Evropské dálkové treky: TOP 8 treků v roce 2024

Omrzela vás klasická dovolená u moře nebo na lyžích? Milujete nádherné výhledy do okolí? Nebo si chcete jen takříkajíc fyzicky máknout? Máme pro vás tip na nejlepší evropské dálkové treky. Jsou levné, jsou blízko a jsou návykové. Přečtěte si náš článek, ve kterém zjistíte, že dobrodružství v Evropě číhá doslova na každém kroku.

Dlouhé traily si získaly velkou oblibu mezi turisty napříč všemi generacemi a národy. Na takové cestě získáte možnost objevovat krásy Matky Přírody, ale i své limity. Někteří poutníci se též nechávají slyšet, že na takových cestách získají pokoru a poznají nové stránky své vlastní osobnosti. Existují dálkové treky pro začátečníky i náročné, takže si vybere opravdu každý.

Tour du Mont Blanc (TMB)

Tento trail kolem nejvyšší hory Evropy zde nesmí chybět, neboť se jedná zřejmě o nejoblíbenější dálkovou trasu. Celkových 170 km trailu vyjde na cca 60 hodin chůze po krásné horské krajině. Na této trase se každoročně koná horský ultramaraton. Není divu, že si pořadatelé vybrali zrovna tento trail, neboť celkové převýšení činí okolo 10 000 m.

Trasa se v průběhu let měnila, přičemž i dnes existuje několik možností – záleží tedy na fyzické zdatnosti chodce, pro jakou cestu se nakonec rozhodne. Vzhledem k tomu, že trail prochází Alpami, pak z důvodu rychle se měnících povětrnostních podmínek doporučujeme na tento evropský dálkový trek vyrazit spíše v letních měsících. 

Evropské dálkové treky: Tour du Mont Blanc
Zdroj: Wildernesstravel.com

Svatojakubská cesta - různé trasy

V poslední době je velmi populární tzv. Camino de Santiago. Jedná se o síť stezek, které vedou do Santiaga de Compostela, kde se nachází místo posledního odpočinku svatého Jakuba (St. James). Vyrazit na cestu můžete prakticky kdykoliv, nicméně nejlepší období pro pouť je od srpna do října, případně od března do května, kdy se neočekává velký nápor turistů a ubytování je snáze dostupné.

Camino zahrnuje celkem 12 základních tras, rozdíl mezi nimi je dán počátkem poutě. Můžete si zvolit krátkou cestu, ale i takovou čítající několik tisíc kilometrů. Čeští turisté mohou začít pouť ve své domovině, neboť existují i české větve svatojakubské cesty – ty vedou například z Prahy, Brna nebo Jihlavy. 

O svatojakubské cestě jsme toho mnoho napsali i na našem blogu. Měli jsme tu čest jít hned dvě trasy. Camino del Norte a Portugalskou pobřežní cestu. 

West Highland Way

Opusťme teď známé evropské dálkové treky a vydejme se na cestu do tajemného pohoří Skotska. Tato trasa o celkové délce 154 km ohromí všechny, kteří nachází zalíbení v autentické přírodě britských ostrovů. Trail se jde z jihu (Milngavie) na sever (Fort William) – to proto, že jižní část trasy je snazší a připraví vás tak na náročné severní stezky.

Je známo, že počasí ve Skotsku bývá nevyzpytatelné. Déšť vás tak může zastihnout prakticky kdykoliv. Velkou výhodou je však hustá síť ubytování, obchodů a kaváren, takže se v případě špatného počasí můžete kdykoliv schovat.

Tápeš při hledání letenek? ✈️ Ukážeme ti jak na to 🙂

Tápeš při hledání letenek? ✈️ Ukážeme ti jak na to 🙂

Evropské dálkoév treky musí zákonitě doplnit i dálkový přechod GR 11, který je jeden ze tří dálkových treků táhnoucích se přes celé pohoří Pyrenejí tvořící hranici mezi Španělskem a Francií. Je to taková prochajda od majáku k majáku.Trasa začíná u Atlantského oceánu u majáku Cabo de Higuer na baskickém pobřeží a končí u majáku Cap de Creus u Středozemního moře v Katalánsku.

Vysokohorská trasa dlouhá 840 kilomterů vás povede nekrásnější částí španělských Pyrenejí. Takový Valle de Ordessa, to bude topovka. Tak na co čekáte? Vložte řízek mezi chleba a vyrazte vstříc nečekajícímu dobrodružství.

Cesty sv. Olafa

Na severu Evropy ještě zůstaneme. Osobitou krajinu Skandinávie můžete poznat na jednom z několika evropských dálkových treků, jejichž cíl je stejný – hrob svatého Olafa, norského krále, který se významně zapsal do historie severských států.

Pro své putování si můžete vybrat cesty od 130 do 650 km, nejznámější trasa spojuje norská města Oslo a Trondheim. Celkem mají poutní trasy délku cca 5 000 km. Zajímavostí je, že všechny trasy se sbíhají ve tvaru hvězdy k hrobu svatého Olafa v Trondheimu. 

Trek přes Kanárské ostrovy

Nyní se přesuneme na jih Evropy, na místo, které je známé spíše jako tradiční dovolenková destinace pro milovníky moře a pláží. Řeč je o Kanárských ostrovech. Přes všech sedm ostrovů zde vede trasa o celkové délce 650 km. Na trailu se střídá náročný kamenitý terén s příjemnými písčitými rovinami. 

Cesta vás zavede i k největší hoře Španělska Pico del Tiede (Tenerife). Díky tomu celkové převýšení trasy činí 20 000 metrů. Celý trail by vám měl trvat 35 dní. Pokud se ale někde zdržíte a budete obdivovat netypickou vulkanickou krajinu, nebudeme se vám divit.

Via Adriatica

Jestliže vaše dovolenkové srdce patří Chorvatsku, byla by škoda nevyzkoušet tento klenot evropských dálkových treků podél Jaderského moře. Předpokládaná doba trvání trailu je 70 dní.

Via Adriatica byla ustanovena v roce 2017. Na 1 100 km překonáte převýšení 42 000 m. Začátek trasy najdete na severu Chorvatska, nedaleko města Pula, konec se pak nachází na jižním cípu země. Trek nepatří mezi složitější, nicméně kromě lesních cest zahrnuje výstupy i na nejvyšší hory Chorvatska.

Cesta hrdinů SNP

Článek zakončíme u našich východních sousedů. Přes Slovensko se táhne trek o celkové délce 760 km, s převýšením 30 000 metrů. Počátek turistické trasy se nachází v Dukelském průsmyku a táhne se celým Slovenskem až na horu Bradlo. Během svého putování navštívíte Nízké Tatry, Velkou Fatru, Bílé Karpaty, ale třeba i hrad Devín.

Svůj název trail získal na základě Slovenského národního povstání. Trasa vede přes oblasti, kde došlo k nejvýznamnějším událostem slovenské historie. Celkový pochod byste měli zvládnout za 30 dní. 

Více informací naleznete přímo na stránkách treku, které jsou velmi hezky zpracované. 

Sleduj nás na instagramu

GR11: Trasa a etapy

GR11: Trasa a etapy

Dálkový přechod GR11 je jeden ze tří dálkových treků táhnoucích se přes celé pohoří Pyrenejí, které tvoří hranici mezi Španělskem a Francií. Je to taková prochajda od majáku k majáku.Trasa začíná u Atlantského oceánu u majáku Cabo de Higuer na baskickém pobřeží a končí u majáku Cap de Creus u Středozemního moře v Katalánsku. Vysokohorská GR11 trasa dlouhá 840 kilomterů vás povede nekrásnější částí španělských Pyrenejí. Takový Valle de Ordessa, to bude topovka. Tak na co čekáte? Vložte řízek mezi chleba a vyrazte vstříc nečekajícímu dobrodružství.

Kompletního průvodce trasou GR11 naleznete v tomto obsáhlém článku. 

GR11 Trasa a etapy

Kompletní GR11 trasa

Nástup do hor a Atlantický oceán.

Nástup do opravdových hor trvá v průměru kolem deseti dnů a zahrnuje necelých 200 kilometrů. Zatím přecházíte pouze menší kopce a kocháte se bohatě zarostlou krajinou. Za vesnicí Isaba se terén začne prudce zvedat a vám se otevře krásný Pyrenejský masiv. Ovšem tady vám začíná několikadenní funění do kopců, ale dechberoucí výhledy vás odmění. Nutno podotknout, že kemp za Izabou byl letos zavřený, a tak si nakupte a dobijte elektroniku ve městě.

Čeká vás první vícedenní úsek v horách bez civilizace. Obecně se doporučuje startovat u Atlantiku, protože podnebí na západním pobřeží je o něco přívětivější než na druhém konci Španělska. A stoupání do hor je zde pomalejší, a tak máte čas si vyzkoušet fyzičku a aklimatizovat se. Západní strana je také více civilizovaná, a tak nemáte problém si cokoliv dokoupit.

Centrální Pyreneje

Nabízejí nejúchvatnější panoramata. Možná na vás dýchne surovost hor, která se odráží ve výstupech a sestupech vyřízeného, ale nadmíru spokojeného chodce. Během 25 dní půjdete převážne podél Španělsko-francouzských hranic, také přejdete Andorru a budete se kochat dechberoucími výhledy. Taky zjistíte, že duchovní sféra cesty, kvůli které se vydává do Pyrenejí spousta poutníků, už není tolik utlačovaná bolestí a hladem, jako na začátku, ale že nacházíte přesně to, co jste přijeli hledat.

Civilizace je poměrně řídká, a tak je třeba plánovat na pár dní dopředu. Nejdůležitější je mít co jíst, pít a nabitá elektronika. Pocítíte, že batoh může být parťákem a že fyzička je na tom lépe, než jste si mohli myslet. Poslední úsek v horách je údolí Núria, které je za hezkého počasí absolutní třešničkou na dortu. 

Tápeš při hledání letenek? ✈️ Ukážeme ti jak na to 🙂

Tápeš při hledání letenek? ✈️ Ukážeme ti jak na to 🙂

Sestup

Čeká vás velké horko, rozmanitost výhledů se zužuje a nedostatek vodních zdrojů vás žene do cíle. Je to velmi suchá část Pyrenejí a může se stát, že kvůli vysokým teplotám tento konečný úsek bude zasažen požárem a bude uzavřen. Doporučuji vstávat opravdu brzy a jít ještě za tmy, v tom největším odpoledním horku se schovat ve stínu a pokračovat v cestě k večeru.

V mém případě vypukl požár, když mě čekalo pět dní do konce. Požár Španělé zajistili a já mohla bez komplikací pokračovat až do úplného konce.

Sleduj nás na instagramu

Trek Duhové hory Island

Trek Duhové hory Island

V červenci 2022 jsme se vydali na Island. A pro milovníky turistiky by byl hřích, kdybychom vynechali 55 km dlouhý přechod islandských Duhových hor. Laugavegur trail byl National Geographic ohodnocen jako jeden z 20 nejkrásnějších treků na světě a jeho krásy si užívají stovky turistů ročně. A není divu.

Díky tomuhle článku se vyvarujete našich chyb, dozvíte se postřehy, které se nikde jinde nepíšou a získáte neutuchající chuť koupit si letenku na Island.

Vstup na Trek Duhové hory na Islandu

Uvědomění první: V DUHOVÝCh horách rozhoduje počasí, né vy.

I přes to, že nejvyšší bod Laugavegur trailu dlí v relativně nízké nadmořské výšce 1 052 m, je potřeba si uvědomit, že se stále jedná o trasu v horách. Tedy v místě, které je nepředvídatelné a na které je přímo nutné se velmi dobře připravit.

Při mé první dálkové turistice v horách mi neznámý a zkušený horal řekl: “The mountains decide whether it is time to go on a trail, not you”. A tahle jeho slova byla natolik pravdivá a vypovídající, že kompletně změnila můj přístup k přípravě jakéhokoliv horské přechodu. A na Islandu to platí dvojnásob.

Jak se dostat na začátek a zpátky DUHOVÝCH HOR

Nejjednodušší variantou, jak se dostat na začátek treku, je nasednout v Reykjavíku na offroad autobus od společnosti Reykjavík Excursions a dojet s ním až do Landmannalaugaru, kde trasa začíná. Jede samozřejmě i z konce trasy (Thorsmork) zpět do Reykjavíku. Prodej zaštiťuje organizace Volcano Trails, která ze zkušenosti velmi dobře funguje na e-mailu, když je problém. Jízdenky pořídíte zde: https://volcanotrails.com/iceland/bus-tickets/, doporučuji je koupit ideálně 14-30 dní předem.

Počasí se mění každým dnem na Laugavegur treku

Pokud kupování jízdenek necháte na poslední chvíli, mohlo by se vám stát přesně to, co se stalo nám – jízdenky už byly vyprodané a u řidiče koupit samozřejmě nejdou. Tlačeni časem nás nenapadlo nic lepšího, než do Landmannalaugaru dojet osobním autem. Ano, porušili jsme islandský zákon o tzv. F roads (silnice označení F, kam smí ze zákona pouze off road vozidla) a ano, celou hodinu a půl, co se náš malý osobáček kodrcal výmoly, jsme měli zatajený dech. Zpytovali jsme svědomí, co jsme to provedli a přemýšleli jsme, kolik peněz nás bude stát, když se nám s autem něco stane. Vše dobře dopadlo, spolujezdci (rodiče, co tam byli s námi) dovezli auto i zpět a my jsme opět mohli volně dýchat. Pokud si máte vzít z tohoto článku k srdci pouze jednu radu, tak je to: “Nejezděte na začátek treku osobním automobilem.”

Co si vzít s sebou na Laugavegur trail

Tady hodně záleží, zda plánujete spát v kempech, či v chatách. Tohle rozhodnutí vám pomůže udělat část článku níže. My jsme se rozhodli pro kombinaci a tak se veškeré vybavení bude vztahovat ke kombinované variantě.

Zkušeným dobrodruhům, jako jste vy, není třeba vysvětlovat naprosté základy, jako je spací pytel nebo dobře izolující karimatka, proto zde popíši své postřehy.

Jídlo

neberte si vymoženosti, v každém kempu si lze koupit např. pivo, brambůrky, pití, či sladkosti.

Kartuše

není třeba extra veliká, v kempech (hlavně na začátku a na konci trasy) vybírají obchody poloprázdné kartuše a tak jsou zásoby plynu vždy minimálně 20 km na dosah.

Peníze

těch si moc neberte, za ubytování (kempy i chaty) se totiž dá platit kartou. To bylo vzhledem k lokaci velké a milé překvapení. A opravdu to fungovalo.

Oblečení

do zimy, větru a deště. Na Islandu opravdu hodně fouká a vítr z nízkých horských teplot udělá ještě nižší. V noci při vaření večeře jsme na sobě měli dvě bundy, rukavice, čepici a stejně nám byla nepříjemná zima. (pozn. autora: až se vrátíte zpátky do Česka, bude vám připadat bezvětří velmi divné až nepřirozené)

Co navíc

pytel na odpadky. Ne v každém kempu mají možnost svážet odpad a tak si ho občas s sebou musíte nosit.

Spát v chatách nebo v kempech?

Podmínky na spaní jsou jedna z prvních otázek, kterou dostanu, když se mě někdo na Laugavegur trail zeptá. Za mě je po vlastních zkušenostech jednoznačná odpověď: v kempech. U každé chaty je vždy přilehlý kemp, který s chatou sdílí umývárny, toalety a správce.

K mé rozhodné odpovědi mám samozřejmě vysvětlení a tím jsou: lidé. Tím, že je Laugavegur trail tak populární, nabízí místní společnosti tzv. “guided tours”. V praxi to znamená, že zaplatíte ranec peněz a cestovní společnost vám obstará průvodce, převoz zavazadel, přenocování v chatkách i jídlo. Pro nás byly tyhle skupiny skutečně trnem v oku.

Podstatné je, jaký typ turistů si tyhle komerční vedené prohlídky kupuje. Bohatí a neohleduplní (ne)turisti, nad jejichž chováním se pozastavíte každé setkání. Vypíchnu zde pár momentů, které mi doslova hlava nebrala a díky kterým už bych na Laugavegur treku vždy volila spaní ve stanu.

1. Prostor v jídelně

Horské chaty jsou tradičně velmi malé a do společné jídelny se vejde maximálně 25 lidí. Komerční skupiny čítají cca 20 lidí. Problémem jsou jejich společné snídaně a večeře. Vedoucí připraví svým svěřencům na stůl talíře (ano, pro všech 20 lidí) ještě předtím, než je jídlo hotové. Kuchyňská linka je díky velkému objemu připravovaného jídla obsazena a vám tak zbývají dvě možnosti. Cítit se jako sardinka mezi členy výpravy nebo si na sebe navléct všechny bundy a uvařit si venku na vařiči.

2. Obsah jídelníčku

Nevěřili byste, co mají za luxusní a pro horskou turistiku zcela absurdní jídla. Sedící na půl zadku na lavičce jsem snídala svou instantní kaši, vedle mě dvě děti rukama jedli suché cornflaky z jedné misky. Tuhle scénu si prosím teď představte. Nepřišlo mi na tom nic divného dokud společně s námi nezačali snídat i členové výpravy. Tím, že jim jídlo vozí auta a nemusí ho s sebou nosit na zádech, mají přístup doslova ke všemu, na co si vzpomenete. Co 10 vteřin, to někdo ze skupiny vykřikl na celou místnost další ingredienci: “Anybody wants cheese?”, “Nutella?”, “Strawberries?”, “Fruits?”, “Chocolate?”, “Croissant?” “Salmon?”. A děti vedle mě stále jestli suché cornflaky. Znovu si představte tuto scénu. Nikdy jsem nebyla součástí více absurdní situace, než byla tahle. Dokonce jsem se musela i usmívat.

Tápeš při hledání letenek? ✈️ Ukážeme ti jak na to 🙂

Tápeš při hledání letenek? ✈️ Ukážeme ti jak na to 🙂

Je třeba chaty bookovat dopředu?

Ano. Chaty jsou obsazené měsíce dopředu. Nenašli jsme správně fungující oficiální formulář, proto jsme psali na oficiální e-mail fi@fi.is. Pokud je chata plná, dají vás na čekací listinu, která k našemu překvapení pravděpodobně není tak dlouhá. Dva dny před začátkem našeho trialu se totiž uvolnili dokonce 2 chaty, potvrdili jsme však pouze jednu – Alftavatn.

Tipy a triky pro brodění řek

Před odletem na Island jsem si hodně googlila, jak přesně se mají brodit řeky. Měla jsem z toho totiž docela velké obavy. Co když to nezvládnu, protože proud bude moc silný? Nikde jsem ale nenašla rady, na které jsem přišla až během skutečného brodění a opravdu pomohly.

Rada č.1

Nedívejte se pod nohy. Ubíhající proud řeky oklame vaše smysly a vy se tak podvědomě budete snažit vyrovnávat rovnováhu špatným směrem a stále budete nepříjemně vrávorat. Opřete se do svých hůlek, koukejte na břeh a pomalu jděte. Tento TIP ze mě udělal brodícího specialistu.

Rada č.2

V Crocsech a sandálech to zvládnete, ideálně však v botách do vody. Neberte si žádné plné boty, nemá to smysl a navíc vám mokré boty přidají solidní zátěž na záda.

Rada č.3

Sledujte počasí. Rozvodněná řeka je živel, který může nečekaně přidat několik dní navíc k vašemu trailu. Pokud si nejste jistí, zda je bezpečné řeku přebrodit, počkejte na jiné turisty, ideálně se zkušenými průvodci. Pokud nemáte možnost sledovat počasí, nejaktuálnější předpověď vám vždy sdělí správce daného kempu.

Stojí Laugavegur trek/ Trek přes Duhové hory za to?

Ano. Island má nádhernou jedinečnou přírodu, která je tvořena z ohně a ledu. Z dvou protikladů, které spolu tvoří nádhernou podívanou dvou živlů ve svých extrémních podobách. Zároveň je tento ostrov tak rozmanitý, že stojí za to vidět i jeho vnitrozemí. Sníh, horké prameny, doutnající zem, bublající potůčky, ty nejzelenější vrcholky i všudypřítomné ovce.

Když jsme kupovali letenky, nedokázala jsem si islandskou přírodu představit a z fotek mě ani pořádně neoslovila. Ale ukázalo se, že je jejich příroda tak jiná, že si jí prostý vnitrozemský evropan nedokáže ani představit a poté z ní nakonec nemůže spustit oči. Rozhodně doporučujeme!

Sleduj nás na instagramu

7 nejhezčích míst mimo Amsterdam

Holandsko: 7 nejhezčích výletů mimo Amsterdam

Cestování do Holandska není pouze o Amsterdamu. Vyplatí se opustit Amsterdam a navštívit i jiná města v okolí, jako je ostrov Texel, Zandaam a skanzeny Zaanse Schans. Tato a další místa nabízejí jedinečné zážitky, historickou architekturu a odlišné kulturní tradice. Jednou z velkých plus je i méně turistů – opravdu ten pocit, když jsme vystoupili z hlavního nádraží na hlavní třídu v Amsterdamu dodnes nezapomenu.

Pokud máte čas, chuť a peníze (tyto věci mám pohromadě opravdu málokdy), tak rozhodně vyrazte i za hranice metropole. A máte štěstí! Několik tipů, kam se vydat naleznete v tomto nabitém článku s podtitulem “Amsterdam – výlety! 🙂

#1 Ostrov Texel

Ostrov na severu Holandska, který určitě stojí za to vidět. Písčité pláže, nekonečně dlouhé roviny, ale také pár kopečků. Více o tom, jak si užít celý den na tomto ostrově naleznete zde.

Výlet na ostrov Texel

#2 Zaandam

Určitě každý z vás viděl ikonickou fotku krásného dřevěného mlýnu, který se tyčí nad stojatými vodami holandských kanálů. Tak přesně v Zaandamu kaskádu těchto mlýnu najdete – jmenovitě se jedná o skanzeny Zaanse Schans. Jedná se o turisticky vyhledávané místo, které má svou atmosféru a určitě stojí za to ho navštívit.

#3 Marken

“Žijící skanzen”. Při prvním pohledu do mapy Vás uchvátí poloha Markenu. Jedná se o ostrov, který je spojený od roku 1957 s pevninou díky dlouhé hrázi. Pro nás byl unikátní zážitek ostrova umocněn tím, že nás provázal rodilý obyvatel. Nahlédli jsme tak do výroby dřeváků, prohlédli si místní přístav a viděli dobové kroje. Ty jsou obzvlášť pro toto místo ikonické.

Zážitek byl o to víc intenzivnější, protože právě v Markenu se narodil Dirk – “papá” Zdeničky.

Pohled na Marken z lodičky

#4 Egmond Am Zee

Přímořské město na západě Holandska. V dojezdové vzdálenosti od Amsterdamu. Při odlivu si můžete užít kilometrové procházky po písčitých plážích. O hustotu kaváren a restaurací není nouze. 🙂 Při dobré viditelnosti můžete vidět mořské větrné elektrárny a možná… opravdu hodně málo možná i pobřeží Británie. Kdyby ano, určitě pošlete fotku.

Egmond Am Zee

#5 Hoorn

Typické město holandského rázu. Křivé cihlové domy se špičatými střechami, vydlážděné ulice a místní lidé. Přesně takový je Hoorn, kde jsme si užili místní trhy a takové typické “anglické” počasí. Rozumějte déšť, slunce, vítr a takto v několika cyklech. Nakoupit můžete úplně všechno, stejně jako můžete sníst úplně všechno (haring, kibling atp.), co se vám zalíbí.

#6 Volendam

Volendam je slavná holandská rybářská vesnice, která je známá pro své typické dřevěné domy, malebné pobřeží a přátelskou atmosféru. Můžete si prohlédnout místní muzeum – Volendams Museum (historie vesnice a jejích obyvatel). Upřímně jsem tam nikdy nebyl. Dalším lákadlem je možnost nakoupit typické holandské suvenýry a procházet se po pobřežní promenádě s výhledem na moře.

#7 Alkmaar

Ano, Alkmaar má mnohem více co nabídnout než jen fotbalový stadion. Je to historické město s bohatou historií a kulturou. Místní trh, který se koná každý pátek, je jedním z nejstarších trhů v Nizozemsku a přitahuje turisty z celého světa. V muzeu Alkmaarsche Kaaswaag si můžete prohlédnout, jak se vyrábí holandský sýr.

Můžete nahlédnout přímo do výroby holandského sýra a dozvědět se více o historii výroby sýra v Alkmaaru. Během prohlídky si můžete prohlédnout všechny možné nástroje používané při výrobě sýra. Výroba sýra se tam však dnes již neprovádí. Místo toho si můžete sýr zakoupit.

Kromě toho má město krásné kanály, historické budovy a parky jako Stadspark, kde si můžete odpočinout a užít si přírodu. Takže, ano, v Alkmaaru je spousta jiných zajímavých věcí k vidění!

Sleduj nás na instagramu

Amsterdam za jeden den: Top 12 míst, které musíš vidět

Amsterdam: TOP 12 míst, které navštívit

Plánujete projít Amsterdam, co vidět za jeden den? Pokud ano, jste tu správně. Atmosféru Amsterdamu vám vykreslí v prvních vteřinách samotné prostředí před nádražím. Tisíce lidí, stovky kol zamčených snad ke všemu, co je pevně spojeno se zemí, desítky lodiček pohupujících se na kanálech nebo stovky cyklistů proplétající se mezi lidmi. Je to tak. Amsterdam je nejen mekka marihuany v západní Evropě, ale také vyhledávanou turistickou destinací.

Je to dané i díky tomu, že mezinárodní letiště v Schipolu je převážně tranzitní, a proto se v centru objeví mnoho one-day tourist.

Obsah článku

1. Dům Anny Frankové
2. RED-LIGHT District
3. Návštěva Coffee shopu
4. Van Gogh muzeum
5. Ochutnejte holandskou prasárnu
6. Brouzdejte po Amsterdamu do ztracení
7. Po pivních stopách
8. Půjčte si kolo a jen jezděte
9. ZOO park
10. Oosterpark
11. Foodhallen markets
12. Náměstí Dam

Pokud máte a chcete poznat Amsterdam, co vidět za jeden den, věřte, že stihnete vše podstatné, co se zde nachází. A ještě si užijete spektakulární atmosféru. Neunikne vám návštěva coffee shopu, pozorování dam ve výlohách nebo kafíčkování v roztomilých uličkách.

Osobně jsem měl z Amstru smíšené dojmy. Není to město jako například Praha, nebo Budapešť, kam se rád vrátím znovu a znovu. Spíš je to město, kam se podívám, protože to chci vidět. Naštěstí Holandsko není pouze o Amsterdamu, ale nabízí mnoho jiných úžasných míst. Jak s oblibou říkám: “sto lidí, sto chutí.” 

Pojďme se ale podívat, jaké krásy na vás v metropoli země tulipánů čekají! 🙂

#1 Dům Anny Frankové

Tento dům s notnou dávkou histori nepřehlédnete. Okolo domu postává stále dav lidí, který se snaží ukořistit si pro sebe unikátní fotku bez jediného človíčka. Platí pravidlo, čím dříve přijdete, tím méně lidí potkáte. Samozřejmě můžete vyzkoušet i prohlídku domu.

Amsterdam: co vidět

#2 Red Light District

Ani nemusíte říkat název této ulice a každý vám hned řekne, že určitě musíte navštívit tu ulici, kde jsou dámy ve vitrínách. Ano, to je Red-light district, kde si vás ženy mohou vtáhnout do svých hnízdeček a za úplatu s vámi dělat… teda vy si můžete dělat, co chcete.

Ačkoli místo může být kontroverzní, je to jedinečný pohled na tradiční část města a mělo by být na seznamu míst k návštěvě pro každého, kdo se chce podívat na historii a kulturu Amsterdamu. Mimo bohaté nabídky žen, můžete navštíit i nespočet sex shopů, strip clubů a shows. Někde mezi tím vším je také nespočet barů a sem tam i nějaká kavárna. V našem seznamu “Amsterdam, co vidět” nesmí toho místo chybět.

Zdroj: Pixabay.com

#3 Návštěva coffee shopu

Káva + marihuana rovná se unikátní zážitek pro milovníky kávy a legálního užívání marihuany. Shopy jsou typické pro Amsterdam a nabízejí široký výběr kávy a konopných produktů v přátelské a uvolněné atmosféře. Tento zážitek je jedinečný a něco, co by měl každý zájemce o kulturu a historii Amsterdamu zažít.

Pamatuju si, když jsem do takového shopu zavítal. Můj cíl byl jediný a překvapilo mě, jak prozaičtí barmani jsou. Dostal jsem menu list, do kterého jsem zapíchl prst a za celé 2€ mi byl zprostředkován zážitek na celý zybtek večera 🙂

#4 Van Gogh muzeum

Muzeum je domovem více než 200 děl Vincenta van Gogha a nabízí unikátní pohled na jeho slavné obrazy jako “Sunflowers” a “The Potato Eaters”. Muzeum je skvělým místem pro milovníky umění a historie.

#5 Muzeum erotických pomůcek

Například muzeum Red Light Secrets. Zajímá vás historie erotiky a sexuálního průmyslu? Muzeum nabízí interaktivní expozici a ukazuje, jak se sexuální kultura a pomůcky v průběhu let vyvíjely. Je to zajímavý zážitek pro ty, kteří hledají něco jiného než tradiční turistické atrakce.

#6 Ochutnejte holanskou prasárnu

Smažené anebo syrové – taková je kuchyně Holanďanů. Velmi jsou oblíbené “kroketten”, smažené krokety plněné masem nebo sýrem. Dále “Pannenkoeken” – velké a tenké palačinky. Pochoutkou je pak kibbeling – malé kousky smaženého rybího masa, obvykle z vlasovce, nebo také haring (sledě). Obvykle podáván čerstvý, marinovaný v slaném nálevu. Oba pokrmy se často prodávají na ulicích v street food stáncích za pár šušňů.

Zdroj: Pixabay.com

#7 Brouzdejte po Amsterdamu do ztracení

Po Amsterdamu můžete bloudit celé hodiny. Kaváren, coffee shopů a možností kde strávit čas je nespočet. Prostě jděte. Určitě nemusíte mít za denního světla strach, že by vám něco hrozilo. Také platí, že když dodržujete obecná pravidla cestovatelů, nemělo by se vám nic stát.

#8 Po pivních stopách

Existuje několik pivních barů a restaurací v Amsterdamu, kde můžete ochutnat různá holandská piva. Tyto místa nabízejí širokou škálu piv od tradičních holandských pivovarů až po nezávislé pivovary a mikropivovary. Hřebem pivní stezky pak je Heineken Experience, kde se dozvíte o historii a výrobě Heineken piva a máte možnost ochutnat několik druhů tohoto piva.

#9 Půjčte si kolo a jezděte

Možností půjčit si kolo je v Amsterdamu neomezeně. De facto se dá říct, že lidé sdílejí ulice pouze s cyklisty. Pokud chcete zavítat i do odlehlejších míst mimo hluboké centrum, určitě si kolo vypůjčte. Bližší informace o půjčení kol v centru města naleznete zde.

Tápeš při hledání letenek? ✈️ Ukážeme ti jak na to 🙂

Tápeš při hledání letenek? ✈️ Ukážeme ti jak na to 🙂

#10 ZOO park

Je jedním z nejstarších zoologických parků v Evropě. Nachází se uprostřed města a nabízí bohatou expozici zvířat. Kromě zvířat můžete prozkoumat botanickou zahradu, akvárium a planetárium. Do ZOO chodíme docela rádi, je to zajímavé rozptýlení dne. Takhle jsme například zavítali i do budapešťské zoo.

#11 Foodhallen markets

Velmi oblíbené tržiště s jídlem, kde můžete ochutnat různé pokrmy z celého světa. Foodhallen markets nabízejí útulnou atmosféru a skvělé jídlo, což je skvělý způsob, jak strávit brzký večer v Amsterdamu.

#12 Náměstí Dam

To je hlavní náměstí v centru Amsterdamu a jeho srdcem. Náměstí je obklopeno historickými budovami a nabízí úchvatný pohled na město. Je to výborné místo k procházce a objevování města.

Amsterdam a co vidět při jednodenním, ale i vícedenním výletu bude mnohem a mnohem víc. Berte výběr těchto míst jako malé bodíky, díky kterým si poskládáte celodenní nebo dokonce víkendový itinerář výletu po Amsterdamu. Určitě si prohlédněte více příspěvků v Holandska, o kterých píšeme zde. 

Sleduj nás na instagramu

Nomádem na cestách: Mallorca

Nomádem na cestách: Mallorca

Máte štěstí, um pro určitou činnost a čas? Pak jste možná člověk na volné noze. Díky tomu se vám otevírá neomezené množství příležitostí, které stačí slovy klasika chytit za pačesy. S kolegou vyrážíme pravidelně rok, co rok na pracovní brainstorming do zahraničí. Cílem brainstormingů je inspirace a opuštění vlastní pracovní bubliny. S příručním zavazadlem, notebooky, zápisníkem a tužkou oblétáváme krásy Evropy. Ty jsou především determinované cenou letenky v daný čas. Tentokrát jsme zavítali na nenápadný ostrov Španělska – Palma de Mallorca neboli ráj německých turistických sil.

Harmonogram dne/ práce

Dny jako malované jsme začínali pravidelným výběhem po bulváru východně od Palmy. Výběhem jsme si chtěli nastartovat tělo, a tak trochu se i připravit na to, že se na snídani více najíme (ostatně, co máte dělat, když jsou snídaně formou brunche).

Ranní výběh po bulváru na Mallorce

Po snídani jsme zamířili do hotelového lobby, kdy jsme zhruba 3-5 hodin věnovali klientské práci. Meetingy, ale i běžná práce, na které stojí úspěch všech našich spoluprací. Jak s oblibou říkám „někdy je potřeba vzít lopatu do ruky“.

Díky příznivým podmínkám v hotelu jsme brunch využili i k obědu. Hotel poskytoval jídlo až do 13:30, a to převážně díky party skupinkám. Na vysvětlenou je dobré si uvědomit, že především v letních měsících, kdy jsou teploty okolo 40 stupňů, začíná běžný život až ve večerních hodinách. Ten se dále překlene až do ranních hodin, což znamená, že na snídani o osmé přijde maximálně tak personál, rodiny s dětmi a my – nomádi.

Po obědě jsme vyřídili ještě zbylé resty a vyrazili směr pláž. Důležitou součástí pracovního dovolené je „čas pro sebe“. Ten trávím několika způsoby:

  1. Čtením knihy
  2. Zapisováním si myšlenek
  3. Poslechu podcastu
  4. Čuměním do blba – tuto činnost považuji obzvlášť za extrémně důležitou.

Romantiku na pláži zakončujeme kávou a přesouváme se k hotelovému brainstormingu. Formou rozhovoru debatujeme s kolegou o tématech, vedeme si poznámky, které dále po návratu recyklujeme.

Mallorca ztraceni v ulicích

Jak získáváme další inspiraci pro naše projekty

Nejčastěji tak, že se navzájem bavíme o našich zkušenostech. Každá, byť i primitivní otázka může toho druhého přivést k zajímavé myšlence.

Sledováním oborových médií, osobností na sociálních a odborných článků.

Nebo prostě vezmeme papír a tužku a píšeme to, co nás nejvíc tlačí v patě. Detailním popisem problému si stanovíme diagnózu na základě, které pak vymýšlíme „léčbu“.

Tápeš při hledání letenek? ✈️ Ukážeme ti jak na to 🙂

Tápeš při hledání letenek? ✈️ Ukážeme ti jak na to 🙂

Bydlení na mALLORCE

Musím říct, že v tomto případě to byl golden touch. Tříhvězdičkový hotel Tent nám poskytl neuvěřitelné zázemí a za lidovou cenu. 5 dní (4 noci) včetně každodenního brunche, denní výměny ručníků, room service, posilovny, bazénu a prostorného lobby vhodného k práci, nás vyšel na osobu 830,-/ den!

Co jsme ale ocenili vůbec nejvíc, byl personál, díky kterému jsme se cítili jako doma. Opravdu.

Pokud máte možnost, chcete ušetřit a najít vhodné místo k nomádění bez starostí o jídlo, rezervujte zde.

Dlouhodobý pronájem v hotelu nemusí být tak rentabilní, proto lze volit i jiné cesty. Nejčastější je airbnb. V hlavním městě vyjde mimo sezonu měsíční pronájem na zhruba 2000€, pokud majitele kontaktujeme dopředu lze vyjednávat o ceně. Výhodnější cenu získáte ale mimo Palmu – ideální lokace sever ostrova v okolí Port d‘ Alcúda.

Nutno ale připočíst náklady na stravování. Spořilové zvládnout vyžít s 20-25€ denně, prožitkáři to zvládnout zhruba za dvojnásobek.

Co vidět v okolí

Bohužel jsme se trochu přepočítali s časem, a tak jediné co jsme viděli byly kilometry pláže, množství lokálních restaurací, centrum Palma de Mallorca a letiště.

Kolik nás pracovní cesta stojí

Zajímavá část, která bude určitě zajímat každého „nomáda“, ale i low-cost cestovatele. V tabulce níže jsem se pokusil zaznamenat všechny náklady, které byly s cestou spojené.

4 noci/ 5 dní – 822,-
Letenky pouze s příručním zavazadlem – 1935,-
Výdaje na 5 dnů bez suvenýrů – 2500,-

Bohužel letenky jsme nesehnali levnější, protože jsme měli jasně daný termín, a navíc jsme letěli v období Velikonoc. Co jsme neušetřili na letenkách, jsme si vynahradili úsporou za ubytování a stravování.

Užitečné rady a tipy

Určitě si po příletu stáhněte aplikaci MobiPalma APP, díky které budete mít jasný přehled o jízdních řádech po celém ostrově. Aplikace v sobě nese veškeré autobusové spoje, stačí vždy zadat číslo zastávky a ihned znáte jaké autobusy jezdí + v jakém časovém horizontu.

Neříkejte „ano“ každému prodejci. A že jich na ostrově je! Uprchlíky ze Senegalu se ostrov jen hemží a téměř měsíc, co měsíc připlouvají další. Možná se vám bude zdát jejich chování otravné, ale bohužel je to jejich asi jediná šance na obživu.

Vyplatí se určitě také zavítat i mimo známé lokality. Díky tomu můžete narazit na lokální restaurace, ve kterých se najíte za slušné peníze, a navíc si užijete pravou atmosféru katalánského života. Pár osvědčených tipů, kam za lokály naleznete v této mapě mých uložených tipů.  

Další nálož španělských tipů na výlety nalezneš zde

Mallorca: Ztraceni v mítních restauracích

Sleduj nás na instagramu

Jak se dopravit do Holandska

3+1 možností, jak se nejlépe dopravit do Nizozemska

Cest do nizozemské metropole je mnoho. Řeč je o Amsterdamu, který leží na samém západním pobřeží. Často si cestující mylně myslí, že je to jediná věc, kterou lze v Nizozemsku vidět. Bohužel. I když se v Amsterodamu dá strávit pár krásných dní, existují v zemi tulipánů i jiná zajímavější místa. Ještě než si o nich povíme, musíme si ale říct, jak se do Nizozemska dostat.

TIP #1 - LETADLO ✈️

Tou nejpohodlnější je zajisté let. Z Prahy a Vídně létají přímá spojení zhruba 2 hodiny. Z letiště Schipol (cca 30 km od centra) se dostanete do víru velkoměsta hromadnou dopravou, taxi nebo pěšky. Ta poslední možnost je pouze pro otrlé a spořící. Tedy šitá na míru všem fanouškům tohoto plnohodnotného blogu. Výhodou je, že půjdete téměř celou cestu po rovině.

Tápeš při hledání letenek? ✈️ Ukážeme ti jak na to 🙂

Tápeš při hledání letenek? ✈️ Ukážeme ti jak na to 🙂

TIP #2 - AUTO 🚗

Další možností je cesta autem. Z ČR se dostanete pouze za náklady na pohonné hmoty. Dálnice v Německu a Nizozemsku jsou zdarma. Musíte ale počítat s tím, že pokud budete tankovat u dálnice, připlatíte si. Všechno souvisí se vším, a tak není překvapením, že na dálnici jsou pohonné hmoty zhruba o 20 % dražší než ty mimo dálnice. Cesta z okolí Prahy zabere pres Plzeň, nebo na Cheb s pauzami zhruba 9 hodin v závislosti na čase výjezdu. Doporučujeme vyrazit tak, abyste se vyhli ranní špičce v okolí Amsterdamu. Ideální je dorazit do Amsterodamu před 7 hodinou ranní.

TIP #3 - VEŘEJNÁ DOPRAVA 🚌🚅

Třetí možností je využít hromadnou dopravu. Z Prahy jezdí přímý spoj RegioJet, ale i konkurenční FlixBus. Pokud kupujete lístky s předstihem vyjdou vás u “zelenáče” zhruba na 1 600 – 1 700 Kč. U “žluťáka” sympatičtější cena od 1 200 Kč. Oba spoje jsou naštěstí bez přestupu a trvají necelých 15 hodin. Druhým tipem veřejné dopravy je vlak. Bohužel neexistuje přímé spojení. Je nutné minimálně jednou přestoupit. Jednosměrná jízdenka vyjde zhruba na 1 200 Kč.

TIP #4 - TAJNÝ A BLÁZNIVÝ TIP

Čtvrtým a takovým bonusovým tipem, jak se dopravit do Nizozemska je loď. Musím se ale přiznat, že tento nestandardní způsob dopravy zmiňuji pouze jako satyru. Bohužel i tato možnost je reálná. Chce to jen sehnat loď a kapitána. Na druhou stranu to bere vítr z plachet všem, co říkají, že cestování do západní Evropy není dobrodružství.

Sleduj nás na instagramu

Sicílie na vlastní pěst: TOP 6 míst, které musíš na Sicílii vidět

Sicílie na vlastní pěst

Když jsme s kolegy hledali místo, kam zamířit v době válečného běsnění na východě Evropy, spočinout, dát si mediální detox a nabrat nové síly, směřovala naše pozornost k malému evropského ostrovu, který legislativně patří k Itálii. Vždy jsem měl k Itálii averzní postoj, první minuty na půdě Sicílie, ale kompletně změnily mé vnímání Itálie jako celku. Jak konstatoval kolega: “Itálie má úplně všechno – hory, moře, vulkány, historické památky, vinice…”. Sicílie na vlastní pěst i díky levným letenkám byla velmi dobrou volbou. 

Odstupem při psaní těchto řádků vzpomínám s úsměvem na svůj první dojem. Popsal bych ho slovy “Řízený chaos asijského formátu v Evropě, kde je svět ještě v pořádku”.

Katánie a okolí
Photo: filipblaha.cz

Na Sicílii se dostanete letecky přímým spojem z Vídně/ Prahy do Catanie, případně z Prahy do Palerma a opačně. Ani na jednom místě neprohloupíte, tedy pokud se hodláte zdržet více než 2 dny.

V případě, že máte omezený čas doporučuji letět do Catanie a hned Vám sdělím proč.

Tápeš při hledání letenek? ✈️ Ukážeme ti jak na to 🙂

Tápeš při hledání letenek? ✈️ Ukážeme ti jak na to 🙂

1. KATÁNIE

Katánie byla výchozím bodem pro všechny další výlety po východním pobřeží Sicílie. 

Město nabízí větší možnosti než například Palermo. Zároveň na mě působilo klidněji ve smyslu pocitu bezpečí.

Pro ty, kteří se chtějí vydat na vulkán Etna je město ideální. Nečekejte žádné hipsterské kavárny, ale pravou atmoféru Sicílie dokreslenou nepořádkem a chaosem na ulicích, který Vás ale uklidní.

Centrum Katánie
Photo: filipblaha.cz

2. TAORMINA A OKOLÍ

Taormina
Photo: filipblaha.cz
Výhled na Taorminu
Photo: filipblaha.cz
Antické teatro Greco
Photo: filipblaha.cz

Neměl jsem žádné očekávání, protože jsem si v předvečer přečetl, že je Taormina perlou Sicílie. Díky širokým plážím se tato oblast stala žádanou pro turisty. V článku se ale zapomněli zmínit o tom, jak krásná Taormina a její okolí mimo moře je. V létě bude výlet po městečku a šlapání po stezkách na různé vyhlídky velmi bolet. Autem z Katánie cesta zhruba na 1,5 hodiny. Autobusem to bude podobně. 

3. VULKÁN ETNA

Dominanta celého východního pobřeží, která si říká o zdolání už při pohledu na ní z letadla. Vlastní iniciativou se můžete do posledního povoleného místa v nadmořské výšce cca 1900 m.n.m. V tomto bodě můžete stále bez zaplacení jediného eura průvodcům navštívit Silvestri craters. Pro výstup na samotný vrchol vulkánu Etna je více než doporučeno využít služeb průvodců. Můžete i na vlastní pěst, ale pokud nejste zkušení, neblněte. Více o výstupu na Etnu zde. 

Vulkán Etna
Photo: filipblaha.cz
Kráter Silvestri
Photo: filipblaha.cz

4. SyRACUSA

Siracusa
Photo: filipblaha.cz

Do Syracus jsme dorazili až při západu slunce. Kromě krátké procházky ulicemi města, jsme strávili poslední paprsky na pobřeží u Castello Maniace, které bylo bohužel zavřené. 

Určitě neprohloupíte, když zde strávíte odpoledne, případně spojíte výlet s další historickou památkou zapsanou do UNESCO a tou je město Ragusa.

V Syracusích musím doporučit velmi útulnou a chutnou restauraci v centru města A Putia. Velmi chutné italské pokrmy v ceně okolo 7-10€ za porci.

5. rAGUSA

Naše první zastávka po zapujčení auta byla ve městě Ragusa, kde je dominantou propojení staré a nové části města. Velmi příjemná procházka cca 5 kilometrů z centra nového města až do centra starého města s mnoha vyhlídkami na obě strany. 

Ze starého města se poté můžete dostat veřejnou dopravou zpět do centra nového města. 

Ragusa, Siracusa, Modica, nebo také Noto mají jedno společné. Stále se opakující stavby, kostelíčky, historická centra. Na první pohled je to krása, která se ale s každým dalším městem okouká. 

Ragusa
Photo: filipblaha.cz

6. PALERMO

Poslední zastávkou byla touha poznání mafiánské kultury v proslaveném Palermu. Bohužel jsme nestihli návštěvu městečka Corleone kvůli časovému presu, kde se datují začátky mafie. 

Palermo jako takové má velmi pohledné centrum města, které za denního světla působí přátelsky, životem a příjemným dojmem. Posedávat v parčících a kavárničkách by se zde dalo celý den. Večerní procházky na mě působily až děsivě. 

Na cestách se snažím dodržovat určitá pravidla, abych předešel případným nedorzuměním – okradení, konfliktům. Právě zde jsem měl ten pocit, když jsme sešli z hlavní ulice. Možná subjektivní pocit, nicméně ten podpořil i fakt, že se Palermo od uprchlické krize proměnilo na “uprchlické” centrum. 

Centrum Palerma
Photo: filipblaha.cz

Všechny tyto místa jsme měli možnost navštívit. 4 dny jsou na objevení celé Sicílie málo, stačí ale k tomu poznat, v jaké bublině žijeme, a jak je život diametrálně odlišný od toho, co každý den konzumujeme z médií. Cením si každého cestovatelského blogu, který nám při plánování naší cesty pomohl, protože právě na těchto blozích najdete ty reálné, subjektivní dojmy a zkušenosti, díky kterým si můžete poskládat ucelený obrázek toho, jaká skutečně daná destinace/ oblast Vaší cesty je. Objevte i vy Sicílii na vlastní pěst a podělte se s námi o vaše zkušenosti! 

Pár tipů na závěr

Kdy na sicílii vyrazit

Pokud se na Sicílii vrátím, rozhodně bych volil období mimo léto, tedy jaro/ podzim. Počasí začátkem března je více než příjemné. Denní teploty okolo 15 stupňů a stále svítící sluníčko. Zároveň bych letěl na více než týden, ideálně na 14 dní, půjčil si auto a celý ostrov projel křížem krážem. Sicílie na vlastní pěst si nejvíce tedy užijete na jaře a na podzim. 

PŮJČENÍ AUTA

Velmi dobrou zkušenost máme s půjčovnou aut Centauro, kde jsme nemuseli disponovat kreditní kartou pro zapujčení. Půjčovna sídlí na letišti. S personálem je skvělá a rychlá domluva. Vrácení proběhlo tak, že jsme zaparkovali, paní si zkontrolovala obsah nádrže, odevzdali klíče a šli pryč.

Pokud si nechcete auto půjčovat můžete cestovat autobusem nebo vlakem. Překvapilo mě, jak dobrá infrastruktura veřejné dopravy na Sicílii je. Přepravovali jsme se z Catánie do Palerma a autobus vždy vyjel na minutu přesně, stejně tak přijel na čas do cílové destinace. Dobré zkušenosti při přesunu mezi městy mám s portálem omio.com (bezepčné platby za jízdenky, snadné vyhledávání jízdenek a přehledné prostředí). Naleznete zde spoje vlakové/ autobusové.

Výhled na Etnu
Photo: filipblaha.cz

UBYTOVÁNÍ NA SICÍLII

Ubytování jsme řešili skrze Booking, stalo se nám, že hostitel při osobním setkání navrhnul rezervaci na Bookingu zrušit a nabídnul nám nižší cenu, pokud zaplatíme cash. Booking si účtuje provizi až 30 %, což je věru hodně. Jinými alternativami může být Airbnb, Trivago anebo portál Agoda.

PLACENÍ NA SICÍLII

 Ve všech restauracích můžete platit kartou. V malých obchůdcích je to obdobné. U street food stánků a na trzích se platí pouze hotovostí. Veřejnou dopravu zaplatíte téměř vždy oběma způsoby. Letištní transfery taktéž. Pokud ale budete vybírat hotovost vybírejte vždy u ověřených bankovních institucí. Rozhodně se vyhněte pochybným ATM´s. Velmi dobře vysvětluje pochybnost těchto výběrových automatů Janek Rubeš ve videu na kanále Kluci z Prahy.

Velmi povedenou alternativou, kterou na cestách využívám nejvíce je Revolut – levné převody měn z CZK na EUR a zároveň můžu platit pohodlně přes telefon. Určitě vyzkoušej. 

Sleduj nás na instagramu

Výstup na Olymp v roce 2024: Za bohy na Mytikas

VÝSTUP NA OLYMP

Když jsem na konci září roku 2020 odlétal do řeckých Atén, abych zde rozšířil na dalšího půl roku své studijní obzory, první věc, která mě zaujala ještě, než jsme přistáli, bylo právě pohoří Olymp. Ti z Vás, kteří pravidelně létají nebo alespoň jednou letěli, ví, jaké to je, hledět z okénka (když máte to štěstí) při přeletu velkých pohoří. Jediný pohled oživil i dávno zapomenutý sen z mého skromného bucket listu – výstup na Olymp. 

Určitě si každý z Vás vedete svůj bucket list. I já mám ten sůvj a občas do něho nahlédnu. Obzvlášť na začátku roku a pak průběžně do něj zapisuji zážitky a sny, které bych chtěl jednou zažít. Určitě doporučuji vám všem si takový bucket list udělat.

Bylo září, teplé dny v Aténách střídaly bouřky a do toho panovala neklidná situace díky covidu, která se stupňovala. Jak dny ubíhaly, plánování výstupu na Olymp bylo intenzivnější. Čas, kdy by bylo možné na Olymp vystoupit bez použití horského vybavení, se krátil. S koncem října měly přijít první sněhové radovánky, kterých jsem se rozhodně účastnit nechtěl.

Výstupní bod parkoviště Prionia

Měl jsem to štěstí, že jsem narazil při seznamovacím srazu na dvojici sympaťáků. Ti stejně jako já byli mimo hlavní skupinku všech studentů. S Guvenem z Rakouska a Richardem z Litvy jsme se dali do řeči prakticky hned. Hlavními tématy byly naše osobní zpovědi, II. světová válka a samozřejmě mladistvé pohledy na život.

Klukům jsem po pár dnech představil nesmělý plán výstupu na Olymp, včetně cesty a náročnosti. Překvapivě souhlasili a byli stejného názoru jako já – „Budu mít tuhle příležitost znovu?“. Richard ještě před cestou oslovil spolužačku ze třídy a neohrožená parta byla kompletní. Hodilo se to i kvůli rozmělnění nákladů celé výpravy. 

Po vzoru Hanzelky a Zikmunda jsme tak vyrazili vstříc dobrodružství a neznámu. Vše začalo v autopůjčovně na okraji Athén, kde na nás čekal Hundai i10. Má tupost naše časové plány posunula o hodinu dál. Propadl mi řidičák a nebyl jsem navíc majitelem kreditní karty. Kdybych putoval sám, zde by mé dobrodružství končilo a spíš než jako Hanzelka a Zikmund bych skončil jako spráskaný pes s polámaným sebevědomím.

PLÁN CESTY VÝSTUPU NA OLYMP

Litochoro leží na samém úpatí Olympu, ale není to zároveň výstupní bod! Ten se ukrývá 18 kilometrů severně a o 800 výškových metrů výše na parkovišti s názvem Prionia. Nachází se zde také restaurace, kde můžete po náročném výstupu odměnit své rozlámané tělo. Výstup na Olymp je dlouhý 9,2 km, přičemž musíte zdolat převýšení 1848 metrů. 

Cesta z parkoviště Prionia pokračuje po modré do Refuge A “Spilios Agapitos”, což je také poslední možné místo na načerpání pitné vody! Refuge není v provozu po celý rok. Stefanos jej provozuje od konce dubna do první velké sněhové nadílky. 

Z přístavních Athén jsme vyrazili po dálnici na sever do 400 kilometrů vzdáleného města Litochoro. Celou cestu nás Gueven zásoboval střídavě klasickou hudbou a skupinou Rammstein, což ocenil hlavně Richard. V Litochoru jsme strávili noc v apartmánu rezervovaný přes booking. Shodou okolností je apartmán oblíbený u mnoha Čechů, což jsem zjistil záhy, když nás vítal majitel Yiannis s úsměv a frází: „Ahoj, jak se máš?“. Apartmán je krásný, hostitel skvělý a v docázkové vzádlenosti je skvělá pekárna! 

Scenérické výhledy při výstupu na Olymp

„Jako správný cestovatel s sebou nosím i něco dobrého, převedeno do řeči normálních lidí – nosím s sebou chlast. Ten přišel vhod, když jsme si se Stefanosem připíjeli. Stefanos svým dojmem prvně působil jako jeden z mála turistů, kteří chtějí zdolat peak. Po pár minutách konverzace nás uvedl v omyl s tím, že refugi sám provozuje. Česko, stejně jako Yannis, znal velmi dobře, obzvlášť České Budějovice mu utkvěli v paměti. Stefanos se živí mimo sezonu jako řidič kamionu. Po celé Evropě rozváží vše, co mu naloží. Jednou se tak vydal i do Českých Budějovic s ocelovou konstrukcí.“

Scenérické výhledy při výstupu na Olymp

z Refugi na vrchol skala

Z Refugi poté přichází ta nejnáročnější část výšlapu. 2,6 kilometrů dlouhá trasa s výškovým převýšením 808 metrů nám zabrala zhruba hodinu a půl. Tím jsme stanuli na vrcholu „Skala“, který je přímo naproti nejvyššímu vrcholu Mykitas (nejvyšší bod pohoří Olymp). K zdolání Mytikasu už bude potřeba základní horolezecké vybavení – helma a jistící lano. Každý, kdo z vrcholu Skaly mířil na Mytikas byl takto vybaven.

Kvůli časovém schodku, který jsme postupně získali díky zapomenuté vodě Richarda v základním táboře a našeho návratu pro ni, nebo díky špatnému fyzickému stavu Guevena, který nám v podvečer příjezdu do Litochora vyprávěl, jak lozí po vrcholcích Alp, ale právě teď už fakt nemůže, jsme nabrali zpoždění a na vrchol tak dorazili hodinu a půl před západem slunce. 

TIP: Doporučuji vyrazit opravdu časně z rána, abyste měli dostatek času na celý výstup i sestup. V letních měsících tento problém odpadá, pokud ale plánujete výstup na podzim nebo v termínu jako my, vyrazte ještě před východem slunce.

Z výstupu na Olymp

"na vrcholu" olympu

Na vrcholku jsme se zdrželi a užívali si ten pocit vítězství a samoty. Osobně mám nejraději tu cestu před dosažením vrcholu. Emoce jsou v tu chvíli pro mě nejsilnější, užívám si každý krok a stále více prahnu po tom, co mě tam čeká. Čas byl ovšem neúprosný. Naše vybavení těžko obsahovalo čelovky. Navíc, když jsme počítali ztráty po bitvě s vrcholem, hrál v náš neprospěch zdeformovaný Gueven, kterému hrozilo, že mu nohy každou chvíli vypnou. A skutečně vyply.

Cesta dolu to byl teprve oříšek. Málo lidí si uvědomuje ten úděl, ale pokud někam vystoupáte není vyhráno, musíte i sestoupit. V případě lanovky je to jiná, tady žádná nebyla. Zhruba u refugi nám Gueven sdělil, že už dále nemůže jít, což ilustroval i dřevěný klacek o který se opíral. Slunce v tu dobu už zapadalo.

View points při výstupu na Olymp

Ujistil nás, že si chvilku odpočine a dožene nás. Jak moc si potřebuje odpočinou jsme zjistili záhy. Když jsme dorazili na parkoviště, byla už tma. „No connection“ nás odstřihlo od jediného možné spojení s Guvenem a Richardem, kteří se ani po půlhodině neobjevovali. Rozhodl jsem se, že jim půjdu, respektive poběžím naproti. Zastihl jsem je po dvou uběhnutých kilometrech. Gueven sotva šel, proto ho musel Richard podpírat. Scéna jak z akčního filmu, kdy je jeden raněný a druhý mu pomáhá.

V tu dobu už bylo zhruba osm hodin večer. Zbylé dva kilometry jsme s Richardem nesli střídavě Guevena na zádech, abychom dorazili na parkoviště, co nejdříve. Prvotní hněv na Guevena opadnul a ty dva kilometry jsme se řehtali jako nikdy.

Vrchol sousedící s Olympem

Silné zážitky formují přátelství. Proto můžu říct, že s Karlem máme silný přátelský vztah, zažili jsme spolu krásné, ale i krušné situace, které se musely společně řešit. Každý má nějakého svého nejlepšího přítele, nejsou jich desítky, někdy je napočítáte i na prstech. Pro mě to jsou lidé, se kterými mám specifické a silné zážitky. A i přesto, že společně nejsme v kontaktu každý den, někdy i týdny, vím, že jsme skuteční přátelé. To nemusí platit o lidech, se kterými se potkáváte denně.

Gueven jako čestný muž uznal svou hloupost, sklonil se před Čechem a Litevcem, což jsme s Richardem brali jako zadostiučinění jeho utrpení, a stejně tak jsme to brali jako konečné vítězství nad Rakouskem 😊 Odměnou nám byl gyros v Litochoru, na který nás všechny Gueven pozval. Do Athén jsme dorazili okolo druhé hodiny ranní. Díky tomu, že jsme byli zahraniční studenti a s výmluvou špatné informovanosti, nás také vojenská hlídka bez problému pustila do města.

Řeknu Vám vidět prázdné centrum Budějovic byl pro mě jeden z nejsilnějších zážitků, které jsem měl v pandemii možnost vidět. Vidět prázdné centrum Athén, bylo spíš apokalyptické než radostné. Temné ulice, pofiderní lidé potulující se po ulicích a ticho téměř čtyř milionového města.

Tápeš při hledání letenek? ✈️ Ukážeme ti jak na to 🙂

Tápeš při hledání letenek? ✈️ Ukážeme ti jak na to 🙂

VHODNÉ VYBAVENÍ NA CESTU

Na jednodenní výstup na Olymp velmi doporučuju dostatek pitné vody. V letních měsících dosahuje teplota na vrcholu i 32°C, níže to může být i více. S vodou se váže i dostatek energie, která lze doplňovat tyčinkami a nějakou svačinou. Samozřejmostí je obuv s pevnou podrážkou. Nemusí to být vyloženě pohorky, postačí sportovní obuv. Cesta je dobře udržovaná a i přesto, že poslední úsek je velmi strmý a téměř celý po kamenech, nejsou to ostré kameny, ale taková „drť“.

Doporučuju si také na výstup na Olymp stáhnou mapu trasy do telefonu, po celou dobu od parkoviště není žádný signál! Na cestách používáme vždy srdcovku mapy.cz

Dobré oblečení v závislosti na počasí. 24. října, kdy jsme na vrchol šplhali, bylo bezvětří, a jak můžete vidět stačila mi lehká bunda. Sluneční brýle nesmí chybět.

počasí na cestě

Pokud plánujete dopředu, doporučil bych zhruba týden předem zjistit aktuální stav počasí. Určitě bych Se nevypravil na vrchol, pokud má být oblačno nebo jinak zhoršené počasí. Opravdu nic neuvidíte, navíc ve zhoršených podmínkách se hůř jde. Terén byl i za sucha dost kluzký. Vyplatí se výšlap načasovat!

Na stránce Mount Olympus Climatenajdete přehledný vývoj počasí v jednotlivých měsících.

Zmiňované Refugi “Spilios Agapitos”nabízí taktéž dobře zpracované informace o počasí.

Výstup na Olymp: Pohled na Olymp z parkoviště
Výstup na Olymp: Pohled na Olymp z parkoviště

počasí na cestě

Pokud plánujete dopředu, doporučil bych zhruba týden předem zjistit aktuální stav počasí. Určitě bych Se nevypravil na vrchol, pokud má být oblačno nebo jinak zhoršené počasí. Opravdu nic neuvidíte, navíc ve zhoršených podmínkách se hůř jde. Terén byl i za sucha dost kluzký. Vyplatí se výšlap načasovat!

Na stránce Mount Olympus Climate najdete přehledný vývoj počasí v jednotlivých měsících.

Zmiňované Refugi “Spilios Agapitos” nabízí taktéž dobře zpracované informace o počasí.

mytologie: bohové na olympu

Proč mě tolik lákalo stanout na vrcholu Olympu? Jako dítě jsem měl nejraději sbírku Sarých řeckých bájí a pověstí od Eduarda Petišky. Snad všechny báje jsem přepisoval do čtenářského deníku a nyní jsem si jedni takovou báji zažil na vlastní kůži. Dle řecké mytologie sídlí na Olympu starověcí bohové v jejichž čele sedí nejmocnější bůh Zeus. Své sídlo zde nalezl Zeus po válce bohů s Titány. Po bitvě se bohové usídlili právě na Olympu a Titáni na hoře Othrys.

Homér tvrdil, že na Olympu nikdy nefouká vítr, neprší, ani nepadá sníh a že hora tone v nádherném světle. Ve své Odyssei to zmiňuje takto: „…Olymp, sídlo bohů domnělé a věčné, jež bouře nikdy nebičují, déšť nepromáčí a sníh nezasype. Jen klid a mír a nebe bezoblaké zde září za nejčistšího dne. …Tam se jeho božští obyvatelé veselí navěky.“

SLEDUJ NÁS NA INSTAGRAMU

Z Adršpachu na Sněžku – díl druhý: Výšlap na Sněžku

krátkosti připomeneme první část tohoto příběhu. V létě roku 2020 jsme se rozhodli se Zdeničkou vyrazit na naší první pěší túru. Zvolili jsme si sympatický cíl – ujít pěšky z Teplicko-Adršpašských skal 120 kilometrů a stanout na vrcholu Sněžky. Moment překvapení, virbl, prosím… zvládli jsme to 😊 Teď už ale zpět k samotnému výšlapu na Sněžku.

Když nemáš čas, hledej vlak

Úsek z Radvanic nebyl pro oko pěšího turisty, ale byl až přehnaně sexy pro jízdu vláčkem. Neobyčejná cesta klikatící se okolo polských hranic nás zavedla až do Trutnova. Města Trutnov a Turnov si neustále pletu, konečně díky zážitku z obou měst vím, kde je pravda, a tak nemůže dojít k žádnému faux pas (fópá).

Poslední dobou hodně vzpomínám na místa, nebo lidi, se kterými mám silný zážitek, nebo nějaký prožitek. Nedávno jsem si listoval deníkem, který jsem psal při cestě na Zélandu a nebýt toho deníku, na ty místa a lidi bych zapomněl. Jednoduše samotný zážitek asi nebyl takový a zároveň lidská paměť je krátkodobá. 

Co můžete očekávat od Trutnova? Rozhodně to, že jedno odpoledne vám bude, přátelé, stačit k tomu, abyste ho prošli tam a zpět. Naobědvali se v příjemné restauraci, dali si kávu, a ještě si stačili koupit karimatku v místním outdoor obchodě. 

Z trutnova do lázní

Alespoň pozitivní nadpis, který neodpovídá realitě. Z Trutnova jsme pokračovali dále vláčkem do Svobody nad Úpou, kde začíná červená stezka vedoucí do Janských lázní. Krásně rozkopané městečko ležící na úpatí Černé hory. Přesně tuto horu Zdenička společně s mojí osobou následující den proklínala na sto tisíckrát.

Důvod je prostý. Jakožto spořivý člověk nerad využívám lanovky a jimi podobné ulehčující stroje. Přijde mi, že člověk za ty stovky jede pár minut nahoru, aby si tam dal pivo, kafe, jídlo nebo sladký, nechal se oloupit dalším vstupným na rozhlednu a pak si nuceně namlouvat při cestě dolu, jak to byl krásný výlet.

TIP: Pokud půjdete z Jasnkých lázní, hned za stanicí lanovky, můžete zatočit doleva a ten největší škrpál vás dovede až na vrchol Černé hory.

Pravda, se Zdeničkou jsme celou cestu nepromluvili, vyměňovali si ostré a nic neříkající pohledy, nicméně nahoře přišla odměna. Pivíčko.

Rozhledna na Černé hoře stála za to. Za 50 Kč vidíte při dobré viditelnosti na celé okolí a díky dalekohledu až na Sněžku, kde v té době proudilo denně na vrchol až 14200 lidí. Při pohledu z rozhledny to bylo, jako když se díváte do mraveniště. Zástupy lidí snažící se vylézt na nejvyšší vrchol naší hroudy.

Pokračujeme do pece pod sněžkou

Jako dítě jsme s našima nikam moc nejezdili, nelyžovali jsme, neběžkovali a vlastně ani moc nechodili. Proto jsem koukal jak puk na tu krajinu pod Sněžkou, v létě je možná ještě hezčí než v zimě. To ale nevím, nikdy jsem tam v zimě nebyl.

Musím říct, že cesta je docela náročná na stehna. Pořád klesáte až do Pece. V místním info centru, které je stavěné do původní podoby „chaloupky“ jsme si nechali dát razítko Krakonoše jako suvenýr a už jsme mazali na kávu a dezert do bistra Craft cofee

TIP: Na výletech hodně využíváme gastro mapu LH, spolehlivý rádce.

Výstup na sněžku z pece? ano, tady naleznete odpoveď

Tím náš den nekončil. Letní počasí přeje cestovatelům chodcům. S pocitem těžkých nohou a bolavých ramen jsme dopili poslední hlt kávy a vyrazili jsme před 18 hodinou směr lanová dráha, která vozí turisty až na samý vrchol Sněžky.

I když nás myšlenka si takto ulevit napadla ihned po výšlapu na Černou horu, byla postupem času mimo naše debaty. Naopak. Těšili jsme se čím dál víc a vstříc strávené noci na vrcholu Sněžky jsme zdolávali první kilometry.

Cesta na sněžku obřím dolem

První část úseku byla až moc příjemná, dalo by se napsat rovinatá. Z Pece vyrazíte po modré stezce, zamáváte lidem na lanovce a pokračujete dále přes Obří důl, okolo restaurace Bouda pod Sněžkou až k malé kapličce. Najednou se cesta začala podezřele zvedat, až jsme se dostali do fáze ploužení. Důvtipný název stezky NS Zkáza krkonošského lesa, byla v ten moment i naší zkázou. Popsal bych tento typ chůze jako snahu o to stále jít vpřed, nezastavit se, ale najít si způsob, jak tělu a nohám nejvíc ulevit.

Je to jako s dopravní zácpou. Pokud stojíte v koloně, rozčiluje Vás, že ztrácíte čas. Nadáváte, kdo to tam blokuje. Naproti tomu, když se rozhodnete vydat na objížďku, která je sice delší jak kilometrově, tak časově, je vaše rozhořčení minimální. Opravdu to funguje. Já ten problém vyřešil ještě jinak. Přestal jsem víceméně jezdit autem.

Výběrem cesty přes Obří důl jsme se zbavili možnosti se občerstvit. Tato odměna na vás čeká až v Obřím sedle ve Slezské boudě. Jestli je 97 % Poláků křesťanů, tak ty zbylé 3 % okrádají lidi právě ve Slezské boudě. Unavenému člověku, ale přijde jakákoliv cena spravedlivá.

Cesta z Obřího sedla na vrchol Sněžky je zhruba kilometrová s převýšením cca 240 m.

Ptáte se, jak dlouho z Pece na Sněžku trvá cesta? Celý výstup nám trval cca hodinku a půl.

spaní na sněžce

Zápas slunce na Sněžce je fenomenální. Většina lidí už je pryč a neplánují strávit noc na samém vrcholu. Máte tedy Sněžku v uvozovkách pouze pro sebe. Stejně jako jsme ji měli my. Krátce po západu začalo hledání.  

Najít si vhodné místo na spaní není na kamenitém vrcholu Sněžky žádná legrace. Po západu slunce klesá teplota a zvedá se vítr, tedy nic příjemného pro nocležníky, kteří nemají silný spacák nebo oblečení. Naštěstí jsme si našli jedno malé útulné místečko pod budovou Poštovny. 

Kreativita a důmyslnost českého muže nezná mezí. Pod Poštovnou jsme si vybudovali malé závětří z trámků, které byly poházené okolo. Nedobytná pevnost nás stejně moc neochránila. Nikdy nezapomenu na to, jak jsme se každých 10 minut budili a modlili se, ať už je východ slunce nebo abych si mohl z batůžku vytáhnout přímotop. 

Obzvlášť mimo letní měsíce bude spaní na Sněžce náročné. Proto se raději pořádně vybavte. Pro více informací využijte oficiální stránky KRNAP. 

VÝCHOD SLUNCE NA SNĚŽCE

3:30. Poprvé pořádně zabírám. Někdo přichází, ano téměř dvě hodiny před východem slunce. Parta lidí s baterkami v ruce. Připadám si jako zvíře v kleci. Jedna žena na nás začne svítit a povídá: „Hele podívejte, tady někdo spí. Koukejte, jak to mají postavené.“ To byl zároveň poslední pokus usnout.

V červenci vychází slunce na Sněžce okolo páté hodiny. Už ale půl hodiny před východem je na Sněžce mraky lidí. Uvažovali jsme také nad nočním výstupem, ale raději jsme zvolili pro nás více netradiční zážitek a na Sněžce jsme rovnou přespali.

V ten den nebyla ale dobrá viditelnost, respektive bylo oblačno, a tak jsme si alespoň užili západ slunce předešlý dne.

OPOUŠTÍME SNĚŽKU S NÁDHERNÝM POCITEM

Naše putování pokračuje dále. Ze Sněžky se vydáváme dále po hřebeni okolo Luční boudy, přes Kozí hřbety až do Špindlerova Mlýna. Musím říct, že tento úsek byl ze všech nejnáročnější. Strmý úsek a táhlý úsek až do Špindlerova mlýna může být pro lidi, které bolí kolena, velmi náročný. 

 

A to je vše. Nastupujeme do extrémně přeplněného autobusu, stoupáme si do uličky s respirátory na obličeji a odjíždíme směr Praha. 

 

Asi 60letý pán se mi ze sedačky směje za můj telefon, který tahám z kapsy. Na cesty jako je tato si neberu smart phone, ale hloupý telefon po rodičích. Nechci být ničím rušen, chci si pouze užívat dané místo, a hlavně čas se Zdeničkou. Už ale asi nezměním jeho názor na to, že u nás na jihu Čech musí být zřejmě chudoba. 

sleduj nás na instagramu

Máme toho u nás mnohem víc!

Z Adršpachu na Sněžku – díl první: Teplicko-Adršpašské skály

Plánování dovolené je vždycky zábava, obzvlášť když máte rádi tu nejistotu a nepřipravenost. Se Zdeničkou jsme plánovali pěší výlet, a protože bylo krásné letní počasí roku 2020 a my jsme v bytě v Českých Budějovicích otevřeli mapu Česka. Ostatně k tomu byla příhodná chvíle. Covid válcoval zahraniční cestování a vymýšlet náročnou byrokracii nemělo smysl. 

Stačí otevřít mapu Čech a jen si vybrat. Šumava, Beskydy, Jeseníky, Morava, Krkonoše… ale co dělat týden v Krkonoších, když chceme být stále na cestě a nikde nestrávit více jak noc? 

Na tzv. comba jsem specialista, a tak vznikl výlet, který začal v Broumovském výběžku na železniční zastávce Česká Metuje a skončil ve Špindlerově Mlýně. Vydřených 120 kilometrů pěšky a pár úlevových kilometříků vláčkem. Vše ale začalo v Teplicko-Adršpašksých skalách…

Výhled z Ostašských skal

OSTAŠSKÉ BLUDIŠTĚ - SKRYTÁ PERLA BROUMOVSKA

V dobách turistického „peaku“ před pandemií kolovaly zprávy, že Adršpašské skalní město je jedním z „nejzasaženějších“ tzv. overturismem. Málo lidí ale ví, že podobnou krásnu jako je Adršpašské skalní město lze objevit o pár kilometrů ve vesničce Ostaš.

Skalní útvar ve tvaru hlavy v Ostašských skalách

Kilometrový okruh je plný zajímavých skalních útvarů velice podobných těm v Adršpachu a navíc zadarmo. Nejeden spořivý člověk rád ocení tuto cenovku. Kdo chce vytřískat z tohoto bludiště maximum ocení jistě prodlouženou verzi okruhu, která má o 500 metrů více. Po prohlídce bludiště jsme pokračovali pěšky dále přes Dědov do Teplic nad Metují, jmenovitě do campu Kamenec, kde jsme strávili noc ve stanu.  V kempovém gastro zařízení poznáte, stejně jako v hospodě u piva, ta největší moudra a hlody z úst postarších lidí. 

Ceduli s nápisem „Dnes zadarmo, zítra za peníze“ zná téměř každý a přejde ji s úsměvem. Nejmenovaný pán měl potřebu tuto seriózní akci probírat s hostinským tak do hloubky, že mu navrhl toto: „Vezmu si jen toto, pokud teda platí ta cedule, že zítra to máte zadarmo?“. 

Miluji každý upřímný pokus o vtip, který není pochopen.

Z teplic nad metují za krásami TEPLICKO-ADRŠPAŠSKÝCH SKAL

V kempu byli velmi milí lidé, u kterých jsme si mohli nechat krosny s veškerým vybavením. Nasedli jsme na první vláček, abychom unikly davům a v 8 hodin ráno už jsme jako jedni z mála pronikli branami skalního města. 

Skalní útvar ve tvaru hlavy v Ostašských skalách

Adršpašské skály

Ranní pohled z úpatí skal v Adršpašských skalách

Vydali jsme se po základním okruhu nikým nerušeni a mohli si užívat ticho a prázdno, které jsme zvěčnili na fotografiích. Kéž bych uměl pracovat se clonou a časem na fotoaparátu. Z nějakého důvodu mě stále láká se naučit s foťákem naučit, i když vím, že mi to nikdy nepůjde a víc, než polovina fotek je nepoužitelných, stejně ho pokaždé na ten výlet beru. Jako bonus k němu vždy vezmu i stativ, který použiji vždy jednou. Na východ slunce, který fotit stejně neumím 😊

Kompletní informace o Teplicko-Adršpašských skalách naleznete zde

Samotný okruh proťapkáte velmi rychle, nemusíte ale zoufat. Opět věc, která se moc neříká, ale z Adršpašských skal můžete plynule po žluté projít až do Teplických skal, které nejsou zpoplatněné a jsou stejně tak krásné, jako Adršpašské skály.

Ranní pohled z úpatí skal v Adršpašských skalách

Pokud byste se pokoušeli být chytřejší než správci města, tak se mějte na pozoru. Pokud se vydáte do Adršpašského skalního města od Teplických skal narazíte. Na druhé straně je také pokladna.

Místo vyhlídky na krásu Teplických skal

TEPLICKÉ SKÁLY

Místo vyhlídky na krásu Teplických skal

Co mě opravdu na těchto skalách bavilo, bylo přemýšlet nad tím, jak něco takového může vzniknout a bavit lidi po celém světě. Když jsme procházeli skalami kolikrát jsme museli zastavit, zasmát se nebo zahájit diskusi o tom, co by to mohlo být… mnohdy se stačilo podívat do mapky 😀

Celý okruh měří necelých 6 kilometrů bez závratného převýšení. Po cestě tak upravené, že by na ní mohl zakopnou málokdo a Zdenička.

Doporučujeme si vzít na začátku prohlídky brožurku, kde máte popsané všechny útvary, včetně schématického značení celé trasy. Občas není ve skalách signál, takže se mapka hodí. 

STRACH O MÍSTO NA SPANÍ SE VYŘEŠÍ NEJDÉLE ZÍTRA RÁNO

Bohužel koncentrace záchytných nebo nouzových míst pro spaní není příliš. Bylo léto a nám přišla škoda trávit čas v hostelech. Kempů v této oblasti příliš není, všeho všudy 3 a z toho dva jsou v Teplicích nad Metují. Zajímavé, ale pro nás smutné, spát „na prasáky“ nechceme, protože pravidla.

Zdenička při oblíbeném brouzdání Instagramem narazila na aplikaci bezkempu.cz, kde obyčejní lidé nabízí místo k přespání na svých zahradách, loukách, pozemcích, v pokojích atd. Na něco podobného jsme narazili na Zélandu.

U každého hostitele pak svítí jaký servis nabízí (elektřina, voda, zda můžete spát ve stanu) a tlačítko pro komunikaci. Velice intuitivní a jednoduché. 

Přírodní ubytování přes apliakci bezkempu.cz
Vaření na cestách je zábava

Plány na noc byly jasné. Romantická noc na úpatí několika metrové sjezdovky v Radvanicích. Tam jsme si kromě lože na střeše jakési strojovny, udělali na plynovém vařiči těstoviny v prášku a zakončili to sprchou z hadice. Bohužel po náročném dni už nezbyly síly na vytoužený sex, který pohltila veškerá snaha neumrznout po té ledové sprše.

A co bylo dál? Dozvíte se, jak zavádějící může být fráze “už jen kousíček a jsme tam”, co obnáší cesta Černé hory do Pece pod Sněžkou a jaké to je spát na samém vrcholu Sněžky. To vše ve druhé části této krásné pouti z Adršpaškých skal na Sněžku.

PÁR OBRÁZKŮ Z VÝLETU NAVÍC

Sleduj nás na instagramu

Přechod Šumavy za 3 dny

Přechod Šumavy za 3 dny

Otevíráme mapu světa, týdenní dovolená není příliš dlouhá na to vydat se dál za hranice naší “hroudy”. Kroužíme po evropských státech, ale v době covidí (květen/ červen 2021) bylo až příliš náročné ztrácet čas vyřizováním byrokracie, výměnou za pár dnů strávených třeba na Madeiře, jak bylo v plánu. Ano! Přechod Šumavy za 3 dny bude tím pravým. 

Ale jak to celé vzniklo…Karel původem z Vimperka, Vám bystřejším jistě neunikla demagogická kampaň města Vimperk, jak rád s úsměvem říkám, že je to pomyslná brána Šumavy, navrhl, že bychom mohli jít přechod Šumavy za 3 dny. Ano…učiníme přechod Šumavy za 3 dny! Byl jsem zprvu proti, protože jsme chtěli tento trek jít se Zdeničkou, ale vlastně nebyla jiná možnost. Slovo dalo slovu, za pár dní jsme opět stáli na nádraží, jako když jsme vyráželi na naší první společnou pouť na Nový Zéland. Tentokrát s lehčími batohy, paklem piv a čepicí na hlavě.

Polykáme první kilometry

Cesta s Českými drahami dlouhá bezmála 4 hodiny končí v malebné zastávce Hojsova Stráž uprostřed ničeho v Plzeňském kraji. Pouť začíná. Už samotná cesta vlakem je kouzelná, neb trasa lemuje periferie obou krajů a končí, pro nás cestující, v lese, kde není nic. První kilometry se nepolykají jednoduše, možná i kvůli tomu šunkovému chlebíčku na vlakovém nádraží v Klatovech, který si dral cestu protiproudu. 

Po žluté trase hezky okolo Černého jezera, přes magistrálu k druhému jezeru, tentokrát k Čertovu. Přes kopec do Železné Rudy, kde začínají těla a hlavy dávat najevo, že dál nejdou. 

Ale.. dost bylo okrádání vás o vaši vlastní zkušenost.

Pár kilometrů od Železné Rudy

KDE ZAČÍNÁ A KDE KONČÍ POUŤ?

Nedá se blíže specifikovat přesný začátek a konec, nicméně můžete začít na hranici NP Šumava v Železné Rudě v opačném případě začít v Nové Peci, respektive na jižní hranici národního parku v Zadní Zvonkové. Pokud plánujete spát v nouzových nocovištích, tak doporučujeme trasu z Nýrska, případně kousek za Nýrskem, kam se můžete dostat z Klatov rychlíkem. My jsme začínali pár kilometrů od vodní nádrže Nýrsko – Hojsova Stráž.

Pouť nám trvala 3 dny. Čekali jsme, že to budou dny čtyři, ale počasí a chuť jít nás hnaly vpřed mílovými kroky. Detailní trasu si můžete prohlédnout níže.

Doporučujeme jít celou trasu a spát v nouzových nocovištích. Je to krásný zážitek. Spát v divočině, užívat si klidu, západů slunce a krásných nočních obloh. Nota bene, když si k tomu namažete dobrý sendvič, nebo ohřejete čínskou polévku, vystřelíte zážitek do stratosféry. 

MAPA PŘECHODU ŠUMAVY, TAK JAK JSME JEJ ŠLI

Co si vzít na přechod šumavy

v Modravě bylo blaze

Individuální záležitost podtržená aktuálním počasím a obdobím, ve kterém se na přechod vydáváte. Nenechte se zmást. Ať už jste odkudkoliv, počasí na Šumavě je odlišné od zbytku okolí. Proměnlivé, to je to správné slovo. Poslední týden v květnu by jeden čekal ryze letní počasí, ale bohužel. Velmi pršelo, foukalo a když místy vykouklo sluníčko, byli jsme rádi. 

Pravidelně procházíte částmi Šumavy, kde je civilizace. Pokud nelpíte na tom, že si vše musíte nést na zádech od začátku do konce, nemusíte si pořizovat tolik zásob jídla. V podstatě si jdete ten přechod Šumavy za 3 dny ale klidně i více dní užít, ne protrpět. 

Oblečení závisí na daném období a předpovědi počasí, kdy obzvlášť večer můžete být překvapeni k jakým teplotám večer na Šumavě dochází. V krosně jsme mimo termoprádla, čepic a rukavic a ponč měli i skladný plynový hořák s náhradní kartuší, nádobíčko a příbory, spacák, stan, powerbanku, karimatku a repráček. Žádné zbytečnosti jako když jsme šli se Zdeničkou do Santiaga, ale to je jiný příběh, o kterém si můžete přečíst v tomto článku. 

INTERMEZZO: KARLE, PROČ TO VLASTNĚ DĚLÁME?

Přátelství by se mělo opečovávat, brousit. Můžete jít s kámošema na pivo, dělat společně nějaký sport, chodit spolu do práce a probírat svoje partnerky, nebo v našem případě chodit. Při takové chůzi spojíme užitečné s příjemným. Na jedné straně máme oba rádi klid a dokážeme si vyhovět tak, že jednoduše držíme hubu. Na straně druhé máme dost času probrat vše do hloubky bez toho, abychom byli limitováni časem. Prostě jít, geniální. 

Idylickou chvíli našeho přátelství by pak dokázala vykreslit modelová situace, kdy sedíme na kameni v nouzovém stanovišti, pozorujeme hořící oheň, vyprávíme si historky, popíjíme alkohol a jako lidi jdeme spát. Bohužel, život takový není. Protože bylo na přelomu května a června večer 0°, protože foukal vítr a bylo horko, ale protože nám to bylo úplně jedno, tu idylickou chvíli jsme měli i tak ve stanu. 

 

Modrava: Přechod Šumavy za 3 dny

nouzová nocoviště na šumavě

Šumava jako jeden z mála Národních parků v ČR poskytuje turistům možnost strávit noc v nouzových nocovištích. Za mě je to skvělá myšlenka, která je vystavěná na lidské zodpovědnosti. Pokud jí turista má, vše bude fungovat. Pokud budou všichni v nocovištích dělat bordel, který si po sobě neuklidí, můžeme čekat, že tahle možnost jednou skončí. 

Správa NP krásně předchází tomu, že turisté budou trávit noc mimo vyhrazené území, ničit flóru a dalšími způsoby škodit přírodě. 

PŘECHOD MIMO ASFLAT? Ano i ne

Obě možnosti. Trápí Vás kolena nebo kotníky? Bohužel se cestě mimo asfalt nevyhnete, obzvlášť, pokud půjdete po značené cestě. Díky tomu, že byla Šumava v minulosti z větší části uzavřena pro vojenské účely, byly budované asfaltové a zpevněné cesty pro přesun vojenské techniky. Mnoho asfaltových cest je ze Železné Rudy do Prášil a od Poledníku do Modravy. Zbytek trasy je spíš po zpevněných cestách. 

Pokud Vás tedy trápí kolena, neberte si těžký batoh, vezměte si nějakou medicínu. Ideálně slivovici, nebo třeba prášky na bolest. 

Přechod šumavy za 3 dny: Highlighty CESTY

Asi Vás nejvíc zajímá, co na celé cestě uvidíte. Přijde mi až škoda Vás okrádat o Vaše vlastní zážitky, ale pár jich jako malou ochutnávku přidáváme níže, ať víš, jak je Šumava kouzelná. Přeci jen, proč bys jezdil na Vysočinu, když můžeš jet na Šumavu 🙂 

JEDNODUCHÁ PRAVIDLA, KTERÁ SI ZAPAMATUJE KAŽDý.

Na Šumavě jsi host ty a hosté se přeci chovají slušně. Co si přineseš, to si odnes. Otravuje tě to ticho, co okolo tebe bude? Tak hlavně neřvi, nejsi v tom parku sám. Ale ty fakt musíš kadit? To mě mrzí, ale zkus to vydržet do záchytného bodu, tam je vždycky záchod. (když jsem viděl, jak jsou s prominutím zesrané keře v okolí Slezské boudy, je mi z toho smutno). Fakt musíš ten oheň rozdělat? Zkus si vzít víc oblečení, nebo si ty špekáčky odpustit. Máš chuť se ztratit mimo stezku? Tak dávej pozor, aby tě kdyžtak někdo našel, od toho tam ty stezky jsou 🙂

A to je vše...

Budeme rádi, když s námi budete sdílet Vaše zážitky z přechodu Šumavy. My jsme se tenekrát rozhodli pro přechod Šumavy za 3 dny a dodnes nelitujeme! Rádi doplníme některé z informací, podiskutujeme, jak boží Šumava je a můžeme společně i rozklíčovat otázku, jestli je Vimperk skutečně branou Šumavy nebo ne. 🙂

Sleduj nás na instagramu

Kompletní průvodce na pouť do Santiago de Compostela

Svatojakubská pouť: Pouť do Santiago de compostela

Santiago de Compostela – téměř každý o něm slyšel. Každý si dokáže matně vybavit, že to má jistou spojitost s pěší poutí, někdo má přátele, kteří tuto pouť šli (někteří i vícekrát po různých cestách) a někdo tuto pouť Santiago de Compostela dokonce prošel. Vzhledem k tomu, že polykat dávky na kole nás nebaví, rozhodli jsme se, že si “malý pěší sen” splníme také. Kdo mohl na začátku vědět, že to bude hned dvakrát.

Existuje několik variant cest, jak si nejnavštěvovanější pěší pouť Santiago de Compostela projít a spočinout před Catedral de Santiago de Compostela. Existuje taky plno důvodů, proč se lidé na tuto pouť vydávají, co chtějí na cestě najít a někdo prostě jde, protože chce jít a nepotřebuje k tomu důvod. 

Tým Cestuj s batohem (opravdu tak nazývám dvoučlenný tým složený z dvou obyčejných kluků z jižních Čech – Karla a Pišty) dostál změn. Na cestu místo Karlíka vyráží další členka Zdenička, která ne že by chtěla, ale musí jít (protože má přítele Pištu, který je neustále nevrlý a navíc blíženec)

Kecy na úvod: Jak se zrodila myšlenka jít pouť Santiago de Compostela

Už na Zélandu vznikala myšlenka jít pár set kilometrů z bodu A do bodu B. Prakticky nejdostupnější cesta, nebo pouť, která je výborně značená a pro nováčky přívětivá, je právě pouť Santiago de Compostela. 

Na výběr byly i jiné šmakovky jako Pacific crest trail (PCT), přechod GR20 nebo přechod České republiky po nově vytvořených severních a jižních stezkách. 

Hlasitá myšlenka je něco, co přiměje člověka nad věcmi přemýšlet. Někde něco plácnete, trošku se tím zavážete a pak Vám to nedá… Hledáte, zajímáte se a nakonec si řeknete: “To je něco, co mi dává smysl”, i když to smysl pro mnohé nedává. Obzvlášť pro konzervativní okolí, které stejně ale na konec řekne – znám lidi, co to šli a prý to byla pecka, nebo – to je můj kluk/ holka, on/ona to ušel/a.  

Zdenička tak k Vánocům dostala dvě letenky do Bilbaa, které nám měly otevřít dveře k zase jiným zážitkům. Přišla korona. Ta zabila i další dobré nápady, které jsme měli. Například založit si cestovatelský blog. 

Ale dost bylo frkání… Pojďme k tomu, co Vás zajímá.

Jak plánovat pouť Santiago de Compostela?

Je vhodné znát své limity a schopnosti zároveň. Pro začátek bude dobré zodpovědět si tyto otázky:

  • Kolik kilometrů jsem schopný ujít?
  • Netrápí mě žádné zdravotní problémy z dřívějška, které by se mohly zmovu ozvat?
  • Chci spát v albergues (více o nich zde) ZDE ODKAZ nebo v hostelech? Pokud v albergues, ovlivní můj den to, že se párkrát nevyspím (např. kvůli chrápání ostatních)?
  • Jdu sám nebo s někým? Pokud s někým, zná on/ona své limity?

Pokud si odpovíte na tyto otázky, můžete přejít dále. Nebo prostě scrollujte níže, na nic si neodpovídejte, ale hrozně rád pak říkám – “Já vám to říkal” 😀

Druhou oblastí, podle které se rozhodovat, je terén, respektive trasa, kterou zvolíte. O jednotlivých trasách jsme psali v tomto článku. Zvažte také výškový profil každé trasy, který ovlivní množství ujitých kilometrů, a to zase celkový počet dní, který chcete jít.

Poslední oblastí je, zda se chcete po dokončení Svatojakubské cesty podívat dále až na “konec světa”. Pokud ano, tak si k celkovému výletu přidejte další 3-4 dny. Voalá a máte sestavený denní plán cesty, respektive znáte počet dní, kolik na camino potřebujete.

Teď už stačí jen objednat letenku a můžete vyrazit. Vyhledávejte letenky pomocí našeho nabitého průvodce. 

Tápeš při hledání letenek? ✈️ Ukážeme ti jak na to 🙂

Tápeš při hledání letenek? ✈️ Ukážeme ti jak na to 🙂

Holy Year: Význam

Svátek všech poutníků. Co to ale vůbec Holy year je? Rok, který je zasvěcený výročí Dne svatého Jakuba, který ten daný rok vychází na neděli 25.7. Musí to být výhradně neděle.

Logicky to nemůže být každý rok, proto vychází Holy year na tento cyklus – 6, 5, 6 a 11 let. Tzn., že předchozí “Holy years” vycházely na roky 1999, 2004, 2010, 2021 a další bude v roce 2027. Zajímavostí je, že “Holy year” může být v rámci století pouze 14x!

Co se při takovém výročí děje? Dvě zásadní události pro každého poutníka.

  • Svaté dveře v katedrále v Santiagu, Porta Santa, které se nacházejí na Praza da Quintana, se otevírají pouze na jakobínský rok a zůstávají otevřené po celý rok. Svaté dveře se oficiálně otevírají 31. prosince, poslední den předchozího roku.
  • Lze získat plnomocné odpustky, které odpouštějí všechny hříchy. Aby poutníci získali nárok, musí navštívit katedrálu, pomodlit se a zúčastnit se mše. Měli by také jít ke zpovědi během 15 dnů před cestou nebo po návštěvě katedrály.

Díky tomuto faktu na tato léta rapidněji narůstají čísla poutníků mířících do Santiaga. V covidovém roce, kdy byly dveře otevřené došlo k prodloužení do roku 2022.

Na 25.7 vychází také oficiální svátek “Dny Galície”, kde se shodou okolností nachází i Santiago de Compostela.

Zajímá Vás více o Svatojakubské cestě?

Sháníš letenku? ✈️ Potřebuješ itinerář cesty? 🎒 Nevíš jakou zemi vybrat? Navštiv naše Herohero, kde ti zvládneme se vším poradit. 

Sleduj nás na instagramu