Do Mauthausenu je to z hranic s Českem pouhá hodina. Z Lince okolo dvaceti minut. Kolem jsou louky, Dunaj, vinice a typické hornorakouské vesnice. A pak 186 kamenných schodů do lomu, po kterých vězni nosili žulové kvádry na zádech. Tohle jsou Mauthausenské schody v lomu, který tvořil součást prvního koncentračního tábora mimo území tehdejšího Německa.
Není to úplně běžný výlet, ale považuji, že je potřeba toto místo navštívit, abychom si uvědomili, co se tu stalo, a že se to stalo v místech, kam se dnes jezdí kolem na kole.
Mauthausen vás nenechá odejít stejně, jak jste přišli. Nic na něm není zábavné, a přesto nelituju ani jedné minuty, kterou jsem tam strávil.
Základní informace o památníku Mauthausen
- Poloha: nad městečkem Mauthausen na Dunaji, Horní Rakousko, cca 20 km od Lince
- Doprava: autem z Lince cca 20 minut. Vlakem do stanice Mauthausen, odtud je to do kopce několik kilometrů (pěšky nebo taxi), spojení autobusem si ověřte
- Vstup: zdarma, bez registrace. Audioprůvodce je k dispozici v mobilní aplikaci či na místě, komentované prohlídky trvají asi dvě hodiny, ceny si ověřte na webu památníku.
- Otevírací doba: 1. 3. – 26. 10. denně 9:00-17:30 (poslední vstup 16:45). 27. 10. – 28. 2. úterý-neděle 9:00-15:45, v pondělí zavřeno. Zavřeno 24.-26. 12. a 31. 12. – 1. 1.
- Schody smrti: oficiálně přístupné jen od 1. dubna a za dobrého počasí. V zimě jsou zavřené
- Děti: památník není doporučen pro návštěvu s dětmi do 14 let
- Kolik času: minimálně 2-3 hodiny
Schody či lom bývají často zavřené. Při mé návštěvě byl lom zavřený, ale i tak mi to stačilo, abych si udělal obrázek.
Historie tábora
Koncentrační tábor Mauthausen byl založen v srpnu 1938, pět měsíců po anšlusu Rakouska. První vězni, asi 300 lidí z Dachau, přišli 8. srpna 1938 a stavěli tábor, ve kterém sami měli být vězněni.
Místo nebylo vybráno náhodou. U Mauthausenu jsou žulové lomy, především Wiener Graben. Vězni v nich lámali kámen, který SS firma DEST (Deutsche Erd- und Steinwerke) prodávala mimo jiné na stavby v Linci a Vídni. Práce zde byla způsobem zabíjení, nacisté tomu říkali „Vernichtung durch Arbeit“, zničení prací.
Mauthausen patřil k táborům s nejpřísnějším režimem, určeným pro ty, s jejichž návratem se nepočítalo. Postupně kolem něj vznikla síť vedlejších táborů, podle památníku více než 40, mezi nimi Gusen, Ebensee a Melk. V Gusenu a Ebensee vězni hloubili štoly pro podzemní zbrojní továrny.
Celkem tábory Mauthausen prošlo přibližně 200 000 lidí a zemřelo jich zhruba 100 000, odhady obětí se v různých zdrojích pohybují mezi 90 000 a 120 000. Přesná čísla se v literatuře liší.
Tábor byl osvobozen 5. května 1945 příslušníky 11. americké obrněné divize.
Mauthausenské schody (Todesstiege)
Schody smrti jsou 186 nerovných kamenných schodů z lomu Wiener Graben nahoru k táboru, výškový rozdíl je zhruba 31 metrů. Vězni po nich nosili žulové bloky, často až kolem 50 kg, v řadách za sebou, za každého počasí. Kdo upadl, strhl ostatní. Právě podle toho se schodům začalo říkat schody smrti.
Nad lomem je stěna, ze které SS shazovali vězně do hloubky. Esesáci jí říkali „Fallschirmspringerwand“, stěna parašutistů. Schody byly kvůli bezpečnosti zavřené od roku 2018. Dnes jsou znovu přístupné, ale jen v období od dubna do října, za dobrého počasí a na vlastní nebezpečí, najednou smí být v ohrazeném prostoru nejvýše 300 lidí.
Prohlídka tábora: co uvidíte
- Hlavní brána a nástupiště (Appellplatz): místo každodenních apelů, na kterém vězni stáli hodiny, bez ohledu na počasí.
- Baráky: z původních se zachovalo jen několik.
- Muzeum a stálá expozice v bývalé ošetřovně: historie tábora, součástí je i „Prostor jmen“ (Raum der Namen) se jmény obětí.
- Plynová komora, krematorium a popravčí kout: místa, kde je nejtěžší zůstat.
- Památníky jednotlivých národů v parku před táborem: včetně československého.
- Lom Wiener Graben: pod schody, pietní místo.
- Návštěvnické centrum: výstavy, knihkupectví, audioprůvodci.
Česká stopa
Pro českého návštěvníka je Mauthausen místem, kde skončily životy stovek lidí z protektorátu.
24. října 1942 tu bylo během jediného dne zavražděno 262 lidí, příbuzní a pomocníci parašutistů z operací souvisejících s atentátem na Heydricha (Anthropoid, Silver A a dalších). Celkem 135 žen a 127 mužů, předtím vězněných v Terezíně. Zavražděni byli po dvou minutách, popravy trvaly téměř devět hodin. 26. ledna 1943 bylo zavražděno dalších 31 lidí. Celkem to bylo 294 obětí heydrichiády, z toho 150 žen. Poslední z nich zahynul 3. února 1944.
Každý rok se zde 24. října konají vzpomínkové akce za účasti zástupců českého velvyslanectví ve Vídni, a v květnu mezinárodní oslavy osvobození.
Karel Hašler
V Mauthausenu zemřel také Karel Hašler (1879-1941), skladatel, písničkář, herec a kabaretiér, jehož písně znal celý národ. Zatčen byl v září 1941 kvůli vlasteneckému postoji a ostrým parodiím na protektorát a nacisty. Zemřel 22. prosince 1941 v Mauthausenu. Okolnosti jeho smrti prameny popisují různě: podle jedněch zemřel na následky zbití, podle jiných ho den předtím poslali na trestný blok, kde musel nahý stát pod ledovou sprchou. Tábor jako příčinu smrti zapsal celkovou otravu po flegmóně. Zůstaly po něm písně, které se zpívají dodnes, tak třeba Česká písnička, kdy její text zná snad každý: Ta naše písnička česká, ta je tak hezká, tak hezká…
Mühlviertler Hasenjagd (mühlviertelský hon)
V noci z 1. na 2. února 1945 se z bloku 20 pokusilo o útěk zhruba 500 sovětských vězňů, tzv. K-Häftlinge, určených k zabití. Šlo o největší organizovaný pokus o útěk v dějinách nacistických koncentračních táborů. SS, milice i část civilního obyvatelstva je pronásledovaly po okolí, tomu se říkalo „Mühlviertelský hon na zajíce“. Z několika stovek, kteří se dostali přes zeď, přežil jen malý počet, podle zdrojů asi 11 či 12 lidí.
Přežít se jim podařilo díky několika rodinám, které je ukryly. Rodina Langthalerových ukrývala dva muže na své farmě asi tři měsíce, a ani když přišli esesáci, nikdo je nevydal. I tady se lidé rozhodovali.
Tábor nad městem
Mauthausen nebyl schovaný. Tábor stojí nad městečkem, vězni procházeli městem, lom byl na očích. Otázka, co místní věděli, tu zůstává.
Fotografie
Část fotografií z tábora se dochovala díky vězňům, kteří pracovali ve fotolaboratoři SS a negativy ukryli, mezi nimi byl i španělský republikán Francisco Boix.
Parkování
Parkoviště přímo u památníku je zdarma, ale v sezońě může být problém zaparkovat.
Kdy vyrazit do Mathausenu
Kdykoliv, ale schody smrti jsou otevřené jen od dubna do října a za dobrého počasí. V zimě je památník v pondělí celý zavřený.
Méně lidí bývá ráno a mimo školní výlety, na jaře a na podzim tu bývá hodně školních skupin. Dva termíny mají zvláštní význam: květen (výročí osvobození, pietní akce, hodně lidí) a říjen (výročí 24. 10. 1942).
Jak se chovat v táboře
- Je to hřbitov, pietní místo. Bez selfie, bez hlasitého hovoru.
- Stáhněte si do telefonu audioprůvodce, bez kontextu jsou to jen budovy, které neřeknou tolik.
- Počítejte s tím, že vás to rozhodí. Dejte si po návštěvě čas, projděte se třeba k Dunaji, zde vede krásná cyklostezka.
Co vidět v okolí Mathausenu
- Gusen: památník bývalého vedlejšího tábora pár kilometrů odsud, dnes uprostřed vesnice. Silný kontrast. Opět audioprůvodce v aplikaci na teleofnu.
- Linec: 20 minut, staré město.
- Městečko Mauthausen: nábřeží Dunaje, zámek Pragstein.
- Enns: jedno z nejstarších měst Rakouska, kousek odsud.
- Památník Terezín: souvislost s heydrichiádou, odtud byly oběti převezeny do Mauthausenu. Více na pamatnik-terezin.cz.
Proč sem jet, i když to není veselý výlet? Protože paměť je to jediné, co tu můžeme udělat.
Nemůžeme nic vrátit ani napravit. Můžeme ale přijet, projít se tím místem pomalu a nechat si od něj říct to, co v učebnicích zní abstraktně: že za čísly byli lidé se jmény, rodinami a písněmi, které si zpívali. Že se to nestalo kdesi daleko, ale uprostřed krajiny, kterou dnes projíždíme na výlety. A že k tomu, aby se něco takového stalo, nebylo potřeba tolik nenávisti, kolik lhostejnosti a ochoty dívat se jinam.
Mauthausen vás nenechá odejít stejně, jak jste přišli. Nic na něm není zábavné, a přesto nelituju ani jedné hodiny, kterou jsem tam strávil. Pamatovat si znamená nepřestat se ptát, co bych udělal já, a vědět, že odpověď není nikdy samozřejmá.
Oficiální informace a aktuální otevírací dobu najdete na mauthausen-memorial.org.
