GR 11: Autentický příběh přechodu španělských Pyrenejí

Pokud sbíráte travel tipy napříč planetou, tak jste na správném místě. Prahnete po zážitcích a chcete vidět celý svět nejlépe z výšky, rozhodně čtěte dál, protože pro oudoorové nadšence není v Evropě větší výzvy jako GR 11. Tento článek a následně autentický příběh vznikl na základě zkušenosti naší kamarádky Anežky z loňského roku.

Jak vznikla myšlenka na cestu GR 11/ přechod Pyrenejí

V červenci 2023 jsem se vydala do divočiny, kde jsem prožila 38 dní intenzivního dobrodružství. Společně se podíváme na to, co nenechat doma, kolik si vzít peněz, jak pracovat se strachem anebo jak si vychutnat svobodu, které běžně přitahujeme otěže.

Dálkový přechod GR 11 je jeden ze tří dálkových treků táhnoucích se přes celé pohoří Pyrenejí, které tvoří hranici mezi Španělskem a Francií. Je to taková prochajda od majáku k majáku. Trasa začíná u Atlantského oceánu u majáku Cabo de Higuer na baskickém pobřeží a končí u majáku Cap de Creus u Středozemního moře v Katalánsku. Vysokohorská trasa dlouhá 840 kilomterů vás povede nekrásnější částí španělských Pyrenejí. Takový Valle de Ordessa, to bude topovka. Tak na co čekáte? Vložte řízek mezi chleba a vyrazte vstříc nečekajícímu dobrodružství.

Základní informace o GR 11

• Počet dní – 30 – 45 dní
• Start a cíl – Cabo de Higuer/Cap de Creus
• Pomocník na cesty – mapy.cz (nejlepší parťák na cestách), aplikace GR 11
• Vzdálenost – 840 kilometrů
• Značení – bílo-červené
• Převýšení – 45 000 m
• Státy – Španělsko, Francie, Andora
• Horolezecké úseky – úseky s řetězy či lany
• Vhodné měsíce – červen, červenec, srpen, září

3 základní životní potřeby při přechodu Pyrenejí

Dobrý spánek, výbava a hlavně dostatek tekutin a jídla. Toto více než desekrát podtrhuji.

Sólo cesta – strach, který zdržuje

Mám strach! Pokud se vám tohle honí hlavou, tak je to naprosto v pořádku a mohu vás ujistit, že to není neřešitelný problém. Já cestu absolvovala sama, a tak strach byl přirozenou součástí. Měsíc putování je poměrně dlouhá doba a je třeba si mysl hodit do pohody. Mě ani nenapadla varianta, že bych nedošla do cíle, ale tím chci na druhou stranu říci, že když už to necítíme, tak je naprostá pohoda promyslet na kameni, co dál a smířit se s verzí „je čas vyrazit zpět domů.“

Dobré je si strach z cesty definovat a ujasnit si, čeho konkrétně se bojíme. Já se od úplného začátku obávala střetu s medvědem a zvířectva obecně. Když se mi počtvrté propletla zmije mezi nohama, tak jsem si řekla, že bát se hadů nemá smysl. Když jsem ale uviděla medvědí sekrementy, tak jsem se snažila smířit se skutečností, že až ho uvidím, tak určitě nejprve budu panikařit, ale i přesto se pokusím udělat maximum proto, abych vyvázla živá a zdravá.

Je třeba podotknout, že ve Španělsku žije jen pár desítek medvědů, z nichž většina je v Katalánsku, takže je opravdu velká náhoda na nějakého natrefit, ale z vyprávění ostatních hikerů, kteří měli to neštěstí, vím, že štěstí přeje připraveným. Ve finále jsem dospěla k tomu, že mi ten strach z medvěda bere spoustu energie, zdržuje mě, už se bát nechci a hlavně, že bát se, mě nebaví. Nakonec jsem si efekt strachu zprůměrovala a došla k závěru, že mě zpomalil o tři dny. 😀

Kdy vyrazit na GR 11

Na trasu GR 11 se vyráží nejčastěji v období od června do září, a to zejména kvůli nejlepším podmínkám v horských oblastech Pyrenejí. Ale jako ve většině hor, tak i v Pyrenejích rozhoduje počasí. Bouřky jsou v Pyrenejích velkým strašákem, taková bouřka v divočině je slušná diskotéka.

Díky tomu, že jsem vyrazila začátkem července, tak se ve vyšších výškách drželo minimum jarního sněhu. Doporučuji sledovat aktuální podmínky.

Největší frekvence poutníků je během letních prázdnin v červenci a srpnu, a tak převážně v těchto dvou měsících může být ubytovací zřízení přeplněné. V tomhle období bude případné ubytování a strava na horských chatách potřeba rezervovat s časovým předstihem. Pokud vyrážíš sám/sama, ale chceš mít pocit, že je pořád někde někdo, tak doporučuji vyrazit během července a nejlépe začátkem. A pokud chceš mít jistotu, stáhni si online mého proůvodce.

Počet dní na GR 11

Tohle je velmi individuální. Záleží, jestli jste hiker běžec, hiker pohodář, anebo hiker „stíhám všechno“. Ten je můj oblíbený. Takový hiker „stíhám všechno“, stíhá jít, kochat se, fotit, a ještě popovídá s ostatními. Počet dní se liší v závislosti na kondici a počasí. Rekordní doba je méně jak 25 dní. Obecně se ale doporučuje si na přechod vyhradit kolem 45 dní, abyste si mohli udržet nějaké komfortní tempo. Během cesty jsem potkala i trekaře, kteří šli 500 km přes padesát dní, anebo naopak 600 kilometru za 17 dní. Tak i tak je to v pořádku, prostě jdeš, jak to cítíš.

Kterým směrem na GR 11 vyrazit?

Tohle je za mě fakt důležitý, protože první dny na treku můžou být nejtěžší, a tak je třeba zvolit správný start. Na cestu se můžete vydat z obou směrů. Ze západu na východ, to by znamenalo, že budete začínat u Atlantského oceánu, anebo z východu od Středozemního moře. Já začínala u majáku Cabo de Higuer, kde mě ráno probudily vlny Atlantiku a kde oficiálně začíná i GR11, alias „Trans Pireneica“.

Často můžete slyšet, že u oceánu startuje i více lidí, a tak pokud chcete cestovat více sami, tak volte začátek u moře. To v mém případě úplně tak neplatilo.

Jak se dostat na start GR 11?

Možností, jak se dostat na start, je mnoho. Já zvolila netradiční způsob a vyrazila jsem zadarmo spolujízdou v kamionu. Pan řidič mě vyhodil kdesi v Irunu a já se stopem dopravila až k majáku Cabo de Higuer. Jak taková spolujízda funguje? Přidáš se do skupiny na facebooku – luxusní spolujízda kamionem, napíšeš příspěvek, že potřebuješ jet tam a tam a JEDEŠ. Cesty byly náročné a pro silné povahy.

Lidé se dopravují různě. Letadlem, autobusem, anebo stopem. Za mě nejjednodušší a nejkomfortnější způsob dopravy je letadlem. Pokud startujete na západě, tak doporučuji letět do San Sebastiánu (Hondarribia).

Z druhého směru bude nejjednodušší letět do Barcelony, odkud se autobusem vydáte do města Llanca, odkud se po pár přestupech dostanete až na nejvýchodnější cíp Cap de Creus. Pokud si chcete po cestě odpočinout, tak doporučuji strávit čas v přímořském městečku Cadaqués, které vás dost možná oslní. Z městečka můžete jít pěšky k majáku Cap de Creus, anebo jet autobusem.

Mapa GR 11 a značení na trase

Mapu zadarmo seženete kdekoliv na internetu nebo můžete sbírat papírové mapy na jednotlivé úseky během cesty. Vzhledem k tomu, že trpím orientačním nesmyslem, tak jsem zvolila nejjednodušší variantu a stáhla jsem si Seznam mapy trasy GR 11. Opět musím mapy.cz vychválit. Nejenom, že seznamku mělo stažených spoust cizinců, ale mapy měly zaznamenané veškeré vedlejší cesty a perfektně mi pomáhaly. V kamionu jsem si stáhla ještě placenou aplikaci GR11, která se mi zezačátku zdála geniální, ale stejně jsem převážně používala seznamky. Aplikaci ale doporučuji stáhnout, protože vám ukazuje vodní zdroje, potraviny, nocoviště, lékárny, refugio, camping spoty, kempy, nadmořskou výšku, počet ušlapaných kilometrů, procentuální část ušlé trasy a mnoho dalšího. Potkala jsem trekaře, kteří využívali pouze papírové mapy a já jim tajně záviděla, protože mi mapy vybíjely telefon. Také jsem se setkala s turistickou digitální navigací.

Značení je mnohdy opravdová šílenost. Na jednu stranu až na Katalánsko je trasa po celou dobu jednoduše a přehledně značená. Značení je bílo-červené a často se objevuje na kameni, stromu, skále či cestě. Značení je pořád stejné, ale jakmile přejdete z jednoho regionu do druhého, tak se změní styl a barva rozcestníků.

Jídlo a voda

Jídlo

Záleží, jestli máte vařič, anebo budete mít suchou stravu, ulehčíte si batoh a výživnější jídlo si dáte jednou za pár dní v restauraci. Já měla jeden vařič, který mi 10 dní před koncem došel, a poté už jsem se stravovala jenom na sucho, tzn. zelenina, ovoce, salát, bageta, sýr, salámy, avokádo… Já jsem milovnice dobrůtek, takže jsem měla strašně moc sladkého a užívala jsem si momentů, když jsem snídala čokoládu se sušenkami. 😀

Na trase se nachází spousta obchůdků, restaurací, kde si můžete doplnit zásoby, záleží na rychlosti treku. V průměru jsem chodila kolem 20 – 25 km denně a v centrálních Pyrenejích, kde jsem byla závislá na vlastních zásobách či na stravování v horských chatách, jsem se vybavila jídlem na čtyři dny. Mimo centrální Pyreneje si vystačíte s jídlem na dva, tři dny.

Voda

S vodou je to v Pyrenejích opravdu parádní. Byla jsem mile překvapená, kolik pramenů, studánek a pítek se zde nachází. Je tomu tak hlavně na západě a ve střední části Pyrenejí. S nedostatkem vody se setkáte až při klesání ke Středozemnímu moři na východě. Občas jsem si vystačila s litrem vody.

Je třeba podotknout, že v centrální části Pyrenejí se bez filtru na vodu neobejdete, a tak ho doporučuji nenechat doma. Tahle chyba se stala mě, naštěstí mi ho daroval jeden český hiker, kterého jsem potkala a dlouhé dny bez filtru byly zality sluncem a přefiltrovanou vodou.

Co si sbalit na GR 11?

Já na GR 11 vyrážela v červenci, takže vybavení odpovídá horskému letnímu počasí, ale každý rok může být jiný, zejména kvůli sněhové nadílce, takže je dost možné, že sníh vydrží až do pozdního léta, v takovou chvíli je nutné být připraven.

Základní výbava

Obuv na trek

Boty jsou nejstěžejnějším vybavením celého treku. Když jsou dobré boty, tak to může být začátek úspěchu. Právě na obuvi jsem já strašně pohořela a nesla následky celý přechod. Vysoké teploty, vlhko a občasný déšť mi ukázali, že tvrdé a těžké pohorky z Gore – texem nebyly ta správná volba

Batoh

Batoh, další nedílná část dobré výbavy. Já měla krosnu od značky OSPREY model KYTE 46 litru. Velikostně dostačující s kovovou konstrukcí. Tedy pokud jste ultra ligt, tak je zbytečně těžký. Důležité je si před cestou batoh seřídit na míru.

Hůlky

Hůlky usnadní výstup i sestup. Před odjezdem mi na cestách vždy jen překážely. V Pyrenejích jsem je používala od prvního dne a nemohu si je vynachválit. Mnohdy mě zachránily před pádem a ulehčily mi nepříjemný sestup. Hůlky Decathlon FORCLAZ bohatě stačí.

Spacák

Zvolila jsem spacák označený jako třísezónní a byla jsem spokojená. V Centrální části Pyrenejí občas teplota nedosahovala vysokých hodnot, pamatuji si, že ráno byla jinovatka. Mou výbavu obohacuje v poslední době velmi oblíbený spacák s kachním peřím značky Warmpeace Viking 600.

Stan

Stan je opět velmi důležitá část výbavy. Vzhledem k tomu, že spánek je nutný, tak doporučuji nešetřit a stan si koupit kvalitní a lehký. Doporučuji cenově dostupný stan Lanshan, který je i pro jednoho, anebo tarp s podlážkou. Velmi dobrá je i značka Zpacks, ale tady už si budete muset připlatit. Doporučuji stan s vyšším vodním sloupcem.

Vařič

Já měla vařič značky Coleman s malou kartuší z Decathlonu. Bohužel hned první večer jsem zjistila, že mi kartuše netěsní s vařičem. V tomto případě lze kartuš po cestě koupit v železářství nebo v lyžařském středisku.

Oblečení do sucha i do vodičky

Snažila jsem se balit jen to, co je nezbytně nutné. Snažila jsem se batoh odlehčit co nejvíce, ale vzhledem k tomu, že už jsem měla spoustu svého vybavení, které je váhově snesitelné, ale ne nejlehčí, tak jsem neutrácela za ultra light. O tom kolik přesně batoh vážil, a co jsem v něm měla, píšu ve svém online průvodci.

Ubytování na GR 11

Na treku je mnoho možností, jak strávit noc: v hotelu, hostelu, v horské chatě refugio, v campu nebo ve stanu „nadivoko“. Záleží na vašem denním rozpočtu a na rychlosti.

Kempování/ camp spot

Nejjednodušším a nejlevnějším způsobem spaní je nadivoko, někde v lese, v horách, na louce, jak já říkám, spaní v divočině. Spaní venku je skvělé v tom, že vám poskytne naprostou volnost. Stan či širák vám umožní jít spát kdekoliv chcete a kdykoliv chcete. Tento způsob nocování na GR 11 vás vtáhne do krajiny, splynete s přírodou a okolí budete vnímat mnohem intenzivněji.

Také narazíte na mnoho kempů, které se nejčastěji pohybují od 12 euro do 25 euro za osobu na noc se stanem. Záleží v jakém úseku zrovna jste. U Atlantiku campy byly levnější než za polovinou treku u středozemního moře. Je to příjemné, protože si zde můžete vyprat, nabít elekrtoniku a vykoupat se pod teplou vodou.

Horské chaty refugio

Celý přechod by se teoreticky dal zvládnout s přespáním na ubytovacích zařízeních. Mezi nejčastější zařízení v horách patří horské chaty v Pyrenejích, takzvané Refugio. V nabídce máte i teplou stravu v podobě oběda, večeře, a potom snídaně. Ubytovat se můžete i bez stravování. To je potom mnohem levnější. V Refugii Cap de Llauset najdete provozního Martina z Krkonoš. Myslel si, že jsem Italka a až potom jsme se dopracovali k tomu, že je z Česka a už 15 let žije v Pyrenejích. Takže si pokecáte i s krajanem.

Některé chaty Refugio jsou úplně zadarmo. Ale POZOR. Mnohdy jsou v dost šíleném stavu a ve finále zjistíte, že je to jen chýše pro dobytek. Někdy budete naopak mile překvapeni, že jsou Refugio ve velmi dobrém stavu a jsou zadarmo.

Albergue a hotely

Hotely a španělské hostely Alberque budete mít možnost využít vždy, když vaše etapa bude končit v civilizaci. Alberque je levnější a šance, že zde natrefíte na podobné outdoorové a cestovní nadšence, může být větší než na hotelech.

Kolik stojí přechod GR11?

Tohle je dost individuální. Záleží na tempu, kterým půjdete a na vašich preferencích. Můžete spát každý den venku zadarmo a koupat se v řekách, nebo si komfort dopřejete jednou za týden, anebo pokaždé, když přijdete do civilizace. Všechny tyto preference jsou úplně v pořádku a vše na hiku děláme, jak cítíme. Já celou cestu pojala dost sportovně, spala jsem v divočině a vůbec jsem nestrádala. Byli tam trekaři, kteří měli denní budget 100 euro, a tak spali v hotelích pokaždé, když došli do civilizace. Nepočítám, kolik jsem vložila do výbavy, protože tu už jsem delší dobu testovala. Orientačně se vším všudy, i se suvenýry a s jízdou a pobytem v Barceloně, jsem utratila 20 000 korun za 45 dní. Trek jsem šla 38 dní a zbytek dní jsem stopovala a cestovala po Španělsku.

Průvodce GR 11

Bez stresu. S jistotou. S průvodcem, který tě nenechá bloudit.

GR 11 není obyčejná túra. Je to 820 km života v pohybu. Pěšky od Cabo Higuer u Biskajského zálivu až po Cap de Creus, kde se Pyreneje noří do Středozemního moře. proto jsme vytvořili nabušeného průvodce, který tě na tuhle výpravu připraví do poslední ponožky.

Další dálkové přechody

Náš tým se přímo vyžívá v dálkových pochodech, které si můžete užít i vy. Přečtěte si náš článek o tipech na nejlepší evropské dálkové treky a vydejte se za dobrodružstvím. Na všechno ostatní se čas vždy najde, jo a nějaký prachy vždycky zbydou.