Na začátku veliká sranda, která přerostla v promyšlený plán, jak si zpříjemnit cestu na Nový Zéland. Psal se konec května a v bytě v centru Českých Budějovic se zrodil plán cesty, který nám přidal další cestovatelský prožitek. Celý proces plánování byl velice jednoduchý, jednodušší než následné střízlivění po zakoupení všech letenek.
CESTOU NECESTOU
Jekatěrinburg, Peking a Sydney. Skvělým sestavením letenek jsme strávili v Pekingu celé tři dny. Tři dny, které jsme bohatě naplnili zážitky, překvapením a také průsery.
Překvapení jsme si splnili ihned při výstupu s šesnácti kilovými batohy na jednom z největších letišť světa, kde angličtina je takřka v plenkách a zároveň kde existuje velmi slušná antizápadní propaganda. K pochopení… V Číně je zaprvé těžké najít bezplatnou wi-fi síť, zadruhé zprovoznit aplikace typu Instagram, Facebook, Google, Whatsapp… a to je možné jen v kombinaci s pomocníkem zvaným VPN. Zatřetí již zmiňovaná angličtina.
Díky olympijským hrám došlo v Číně k alespoň anglickým překladům zastávek metra a běžných značení. Zároveň napomohly k lepší kondici ovzduší, které bylo dříve masivně poznamenané průmyslem. Dříve byl Peking pokryt hustým smogem, který kazil celkový dojem.
VZHŮRU DO VÍRU GIGANTMĚSTA
Věřte, že vyznat se v Pekingu vyžaduje slušnou dávku nervů, schopnosti pamatovat si spousty čínských názvů a schopnosti odmítnout kdejakého taxikáře, který Vám slíbí, že za 700 USD zažijete nejlepší zážitek na Velké čínské zdi (vlastní cestou vyjdou náklady do 10 USD). My jsme zvolili strategii “vše si uděláme sami”, jak je naším dobýrm zvykem.
Jazykové bariéry několikrát způsobily, že jsme se stali obětmi omylů a nečekaných situací. Například ihned na letišti jsme zakoupili autobusový lístek absolutně mimo námi vyžadované místo, a to proto, aby se nás paní na přepážce zbavila a nebo možná, aby valící se dav lidí za námi pohnul z místa. Nebo situace, kdy jedete na vybranou zastávku k Velké čínské zdi, ale jelikož vypadají všechny znaky zastávek stejně a upocený řidič autobusu umí pouze naučený šibalský úsměv, vystoupíte bůh ví kde. Naštěstí, kde se vzal tu se vzal, taxikář. V konečném součtu nás trip na jeden ze sedmi divů světa vyšel na necelých 20 USD.
Tři dny a dvě noci, které nás naučily jediné čínské slovíčko zvané “SEJSEJ”, vyznat se v infrastruktuře metra (fantastická zkušenost!), odolávat davům číňnských občanů, být “evropskou atrakcí” a nakonec naučit se tolerovat všemožné kontroly. Kontroly jsou pro Peking specifické, obecně na nás působilo celé prostředí velice monitorované jako z knihy 1984 od G. Orwella. Kamery na každém rohu, kontroly batohů při každém vstupu do metra a bezprecedetní pasové kontroly.
NAKONEC ČÍŇAN
Díky networkové aplikaci couchsurfing jsme se mazaně vyhli platbám nesmyslných částech za ubytování, ale zároveň jsme si zapekli na letištní malér.
Levné ubytování je v Číně problematické. Většina levných hostelů vyžaduje průkaz čínského občanství. V opačném případě pokud ho nemáte, nabízejí dražší varianty pro nás cizince.
Ona ubytovací klička nás dohnala na pasové kontrole při výstupu z Číny. Vše začlo postupným přibližováním k pasovému okénku. První Karel poté já. Za minutu vidím, jak ruka za okénkem volá přidruženého pracovníka, Karel znejišťuje a mě hlavou letí slovní spojení “doprdele”. Obavy se naplnili a do minuty jsme oba seděli na hanbě. Po sérii otázek vyslýchajícího k bydlení a námi opětovaného zatloukání jsme byli varováni pokutou cca 6 000 Kč a VYPUŠTĚNI ze země.
Vyvstává otázka, sledoval nás VELKÝ BRATR?
VRÁTÍME SE ZPĚT!
Velikost země a jejího hlavního města nám ani zdaleka nedovolila navštívit vše, co bychom si přáli. Ovšem už návštěva osamocené Velké čínské zdi, Zakázaného města, Letního paláce, Chrámu nebes, náměstí Nebeského klidu, ochutnávka pouličního jídla v chudých čtvrtích, úchvatný západ slunce nad Pekingem, sto nachozených kilometrů ve třech dnech, focení pro místní obyvatele a nekonečně množství úsměvů a spousty dalších zážitků dokonaly své.
Čínská kultura na nás zapůsobila ohromným způsobem. Pochopte, číňané jsou trošku arogantní ale oddaní. Nemají žádné zábrany, ale jsou slušní. Je jich moc, a proto skoro každý byl přece v Česku.
Pokud máte zájem o pár tipů a triků, jak se vyznat v Pekingu, jaké místa navštívit, jak se dostat na osamocené místo na Velké činské zdi nebo prostě jen byste se rádi dozvěděli více a přečetli pár dalších řádků našich zažitých blábolů, napište nám skrze sociální sítě nebo sdílejte své zážitky hastagem #cestujsbatohem. Bavte se!
Pišta a Karlos, Cestuj s batohem