Santiago de Compostela – téměř každý o něm slyšel. Každý si dokáže matně vybavit, že to má jistou spojitost s pěší poutí, někdo má přátele, kteří tuto pouť šli (někteří i vícekrát po různých cestách) a někdo tuto pouť dokonce prošel. Vzhledem k tomu, že polykat dávky na kole nás nebaví, rozhodli jsme se, že si “malý pěší sen” splníme také.
Existuje několik variant cest, jak si nejnavštěvovanější pěší pouť projít a spočinout před Catedral de Santiago v Santiagu de Compostela. Existuje taky plno důvodů, proč se lidé na tuto pouť vydávají, co chtějí na cestě najít a někdo prostě jde, protože chce jít a nepotřebuje k tomu důvod.
Tým cestuj s batohem (opravdu tak nazývám dvoučlenný tým složený z dvou obyčejných kluků z jižních Čech – Karla a Pišty) dostál změn. Na cestu místo Karlíka vyráží další členka Zdenička, která ne že by chtěla, ale musí jít (protože má přítele Pištu, který je neustále nevrlý a navíc blíženec)
Kecy na úvod: Jak se zrodila myšlenka
Už na Zélandu vznikala myšlenka jít pár set kilometrů z bodu A do bodu B. Prakticky nejdostupnější cesta, nebo pouť, která je výborně značená a pro nováčky přívětivá, je právě cesta do Santiaga.
Na výběr byly i jiné šmakovky jako Pacific crest trail, přechod GR20 nebo přechod České republiky po nově vytvořených severních a jižních stezkách.
Hlasitá myšlenka je něco, co přiměje člověka nad věcmi přemýšlet. Někde něco plácncete, trošku se tím zavážete a pak Vám to nedá… Hledáte, zajímáte se a nakonec si řeknete: “To je něco, co mi dává smysl”, i když to smysl pro mnohé nedává. Obzvlášť pro konzervativní okolí, které stejně ale na konec řekne – znám lidi, co to šli a prý to byla pecka, nebo – to je můj kluk/ holka, on/ona to ušel/a.
Zdenička tak k Vánocům dostala dvě letenky do Bilbaa, které nám měly otevřít dveře k zase jiným zážitkům. Přišla korona. Ta zabila i další dobré nápady, které jsme měli. Napříkald založit si cestovatelský blog.
Ale dost bylo frkání… Pojďme k tomu, co Vás zajímá.
VYBER SI, CO TĚ NEJVÍCE ZAJÍMÁ A PŘIPRAV SE NA NOVÉ ZÁŽITKY
NAŠE TRASA S ETAPAMI
Vše směřujeme ke Camino del Norte, ale i na jiné cesty Vám dáme odpověď. Právě Camino del Norte byla trasa, kterou jsme si zvolili.
Naším výchozím bodem byl Santander. Víceméně jsme se řídili v první polovině webovými adresami Gronze.com. Nemusíte se držet striktně napsaných etap, může se stát, že jeden den se Vám bude chtít jít víc, někdy míň. Důležité ale je nic „nepřepálit“.
Na cestě nám vznikl problém. Počítal jsem, že celou pouť půjdeme 20 dní a zároveň, že bude dlouhá cca 540 km. Opak byl pravdou. V Mapy.cz jsem při plánování zaškrtl typ pěší trasy „krátká“ na místo „turistická“ a zároveň jsme měli pouze 19 dnů, protože dvacátý den jsme odlétali domu již v 7 ráno.
Původn plán byla takovýto…
Poučka zní, opatrně, když budete plánovat 😊
Výsledek byl takový, že z Gijónu jsme museli jet autobusem do města Cadavedo, odkud jsme v cetě pokračovali. Autobusem jsme si ušetřili necelých 65 km. Nakonci celé pouti jsme byli rádi, že jsme toto rozhodnutí udělali.
ODKUD JSME LETĚLI A CENY LETENEK
Na úvod malý příběh s letenkami. Možná pro Vás bude motivací a dodáním sil s tím si plnit sny, možná Vás utvrdí v tom, že létat je teď složité, ale ne nemožné.
Zakoupený let do Bilbaa se společností Eurowings byl 2 měsíce před odletem zrušen, peníze vráceny. Nebyla motivace letět, ani vyhlídky nebyly růžové. V květnu se situace zlomila, znovu jsme, ani nevím jak, našli motivaci, zařídili si znovu volno a koupili znovu letenky. A bum bác, let znovu zrušen. Když už ale dojdete tak daleko, jste si téměř jistí, že to musí klapnout. Nejde o peníze, ty se vydělají, ale o to, že si chcete ukrojit svůj kousek „dobrodružství“ tam ve světe, a že právě teď se to musí stát, pak budou takové ty maličkosti… dům s hypotékou xxx milionů, děti, které se o sebe samy nepostarají, jo a taky věk, který stále přibývá.
O pár dní později jsme našli nový let, přímý a za ještě lepší peníze. Miluju kapitalismus a nízkonákladovku RyanAir, na kterou stejně budu nadávat, protože nedávají pití a jídlo zdarma!
Back to the business.
Plánovat let hodně ovlivní skutečnost kolik máte času, potažmo jak moc se cítíte, že zvládnete. Poté máte tyto možnosti:
San Sebastian – Pokud chcete jít celou trasu Camina del Norte, musíte ze Sebastianu popojet autobusem do města Irun. Právě zde na španělsko-francouzských hranicích začíná pouť dlouhá 810 km.
Po cestě se můžete rozhodnout, zda se vydáte stále trasou Camina del Norte anebo svou trasu budete směřovat ne na Gijón ale Oviedo. Trasa přes Oviedo a dále se nazývá Camino Primitivo. Je více kopcovitá a náročnější a má stejné vyústění jak Norte.
Bilbao – Ukrojíte si z cesty 140 km, ale stále si užijete dostatek pobřeží, pláží a moře. Trasa z Bilbaa měří 665 km.
Santander – Náš výchozí bod. Trasa dlouhá 549 km. Z Vídně přímé lety. Je krásná v tom, že zažijete rozmanitost tří regionů. Nejprve Cantabria, následně Asturias a naposledy Galícia.
Gijón – Trasa dlouhá 345 km je stále dostatečně dlouhá pro splnění Compostelany a zároveň si ještě užijete moře a pobřeží, než se trasa stočí do vnitrozemí. A ještě zažijete krásu regionu Asturias, předtím než překročíte do Galície.
A další Camina?
Pokud hledáte odpovědi, kam letět v případě francouzské cesty, tak je asi nejlepší letět do Paříže a odtud TGV anebo do Montepileru a
vlakem do Saint Jean Pied de Port. V případě portugalské cesty Porto nebo Lisabon.
CO SI NA CESTU DO SANTIAGA ZABALIT
Této oblasti jsem chtěl věnovat obzvlášť pozornost. Na Zélandu jsme rok vystačili s 16-ti kilovou krosnou, tak proč k sakru váží ta krosna 10 kg na 20 dní a navíc na cestu, kde nepotřebuji skoro nic? Nějak takhle jsem si komentoval váhu své krosny, když jsem jí pokládal na letišní váhu, nebo každý další den, když jsem ji nesl na zádech.
Camino je ideální start pro ty, kteří chtějí zažít dálkovou pěší pouť. Zároveň je ideální v tom, že nepotřebujete nic. Řídil bych se proto podle Zdeničky, pro kterou to byla premiérová delší cesta.
POČASÍ NA CESTĚ A KDY VYRAZIT NA CAMINO
Vyrazit můžete kdykoliv, horší to bude s ubytováním, lepší zase s množstvím poutníků, které na cestě potkáte. Nejlepší období pro pouť je dle našeho názoru od konce sprna až po konec října. Na druhé straně od konce března do konce května.
Poté vypukne šílenství. Letní měsíce jsou ve znamení „boje o postele“. Většina států EU má prázdniny, lidé si berou nejvíce volna a vyráží na camino. Ostatně tady máte komentář od poutníka Milana, který šel v červenci portugalskou cestu z Porta. „Tam jsou lidi, hlavně v létě, který vstávají v půl 5 v 5, aby mohli vyrazit a do oběda mohli být v albergue a měli své místo jisté.“
Počasí v letních měsících u francouzské cesty je katastrofální. V tuzemsku dosahuje teplot až 40°C.
Lidé z Jihu Španělska jezdí na Camino del Norte se ochladit, protože tento rok tam byly noční teploty 30°C.
Obecně dle komentářů hlavně poutníků „zkušeňáků“ doporučujeme vyrazit na jaře anebo na podzim.
Buďte opatrní s tím, že už to nebude na přílišné spaní venku pod širákem, že nebude tolik albergue otevřených (i díky vlhkosti a zimě, protože ne všechna albergue jsou vytápěná), nicméně nabyjete dojmu, že máte Camino téměř pro sebe.
KDE KOUPIT CREDENCIAL
Před odjezdem jsem plašil, kde sehnat credecncial. Měl jsem obavy, jestli ho ve Španělsku seženeme. Zároveň jsem se ale dočítal, že české credencialy nejsou od roku 2016 uznávané. Nevím, co je na tom pravdy, nicméně mě to trochu rozhodilo. Od nákupu v ČR jsem tedy opustil.
A dobře jsem udělal…
Zdenička měla pod čepicí, a tak první kroky po příletu jsme směřovali do katedrály Santander, kde na nás čekal milý, starý pán v místnosti temné a vlhké. Přesně v katolickém stylu, seděl za masivním stolem a ihned věděl proč přicházíme.
Za 2€ nám vydal credencial a přidal k tomu i první
razítko! Jak tenhle pocit miluji, je jako droga.
Credencial jednoduše pořídíte v každé otevřené
katedrále nebo v kostele. Dále v albergues a informačních centrech. Credencial by Vás neměl stát více než 4€!!!
Zpátky do Čech. Pokud chcete být ale pro jistotu připraveni,
můžete takový credencial zakoupit na webu ultreia.cz za nějakých 110 Kč.
Musím ale říct, že hezčí první setkání na cestě jsme nezažili. Zdenička na toho milého zavalitého pána sedícího v tom šeru, vzpomíná dodnes.
SBĚR RAZÍTEK NA CESTĚ
Je to jako, když se začtete do knížky pozdě večer. Chcete si přečíst ještě jednu kapitolu, i přesto, že víte, že to ráno bude bolet… Přesně takové je sbírání razítek. Ze začátku máte radost, ale v čase je to „hon za razítky“ (v dobrém slova smyslu) a zároveň touha po tom mít, co nejhezčí razítka. S každou další zastávkou jsme horlivě čekali, co zde budou mít za razítko.
A když měli razítko nepěkné, byli jsme trochu smutní, že jsme raději „nešli spát“.
Lpěli jsme na pořádném natisknutí a vzhledu razítka. Nehnali jsme se za razítky, spíš jsme měli rádi ten pocit, že zase dostaneme razítko za odměnu.
Razítkobranní zažívá celé Španělsko. Razítko dostanete v každém baru, restauraci, albergue, informačním centru, klášteře a kostele anebo na nádraží.
Dodává to té cestě příjemné rozptýlení. Když se pak podíváte do té „žákovské“, je to krásný pocit. Zároveň vidíte přímo na vlastní oči, jak Vám cesta ubíhá, což bylo hlavně na konci hodně smutný 😊
ALBERGUES NA CAMINU
Spoléhali jsme na to, že vždy bude možnost spát v albergues. Zároveň jsme ale věděli, že ne vždy to budeme chtít, že si jednou za čas dopřejeme více soukromí. Jsme lidé, máme rádi sex a taky klid. Na to druhé jsme prvních pár dní moc nemysleli, ale pak se to zlepšilo. Tolik asi komentář pro páry 😊
Každé albergue je jiné, nejsou generalizované a nejsou vždy stejně levné/ drahé. V roce 2016 prý byla cena albergues poloviční. I díky komerci a inflaci se cena ubytování zdvojnásobila. Jak by řekl poutník zkušeňák – růst cenové hladiny je to raketový.
Každé albergue na cestě je označené ve webové aplikaci gronze.com. Krásně ucelený seznam albergues, které jsou aktuálně otevřené, jaký servis nabízejí, včetně kontaktů a informací o počtu míst ke spaní. Vymakanější albergue Vám nabídnou i snídani za příplatek, vyprání prádla, nebo i sušičku.
Téměř ve všech dostanete nemocniční jednorázové prostěradlo a povlečení na polštář. Doporučujeme si s sebou vzít spacák, ten nepůjčují.
eXISTUJÍ TYTO TYPY ALBERGUES
Donativo – označené písmenem D v aplikaci a jsou to takové, za které zaplatíte tolik, kolik uvážíte. V těchto místech naleznete asi to nejlepší, co lze na cestě zažít. Sympatické lidi, dobrovolníky, úkryt a tradici.
Právě tradiční poutnický večer a ráno jsme chtěli zažít. V naše prvním donativo albergue jsme dostali večeři a následně i snídani. Psal jsem o tom více v příběhu zde. Někteří lidé to dělají nezjištně, někteří to dělají také nezištně, ale je to zároveň zdroj jejich obživy.
Místa si v těchto albergue lze také rezervovat po telefonu.
Municipality – albergue zřizované městem. Velice levné (do 10€), místa ale nelze rezervovat. Kdo dřív přijde, ten dřív mele.
V soukromém vlastnictví – někdy hezky, někdy hůře vybavené albergues. Někdy drahé, někdy levné. Obecně se pohybuje cena od 10 – 15€. Rezervace možná téměř vždy.
Zároveň zde naleznete i kýžené razítko, vždy!
KOLIK JSME NA CESTĚ UTRATILI?
Tato kapitola bude hodně individuální. Každý poutník má svou představu o financích, které chce na cestě utratit. Ve výsledku může utratit více, nebo i méně. Jedete sami? Budete si vařit v albergues nebo jíst v restauracích?
To vše ovlivní cenu Camino, ale rozhodně je to něco k čemu bych se neupínal. Nejedete na pouť šetřit, ale poznávat, ochutnávat, bavit se… Prachy budou.
Celkově jsme si brali 300 € v hotovosti + jsme měli nabitou Revolut kartu, kterou jsem v průběhu dobíjel pomocí Apple Pay, abych poté směnil z CZK účtu na EUR účet. Na tři kliknutí jsme měli EURa.
Docela nás podělali letenky zpět do Prahy. Kupovali jsme je dopředu a v tu dobu nám přišla cena fajn. Když jsme pak kupovali letenky téměř na poslední chvíli do Santadneru, říkal jsem… „sakra ty nás okradli“. Někdo z Vás si jistě řekne, že v tom alespoň bylo pití. K sakru nebylo, ani jídlo! 😀
PS: Malá poznámka, že nechci za letenky nic je pravdivá. Zdenička dostala jednu cestu k Vánocům.
PS2: Pozornějším z Vás jistě neuniklo, že ke v tabulce na místo Pišty nějaký Pipeny. Ano, má druhá přezdívka kromě Pišty je také Pipeny a říká mi tak táta od mala. Jedináček.
UŽITEČNÉ APLIKACE A TIPY NA CESTU DO SANTIAGA
Asi by si každý měl projít svým „nekomfortem“. Nás tento nekomfort stál 38 km první den, protože jsme nevěděli, že existuje web GRONZE.COM, kde je krásně ucelený seznam albergues, které jsou aktuálně otevřené, jaký servis nabízejí, včetně kontaktů a počtu míst ke spaní.
TIP: Obzvlášť blíže blíže k Santiagu se vyplatí rezervovat si albergue dopředu. Využijte kontaktů, které u albergue jsou a rezervujte si své místo, ať předejdete překvapení, že nejsou lůžka.
Nám se to stalo téměř u konce. Ve městě Sobrado des Monxes
jsme nenašli žádné místo, ani když jsem volal den předem. Všechno bylo vybookované. „Naštěstí“ nabízeli i soukromý pokoj za dvojnásobnou cenu.
Co bychom to byli za Čechy, kdybychom nevyužívali na cestě aplikaci Mapy.cz. A pravda… nejlepší aplikace na túry to skutečně je!
Na kontrolu podniků, jmenovitě restaurací, barů a obchodů jsme používali Google Maps.
Jdete mimo léto? Pak se Vám bude hodit aplikace na kontrolu počasí. Asi nemáme tip na žádnou konkrétní, může se ale hodit, když si budete plánovat další den.
V neposlední řadě doporučuji aplikaci Revolut, díky které jsme ušetřili spoustu peněz na poplatcích za výběry anebo za nevhodné kurzy. Španělsko je velmi dobře připravené na platby kartou, téměř všude lze platit. Jednou se nám stalo, že jsme museli vybírat a i přesto, že máme ke kartě výběry z bankomatu zdarma, účtoval nám cizí ATM poplatek z transakce 3 % + nám dal docela špatný kurz.
HELE... Sleduj nás na instagramu
HISTORICKÉ POZADÍ CESTY DO SANTIAGA
V albergues anebo od vášnivých poutníků uslyšíte tento příběh více detailněji, vášnivěji a prožitek z něj budete mít větší. Pojďme se ale společně podívat, proč tato pouť vůbec vznikla. Je to příběh impozantní, interpretující důmyslnost tehdejších panovníků s důrazem na spiritualitu. Co o Caminu reálně víte? Že je to pouť od prahu svého domu a že v Santiagu čeká na poutníka rozhřešení? A co bájný „konec světa“?
„The Way of Saint James“, neboli „Camino de Santiago“
Počátek – Přibližně v roce 44 – 100 jsou po smrti Ježíše rozeseti po celé zemi všichni jeho apoštolové, aby kázali o víře a Ježíšovi. Právě Svatý Jakub je vyslán do Španělska, konkrétně do severní části Španělska Iberie.
V té době král Herod vydává příkaz Jakuba zatknout a popravit. Skutečně se tak stane v rozmezí let 44 – 100, kdy se Jakub vydává kázat víru do dnešní Galície.
Ostatky apoštola skupina učenců ukrývá do lodi vedené anděly. Ta urazí dlouhou cestu až na pobřeží dnešního Portugalska. Zde jsou ostatky uloženy do hrobky „někde“ v okolí dnešního města Padron.
Aspekt krále Alfonsa II
V 9. století pastevec Pelayo vidí na obloze uskupení hvězd, za kterým se vydává. Následuje ono znamení až k hrobu svatého Jakuba. Svůj objev sděluje biskupovi Theodorinovi, který nezahálí a objev tlumočí až do nejvyšších pater, králi Alfonsovi II.
Král Alfonso nechá vybudovat malou kapli okolo ostatků Jakuba a vydává rozkaz šířit informaci o tomto nálezu. Důvod je prostý. Španělsko v té době bylo ve stavu válčení a obléhání Araby. Křesťanství uvadalo s tím, jak Arabové postupovaly od jihu až na sever Španělska.
Křesťané ze starého kontinentu okouzleni příběhem, se vydávají na dlouhou pouť k ostatkům sv. Jakuba. S rostoucím množstvím poutníků vzniká první oficiální cesta – Camino Primitivo. Na počátku nového milénia se z cesty stává po vzoru poutních cest do Říma a Jerusalema křesťanská pouť.
Od 10. století se dle dochovaných dokumentů vydává ročně do Santiaga na 250.000 poutníků! Pro poutníky se buduje infrastruktura, nemocnice, mosty, kempy a hostince.
Pozn. Dnes je tento počet téměř shodný, proto je to číslo neuvěřitelné na dobu, kdy pouť vznikla.
Katedrála v Santiagu
Dnešní katedrála, jak ji poutníci mohou spatřit v Santiagu byla vystavena v roce 1211. 13. století bylo rekordní, co dopočtu poutníků. Každoročně zavítalo do Santiaga okolo půl milionu poutníků! Počátkem 16. století „camino“ upadá díky válečným konfliktům s Francouzi a Angličany.
Vytvoření cesty králem Alfonsem II. mělo hlavně politický pod kontext. V době stvoření bylo Španělsko okupováno Araby a vytvoření takové trasy znamenalo nejen přísun financí od poutníků, ale také rozšiřování křesťanství v severním pásmu Španělska, což se v budoucnu ukázalo jako klíčové v boji proti Arabům. Nejstarší cestou je často mylně uváděna Francouzská cesta. Ve skutečnosti je to Camino Primitivo (cesta mezi Francouzskou a Severní cestou).
Pouť, jak ji známe dnes, je trošku modifikovaná a upravená potřebám lidí. Proč se tedy lidé vydávají na pouť dnes?
Řešit osobní otázky, překonat své limity, plnit si sny, objevovat krásy zemí, které prochází nebo prostě jen jít a zažít něco „unikátního“. Doma se k takovému dobrodružství odhodlá málokdo. Jednou jsme takové malé dobrodružství zažili s Karlosem, kdy jsme ve 3 dnech přešli naší milovanou Šumavu (mohli byste si přečíst více, ale článek jsem ještě nenapsal).