Erasmus v Řecku – jsem tu, co dál?

První dojem z Řecka bych přirovnal k tomu asijskému. Byl jsem v tom rachotu aut a motorek, změti pouličních stánků a pofiderních prodejců něčeho, tak zmatený, až jsem v tom viděl čistotu a autentičnost. Překvapilo mně, vlastně ne, potěšilo, že v Evropské unii jsou stále tyto země, které “žijí”.

Bez hanby, od Řecka jsem nevěděl, co očekávat. Neměl jsem s ním nikdy zkušenost, pouze jsem slyšel o ostrovech, které jsou prý nádherné (hlavně kýčovité západy slunce, resorty, pláže…), možná proto se mi sem ani moc nechtělo. Dobrodružství, to mi chybělo, když jsem pomyslel, co budu v Řecku dělat.

Anarchie, která dovoluje lidem postavit si na hlavní třídě 5**** hotel.
Anarchie, která dovoluje lidem v Athénách postavit si na hlavní třídě 5**** hotel.

Plán byl vcelku jednoduchý. Zažít zahraniční zkušenost se studiem, která by mi mohla přinést jednak nový pohled na situaci v EU, znalosti, další jazyk, přátelé, a jednak by mě nasměrovala zase k novým možnostem po návratu domu. Upřímně, protože jsem až příliš ambiciózní, pokaždé za vším hledám důvody, odpovědi na otázky- co mi to dá?

Mačkám červené tlačítko – STOP!

Proč za vším něco vidět? Honit se za pomyslným ocasem ve víře, že budu zase o něco lepší. Inu blíženci to mají opravdu občas těžké, obzvlášť, ti pomatení. Žádné očekávání, prostě si to užít. O tomto tématu jsme vedli s Karlem rozsáhlé debaty při cestách. Proč se všechno musí dít za nějakým účelem nebo s nějakým smyslem? To je to naše myšlení, že všechno děláme tak, aby nám to něco přineslo. Peníze, pocit štěstí, ego, přátele, objet nejvíc zemí…

Fotka pořízena německým pánem, který měl stejně krásný pedo knírem, jaký nyní vyrašil mne.

Primárně tahle cesta má být zaměřena na studium, o tom to ale vůbec není, už vůbec ne v době covidí. Nejsem fanouškem distanční výuky, protože ta znehodnocuje práci lektorů, a zároveň více rozevírá nůžky mezi pozorností na jedné straně a ochoty na straně druhé. Co tu teda dělám?

Kromě toho, že se blíží lockdown, bavím se a dělám věci, na které jsem “neměl čas”. Investoval jsem tolik času do práce, že jsem přehlížel ty menší, důležitější věci, co mi dělají radost. Co mě doopravdy mrzí, že jsem se úplně nedokázal odprostit od pracovních záležitostí v ČR. Respektive, že jsem neměl odvahu říct ne něčemu, co pro mě není prioritou, na úkor času, který můžu věnovat učení se, malých cestovatelských zážitků. Práce se vždycky najde a peníze se vždycky vydělají…

Pohled na Parthenón, jedna z nejoblíbenějších procházek…

… rozhodnutí je a bude vždycky jasné. Sbalit batoh a vyrazit.


Pobavil tě tento článek nebo se ti alespoň trochu líbil? Budeme rádi za jakoukoli zpětnou vazbu a sdílení. Další recenze a články z našich cest můžete sledovat v sekci „Recenze“ a „Blog“ nebo na našich sociálních sítích.

Pokud cestujete s batohem ať už po světě, nebo v naší rodné zemi a své vášnivě své cesty sdílíte, přidejte hastag #cestujsbatohem a přidejte se k nám!

Bali: Co očekávat?

PROFLÁKNUTÉ BALI?

Úvodem vysvětlení proč turisty přeplněné Bali. Na Zélandu jsme byli více než čtvrt roku, z toho měsíc věnován cestování a tři měsíce práci na sadu a stavbě. Jeden by řekl, že cestování je svobodná volba, a proto bude dělat to, co ho naplňuje. Inu věřte, s lopatou v ruce se nám svět trošku točil před očima, a jak řekl jeden náš kamarád Tomáš: „Backpacker, tvrdý chléb má“.

Nejde ani o chléb, jako regeneraci svalů, o kterých jsme až do teď nevěděli. Zároveň čas Vánoc se raketově blížil a i přesto, že se Nový Zéland mění v období léta doslova v tropickou destinaci, raději jsme zvolili „úprk“ na tropičtější Bali. Spíš než cestopis rádi poukážeme na naší zkušenost a pohled, jak Bali vypadá očima dvou mladých chlapců zahalených stínem „kolonizačních“ Australanů.

KAŽDÝ BYL/ JE/ A BUDE NA BALI.

Tak to je. Pokud se vysloví Bali, představivosti se nekladou meze. Z větší části to bývá bordel, davy lidí, krásné pláže a až vysněná fotogenická místa.

Nyní si můžete přečíst náš komentář a berte to, prosím, tak, že jsme razili baťůžkářskou cestu. Náš budget nebyl velký, ale menší. Žádné resorty, přepichové restaurace, a co nejvíce času trávit venku s lidmi. Nepočítaje na Vánoce pronajatou vilu s bazénem, řadím mezi naše nejlepší pokoje ten s názvem DELUX se sprchou s jedním vodovodním kohoutkem a záchodem v jednom, včetně „anti-moskíta“ v podobě ještěrky a postelemi na zemi.

Ulun Danu Beratan Temple - Bali

1. BORDEL, CHCETE-LI ODPADKY

Ošemetné téma trápící celou Indonésii a Asii obecně. Nejen plasty představují závažný ekologický problém, avšak iniciativa cestovatele ve spolupráci s dobrovolnickými organizacemi se stále více snaží udržet Bali „čisté“ a pro turisty pohodlné.

Záleží jakým způsobem dovolenou pojmete. S velkou pravděpodobností dovolená v luxusnějších resortech a okupovanějších oblastech bude znamenat minimální vystavení odpadkům. Na druhou stranu ti, co vyráží na Bali po vlastní ose (např. cestovat s batohem), budou vystaveni odpadkům více. Hlavně pak v odlehlých a méně civilizovaných částech ostrova. Běžně se stává, že při plavání nebudou plavky jediné, co Vás zahalí, ale i odpadky.

Paradoxně největším problémem nejsou turisté, ale místní obyvatelé, kteří nemají dostatečné znalosti k tomu, aby ochránili to nejcennější co mají, své vlastní dědictví.

2. DAVY TURISTŮ

Jak jsme již psali, na Bali je spousta lidí a překvapí Vás, že můžete narazit na kohokoliv (my potkali kuličku Leoše Mareše s manželkou a dívku Nikču z Moravy, kterou jsme neznali). Popularita exotické destinace neustále stoupá ať už kvůli odpočinku, zážitkům, nebo pro člověka ekonomicky příznivé země. Bali jde naproti západnímu stylu ať už zázemí, stylem ubytování, kuchyní, ale i jazykem.

Odproštěním se od známých oblastí (Kuta, Sanur, Seminyak, Canngu nebo severní Lovina beach) a obecně atrakcí, které lákají stovky návštěvníků denně, lze dosáhnout “svobody”, Známé oblasti mají svůj důvod proč se v nich zdržuje mnoho lidí a někdy přijde vhod užít si atmosféru onoho místa také.

Crate cafe bali

Vhodné mít na paměti, že oblasti bez turistů jsou méně civilizované, a proto nejsou vhodné pro každého. Např. pro nás baťužkáře a přizpůsobivé jsou tyto oblasti rájem, ale popravdě jsme si rádi vychutnali snídani s kvalitní kávou v Canngu!

3. FOTOGRAFIE A SOCIÁLNÍ SÍTĚ

Co uděláte před příjezdem na dovolenou? Prohlédnete si na internetu krásně upravené fotky kdekoli to jen jde..

Je dobré počítat s tím, že místa vypsaná jako “TOP”, “Nejlepší pláže”, „Nice beach“, „Cheap girls“ nebo “kde trávit čas..” navštíví denně stovky lidí. Tyto místa bývají častokráte zpoplatněna vstupem nebo alespoň parkovným (chrámy, vodopády a vstupy na pláž), kde si každý chce urvat kus turistického bohatství a účastnit se šedé ekonomiky státu.

Bali a lidé spojeni s obchodní činností zde ví, jak uspokojit cílového zákazníka. Uměle vytvořené příležitosti pro pořízení fotografií a jejich následné sdílení je hlavně kvlaitní reklamou, což přiláká ještě více lidí. Jedno se musí nechat, vykouzlit světově známou fotku u chrámu Lempuyang, kde zázrakem stojíte na vodě jako Ježíš s pozadím tak vykresleným, že i Van Gogh by byl udiven, je skutečně nevídaný intrikářský kousek.

4. MÍSTNÍ OBYVATELÉ

Z našeho pohledu vřelí a usměvaví lidé, kteří se i díky víře (většina obyvatelstva vyznává hinduismus) snaží být za každé situace příjemní a pohostinní. Vyzařují úsměvem, pro druhého se rozdají a málo jim stačí k radosti. Věřte lidem, nebo se alespoň snažte věřit. Kde jinde nabít přesvědčení, že svět je ještě v pořádku, než v Asii.

Karlík a místní lidé bali

Z jiného soudku. V turistických oblastech naleznete místní občany, kteří jsou přizpůsobeni na zahraniční chování a dokáží v mnoha situacích měnit tvář. Vlezlí prodejci nesmí být opomíjeni. Proslusá „mafie“ v okolí sopky Batur je světově známá a stejně ji každoročně naletí tisíce lidí, stejně jako my. Netřeba se lekat, jde jen o to, že na vrchol sopky se dostanete pouze s průvodcem. Ano, jde to i po vlastní ose.

Ve výsledku jsme vždy střetli zajímavé a přívětivé lidi. Prodejci dělají svou práci a stačí zdvořile odmítnout, pobavit se a jít dál.

5. ATMOSFÉRA

Už před příletem jsme věděli, že Bali bude trošku obyčejná a levná pohodovka. Máme za sebou pár výletů do exotických destinací, proto lehká skepse. Bali překvapilo a připravilo nám krásných 27 dní aktivně odpočinkové dovolené. Každý si vychutná čemu je nakloněn, a to je devízou Bali — rozmanitost a flexibilita.

Rýžové terasy Tellelang Bali

6. ZPŮSOB CESTOVÁNÍ

Přepravovat se dá třemi způsoby: pronájem motorky, pronájem auta nebo taxi služby (průvodce).

Díky intenzitě a množství dopravních prostředků na silnicích se jeví doprava pomocí aut jako nejbezpečnější na úkor rychlosti a flexibilitě. Mimo taxi služeb lze využít i aplikae GRAB a GoJet, které jsou situované i pro skútry a kola.

Za nás určitě motorka (skútr). Celá Asie je stvořená pro motorky, a to z prostého důvodu. Počet lidí. Předavste si, že by každý Asijec měl auto, nebo dvě, tak jako tomu je v Evropě. To by došlo nejen ke kolapsu vepsaných zákonů, ale lidi by se zbláznili.

Sexy těla dvou mladých mužů na Bali

Motorka se dá půjčit kdekoliv v rušnějích oblastech. Cena pronájmu se odvíjí od délky a umu smlouvání (odkaz na článek), respektive nedělejte chybu, že hned kývnete na první nabídku. My jsme si půjčili na celou dobu pobytu motorku v Kuta rent bike za 75 Kč/den, ale posléze jsme zjistili, že to jde i levněji.

Nevýhodou motorky je bezpečnost, která se zdvojnásobí pokud jste dva. Nelezte na motorku pokud:

a) neumíte to viz. naše kamarádka, která nikdy neřídila skútr. Zkusila a skončila s dvanácti stehy na noční pohotovosti. Zároveň s ní tam skončil i náš pas, hotovost a část noci.

b) nemáte vystavený mezinárodní řidičský průkaz! Místní policie nemá sebemenší zájem o kontrolu mísntích lidí, i když občas je bizarní vidět dítě jako řidiče s dalšími dvěma stejně starými kamarády na motorce. To si položíte otázku, jestli na mísntím magistrátu není něco v nepořádku.Už jen, že zmiňujeme nějaký magistrát je absurdní. Zajímají se hlavně o zahraniční turisty, kteří často nemají žádné oprávnění k řízení.

Pokud jste z ČR a nemáte oprávnění na motocykly, ale pouze na auto, ke kterému se v EU váže i motocykl do 125 ccm s automatickou převodovkou, máte smůlu mimo EU. Ale víra, že vás nezkotrolujou je taky fajn ne?

viz. Policie pořádá na hlavních dopravních tocích hromadné zátarasy a zastavují každého cizince. Naše známá byla jendím ze zastavených, neměla papíry a výsledkem byla pokuta 500.000 IRD (cca 800 Kč)

Tip na závěr: Pokud přijdete do styku s místní policí kvůli nesmyslnému přestupku, papíry máte v pořádku a hrozí vám pokuta, nebojte se zakročit. Korupce je na Bali rozšířená (policisté jsou přeci jen lidi), což nám potvrdili i místní. Existuje způsob, jak se pokutě vyhnout. V momentě dohadování vyndejte mobilní telefon a začněte celý rozhovor nahrávat. Nás zastavila policie s velmi logickým důvodem, že stojíme na straně silnice a bráníme vozidlům projet. Odtáhli si nás strnou, vzali si registraci od motorky a hrozili pokutou 500.000 IRD nebo 250.000 IRD na místě. POZOR! NIKDY SI NENEHTE VZÍT KLÍČ OD MOTORKY a nikdy NEDÁVEJTE REGISTRCI A PAS Z RUKY!! Vytáhl jsem mobil, začal nahrávat a policista znervozněl. Vrátil nám registrace a my odjeli bez pokuty.

7. PLÁŽE

Bílý písek, azurová voda a usrkávání vody z mladého kokosu. Kromě posledního jmenovaného je nutné důkladně hledat nebo se smířit s realitou.

Kvalitu pláží udává počasí, hlavně po dešti je voda znečištěná větvemi a plasty. Druhým determinantem je příliv, což vlastně znamená, že žádné takové pláže na Bali skoro neexistují. Určitě je lepší vydat se na vedjleší ostrovy jako Nusa Penida, Nusa Lembongan, Gili Islands nebo blízký poloostrůvek Nusa Dua…

Doporučujeme z vlastní zkušenosti:

  • White sand beach u města Padang Bai
  • Lovina beach
  • oblast Sanur
  • Sawangan beach v oblasti Nusa Dua (zde jsou všechny pláže krásné)

8. CO SI NA BALI UŽÍT?

Vítáme Vás na Bali, užijte si vše, co Vás nadchne. Za nás rozhodně potápění v českém resortu OK Divers v oblasti Padang Bai, blbnutí s půjčenými kroskami na pláži u Canngu, šnorchlování nebo potápění s mantami, což je ojedinělé a nádherné!

Pronajmutí luxusního bydlení na pár dní za hubičku, surfování na hlavní pláži v Canngu. Najíst se v místních restauracích zvaných Warung a neposrat se. Místní doprava, tu především vyzkoušejte na skútru, přinejmenším Vás už nikdy nerozhodí malá dopravní zácpa.

Denní nebo několikadenní túra na jeden z aktivních vulkánů ať už to bude Gunung Batur nebo Gunung Agung. Zážitek začínající v nočních hodinách, kdy jedinou myšlenkou je rozšlapat budík a sám sebe zapíchnout, nicméně nahoře je zase svět v pořádku.

Výstup na Mt Batur/ Bali

Výlety k překrásným vodopádům, útesové skoky, opičí les a nebo návštěvy chrámů.

Navštivte okolní ostrovy, které jsou dostupné z různých přístavních měst (víme o městě Padang Bai, nebo Sanur). Bohužel jsme na ostrovy nejeli, ale z vyprávění a fotodůkazů přátel jsme si jisti jejich bohatstvím a nezkažeností. Patří sem party ostrov Gili Air, kde ani policie neúřaduje. Nalézt se zde dá vše na co si člověk nakloněný k alkoholu, drogám a dobré muziky vzpomene.

Pozn: Gili Islands jsou celkem tři počínaje Gili Trawangan, Gili Meno a party ostrov Gili Air.

ZÁVĚREČNÉ SHRNUTÍ

Velikost ostrova není nijak zvlášť závratná, celý se dá projet v několika málo dnech. Zprvu jsme se obávali davů lidí, protože tím ztrácí oblast autentitu. I přesto, že každý den přiletí tisíce lidí, všichni se pozvolně rozptýlí po celém Bali a okolních ostrovech.

Naše jediné obavy byly, že čas, který jsme měli každý den utíkal při zmizmiňovaných kravinkách rychleji a rychleji. Sami posuďte zda aktivit je velké množství. Záleží, jakou cestu si zvolíte. Ve výsledku vždy vyjdou obě varianty win — win.

Potápění Bali

JESTLI BYCHOM SE VRÁTILI?

Stoprocentně, a to i z důvodu, že je to lepší než fyzická práce na stavbě. I když do milovaného Queenstownu se taky moc těšíme.

Karlík a Pišta

Pobavil Vás článek, donutil k zamyšlení nebo to byl pouze výplod dvou kluků s batohem na zádech? Budeme rádi za jakoukoli zpětnou vazbu a sdílení. Další recenze a články z našich cest můžete sledovat v sekci „Recenze“ a „Blog“ nebo na našich sociálních sítích. Pokud Cestujete s batohem ať už po světě nebo v naší rodné zemi a vásnivě své cesty sdílíte, přidejte hastag #cestujsbatohem a přidejte se k nám!

Co si honíme hlavou? #1

U KÁVY V NEVYSLUNĚNÉM A OPARU ZAHALENÉM KUALA LUMPURU VZNIKL NÁPAD NA TENTO NOVÝ „SERIÁL“ CO SI HONÍME A NEJEN V HLAVĚ?. VŠECHNO CO SE BUDE HNÁT VAŠIMI OČMI AŽ DO MOZKOVÝCH BUNĚK JE VÝPLODEM NAŠICH DLOUHÝCH TÚR. KDY JINDY PŘEMÝŠLET NEŽ PŘI CHŮZI A MOŽNÁ, I PROTO JSOU ČLÁNKY KRATŠÍ, PROTOŽE KECAT, JÍT A PSÁT MÁ V MOCI SNAD JEN JEDINÁ BYTOST, ŽENA.

Přátelé, už to bude nějaká chvíle, co jsme se rozhodli odjet na delší dobu mimo náš domov. Před pár týdny jsme s mým věrným parťákem Pištou zvedli palce a stopli další vozidlo, které nás zavezlo až před práh našeho domu. Týpek, řidič, jednoduše pofiderní člověk s pochopením pro stopaře nám po cestě věnoval osobně uvařené pivo a lahodné cookies. Myslím, že není stylovější poznávání stálé nových lidí než stopováním. Odprostit se od nervozity a strachu, ostatně stejně jako při prvním sexuálním styku.

Kolik milých lidí už skřížilo naše cesty a kolik božích míst jsme měli možnost vidět a zažít. Není se čemu divit, protože Nový Zéland je epická krajina, kde i Peter Jackson vsadil vše na jednu kartu a vyhrál. Zéland je pecka, velmi diskutovaná destinace, kde by si každý rád uždíbl „svůj“ kousek. Proč ale píšu o něčem, co už dávno spousta lidí ví?

Vybavte si konverzace s přáteli, straými známými, lidmi, které poprve střetnete nebo rodinou. Zpravidla se probírají témata všeho druhu, včetně cestování. Ale přesto nikde jinde v zemích, které jsme navštívili jako Keňa, USA, Jamajka, Inide…, kromě naší země, jsme se zatím nesetkali s otázkou „nemáš strach a obavy cestovat pouze s batohem?“.

Přijde mi, že strach je výsledkem blahobytu. Čím pohodlnější a na míru šitý život máme, tím víc se bojíme abychom náhodou o něco z něj nepřišli. Na základě toho bojujeme, kopeme okolo sebe a předstíráme za účelem udržení si určitého společenského postavení.

Blahobyt je vlastně úžasná věc jen někdy způosbuje problém v tom, že zpohodlníme a raději než hledat nové výzvy a dělat to, po čem toužíme těžší cestou, zvolíme snažší variantu blahobytu a jistoty. Skutečnost lze krásně interpretovat na nočním taxíku, který míří po párty s námi do postele, která je 10 minut chůze. Máme peníze, práci, oblíbený podnik, kočku, psa a přece život, co by si spoustu lidí přálo mít…

To mě přivádí k jedné krásné indické bajce.

Za dávných let, existoval jakýsi Rádža. Rádža vyjel na cestu se svojí družinou a cestou narazili na žebráka. Ze žebráka se postupně vyklubal jeho tatínek, který mu předal vládu a odešel, jak je to v některých indických krajích zvykem hledat smysl života do bezdomoví. Když Rádža viděl tatínka, tak mu řekl, že mu může dát všechno, co jen chce. Tatínek odpověděl, že chce jen to, co se vejde do jeho žebrácké misky. Rádža tedy obrátil kapsy a najednou všechno zmizelo. Ihned donutil doprovod, aby všichni vysypali kapsy. I tentokrát všechno zmizelo. Tak rádža nechal poslat z paláce čtyřicet koní naložených zlatem. Co myslíte? Taky všechno zmizelo. Rádža se ptá, co je to za strašnou misku a tatínek říká: „, Synu, dobře ses optal. To je miska přání, a ta nebude nikdy plná. A čím víc toho budeš chtít, tím méně toho budeš mít“.

Takže my nejsme nespokojení s tím, co máme, ale jsme nespokojení s tím, co nemáme. Já chci, já chci, já chci… Chápete to? Vůbec nejde o potřeby, ale o přání. Potřeba je nedostatek, co člověk má ve snaze uspokojit, jinak uvadá.

TÍM NAŤUKÁVÁME DALŠÍ SOUVISLOSTI A TO, DOBU PŘEJÍCÍ ROZPÍNÁNÍ EGA.

Problém je, že k dosažení některých snů se člověk musí svému strach nejprve postavit. Mám na mysli sen o svobodě, cestování a poznávání věcí na vlastní oči, jednouše right here right now. Postavit se zažitému a vlastně i učenému strachu nědělat, co by se mělo, odjet do světa aniž bych věděl čím se budu živit a nebo se odhodlat opustit přece už tak slušně placené a jisté zaměstnání.

A když jsem tak čelil těm svým strachům já – ze spaní venku, z cizích lidí, z psů, ze samoty… zjistil jsem zajímavou věc. Většina mých strachů byla zbytečných. Představte si věci a situace, kterých jste se báli a nakonec jste je absolvovali. Pokud mohu soudit podle sebe, dospějete k tomu, že ta věc či situace ve většině případů byly mnohem víc v pohodě než jste očekávali. Úplně stejně jako ten zmiňovaný první sex.

Strach je ohromně přeceňovaný, ale dá se mu čelit

Tím jsem chtěl pouze, Vám přátelé, říct, že pokud necestujete ani do běžně navštěvovaných destinací, protože se bojíte, pravděpodobně děláte chybu. Proč? Je to bezpečnější, zábavnější a jednodušší než nyní očekáváte. Myslím, že když budeme trochu odvážnější, prožijeme zajímavější životy. Bude to makačka, ale jednou si za poděkujeme!

Protože prostě a jednoduše, život už potom nebude nikdy jako dřív.

Karel a Pišta

Pobavil Vás článek, donutil k zamyšlení nebo to byl pouze výplod dvou kluků s batohem na zádech? Budeme rádi za jakoukoli zpětnou vazbu a sdílení. Další recenze a články z našich cest můžete sledovat v sekci „Recenze“ a „Blog“ nebo na našich sociálních sítích. Pokud Cestujete s batohem ať už po světě nebo v naší rodné zemi a vásnivě své cesty sdílíte, přidejte hastag #cestujsbatohem a přidejte se k nám!

Doubtful Sound – název klame!

Cestuj s batohem se tentokráte vydalo na další velký výlet. Náš zélandský čas pomalu nabírá konců. Přátel, zážitků a vritých vzpomínek máme nesčetně. Poslední týdny trávíme hlavně prací, doslova od rána do večera. Tolik odpracovaných hodin už asi dva kluci z Budějc mít nikdy nebudou, a to možná z důvodu, že už nikdy nebudou (respektive nechtějí) pracovat.

Asi už jste pochopili, že jsme byli na pokraji psychického úmrtí. Vzpruha přišla od kamaráda Romana, který nás pozval na cruise. Nakrmit krávy, zkontrolovat ohrady, sbalit batoh a valíme směr Queenstown. Zase ten Queenstown, pokud se někam budeme chtít vrátit v budoucnu, bude to právě tohle město!

ZPĚT K DOUBTFUL SOUND.

Pradávní Maorové nazývají Doubtuful Sound, Patea – The place of silence. Do češtiny zní překlad stroze, proto zůstaneme raději u anglického.

Nachází se v oblasti Jižního ostrova Nového Zélandu zvané Fiordland National Park, zapsané na seznamu světového dědictví UNESCO. Více lidí navštěvuje známější, vzdálenější a cenově dostupnější Milford Sound. Nelze říct, že je jedna lepší nebo horší. Doubtful Sound není turisticky tak vytížený jako Milford Sound, logicky.

Operují zde pouze dvě společnosti Real Journey´s a Go Orange. Mimo jiné Real Journey´s byla vůbec první společnost. Cruise je podstsatně dražší a časově delší. I po stránce cestovní.

HARMONOGRAM CELÉ CRUISE.

Cruise začíná u jezera Manapouri v přístavu příhodně zvaném Pearl Harbour. Žádné nečekané nálety nás nepostihly a se společností Real Journey´s jsme asi 45 minut překonávali jezero Manapouri. Na lodi jsou zdarma teplé nápoje (rozpustná káva a čaj) a placený bar.

Plavba končí u vodní elektrárny na druhém břehu jezera Manapouri. Odtud okamžitě nasedáme na autobus a skrze Wilmot Pass (jedna z nejdražších stavěných cest Zélandu) se dostáváme do oblasti Doubtful Sound. Jízda zabrala necelou hodinu a během ní řidič dělá zastávky. Zéland hlavně prezentuje neustále své ptactvo a flóru.

Plavení se skrze Doubtful zabere tři hodiny a opravdu ten čas stojí za to! Okrem okružní plavby zajíždí loď i do jednotlivých ramen (First arm, Crooked Arm a Hall Arm), kde jsou vskutku dechberoucí pohledy. Na samotném konci se dostáváme na otevřené moře, kde se na kamenech vyhřívají lachtani, vlny se rozbíjí o skalnaté masivy a nebýt jistého rozumu, rádi bychom měli stejný život na háku jako oni lachtani.

OČEKÁVÁNÍ.

Sound jako Sound? Doubtful Sound nemá Mitre Peak jako jeho sok Milford Sound, za to po celou dobu máte fjordy jako na dlani. Očekávejte méně lidí, hlavně asiatů, proto celkový dojem bude osobitější a s místem jako kdyby splynete.

Důležité je určitě počasí, my jsme chytli mlhavo, kde místy vykukukovalo slunce. Je těžké plánovat, pořád tu chčije, a tak se spíš bavíme o štěstí. Při velmi špatném počasí společnost vrací peníze.

Očekávejte i přátelštější atmosféru personálu a ostatních turistů, protože plavby nejsou tolik frekventované jako na konkurenčním Milford Sound. Kapitán například vypne na pár minut motory, abyste mohli slyšet zvuky zvířecího světa nebo šumícího moře a nemá problém okřiknout hlučící lidi, aby nerušili dojmy ostatním.

CENY.

Cena za cruise, kteoru jsme absolvovali je 249$ bez oběda a vlastní dopravou do Manapouri. S obědem vyjde něco okolo 309$.

Overnight cruise stojí od 485$ do 800$, ale už jen program vypadá slibně. Večeře se snídaní, kayaking, private kabinka a noční pozorování hvězd.

S využitím slevového portálu bookme.co.nz se lze dostat na zajímavé ceny pro obě dvě varianty. Nebo navštívit přímo weby společností Real Journeys nebo Go Orange

NÁŠ NÁZOR.

Jak už jsme psali počasí nám neumožnilo vidět Doubtful v plné kráse, protože většinou bylo vše schované za mlhou, ale pokud se mlha rozptýlila, bylo to famózní. Nepočítaje cestu do samotného Doubtfulu je časově plavba stejná jako Milford Sound. Bylo ale zřejmé, že oproti Milfordu máte možnost pozorovat vysoko tyčící se fjordy po celou dobu.

Úžasné bylo když kapitán, i když za kormidlem se vystřídala asi celá posádka, vypl motory a zavelel ke klidu a prakticky jsme se jen nechali unášet a konečně jen nekonzumovali, ale nasávali tu pravou atmosféru, kdy zavládlo ticho.

Cruise za plnou částku bychom asi nešli a využili více komerční Milford Sound, na druhou stranu overnight cruise dle recenzí pár lidí je nezapomenutelná. Je fajn si zažít obojí a nedělat srovnávání, protože je jasné, že dostanete něco za 40$ a něco jiného za 250$. Nebo se pleteme?

Byl Vám tento článek užitečný, nebo Vás alespoň bavil obsahem? Budeme rádi za jakoukoli zpětnou vazbu a sdílení. Další recenze a články z našich cest můžete sledovat v sekci „Recenze“ a „Blog“ nebo na našich sociálních sítích. Pokud Cestujete s batohem ať už po světě nebo v naší rodné zemi a vásnivě své cesty sdílíte, přidejte hastag #cestujsbatohem a přidejte se k nám!

Pišta a Karlík

TOP 6 treků Queenstown a okolí

Kladete si otázku zda by Queenstown měl být součástí cestovního itineráře?

Minimálně ti, kteří nechtějí utrácet směšné částky za adrenalinové atrakce, by měli okusit atmosféru z jiného soudku, a to zdejším celodenním, a nebo několika hodinovým trekováním a procházkami.

Dnešní článek je zaměřen na námi vybrané nejoblíbenější treky v okolí města, které jak doufáme, Vám ušetří čas výběrem aktivit a zároveň umocní zážitek už z tak milovaného Queenstownu. Vzhledem ke strávenému času (3 měsíce) by byla od nás hanba nemít ani jeden trek zažitý na vlastní kůži. Přes týden vítězila práce s odpoledním programem v místních Queenstown Gardens nebo doma na gauči, o víkendech přišla řada na víkendové celodenní túry.

Čerstvý vzduch, fauna a flóra všude okolo nás a několikahodinová chůze nás přiměla nepřemýšlet nad blbostmi, vlastně nad ničím.

Podívejme se, respektive pojďme na ně!

BEN LOMOND (11KM, 6 HODIN NÁVRAT)

ár přátel je názoru, že patří k nejlepším na Jižním ostrově. Z části souhlasíme. Cesta nahoru je dokopce, to ano, prakticky všechny trasy, u kterých máte nějaké očekávání nebo krásně vypadají na obrázku, se skrývají za chůzí do „škrpálu“.

Ben Lomond by měl být součástí plánů za a) vstupní bod je v docházkové vzdálenosti od centra a za b) kus trasy si lze zkrátit místní lanovkou.

První možností je využítí Skyline gondoly, která Vás vyveze na Bob´s peak, odtud vede cesta už pouze po svých necelé 4 hodiny tam a zpět buď do sedla, nebo až na vrchol, nám již známý jako Ben Lomond. Druhou možností je kompletní výšlap z nuly, kdy se začíná cestou Tiki trail až na Bob´s peak (45 minut) a následně stejně jako u možnosti č. 1.

Co vás nahoře čeká?

360 stupňový výhled kam jen oko dohlédne, papoušek Kea nebo pocit, že jste udělali něco pro sebe. Osobně jsme trek nešli jednou, ale několikrát, protože výhledy se nikdy neomrzí a zároveň je to kvalitní trénink. Minimálně na Bob´s peak dojde každý.

QUEENSTOWN HILL (3KM, 2 HODINY)

Zde už svou snahu zapojují i tištění průvodci a vědí proč. Ještě méně náročnější procházkou je Queenstown Hill, taktéž kousek od centra a přitom nabízí vše jako na dlani.

U treku je přilehlé parkoviště, ke kterému lze dojet autem nebo dojít pěšky. Následná trasa necelých tří kilometrů, z nichž většina je lesem, vás dovede až na vrchol kopce. Není výhled jako výhled, proto myšlenky, že odtud bude stejné pokukání jako z nedaleké Gondoly jsou nesprávné.

Za nás je tento trek krásný, lehce náročný, ale pokud pro Queenstown máte vyhrazeno více času, vyjděte na Ben Lomond.

THE REMARKABLES

Úchvatné hory s názvem Remarkables na nás zapůsobili už během příjezdu do Queenstownu nebo i při příletu na místní letiště. Okamžitě se staly naším cílem, který jsme moc dlouho odkládali.

Cesta začíná na úpatí, kdy je nutné autem zdolat cca 10 km asfaltové a pak 11 km štěrkové cesty, Šemík zvládl cestu bravurně, ale v době po dešti nebo před zimou raději buďte připraveni. Dojedete ke ski arélu odkud je několik možností.

1. Výšlap k jezeru Alta (45 minut)

2. Queen´s drive trek (6 hodin)

3. Vrcholy Single a Double cones – Grand Traverse (4-8 hodin)

Jezero Alta je nejkratší výšlap s mírným hodinovým stoupáním. Pokud dojdete k jezeru můžete dále pokračovat na jednotlivé vrcholy nebo na zmiňovaný Queen´s drive trek, který je ale trošku matoucí a cestu musíte ze západní části pohoří spíše hledat.

Cesta na Singel cone je strmá a v poslední části musíte zapojit i lezecký um, pro jistotu jsou zde i horolezecká oka, ale my jsme je nevyužili a nahoru se „vyškrábali“ za hodinku a půl bez problémů. Nebezpečnou částí pak je přechod mezi jednotlivými vrcholy.

Náš cíl byl Queen´s drive ale za chodu došlo ke změně, kdy od jezera jsme vyšlapali na vrcholek Singel cone a poté se vrátili zpět dolu a došli do půlky Queen´s drive, cesta se nám poté ztratila, proto jsme se vrátili zpět.

Rozhodně nepodceňujte počasí a buďte připraveni, pamatujte, že zdraví máte jen jedno a pokud se necítíte nebo počasí není vhodné, nebude to první ani poslední zážitek, o který přijdete.

MOKE LAKE (1,5 HODINY, 5 KM)

Impozantní a přátelský, tak se dá označit dvouhodinový trek kol Moke jezera. Lehké převýšení ani nestojí za zmínku. Na Zélandu je běžné, že cesty vedou skrze privátní pozemky, nezalekněte se krav, které vám skříží cestu, ony se bojí Vás! Cesta je příjemná, zpevněná a vhodná pro ty, kteří si chtějí zpříjemnit den nebo si odpočinout.

Mimo pěší turistiku nabízí také vyjížďky na koních, koupání či možnost přespání v přilehlém kempu pro jakýkoli typ vozidel.

SAWPIT GULLY S ODBOČKOU NA BIG HILL (ARROWTOWN) (3 HODINY, 8 KM)

Při první návštěvě jsme se nechali „napálit“ a zvolili poněkud nudnější loop trek podél místní řeky. Další návštěvu jsme věnovali pouze gastronomii, tedy jídlu a kávě a při poslední návštěvě obejvili trek Sawpit Gully s odbočkou na Big Hill za nímž se rozprostírá až děsivý Skippers kaňon s jednou nejnebezpečnějších cest světa.

Trek je dokola tudíž se vracíte jinou cestou a ani nezáleží jakou cestu si vyberete, protože na začátku musíte překonat převýšení, které je na obou stranách stejné. Samotná odbočka na Big Hill je lehce náročná a strmá, nicméně se Vám odhalí celý Arrowtown, Remarkables i jezero Wakatipu.

Arrowtown svou minulostí a velikostí působí stále dojmem staré zlatokopecké vesničky s jednou vyjímkou. Auty na ulicích. Na svou velikost nabízí velké spektrum aktivit jako rýžování zlata, prohlídku zachovalých kolonií zlatokopců, adrenalinová jízda kaňonem atd.

CECIL PEAK + WALTER PEAK

Jediné dva vrcholky, které jsme bohužel nepokořili a už asi ani nepokoříme kvůli přicházející zimě. Z Queenstownu můžete jeden z vrcholků krásně vidět, z Remarkables můžete vidět oba dva a věřte, nebude to sranda.

Následující informace jsou z vlastního pátrání nebo povídání od přátel.

Přeprava na druhý břeh jezera je dražší než se zdá. Private water taxi si za pěti členou skupinku řekne 350$ jedna cesta. Druhou možností je plavba s Real Journey´s lodí Earnslaw, což vyjde na cca 35$ jedna cesta a nebo se domluvit na facebookových skupinách (Queenstown trading) s místními, kteří vlastní loď.

Spousta lidí volí variantu, že si sebou berou kempingové vybavení a na jednom z vrcholků stráví západ, respektive východ slunce a druhý den se buď vydají nazpět nebo pokračují na další peak. Nenechte se ale zmást, trasy nejsou jednoduché a často si musíte cestu razit sami. Přičemž musíte překonat téměř kilometrové převýšení na třech kilometrech treku.

Byl Vám tento článek užitečný, nebo Vás alespoň bavil obsahem? Budeme rádi za jakoukoli zpětnou vazbu a sdílení. Další recenze a články z našich cest můžete sledovat v sekci „Recenze“ a „Blog“ nebo na našich sociálních sítích. Pokud Cestujete s batohem ať už po světě nebo v naší rodné zemi a vásnivě své cesty sdílíte, přidejte hastag #cestujsbatohem a přidejte se k nám!

Pišta a Karlík

Mokrá zábava canyoning

Asi tak týden nazpět jsme mohli vyzkoušet adrenalinovou aktivitu canyoning v místech okolo města Queenstown. Queenstown, místo, kde adrenalin čiší na každém rohu a nabídka je tak nepřeberná, že je potřeba plných kapes geldů.

Náš společný přítel z cest nám jednou pověděl, že backpacker tvrdý chléb má, pravda! Zároveň ale my backpackeři (na půl socky) potkáváme podobné lidi se stejnými zájmy a odlišnými pracemi. Co z toho plyne?

Seznamovat se na cestách s lidmi, tvořit přátelství, vyměňovat si navzájem své dovednosti a nebo prostě jen dělat radost, se do budoucna oplatí!

JAK TO TEDA BYLO?

Kanadská kamarádka Tab má anglickou kamarádku Rachel, která provádí Canyoning jako instruktor a zrovna potřebovala tři dobrovolníky, aby si mohla vyzkoušet své skills při zkouškách na vyšší level instruktora. Zjednodušeně…prostě jsme stáli uprostřed parku napůl v náladě, napůl v euforii a příležitost jsme vzali.

Kdo by to nebral zadarmo? Normální cena je okolo 200 NZD.

Spontánost, důvod proč nemáme rádi strojené akce Najednou stojíme nahatí na parkovišti mezi lidmi, strojíme své výstroje a jdeme se bavit.

Canyoning je směska sportů jako lezení po skalách, plavání, hiking… Už se ale nikdo nezmiňuje, že je ve studené vodě s teplotou 10 stupňů (hlavně na Zélandu). Ano, měli jsme neopren, ale k čemu je, když máte holé ruce a hlavu? Voda pomalu stéká za neoprenem až dolu mezi půlky. Mám pocit, že jsem byl i chvilku ICE CUBE , ale probral jsem se při dalším pádu do ledové vody.

JAK CANYONING PROBÍHÁ?

Nejprve výšlap s oblečenou výstrojí nad kaňon (rozhodně si neutahujte záchranou vestu, protože v kopci začnete fialového parťáka za sebou slyšet fuňet a pomalu resuscitovat) a poté slanění do místa, kde dobrodružství začalo!

Cestou brození ledovou vodou, skoky z vysokých ale i nízkých skoků, unášení se proudem a proplouvání mezi úzkými kaňony a další slaňování několik desítek metrů. Také jsme rýžovali zlato a proplouvali pod vodopády. Průběh aktivity nás neustále držel v napětí, co přijde dál.

Příroda je mocná a lidé dokáží vymyslet lecjaké kraviny, proto neváhejte a vyzkoušejte! Sice budete mít lehké omrzliny, kluci svůj tic tac trochu smrsklý, ale po usušení a teplém nápoji bude vše zase růžové, teda větší.

Rachel určitě ocení pokud využijete její služby. Zábavná, pozorná a hlavně instruktorka, která v rámci mezí demonstruje a posléze nechá vyzkoušet všemožné věci. Najdete ji ve společnosti Canyoning Queenstown.

Cestujte s batohem a pokud máte i Vy zkušenosti s Canyoningem, přidejte k fotkám hastag #cestujsbatohem a podělte se s námi o Vaší zkušenost.

Bavte se!

Pišta a Karlos, Cestuj s batohem

Routeburn Track – Great Walk zdarma!

Chlouba novozélandské přírody, která se nachází na Jižním ostrově v oblasti Milford sound. Trek je zahrnut do Great Walků (GW), kterých je na Novém Zélandu celkem třináct. Primitivní myšlenka, že absolvujeme trek vznikla v hlavě kolegy, jenž zde již žije pár let, leč nikdy trek nešel. Akce vyvolá reakci a v budoucím víkendu jsme vyrazili!

Great walk, speciální druh treku označován vládou Nového Zélandu jako premiérový procházející skrze různorodé a pozoruhodné krajiny jako kaňony, jezera, lesy, vrcholky hor a řeky.“

CO OD TREKU OČEKÁVAT A VYPLATÍ SE VŮBEC?

Cestou skrze les, barevné údolí, hřebeny hor s ledovcovými výhledy a kol spousty vodopádů. Potřeba více lákadla? Doopravdy tomu tak je, a pokud „vymodlíte“ krásné počasí bude zážitek milionový.

Vyvstává otázka…vyplatí 32 kilometrů dlouhý trek jít nebo namísto vybrat jiný, kratší a bude bezplatný? „Všechno jde“, slýchávám neustále na Zélandu a ano, jde projít bezplatně!

Tip: Obzvláště doporučujeme trek absolvovat po dešti, protože se zvedna hladina horských vod a vodopadá budou šumět o sto šest!

Klíčem je vytvořit dvě skupiny, mít dvě auta a každé se vydat na jiný začátek. Klíče si jednoduše vyměníte při setkání a až dokončíte trek, nasednete do druhého auta a praskáte pryč. Ne vždy máte možnost dvou aut, stejně je možnost jít milionový trek bezplatně. Existuje stopování (na Zélandu snad nejjednoduší!) nebo skupiny na Facebooku.

SPECIFIKACE TREKU.

Originální informace k treku hovoří o 33 kilometrech rozvržených optimálně do tří dnů a dvou nocí. Jak jsme již zmínili trek se dá ujít i během jednoho dne a i přesto si plně užijete atmosféru.

Cestou narazíte na pravidelně rozestavěné „odpočívadla“ nebo místa k přenocování. V sociálních zařízeních je základní vybavení jako voda, plyn, postele… Pozor! Ti, kdo se rozhodnou využít kempovací místa, nemají povolení použít zařízení uvnitř chatek!

Nicméně ve většině případů nikdo nic neřeší…

To, jak bude celý trek vypadat záleží na počasí, zejména kvalitní jsou aplikace MetService a Yr.

Celkové převýšení je 1626m a náš výsledný čas byl 7:45:01.

Z JAKÉHO MÍSTA VYJÍT?

Díky tomu, že je trek jednosměrný existují dva počáteční body. Poloha prvního je v oblasti Glenorchy, konkrétně Routeburn Shelter. Druhý vstupní bod se nachází na opačné straně přes hory s názvem The Divide Shelter.

V obou případech nelze prohrát, myslím tím, že ať vyjdete z jakéhokoliv bodu, vždy bude trek nádherný! My jsme vycházeli z The Divide Shelter, přičemž začátkem jsme museli překonat větší převýšení, naopak posledních 7 km jsme klesali. Sami si odvoďte, jestli je lepší začít agresivnějším stoupáním nebo dlouhým a táhlým.

CENY.

Vstup na trek je zdarma. Dodatečné výdaje se odvíjí od ubytování, které je spojeno s rychlostí chúze, finančním budgetu a prožitku celého treku. Ať se ubytujete v jedné ze čtyř chatek či dvou kempovacích místech na treku, budou ceny stejné. Vláda od nové sezony, která začíná od 23. 10 do 30. 4 upravila, respektive navýšila ceny všech možností ubytování v rámci GW.

Ceny v sezoně

OsobyNZ residentiTuristé
Dospělí – chatka/ kempovací místo65 NZD/ 20 NZD130 NZD/ 40 NZD
Děti – chatka/ kempovací místoFREE130 NZD/ 40 NZD

Za mě naprostá zlodějina za bíleho dne, ale lidé jsou ochotni platit a věřte, že místa bývají často vybookovaná dopředu před zahájením sezony. Šílené, ale je to tak.

Na druhou stranu ubytování je na krásných tichých místech, kde devízou jsou rozhledy na dechberoucí přírodu, která přinutí zastavit a kochat se.

Ceny mimo sezonu

OsobyNZ residentiTuristé
Dospělí – chatka/ kempovací místo15 NZD/ 5 NZD15 NZD/ 5 NZD
Děti – chatka/ kempovací místoFREEFREE

CO SI SEBOU VZÍT.

Výbava zavisí na způsobu absolvování treku. Pro nás, co jsme trasu prošli během jednoho dne, bohatě stačil malý batůžek a v něm:

  • svačina, oběd, 1.5l vody
  • foťák a GoPro
  • mikina (ranní mrazík zlobil)
  • brýle a pár dalších zbytečností, které jsem zapomněl z batohu vyndat

Na vícedenní cestu si zabalte dostatek jídla, kempovací věci, dostatek oblečení… i když my chodíme pořád v jednom, ale počasí dokáže mnohdy překvapit, zvlášť na Zélandu.

NÁŠ NÁZOR.

Trek a okolní příroda rozhodně stojí za námahu na dlouhé trase. Výhledy z hřebenů hor jsou dechberoucí, nemluvě o krásných vysokých kaskádových vodopádech a čistých horských jezerech. Walk bychom zařadili prozatím mezi top 5 na Zélandu vůbec, který se dá jednoduše řečeno ‘‘prohajknou‘‘.

Zároveň promyslete předem, jak trek chcete jít, ať nelitujete peněz a času, které můžete snadno ušetřit! Trek je populární, a když jsme ho šli my, šlo s námi dalších 201 lidí. Potkali jsme spoustu hikerů, kteří došli pouze do půlky, a aby stihli za světla dojít k autu, museli jít zpět. Jednodušše slyšeli o možnosti jít trek v jednom dni, ale nevěděli jak… Inu, tato recenze je přesně pro Vás!

Cestujte s batohem a pokud Vám recenze pomohla, přidejte k fotkám hastag #cestujsbatohem a podělte se s námi o Vaší zkušenost.

Pišta a Karlos, Cestuj s batohem

Čína aneb promyšlený Stopover

Na začátku veliká sranda, která přerostla v promyšlený plán, jak si zpříjemnit cestu na Nový Zéland. Psal se konec května a v bytě v centru Českých Budějovic se zrodil plán cesty, který nám přidal další cestovatelský prožitek. Celý proces plánování byl velice jednoduchý, jednodušší než následné střízlivění po zakoupení všech letenek.

CESTOU NECESTOU

Jekatěrinburg, Peking a Sydney. Skvělým sestavením letenek jsme strávili v Pekingu celé tři dny. Tři dny, které jsme bohatě naplnili zážitky, překvapením a také průsery.

Překvapení jsme si splnili ihned při výstupu s šesnácti kilovými batohy na jednom z největších letišť světa, kde angličtina je takřka v plenkách a zároveň kde existuje velmi slušná antizápadní propaganda. K pochopení… V Číně je zaprvé těžké najít bezplatnou wi-fi síť, zadruhé zprovoznit aplikace typu Instagram, Facebook, Google, Whatsapp… a to je možné jen v kombinaci s pomocníkem zvaným VPN. Zatřetí již zmiňovaná angličtina.

Díky olympijským hrám došlo v Číně k alespoň anglickým překladům zastávek metra a běžných značení. Zároveň napomohly k lepší kondici ovzduší, které bylo dříve masivně poznamenané průmyslem. Dříve byl Peking pokryt hustým smogem, který kazil celkový dojem.

VZHŮRU DO VÍRU GIGANTMĚSTA

Věřte, že vyznat se v Pekingu vyžaduje slušnou dávku nervů, schopnosti pamatovat si spousty čínských názvů a schopnosti odmítnout kdejakého taxikáře, který Vám slíbí, že za 700 USD zažijete nejlepší zážitek na Velké čínské zdi (vlastní cestou vyjdou náklady do 10 USD). My jsme zvolili strategii “vše si uděláme sami”, jak je naším dobýrm zvykem.

Jazykové bariéry několikrát způsobily, že jsme se stali obětmi omylů a nečekaných situací. Například ihned na letišti jsme zakoupili autobusový lístek absolutně mimo námi vyžadované místo, a to proto, aby se nás paní na přepážce zbavila a nebo možná, aby valící se dav lidí za námi pohnul z místa. Nebo situace, kdy jedete na vybranou zastávku k Velké čínské zdi, ale jelikož vypadají všechny znaky zastávek stejně a upocený řidič autobusu umí pouze naučený šibalský úsměv, vystoupíte bůh ví kde. Naštěstí, kde se vzal tu se vzal, taxikář. V konečném součtu nás trip na jeden ze sedmi divů světa vyšel na necelých 20 USD.

Tři dny a dvě noci, které nás naučily jediné čínské slovíčko zvané “SEJSEJ”, vyznat se v infrastruktuře metra (fantastická zkušenost!), odolávat davům číňnských občanů, být “evropskou atrakcí” a nakonec naučit se tolerovat všemožné kontroly. Kontroly jsou pro Peking specifické, obecně na nás působilo celé prostředí velice monitorované jako z knihy 1984 od G. Orwella. Kamery na každém rohu, kontroly batohů při každém vstupu do metra a bezprecedetní pasové kontroly.

NAKONEC ČÍŇAN

Díky networkové aplikaci couchsurfing jsme se mazaně vyhli platbám nesmyslných částech za ubytování, ale zároveň jsme si zapekli na letištní malér.

Levné ubytování je v Číně problematické. Většina levných hostelů vyžaduje průkaz čínského občanství. V opačném případě pokud ho nemáte, nabízejí dražší varianty pro nás cizince.

Ona ubytovací klička nás dohnala na pasové kontrole při výstupu z Číny. Vše začlo postupným přibližováním k pasovému okénku. První Karel poté já. Za minutu vidím, jak ruka za okénkem volá přidruženého pracovníka, Karel znejišťuje a mě hlavou letí slovní spojení “doprdele”. Obavy se naplnili a do minuty jsme oba seděli na hanbě. Po sérii otázek vyslýchajícího k bydlení a námi opětovaného zatloukání jsme byli varováni pokutou cca 6 000 Kč a VYPUŠTĚNI ze země.

Vyvstává otázka, sledoval nás VELKÝ BRATR?

VRÁTÍME SE ZPĚT!

Velikost země a jejího hlavního města nám ani zdaleka nedovolila navštívit vše, co bychom si přáli. Ovšem už návštěva osamocené Velké čínské zdi, Zakázaného města, Letního paláce, Chrámu nebes, náměstí Nebeského klidu, ochutnávka pouličního jídla v chudých čtvrtích, úchvatný západ slunce nad Pekingem, sto nachozených kilometrů ve třech dnech, focení pro místní obyvatele a nekonečně množství úsměvů a spousty dalších zážitků dokonaly své.

Čínská kultura na nás zapůsobila ohromným způsobem. Pochopte, číňané jsou trošku arogantní ale oddaní. Nemají žádné zábrany, ale jsou slušní. Je jich moc, a proto skoro každý byl přece v Česku.

Pokud máte zájem o pár tipů a triků, jak se vyznat v Pekingu, jaké místa navštívit, jak se dostat na osamocené místo na Velké činské zdi nebo prostě jen byste se rádi dozvěděli více a přečetli pár dalších řádků našich zažitých blábolů, napište nám skrze sociální sítě nebo sdílejte své zážitky hastagem #cestujsbatohem. Bavte se!

Pišta a Karlos, Cestuj s batohem

Crate Cafe nejlepší snídaně a oběd v jednom

Bali je země rozmanitých chutí, domácích koření, ingrediencí a možností, jak ukojit hlad. My jsme v počátku věnovali pozornost místním warungům (restaurace), protože jsou levné a vaří zde jídlo místní lidé často v neuvěřitelných podmínkách. Po chvíli došlo ke změně spojené s naším usazením v západní oblasti Canngu, kde se nachází i kavárna CRATE Cafe, která si touto cestou zaslouží malou reklamu oplátkou za nadstandardní servis.

CO JE CRATE CAFE?

Od přátel jsme dostali echo o podniku s názvem CRATE a touto cestou jim nezbývá nic jiného, než poděkovat! Kavárna, respektive místo, kde lze spojit jídlo, práci a trávení volného času v jedno, doslova vyzařuje pozitivní energií a nás naprosto pohltila.

Stále modernější forma Open spacu funguje i zde, proto není divu, že lidé zde neustále proudí.

KDE SE NACHÁZÍ?

Velká popularita kavárny neodrazuje návštěvníky ani odlehlejší lokací od hlavní ulice Jalan Pantai Batu Bolong procházející oblastí Canngu. Kavárna nabízí pohodlné parkování přímo u podniku, včetně servisu pro motorky zodpovědným pracovníkem.

JAK CRATE CAFE FUNGUJE?

Pestré menu společně s oblíbeností a velkým zájmem vytvoří občasné fronty, ale vždy se vyplatí vydržet. Stačí si objednat u kasy, obdržíte číslo a poté se usadíte buďto v měkoučkých křesílkách nebo naopak na dřevěné bedně od whiskey.

Obsluha je kvalitní, rychlá a všímavá.

Platby přijímají jak v hotovosti, tak platební kartou. Otevřeno sedm dní v týdnu pro snídaně a obědy.

Otevírací doba: 6.00 – 16.30

CO KAVÁRNA NABÍZÍ?

Princip, který kavárna zastává je vlastně jednoduchý až je pro člověka, který neumí udělat rychlé rozhodnutí, náročný. Všechny nabízená jídla jsou za stejnou cenu 55.000 IRD bez ohledu na to, jestli si objednáte maso nebo ne.

Devízou jsou poté salátové a smoothie mísy, které jsou velmi výživné a chutné, tudíž není potřeba ani oběda. Dále je v nabídce variace smoothie, fresh džusů, mladých kokosových ořechů a samořejmě KÁV!

Káva je obzvlášť v této oblasti k dostání téměř všude, ale udělat chutnou kávu, už doukáží pouze na pár místech, zde to platí dvojnásob!!

MENU.

Podnik se snaží odlišit nejen designem, ale i nabídkou menu. Názvy jídel často způsobí zmatek při výběru a zamotají hlavu tak, že nevíte do poslední chvíle, co si objendat. Rozhodnutí přijde skoro pod nátlakem u objednávacího pultu, protože už není čas. Na druhou stranu se vše může proměnit v neplánovaný gastronomický zážitek.

PROČ NAVŠTÍVIT A STOJÍ TO ZA TO?

Jiné slovo než ANO! ani nelze použít. Za málo peněz hodně muziky a hlavně si odnesete zážitek, který vyvolává pocit, že ani nemůžete z Bali odjet. Nyní každý den vzpomínáme na časy, kdy jsme si vychutnávali voňavou kávu s jedním z neuvěřitelných jídel a věřte, že když si děláme tousty s marmeládou nebo jogurt s musli, touha vrátit se zpět na ono místo je ještě umocněna.

Pišta, Cestuj s batohem