Z Adršpachu na Sněžku – díl druhý: Výšlap na Sněžku

krátkosti připomeneme první část tohoto příběhu. V létě roku 2020 jsme se rozhodli se Zdeničkou vyrazit na naší první pěší túru. Zvolili jsme si sympatický cíl – ujít pěšky z Teplicko-Adršpašských skal 120 kilometrů a stanout na vrcholu Sněžky. Moment překvapení, virbl, prosím… zvládli jsme to 😊 Teď už ale zpět k samotnému výšlapu na Sněžku.

Když nemáš čas, hledej vlak

Úsek z Radvanic nebyl pro oko pěšího turisty, ale byl až přehnaně sexy pro jízdu vláčkem. Neobyčejná cesta klikatící se okolo polských hranic nás zavedla až do Trutnova. Města Trutnov a Turnov si neustále pletu, konečně díky zážitku z obou měst vím, kde je pravda, a tak nemůže dojít k žádnému faux pas (fópá).

Poslední dobou hodně vzpomínám na místa, nebo lidi, se kterými mám silný zážitek, nebo nějaký prožitek. Nedávno jsem si listoval deníkem, který jsem psal při cestě na Zélandu a nebýt toho deníku, na ty místa a lidi bych zapomněl. Jednoduše samotný zážitek asi nebyl takový a zároveň lidská paměť je krátkodobá. 

Co můžete očekávat od Trutnova? Rozhodně to, že jedno odpoledne vám bude, přátelé, stačit k tomu, abyste ho prošli tam a zpět. Naobědvali se v příjemné restauraci, dali si kávu, a ještě si stačili koupit karimatku v místním outdoor obchodě. 

Z trutnova do lázní

Alespoň pozitivní nadpis, který neodpovídá realitě. Z Trutnova jsme pokračovali dále vláčkem do Svobody nad Úpou, kde začíná červená stezka vedoucí do Janských lázní. Krásně rozkopané městečko ležící na úpatí Černé hory. Přesně tuto horu Zdenička společně s mojí osobou následující den proklínala na sto tisíckrát.

Důvod je prostý. Jakožto spořivý člověk nerad využívám lanovky a jimi podobné ulehčující stroje. Přijde mi, že člověk za ty stovky jede pár minut nahoru, aby si tam dal pivo, kafe, jídlo nebo sladký, nechal se oloupit dalším vstupným na rozhlednu a pak si nuceně namlouvat při cestě dolu, jak to byl krásný výlet.

TIP: Pokud půjdete z Jasnkých lázní, hned za stanicí lanovky, můžete zatočit doleva a ten největší škrpál vás dovede až na vrchol Černé hory.

Pravda, se Zdeničkou jsme celou cestu nepromluvili, vyměňovali si ostré a nic neříkající pohledy, nicméně nahoře přišla odměna. Pivíčko.

Rozhledna na Černé hoře stála za to. Za 50 Kč vidíte při dobré viditelnosti na celé okolí a díky dalekohledu až na Sněžku, kde v té době proudilo denně na vrchol až 14200 lidí. Při pohledu z rozhledny to bylo, jako když se díváte do mraveniště. Zástupy lidí snažící se vylézt na nejvyšší vrchol naší hroudy.

Pokračujeme do pece pod sněžkou

Jako dítě jsme s našima nikam moc nejezdili, nelyžovali jsme, neběžkovali a vlastně ani moc nechodili. Proto jsem koukal jak puk na tu krajinu pod Sněžkou, v létě je možná ještě hezčí než v zimě. To ale nevím, nikdy jsem tam v zimě nebyl.

Musím říct, že cesta je docela náročná na stehna. Pořád klesáte až do Pece. V místním info centru, které je stavěné do původní podoby „chaloupky“ jsme si nechali dát razítko Krakonoše jako suvenýr a už jsme mazali na kávu a dezert do bistra Craft cofee

TIP: Na výletech hodně využíváme gastro mapu LH, spolehlivý rádce.

Výstup na sněžku z pece? ano, tady naleznete odpoveď

Tím náš den nekončil. Letní počasí přeje cestovatelům chodcům. S pocitem těžkých nohou a bolavých ramen jsme dopili poslední hlt kávy a vyrazili jsme před 18 hodinou směr lanová dráha, která vozí turisty až na samý vrchol Sněžky.

I když nás myšlenka si takto ulevit napadla ihned po výšlapu na Černou horu, byla postupem času mimo naše debaty. Naopak. Těšili jsme se čím dál víc a vstříc strávené noci na vrcholu Sněžky jsme zdolávali první kilometry.

Cesta na sněžku obřím dolem

První část úseku byla až moc příjemná, dalo by se napsat rovinatá. Z Pece vyrazíte po modré stezce, zamáváte lidem na lanovce a pokračujete dále přes Obří důl, okolo restaurace Bouda pod Sněžkou až k malé kapličce. Najednou se cesta začala podezřele zvedat, až jsme se dostali do fáze ploužení. Důvtipný název stezky NS Zkáza krkonošského lesa, byla v ten moment i naší zkázou. Popsal bych tento typ chůze jako snahu o to stále jít vpřed, nezastavit se, ale najít si způsob, jak tělu a nohám nejvíc ulevit.

Je to jako s dopravní zácpou. Pokud stojíte v koloně, rozčiluje Vás, že ztrácíte čas. Nadáváte, kdo to tam blokuje. Naproti tomu, když se rozhodnete vydat na objížďku, která je sice delší jak kilometrově, tak časově, je vaše rozhořčení minimální. Opravdu to funguje. Já ten problém vyřešil ještě jinak. Přestal jsem víceméně jezdit autem.

Výběrem cesty přes Obří důl jsme se zbavili možnosti se občerstvit. Tato odměna na vás čeká až v Obřím sedle ve Slezské boudě. Jestli je 97 % Poláků křesťanů, tak ty zbylé 3 % okrádají lidi právě ve Slezské boudě. Unavenému člověku, ale přijde jakákoliv cena spravedlivá.

Cesta z Obřího sedla na vrchol Sněžky je zhruba kilometrová s převýšením cca 240 m.

Ptáte se, jak dlouho z Pece na Sněžku trvá cesta? Celý výstup nám trval cca hodinku a půl.

spaní na sněžce

Zápas slunce na Sněžce je fenomenální. Většina lidí už je pryč a neplánují strávit noc na samém vrcholu. Máte tedy Sněžku v uvozovkách pouze pro sebe. Stejně jako jsme ji měli my. Krátce po západu začalo hledání.  

Najít si vhodné místo na spaní není na kamenitém vrcholu Sněžky žádná legrace. Po západu slunce klesá teplota a zvedá se vítr, tedy nic příjemného pro nocležníky, kteří nemají silný spacák nebo oblečení. Naštěstí jsme si našli jedno malé útulné místečko pod budovou Poštovny. 

Kreativita a důmyslnost českého muže nezná mezí. Pod Poštovnou jsme si vybudovali malé závětří z trámků, které byly poházené okolo. Nedobytná pevnost nás stejně moc neochránila. Nikdy nezapomenu na to, jak jsme se každých 10 minut budili a modlili se, ať už je východ slunce nebo abych si mohl z batůžku vytáhnout přímotop. 

Obzvlášť mimo letní měsíce bude spaní na Sněžce náročné. Proto se raději pořádně vybavte. Pro více informací využijte oficiální stránky KRNAP. 

VÝCHOD SLUNCE NA SNĚŽCE

3:30. Poprvé pořádně zabírám. Někdo přichází, ano téměř dvě hodiny před východem slunce. Parta lidí s baterkami v ruce. Připadám si jako zvíře v kleci. Jedna žena na nás začne svítit a povídá: „Hele podívejte, tady někdo spí. Koukejte, jak to mají postavené.“ To byl zároveň poslední pokus usnout.

V červenci vychází slunce na Sněžce okolo páté hodiny. Už ale půl hodiny před východem je na Sněžce mraky lidí. Uvažovali jsme také nad nočním výstupem, ale raději jsme zvolili pro nás více netradiční zážitek a na Sněžce jsme rovnou přespali.

V ten den nebyla ale dobrá viditelnost, respektive bylo oblačno, a tak jsme si alespoň užili západ slunce předešlý dne.

OPOUŠTÍME SNĚŽKU S NÁDHERNÝM POCITEM

Naše putování pokračuje dále. Ze Sněžky se vydáváme dále po hřebeni okolo Luční boudy, přes Kozí hřbety až do Špindlerova Mlýna. Musím říct, že tento úsek byl ze všech nejnáročnější. Strmý úsek a táhlý úsek až do Špindlerova mlýna může být pro lidi, které bolí kolena, velmi náročný. 

 

A to je vše. Nastupujeme do extrémně přeplněného autobusu, stoupáme si do uličky s respirátory na obličeji a odjíždíme směr Praha. 

 

Asi 60letý pán se mi ze sedačky směje za můj telefon, který tahám z kapsy. Na cesty jako je tato si neberu smart phone, ale hloupý telefon po rodičích. Nechci být ničím rušen, chci si pouze užívat dané místo, a hlavně čas se Zdeničkou. Už ale asi nezměním jeho názor na to, že u nás na jihu Čech musí být zřejmě chudoba. 

sleduj nás na instagramu

Máme toho u nás mnohem víc!

Z Adršpachu na Sněžku – díl první: Teplicko-Adršpašské skály

Plánování dovolené je vždycky zábava, obzvlášť když máte rádi tu nejistotu a nepřipravenost. Se Zdeničkou jsme plánovali pěší výlet, a protože bylo krásné letní počasí roku 2020 a my jsme v bytě v Českých Budějovicích otevřeli mapu Česka. Ostatně k tomu byla příhodná chvíle. Covid válcoval zahraniční cestování a vymýšlet náročnou byrokracii nemělo smysl. 

Stačí otevřít mapu Čech a jen si vybrat. Šumava, Beskydy, Jeseníky, Morava, Krkonoše… ale co dělat týden v Krkonoších, když chceme být stále na cestě a nikde nestrávit více jak noc? 

Na tzv. comba jsem specialista, a tak vznikl výlet, který začal v Broumovském výběžku na železniční zastávce Česká Metuje a skončil ve Špindlerově Mlýně. Vydřených 120 kilometrů pěšky a pár úlevových kilometříků vláčkem. Vše ale začalo v Teplicko-Adršpašksých skalách…

Výhled z Ostašských skal

OSTAŠSKÉ BLUDIŠTĚ - SKRYTÁ PERLA BROUMOVSKA

V dobách turistického „peaku“ před pandemií kolovaly zprávy, že Adršpašské skalní město je jedním z „nejzasaženějších“ tzv. overturismem. Málo lidí ale ví, že podobnou krásnu jako je Adršpašské skalní město lze objevit o pár kilometrů ve vesničce Ostaš.

Skalní útvar ve tvaru hlavy v Ostašských skalách

Kilometrový okruh je plný zajímavých skalních útvarů velice podobných těm v Adršpachu a navíc zadarmo. Nejeden spořivý člověk rád ocení tuto cenovku. Kdo chce vytřískat z tohoto bludiště maximum ocení jistě prodlouženou verzi okruhu, která má o 500 metrů více. Po prohlídce bludiště jsme pokračovali pěšky dále přes Dědov do Teplic nad Metují, jmenovitě do campu Kamenec, kde jsme strávili noc ve stanu.  V kempovém gastro zařízení poznáte, stejně jako v hospodě u piva, ta největší moudra a hlody z úst postarších lidí. 

Ceduli s nápisem „Dnes zadarmo, zítra za peníze“ zná téměř každý a přejde ji s úsměvem. Nejmenovaný pán měl potřebu tuto seriózní akci probírat s hostinským tak do hloubky, že mu navrhl toto: „Vezmu si jen toto, pokud teda platí ta cedule, že zítra to máte zadarmo?“. 

Miluji každý upřímný pokus o vtip, který není pochopen.

Z teplic nad metují za krásami TEPLICKO-ADRŠPAŠSKÝCH SKAL

V kempu byli velmi milí lidé, u kterých jsme si mohli nechat krosny s veškerým vybavením. Nasedli jsme na první vláček, abychom unikly davům a v 8 hodin ráno už jsme jako jedni z mála pronikli branami skalního města. 

Skalní útvar ve tvaru hlavy v Ostašských skalách

Adršpašské skály

Ranní pohled z úpatí skal v Adršpašských skalách

Vydali jsme se po základním okruhu nikým nerušeni a mohli si užívat ticho a prázdno, které jsme zvěčnili na fotografiích. Kéž bych uměl pracovat se clonou a časem na fotoaparátu. Z nějakého důvodu mě stále láká se naučit s foťákem naučit, i když vím, že mi to nikdy nepůjde a víc, než polovina fotek je nepoužitelných, stejně ho pokaždé na ten výlet beru. Jako bonus k němu vždy vezmu i stativ, který použiji vždy jednou. Na východ slunce, který fotit stejně neumím 😊

Kompletní informace o Teplicko-Adršpašských skalách naleznete zde

Samotný okruh proťapkáte velmi rychle, nemusíte ale zoufat. Opět věc, která se moc neříká, ale z Adršpašských skal můžete plynule po žluté projít až do Teplických skal, které nejsou zpoplatněné a jsou stejně tak krásné, jako Adršpašské skály.

Ranní pohled z úpatí skal v Adršpašských skalách

Pokud byste se pokoušeli být chytřejší než správci města, tak se mějte na pozoru. Pokud se vydáte do Adršpašského skalního města od Teplických skal narazíte. Na druhé straně je také pokladna.

Místo vyhlídky na krásu Teplických skal

TEPLICKÉ SKÁLY

Místo vyhlídky na krásu Teplických skal

Co mě opravdu na těchto skalách bavilo, bylo přemýšlet nad tím, jak něco takového může vzniknout a bavit lidi po celém světě. Když jsme procházeli skalami kolikrát jsme museli zastavit, zasmát se nebo zahájit diskusi o tom, co by to mohlo být… mnohdy se stačilo podívat do mapky 😀

Celý okruh měří necelých 6 kilometrů bez závratného převýšení. Po cestě tak upravené, že by na ní mohl zakopnou málokdo a Zdenička.

Doporučujeme si vzít na začátku prohlídky brožurku, kde máte popsané všechny útvary, včetně schématického značení celé trasy. Občas není ve skalách signál, takže se mapka hodí. 

STRACH O MÍSTO NA SPANÍ SE VYŘEŠÍ NEJDÉLE ZÍTRA RÁNO

Bohužel koncentrace záchytných nebo nouzových míst pro spaní není příliš. Bylo léto a nám přišla škoda trávit čas v hostelech. Kempů v této oblasti příliš není, všeho všudy 3 a z toho dva jsou v Teplicích nad Metují. Zajímavé, ale pro nás smutné, spát „na prasáky“ nechceme, protože pravidla.

Zdenička při oblíbeném brouzdání Instagramem narazila na aplikaci bezkempu.cz, kde obyčejní lidé nabízí místo k přespání na svých zahradách, loukách, pozemcích, v pokojích atd. Na něco podobného jsme narazili na Zélandu.

U každého hostitele pak svítí jaký servis nabízí (elektřina, voda, zda můžete spát ve stanu) a tlačítko pro komunikaci. Velice intuitivní a jednoduché. 

Přírodní ubytování přes apliakci bezkempu.cz
Vaření na cestách je zábava

Plány na noc byly jasné. Romantická noc na úpatí několika metrové sjezdovky v Radvanicích. Tam jsme si kromě lože na střeše jakési strojovny, udělali na plynovém vařiči těstoviny v prášku a zakončili to sprchou z hadice. Bohužel po náročném dni už nezbyly síly na vytoužený sex, který pohltila veškerá snaha neumrznout po té ledové sprše.

A co bylo dál? Dozvíte se, jak zavádějící může být fráze „už jen kousíček a jsme tam“, co obnáší cesta Černé hory do Pece pod Sněžkou a jaké to je spát na samém vrcholu Sněžky. To vše ve druhé části této krásné pouti z Adršpaškých skal na Sněžku.

PÁR OBRÁZKŮ Z VÝLETU NAVÍC

HELE.. SLEDUJEŠ NÁS NA INSTAGRAMU?

Přechod Šumavy za 3 dny

Otevíráme mapu světa, týdenní dovolená není příliš dlouhá na to vydat se dál za hranice naší „hroudy“. Kroužíme po evropských státech, ale v době covidí (květen/ červen 2021) bylo až příliš náročné ztrácet čas vyřizováním byrokracie, výměnou za pár dnů strávených třeba na Madeiře, jak bylo v plánu. 

Karel původem z Vimperka, Vám bystřejším jistě neunikla demagogická kampaň města Vimperk, jak rád s úsměvem říkám, že je to pomyslná brána Šumavy, navrhl, že bychom mohli jít přechod Šumavy. Byl jsem zprvu proti, protože jsme chtěli tento trek jít se Zdeničkou, ale vlastně nebyla jiná možnost. Slovo dalo slovu, za pár dní jsme opět stáli na nádraží, jako když jsme vyráželi na naší první společnou pouť na Nový Zéland. Tentokrát s lehčími batohy, paklem piv a čepicí na hlavě. 

Polykáme první kilometry

Cesta s Českými drahami dlouhá bezmála 4 hodiny končí v malebné zastávce Hojsova Stráž uprostřed ničeho v Plzeňském kraji. Pouť začíná. Už samotná cesta vlakem je kouzelná, neb trasa lemuje periferie obou krajů a končí, pro nás cestující, v lese, kde není nic. První kilometry se nepolykají jednoduše, možná i kvůli tomu šunkovému chlebíčku na vlakovém nádraží v Klatovech, který si dral cestu protiproudu. 

Po žluté trase hezky okolo Černého jezera, přes magistrálu k druhému jezeru, tentokrát k Čertovu. Přes kopec do Železné Rudy, kde začínají těla a hlavy dávat najevo, že dál nejdou. 

Ale.. dost bylo okrádání vás o vaši vlastní zkušenost.

Pár kilometrů od Železné Rudy

KDE ZAČÍNÁ A KDE KONČÍ POUŤ?

Nedá se blíže specifikovat přesný začátek a konec, nicméně můžete začít na hranici NP Šumava v Železné Rudě v opačném případě začít v Nové Peci, respektive na jižní hranici národního parku v Zadní Zvonkové. Pokud plánujete spát v nouzových nocovištích, tak doporučujeme trasu z Nýrska, případně kousek za Nýrskem, kam se můžete dostat z Klatov rychlíkem. My jsme začínali pár kilometrů od vodní nádrže Nýrsko – Hojsova Stráž.

Pouť nám trvala 3 dny. Čekali jsme, že to budou dny čtyři, ale počasí a chuť jít nás hnaly vpřed mílovými kroky. Detailní trasu si můžete prohlédnout níže.

Doporučujeme jít celou trasu a spát v nouzových nocovištích. Je to krásný zážitek. Spát v divočině, užívat si klidu, západů slunce a krásných nočních obloh. Nota bene, když si k tomu namažete dobrý sedvič, nebo ohřejete čínskou polévku, vystřelíte zážitek do stratosféry. 

MAPA PŘECHODU ŠUMAVY, TAK JAK JSME JEJ ŠLI

Co si vzít na přechod šumavy

v Modravě bylo blaze

Individuální záležitost podtržená aktuálním počasím a obdobím, ve kterém se na přechod vydáváte. Nenechte se zmást. Ať už jste odkudkoliv, počasí na Šumavě je odlišné od zbytku okolí. Proměnlivé, to je to správné slovo. Poslední týden v květnu by jeden čekal ryze letní počasí, ale bohužel. Velmi pršelo, foukalo a když místy vykouklo sluníčko, byli jsme rádi. 

Pravidelně procházíte částmi Šumavy, kde je civilizace. Pokud nelpíte na tom, že si vše musíte nést na zádech od začátku do konce, nemusíte si pořizovat tolik zásob jídla. V podstatě si jdete ten přechod užít, ne protrpět. 

Oblečení závisí na daném období a předpovědi počasí, kdy obzvlášť večer můžete být překvapeni k jakým teplotám večer na Šumavě dochází. V krosně jsme mimo termoprádla, čepic a rukavic a ponč měli i skladný plynový hořák s náhradní kartuší, nádobíčko a příbory, spacák, stan, powerbanku, karimatku a repráček. Žádné zbytečnosti jako když jsme šli se Zdeničkou do Santiaga, ale to je jiný příběh. 

INTERMEZZO: KARLE, PROČ TO VLASTNĚ DĚLÁME?

Přátelství by se mělo opečovávat, brousit. Můžete jít s kámošema na pivo, dělat společně nějaký sport, chodit spolu do práce a probírat svoje partnerky, nebo v našem případě chodit. Při takové chůzi spojíme užitečné s příjemným. Na jedné straně máme oba rádi klid a dokážeme si vyhovět tak, že jednoduše držíme hubu. Na straně druhé máme dost času probrat vše do hloubky bez toho, abychom byli limitováni časem. Prostě jít, geniální. 

Idylickou chvíli našeho přátelství by pak dokázala vykreslit modelová situace, kdy sedíme na kameni v nouzovém stanovišti, pozorujeme hořící oheň, vyprávíme si historky, popíjíme alkohol a jako lidi jdeme spát. Bohužel, život takový není. Protože bylo na přelomu května a června večer 0°, protože foukal vítr a bylo morko, ale protože nám to bylo úplně jedno, tu idylickou chvíli jsme měli i tak ve stanu. 

nouzová nocoviště na šumavě

Šumava jako jeden z mála Národních parků v ČR poskytuje turistům možnost strávit noc v nouzových nocovištích. Za mě je to skvělá myšlenka, která je vystavěná na lidské zodpovědnosti. Pokud jí turista má, vše bude fungovat. Pokud budou všichni v nocovištích dělat bordel, který si po sobě neuklidí, můžeme čekat, že tahle možnost jednou skončí. 

Správa NP krásně předchází tomu, že turisté budou trávit noc mimo vyhrazené území, ničit flóru a dalšími způsoby škodit přírodě. 

PŘECHOD ŠUMAVY MIMO ASFLAT? Ano i ne

Obě možnosti. Trápí Vás kolena nebo kotníky? Bohužel se cestě mimo asflat nevyhnete, obzvlášť, pokud půjdete po značené cestě. Díky tomu, že byla Šumava v minulosti z větší části uzavřena pro vojenské účely, byly budované asfaltové a zpevněné cesty pro přesun vojenské techniky. Mnoho asfaltových cest je ze Železné Rudy do Prášil a od Poledníku do Modravy. Zbytek trasy je spíš po zpevněných cestách. 

Pokud Vás tedy trápí kolena, neberte si těžký batoh, vezměte si nějakou medicínu. Ideálně slivovici, nebo třeba prášky na bolest. 

Highlighty CESTY

Asi Vás nejvíc zajímá, co na celé cestě uvidíte. Přijde mi až škoda Vás okrádat o Vaše vlastní zážitky, ale pár jich jako malou ochutnávku přidáváme níže, ať víš, jak je Šumava kouzelná. Přeci jen, proč bys jezdil na Vysočinu, když můžeš jet na Šumavu 🙂 

JEDNODUCHÁ PRAVIDLA, KTERÁ SI ZAPAMATUJE KAŽDý.

Na Šumavě jsi host ty a hosté se přeci chovají slušně. Co si přineseš, to si odnes. Otravuje tě to ticho, co okolo tebe bude? Tak hlavně neřvi, nejsi v tom parku sám. Ale ty fakt musíš kadit? To mě mrzí, ale zkus to vydržet do záchytného bodu, tam je vždycky záchod. (když jsem viděl, jak jsou s prominutím zesrané keře v okolí Slezké boudy, je mi z toho smutno). Fakt musíš ten oheň rozdělat? Zkus si vzít víc oblečení, nebo si ty špekáčky odpustit. Máš chuť se ztratit mimo stezku? Tak dávej pozor, aby tě kdyžtak někdo našel, od toho tam ty stezky jsou 🙂

A to je vše...

Budeme rádi, když s námi budete sdílet Vaše zážitky z přechodu Šumavy. Rádi doplníme některé z informací, podiskutujeme, jak boží Šumava je a můžeme společně i rozklíčovat otázku, jestli je Vimperk skutečně brannou Šumavy nebo ne.

SLEDUJ NÁS NA INSTAGRAMU

Camino de Santiago aneb cesta do Santiaga

Santiago de Compostela – téměř každý o něm slyšel. Každý si dokáže matně vybavit, že to má jistou spojitost s pěší poutí, někdo má přátele, kteří tuto pouť šli (někteří i vícekrát po různých cestách) a někdo tuto pouť dokonce prošel. Vzhledem k tomu, že polykat dávky na kole nás nebaví, rozhodli jsme se, že si “malý pěší sen” splníme také. 

Existuje několik variant cest, jak si nejnavštěvovanější pěší pouť projít a spočinout před Catedral de Santiago v Santiagu de Compostela. Existuje taky plno důvodů, proč se lidé na tuto pouť vydávají, co chtějí na cestě najít a někdo prostě jde, protože chce jít a nepotřebuje k tomu důvod. 

Tým cestuj s batohem (opravdu tak nazývám dvoučlenný tým složený z dvou obyčejných kluků z jižních Čech – Karla a Pišty) dostál změn. Na cestu místo Karlíka vyráží další členka Zdenička, která ne že by chtěla, ale musí jít (protože má přítele Pištu, který je neustále nevrlý a navíc blíženec)

Kecy na úvod: Jak se zrodila myšlenka

Už na Zélandu vznikala myšlenka jít pár set kilometrů z bodu A do bodu B. Prakticky nejdostupnější cesta, nebo pouť, která je výborně značená a pro nováčky přívětivá, je právě cesta do Santiaga. 

Na výběr byly i jiné šmakovky jako Pacific crest trail, přechod GR20 nebo přechod České republiky po nově vytvořených severních a jižních stezkách. 

Hlasitá myšlenka je něco, co přiměje člověka nad věcmi přemýšlet. Někde něco plácncete, trošku se tím zavážete a pak Vám to nedá… Hledáte, zajímáte se a nakonec si řeknete: “To je něco, co mi dává smysl”, i když to smysl pro mnohé nedává. Obzvlášť pro konzervativní okolí, které stejně ale na konec řekne – znám lidi, co to šli a prý to byla pecka, nebo – to je můj kluk/ holka, on/ona to ušel/a.  

Zdenička tak k Vánocům dostala dvě letenky do Bilbaa, které nám měly otevřít dveře k zase jiným zážitkům. Přišla korona. Ta zabila i další dobré nápady, které jsme měli. Napříkald založit si cestovatelský blog. 

Ale dost bylo frkání… Pojďme k tomu, co Vás zajímá. 

IMG_2179

VYBER SI, CO TĚ NEJVÍCE ZAJÍMÁ A PŘIPRAV SE NA NOVÉ ZÁŽITKY

NAŠE TRASA S ETAPAMI

Vše směřujeme ke Camino del Norte, ale i na jiné cesty Vám dáme odpověď. Právě Camino del Norte byla trasa, kterou jsme si zvolili. 

Naším výchozím bodem byl Santander. Víceméně jsme se řídili v první polovině webovými adresami Gronze.com. Nemusíte se držet striktně napsaných etap, může se stát, že jeden den se Vám bude chtít jít víc, někdy míň. Důležité ale je nic „nepřepálit“.

Na cestě nám vznikl problém. Počítal jsem, že celou pouť půjdeme 20 dní a zároveň, že bude dlouhá cca 540 km. Opak byl pravdou. V Mapy.cz jsem při plánování zaškrtl typ pěší trasy „krátká“ na místo „turistická“ a zároveň jsme měli pouze 19 dnů, protože dvacátý den jsme odlétali domu již v 7 ráno.

Původn plán byla takovýto…

0
Kilometrů
0
za
0
a průměrně najdeme denně
0
a tolikrát si to budem vyčítat

Poučka zní, opatrně, když budete plánovat 😊

Výsledek byl takový, že z Gijónu jsme museli jet autobusem do města Cadavedo, odkud jsme v cetě pokračovali. Autobusem jsme si ušetřili necelých 65 km. Nakonci celé pouti jsme byli rádi, že jsme toto rozhodnutí udělali. 

ODKUD JSME LETĚLI A CENY LETENEK

Na úvod malý příběh s letenkami. Možná pro Vás bude motivací a dodáním sil s tím si plnit sny, možná Vás utvrdí v tom, že létat je teď složité, ale ne nemožné. 

Zakoupený let do Bilbaa se společností Eurowings byl 2 měsíce před odletem zrušen, peníze vráceny. Nebyla motivace letět, ani vyhlídky nebyly růžové. V květnu se situace zlomila, znovu jsme, ani nevím jak, našli motivaci, zařídili si znovu volno a koupili znovu letenky. A bum bác, let znovu zrušen. Když už ale dojdete tak daleko, jste si téměř jistí, že to musí klapnout. Nejde o peníze, ty se vydělají, ale o to, že si chcete ukrojit svůj kousek „dobrodružství“ tam ve světe, a že právě teď se to musí stát, pak budou takové ty maličkosti… dům s hypotékou xxx milionů, děti, které se o sebe samy nepostarají, jo a taky věk, který stále přibývá.

O pár dní později jsme našli nový let, přímý a za ještě lepší peníze. Miluju kapitalismus a nízkonákladovku RyanAir, na kterou stejně budu nadávat, protože nedávají pití a jídlo zdarma! 

Back to the business. 

Plánovat let hodně ovlivní skutečnost kolik máte času, potažmo jak moc se cítíte, že zvládnete. Poté máte tyto možnosti: 

San Sebastian – Pokud chcete jít celou trasu Camina del Norte, musíte ze Sebastianu popojet autobusem do města Irun. Právě zde na španělsko-francouzských hranicích začíná pouť dlouhá 810 km.

Po cestě se můžete rozhodnout, zda se vydáte stále trasou Camina del Norte anebo svou trasu budete směřovat ne na Gijón ale Oviedo. Trasa přes Oviedo a dále se nazývá Camino Primitivo. Je více kopcovitá a náročnější a má stejné vyústění jak Norte.

Bilbao – Ukrojíte si z cesty 140 km, ale stále si užijete dostatek pobřeží, pláží a moře. Trasa z Bilbaa měří 665 km.

Santander – Náš výchozí bod. Trasa dlouhá 549 km. Z Vídně přímé lety. Je krásná v tom, že zažijete rozmanitost tří regionů. Nejprve Cantabria, následně Asturias a naposledy Galícia.

IMG_1638

Gijón – Trasa dlouhá 345 km je stále dostatečně dlouhá pro splnění Compostelany a zároveň si ještě užijete moře a pobřeží, než se trasa stočí do vnitrozemí. A ještě zažijete krásu regionu Asturias, předtím než překročíte do Galície. 

A další Camina?

Pokud hledáte odpovědi, kam letět v případě francouzské cesty, tak je asi nejlepší letět do Paříže a odtud TGV anebo do Montepileru a
vlakem do Saint Jean Pied de Port. V případě portugalské cesty Porto nebo Lisabon. 

CO SI NA CESTU DO SANTIAGA ZABALIT

Této oblasti jsem chtěl věnovat obzvlášť pozornost. Na Zélandu jsme rok vystačili s 16-ti kilovou krosnou, tak proč k sakru váží ta krosna 10 kg na 20 dní a navíc na cestu, kde nepotřebuji skoro nic? Nějak takhle jsem si komentoval váhu své krosny, když jsem jí pokládal na letišní váhu, nebo každý další den, když jsem ji nesl na zádech.

Camino je ideální start pro ty, kteří chtějí zažít dálkovou pěší pouť. Zároveň je ideální v tom, že nepotřebujete nic. Řídil bych se proto podle Zdeničky, pro kterou to byla premiérová delší cesta.

BALENÍ SE ZDENIČKOU

  • Spacák
  • 2x tílko, triko s dlouhým, triko s krátkým,
  • dlouhý triko na spaní, ale i na courání.
  • Mikinka, bunda (větrovka😁, velice promokavá)
  • Legíny, kraťáky.
  • Ručník z dekáče,
  • Ponožky 5x.. spodní prádlo (POCITOVĚ)
  • Plavky🤦🏻‍♀️(k ničemu).
  • Pantofle a boty na chození,
  • Pončo.
  • Hygiena.

BALENÍ S PIŠTÍTKEM

  • Spacák
  • 2x funkční tričko
  • 3x tričko na vycházky
  • Legíny, Tepláky, 2x kraťasy
  • 4x trenky, 5x ponožky
  • Boty na chození a pantofle
  • Mikina
  • Bunda nepromokavá a pončo
  • Stativ a fotoaparát
  • Kniha Jo Nesbo 
  • Hygiena

POČASÍ NA CESTĚ A KDY VYRAZIT NA CAMINO

Vyrazit můžete kdykoliv, horší to bude s ubytováním, lepší zase s množstvím poutníků, které na cestě potkáte. Nejlepší období pro pouť je dle našeho názoru od konce sprna až po konec října. Na druhé straně od konce března do konce května.

Poté vypukne šílenství. Letní měsíce jsou ve znamení „boje o postele“. Většina států EU má prázdniny, lidé si berou nejvíce volna a vyráží na camino. Ostatně tady máte komentář od poutníka Milana, který šel v červenci portugalskou cestu z Porta. „Tam jsou lidi, hlavně v létě, který vstávají v půl 5 v 5, aby mohli vyrazit a do oběda mohli být v albergue a měli své místo jisté.“ 

Počasí v letních měsících u francouzské cesty je katastrofální. V tuzemsku dosahuje teplot až 40°C.

Lidé z Jihu Španělska jezdí na Camino del Norte se ochladit, protože tento rok tam byly noční teploty 30°C.

Obecně dle komentářů hlavně poutníků „zkušeňáků“ doporučujeme vyrazit na jaře anebo na podzim.

Buďte opatrní s tím, že už to nebude na přílišné spaní venku pod širákem, že nebude tolik albergue otevřených (i díky vlhkosti a zimě, protože ne všechna albergue jsou vytápěná), nicméně nabyjete dojmu, že máte Camino téměř pro sebe.

Více o počasí zde

KDE KOUPIT CREDENCIAL

Před odjezdem jsem plašil, kde sehnat credecncial. Měl jsem obavy, jestli ho ve Španělsku seženeme. Zároveň jsem se ale dočítal, že české credencialy nejsou od roku 2016 uznávané. Nevím, co je na tom pravdy, nicméně mě to trochu rozhodilo. Od nákupu v ČR jsem tedy opustil.

A dobře jsem udělal…

Zdenička měla pod čepicí, a tak první kroky po příletu jsme směřovali do katedrály Santander, kde na nás čekal milý, starý pán v místnosti temné a vlhké. Přesně v katolickém stylu, seděl za masivním stolem a ihned věděl proč přicházíme. 

Za 2€ nám vydal credencial a přidal k tomu i první
razítko! Jak tenhle pocit miluji, je jako droga.

Credencial jednoduše pořídíte v každé otevřené
katedrále nebo v kostele. Dále v albergues a informačních centrech. Credencial by Vás neměl stát více než 4€!!!

Zpátky do Čech. Pokud chcete být ale pro jistotu připraveni,
můžete takový credencial zakoupit na webu ultreia.cz za nějakých 110 Kč.

Musím ale říct, že hezčí první setkání na cestě jsme nezažili. Zdenička na toho milého zavalitého pána sedícího v tom šeru, vzpomíná dodnes. 

SBĚR RAZÍTEK NA CESTĚ

Je to jako, když se začtete do knížky pozdě večer. Chcete si přečíst ještě jednu kapitolu, i přesto, že víte, že to ráno bude bolet… Přesně takové je sbírání razítek. Ze začátku máte radost, ale v čase je to „hon za razítky“ (v dobrém slova smyslu) a zároveň touha po tom mít, co nejhezčí razítka. S každou další zastávkou jsme horlivě čekali, co zde budou mít za razítko.

A když měli razítko nepěkné, byli jsme trochu smutní, že jsme raději „nešli spát“.

Lpěli jsme na pořádném natisknutí a vzhledu razítka. Nehnali jsme se za razítky, spíš jsme měli rádi ten pocit, že zase dostaneme razítko za odměnu.

Razítkobranní zažívá celé Španělsko. Razítko dostanete v každém baru, restauraci, albergue, informačním centru, klášteře a kostele anebo na nádraží.

Dodává to té cestě příjemné rozptýlení. Když se pak podíváte do té „žákovské“, je to krásný pocit. Zároveň vidíte přímo na vlastní oči, jak Vám cesta ubíhá, což bylo hlavně na konci hodně smutný 😊

ALBERGUES NA CAMINU

Spoléhali jsme na to, že vždy bude možnost spát v albergues. Zároveň jsme ale věděli, že ne vždy to budeme chtít, že si jednou za čas dopřejeme více soukromí. Jsme lidé, máme rádi sex a taky klid. Na to druhé jsme prvních pár dní moc nemysleli, ale pak se to zlepšilo. Tolik asi komentář pro páry 😊

Každé albergue je jiné, nejsou generalizované a nejsou vždy stejně levné/ drahé. V roce 2016 prý byla cena albergues poloviční. I díky komerci a inflaci se cena ubytování zdvojnásobila. Jak by řekl poutník zkušeňák – růst cenové hladiny je to raketový.

Každé albergue na cestě je označené ve webové aplikaci gronze.com. Krásně ucelený seznam albergues, které jsou aktuálně otevřené, jaký servis nabízejí, včetně kontaktů a informací o počtu míst ke spaní. Vymakanější albergue Vám nabídnou i snídani za příplatek, vyprání prádla, nebo i sušičku.

Téměř ve všech dostanete nemocniční jednorázové prostěradlo a povlečení na polštář. Doporučujeme si s sebou vzít spacák, ten nepůjčují.

eXISTUJÍ TYTO TYPY ALBERGUES

Donativo – označené písmenem D v aplikaci a jsou to takové, za které zaplatíte tolik, kolik uvážíte. V těchto místech naleznete asi to nejlepší, co lze na cestě zažít. Sympatické lidi, dobrovolníky, úkryt a tradici.

Právě tradiční poutnický večer a ráno jsme chtěli zažít. V naše prvním donativo albergue jsme dostali večeři a následně i snídani. Psal jsem o tom více v příběhu zde. Někteří lidé to dělají nezjištně, někteří to dělají také nezištně, ale je to zároveň zdroj jejich obživy.

Místa si v těchto albergue lze také rezervovat po telefonu.

Municipality – albergue zřizované městem. Velice levné (do 10€), místa ale nelze rezervovat. Kdo dřív přijde, ten dřív mele.

V soukromém vlastnictví – někdy hezky, někdy hůře vybavené albergues. Někdy drahé, někdy levné. Obecně se pohybuje cena od 10 – 15€. Rezervace možná téměř vždy.

Zároveň zde naleznete i kýžené razítko, vždy!

KOLIK JSME NA CESTĚ UTRATILI?

Tato kapitola bude hodně individuální. Každý poutník má svou představu o financích, které chce na cestě utratit. Ve výsledku může utratit více, nebo i méně. Jedete sami? Budete si vařit v albergues nebo jíst v restauracích?

To vše ovlivní cenu Camino, ale rozhodně je to něco k čemu bych se neupínal. Nejedete na pouť šetřit, ale poznávat, ochutnávat, bavit se… Prachy budou.

Celkově jsme si brali 300 € v hotovosti + jsme měli nabitou Revolut kartu, kterou jsem v průběhu dobíjel pomocí Apple Pay, abych poté směnil z CZK účtu na EUR účet. Na tři kliknutí jsme měli EURa.

Docela nás podělali letenky zpět do Prahy. Kupovali jsme je dopředu a v tu dobu nám přišla cena fajn. Když jsme pak kupovali letenky téměř na poslední chvíli do Santadneru, říkal jsem… „sakra ty nás okradli“. Někdo z Vás si jistě řekne, že v tom alespoň bylo pití. K sakru nebylo, ani jídlo! 😀 

PS: Malá poznámka, že nechci za letenky nic je pravdivá. Zdenička dostala jednu cestu k Vánocům.

PS2: Pozornějším z Vás jistě neuniklo, že ke v tabulce na místo Pišty nějaký Pipeny. Ano, má druhá přezdívka kromě Pišty je také Pipeny a říká mi tak táta od mala. Jedináček.

UŽITEČNÉ APLIKACE A TIPY NA CESTU DO SANTIAGA

Asi by si každý měl projít svým „nekomfortem“. Nás tento nekomfort stál 38 km první den, protože jsme nevěděli, že existuje web GRONZE.COM, kde je krásně ucelený seznam albergues, které jsou aktuálně otevřené, jaký servis nabízejí, včetně kontaktů a počtu míst ke spaní.

TIP: Obzvlášť blíže blíže k Santiagu se vyplatí rezervovat si albergue dopředu. Využijte kontaktů, které u albergue jsou a rezervujte si své místo, ať předejdete překvapení, že nejsou lůžka.

Nám se to stalo téměř u konce. Ve městě Sobrado des Monxes
jsme nenašli žádné místo, ani když jsem volal den předem. Všechno bylo vybookované. „Naštěstí“ nabízeli i soukromý pokoj za dvojnásobnou cenu. 

Co bychom to byli za Čechy, kdybychom nevyužívali na cestě aplikaci Mapy.cz. A pravda… nejlepší aplikace na túry to skutečně je!

Na kontrolu podniků, jmenovitě restaurací, barů a obchodů jsme používali Google Maps.

Jdete mimo léto? Pak se Vám bude hodit aplikace na kontrolu počasí. Asi nemáme tip na žádnou konkrétní, může se ale hodit, když si budete plánovat další den.

 

V neposlední řadě doporučuji aplikaci Revolut, díky které jsme ušetřili spoustu peněz na poplatcích za výběry anebo za nevhodné kurzy. Španělsko je velmi dobře připravené na platby kartou, téměř všude lze platit. Jednou se nám stalo, že jsme museli vybírat a i přesto, že máme ke kartě výběry z bankomatu zdarma, účtoval nám cizí ATM poplatek z transakce 3 % + nám dal docela špatný kurz.

IMG_2134

HELE... Sleduj nás na instagramu

HISTORICKÉ POZADÍ CESTY DO SANTIAGA

V albergues anebo od vášnivých poutníků uslyšíte tento příběh více detailněji, vášnivěji a prožitek z něj budete mít větší. Pojďme se ale společně podívat, proč tato pouť vůbec vznikla. Je to příběh impozantní, interpretující důmyslnost tehdejších panovníků s důrazem na spiritualitu. Co o Caminu reálně víte? Že je to pouť od prahu svého domu a že v Santiagu čeká na poutníka rozhřešení? A co bájný „konec světa“?

„The Way of Saint James“, neboli „Camino de Santiago“

Počátek – Přibližně v roce 44 – 100 jsou po smrti Ježíše rozeseti po celé zemi všichni jeho apoštolové, aby kázali o víře a Ježíšovi. Právě Svatý Jakub je vyslán do Španělska, konkrétně do severní části Španělska Iberie.

V té době král Herod vydává příkaz Jakuba zatknout a popravit. Skutečně se tak stane v rozmezí let 44 – 100, kdy se Jakub vydává kázat víru do dnešní Galície.

Ostatky apoštola skupina učenců ukrývá do lodi vedené anděly. Ta urazí dlouhou cestu až na pobřeží dnešního Portugalska. Zde jsou ostatky uloženy do hrobky „někde“ v okolí dnešního města Padron.

Aspekt krále Alfonsa II

V 9. století pastevec Pelayo vidí na obloze uskupení hvězd, za kterým se vydává. Následuje ono znamení až k hrobu svatého Jakuba. Svůj objev sděluje biskupovi Theodorinovi, který nezahálí a objev tlumočí až do nejvyšších pater, králi Alfonsovi II.

Král Alfonso nechá vybudovat malou kapli okolo ostatků Jakuba a vydává rozkaz šířit informaci o tomto nálezu. Důvod je prostý. Španělsko v té době bylo ve stavu válčení a obléhání Araby. Křesťanství uvadalo s tím, jak Arabové postupovaly od jihu až na sever Španělska.

Křesťané ze starého kontinentu okouzleni příběhem, se vydávají na dlouhou pouť k ostatkům sv. Jakuba. S rostoucím množstvím poutníků vzniká první oficiální cesta – Camino Primitivo. Na počátku nového milénia se z cesty stává po vzoru poutních cest do Říma a Jerusalema křesťanská pouť.

Od 10. století se dle dochovaných dokumentů vydává ročně do Santiaga na 250.000 poutníků! Pro poutníky se buduje infrastruktura, nemocnice, mosty, kempy a hostince.

Pozn. Dnes je tento počet téměř shodný, proto je to číslo neuvěřitelné na dobu, kdy pouť vznikla.

Katedrála v Santiagu

Dnešní katedrála, jak ji poutníci mohou spatřit v Santiagu byla vystavena v roce 1211. 13. století bylo rekordní, co dopočtu poutníků. Každoročně zavítalo do Santiaga okolo půl milionu poutníků! Počátkem 16. století „camino“ upadá díky válečným konfliktům s Francouzi a Angličany.

Vytvoření cesty králem Alfonsem II. mělo hlavně politický pod kontext. V době stvoření bylo Španělsko okupováno Araby a vytvoření takové trasy znamenalo nejen přísun financí od poutníků, ale také rozšiřování křesťanství v severním pásmu Španělska, což se v budoucnu ukázalo jako klíčové v boji proti Arabům. Nejstarší cestou je často mylně uváděna Francouzská cesta. Ve skutečnosti je to Camino Primitivo (cesta mezi Francouzskou a Severní cestou).

Pouť, jak ji známe dnes, je trošku modifikovaná a upravená potřebám lidí. Proč se tedy lidé vydávají na pouť dnes? 

Řešit osobní otázky, překonat své limity, plnit si sny, objevovat krásy zemí, které prochází nebo prostě jen jít a zažít něco „unikátního“. Doma se k takovému dobrodružství odhodlá málokdo. Jednou jsme takové malé dobrodružství zažili s Karlosem, kdy jsme ve 3 dnech přešli naší milovanou Šumavu (mohli byste si přečíst více, ale článek jsem ještě nenapsal).

Erasmus v Řecku – jsem tu, co dál?

První dojem z Řecka bych přirovnal k tomu asijskému. Byl jsem v tom rachotu aut a motorek, změti pouličních stánků a pofiderních prodejců něčeho, tak zmatený, až jsem v tom viděl čistotu a autentičnost. Překvapilo mně, vlastně ne, potěšilo, že v Evropské unii jsou stále tyto země, které „žijí“.

Bez hanby, od Řecka jsem nevěděl, co očekávat. Neměl jsem s ním nikdy zkušenost, pouze jsem slyšel o ostrovech, které jsou prý nádherné (hlavně kýčovité západy slunce, resorty, pláže…), možná proto se mi sem ani moc nechtělo. Dobrodružství, to mi chybělo, když jsem pomyslel, co budu v Řecku dělat.

Anarchie, která dovoluje lidem postavit si na hlavní třídě 5**** hotel.
Anarchie, která dovoluje lidem v Athénách postavit si na hlavní třídě 5**** hotel.

Plán byl vcelku jednoduchý. Zažít zahraniční zkušenost se studiem, která by mi mohla přinést jednak nový pohled na situaci v EU, znalosti, další jazyk, přátelé, a jednak by mě nasměrovala zase k novým možnostem po návratu domu. Upřímně, protože jsem až příliš ambiciózní, pokaždé za vším hledám důvody, odpovědi na otázky- co mi to dá?

Mačkám červené tlačítko – STOP!

Proč za vším něco vidět? Honit se za pomyslným ocasem ve víře, že budu zase o něco lepší. Inu blíženci to mají opravdu občas těžké, obzvlášť, ti pomatení. Žádné očekávání, prostě si to užít. O tomto tématu jsme vedli s Karlem rozsáhlé debaty při cestách. Proč se všechno musí dít za nějakým účelem nebo s nějakým smyslem? To je to naše myšlení, že všechno děláme tak, aby nám to něco přineslo. Peníze, pocit štěstí, ego, přátele, objet nejvíc zemí…

Fotka pořízena německým pánem, který měl stejně krásný pedo knírem, jaký nyní vyrašil mne.

Primárně tahle cesta má být zaměřena na studium, o tom to ale vůbec není, už vůbec ne v době covidí. Nejsem fanouškem distanční výuky, protože ta znehodnocuje práci lektorů, a zároveň více rozevírá nůžky mezi pozorností na jedné straně a ochoty na straně druhé. Co tu teda dělám?

Kromě toho, že se blíží lockdown, bavím se a dělám věci, na které jsem „neměl čas“. Investoval jsem tolik času do práce, že jsem přehlížel ty menší, důležitější věci, co mi dělají radost. Co mě doopravdy mrzí, že jsem se úplně nedokázal odprostit od pracovních záležitostí v ČR. Respektive, že jsem neměl odvahu říct ne něčemu, co pro mě není prioritou, na úkor času, který můžu věnovat učení se, malých cestovatelských zážitků. Práce se vždycky najde a peníze se vždycky vydělají…

Pohled na Parthenón, jedna z nejoblíbenějších procházek…

… rozhodnutí je a bude vždycky jasné. Sbalit batoh a vyrazit.


Pobavil tě tento článek nebo se ti alespoň trochu líbil? Budeme rádi za jakoukoli zpětnou vazbu a sdílení. Další recenze a články z našich cest můžete sledovat v sekci „Recenze“ a „Blog“ nebo na našich sociálních sítích.

Pokud cestujete s batohem ať už po světě, nebo v naší rodné zemi a své vášnivě své cesty sdílíte, přidejte hastag #cestujsbatohem a přidejte se k nám!

Bali: Co očekávat?

PROFLÁKNUTÉ BALI?

Úvodem vysvětlení proč turisty přeplněné Bali. Na Zélandu jsme byli více než čtvrt roku, z toho měsíc věnován cestování a tři měsíce práci na sadu a stavbě. Jeden by řekl, že cestování je svobodná volba, a proto bude dělat to, co ho naplňuje. Inu věřte, s lopatou v ruce se nám svět trošku točil před očima, a jak řekl jeden náš kamarád Tomáš: „Backpacker, tvrdý chléb má“.

Nejde ani o chléb, jako regeneraci svalů, o kterých jsme až do teď nevěděli. Zároveň čas Vánoc se raketově blížil a i přesto, že se Nový Zéland mění v období léta doslova v tropickou destinaci, raději jsme zvolili „úprk“ na tropičtější Bali. Spíš než cestopis rádi poukážeme na naší zkušenost a pohled, jak Bali vypadá očima dvou mladých chlapců zahalených stínem „kolonizačních“ Australanů.

KAŽDÝ BYL/ JE/ A BUDE NA BALI.

Tak to je. Pokud se vysloví Bali, představivosti se nekladou meze. Z větší části to bývá bordel, davy lidí, krásné pláže a až vysněná fotogenická místa.

Nyní si můžete přečíst náš komentář a berte to, prosím, tak, že jsme razili baťůžkářskou cestu. Náš budget nebyl velký, ale menší. Žádné resorty, přepichové restaurace, a co nejvíce času trávit venku s lidmi. Nepočítaje na Vánoce pronajatou vilu s bazénem, řadím mezi naše nejlepší pokoje ten s názvem DELUX se sprchou s jedním vodovodním kohoutkem a záchodem v jednom, včetně „anti-moskíta“ v podobě ještěrky a postelemi na zemi.

Ulun Danu Beratan Temple - Bali

1. BORDEL, CHCETE-LI ODPADKY

Ošemetné téma trápící celou Indonésii a Asii obecně. Nejen plasty představují závažný ekologický problém, avšak iniciativa cestovatele ve spolupráci s dobrovolnickými organizacemi se stále více snaží udržet Bali „čisté“ a pro turisty pohodlné.

Záleží jakým způsobem dovolenou pojmete. S velkou pravděpodobností dovolená v luxusnějších resortech a okupovanějších oblastech bude znamenat minimální vystavení odpadkům. Na druhou stranu ti, co vyráží na Bali po vlastní ose (např. cestovat s batohem), budou vystaveni odpadkům více. Hlavně pak v odlehlých a méně civilizovaných částech ostrova. Běžně se stává, že při plavání nebudou plavky jediné, co Vás zahalí, ale i odpadky.

Paradoxně největším problémem nejsou turisté, ale místní obyvatelé, kteří nemají dostatečné znalosti k tomu, aby ochránili to nejcennější co mají, své vlastní dědictví.

2. DAVY TURISTŮ

Jak jsme již psali, na Bali je spousta lidí a překvapí Vás, že můžete narazit na kohokoliv (my potkali kuličku Leoše Mareše s manželkou a dívku Nikču z Moravy, kterou jsme neznali). Popularita exotické destinace neustále stoupá ať už kvůli odpočinku, zážitkům, nebo pro člověka ekonomicky příznivé země. Bali jde naproti západnímu stylu ať už zázemí, stylem ubytování, kuchyní, ale i jazykem.

Odproštěním se od známých oblastí (Kuta, Sanur, Seminyak, Canngu nebo severní Lovina beach) a obecně atrakcí, které lákají stovky návštěvníků denně, lze dosáhnout “svobody”, Známé oblasti mají svůj důvod proč se v nich zdržuje mnoho lidí a někdy přijde vhod užít si atmosféru onoho místa také.

Crate cafe bali

Vhodné mít na paměti, že oblasti bez turistů jsou méně civilizované, a proto nejsou vhodné pro každého. Např. pro nás baťužkáře a přizpůsobivé jsou tyto oblasti rájem, ale popravdě jsme si rádi vychutnali snídani s kvalitní kávou v Canngu!

3. FOTOGRAFIE A SOCIÁLNÍ SÍTĚ

Co uděláte před příjezdem na dovolenou? Prohlédnete si na internetu krásně upravené fotky kdekoli to jen jde..

Je dobré počítat s tím, že místa vypsaná jako “TOP”, “Nejlepší pláže”, „Nice beach“, „Cheap girls“ nebo “kde trávit čas..” navštíví denně stovky lidí. Tyto místa bývají častokráte zpoplatněna vstupem nebo alespoň parkovným (chrámy, vodopády a vstupy na pláž), kde si každý chce urvat kus turistického bohatství a účastnit se šedé ekonomiky státu.

Bali a lidé spojeni s obchodní činností zde ví, jak uspokojit cílového zákazníka. Uměle vytvořené příležitosti pro pořízení fotografií a jejich následné sdílení je hlavně kvlaitní reklamou, což přiláká ještě více lidí. Jedno se musí nechat, vykouzlit světově známou fotku u chrámu Lempuyang, kde zázrakem stojíte na vodě jako Ježíš s pozadím tak vykresleným, že i Van Gogh by byl udiven, je skutečně nevídaný intrikářský kousek.

4. MÍSTNÍ OBYVATELÉ

Z našeho pohledu vřelí a usměvaví lidé, kteří se i díky víře (většina obyvatelstva vyznává hinduismus) snaží být za každé situace příjemní a pohostinní. Vyzařují úsměvem, pro druhého se rozdají a málo jim stačí k radosti. Věřte lidem, nebo se alespoň snažte věřit. Kde jinde nabít přesvědčení, že svět je ještě v pořádku, než v Asii.

Karlík a místní lidé bali

Z jiného soudku. V turistických oblastech naleznete místní občany, kteří jsou přizpůsobeni na zahraniční chování a dokáží v mnoha situacích měnit tvář. Vlezlí prodejci nesmí být opomíjeni. Proslusá „mafie“ v okolí sopky Batur je světově známá a stejně ji každoročně naletí tisíce lidí, stejně jako my. Netřeba se lekat, jde jen o to, že na vrchol sopky se dostanete pouze s průvodcem. Ano, jde to i po vlastní ose.

Ve výsledku jsme vždy střetli zajímavé a přívětivé lidi. Prodejci dělají svou práci a stačí zdvořile odmítnout, pobavit se a jít dál.

5. ATMOSFÉRA

Už před příletem jsme věděli, že Bali bude trošku obyčejná a levná pohodovka. Máme za sebou pár výletů do exotických destinací, proto lehká skepse. Bali překvapilo a připravilo nám krásných 27 dní aktivně odpočinkové dovolené. Každý si vychutná čemu je nakloněn, a to je devízou Bali — rozmanitost a flexibilita.

Rýžové terasy Tellelang Bali

6. ZPŮSOB CESTOVÁNÍ

Přepravovat se dá třemi způsoby: pronájem motorky, pronájem auta nebo taxi služby (průvodce).

Díky intenzitě a množství dopravních prostředků na silnicích se jeví doprava pomocí aut jako nejbezpečnější na úkor rychlosti a flexibilitě. Mimo taxi služeb lze využít i aplikae GRAB a GoJet, které jsou situované i pro skútry a kola.

Za nás určitě motorka (skútr). Celá Asie je stvořená pro motorky, a to z prostého důvodu. Počet lidí. Předavste si, že by každý Asijec měl auto, nebo dvě, tak jako tomu je v Evropě. To by došlo nejen ke kolapsu vepsaných zákonů, ale lidi by se zbláznili.

Sexy těla dvou mladých mužů na Bali

Motorka se dá půjčit kdekoliv v rušnějích oblastech. Cena pronájmu se odvíjí od délky a umu smlouvání (odkaz na článek), respektive nedělejte chybu, že hned kývnete na první nabídku. My jsme si půjčili na celou dobu pobytu motorku v Kuta rent bike za 75 Kč/den, ale posléze jsme zjistili, že to jde i levněji.

Nevýhodou motorky je bezpečnost, která se zdvojnásobí pokud jste dva. Nelezte na motorku pokud:

a) neumíte to viz. naše kamarádka, která nikdy neřídila skútr. Zkusila a skončila s dvanácti stehy na noční pohotovosti. Zároveň s ní tam skončil i náš pas, hotovost a část noci.

b) nemáte vystavený mezinárodní řidičský průkaz! Místní policie nemá sebemenší zájem o kontrolu mísntích lidí, i když občas je bizarní vidět dítě jako řidiče s dalšími dvěma stejně starými kamarády na motorce. To si položíte otázku, jestli na mísntím magistrátu není něco v nepořádku.Už jen, že zmiňujeme nějaký magistrát je absurdní. Zajímají se hlavně o zahraniční turisty, kteří často nemají žádné oprávnění k řízení.

Pokud jste z ČR a nemáte oprávnění na motocykly, ale pouze na auto, ke kterému se v EU váže i motocykl do 125 ccm s automatickou převodovkou, máte smůlu mimo EU. Ale víra, že vás nezkotrolujou je taky fajn ne?

viz. Policie pořádá na hlavních dopravních tocích hromadné zátarasy a zastavují každého cizince. Naše známá byla jendím ze zastavených, neměla papíry a výsledkem byla pokuta 500.000 IRD (cca 800 Kč)

Tip na závěr: Pokud přijdete do styku s místní policí kvůli nesmyslnému přestupku, papíry máte v pořádku a hrozí vám pokuta, nebojte se zakročit. Korupce je na Bali rozšířená (policisté jsou přeci jen lidi), což nám potvrdili i místní. Existuje způsob, jak se pokutě vyhnout. V momentě dohadování vyndejte mobilní telefon a začněte celý rozhovor nahrávat. Nás zastavila policie s velmi logickým důvodem, že stojíme na straně silnice a bráníme vozidlům projet. Odtáhli si nás strnou, vzali si registraci od motorky a hrozili pokutou 500.000 IRD nebo 250.000 IRD na místě. POZOR! NIKDY SI NENEHTE VZÍT KLÍČ OD MOTORKY a nikdy NEDÁVEJTE REGISTRCI A PAS Z RUKY!! Vytáhl jsem mobil, začal nahrávat a policista znervozněl. Vrátil nám registrace a my odjeli bez pokuty.

7. PLÁŽE

Bílý písek, azurová voda a usrkávání vody z mladého kokosu. Kromě posledního jmenovaného je nutné důkladně hledat nebo se smířit s realitou.

Kvalitu pláží udává počasí, hlavně po dešti je voda znečištěná větvemi a plasty. Druhým determinantem je příliv, což vlastně znamená, že žádné takové pláže na Bali skoro neexistují. Určitě je lepší vydat se na vedjleší ostrovy jako Nusa Penida, Nusa Lembongan, Gili Islands nebo blízký poloostrůvek Nusa Dua…

Doporučujeme z vlastní zkušenosti:

  • White sand beach u města Padang Bai
  • Lovina beach
  • oblast Sanur
  • Sawangan beach v oblasti Nusa Dua (zde jsou všechny pláže krásné)

8. CO SI NA BALI UŽÍT?

Vítáme Vás na Bali, užijte si vše, co Vás nadchne. Za nás rozhodně potápění v českém resortu OK Divers v oblasti Padang Bai, blbnutí s půjčenými kroskami na pláži u Canngu, šnorchlování nebo potápění s mantami, což je ojedinělé a nádherné!

Pronajmutí luxusního bydlení na pár dní za hubičku, surfování na hlavní pláži v Canngu. Najíst se v místních restauracích zvaných Warung a neposrat se. Místní doprava, tu především vyzkoušejte na skútru, přinejmenším Vás už nikdy nerozhodí malá dopravní zácpa.

Denní nebo několikadenní túra na jeden z aktivních vulkánů ať už to bude Gunung Batur nebo Gunung Agung. Zážitek začínající v nočních hodinách, kdy jedinou myšlenkou je rozšlapat budík a sám sebe zapíchnout, nicméně nahoře je zase svět v pořádku.

Výstup na Mt Batur/ Bali

Výlety k překrásným vodopádům, útesové skoky, opičí les a nebo návštěvy chrámů.

Navštivte okolní ostrovy, které jsou dostupné z různých přístavních měst (víme o městě Padang Bai, nebo Sanur). Bohužel jsme na ostrovy nejeli, ale z vyprávění a fotodůkazů přátel jsme si jisti jejich bohatstvím a nezkažeností. Patří sem party ostrov Gili Air, kde ani policie neúřaduje. Nalézt se zde dá vše na co si člověk nakloněný k alkoholu, drogám a dobré muziky vzpomene.

Pozn: Gili Islands jsou celkem tři počínaje Gili Trawangan, Gili Meno a party ostrov Gili Air.

ZÁVĚREČNÉ SHRNUTÍ

Velikost ostrova není nijak zvlášť závratná, celý se dá projet v několika málo dnech. Zprvu jsme se obávali davů lidí, protože tím ztrácí oblast autentitu. I přesto, že každý den přiletí tisíce lidí, všichni se pozvolně rozptýlí po celém Bali a okolních ostrovech.

Naše jediné obavy byly, že čas, který jsme měli každý den utíkal při zmizmiňovaných kravinkách rychleji a rychleji. Sami posuďte zda aktivit je velké množství. Záleží, jakou cestu si zvolíte. Ve výsledku vždy vyjdou obě varianty win — win.

Potápění Bali

JESTLI BYCHOM SE VRÁTILI?

Stoprocentně, a to i z důvodu, že je to lepší než fyzická práce na stavbě. I když do milovaného Queenstownu se taky moc těšíme.

Karlík a Pišta

Pobavil Vás článek, donutil k zamyšlení nebo to byl pouze výplod dvou kluků s batohem na zádech? Budeme rádi za jakoukoli zpětnou vazbu a sdílení. Další recenze a články z našich cest můžete sledovat v sekci „Recenze“ a „Blog“ nebo na našich sociálních sítích. Pokud Cestujete s batohem ať už po světě nebo v naší rodné zemi a vásnivě své cesty sdílíte, přidejte hastag #cestujsbatohem a přidejte se k nám!

Co si honíme hlavou? #1

U KÁVY V NEVYSLUNĚNÉM A OPARU ZAHALENÉM KUALA LUMPURU VZNIKL NÁPAD NA TENTO NOVÝ „SERIÁL“ CO SI HONÍME A NEJEN V HLAVĚ?. VŠECHNO CO SE BUDE HNÁT VAŠIMI OČMI AŽ DO MOZKOVÝCH BUNĚK JE VÝPLODEM NAŠICH DLOUHÝCH TÚR. KDY JINDY PŘEMÝŠLET NEŽ PŘI CHŮZI A MOŽNÁ, I PROTO JSOU ČLÁNKY KRATŠÍ, PROTOŽE KECAT, JÍT A PSÁT MÁ V MOCI SNAD JEN JEDINÁ BYTOST, ŽENA.

Přátelé, už to bude nějaká chvíle, co jsme se rozhodli odjet na delší dobu mimo náš domov. Před pár týdny jsme s mým věrným parťákem Pištou zvedli palce a stopli další vozidlo, které nás zavezlo až před práh našeho domu. Týpek, řidič, jednoduše pofiderní člověk s pochopením pro stopaře nám po cestě věnoval osobně uvařené pivo a lahodné cookies. Myslím, že není stylovější poznávání stálé nových lidí než stopováním. Odprostit se od nervozity a strachu, ostatně stejně jako při prvním sexuálním styku.

Kolik milých lidí už skřížilo naše cesty a kolik božích míst jsme měli možnost vidět a zažít. Není se čemu divit, protože Nový Zéland je epická krajina, kde i Peter Jackson vsadil vše na jednu kartu a vyhrál. Zéland je pecka, velmi diskutovaná destinace, kde by si každý rád uždíbl „svůj“ kousek. Proč ale píšu o něčem, co už dávno spousta lidí ví?

Vybavte si konverzace s přáteli, straými známými, lidmi, které poprve střetnete nebo rodinou. Zpravidla se probírají témata všeho druhu, včetně cestování. Ale přesto nikde jinde v zemích, které jsme navštívili jako Keňa, USA, Jamajka, Inide…, kromě naší země, jsme se zatím nesetkali s otázkou „nemáš strach a obavy cestovat pouze s batohem?“.

Přijde mi, že strach je výsledkem blahobytu. Čím pohodlnější a na míru šitý život máme, tím víc se bojíme abychom náhodou o něco z něj nepřišli. Na základě toho bojujeme, kopeme okolo sebe a předstíráme za účelem udržení si určitého společenského postavení.

Blahobyt je vlastně úžasná věc jen někdy způosbuje problém v tom, že zpohodlníme a raději než hledat nové výzvy a dělat to, po čem toužíme těžší cestou, zvolíme snažší variantu blahobytu a jistoty. Skutečnost lze krásně interpretovat na nočním taxíku, který míří po párty s námi do postele, která je 10 minut chůze. Máme peníze, práci, oblíbený podnik, kočku, psa a přece život, co by si spoustu lidí přálo mít…

To mě přivádí k jedné krásné indické bajce.

Za dávných let, existoval jakýsi Rádža. Rádža vyjel na cestu se svojí družinou a cestou narazili na žebráka. Ze žebráka se postupně vyklubal jeho tatínek, který mu předal vládu a odešel, jak je to v některých indických krajích zvykem hledat smysl života do bezdomoví. Když Rádža viděl tatínka, tak mu řekl, že mu může dát všechno, co jen chce. Tatínek odpověděl, že chce jen to, co se vejde do jeho žebrácké misky. Rádža tedy obrátil kapsy a najednou všechno zmizelo. Ihned donutil doprovod, aby všichni vysypali kapsy. I tentokrát všechno zmizelo. Tak rádža nechal poslat z paláce čtyřicet koní naložených zlatem. Co myslíte? Taky všechno zmizelo. Rádža se ptá, co je to za strašnou misku a tatínek říká: „, Synu, dobře ses optal. To je miska přání, a ta nebude nikdy plná. A čím víc toho budeš chtít, tím méně toho budeš mít“.

Takže my nejsme nespokojení s tím, co máme, ale jsme nespokojení s tím, co nemáme. Já chci, já chci, já chci… Chápete to? Vůbec nejde o potřeby, ale o přání. Potřeba je nedostatek, co člověk má ve snaze uspokojit, jinak uvadá.

TÍM NAŤUKÁVÁME DALŠÍ SOUVISLOSTI A TO, DOBU PŘEJÍCÍ ROZPÍNÁNÍ EGA.

Problém je, že k dosažení některých snů se člověk musí svému strach nejprve postavit. Mám na mysli sen o svobodě, cestování a poznávání věcí na vlastní oči, jednouše right here right now. Postavit se zažitému a vlastně i učenému strachu nědělat, co by se mělo, odjet do světa aniž bych věděl čím se budu živit a nebo se odhodlat opustit přece už tak slušně placené a jisté zaměstnání.

A když jsem tak čelil těm svým strachům já – ze spaní venku, z cizích lidí, z psů, ze samoty… zjistil jsem zajímavou věc. Většina mých strachů byla zbytečných. Představte si věci a situace, kterých jste se báli a nakonec jste je absolvovali. Pokud mohu soudit podle sebe, dospějete k tomu, že ta věc či situace ve většině případů byly mnohem víc v pohodě než jste očekávali. Úplně stejně jako ten zmiňovaný první sex.

Strach je ohromně přeceňovaný, ale dá se mu čelit

Tím jsem chtěl pouze, Vám přátelé, říct, že pokud necestujete ani do běžně navštěvovaných destinací, protože se bojíte, pravděpodobně děláte chybu. Proč? Je to bezpečnější, zábavnější a jednodušší než nyní očekáváte. Myslím, že když budeme trochu odvážnější, prožijeme zajímavější životy. Bude to makačka, ale jednou si za poděkujeme!

Protože prostě a jednoduše, život už potom nebude nikdy jako dřív.

Karel a Pišta

Pobavil Vás článek, donutil k zamyšlení nebo to byl pouze výplod dvou kluků s batohem na zádech? Budeme rádi za jakoukoli zpětnou vazbu a sdílení. Další recenze a články z našich cest můžete sledovat v sekci „Recenze“ a „Blog“ nebo na našich sociálních sítích. Pokud Cestujete s batohem ať už po světě nebo v naší rodné zemi a vásnivě své cesty sdílíte, přidejte hastag #cestujsbatohem a přidejte se k nám!

Doubtful Sound – název klame!

Cestuj s batohem se tentokráte vydalo na další velký výlet. Náš zélandský čas pomalu nabírá konců. Přátel, zážitků a vritých vzpomínek máme nesčetně. Poslední týdny trávíme hlavně prací, doslova od rána do večera. Tolik odpracovaných hodin už asi dva kluci z Budějc mít nikdy nebudou, a to možná z důvodu, že už nikdy nebudou (respektive nechtějí) pracovat.

Asi už jste pochopili, že jsme byli na pokraji psychického úmrtí. Vzpruha přišla od kamaráda Romana, který nás pozval na cruise. Nakrmit krávy, zkontrolovat ohrady, sbalit batoh a valíme směr Queenstown. Zase ten Queenstown, pokud se někam budeme chtít vrátit v budoucnu, bude to právě tohle město!

ZPĚT K DOUBTFUL SOUND.

Pradávní Maorové nazývají Doubtuful Sound, Patea – The place of silence. Do češtiny zní překlad stroze, proto zůstaneme raději u anglického.

Nachází se v oblasti Jižního ostrova Nového Zélandu zvané Fiordland National Park, zapsané na seznamu světového dědictví UNESCO. Více lidí navštěvuje známější, vzdálenější a cenově dostupnější Milford Sound. Nelze říct, že je jedna lepší nebo horší. Doubtful Sound není turisticky tak vytížený jako Milford Sound, logicky.

Operují zde pouze dvě společnosti Real Journey´s a Go Orange. Mimo jiné Real Journey´s byla vůbec první společnost. Cruise je podstsatně dražší a časově delší. I po stránce cestovní.

HARMONOGRAM CELÉ CRUISE.

Cruise začíná u jezera Manapouri v přístavu příhodně zvaném Pearl Harbour. Žádné nečekané nálety nás nepostihly a se společností Real Journey´s jsme asi 45 minut překonávali jezero Manapouri. Na lodi jsou zdarma teplé nápoje (rozpustná káva a čaj) a placený bar.

Plavba končí u vodní elektrárny na druhém břehu jezera Manapouri. Odtud okamžitě nasedáme na autobus a skrze Wilmot Pass (jedna z nejdražších stavěných cest Zélandu) se dostáváme do oblasti Doubtful Sound. Jízda zabrala necelou hodinu a během ní řidič dělá zastávky. Zéland hlavně prezentuje neustále své ptactvo a flóru.

Plavení se skrze Doubtful zabere tři hodiny a opravdu ten čas stojí za to! Okrem okružní plavby zajíždí loď i do jednotlivých ramen (First arm, Crooked Arm a Hall Arm), kde jsou vskutku dechberoucí pohledy. Na samotném konci se dostáváme na otevřené moře, kde se na kamenech vyhřívají lachtani, vlny se rozbíjí o skalnaté masivy a nebýt jistého rozumu, rádi bychom měli stejný život na háku jako oni lachtani.

OČEKÁVÁNÍ.

Sound jako Sound? Doubtful Sound nemá Mitre Peak jako jeho sok Milford Sound, za to po celou dobu máte fjordy jako na dlani. Očekávejte méně lidí, hlavně asiatů, proto celkový dojem bude osobitější a s místem jako kdyby splynete.

Důležité je určitě počasí, my jsme chytli mlhavo, kde místy vykukukovalo slunce. Je těžké plánovat, pořád tu chčije, a tak se spíš bavíme o štěstí. Při velmi špatném počasí společnost vrací peníze.

Očekávejte i přátelštější atmosféru personálu a ostatních turistů, protože plavby nejsou tolik frekventované jako na konkurenčním Milford Sound. Kapitán například vypne na pár minut motory, abyste mohli slyšet zvuky zvířecího světa nebo šumícího moře a nemá problém okřiknout hlučící lidi, aby nerušili dojmy ostatním.

CENY.

Cena za cruise, kteoru jsme absolvovali je 249$ bez oběda a vlastní dopravou do Manapouri. S obědem vyjde něco okolo 309$.

Overnight cruise stojí od 485$ do 800$, ale už jen program vypadá slibně. Večeře se snídaní, kayaking, private kabinka a noční pozorování hvězd.

S využitím slevového portálu bookme.co.nz se lze dostat na zajímavé ceny pro obě dvě varianty. Nebo navštívit přímo weby společností Real Journeys nebo Go Orange

NÁŠ NÁZOR.

Jak už jsme psali počasí nám neumožnilo vidět Doubtful v plné kráse, protože většinou bylo vše schované za mlhou, ale pokud se mlha rozptýlila, bylo to famózní. Nepočítaje cestu do samotného Doubtfulu je časově plavba stejná jako Milford Sound. Bylo ale zřejmé, že oproti Milfordu máte možnost pozorovat vysoko tyčící se fjordy po celou dobu.

Úžasné bylo když kapitán, i když za kormidlem se vystřídala asi celá posádka, vypl motory a zavelel ke klidu a prakticky jsme se jen nechali unášet a konečně jen nekonzumovali, ale nasávali tu pravou atmosféru, kdy zavládlo ticho.

Cruise za plnou částku bychom asi nešli a využili více komerční Milford Sound, na druhou stranu overnight cruise dle recenzí pár lidí je nezapomenutelná. Je fajn si zažít obojí a nedělat srovnávání, protože je jasné, že dostanete něco za 40$ a něco jiného za 250$. Nebo se pleteme?

Byl Vám tento článek užitečný, nebo Vás alespoň bavil obsahem? Budeme rádi za jakoukoli zpětnou vazbu a sdílení. Další recenze a články z našich cest můžete sledovat v sekci „Recenze“ a „Blog“ nebo na našich sociálních sítích. Pokud Cestujete s batohem ať už po světě nebo v naší rodné zemi a vásnivě své cesty sdílíte, přidejte hastag #cestujsbatohem a přidejte se k nám!

Pišta a Karlík

TOP 6 treků Queenstown a okolí

Kladete si otázku zda by Queenstown měl být součástí cestovního itineráře?

Minimálně ti, kteří nechtějí utrácet směšné částky za adrenalinové atrakce, by měli okusit atmosféru z jiného soudku, a to zdejším celodenním, a nebo několika hodinovým trekováním a procházkami.

Dnešní článek je zaměřen na námi vybrané nejoblíbenější treky v okolí města, které jak doufáme, Vám ušetří čas výběrem aktivit a zároveň umocní zážitek už z tak milovaného Queenstownu. Vzhledem ke strávenému času (3 měsíce) by byla od nás hanba nemít ani jeden trek zažitý na vlastní kůži. Přes týden vítězila práce s odpoledním programem v místních Queenstown Gardens nebo doma na gauči, o víkendech přišla řada na víkendové celodenní túry.

Čerstvý vzduch, fauna a flóra všude okolo nás a několikahodinová chůze nás přiměla nepřemýšlet nad blbostmi, vlastně nad ničím.

Podívejme se, respektive pojďme na ně!

BEN LOMOND (11KM, 6 HODIN NÁVRAT)

ár přátel je názoru, že patří k nejlepším na Jižním ostrově. Z části souhlasíme. Cesta nahoru je dokopce, to ano, prakticky všechny trasy, u kterých máte nějaké očekávání nebo krásně vypadají na obrázku, se skrývají za chůzí do „škrpálu“.

Ben Lomond by měl být součástí plánů za a) vstupní bod je v docházkové vzdálenosti od centra a za b) kus trasy si lze zkrátit místní lanovkou.

První možností je využítí Skyline gondoly, která Vás vyveze na Bob´s peak, odtud vede cesta už pouze po svých necelé 4 hodiny tam a zpět buď do sedla, nebo až na vrchol, nám již známý jako Ben Lomond. Druhou možností je kompletní výšlap z nuly, kdy se začíná cestou Tiki trail až na Bob´s peak (45 minut) a následně stejně jako u možnosti č. 1.

Co vás nahoře čeká?

360 stupňový výhled kam jen oko dohlédne, papoušek Kea nebo pocit, že jste udělali něco pro sebe. Osobně jsme trek nešli jednou, ale několikrát, protože výhledy se nikdy neomrzí a zároveň je to kvalitní trénink. Minimálně na Bob´s peak dojde každý.

QUEENSTOWN HILL (3KM, 2 HODINY)

Zde už svou snahu zapojují i tištění průvodci a vědí proč. Ještě méně náročnější procházkou je Queenstown Hill, taktéž kousek od centra a přitom nabízí vše jako na dlani.

U treku je přilehlé parkoviště, ke kterému lze dojet autem nebo dojít pěšky. Následná trasa necelých tří kilometrů, z nichž většina je lesem, vás dovede až na vrchol kopce. Není výhled jako výhled, proto myšlenky, že odtud bude stejné pokukání jako z nedaleké Gondoly jsou nesprávné.

Za nás je tento trek krásný, lehce náročný, ale pokud pro Queenstown máte vyhrazeno více času, vyjděte na Ben Lomond.

THE REMARKABLES

Úchvatné hory s názvem Remarkables na nás zapůsobili už během příjezdu do Queenstownu nebo i při příletu na místní letiště. Okamžitě se staly naším cílem, který jsme moc dlouho odkládali.

Cesta začíná na úpatí, kdy je nutné autem zdolat cca 10 km asfaltové a pak 11 km štěrkové cesty, Šemík zvládl cestu bravurně, ale v době po dešti nebo před zimou raději buďte připraveni. Dojedete ke ski arélu odkud je několik možností.

1. Výšlap k jezeru Alta (45 minut)

2. Queen´s drive trek (6 hodin)

3. Vrcholy Single a Double cones – Grand Traverse (4-8 hodin)

Jezero Alta je nejkratší výšlap s mírným hodinovým stoupáním. Pokud dojdete k jezeru můžete dále pokračovat na jednotlivé vrcholy nebo na zmiňovaný Queen´s drive trek, který je ale trošku matoucí a cestu musíte ze západní části pohoří spíše hledat.

Cesta na Singel cone je strmá a v poslední části musíte zapojit i lezecký um, pro jistotu jsou zde i horolezecká oka, ale my jsme je nevyužili a nahoru se „vyškrábali“ za hodinku a půl bez problémů. Nebezpečnou částí pak je přechod mezi jednotlivými vrcholy.

Náš cíl byl Queen´s drive ale za chodu došlo ke změně, kdy od jezera jsme vyšlapali na vrcholek Singel cone a poté se vrátili zpět dolu a došli do půlky Queen´s drive, cesta se nám poté ztratila, proto jsme se vrátili zpět.

Rozhodně nepodceňujte počasí a buďte připraveni, pamatujte, že zdraví máte jen jedno a pokud se necítíte nebo počasí není vhodné, nebude to první ani poslední zážitek, o který přijdete.

MOKE LAKE (1,5 HODINY, 5 KM)

Impozantní a přátelský, tak se dá označit dvouhodinový trek kol Moke jezera. Lehké převýšení ani nestojí za zmínku. Na Zélandu je běžné, že cesty vedou skrze privátní pozemky, nezalekněte se krav, které vám skříží cestu, ony se bojí Vás! Cesta je příjemná, zpevněná a vhodná pro ty, kteří si chtějí zpříjemnit den nebo si odpočinout.

Mimo pěší turistiku nabízí také vyjížďky na koních, koupání či možnost přespání v přilehlém kempu pro jakýkoli typ vozidel.

SAWPIT GULLY S ODBOČKOU NA BIG HILL (ARROWTOWN) (3 HODINY, 8 KM)

Při první návštěvě jsme se nechali „napálit“ a zvolili poněkud nudnější loop trek podél místní řeky. Další návštěvu jsme věnovali pouze gastronomii, tedy jídlu a kávě a při poslední návštěvě obejvili trek Sawpit Gully s odbočkou na Big Hill za nímž se rozprostírá až děsivý Skippers kaňon s jednou nejnebezpečnějších cest světa.

Trek je dokola tudíž se vracíte jinou cestou a ani nezáleží jakou cestu si vyberete, protože na začátku musíte překonat převýšení, které je na obou stranách stejné. Samotná odbočka na Big Hill je lehce náročná a strmá, nicméně se Vám odhalí celý Arrowtown, Remarkables i jezero Wakatipu.

Arrowtown svou minulostí a velikostí působí stále dojmem staré zlatokopecké vesničky s jednou vyjímkou. Auty na ulicích. Na svou velikost nabízí velké spektrum aktivit jako rýžování zlata, prohlídku zachovalých kolonií zlatokopců, adrenalinová jízda kaňonem atd.

CECIL PEAK + WALTER PEAK

Jediné dva vrcholky, které jsme bohužel nepokořili a už asi ani nepokoříme kvůli přicházející zimě. Z Queenstownu můžete jeden z vrcholků krásně vidět, z Remarkables můžete vidět oba dva a věřte, nebude to sranda.

Následující informace jsou z vlastního pátrání nebo povídání od přátel.

Přeprava na druhý břeh jezera je dražší než se zdá. Private water taxi si za pěti členou skupinku řekne 350$ jedna cesta. Druhou možností je plavba s Real Journey´s lodí Earnslaw, což vyjde na cca 35$ jedna cesta a nebo se domluvit na facebookových skupinách (Queenstown trading) s místními, kteří vlastní loď.

Spousta lidí volí variantu, že si sebou berou kempingové vybavení a na jednom z vrcholků stráví západ, respektive východ slunce a druhý den se buď vydají nazpět nebo pokračují na další peak. Nenechte se ale zmást, trasy nejsou jednoduché a často si musíte cestu razit sami. Přičemž musíte překonat téměř kilometrové převýšení na třech kilometrech treku.

Byl Vám tento článek užitečný, nebo Vás alespoň bavil obsahem? Budeme rádi za jakoukoli zpětnou vazbu a sdílení. Další recenze a články z našich cest můžete sledovat v sekci „Recenze“ a „Blog“ nebo na našich sociálních sítích. Pokud Cestujete s batohem ať už po světě nebo v naší rodné zemi a vásnivě své cesty sdílíte, přidejte hastag #cestujsbatohem a přidejte se k nám!

Pišta a Karlík

Mokrá zábava canyoning

Asi tak týden nazpět jsme mohli vyzkoušet adrenalinovou aktivitu canyoning v místech okolo města Queenstown. Queenstown, místo, kde adrenalin čiší na každém rohu a nabídka je tak nepřeberná, že je potřeba plných kapes geldů.

Náš společný přítel z cest nám jednou pověděl, že backpacker tvrdý chléb má, pravda! Zároveň ale my backpackeři (na půl socky) potkáváme podobné lidi se stejnými zájmy a odlišnými pracemi. Co z toho plyne?

Seznamovat se na cestách s lidmi, tvořit přátelství, vyměňovat si navzájem své dovednosti a nebo prostě jen dělat radost, se do budoucna oplatí!

JAK TO TEDA BYLO?

Kanadská kamarádka Tab má anglickou kamarádku Rachel, která provádí Canyoning jako instruktor a zrovna potřebovala tři dobrovolníky, aby si mohla vyzkoušet své skills při zkouškách na vyšší level instruktora. Zjednodušeně…prostě jsme stáli uprostřed parku napůl v náladě, napůl v euforii a příležitost jsme vzali.

Kdo by to nebral zadarmo? Normální cena je okolo 200 NZD.

Spontánost, důvod proč nemáme rádi strojené akce Najednou stojíme nahatí na parkovišti mezi lidmi, strojíme své výstroje a jdeme se bavit.

Canyoning je směska sportů jako lezení po skalách, plavání, hiking… Už se ale nikdo nezmiňuje, že je ve studené vodě s teplotou 10 stupňů (hlavně na Zélandu). Ano, měli jsme neopren, ale k čemu je, když máte holé ruce a hlavu? Voda pomalu stéká za neoprenem až dolu mezi půlky. Mám pocit, že jsem byl i chvilku ICE CUBE , ale probral jsem se při dalším pádu do ledové vody.

JAK CANYONING PROBÍHÁ?

Nejprve výšlap s oblečenou výstrojí nad kaňon (rozhodně si neutahujte záchranou vestu, protože v kopci začnete fialového parťáka za sebou slyšet fuňet a pomalu resuscitovat) a poté slanění do místa, kde dobrodružství začalo!

Cestou brození ledovou vodou, skoky z vysokých ale i nízkých skoků, unášení se proudem a proplouvání mezi úzkými kaňony a další slaňování několik desítek metrů. Také jsme rýžovali zlato a proplouvali pod vodopády. Průběh aktivity nás neustále držel v napětí, co přijde dál.

Příroda je mocná a lidé dokáží vymyslet lecjaké kraviny, proto neváhejte a vyzkoušejte! Sice budete mít lehké omrzliny, kluci svůj tic tac trochu smrsklý, ale po usušení a teplém nápoji bude vše zase růžové, teda větší.

Rachel určitě ocení pokud využijete její služby. Zábavná, pozorná a hlavně instruktorka, která v rámci mezí demonstruje a posléze nechá vyzkoušet všemožné věci. Najdete ji ve společnosti Canyoning Queenstown.

Cestujte s batohem a pokud máte i Vy zkušenosti s Canyoningem, přidejte k fotkám hastag #cestujsbatohem a podělte se s námi o Vaší zkušenost.

Bavte se!

Pišta a Karlos, Cestuj s batohem