku dále je určitě filmařský ráj severní Afriky. Zatím jste o něm neslyšeli? My do té doby taky ne. Určitě vám budou ale známé filmy Mumie, Gladiátor nebo Princ z Persie. Filmaři si toto poutní místo oblíbili natolik, že se sem od roku 1960 pravidelně vracejí. Ait Ben Haddou je městečko rozdělené na starou a novou část. Původní obyvatelé staré části žili v podmínkách, které jim v moderním životě neumožňovaly žít důstojně, a tak byla vystavena část nová.
Tu starou využívají filmaři (jedná se o lokalitu, která je pro ně velmi levná) a místní průvodci k tomu, aby si vydělali nějaký ten dirham. Při procházce starou částí vyzkoušejte určitě berberskou whiskey. Na té si ujížděl i velikán Maximus Decimus Meridius (Russel Crowe). Čaj je totiž pro místní kulturu nejoblíbenější nápoj.
Kousek od tohoto místa se mimo jiné nachází takový druhý Hollywood. V nedalekém městě Ouarzazate se nachází největší filmový ateliér s mnoha studii. Když budete mít štěstí narazíte tu i na Brada Pitta – ten si tu za pár šušňů koupil dům.
#6 Cesta do pouště
Jen si to představte – karavana se vydává za horkého slunného odpoledne vstříc písečným dunám. Vy jako nebojácný „evropský Berber“ sedíte na hrbu dromedára a užíváte si pohledů do nekonečných dun. Karavana při západu slunce přichází na místo podobné pouštní oáze, rozbije tábor a přečká noc ve stanech – bez elektřiny, vody a civilizace. Je to něco, co byste rádi zažili? Toto místo je odpovědí na původní otázku co vidět v Maroku! Číst více
#7 Yoga class
Jih Maroka je hlavně o druhu pohody – moře, surfování a yoga. Nejen maročtí ale i zahraniční instruktoři nabízejí v každém přímořském městě tzv. yoga retreats. Týdenní pobyty, během kterých praktikujete většinou dvakrát denně yogu.
Jedna z lekcí probíhá nejčastěji brzy ráno při východu slunce a druhá lekce zase při západu. Pokud nechcete absolvovat celý týdenní pobyt jako my, tak je řešení dojít do zřetelně označené budovy nápisem „YOGA“ a zeptat se na single lekci yogy.
#8 Surfování
Jižní pobřeží Maroka je surfařským rájem, do kterého se stahují všichni milovníci tohoto vodního sportu. Dle referencí a vlastního zážitku můžeme doporučit lokality Taghazout a Imsouane.
Určitě bychom k surfování nevolili přímo Agadir, ale právě severnější města v dojezdové vzdálenosti. Taxíkem se tam dostanete zhruba za 150 dirhamů. Autobusem za necelých 30 dirhamů. Nutno ale počítat s časem, který cestováním strávíte.
#9 Agadir
Agadir je město v rekonstrukci a je to opravdu znát – bagry všude kam se podíváte. Právě zde jsme pouze dotankovali alkoholické nápoje a zamířili do Taghazout. Liquor stores jsou zde velmi koncentrované.
Za zmínku taky stojí západ slunce na největší pláži, jedno z největších marockých tržišť – Souk El Had nebo návštěva kulturní památky Kasbah Agadir Oufellah. Ale pozor! Kasbah se nachází v nadmořské výšce 216 m.n.m. a výšlap je místy natolik nebezpečný, že byla zřízena kabinová lanová dráha.
Pokud půjdete navštívit Souk El Had určitě si vyhraďte hodinku až tři. Tržiště vás pohltí svou velikostí, nic takového jsem zatím neviděl. Smlouvání povoleno u každého obchůdku. Můžete si vysmlouvat třeba postel s ručně vydlabanou dekorací. K tržišti pohodlně dojdete pěšky.
Snad tento článek s tipy co vidět v Maroku splnil vaše očekávání a vaše touha navštívit tuto zemi je o to větší! 🙂
Cest do nizozemské metropole je mnoho. Řeč je o Amsterdamu, který leží na samém západním pobřeží. Často si cestující mylně myslí, že je to jediná věc, kterou lze v Nizozemsku vidět. Bohužel. I když se v Amsterodamu dá strávit pár krásných dní, existují v zemi tulipánů i jiná zajímavější místa. Ještě než si o nich povíme, musíme si ale říct, jak se do Nizozemska dostat.
Tou nejpohodlnější je zajisté let. Z Prahy a Vídně létají přímá spojení zhruba 2 hodiny. Z letiště Schipol (cca 30 km od centra) se dostanete do víru velkoměsta hromadnou dopravou, taxi nebo pěšky. Ta poslední možnost je pouze pro otrlé a spořící. Tedy šitá na míru všem fanouškům tohoto plnohodnotného blogu. Výhodou je, že půjdete téměř celou cestu po rovině.
Tápeš při hledání letenek? ✈️ Ukážeme ti jak na to 🙂
Tápeš při hledání letenek? ✈️ Ukážeme ti jak na to 🙂
TIP #2 - AUTO 🚗
Další možností je cesta autem. Z ČR se dostanete pouze za náklady na pohonné hmoty. Dálnice v Německu a Nizozemsku jsou zdarma. Musíte ale počítat s tím, že pokud budete tankovat u dálnice, připlatíte si. Všechno souvisí se vším, a tak není překvapením, že na dálnici jsou pohonné hmoty zhruba o 20 % dražší než ty mimo dálnice. Cesta z okolí Prahy zabere pres Plzeň, nebo na Cheb s pauzami zhruba 9 hodin v závislosti na čase výjezdu. Doporučujeme vyrazit tak, abyste se vyhli ranní špičce v okolí Amsterdamu. Ideální je dorazit do Amsterodamu před 7 hodinou ranní.
TIP #3 - VEŘEJNÁ DOPRAVA 🚌🚅
Třetí možností je využít hromadnou dopravu. Z Prahy jezdí přímý spoj RegioJet, ale i konkurenční FlixBus. Pokud kupujete lístky s předstihem vyjdou vás u “zelenáče” zhruba na 1 600 – 1 700 Kč. U “žluťáka” sympatičtější cena od 1 200 Kč. Oba spoje jsou naštěstí bez přestupu a trvají necelých 15 hodin. Druhým tipem veřejné dopravy je vlak. Bohužel neexistuje přímé spojení. Je nutné minimálně jednou přestoupit. Jednosměrná jízdenka vyjde zhruba na 1 200 Kč.
TIP #4 - TAJNÝ A BLÁZNIVÝ TIP
Čtvrtým a takovým bonusovým tipem, jak se dopravit do Nizozemska je loď. Musím se ale přiznat, že tento nestandardní způsob dopravy zmiňuji pouze jako satyru. Bohužel i tato možnost je reálná. Chce to jen sehnat loď a kapitána. Na druhou stranu to bere vítr z plachet všem, co říkají, že cestování do západní Evropy není dobrodružství.
Život v již tak krásných Budějovicích si párkrát za rok zpestříme výšlapem na Kleť. Existují příběhy, kdy se lidé vydávají na Kleť denně, jiní zase pouze na Nový rok a někdo na ní nebyl vůbec. V tomto příspěvku se dozvíte, jaké jsou možnosti výstupu na Kleť, jaká odměna na vás na vrcholu čeká a na konec poodhalíme i pár zajímavostí o této dominantě Blanského lesa. Váš virtuální výšlap na Kleť právě začíná. Pojďme na to. 🙂
Z Českých Budějovic máte na výběr několik možností. Tou nejčastější je využití auta. Bez větších překážek si zajedete až k úpatí Kleti a poté už můžete pohodlně a s úsměvem polykat dávky strmé cesty až na vrchol Kleti. Druhou možností je využití vlakové přepravy, konkrétně vlaku zvaný Šumavský expres.Jak už název napovídá, můžete se těšit na příjemnou vyhlídkovou jízdu tímto šinkansenem, který denně brázdí koleje od Budějovic až po šumavské Nové údolí. Vytrvalejší pak volí bicykl.
na kleť z českého krumlova
Vláčkem lze dojet z Českých Budějovic až do České Krumlova. Zastávka vlaku je na samém okraji Krumlova, odkud se lze ihned napojit na turisticky značenou trasu vedoucí až na Kleť. Cesta je pozvolná, nicméně delší oproti cestě z parkoviště v Krásetíně. Využít můžete hned dvě značené trasy. První vede kompletně po zeleně značené trase. Druhá trasa je kombinací zeleně značené, modře značené a červeně značené.
V obou případech ujdete stejně dlouhou trasu, tedy 6,5 km od nádraží v Českém Krumlově až na vrchol Kleti. Pokud nechvátáte a chcete si výlet na Kleť užít, můžete se zastavit na rozhledně Granátník.
Říkáte si… no jo, ale já nechci jít tou samou trasou zpět. Není třeba. Z Kleti můžete pokračovat dále přes parkoviště v Krásetíně až do Holubova. I v Holubově šumavský expres zastavuje.
Doporučujeme ale vhodně naplánovat čas odchodu z vrcholu Kleti, aby vám vlak neujel. I kdyby se tak stalo, můžete čas strávit v poctivé jihočeské restauraci pár metrů od železniční stanice. V Holubovské restauraci “Pod Kletí” vás pohostí dobrým pivem a fantastickými tvarohovými knedlíčky!
Na kleť z parkoviště
Výšlap na Kleť jsme v prvních letech začínali převážně z parkoviště Krásetín. Důvodem byla časová úspora a jistá pohodlnost. Tuto trasu využívá drtivá většina turistů. Nejen proto, že si trasu velmi zkrátí, ale také proto, že z parkoviště je to pár metrů k lanovce vedoucí až na vrchol.
Jako velký fanoušek lanových drah jsem ale tuto možnost nikdy nevyzkoušel. Stejně tak Zdenička, která trpí pro mne až “přehnanou” láskou k lanovkám.
Parkoviště funguje 24/7. Denně pak od 9:00 do 17:00 zaplatíte za neomezené stání 50 Kč. Na parkovišti je stánek s občerstvením.
TIP: Přijeďte před devátou a máte 50 Kč v kapse 🙂
Trasa měří necelých 2,5 km a zdoláte ji za 40-50 minut. Fyzicky zdatnější i dříve. Počítejte s tím, že v době po dešti nebo v zimě bude trasa kluzká, a tedy náročnější.
RESTAURACE NA KLETI
Odměnou za úspěšný výstup na nejvyšší bod Blanského lesa v nadmořské výšce 1087 m. n. m. vám bude pohoštění v místní horské chatě.Pro nás to vždy bývá zážitek a jakási motivace. Naší odměnou bývá již tradičně malé pivo, česnečka, občas doplněná o chleba se sádlem či tzv. šmitcem!
V letních měsících je Kleť otevřená v týdnu od 10:30 – 17:00.Víkendy pak od 9:00 do 17:00. Aktuální informace ale vždy naleznete na jejich facebookovém profilu.
Odměna za výkon stojí za to - ikonický Budvar a česnečka
LÍBÍ SE TI OBSAH, KTERÝ TVOŘÍME?
ROZHLEDNA KLEŤ
Rozhled na vrcholu není jediným cílem návštěvníků. Jak již bylo zmíněno v úvodu. Motivem může být sport nebo tradice výstupu. Jako turista, který ještě na Kleti nebyl ovšem doporučujeme po zdolání vrcholu postupovat dále až na 18 metrů vysokou kamennou rozhlednu.
Rozhledna nemá otevírací dobu. Lze ji navštívit kdykoliv. U vstupu je instalovaný turniket s platebním terminálem. Žádnou živou obsluhu tedy neočekávejte.
Vstupné tuším stojí 30 Kč pro děti a 60 Kč pro dospělé.
PÁR Zajímavosti na závěr
Věděli jste, že rozhledna Kleť je nejstarší kamennou rozhlednou v ČR? Nechal ji vybudovat v 19. století kníže z rodu Schwarzenbergů pro soukromé účely.
Co mám ale vůbec nejradši, jsou výhledy při východu či západu slunce na alpské vrcholky. Za velmi příznivých podmínek je lez vidět samozřejmě i přes den, ale užít si tu atmosféru časně z rána nebo při západu slunce je skvělý zážitek.
Když jsme s kolegy hledali místo, kam zamířit v době válečného běsnění na východě Evropy, spočinout, dát si mediální detox a nabrat nové síly, směřovala naše pozornost k malému evropského ostrovu, který legislativně patří k Itálii. Vždy jsem měl k Itálii averzní postoj, první minuty na půdě Sicílie, ale kompletně změnily mé vnímání Itálie jako celku. Jak konstatoval kolega: “Itálie má úplně všechno – hory, moře, vulkány, historické památky, vinice…”. Sicílie na vlastní pěst i díky levným letenkám byla velmi dobrou volbou.
Odstupem při psaní těchto řádků vzpomínám s úsměvem na svůj první dojem. Popsal bych ho slovy “Řízený chaos asijského formátu v Evropě, kde je svět ještě v pořádku”.
Na Sicílii se dostanete letecky přímým spojem z Vídně/ Prahy do Catanie, případně z Prahy do Palerma a opačně. Ani na jednom místě neprohloupíte, tedy pokud se hodláte zdržet více než 2 dny.
V případě, že máte omezený čas doporučuji letět do Catanie a hned Vám sdělím proč.
Tápeš při hledání letenek? ✈️ Ukážeme ti jak na to 🙂
Tápeš při hledání letenek? ✈️ Ukážeme ti jak na to 🙂
1. KATÁNIE
Katánie byla výchozím bodem pro všechny další výlety po východním pobřeží Sicílie.
Město nabízí větší možnosti než například Palermo. Zároveň na mě působilo klidněji ve smyslu pocitu bezpečí.
Pro ty, kteří se chtějí vydat na vulkán Etna je město ideální. Nečekejte žádné hipsterské kavárny, ale pravou atmoféru Sicílie dokreslenou nepořádkem a chaosem na ulicích, který Vás ale uklidní.
Photo: filipblaha.cz
2. TAORMINA A OKOLÍ
Photo: filipblaha.cz
Photo: filipblaha.cz
Photo: filipblaha.cz
Neměl jsem žádné očekávání, protože jsem si v předvečer přečetl, že je Taormina perlou Sicílie. Díky širokým plážím se tato oblast stala žádanou pro turisty. V článku se ale zapomněli zmínit o tom, jak krásná Taormina a její okolí mimo moře je. V létě bude výlet po městečku a šlapání po stezkách na různé vyhlídky velmi bolet. Autem z Katánie cesta zhruba na 1,5 hodiny. Autobusem to bude podobně.
3. VULKÁN ETNA
Dominanta celého východního pobřeží, která si říká o zdolání už při pohledu na ní z letadla. Vlastní iniciativou se můžete do posledního povoleného místa v nadmořské výšce cca 1900 m.n.m. V tomto bodě můžete stále bez zaplacení jediného eura průvodcům navštívit Silvestri craters. Pro výstup na samotný vrchol vulkánu Etna je více než doporučeno využít služeb průvodců. Můžete i na vlastní pěst, ale pokud nejste zkušení, neblněte. Více o výstupu na Etnu zde.
Photo: filipblaha.cz
Photo: filipblaha.cz
4. SyRACUSA
Photo: filipblaha.cz
Do Syracus jsme dorazili až při západu slunce. Kromě krátké procházky ulicemi města, jsme strávili poslední paprsky na pobřeží u Castello Maniace, které bylo bohužel zavřené.
Určitě neprohloupíte, když zde strávíte odpoledne, případně spojíte výlet s další historickou památkou zapsanou do UNESCO a tou je město Ragusa.
V Syracusích musím doporučit velmi útulnou a chutnou restauraci v centru města A Putia. Velmi chutné italské pokrmy v ceně okolo 7-10€ za porci.
5. rAGUSA
Naše první zastávka po zapujčení auta byla ve městě Ragusa, kde je dominantou propojení staré a nové části města. Velmi příjemná procházka cca 5 kilometrů z centra nového města až do centra starého města s mnoha vyhlídkami na obě strany.
Ze starého města se poté můžete dostat veřejnou dopravou zpět do centra nového města.
Ragusa, Siracusa, Modica, nebo také Noto mají jedno společné. Stále se opakující stavby, kostelíčky, historická centra. Na první pohled je to krása, která se ale s každým dalším městem okouká.
Photo: filipblaha.cz
6. PALERMO
Poslední zastávkou byla touha poznání mafiánské kultury v proslaveném Palermu. Bohužel jsme nestihli návštěvu městečka Corleone kvůli časovému presu, kde se datují začátky mafie.
Palermo jako takové má velmi pohledné centrum města, které za denního světla působí přátelsky, životem a příjemným dojmem. Posedávat v parčících a kavárničkách by se zde dalo celý den. Večerní procházky na mě působily až děsivě.
Na cestách se snažím dodržovat určitá pravidla, abych předešel případným nedorzuměním – okradení, konfliktům. Právě zde jsem měl ten pocit, když jsme sešli z hlavní ulice. Možná subjektivní pocit, nicméně ten podpořil i fakt, že se Palermo od uprchlické krize proměnilo na “uprchlické” centrum.
Photo: filipblaha.cz
Všechny tyto místa jsme měli možnost navštívit. 4 dny jsou na objevení celé Sicílie málo, stačí ale k tomu poznat, v jaké bublině žijeme, a jak je život diametrálně odlišný od toho, co každý den konzumujeme z médií. Cením si každého cestovatelského blogu, který nám při plánování naší cesty pomohl, protože právě na těchto blozích najdete ty reálné, subjektivní dojmy a zkušenosti, díky kterým si můžete poskládat ucelený obrázek toho, jaká skutečně daná destinace/ oblast Vaší cesty je. Objevte i vy Sicílii na vlastní pěst a podělte se s námi o vaše zkušenosti!
Pár tipů na závěr
Kdy na sicílii vyrazit
Pokud se na Sicílii vrátím, rozhodně bych volil období mimo léto, tedy jaro/ podzim. Počasí začátkem března je více než příjemné. Denní teploty okolo 15 stupňů a stále svítící sluníčko. Zároveň bych letěl na více než týden, ideálně na 14 dní, půjčil si auto a celý ostrov projel křížem krážem. Sicílie na vlastní pěst si nejvíce tedy užijete na jaře a na podzim.
PŮJČENÍ AUTA
Velmi dobrou zkušenost máme s půjčovnou aut Centauro, kde jsme nemuseli disponovat kreditní kartou pro zapujčení. Půjčovna sídlí na letišti. S personálem je skvělá a rychlá domluva. Vrácení proběhlo tak, že jsme zaparkovali, paní si zkontrolovala obsah nádrže, odevzdali klíče a šli pryč.
Pokud si nechcete auto půjčovat můžete cestovat autobusem nebo vlakem. Překvapilo mě, jak dobrá infrastruktura veřejné dopravy na Sicílii je. Přepravovali jsme se z Catánie do Palerma a autobus vždy vyjel na minutu přesně, stejně tak přijel na čas do cílové destinace. Dobré zkušenosti při přesunu mezi městy mám s portálem omio.com(bezepčné platby za jízdenky, snadné vyhledávání jízdenek a přehledné prostředí). Naleznete zde spoje vlakové/ autobusové.
Photo: filipblaha.cz
UBYTOVÁNÍ NA SICÍLII
Ubytování jsme řešili skrze Booking, stalo se nám, že hostitel při osobním setkání navrhnul rezervaci na Bookingu zrušit a nabídnul nám nižší cenu, pokud zaplatíme cash. Booking si účtuje provizi až 30 %, což je věru hodně. Jinými alternativami může být Airbnb, Trivago anebo portál Agoda.
PLACENÍ NA SICÍLII
Ve všech restauracích můžete platit kartou. V malých obchůdcích je to obdobné. U street food stánků a na trzích se platí pouze hotovostí. Veřejnou dopravu zaplatíte téměř vždy oběma způsoby. Letištní transfery taktéž. Pokud ale budete vybírat hotovost vybírejte vždy u ověřených bankovních institucí. Rozhodně se vyhněte pochybným ATM´s. Velmi dobře vysvětluje pochybnost těchto výběrových automatů Janek Rubeš ve videu na kanále Kluci z Prahy.
Velmi povedenou alternativou, kterou na cestách využívám nejvíce je Revolut – levné převody měn z CZK na EUR a zároveň můžu platit pohodlně přes telefon. Určitě vyzkoušej.
Když jsem na konci září roku 2020 odlétal do řeckých Atén, abych zde rozšířil na dalšího půl roku své studijní obzory, první věc, která mě zaujala ještě, než jsme přistáli, bylo právě pohoří Olymp. Ti z Vás, kteří pravidelně létají nebo alespoň jednou letěli, ví, jaké to je, hledět z okénka (když máte to štěstí) při přeletu velkých pohoří. Jediný pohled oživil i dávno zapomenutý sen z mého skromného bucket listu – výstup na Olymp.
Určitě si každý z Vás vedete svůj bucket list. I já mám ten sůvj a občas do něho nahlédnu. Obzvlášť na začátku roku a pak průběžně do něj zapisuji zážitky a sny, které bych chtěl jednou zažít. Určitě doporučuji vám všem si takový bucket list udělat.
Bylo září, teplé dny v Aténách střídaly bouřky a do toho panovala neklidná situace díky covidu, která se stupňovala. Jak dny ubíhaly, plánování výstupu na Olymp bylo intenzivnější. Čas, kdy by bylo možné na Olymp vystoupit bez použití horského vybavení, se krátil. S koncem října měly přijít první sněhové radovánky, kterých jsem se rozhodně účastnit nechtěl.
Měl jsem to štěstí, že jsem narazil při seznamovacím srazu na dvojici sympaťáků. Ti stejně jako já byli mimo hlavní skupinku všech studentů. S Guvenem z Rakouska a Richardem z Litvy jsme se dali do řeči prakticky hned. Hlavními tématy byly naše osobní zpovědi, II. světová válka a samozřejmě mladistvé pohledy na život.
Klukům jsem po pár dnech představil nesmělý plán výstupu na Olymp, včetně cesty a náročnosti. Překvapivě souhlasili a byli stejného názoru jako já – „Budu mít tuhle příležitost znovu?“. Richard ještě před cestou oslovil spolužačku ze třídy a neohrožená parta byla kompletní. Hodilo se to i kvůli rozmělnění nákladů celé výpravy.
Po vzoru Hanzelky a Zikmunda jsme tak vyrazili vstříc dobrodružství a neznámu. Vše začalo v autopůjčovně na okraji Athén, kde na nás čekal Hundai i10. Má tupost naše časové plány posunula o hodinu dál. Propadl mi řidičák a nebyl jsem navíc majitelem kreditní karty. Kdybych putoval sám, zde by mé dobrodružství končilo a spíš než jako Hanzelka a Zikmund bych skončil jako spráskaný pes s polámaným sebevědomím.
PLÁN CESTY VÝSTUPU NA OLYMP
Litochoro leží na samém úpatí Olympu, ale není to zároveň výstupní bod! Ten se ukrývá 18 kilometrů severně a o 800 výškových metrů výše na parkovišti s názvem Prionia. Nachází se zde také restaurace, kde můžete po náročném výstupu odměnit své rozlámané tělo. Výstup na Olymp je dlouhý 9,2 km, přičemž musíte zdolat převýšení 1848 metrů.
Cesta z parkoviště Prionia pokračuje po modré doRefuge A “Spilios Agapitos”, což je také poslední možné místo na načerpání pitné vody! Refuge není v provozu po celý rok. Stefanos jej provozuje od konce dubna do první velké sněhové nadílky.
Z přístavních Athén jsme vyrazili po dálnici na sever do 400 kilometrů vzdáleného města Litochoro. Celou cestu nás Gueven zásoboval střídavě klasickou hudbou a skupinou Rammstein, což ocenil hlavně Richard. V Litochoru jsme strávili noc v apartmánu rezervovaný přes booking. Shodou okolností je apartmán oblíbený u mnoha Čechů, což jsem zjistil záhy, když nás vítal majitel Yiannis s úsměv a frází: „Ahoj, jak se máš?“. Apartmán je krásný, hostitel skvělý a v docázkové vzádlenosti je skvělá pekárna!
„Jako správný cestovatel s sebou nosím i něco dobrého, převedeno do řeči normálních lidí – nosím s sebou chlast. Ten přišel vhod, když jsme si se Stefanosem připíjeli. Stefanos svým dojmem prvně působil jako jeden z mála turistů, kteří chtějí zdolat peak. Po pár minutách konverzace nás uvedl v omyl s tím, že refugi sám provozuje. Česko, stejně jako Yannis, znal velmi dobře, obzvlášť České Budějovice mu utkvěli v paměti. Stefanos se živí mimo sezonu jako řidič kamionu. Po celé Evropě rozváží vše, co mu naloží. Jednou se tak vydal i do Českých Budějovic s ocelovou konstrukcí.“
z Refugi na vrchol skala
Z Refugi poté přichází ta nejnáročnější část výšlapu. 2,6 kilometrů dlouhá trasa s výškovým převýšením 808 metrů nám zabrala zhruba hodinu a půl. Tím jsme stanuli na vrcholu „Skala“, který je přímo naproti nejvyššímu vrcholu Mykitas (nejvyšší bod pohoří Olymp). K zdolání Mytikasu už bude potřeba základní horolezecké vybavení – helma a jistící lano. Každý, kdo z vrcholu Skaly mířil na Mytikas byl takto vybaven.
Kvůli časovém schodku, který jsme postupně získali díky zapomenuté vodě Richarda v základním táboře a našeho návratu pro ni, nebo díky špatnému fyzickému stavu Guevena, který nám v podvečer příjezdu do Litochora vyprávěl, jak lozí po vrcholcích Alp, ale právě teď už fakt nemůže, jsme nabrali zpoždění a na vrchol tak dorazili hodinu a půl před západem slunce.
TIP: Doporučuji vyrazit opravdu časně z rána, abyste měli dostatek času na celý výstup i sestup. V letních měsících tento problém odpadá, pokud ale plánujete výstup na podzim nebo v termínu jako my, vyrazte ještě před východem slunce.
"na vrcholu" olympu
Na vrcholku jsme se zdrželi a užívali si ten pocit vítězství a samoty. Osobně mám nejraději tu cestu před dosažením vrcholu. Emoce jsou v tu chvíli pro mě nejsilnější, užívám si každý krok a stále více prahnu po tom, co mě tam čeká. Čas byl ovšem neúprosný. Naše vybavení těžko obsahovalo čelovky. Navíc, když jsme počítali ztráty po bitvě s vrcholem, hrál v náš neprospěch zdeformovaný Gueven, kterému hrozilo, že mu nohy každou chvíli vypnou. A skutečně vyply.
Cesta dolu to byl teprve oříšek. Málo lidí si uvědomuje ten úděl, ale pokud někam vystoupáte není vyhráno, musíte i sestoupit. V případě lanovky je to jiná, tady žádná nebyla. Zhruba u refugi nám Gueven sdělil, že už dále nemůže jít, což ilustroval i dřevěný klacek o který se opíral. Slunce v tu dobu už zapadalo.
Ujistil nás, že si chvilku odpočine a dožene nás. Jak moc si potřebuje odpočinou jsme zjistili záhy. Když jsme dorazili na parkoviště, byla už tma. „No connection“ nás odstřihlo od jediného možné spojení s Guvenem a Richardem, kteří se ani po půlhodině neobjevovali. Rozhodl jsem se, že jim půjdu, respektive poběžím naproti. Zastihl jsem je po dvou uběhnutých kilometrech. Gueven sotva šel, proto ho musel Richard podpírat. Scéna jak z akčního filmu, kdy je jeden raněný a druhý mu pomáhá.
V tu dobu už bylo zhruba osm hodin večer. Zbylé dva kilometry jsme s Richardem nesli střídavě Guevena na zádech, abychom dorazili na parkoviště, co nejdříve. Prvotní hněv na Guevena opadnul a ty dva kilometry jsme se řehtali jako nikdy.
Silné zážitky formují přátelství. Proto můžu říct, že s Karlem máme silný přátelský vztah, zažili jsme spolu krásné, ale i krušné situace, které se musely společně řešit. Každý má nějakého svého nejlepšího přítele, nejsou jich desítky, někdy je napočítáte i na prstech. Pro mě to jsou lidé, se kterými mám specifické a silné zážitky. A i přesto, že společně nejsme v kontaktu každý den, někdy i týdny, vím, že jsme skuteční přátelé. To nemusí platit o lidech, se kterými se potkáváte denně.
Gueven jako čestný muž uznal svou hloupost, sklonil se před Čechem a Litevcem, což jsme s Richardem brali jako zadostiučinění jeho utrpení, a stejně tak jsme to brali jako konečné vítězství nad Rakouskem 😊 Odměnou nám byl gyros v Litochoru, na který nás všechny Gueven pozval. Do Athén jsme dorazili okolo druhé hodiny ranní. Díky tomu, že jsme byli zahraniční studenti a s výmluvou špatné informovanosti, nás také vojenská hlídka bez problému pustila do města.
Řeknu Vám vidět prázdné centrum Budějovic byl pro mě jeden z nejsilnějších zážitků, které jsem měl v pandemii možnost vidět. Vidět prázdné centrum Athén, bylo spíš apokalyptické než radostné. Temné ulice, pofiderní lidé potulující se po ulicích a ticho téměř čtyř milionového města.
Tápeš při hledání letenek? ✈️ Ukážeme ti jak na to 🙂
Tápeš při hledání letenek? ✈️ Ukážeme ti jak na to 🙂
VHODNÉ VYBAVENÍ NA CESTU
Na jednodenní výstup na Olymp velmi doporučuju dostatek pitné vody. V letních měsících dosahuje teplota na vrcholu i 32°C, níže to může být i více. S vodou se váže i dostatek energie, která lze doplňovat tyčinkami a nějakou svačinou. Samozřejmostí je obuv s pevnou podrážkou. Nemusí to být vyloženě pohorky, postačí sportovní obuv. Cesta je dobře udržovaná a i přesto, že poslední úsek je velmi strmý a téměř celý po kamenech, nejsou to ostré kameny, ale taková „drť“.
Doporučuju si také na výstup na Olymp stáhnou mapu trasy do telefonu, po celou dobu od parkoviště není žádný signál! Na cestách používáme vždy srdcovku mapy.cz
Dobré oblečení v závislosti na počasí. 24. října, kdy jsme na vrchol šplhali, bylo bezvětří, a jak můžete vidět stačila mi lehká bunda. Sluneční brýle nesmí chybět.
počasí na cestě
Pokud plánujete dopředu, doporučil bych zhruba týden předem zjistit aktuální stav počasí. Určitě bych Se nevypravil na vrchol, pokud má být oblačno nebo jinak zhoršené počasí. Opravdu nic neuvidíte, navíc ve zhoršených podmínkách se hůř jde. Terén byl i za sucha dost kluzký. Vyplatí se výšlap načasovat!
Na stránce Mount Olympus Climatenajdete přehledný vývoj počasí v jednotlivých měsících.
Pokud plánujete dopředu, doporučil bych zhruba týden předem zjistit aktuální stav počasí. Určitě bych Se nevypravil na vrchol, pokud má být oblačno nebo jinak zhoršené počasí. Opravdu nic neuvidíte, navíc ve zhoršených podmínkách se hůř jde. Terén byl i za sucha dost kluzký. Vyplatí se výšlap načasovat!
Na stránce Mount Olympus Climatenajdete přehledný vývoj počasí v jednotlivých měsících.
Proč mě tolik lákalo stanout na vrcholu Olympu? Jako dítě jsem měl nejraději sbírku Sarých řeckých bájí a pověstí od Eduarda Petišky. Snad všechny báje jsem přepisoval do čtenářského deníku a nyní jsem si jedni takovou báji zažil na vlastní kůži. Dle řecké mytologie sídlí na Olympu starověcí bohové v jejichž čele sedí nejmocnější bůh Zeus. Své sídlo zde nalezl Zeus po válce bohů s Titány. Po bitvě se bohové usídlili právě na Olympu a Titáni na hoře Othrys.
Homér tvrdil, že na Olympu nikdy nefouká vítr, neprší, ani nepadá sníh a že hora tone v nádherném světle. Ve své Odyssei to zmiňuje takto: „…Olymp, sídlo bohů domnělé a věčné, jež bouře nikdy nebičují, déšť nepromáčí a sníh nezasype. Jen klid a mír a nebe bezoblaké zde září za nejčistšího dne. …Tam se jeho božští obyvatelé veselí navěky.“
Chcete nebo možná toužíte navštívit Český Krumlov, ale kromě majestátného zámku nevíte, co byste v tomto překrásném městě dělali víc? Na otázku, co navštívit v Českém Krumlově jasně odpovíme! Právě teď „kvete pšenka“ pro každého horlivého návštěvníka, který si chce užít město relativně pro sebe bez přeplněných uliček turisty.
Pro člověka, který poprvé přijíždí do Krumlova bude jistě „must see“ státní zámek. Zámek samotný je poměrně rozlehlý a nabízí mnoho míst, které stojí za to vidět a patřičně si užít. Při otázce, co navštívit v Českém Krumlově bych jako první bych volil vhodný vstupní bod, kterým vaše prohlídka Krumlova začne.
Parkování v Českém Krumlově
Díky náporu turistů z let minulých má město mnoho záchytných míst, kde nechat dopravní prostředek. Pro ty, co přijíždí vlakem/ autobusem o starost míň. Mapu parkovacích míst si můžete prohlédnout na obrázku.
Jakožto spořivý člověk jsem si dovolil poznamenat do mapy i místo, kde se dá parkovat zdarma. Z tohoto parkovacího místa budete u zámecké jízdárny zhruba za 5 minut 😊
Máme zaparkováno, jdeme dál. Možná už byste taky rádi konečně věděli, kam v Českém Krumlově vlastně jít. Dobře tedy, vy nedočkavci.
Ano, tento odstavec může působit až příliš šovinisticky, nicméně já si ho nemohl odpustit 😀
#1 Naučná stezka okolím Českého Krumlova
Nyní je na místě si říct, kolik máte na prohlídku města času. Pokud nejste limitovaní, doporučil bych projít si naučnou stezku, která začíná u Zámecké jízdárny, pokračuje přes Křížovou horu, povede vás přes útulné centrum Českého Krumlova, projdete celý zámek, a nakonec skončíte znovu u Zámecké jízdárny.
Naučná stezka nám trvala projít necelé tři hodinky, nechvátali jsme a na vrcholku Křížové hory jsme se stihli pokochat majestátným výhledem na město s Kletí v pozadí.
Celou trasu si můžete prohlédnout na mapě níže.
#2 Zastávka na Křížové hoře
Pokud se vydáte již zmiňovaným okruhem okolo Českého Krumlova, nemůžete tento skvost tyčící se nad městem minout. Právě z toho důvodu, že celou dobu jdete po rovince a zčista jasna se budete muset škrábat do kopce.
Na Křížové hoře se nachází kaple Panny Marie Bolestné a sv. Kříže. Díky dobrovolným správcům je tato kaple stále zachovalá. To není ale jediné. Stačí popojít před kapli a uvidíte, proč má cenu se sem škrábat.
Nikdy jsem neviděl Český Krumlov z druhé strany a jako kdyby byl na dlani. Vždy pouze výhledy ze zámku na městečko. Člověk by dokázal na té vyhlídce sedět klidně celé dopoledne. Proto určitě stojí za to, zařadit toto místo do seznamu co navštívit v Českém Krumlově.
TIP: Pokud zde chcete strávit více času, poproste vaši svačinářku (přítelkyni, parťáka), ať připraví nějakou svačinu. Hodí se.
STORY TELLING: Moje svačinářka je Zdenička.
Z kaple na vrcholu se poté vydáte po modré značce až do centra Českého Krumlova. Nejde se ztratit. Teda jde, ale chce to opravdu mnoho práce.
#3 Zámek český krumlov
Když mi bylo asi 10 let sjížděli jsme s rodiči Vltavu. Váže se k tomu i krásná vzpomínka na zámek. To v té době bylo na Vltavě ještě hodně vody. Rodiče jakožto zkušení kanojáři si dali za cíl, že jez pod zámkem sjedeme. Pamatuji si už jen to, že když jsem se po překlopení vynořil z vody, první, co jsem uviděl, byl ten čirý úkaz – Státní zámek Český Krumlov.
Na zámek se dostanete dvěma cestami. První od Zámecké jízdárny, druhá vede z centra. Zámek se dá krásně projít přes nádvoří a zároveň se vám nestane, že byste se vrátili na původní místo tou samou cestou.
Na zámku jsme nikdy nebyli. Vlastně nás spíš baví očumování okolí zámku než to, co se ukrývá v něm. Pro horlivé návštěvníky a milovníky zámků přidáme aktuální ceník včetně okruhů prohlídky. Aktuální prohlídky s ceníkem.
#4 Centrum Českého Krumlova
Určitě neuděláte chybu, když se budete chvíli loudat uličkami města. Můžete tak zabloudit na náměstí Svornosti, poznat kostel sv. Víta nebo si užít výhledy na zámek z vyhlídkového místa v Horní uličce.
V centru města se pak nachází množství kavárniček a bister, kde si můžete odpočinout, užít si kvalitní kávu a dobře se nadlábnout. Z posledních zkušeností můžeme doporučit kavárnu Masná 130, nebo Café Kolektiv.Další kvalitní a ozkoušenou kavárnou je kavárna Kafemlejneks posezením u Lazebnického mostu. Sezení ihned u vody bylo dost dobrý.
TIP: Na cestách po Česku hodně využíváme gastro mapu Lukáše Hejlíka. Ne papírovou, ale aplikaci. Když nevíme, kam a zároveň se chceme dobře bavit tak je to volba č.1. Po celém světě pak používáme aplikaci Coffee Trip.
Kvalitní posezení a dobré jídlo si můžete užít v hostinci DEPO. Mají i zahrádku s výhledem na zámek. Chybu neuděláte, pokud se půjdete najíst do těchto restaurací – Papa’s Living nebo Bistro Topinka.
Připravili jsme pro vás mapu se všemi místy, které lze v Českém Krumlově vidět a navštívit. Mapu se všemi místy si můžete stáhnout do svého zařízení. Odkaz na mapu naleznete na konci článku.
Návštěva kavárny Café Kolektiv v podzámčí.
#5 Městským parkem a zpět po břehu Vltavy
Menší koncentraci lidí si můžete užít, pokud se vydáte do městského parku. Procházkou městským parkem se následně můžete vydat přes Rybářskou ulici podél břehu Vltavy až do podzámčí, respektive do centra města. V době, kdy jsme tudy procházeli jsem ale žádné fotky nepořídil. Někdy si ty hezké vzpomínky nechávám jednoduše pro sebe. Berte to jako malý tip.
#6 Co dalšího v krumlově navštívit
Pár tipů na zážitky bychom vám ještě zvládli dát, obzvlášť plánujete-li se zdržet v Krumlově déle. Aktivit je opravdu mnoho a jsou přehledně zpracované organizací Destinačního managementu oblasti ČK.
Za doporučení určitě stojí Museum fotoateliér Seidel. Pozvánku pro Vás má přichystanou samotné muzeum: “Vstupte a nechte se okouzlit místem, které skrývá příběh o počátcích fotografie, pohnutý osud průkopníků tohoto řemesla i fotografickou kroniku česko-německo-rakouského pomezí konce 19. a první poloviny 20. století.”
UBYTOVÁNÍ V ČESKÉM KRUMLOVĚ
Zdroj: Pension Largo
Jelikož bydlíme v Budějovicích v Krumlově se přes noc nezdržujeme. S dvěmi ubytování ale přeci jen zkušenost máme. Jednu noc jsme strávili ve spektakulárním penzionu v srdci Krumlova Pension Largo, který předčil naše očekávání.To bylo při jednom z mnoha randíček se Zdeničkou.
Druhou noc jsme pak strávili v “luxusnějším” ubytování Ultra premium apartments , které jsme dostali jako dárek. Apartmán byl kousek od centra města s výhledem na zámek a vířivkou na terase.
Přehledně zpracovanou nabídku ubytování v Českém Krumlově naleznete zde
#zadnaplacenaspolupracezatim
Mapa míst co navštívit v českém krumlově
Chcete mít mapu ve svém zařízení a nelistovat místa jedno po druhém? Stáhněte si naši mapu tipů, co navštívit v Českém Krumlově.
Úvodem vysvětlení proč turisty přeplněné Bali. Na Zélandu jsme byli více než čtvrt roku, z toho měsíc věnován cestování a tři měsíce práci na sadu a stavbě. Jeden by řekl, že cestování je svobodná volba, a proto bude dělat to, co ho naplňuje. Inu věřte, s lopatou v ruce se nám svět trošku točil před očima, a jak řekl jeden náš kamarád Tomáš: „Backpacker, tvrdý chléb má“.
Nejde ani o chléb, jako regeneraci svalů, o kterých jsme až do teď nevěděli. Zároveň čas Vánoc se raketově blížil a i přesto, že se Nový Zéland mění v období léta doslova v tropickou destinaci, raději jsme zvolili „úprk“ na tropičtější Bali. Spíš než cestopis rádi poukážeme na naší zkušenost a pohled, jak Bali vypadá očima dvou mladých chlapců zahalených stínem „kolonizačních“ Australanů.
KAŽDÝ BYL/ JE/ A BUDE NA BALI.
Tak to je. Pokud se vysloví Bali, představivosti se nekladou meze. Z větší části to bývá bordel, davy lidí, krásné pláže a až vysněná fotogenická místa.
Nyní si můžete přečíst náš komentář a berte to, prosím, tak, že jsme razili baťůžkářskou cestu. Náš budget nebyl velký, ale menší. Žádné resorty, přepichové restaurace, a co nejvíce času trávit venku s lidmi. Nepočítaje na Vánoce pronajatou vilu s bazénem, řadím mezi naše nejlepší pokoje ten s názvem DELUX se sprchou s jedním vodovodním kohoutkem a záchodem v jednom, včetně „anti-moskíta“ v podobě ještěrky a postelemi na zemi.
1. BORDEL, CHCETE-LI ODPADKY
Ošemetné téma trápící celou Indonésii a Asii obecně. Nejen plasty představují závažný ekologický problém, avšak iniciativa cestovatele ve spolupráci s dobrovolnickými organizacemi se stále více snaží udržet Bali „čisté“ a pro turisty pohodlné.
Záleží jakým způsobem dovolenou pojmete. S velkou pravděpodobností dovolená v luxusnějších resortech a okupovanějších oblastech bude znamenat minimální vystavení odpadkům. Na druhou stranu ti, co vyráží na Bali po vlastní ose (např. cestovat s batohem), budou vystaveni odpadkům více. Hlavně pak v odlehlých a méně civilizovaných částech ostrova. Běžně se stává, že při plavání nebudou plavky jediné, co Vás zahalí, ale i odpadky.
Paradoxně největším problémem nejsou turisté, ale místní obyvatelé, kteří nemají dostatečné znalosti k tomu, aby ochránili to nejcennější co mají, své vlastní dědictví.
2. DAVY TURISTŮ
Jak jsme již psali, na Bali je spousta lidí a překvapí Vás, že můžete narazit na kohokoliv (my potkali kuličku Leoše Mareše s manželkou a dívku Nikču z Moravy, kterou jsme neznali). Popularita exotické destinace neustále stoupá ať už kvůli odpočinku, zážitkům, nebo pro člověka ekonomicky příznivé země. Bali jde naproti západnímu stylu ať už zázemí, stylem ubytování, kuchyní, ale i jazykem.
Odproštěním se od známých oblastí (Kuta, Sanur, Seminyak, Canngu nebo severní Lovina beach) a obecně atrakcí, které lákají stovky návštěvníků denně, lze dosáhnout “svobody”, Známé oblasti mají svůj důvod proč se v nich zdržuje mnoho lidí a někdy přijde vhod užít si atmosféru onoho místa také.
Vhodné mít na paměti, že oblasti bez turistů jsou méně civilizované, a proto nejsou vhodné pro každého. Např. pro nás baťužkáře a přizpůsobivé jsou tyto oblasti rájem, ale popravdě jsme si rádi vychutnali snídani s kvalitní kávou v Canngu!
3. FOTOGRAFIE A SOCIÁLNÍ SÍTĚ
Co uděláte před příjezdem na dovolenou? Prohlédnete si na internetu krásně upravené fotky kdekoli to jen jde..
Je dobré počítat s tím, že místa vypsaná jako “TOP”, “Nejlepší pláže”, „Nice beach“, „Cheap girls“ nebo “kde trávit čas..” navštíví denně stovky lidí. Tyto místa bývají častokráte zpoplatněna vstupem nebo alespoň parkovným (chrámy, vodopády a vstupy na pláž), kde si každý chce urvat kus turistického bohatství a účastnit se šedé ekonomiky státu.
Bali a lidé spojeni s obchodní činností zde ví, jak uspokojit cílového zákazníka. Uměle vytvořené příležitosti pro pořízení fotografií a jejich následné sdílení je hlavně kvlaitní reklamou, což přiláká ještě více lidí. Jedno se musí nechat, vykouzlit světově známou fotku u chrámu Lempuyang, kde zázrakem stojíte na vodě jako Ježíš s pozadím tak vykresleným, že i Van Gogh by byl udiven, je skutečně nevídaný intrikářský kousek.
4. MÍSTNÍ OBYVATELÉ
Z našeho pohledu vřelí a usměvaví lidé, kteří se i díky víře (většina obyvatelstva vyznává hinduismus) snaží být za každé situace příjemní a pohostinní. Vyzařují úsměvem, pro druhého se rozdají a málo jim stačí k radosti. Věřte lidem, nebo se alespoň snažte věřit. Kde jinde nabít přesvědčení, že svět je ještě v pořádku, než v Asii.
Z jiného soudku. V turistických oblastech naleznete místní občany, kteří jsou přizpůsobeni na zahraniční chování a dokáží v mnoha situacích měnit tvář. Vlezlí prodejci nesmí být opomíjeni. Proslusá „mafie“ v okolí sopky Batur je světově známá a stejně ji každoročně naletí tisíce lidí, stejně jako my. Netřeba se lekat, jde jen o to, že na vrchol sopky se dostanete pouze s průvodcem. Ano, jde to i po vlastní ose.
Ve výsledku jsme vždy střetli zajímavé a přívětivé lidi. Prodejci dělají svou práci a stačí zdvořile odmítnout, pobavit se a jít dál.
5. ATMOSFÉRA
Už před příletem jsme věděli, že Bali bude trošku obyčejná a levná pohodovka. Máme za sebou pár výletů do exotických destinací, proto lehká skepse. Bali překvapilo a připravilo nám krásných 27 dní aktivně odpočinkové dovolené. Každý si vychutná čemu je nakloněn, a to je devízou Bali — rozmanitost a flexibilita.
6. ZPŮSOB CESTOVÁNÍ
Přepravovat se dá třemi způsoby: pronájem motorky, pronájem auta nebo taxi služby (průvodce).
Díky intenzitě a množství dopravních prostředků na silnicích se jeví doprava pomocí aut jako nejbezpečnější na úkor rychlosti a flexibilitě. Mimo taxi služeb lze využít i aplikae GRAB a GoJet, které jsou situované i pro skútry a kola.
Za nás určitě motorka (skútr). Celá Asie je stvořená pro motorky, a to z prostého důvodu. Počet lidí. Předavste si, že by každý Asijec měl auto, nebo dvě, tak jako tomu je v Evropě. To by došlo nejen ke kolapsu vepsaných zákonů, ale lidi by se zbláznili.
Motorka se dá půjčit kdekoliv v rušnějích oblastech. Cena pronájmu se odvíjí od délky a umu smlouvání (odkaz na článek), respektive nedělejte chybu, že hned kývnete na první nabídku. My jsme si půjčili na celou dobu pobytu motorku v Kuta rent bike za 75 Kč/den, ale posléze jsme zjistili, že to jde i levněji.
Nevýhodou motorky je bezpečnost, která se zdvojnásobí pokud jste dva. Nelezte na motorku pokud:
a) neumíte to viz. naše kamarádka, která nikdy neřídila skútr. Zkusila a skončila s dvanácti stehy na noční pohotovosti. Zároveň s ní tam skončil i náš pas, hotovost a část noci.
b) nemáte vystavený mezinárodní řidičský průkaz! Místní policie nemá sebemenší zájem o kontrolu mísntích lidí, i když občas je bizarní vidět dítě jako řidiče s dalšími dvěma stejně starými kamarády na motorce. To si položíte otázku, jestli na mísntím magistrátu není něco v nepořádku.Už jen, že zmiňujeme nějaký magistrát je absurdní. Zajímají se hlavně o zahraniční turisty, kteří často nemají žádné oprávnění k řízení.
Pokud jste z ČR a nemáte oprávnění na motocykly, ale pouze na auto, ke kterému se v EU váže i motocykl do 125 ccm s automatickou převodovkou, máte smůlu mimo EU. Ale víra, že vás nezkotrolujou je taky fajn ne?
viz. Policie pořádá na hlavních dopravních tocích hromadné zátarasy a zastavují každého cizince. Naše známá byla jendím ze zastavených, neměla papíry a výsledkem byla pokuta 500.000 IRD (cca 800 Kč)
Tip na závěr: Pokud přijdete do styku s místní policí kvůli nesmyslnému přestupku, papíry máte v pořádku a hrozí vám pokuta, nebojte se zakročit. Korupce je na Bali rozšířená (policisté jsou přeci jen lidi), což nám potvrdili i místní. Existuje způsob, jak se pokutě vyhnout. V momentě dohadování vyndejte mobilní telefon a začněte celý rozhovor nahrávat. Nás zastavila policie s velmi logickým důvodem, že stojíme na straně silnice a bráníme vozidlům projet. Odtáhli si nás strnou, vzali si registraci od motorky a hrozili pokutou 500.000 IRD nebo 250.000 IRD na místě. POZOR! NIKDY SI NENEHTE VZÍT KLÍČ OD MOTORKY a nikdy NEDÁVEJTE REGISTRCI A PAS Z RUKY!! Vytáhl jsem mobil, začal nahrávat a policista znervozněl. Vrátil nám registrace a my odjeli bez pokuty.
7. PLÁŽE
Bílý písek, azurová voda a usrkávání vody z mladého kokosu. Kromě posledního jmenovaného je nutné důkladně hledat nebo se smířit s realitou.
Kvalitu pláží udává počasí, hlavně po dešti je voda znečištěná větvemi a plasty. Druhým determinantem je příliv, což vlastně znamená, že žádné takové pláže na Bali skoro neexistují. Určitě je lepší vydat se na vedjleší ostrovy jako Nusa Penida, Nusa Lembongan, Gili Islands nebo blízký poloostrůvek Nusa Dua…
Doporučujeme z vlastní zkušenosti:
White sand beach u města Padang Bai
Lovina beach
oblast Sanur
Sawangan beach v oblasti Nusa Dua (zde jsou všechny pláže krásné)
8. CO SI NA BALI UŽÍT?
Vítáme Vás na Bali, užijte si vše, co Vás nadchne. Za nás rozhodně potápění v českém resortu OK Divers v oblasti Padang Bai, blbnutí s půjčenými kroskami na pláži u Canngu, šnorchlování nebo potápění s mantami, což je ojedinělé a nádherné!
Pronajmutí luxusního bydlení na pár dní za hubičku, surfování na hlavní pláži v Canngu. Najíst se v místních restauracích zvaných Warung a neposrat se. Místní doprava, tu především vyzkoušejte na skútru, přinejmenším Vás už nikdy nerozhodí malá dopravní zácpa.
Denní nebo několikadenní túra na jeden z aktivních vulkánů ať už to bude Gunung Batur nebo Gunung Agung. Zážitek začínající v nočních hodinách, kdy jedinou myšlenkou je rozšlapat budík a sám sebe zapíchnout, nicméně nahoře je zase svět v pořádku.
Výlety k překrásným vodopádům, útesové skoky, opičí les a nebo návštěvy chrámů.
Navštivte okolní ostrovy, které jsou dostupné z různých přístavních měst (víme o městě Padang Bai, nebo Sanur). Bohužel jsme na ostrovy nejeli, ale z vyprávění a fotodůkazů přátel jsme si jisti jejich bohatstvím a nezkažeností. Patří sem party ostrov Gili Air, kde ani policie neúřaduje. Nalézt se zde dá vše na co si člověk nakloněný k alkoholu, drogám a dobré muziky vzpomene.
Pozn: Gili Islands jsou celkem tři počínaje Gili Trawangan, Gili Meno a party ostrov Gili Air.
ZÁVĚREČNÉ SHRNUTÍ
Velikost ostrova není nijak zvlášť závratná, celý se dá projet v několika málo dnech. Zprvu jsme se obávali davů lidí, protože tím ztrácí oblast autentitu. I přesto, že každý den přiletí tisíce lidí, všichni se pozvolně rozptýlí po celém Bali a okolních ostrovech.
Naše jediné obavy byly, že čas, který jsme měli každý den utíkal při zmizmiňovaných kravinkách rychleji a rychleji. Sami posuďte zda aktivit je velké množství. Záleží, jakou cestu si zvolíte. Ve výsledku vždy vyjdou obě varianty win — win.
JESTLI BYCHOM SE VRÁTILI?
Stoprocentně, a to i z důvodu, že je to lepší než fyzická práce na stavbě. I když do milovaného Queenstownu se taky moc těšíme.
Karlík a Pišta
Pobavil Vás článek, donutil k zamyšlení nebo to byl pouze výplod dvou kluků s batohem na zádech? Budeme rádi za jakoukoli zpětnou vazbu a sdílení. Další recenze a články z našich cest můžete sledovat v sekci „Recenze“ a „Blog“ nebo na našich sociálních sítích. Pokud Cestujete s batohem ať už po světě nebo v naší rodné zemi a vásnivě své cesty sdílíte, přidejte hastag #cestujsbatohem a přidejte se k nám!
