Rubrika: Destinace

Výšlap na Kleť - ideální jednodenní výlet

Výšlap na Kleť: Vše, co potřebujete vědět

přidal Pišta

Výšlap na kleť

Život v již tak krásných Budějovicích si párkrát za rok zpestříme výšlapem na Kleť. Existují příběhy, kdy se lidé vydávají na Kleť denně, jiní zase pouze na Nový rok a někdo na ní nebyl vůbec. V tomto příspěvku se dozvíte, jaké jsou možnosti výstupu na Kleť, jaká odměna na vás na vrcholu čeká a na konec poodhalíme i pár zajímavostí o této dominantě Blanského lesa. Váš virtuální výšlap na Kleť právě začíná. Pojďme na to. 🙂

Kudy NA KLEŤ

Z Českých Budějovic máte na výběr několik možností. Tou nejčastější je využití auta. Bez větších překážek si zajedete až k úpatí Kleti a poté už můžete pohodlně a s úsměvem polykat dávky strmé cesty až na vrchol Kleti. Druhou možností je využití vlakové přepravy, konkrétně vlaku zvaný Šumavský expres. Jak už název napovídá, můžete se těšit na příjemnou vyhlídkovou jízdu tímto šinkansenem, který denně brázdí koleje od Budějovic až po šumavské Nové údolí. Vytrvalejší pak volí bicykl.

TRASY VEDOUCÍ NA VRCHOL KLETI

na kleť z českého krumlova

Vláčkem lze dojet z Českých Budějovic až do České Krumlova. Zastávka vlaku je na samém okraji Krumlova, odkud se lze ihned napojit na turisticky značenou trasu vedoucí až na Kleť. Cesta je pozvolná, nicméně delší oproti cestě z parkoviště v Krásetíně. Využít můžete hned dvě značené trasy. První vede kompletně po zeleně značené trase. Druhá trasa je kombinací zeleně značené, modře značené a červeně značené.

TIP: Pokud nejste z Českých Budějovic a plánujete u nás na Jihu strávit celý víkend, doporučujeme jeden strávit v okolí Krumlova. 

V obou případech ujdete stejně dlouhou trasu, tedy 6,5 km od nádraží v Českém Krumlově až na vrchol Kleti. Pokud nechvátáte a chcete si výlet na Kleť užít, můžete se zastavit na rozhledně Granátník. 

Říkáte si… no jo, ale já nechci jít tou samou trasou zpět. Není třeba. Z Kleti můžete pokračovat dále přes parkoviště v Krásetíně až do Holubova. I v Holubově šumavský expres zastavuje. 

Doporučujeme ale vhodně naplánovat čas odchodu z vrcholu Kleti, aby vám vlak neujel. I kdyby se tak stalo, můžete čas strávit v poctivé jihočeské restauraci pár metrů od železniční stanice. V Holubovské restauraci “Pod Kletí” vás pohostí dobrým pivem a fantastickými tvarohovými knedlíčky! 

Na kleť z parkoviště

Výšlap na Kleť jsme v prvních letech začínali převážně z parkoviště Krásetín. Důvodem byla časová úspora a jistá pohodlnost. Tuto trasu využívá drtivá většina turistů. Nejen proto, že si trasu velmi zkrátí, ale také proto, že z parkoviště je to pár metrů k lanovce vedoucí až na vrchol. 

Jako velký fanoušek lanových drah jsem ale tuto možnost nikdy nevyzkoušel. Stejně tak Zdenička, která trpí pro mne až “přehnanou” láskou k lanovkám. 

Parkoviště funguje 24/7. Denně pak od 9:00 do 17:00 zaplatíte za neomezené stání 50 Kč. Na parkovišti je stánek s občerstvením.  

TIP: Přijeďte před devátou a máte 50 Kč v kapse 🙂 

Trasa měří necelých 2,5 km a zdoláte ji za 40-50 minut. Fyzicky zdatnější i dříve. Počítejte s tím, že v době po dešti nebo v zimě bude trasa kluzká, a tedy náročnější. 

Východ slunce na Kleti

RESTAURACE NA KLETI

Odměnou za úspěšný výstup na nejvyšší bod Blanského lesa v nadmořské výšce 1087 m. n. m. vám bude pohoštění v místní horské chatě. Pro nás to vždy bývá zážitek a jakási motivace. Naší odměnou bývá již tradičně malé pivo, česnečka, občas doplněná o chleba se sádlem či tzv. šmitcem!

V letních měsících je Kleť otevřená v týdnu od 10:30 – 17:00. Víkendy pak od 9:00 do 17:00. Aktuální informace ale vždy naleznete na jejich facebookovém profilu. 

LÍBÍ SE TI OBSAH, KTERÝ TVOŘÍME?

ROZHLEDNA KLEŤ

Rozhled na vrcholu není jediným cílem návštěvníků. Jak již bylo zmíněno v úvodu. Motivem může být sport nebo tradice výstupu. Jako turista, který ještě na Kleti nebyl ovšem doporučujeme po zdolání vrcholu postupovat dále až na 18 metrů vysokou kamennou rozhlednu. 

Rozhledna nemá otevírací dobu. Lze ji navštívit kdykoliv. U vstupu je instalovaný turniket s platebním terminálem. Žádnou živou obsluhu tedy neočekávejte. 

Vstupné tuším stojí 30 Kč pro děti a 60 Kč pro dospělé.

Výhled z rozhledny Kleť

PÁR Zajímavosti na závěr

Věděli jste, že rozhledna Kleť je nejstarší kamennou rozhlednou v ČR? Nechal ji vybudovat v 19. století kníže z rodu Schwarzenbergů pro soukromé účely. 

Co mám ale vůbec nejradši, jsou výhledy při východu či západu slunce na alpské vrcholky. Za velmi příznivých podmínek je lez vidět samozřejmě i přes den, ale užít si tu atmosféru časně z rána nebo při západu slunce je skvělý zážitek. 

Když už budete na vrcholu stojí za to vidět i prostředí nejvýše položené hvězdárny na našem území.

SLEDUJ NÁS NA INSTAGRAMU

Co navštívit v Českém Krumlově

Co navštívit v Českém Krumlově

přidal Pišta

Chcete nebo možná toužíte navštívit Český Krumlov, ale kromě majestátného zámku nevíte, co byste v tomto překrásném městě dělali víc? Na otázku co navštívit v Českém Krumlově Ti jasně odpovíme! Právě teď „kvete pšenka“ pro každého horlivého návštěvníka, který si chce užít město relativně pro sebe bez přeplněných uliček turisty. 

Český Krumlov ze zámku

Kam v českém krumlově nejdříve?

Pro člověka, který poprvé přijíždí do Krumlova bude jistě „must see“ zámek. Zámek samotný je poměrně rozlehlý a nabízí mnoho míst, které stojí za to vidět a patřičně si užít. Jako první bych volil vhodný vstupní bod, kterým Vaše prohlídka Krumlova začne. 

Parkování v Českém Krumlově

Díky náporu turistů z let minulých má město mnoho záchytných míst, kde nechat dopravní prostředek. Pro ty, co přijíždí vlakem/ autobusem o starost míň. Mapu parkovacích míst si můžete prohlédnout na obrázku. 

Detailní informace pak naleznete zde.

Jakožto spořivý člověk jsem si dovolil poznamenat do mapy i místo, kde se dá parkovat zdarma. Z tohoto parkovacího místa budete u zámecké jízdárny zhruba za 5 minut 😊

Mapa parkování v Českém Krumlově

Máme zaparkováno, jdeme dál. Možná už byste taky rádi konečně věděli, kam v Českém Krumlově vlastně jít. Dobře vy nedočkavci.

Ano, tento odstavec může působit až příliš šovinisticky, nicméně já si ho nemohl odpustit 😀 

NAUČNÁ STEZKA OKOLÍM ČESKÉHO KRUMLOVA

Nyní je na místě si říct, kolik máte na celé město času. Pokud nejste limitovaní, doporučil bych projít si naučnou stezku, která začíná u Zámecké jízdárny, pokračuje přes Křížovou horu, povede vás přes útulné centrum Krumlova, projdete celý zámek, a nakonec skončíte znovu u Zámecké jízdárny.

Trvala nám projít necelé tři hodinky, nechvátali jsme a na vrcholku Křížové hory jsme se stihli pokochat majestátným výhledem na město s Kletí v pozadí.

Celou trasu si můžete prohlédnout na mapě níže. 

ZASTÁVKA NA KŘÍŽOVÉ HOŘE

Pokud se vydáte již zmiňovaným okruhem okolo Krumlova,
nemůžete tento skvost tyčící se nad Krumlovem minout. Právě z toho důvodu, že celou dobu jdete po rovince a zčista jasna se budete muset škrábat do kopce.

Na Křížové hoře se nachází kaple Panny Marie Bolestné a sv.
Kříže. Díky dobrovolným správcům je tato kaple stále zachovalá. To není ale jediné. Stačí popojít před kapli a uvidíte, proč sem má cenu se škrábat.

Nikdy jsem neviděl Český Krumlov z druhé strany a jako kdyby byl na dlani. Vždy pouze výhledy ze zámku na městečko. Člověk by dokázal na té vyhlídce sedět klidně celé dopoledne.

TIP: Pokud zde chcete strávit více času, poproste Vaši svačinářku (přítelkyni, parťáka), ať připraví nějakou svačinu. Hodí se.

STORY TELLING: Moje svačinářka je Zdenička.

Z kaple na vrcholu se poté vydáte po modré značce až do centra Krumlova. Nejde se ztratit. Teda jde, ale chce to opravdu mnoho práce.

Výhled na Český Krumlov

Zámek český krumlov

Když mi bylo asi 10 let sjížděli jsme s rodiči Vltavu. Váže se k tomu i krásná vzpomínka na zámek. To v té době bylo na Vltavě ještě hodně vody. Rodiče jakožto zkušení kanojáři si dali za cíl, že jez pod zámkem sjedeme. Pamatuji si už jen to, že když jsem se po překlopení vynořil z vody, první, co jsem uviděl, byl ten čirý úkaz – Zámek Český Krumlov.

Zámek Český Krumlov

Na zámek se dostanete dvěma cestami. První od Zámecké jízdárny, druhá vede z centra. Zámek se dá krásně projít a zároveň se vám nestane, že byste se vrátili na původní místo tou samou cestou.

Detailní plánek a informace o hradu naleznete zde

Na zámku jsme nikdy nebyli. Vlastně nás spíš baví očumování okolí zámku než to, co se ukrývá v něm. Pro horlivé návštěvníky a milovníky zámků přidáme aktuální ceník včetně okruhů prohlídky. Aktuální prohlídky s ceníkem.

 

Centrum českého krumlova

Pohled na zámeckou věž z centra Českého Krumlova

Určitě neuděláte chybu, když se budete chvíli loudat uličkami města. Můžete tak zabloudit na náměstí Svornosti, poznat kostel sv. Víta nebo si užít výhledy na zámek z vyhlídkového místa v Horní uličce.

V centru se pak nachází množství kavárniček a bister, kde si můžete odpočinout, užít si kvalitní kávu a dobře se nadlábnout. Z poslední zkušenosti můžeme doporučit kavárnu Masná 130

TIP: Na cestách hodně využíváme gastro mapu Lukáče Hejlíka. Ne papírovou verzi ale její online podobu. Když nevíme kam a zároveň se chceme dobře bavit tak je to volba č.1

Kvalitní posezení a dobré jídlo si můžete užít v hostinci DEPO.  Mají i zahrádku s výhledem na zámek.

Další kvalitní a ozkoušenou kavárnou je kavárna Kafemlejnek s posezením u Lazebnického mostu. Sezení ihned u vody bylo dost dobrý.

Destinační management oblasti Český Krumlov připravil ucelený seznam všech kaváren, cukráren, restaurací a bister. 

Objev svou kavárnu zde

Pohled na zámeckou věž z centra Českého Krumlova

MĚSTSKÝM PARKEM A ZPĚT PO BŘEHU VLTAVY

Menší koncentraci lidí si můžete užít, pokud se vydáte do městského parku. Procházkou městským parkem se následně můžete vydat přes Rybářskou ulici podél břehu Vltavy až do podzámčí, respektive do centra města. V době, kdy jsme tudy procházeli jsem ale žádné fotky nepořídil. Někdy si ty hezké vzpomínky nechávám jednoduše pro sebe. Berte to jako malý tip.

UBYTOVÁNÍ V ČESKÉM KRUMLOVĚ

Ubytování v penzionu Largo

Jelikož bydlíme v Budějovicích v Krumlově se přes noc nezdržujeme. S jedním ubytováním ale přeci jen jednu zkušenost máme. Jednu noc jsme strávili v tomto spektakulárním penzionu v srdci Krumlova, který předčil naše očekávání.

Přehledně zpracovanou nabídku ubytování v Českém Krumlově naleznete například zde

#zadnaplacenaspolupracezatim

Zdroj obrázku: https://www.pensionlargo.cz

 

CO dalšího v krumlově navštívit

Pár tipů na zážitky bychom vám ještě zvládli dát, obzvlášť plánujete-li se zdržet v Krumlově déle. Aktivit je opravdu mnoho a jsou přehledně zpracované organizací Destinačního managementu oblasti ČK.

Za doporučení určitě stojí Museum fotoateliér Seidel. Pozvánku pro Vás má přichystanou samotné muzeum: “Vstupte a nechte se okouzlit místem, které skrývá příběh o počátcích fotografie, pohnutý osud průkopníků tohoto řemesla i fotografickou kroniku česko-německo-rakouského pomezí konce 19. a první poloviny 20. století.”

SLEDUJ NÁS NA INSTAGRAMU

MÁME TOHO U NÁS MNOHEM VÍC

Z Adršpachu na Sněžku – díl druhý: Výšlap na Sněžku

přidal Pišta

V krátkosti připomeneme první část tohoto příběhu. V létě roku 2020 jsme se rozhodli se Zdeničkou vyrazit na naší první pěší túru. Zvolili jsme si sympatický cíl – ujít pěšky z Teplicko-Adršpašských skal 120 kilometrů a stanout na vrcholu Sněžky. Moment překvapení, virbl, prosím… zvládli jsme to 😊 Teď už ale zpět k samotnému výšlapu na Sněžku.

Když nemáš čas, hledej vlak

Úsek z Radvanic nebyl pro oko pěšího turisty, ale byl až přehnaně sexy pro jízdu vláčkem. Neobyčejná cesta klikatící se okolo polských hranic nás zavedla až do Trutnova. Města Trutnov a Turnov si neustále pletu, konečně díky zážitku z obou měst vím, kde je pravda, a tak nemůže dojít k žádnému faux pas (fópá).

Poslední dobou hodně vzpomínám na místa, nebo lidi, se kterými mám silný zážitek, nebo nějaký prožitek. Nedávno jsem si listoval deníkem, který jsem psal při cestě na Zélandu a nebýt toho deníku, na ty místa a lidi bych zapomněl. Jednoduše samotný zážitek asi nebyl takový a zároveň lidská paměť je krátkodobá. 

Co můžete očekávat od Trutnova? Rozhodně to, že jedno odpoledne vám bude, přátelé, stačit k tomu, abyste ho prošli tam a zpět. Naobědvali se v příjemné restauraci, dali si kávu, a ještě si stačili koupit karimatku v místním outdoor obchodě. 

Z trutnova do lázní

Alespoň pozitivní nadpis, který neodpovídá realitě. Z Trutnova jsme pokračovali dále vláčkem do Svobody nad Úpou, kde začíná červená stezka vedoucí do Janských lázní. Krásně rozkopané městečko ležící na úpatí Černé hory. Přesně tuto horu Zdenička společně s mojí osobou následující den proklínala na sto tisíckrát.

Důvod je prostý. Jakožto spořivý člověk nerad využívám lanovky a jimi podobné ulehčující stroje. Přijde mi, že člověk za ty stovky jede pár minut nahoru, aby si tam dal pivo, kafe, jídlo nebo sladký, nechal se oloupit dalším vstupným na rozhlednu a pak si nuceně namlouvat při cestě dolu, jak to byl krásný výlet.

TIP: Pokud půjdete z Jasnkých lázní, hned za stanicí lanovky, můžete zatočit doleva a ten největší škrpál vás dovede až na vrchol Černé hory.

Pravda, se Zdeničkou jsme celou cestu nepromluvili, vyměňovali si ostré a nic neříkající pohledy, nicméně nahoře přišla odměna. Pivíčko.

Výšlap na Černou horu

Rozhledna na Černé hoře stála za to. Za 50 Kč vidíte při dobré viditelnosti na celé okolí a díky dalekohledu až na Sněžku, kde v té době proudilo denně na vrchol až 14200 lidí. Při pohledu z rozhledny to bylo, jako když se díváte do mraveniště. Zástupy lidí snažící se vylézt na nejvyšší vrchol naší hroudy.

Pokračujeme do pece pod sněžkou

Jako dítě jsme s našima nikam moc nejezdili, nelyžovali jsme, neběžkovali a vlastně ani moc nechodili. Proto jsem koukal jak puk na tu krajinu pod Sněžkou, v létě je možná ještě hezčí než v zimě. To ale nevím, nikdy jsem tam v zimě nebyl.

Musím říct, že cesta je docela náročná na stehna. Pořád klesáte až do Pece. V místním info centru, které je stavěné do původní podoby „chaloupky“ jsme si nechali dát razítko Krakonoše jako suvenýr a už jsme mazali na kávu a dezert do bistra Craft cofee

TIP: Na výletech hodně využíváme gastro mapu LH, spolehlivý rádce.

Výstup na sněžku z pece? ano, tady naleznete odpoveď

Tím náš den nekončil. Letní počasí přeje cestovatelům chodcům. S pocitem těžkých nohou a bolavých ramen jsme dopili poslední hlt kávy a vyrazili jsme před 18 hodinou směr lanová dráha, která vozí turisty až na samý vrchol Sněžky.

Z Pece na Sněžku

I když nás myšlenka si takto ulevit napadla ihned po výšlapu na Černou horu, byla postupem času mimo naše debaty. Naopak. Těšili jsme se čím dál víc a vstříc strávené noci na vrcholu Sněžky jsme zdolávali první kilometry.

Cesta na sněžku obřím dolem

První část úseku byla až moc příjemná, dalo by se napsat rovinatá. Z Pece vyrazíte po modré stezce, zamáváte lidem na lanovce a pokračujete dále přes Obří důl, okolo restaurace Bouda pod Sněžkou až k malé kapličce. Najednou se cesta začala podezřele zvedat, až jsme se dostali do fáze ploužení. Důvtipný název stezky NS Zkáza krkonošského lesa, byla v ten moment i naší zkázou. Popsal bych tento typ chůze jako snahu o to stále jít vpřed, nezastavit se, ale najít si způsob, jak tělu a nohám nejvíc ulevit.

Cesta na Sněžku Obřím dolem

Je to jako s dopravní zácpou. Pokud stojíte v koloně, rozčiluje Vás, že ztrácíte čas. Nadáváte, kdo to tam blokuje. Naproti tomu, když se rozhodnete vydat na objížďku, která je sice delší jak kilometrově, tak časově, je vaše rozhořčení minimální. Opravdu to funguje. Já ten problém vyřešil ještě jinak. Přestal jsem víceméně jezdit autem.

Výběrem cesty přes Obří důl jsme se zbavili možnosti se občerstvit. Tato odměna na vás čeká až v Obřím sedle ve Slezské boudě. Jestli je 97 % Poláků křesťanů, tak ty zbylé 3 % okrádají lidi právě ve Slezské boudě. Unavenému člověku, ale přijde jakákoliv cena spravedlivá.

Cesta z Obřího sedla na vrchol Sněžky je zhruba kilometrová s převýšením cca 240 m.

Ptáte se, jak dlouho z Pece na Sněžku trvá cesta? Celý výstup nám trval cca hodinku a půl.

spaní na sněžce

Zápas slunce na Sněžce je fenomenální. Většina lidí už je pryč a neplánují strávit noc na samém vrcholu. Máte tedy Sněžku v uvozovkách pouze pro sebe. Stejně jako jsme ji měli my. Krátce po západu začalo hledání.  

Najít si vhodné místo na spaní není na kamenitém vrcholu Sněžky žádná legrace. Po západu slunce klesá teplota a zvedá se vítr, tedy nic příjemného pro nocležníky, kteří nemají silný spacák nebo oblečení. Naštěstí jsme si našli jedno malé útulné místečko pod budovou Poštovny. 

Kreativita a důmyslnost českého muže nezná mezí. Pod Poštovnou jsme si vybudovali malé závětří z trámků, které byly poházené okolo. Nedobytná pevnost nás stejně moc neochránila. Nikdy nezapomenu na to, jak jsme se každých 10 minut budili a modlili se, ať už je východ slunce nebo abych si mohl z batůžku vytáhnout přímotop. 

Obzvlášť mimo letní měsíce bude spaní na Sněžce náročné. Proto se raději pořádně vybavte. Pro více informací využijte oficiální stránky KRNAP. 

Západ slunce na Sněžce

VÝCHOD SLUNCE NA SNĚŽCE

3:30. Poprvé pořádně zabírám. Někdo přichází, ano téměř dvě hodiny před východem slunce. Parta lidí s baterkami v ruce. Připadám si jako zvíře v kleci. Jedna žena na nás začne svítit a povídá: „Hele podívejte, tady někdo spí. Koukejte, jak to mají postavené.“ To byl zároveň poslední pokus usnout.

V červenci vychází slunce na Sněžce okolo páté hodiny. Už ale půl hodiny před východem je na Sněžce mraky lidí. Uvažovali jsme také nad nočním výstupem, ale raději jsme zvolili pro nás více netradiční zážitek a na Sněžce jsme rovnou přespali.

Spaní na Sněžce je zážitek na celý život

V ten den nebyla ale dobrá viditelnost, respektive bylo oblačno, a tak jsme si alespoň užili západ slunce předešlý dne.

OPOUŠTÍME SNĚŽKU S NÁDHERNÝM POCITEM

Naše putování pokračuje dále. Ze Sněžky se vydáváme dále po hřebeni okolo Luční boudy, přes Kozí hřbety až do Špindlerova Mlýna. Musím říct, že tento úsek byl ze všech nejnáročnější. Strmý úsek a táhlý úsek až do Špindlerova mlýna může být pro lidi, které bolí kolena, velmi náročný. 

 

A to je vše. Nastupujeme do extrémně přeplněného autobusu, stoupáme si do uličky s respirátory na obličeji a odjíždíme směr Praha. 

 

Asi 60letý pán se mi ze sedačky směje za můj telefon, který tahám z kapsy. Na cesty jako je tato si neberu smart phone, ale hloupý telefon po rodičích. Nechci být ničím rušen, chci si pouze užívat dané místo, a hlavně čas se Zdeničkou. Už ale asi nezměním jeho názor na to, že u nás na jihu Čech musí být zřejmě chudoba. 

sleduj nás na instagramu

Máme toho u nás mnohem víc!

Z Adršpachu na Sněžku – díl první: Teplicko-Adršpašské skály

přidal Pišta | Leave a Comment on Z Adršpachu na Sněžku – díl první: Teplicko-Adršpašské skály

Plánování dovolené je vždycky zábava, obzvlášť když máte rádi tu nejistotu a nepřipravenost. Se Zdeničkou jsme plánovali pěší výlet, a protože bylo krásné letní počasí roku 2020 a my jsme v bytě v Českých Budějovicích otevřeli mapu Česka. Ostatně k tomu byla příhodná chvíle. Covid válcoval zahraniční cestování a vymýšlet náročnou byrokracii nemělo smysl. 

Stačí otevřít mapu Čech a jen si vybrat. Šumava, Beskydy, Jeseníky, Morava, Krkonoše… ale co dělat týden v Krkonoších, když chceme být stále na cestě a nikde nestrávit více jak noc? 

Na tzv. comba jsem specialista, a tak vznikl výlet, který začal v Broumovském výběžku na železniční zastávce Česká Metuje a skončil ve Špindlerově Mlýně. Vydřených 120 kilometrů pěšky a pár úlevových kilometříků vláčkem. Vše ale začalo v Teplicko-Adršpašksých skalách…

Výhled z Ostašských skal

OSTAŠSKÉ BLUDIŠTĚ - SKRYTÁ PERLA BROUMOVSKA

V dobách turistického „peaku“ před pandemií kolovaly zprávy, že Adršpašské skalní město je jedním z „nejzasaženějších“ tzv. overturismem. Málo lidí ale ví, že podobnou krásnu jako je Adršpašské skalní město lze objevit o pár kilometrů ve vesničce Ostaš.

Skalní útvar ve tvaru hlavy v Ostašských skalách

Kilometrový okruh je plný zajímavých skalních útvarů velice podobných těm v Adršpachu a navíc zadarmo. Nejeden spořivý člověk rád ocení tuto cenovku. Kdo chce vytřískat z tohoto bludiště maximum ocení jistě prodlouženou verzi okruhu, která má o 500 metrů více. Po prohlídce bludiště jsme pokračovali pěšky dále přes Dědov do Teplic nad Metují, jmenovitě do campu Kamenec, kde jsme strávili noc ve stanu.  V kempovém gastro zařízení poznáte, stejně jako v hospodě u piva, ta největší moudra a hlody z úst postarších lidí. 

Ceduli s nápisem „Dnes zadarmo, zítra za peníze“ zná téměř každý a přejde ji s úsměvem. Nejmenovaný pán měl potřebu tuto seriózní akci probírat s hostinským tak do hloubky, že mu navrhl toto: „Vezmu si jen toto, pokud teda platí ta cedule, že zítra to máte zadarmo?“. 

Miluji každý upřímný pokus o vtip, který není pochopen.

Z teplic nad metují za krásami TEPLICKO-ADRŠPAŠSKÝCH SKAL

V kempu byli velmi milí lidé, u kterých jsme si mohli nechat krosny s veškerým vybavením. Nasedli jsme na první vláček, abychom unikly davům a v 8 hodin ráno už jsme jako jedni z mála pronikli branami skalního města. 

Skalní útvar ve tvaru hlavy v Ostašských skalách

Adršpašské skály

Ranní pohled z úpatí skal v Adršpašských skalách

Vydali jsme se po základním okruhu nikým nerušeni a mohli si užívat ticho a prázdno, které jsme zvěčnili na fotografiích. Kéž bych uměl pracovat se clonou a časem na fotoaparátu. Z nějakého důvodu mě stále láká se naučit s foťákem naučit, i když vím, že mi to nikdy nepůjde a víc, než polovina fotek je nepoužitelných, stejně ho pokaždé na ten výlet beru. Jako bonus k němu vždy vezmu i stativ, který použiji vždy jednou. Na východ slunce, který fotit stejně neumím 😊

Kompletní informace o Teplicko-Adršpašských skalách naleznete zde

Samotný okruh proťapkáte velmi rychle, nemusíte ale zoufat. Opět věc, která se moc neříká, ale z Adršpašských skal můžete plynule po žluté projít až do Teplických skal, které nejsou zpoplatněné a jsou stejně tak krásné, jako Adršpašské skály.

Ranní pohled z úpatí skal v Adršpašských skalách

Pokud byste se pokoušeli být chytřejší než správci města, tak se mějte na pozoru. Pokud se vydáte do Adršpašského skalního města od Teplických skal narazíte. Na druhé straně je také pokladna.

Místo vyhlídky na krásu Teplických skal

TEPLICKÉ SKÁLY

Místo vyhlídky na krásu Teplických skal

Co mě opravdu na těchto skalách bavilo, bylo přemýšlet nad tím, jak něco takového může vzniknout a bavit lidi po celém světě. Když jsme procházeli skalami kolikrát jsme museli zastavit, zasmát se nebo zahájit diskusi o tom, co by to mohlo být… mnohdy se stačilo podívat do mapky 😀

Celý okruh měří necelých 6 kilometrů bez závratného převýšení. Po cestě tak upravené, že by na ní mohl zakopnou málokdo a Zdenička.

Doporučujeme si vzít na začátku prohlídky brožurku, kde máte popsané všechny útvary, včetně schématického značení celé trasy. Občas není ve skalách signál, takže se mapka hodí. 

STRACH O MÍSTO NA SPANÍ SE VYŘEŠÍ NEJDÉLE ZÍTRA RÁNO

Bohužel koncentrace záchytných nebo nouzových míst pro spaní není příliš. Bylo léto a nám přišla škoda trávit čas v hostelech. Kempů v této oblasti příliš není, všeho všudy 3 a z toho dva jsou v Teplicích nad Metují. Zajímavé, ale pro nás smutné, spát „na prasáky“ nechceme, protože pravidla.

Zdenička při oblíbeném brouzdání Instagramem narazila na aplikaci bezkempu.cz, kde obyčejní lidé nabízí místo k přespání na svých zahradách, loukách, pozemcích, v pokojích atd. Na něco podobného jsme narazili na Zélandu.

U každého hostitele pak svítí jaký servis nabízí (elektřina, voda, zda můžete spát ve stanu) a tlačítko pro komunikaci. Velice intuitivní a jednoduché. 

Přírodní ubytování přes apliakci bezkempu.cz
Vaření na cestách je zábava

Plány na noc byly jasné. Romantická noc na úpatí několika metrové sjezdovky v Radvanicích. Tam jsme si kromě lože na střeše jakési strojovny, udělali na plynovém vařiči těstoviny v prášku a zakončili to sprchou z hadice. Bohužel po náročném dni už nezbyly síly na vytoužený sex, který pohltila veškerá snaha neumrznout po té ledové sprše.

A co bylo dál? Dozvíte se, jak zavádějící může být fráze “už jen kousíček a jsme tam”, co obnáší cesta Černé hory do Pece pod Sněžkou a jaké to je spát na samém vrcholu Sněžky. To vše ve druhé části této krásné pouti z Adršpaškých skal na Sněžku.

PÁR OBRÁZKŮ Z VÝLETU NAVÍC

Pískovcovité útvary v Adršpašských skalách
Přechod Teplicko-Adršpašských skal je úžasný
Krajina mezi Ostašskými skalami a Teplicko-Adršpašskými skalami
Útvary v Teplických skalách
Ranní pohled z Adršpašských skal
Sklaní útvary v Teplicko-Adršpašských skalách
Ostašské skály skrývají skalnaté poklady
Předchozí
Další

HELE.. SLEDUJEŠ NÁS NA INSTAGRAMU?

Přechod Šumavy za 3 dny

přidal Pišta | Leave a Comment on Přechod Šumavy za 3 dny

Otevíráme mapu světa, týdenní dovolená není příliš dlouhá na to vydat se dál za hranice naší “hroudy”. Kroužíme po evropských státech, ale v době covidí (květen/ červen 2021) bylo až příliš náročné ztrácet čas vyřizováním byrokracie, výměnou za pár dnů strávených třeba na Madeiře, jak bylo v plánu. 

Karel původem z Vimperka, Vám bystřejším jistě neunikla demagogická kampaň města Vimperk, jak rád s úsměvem říkám, že je to pomyslná brána Šumavy, navrhl, že bychom mohli jít přechod Šumavy. A co víc… učiníme přechod Šumavy za 3 dny! Byl jsem zprvu proti, protože jsme chtěli tento trek jít se Zdeničkou, ale vlastně nebyla jiná možnost. Slovo dalo slovu, za pár dní jsme opět stáli na nádraží, jako když jsme vyráželi na naší první společnou pouť na Nový Zéland. Tentokrát s lehčími batohy, paklem piv a čepicí na hlavě. 

Polykáme první kilometry

Cesta s Českými drahami dlouhá bezmála 4 hodiny končí v malebné zastávce Hojsova Stráž uprostřed ničeho v Plzeňském kraji. Pouť začíná. Už samotná cesta vlakem je kouzelná, neb trasa lemuje periferie obou krajů a končí, pro nás cestující, v lese, kde není nic. První kilometry se nepolykají jednoduše, možná i kvůli tomu šunkovému chlebíčku na vlakovém nádraží v Klatovech, který si dral cestu protiproudu. 

Po žluté trase hezky okolo Černého jezera, přes magistrálu k druhému jezeru, tentokrát k Čertovu. Přes kopec do Železné Rudy, kde začínají těla a hlavy dávat najevo, že dál nejdou. 

Ale.. dost bylo okrádání vás o vaši vlastní zkušenost.

Pár kilometrů od Železné Rudy

KDE ZAČÍNÁ A KDE KONČÍ POUŤ?

Nedá se blíže specifikovat přesný začátek a konec, nicméně můžete začít na hranici NP Šumava v Železné Rudě v opačném případě začít v Nové Peci, respektive na jižní hranici národního parku v Zadní Zvonkové. Pokud plánujete spát v nouzových nocovištích, tak doporučujeme trasu z Nýrska, případně kousek za Nýrskem, kam se můžete dostat z Klatov rychlíkem. My jsme začínali pár kilometrů od vodní nádrže Nýrsko – Hojsova Stráž.

Pouť nám trvala 3 dny. Čekali jsme, že to budou dny čtyři, ale počasí a chuť jít nás hnaly vpřed mílovými kroky. Detailní trasu si můžete prohlédnout níže.

Doporučujeme jít celou trasu a spát v nouzových nocovištích. Je to krásný zážitek. Spát v divočině, užívat si klidu, západů slunce a krásných nočních obloh. Nota bene, když si k tomu namažete dobrý sedvič, nebo ohřejete čínskou polévku, vystřelíte zážitek do stratosféry. 

MAPA PŘECHODU ŠUMAVY, TAK JAK JSME JEJ ŠLI

Co si vzít na přechod šumavy

v Modravě bylo blaze

Individuální záležitost podtržená aktuálním počasím a obdobím, ve kterém se na přechod vydáváte. Nenechte se zmást. Ať už jste odkudkoliv, počasí na Šumavě je odlišné od zbytku okolí. Proměnlivé, to je to správné slovo. Poslední týden v květnu by jeden čekal ryze letní počasí, ale bohužel. Velmi pršelo, foukalo a když místy vykouklo sluníčko, byli jsme rádi. 

Pravidelně procházíte částmi Šumavy, kde je civilizace. Pokud nelpíte na tom, že si vše musíte nést na zádech od začátku do konce, nemusíte si pořizovat tolik zásob jídla. V podstatě si jdete ten přechod užít, ne protrpět. 

Oblečení závisí na daném období a předpovědi počasí, kdy obzvlášť večer můžete být překvapeni k jakým teplotám večer na Šumavě dochází. V krosně jsme mimo termoprádla, čepic a rukavic a ponč měli i skladný plynový hořák s náhradní kartuší, nádobíčko a příbory, spacák, stan, powerbanku, karimatku a repráček. Žádné zbytečnosti jako když jsme šli se Zdeničkou do Santiaga, ale to je jiný příběh. 

INTERMEZZO: KARLE, PROČ TO VLASTNĚ DĚLÁME?

Přátelství by se mělo opečovávat, brousit. Můžete jít s kámošema na pivo, dělat společně nějaký sport, chodit spolu do práce a probírat svoje partnerky, nebo v našem případě chodit. Při takové chůzi spojíme užitečné s příjemným. Na jedné straně máme oba rádi klid a dokážeme si vyhovět tak, že jednoduše držíme hubu. Na straně druhé máme dost času probrat vše do hloubky bez toho, abychom byli limitováni časem. Prostě jít, geniální. 

Idylickou chvíli našeho přátelství by pak dokázala vykreslit modelová situace, kdy sedíme na kameni v nouzovém stanovišti, pozorujeme hořící oheň, vyprávíme si historky, popíjíme alkohol a jako lidi jdeme spát. Bohužel, život takový není. Protože bylo na přelomu května a června večer 0°, protože foukal vítr a bylo morko, ale protože nám to bylo úplně jedno, tu idylickou chvíli jsme měli i tak ve stanu. 

nouzová nocoviště na šumavě

Šumava jako jeden z mála Národních parků v ČR poskytuje turistům možnost strávit noc v nouzových nocovištích. Za mě je to skvělá myšlenka, která je vystavěná na lidské zodpovědnosti. Pokud jí turista má, vše bude fungovat. Pokud budou všichni v nocovištích dělat bordel, který si po sobě neuklidí, můžeme čekat, že tahle možnost jednou skončí. 

Správa NP krásně předchází tomu, že turisté budou trávit noc mimo vyhrazené území, ničit flóru a dalšími způsoby škodit přírodě. 

  • Nouzové nocoviště Hůrka u Prášil
  • Nouzové nocoviště Poledník
  • Nouzové nocoviště Modrava
  • Nouzové nocoviště Bučina
  • Nouzové nocoviště Strážný
  • Nouzové nocoviště Nové Údolí
  • Nouzové nocoviště Pod Plešným jezerem
Prohlédnout vše

PŘECHOD ŠUMAVY MIMO ASFLAT? Ano i ne

Obě možnosti. Trápí Vás kolena nebo kotníky? Bohužel se cestě mimo asflat nevyhnete, obzvlášť, pokud půjdete po značené cestě. Díky tomu, že byla Šumava v minulosti z větší části uzavřena pro vojenské účely, byly budované asfaltové a zpevněné cesty pro přesun vojenské techniky. Mnoho asfaltových cest je ze Železné Rudy do Prášil a od Poledníku do Modravy. Zbytek trasy je spíš po zpevněných cestách. 

Pokud Vás tedy trápí kolena, neberte si těžký batoh, vezměte si nějakou medicínu. Ideálně slivovici, nebo třeba prášky na bolest. 

Highlighty CESTY

Asi Vás nejvíc zajímá, co na celé cestě uvidíte. Přijde mi až škoda Vás okrádat o Vaše vlastní zážitky, ale pár jich jako malou ochutnávku přidáváme níže, ať víš, jak je Šumava kouzelná. Přeci jen, proč bys jezdil na Vysočinu, když můžeš jet na Šumavu 🙂 

3
14
10
6
13
17
16
15
12
11
9
8
7
5
4
Předchozí
Další

JEDNODUCHÁ PRAVIDLA, KTERÁ SI ZAPAMATUJE KAŽDý.

Na Šumavě jsi host ty a hosté se přeci chovají slušně. Co si přineseš, to si odnes. Otravuje tě to ticho, co okolo tebe bude? Tak hlavně neřvi, nejsi v tom parku sám. Ale ty fakt musíš kadit? To mě mrzí, ale zkus to vydržet do záchytného bodu, tam je vždycky záchod. (když jsem viděl, jak jsou s prominutím zesrané keře v okolí Slezké boudy, je mi z toho smutno). Fakt musíš ten oheň rozdělat? Zkus si vzít víc oblečení, nebo si ty špekáčky odpustit. Máš chuť se ztratit mimo stezku? Tak dávej pozor, aby tě kdyžtak někdo našel, od toho tam ty stezky jsou 🙂

A to je vše...

Budeme rádi, když s námi budete sdílet Vaše zážitky z přechodu Šumavy. Rádi doplníme některé z informací, podiskutujeme, jak boží Šumava je a můžeme společně i rozklíčovat otázku, jestli je Vimperk skutečně brannou Šumavy nebo ne.

sleduj nás na instagramu

MÁME TOHO U NÁS MNOHEM VÍC

Camino de Santiago aneb cesta do Santiaga

přidal Pišta | 1 komentář u textu s názvem Camino de Santiago aneb cesta do Santiaga

Santiago de Compostela – téměř každý o něm slyšel. Každý si dokáže matně vybavit, že to má jistou spojitost s pěší poutí, někdo má přátele, kteří tuto pouť šli (někteří i vícekrát po různých cestách) a někdo tuto pouť dokonce prošel. Vzhledem k tomu, že polykat dávky na kole nás nebaví, rozhodli jsme se, že si “malý pěší sen” splníme také. 

Existuje několik variant cest, jak si nejnavštěvovanější pěší pouť projít a spočinout před Catedral de Santiago v Santiagu de Compostela. Existuje taky plno důvodů, proč se lidé na tuto pouť vydávají, co chtějí na cestě najít a někdo prostě jde, protože chce jít a nepotřebuje k tomu důvod. 

Tým cestuj s batohem (opravdu tak nazývám dvoučlenný tým složený z dvou obyčejných kluků z jižních Čech – Karla a Pišty) dostál změn. Na cestu místo Karlíka vyráží další členka Zdenička, která ne že by chtěla, ale musí jít (protože má přítele Pištu, který je neustále nevrlý a navíc blíženec)

Kecy na úvod: Jak se zrodila myšlenka

Už na Zélandu vznikala myšlenka jít pár set kilometrů z bodu A do bodu B. Prakticky nejdostupnější cesta, nebo pouť, která je výborně značená a pro nováčky přívětivá, je právě cesta do Santiaga. 

Na výběr byly i jiné šmakovky jako Pacific crest trail, přechod GR20 nebo přechod České republiky po nově vytvořených severních a jižních stezkách. 

Hlasitá myšlenka je něco, co přiměje člověka nad věcmi přemýšlet. Někde něco plácncete, trošku se tím zavážete a pak Vám to nedá… Hledáte, zajímáte se a nakonec si řeknete: “To je něco, co mi dává smysl”, i když to smysl pro mnohé nedává. Obzvlášť pro konzervativní okolí, které stejně ale na konec řekne – znám lidi, co to šli a prý to byla pecka, nebo – to je můj kluk/ holka, on/ona to ušel/a.  

Zdenička tak k Vánocům dostala dvě letenky do Bilbaa, které nám měly otevřít dveře k zase jiným zážitkům. Přišla korona. Ta zabila i další dobré nápady, které jsme měli. Napříkald založit si cestovatelský blog. 

Ale dost bylo frkání… Pojďme k tomu, co Vás zajímá. 

IMG_2179

VYBER SI, CO TĚ NEJVÍCE ZAJÍMÁ A PŘIPRAV SE NA NOVÉ ZÁŽITKY

NAŠE TRASA S ETAPAMI

Vše směřujeme ke Camino del Norte, ale i na jiné cesty Vám dáme odpověď. Právě Camino del Norte byla trasa, kterou jsme si zvolili. 

Naším výchozím bodem byl Santander. Víceméně jsme se řídili v první polovině webovými adresami Gronze.com. Nemusíte se držet striktně napsaných etap, může se stát, že jeden den se Vám bude chtít jít víc, někdy míň. Důležité ale je nic „nepřepálit“.

Na cestě nám vznikl problém. Počítal jsem, že celou pouť půjdeme 20 dní a zároveň, že bude dlouhá cca 540 km. Opak byl pravdou. V Mapy.cz jsem při plánování zaškrtl typ pěší trasy „krátká“ na místo „turistická“ a zároveň jsme měli pouze 19 dnů, protože dvacátý den jsme odlétali domu již v 7 ráno.

Původn plán byla takovýto…

0
Kilometrů
0
za
0
a průměrně najdeme denně
0
a tolikrát si to budem vyčítat

Poučka zní, opatrně, když budete plánovat 😊

Výsledek byl takový, že z Gijónu jsme museli jet autobusem do města Cadavedo, odkud jsme v cetě pokračovali. Autobusem jsme si ušetřili necelých 65 km. Nakonci celé pouti jsme byli rádi, že jsme toto rozhodnutí udělali. 

ODKUD JSME LETĚLI A CENY LETENEK

Na úvod malý příběh s letenkami. Možná pro Vás bude motivací a dodáním sil s tím si plnit sny, možná Vás utvrdí v tom, že létat je teď složité, ale ne nemožné. 

Zakoupený let do Bilbaa se společností Eurowings byl 2 měsíce před odletem zrušen, peníze vráceny. Nebyla motivace letět, ani vyhlídky nebyly růžové. V květnu se situace zlomila, znovu jsme, ani nevím jak, našli motivaci, zařídili si znovu volno a koupili znovu letenky. A bum bác, let znovu zrušen. Když už ale dojdete tak daleko, jste si téměř jistí, že to musí klapnout. Nejde o peníze, ty se vydělají, ale o to, že si chcete ukrojit svůj kousek “dobrodružství” tam ve světe, a že právě teď se to musí stát, pak budou takové ty maličkosti… dům s hypotékou xxx milionů, děti, které se o sebe samy nepostarají, jo a taky věk, který stále přibývá.

O pár dní později jsme našli nový let, přímý a za ještě lepší peníze. Miluju kapitalismus a nízkonákladovku RyanAir, na kterou stejně budu nadávat, protože nedávají pití a jídlo zdarma! 

Back to the business. 

Plánovat let hodně ovlivní skutečnost kolik máte času, potažmo jak moc se cítíte, že zvládnete. Poté máte tyto možnosti: 

San Sebastian – Pokud chcete jít celou trasu Camina del Norte, musíte ze Sebastianu popojet autobusem do města Irun. Právě zde na španělsko-francouzských hranicích začíná pouť dlouhá 810 km.

Po cestě se můžete rozhodnout, zda se vydáte stále trasou Camina del Norte anebo svou trasu budete směřovat ne na Gijón ale Oviedo. Trasa přes Oviedo a dále se nazývá Camino Primitivo. Je více kopcovitá a náročnější a má stejné vyústění jak Norte.

Bilbao – Ukrojíte si z cesty 140 km, ale stále si užijete dostatek pobřeží, pláží a moře. Trasa z Bilbaa měří 665 km.

Santander – Náš výchozí bod. Trasa dlouhá 549 km. Z Vídně přímé lety. Je krásná v tom, že zažijete rozmanitost tří regionů. Nejprve Cantabria, následně Asturias a naposledy Galícia.

IMG_1638

Gijón – Trasa dlouhá 345 km je stále dostatečně dlouhá pro splnění Compostelany a zároveň si ještě užijete moře a pobřeží, než se trasa stočí do vnitrozemí. A ještě zažijete krásu regionu Asturias, předtím než překročíte do Galície. 

A další Camina?

Pokud hledáte odpovědi, kam letět v případě francouzské cesty, tak je asi nejlepší letět do Paříže a odtud TGV anebo do Montepileru a
vlakem do Saint Jean Pied de Port. V případě portugalské cesty Porto nebo Lisabon. 

CO SI NA CESTU DO SANTIAGA ZABALIT

Této oblasti jsem chtěl věnovat obzvlášť pozornost. Na Zélandu jsme rok vystačili s 16-ti kilovou krosnou, tak proč k sakru váží ta krosna 10 kg na 20 dní a navíc na cestu, kde nepotřebuji skoro nic? Nějak takhle jsem si komentoval váhu své krosny, když jsem jí pokládal na letišní váhu, nebo každý další den, když jsem ji nesl na zádech.

Camino je ideální start pro ty, kteří chtějí zažít dálkovou pěší pouť. Zároveň je ideální v tom, že nepotřebujete nic. Řídil bych se proto podle Zdeničky, pro kterou to byla premiérová delší cesta.

BALENÍ SE ZDENIČKOU

  • Spacák
  • 2x tílko, triko s dlouhým, triko s krátkým,
  • dlouhý triko na spaní, ale i na courání.
  • Mikinka, bunda (větrovka😁, velice promokavá)
  • Legíny, kraťáky.
  • Ručník z dekáče,
  • Ponožky 5x.. spodní prádlo (POCITOVĚ)
  • Plavky🤦🏻‍♀️(k ničemu).
  • Pantofle a boty na chození,
  • Pončo.
  • Hygiena.

BALENÍ S PIŠTÍTKEM

  • Spacák
  • 2x funkční tričko
  • 3x tričko na vycházky
  • Legíny, Tepláky, 2x kraťasy
  • 4x trenky, 5x ponožky
  • Boty na chození a pantofle
  • Mikina
  • Bunda nepromokavá a pončo
  • Stativ a fotoaparát
  • Kniha Jo Nesbo 
  • Hygiena

POČASÍ NA CESTĚ A KDY VYRAZIT NA CAMINO

Vyrazit můžete kdykoliv, horší to bude s ubytováním, lepší zase s množstvím poutníků, které na cestě potkáte. Nejlepší období pro pouť je dle našeho názoru od konce sprna až po konec října. Na druhé straně od konce března do konce května.

Poté vypukne šílenství. Letní měsíce jsou ve znamení „boje o postele“. Většina států EU má prázdniny, lidé si berou nejvíce volna a vyráží na camino. Ostatně tady máte komentář od poutníka Milana, který šel v červenci portugalskou cestu z Porta. „Tam jsou lidi, hlavně v létě, který vstávají v půl 5 v 5, aby mohli vyrazit a do oběda mohli být v albergue a měli své místo jisté.“ 

Počasí v letních měsících u francouzské cesty je katastrofální. V tuzemsku dosahuje teplot až 40°C.

Lidé z Jihu Španělska jezdí na Camino del Norte se ochladit, protože tento rok tam byly noční teploty 30°C.

Obecně dle komentářů hlavně poutníků „zkušeňáků“ doporučujeme vyrazit na jaře anebo na podzim.

Buďte opatrní s tím, že už to nebude na přílišné spaní venku pod širákem, že nebude tolik albergue otevřených (i díky vlhkosti a zimě, protože ne všechna albergue jsou vytápěná), nicméně nabyjete dojmu, že máte Camino téměř pro sebe.

Více o počasí zde

KDE KOUPIT CREDENCIAL

Před odjezdem jsem plašil, kde sehnat credecncial. Měl jsem obavy, jestli ho ve Španělsku seženeme. Zároveň jsem se ale dočítal, že české credencialy nejsou od roku 2016 uznávané. Nevím, co je na tom pravdy, nicméně mě to trochu rozhodilo. Od nákupu v ČR jsem tedy opustil.

A dobře jsem udělal…

Zdenička měla pod čepicí, a tak první kroky po příletu jsme směřovali do katedrály Santander, kde na nás čekal milý, starý pán v místnosti temné a vlhké. Přesně v katolickém stylu, seděl za masivním stolem a ihned věděl proč přicházíme. 

Za 2€ nám vydal credencial a přidal k tomu i první
razítko! Jak tenhle pocit miluji, je jako droga.

Credencial jednoduše pořídíte v každé otevřené
katedrále nebo v kostele. Dále v albergues a informačních centrech. Credencial by Vás neměl stát více než 4€!!!

Zpátky do Čech. Pokud chcete být ale pro jistotu připraveni,
můžete takový credencial zakoupit na webu ultreia.cz za nějakých 110 Kč.

Musím ale říct, že hezčí první setkání na cestě jsme nezažili. Zdenička na toho milého zavalitého pána sedícího v tom šeru, vzpomíná dodnes. 

SBĚR RAZÍTEK NA CESTĚ

Je to jako, když se začtete do knížky pozdě večer. Chcete si přečíst ještě jednu kapitolu, i přesto, že víte, že to ráno bude bolet… Přesně takové je sbírání razítek. Ze začátku máte radost, ale v čase je to „hon za razítky“ (v dobrém slova smyslu) a zároveň touha po tom mít, co nejhezčí razítka. S každou další zastávkou jsme horlivě čekali, co zde budou mít za razítko.

A když měli razítko nepěkné, byli jsme trochu smutní, že jsme raději „nešli spát“.

Lpěli jsme na pořádném natisknutí a vzhledu razítka. Nehnali jsme se za razítky, spíš jsme měli rádi ten pocit, že zase dostaneme razítko za odměnu.

Razítkobranní zažívá celé Španělsko. Razítko dostanete v každém baru, restauraci, albergue, informačním centru, klášteře a kostele anebo na nádraží.

Dodává to té cestě příjemné rozptýlení. Když se pak podíváte do té „žákovské“, je to krásný pocit. Zároveň vidíte přímo na vlastní oči, jak Vám cesta ubíhá, což bylo hlavně na konci hodně smutný 😊

ALBERGUES NA CAMINU

Spoléhali jsme na to, že vždy bude možnost spát v albergues. Zároveň jsme ale věděli, že ne vždy to budeme chtít, že si jednou za čas dopřejeme více soukromí. Jsme lidé, máme rádi sex a taky klid. Na to druhé jsme prvních pár dní moc nemysleli, ale pak se to zlepšilo. Tolik asi komentář pro páry 😊

Každé albergue je jiné, nejsou generalizované a nejsou vždy stejně levné/ drahé. V roce 2016 prý byla cena albergues poloviční. I díky komerci a inflaci se cena ubytování zdvojnásobila. Jak by řekl poutník zkušeňák – růst cenové hladiny je to raketový.

Každé albergue na cestě je označené ve webové aplikaci gronze.com. Krásně ucelený seznam albergues, které jsou aktuálně otevřené, jaký servis nabízejí, včetně kontaktů a informací o počtu míst ke spaní. Vymakanější albergue Vám nabídnou i snídani za příplatek, vyprání prádla, nebo i sušičku.

Téměř ve všech dostanete nemocniční jednorázové prostěradlo a povlečení na polštář. Doporučujeme si s sebou vzít spacák, ten nepůjčují.

eXISTUJÍ TYTO TYPY ALBERGUES

Donativo – označené písmenem D v aplikaci a jsou to takové, za které zaplatíte tolik, kolik uvážíte. V těchto místech naleznete asi to nejlepší, co lze na cestě zažít. Sympatické lidi, dobrovolníky, úkryt a tradici.

Právě tradiční poutnický večer a ráno jsme chtěli zažít. V naše prvním donativo albergue jsme dostali večeři a následně i snídani. Psal jsem o tom více v příběhu zde. Někteří lidé to dělají nezjištně, někteří to dělají také nezištně, ale je to zároveň zdroj jejich obživy.

Místa si v těchto albergue lze také rezervovat po telefonu.

Municipality – albergue zřizované městem. Velice levné (do 10€), místa ale nelze rezervovat. Kdo dřív přijde, ten dřív mele.

V soukromém vlastnictví – někdy hezky, někdy hůře vybavené albergues. Někdy drahé, někdy levné. Obecně se pohybuje cena od 10 – 15€. Rezervace možná téměř vždy.

Zároveň zde naleznete i kýžené razítko, vždy!

KOLIK JSME NA CESTĚ UTRATILI?

Tato kapitola bude hodně individuální. Každý poutník má svou představu o financích, které chce na cestě utratit. Ve výsledku může utratit více, nebo i méně. Jedete sami? Budete si vařit v albergues nebo jíst v restauracích?

To vše ovlivní cenu Camino, ale rozhodně je to něco k čemu bych se neupínal. Nejedete na pouť šetřit, ale poznávat, ochutnávat, bavit se… Prachy budou.

Celkově jsme si brali 300 € v hotovosti + jsme měli nabitou Revolut kartu, kterou jsem v průběhu dobíjel pomocí Apple Pay, abych poté směnil z CZK účtu na EUR účet. Na tři kliknutí jsme měli EURa.

Docela nás podělali letenky zpět do Prahy. Kupovali jsme je dopředu a v tu dobu nám přišla cena fajn. Když jsme pak kupovali letenky téměř na poslední chvíli do Santadneru, říkal jsem… „sakra ty nás okradli“. Někdo z Vás si jistě řekne, že v tom alespoň bylo pití. K sakru nebylo, ani jídlo! 😀 

PS: Malá poznámka, že nechci za letenky nic je pravdivá. Zdenička dostala jednu cestu k Vánocům.

PS2: Pozornějším z Vás jistě neuniklo, že ke v tabulce na místo Pišty nějaký Pipeny. Ano, má druhá přezdívka kromě Pišty je také Pipeny a říká mi tak táta od mala. Jedináček.

UŽITEČNÉ APLIKACE A TIPY NA CESTU DO SANTIAGA

Asi by si každý měl projít svým „nekomfortem“. Nás tento nekomfort stál 38 km první den, protože jsme nevěděli, že existuje web GRONZE.COM, kde je krásně ucelený seznam albergues, které jsou aktuálně otevřené, jaký servis nabízejí, včetně kontaktů a počtu míst ke spaní.

TIP: Obzvlášť blíže blíže k Santiagu se vyplatí rezervovat si albergue dopředu. Využijte kontaktů, které u albergue jsou a rezervujte si své místo, ať předejdete překvapení, že nejsou lůžka.

Nám se to stalo téměř u konce. Ve městě Sobrado des Monxes
jsme nenašli žádné místo, ani když jsem volal den předem. Všechno bylo vybookované. „Naštěstí“ nabízeli i soukromý pokoj za dvojnásobnou cenu. 

Co bychom to byli za Čechy, kdybychom nevyužívali na cestě aplikaci Mapy.cz. A pravda… nejlepší aplikace na túry to skutečně je!

Na kontrolu podniků, jmenovitě restaurací, barů a obchodů jsme používali Google Maps.

Jdete mimo léto? Pak se Vám bude hodit aplikace na kontrolu počasí. Asi nemáme tip na žádnou konkrétní, může se ale hodit, když si budete plánovat další den.

 

V neposlední řadě doporučuji aplikaci Revolut, díky které jsme ušetřili spoustu peněz na poplatcích za výběry anebo za nevhodné kurzy. Španělsko je velmi dobře připravené na platby kartou, téměř všude lze platit. Jednou se nám stalo, že jsme museli vybírat a i přesto, že máme ke kartě výběry z bankomatu zdarma, účtoval nám cizí ATM poplatek z transakce 3 % + nám dal docela špatný kurz.

IMG_2134

HELE... Sleduj nás na instagramu

HISTORICKÉ POZADÍ CESTY DO SANTIAGA

V albergues anebo od vášnivých poutníků uslyšíte tento příběh více detailněji, vášnivěji a prožitek z něj budete mít větší. Pojďme se ale společně podívat, proč tato pouť vůbec vznikla. Je to příběh impozantní, interpretující důmyslnost tehdejších panovníků s důrazem na spiritualitu. Co o Caminu reálně víte? Že je to pouť od prahu svého domu a že v Santiagu čeká na poutníka rozhřešení? A co bájný „konec světa“?

„The Way of Saint James“, neboli „Camino de Santiago“

Počátek – Přibližně v roce 44 – 100 jsou po smrti Ježíše rozeseti po celé zemi všichni jeho apoštolové, aby kázali o víře a Ježíšovi. Právě Svatý Jakub je vyslán do Španělska, konkrétně do severní části Španělska Iberie.

V té době král Herod vydává příkaz Jakuba zatknout a popravit. Skutečně se tak stane v rozmezí let 44 – 100, kdy se Jakub vydává kázat víru do dnešní Galície.

Ostatky apoštola skupina učenců ukrývá do lodi vedené anděly. Ta urazí dlouhou cestu až na pobřeží dnešního Portugalska. Zde jsou ostatky uloženy do hrobky „někde“ v okolí dnešního města Padron.

Aspekt krále Alfonsa II

V 9. století pastevec Pelayo vidí na obloze uskupení hvězd, za kterým se vydává. Následuje ono znamení až k hrobu svatého Jakuba. Svůj objev sděluje biskupovi Theodorinovi, který nezahálí a objev tlumočí až do nejvyšších pater, králi Alfonsovi II.

Král Alfonso nechá vybudovat malou kapli okolo ostatků Jakuba a vydává rozkaz šířit informaci o tomto nálezu. Důvod je prostý. Španělsko v té době bylo ve stavu válčení a obléhání Araby. Křesťanství uvadalo s tím, jak Arabové postupovaly od jihu až na sever Španělska.

Křesťané ze starého kontinentu okouzleni příběhem, se vydávají na dlouhou pouť k ostatkům sv. Jakuba. S rostoucím množstvím poutníků vzniká první oficiální cesta – Camino Primitivo. Na počátku nového milénia se z cesty stává po vzoru poutních cest do Říma a Jerusalema křesťanská pouť.

Od 10. století se dle dochovaných dokumentů vydává ročně do Santiaga na 250.000 poutníků! Pro poutníky se buduje infrastruktura, nemocnice, mosty, kempy a hostince.

Pozn. Dnes je tento počet téměř shodný, proto je to číslo neuvěřitelné na dobu, kdy pouť vznikla.

Katedrála v Santiagu

Dnešní katedrála, jak ji poutníci mohou spatřit v Santiagu byla vystavena v roce 1211. 13. století bylo rekordní, co dopočtu poutníků. Každoročně zavítalo do Santiaga okolo půl milionu poutníků! Počátkem 16. století „camino“ upadá díky válečným konfliktům s Francouzi a Angličany.

Vytvoření cesty králem Alfonsem II. mělo hlavně politický pod kontext. V době stvoření bylo Španělsko okupováno Araby a vytvoření takové trasy znamenalo nejen přísun financí od poutníků, ale také rozšiřování křesťanství v severním pásmu Španělska, což se v budoucnu ukázalo jako klíčové v boji proti Arabům. Nejstarší cestou je často mylně uváděna Francouzská cesta. Ve skutečnosti je to Camino Primitivo (cesta mezi Francouzskou a Severní cestou).

Pouť, jak ji známe dnes, je trošku modifikovaná a upravená potřebám lidí. Proč se tedy lidé vydávají na pouť dnes? 

Řešit osobní otázky, překonat své limity, plnit si sny, objevovat krásy zemí, které prochází nebo prostě jen jít a zažít něco “unikátního”. Doma se k takovému dobrodružství odhodlá málokdo. Jednou jsme takové malé dobrodružství zažili s Karlosem, kdy jsme ve 3 dnech přešli naší milovanou Šumavu (mohli byste si přečíst více, ale článek jsem ještě nenapsal).