Autor: Pišta
Historie Svatojakubské cesty
Credencial – průkaz poutníka
Co si sbalit na camino – holka vs kluk
Nomádem na cestách: Mallorca
Camino del Norte
Albergues
Kdy se chodí Svatojakubská cesta
16 ultra tipů před cestou do Maroka
Erg Chebbi: Neuvěřitelná noc strávená na Sahaře
9 tipů co vidět v Maroku – nejlepší místa k vidění
3+1 možností, jak se nejlépe dopravit do Nizozemska
Ostrov Texel – perla severního Holandska
Turistická lékárnička: Kompletní návod, jak si ji sestavit
Výšlap na Kleť: Vše, co potřebujete vědět
Sicílie na vlastní pěst: TOP 6 míst, které musíš na Sicílii vidět
Výstup na Olymp v roce 2024: Za bohy na Mytikas
Co navštívit v Českém Krumlově
Z Adršpachu na Sněžku – díl druhý: Výšlap na Sněžku
Z Adršpachu na Sněžku – díl první: Teplicko-Adršpašské skály
Přechod Šumavy za 3 dny
Svatojakubská pouť: Pouť do Santiago de compostela
Erasmus v Řecku – jsem tu, co dál?
První dojem z Řecka bych přirovnal k tomu asijskému. Byl jsem v tom rachotu aut a motorek, změti pouličních stánků a pofiderních prodejců něčeho, tak zmatený, až jsem v tom viděl čistotu a autentičnost. Překvapilo mně, vlastně ne, potěšilo, že v Evropské unii jsou stále tyto země, které “žijí”.
Bez hanby, od Řecka jsem nevěděl, co očekávat. Neměl jsem s ním nikdy zkušenost, pouze jsem slyšel o ostrovech, které jsou prý nádherné (hlavně kýčovité západy slunce, resorty, pláže…), možná proto se mi sem ani moc nechtělo. Dobrodružství, to mi chybělo, když jsem pomyslel, co budu v Řecku dělat.
Plán byl vcelku jednoduchý. Zažít zahraniční zkušenost se studiem, která by mi mohla přinést jednak nový pohled na situaci v EU, znalosti, další jazyk, přátelé, a jednak by mě nasměrovala zase k novým možnostem po návratu domu. Upřímně, protože jsem až příliš ambiciózní, pokaždé za vším hledám důvody, odpovědi na otázky- co mi to dá?
Mačkám červené tlačítko – STOP!
Proč za vším něco vidět? Honit se za pomyslným ocasem ve víře, že budu zase o něco lepší. Inu blíženci to mají opravdu občas těžké, obzvlášť, ti pomatení. Žádné očekávání, prostě si to užít. O tomto tématu jsme vedli s Karlem rozsáhlé debaty při cestách. Proč se všechno musí dít za nějakým účelem nebo s nějakým smyslem? To je to naše myšlení, že všechno děláme tak, aby nám to něco přineslo. Peníze, pocit štěstí, ego, přátele, objet nejvíc zemí…
Primárně tahle cesta má být zaměřena na studium, o tom to ale vůbec není, už vůbec ne v době covidí. Nejsem fanouškem distanční výuky, protože ta znehodnocuje práci lektorů, a zároveň více rozevírá nůžky mezi pozorností na jedné straně a ochoty na straně druhé. Co tu teda dělám?
Kromě toho, že se blíží lockdown, bavím se a dělám věci, na které jsem “neměl čas”. Investoval jsem tolik času do práce, že jsem přehlížel ty menší, důležitější věci, co mi dělají radost. Co mě doopravdy mrzí, že jsem se úplně nedokázal odprostit od pracovních záležitostí v ČR. Respektive, že jsem neměl odvahu říct ne něčemu, co pro mě není prioritou, na úkor času, který můžu věnovat učení se, malých cestovatelských zážitků. Práce se vždycky najde a peníze se vždycky vydělají…
… rozhodnutí je a bude vždycky jasné. Sbalit batoh a vyrazit.
Pobavil tě tento článek nebo se ti alespoň trochu líbil? Budeme rádi za jakoukoli zpětnou vazbu a sdílení. Další recenze a články z našich cest můžete sledovat v sekci „Recenze“ a „Blog“ nebo na našich sociálních sítích.
Pokud cestujete s batohem ať už po světě, nebo v naší rodné zemi a své vášnivě své cesty sdílíte, přidejte hastag #cestujsbatohem a přidejte se k nám!
Bali: Co očekávat?
PROFLÁKNUTÉ BALI?
Úvodem vysvětlení proč turisty přeplněné Bali. Na Zélandu jsme byli více než čtvrt roku, z toho měsíc věnován cestování a tři měsíce práci na sadu a stavbě. Jeden by řekl, že cestování je svobodná volba, a proto bude dělat to, co ho naplňuje. Inu věřte, s lopatou v ruce se nám svět trošku točil před očima, a jak řekl jeden náš kamarád Tomáš: „Backpacker, tvrdý chléb má“.
Nejde ani o chléb, jako regeneraci svalů, o kterých jsme až do teď nevěděli. Zároveň čas Vánoc se raketově blížil a i přesto, že se Nový Zéland mění v období léta doslova v tropickou destinaci, raději jsme zvolili „úprk“ na tropičtější Bali. Spíš než cestopis rádi poukážeme na naší zkušenost a pohled, jak Bali vypadá očima dvou mladých chlapců zahalených stínem „kolonizačních“ Australanů.
KAŽDÝ BYL/ JE/ A BUDE NA BALI.
Tak to je. Pokud se vysloví Bali, představivosti se nekladou meze. Z větší části to bývá bordel, davy lidí, krásné pláže a až vysněná fotogenická místa.
Nyní si můžete přečíst náš komentář a berte to, prosím, tak, že jsme razili baťůžkářskou cestu. Náš budget nebyl velký, ale menší. Žádné resorty, přepichové restaurace, a co nejvíce času trávit venku s lidmi. Nepočítaje na Vánoce pronajatou vilu s bazénem, řadím mezi naše nejlepší pokoje ten s názvem DELUX se sprchou s jedním vodovodním kohoutkem a záchodem v jednom, včetně „anti-moskíta“ v podobě ještěrky a postelemi na zemi.
1. BORDEL, CHCETE-LI ODPADKY
Ošemetné téma trápící celou Indonésii a Asii obecně. Nejen plasty představují závažný ekologický problém, avšak iniciativa cestovatele ve spolupráci s dobrovolnickými organizacemi se stále více snaží udržet Bali „čisté“ a pro turisty pohodlné.
Záleží jakým způsobem dovolenou pojmete. S velkou pravděpodobností dovolená v luxusnějších resortech a okupovanějších oblastech bude znamenat minimální vystavení odpadkům. Na druhou stranu ti, co vyráží na Bali po vlastní ose (např. cestovat s batohem), budou vystaveni odpadkům více. Hlavně pak v odlehlých a méně civilizovaných částech ostrova. Běžně se stává, že při plavání nebudou plavky jediné, co Vás zahalí, ale i odpadky.
Paradoxně největším problémem nejsou turisté, ale místní obyvatelé, kteří nemají dostatečné znalosti k tomu, aby ochránili to nejcennější co mají, své vlastní dědictví.
2. DAVY TURISTŮ
Jak jsme již psali, na Bali je spousta lidí a překvapí Vás, že můžete narazit na kohokoliv (my potkali kuličku Leoše Mareše s manželkou a dívku Nikču z Moravy, kterou jsme neznali). Popularita exotické destinace neustále stoupá ať už kvůli odpočinku, zážitkům, nebo pro člověka ekonomicky příznivé země. Bali jde naproti západnímu stylu ať už zázemí, stylem ubytování, kuchyní, ale i jazykem.
Odproštěním se od známých oblastí (Kuta, Sanur, Seminyak, Canngu nebo severní Lovina beach) a obecně atrakcí, které lákají stovky návštěvníků denně, lze dosáhnout “svobody”, Známé oblasti mají svůj důvod proč se v nich zdržuje mnoho lidí a někdy přijde vhod užít si atmosféru onoho místa také.
Vhodné mít na paměti, že oblasti bez turistů jsou méně civilizované, a proto nejsou vhodné pro každého. Např. pro nás baťužkáře a přizpůsobivé jsou tyto oblasti rájem, ale popravdě jsme si rádi vychutnali snídani s kvalitní kávou v Canngu!
3. FOTOGRAFIE A SOCIÁLNÍ SÍTĚ
Co uděláte před příjezdem na dovolenou? Prohlédnete si na internetu krásně upravené fotky kdekoli to jen jde..
Je dobré počítat s tím, že místa vypsaná jako “TOP”, “Nejlepší pláže”, „Nice beach“, „Cheap girls“ nebo “kde trávit čas..” navštíví denně stovky lidí. Tyto místa bývají častokráte zpoplatněna vstupem nebo alespoň parkovným (chrámy, vodopády a vstupy na pláž), kde si každý chce urvat kus turistického bohatství a účastnit se šedé ekonomiky státu.
Bali a lidé spojeni s obchodní činností zde ví, jak uspokojit cílového zákazníka. Uměle vytvořené příležitosti pro pořízení fotografií a jejich následné sdílení je hlavně kvlaitní reklamou, což přiláká ještě více lidí. Jedno se musí nechat, vykouzlit světově známou fotku u chrámu Lempuyang, kde zázrakem stojíte na vodě jako Ježíš s pozadím tak vykresleným, že i Van Gogh by byl udiven, je skutečně nevídaný intrikářský kousek.
4. MÍSTNÍ OBYVATELÉ
Z našeho pohledu vřelí a usměvaví lidé, kteří se i díky víře (většina obyvatelstva vyznává hinduismus) snaží být za každé situace příjemní a pohostinní. Vyzařují úsměvem, pro druhého se rozdají a málo jim stačí k radosti. Věřte lidem, nebo se alespoň snažte věřit. Kde jinde nabít přesvědčení, že svět je ještě v pořádku, než v Asii.
Z jiného soudku. V turistických oblastech naleznete místní občany, kteří jsou přizpůsobeni na zahraniční chování a dokáží v mnoha situacích měnit tvář. Vlezlí prodejci nesmí být opomíjeni. Proslusá „mafie“ v okolí sopky Batur je světově známá a stejně ji každoročně naletí tisíce lidí, stejně jako my. Netřeba se lekat, jde jen o to, že na vrchol sopky se dostanete pouze s průvodcem. Ano, jde to i po vlastní ose.
Ve výsledku jsme vždy střetli zajímavé a přívětivé lidi. Prodejci dělají svou práci a stačí zdvořile odmítnout, pobavit se a jít dál.
5. ATMOSFÉRA
Už před příletem jsme věděli, že Bali bude trošku obyčejná a levná pohodovka. Máme za sebou pár výletů do exotických destinací, proto lehká skepse. Bali překvapilo a připravilo nám krásných 27 dní aktivně odpočinkové dovolené. Každý si vychutná čemu je nakloněn, a to je devízou Bali — rozmanitost a flexibilita.
6. ZPŮSOB CESTOVÁNÍ
Přepravovat se dá třemi způsoby: pronájem motorky, pronájem auta nebo taxi služby (průvodce).
Díky intenzitě a množství dopravních prostředků na silnicích se jeví doprava pomocí aut jako nejbezpečnější na úkor rychlosti a flexibilitě. Mimo taxi služeb lze využít i aplikae GRAB a GoJet, které jsou situované i pro skútry a kola.
Za nás určitě motorka (skútr). Celá Asie je stvořená pro motorky, a to z prostého důvodu. Počet lidí. Předavste si, že by každý Asijec měl auto, nebo dvě, tak jako tomu je v Evropě. To by došlo nejen ke kolapsu vepsaných zákonů, ale lidi by se zbláznili.
Motorka se dá půjčit kdekoliv v rušnějích oblastech. Cena pronájmu se odvíjí od délky a umu smlouvání (odkaz na článek), respektive nedělejte chybu, že hned kývnete na první nabídku. My jsme si půjčili na celou dobu pobytu motorku v Kuta rent bike za 75 Kč/den, ale posléze jsme zjistili, že to jde i levněji.
Nevýhodou motorky je bezpečnost, která se zdvojnásobí pokud jste dva. Nelezte na motorku pokud:
a) neumíte to viz. naše kamarádka, která nikdy neřídila skútr. Zkusila a skončila s dvanácti stehy na noční pohotovosti. Zároveň s ní tam skončil i náš pas, hotovost a část noci.
b) nemáte vystavený mezinárodní řidičský průkaz! Místní policie nemá sebemenší zájem o kontrolu mísntích lidí, i když občas je bizarní vidět dítě jako řidiče s dalšími dvěma stejně starými kamarády na motorce. To si položíte otázku, jestli na mísntím magistrátu není něco v nepořádku.Už jen, že zmiňujeme nějaký magistrát je absurdní. Zajímají se hlavně o zahraniční turisty, kteří často nemají žádné oprávnění k řízení.
Pokud jste z ČR a nemáte oprávnění na motocykly, ale pouze na auto, ke kterému se v EU váže i motocykl do 125 ccm s automatickou převodovkou, máte smůlu mimo EU. Ale víra, že vás nezkotrolujou je taky fajn ne?
viz. Policie pořádá na hlavních dopravních tocích hromadné zátarasy a zastavují každého cizince. Naše známá byla jendím ze zastavených, neměla papíry a výsledkem byla pokuta 500.000 IRD (cca 800 Kč)
Tip na závěr: Pokud přijdete do styku s místní policí kvůli nesmyslnému přestupku, papíry máte v pořádku a hrozí vám pokuta, nebojte se zakročit. Korupce je na Bali rozšířená (policisté jsou přeci jen lidi), což nám potvrdili i místní. Existuje způsob, jak se pokutě vyhnout. V momentě dohadování vyndejte mobilní telefon a začněte celý rozhovor nahrávat. Nás zastavila policie s velmi logickým důvodem, že stojíme na straně silnice a bráníme vozidlům projet. Odtáhli si nás strnou, vzali si registraci od motorky a hrozili pokutou 500.000 IRD nebo 250.000 IRD na místě. POZOR! NIKDY SI NENEHTE VZÍT KLÍČ OD MOTORKY a nikdy NEDÁVEJTE REGISTRCI A PAS Z RUKY!! Vytáhl jsem mobil, začal nahrávat a policista znervozněl. Vrátil nám registrace a my odjeli bez pokuty.
7. PLÁŽE
Bílý písek, azurová voda a usrkávání vody z mladého kokosu. Kromě posledního jmenovaného je nutné důkladně hledat nebo se smířit s realitou.
Kvalitu pláží udává počasí, hlavně po dešti je voda znečištěná větvemi a plasty. Druhým determinantem je příliv, což vlastně znamená, že žádné takové pláže na Bali skoro neexistují. Určitě je lepší vydat se na vedjleší ostrovy jako Nusa Penida, Nusa Lembongan, Gili Islands nebo blízký poloostrůvek Nusa Dua…
Doporučujeme z vlastní zkušenosti:
- White sand beach u města Padang Bai
- Lovina beach
- oblast Sanur
- Sawangan beach v oblasti Nusa Dua (zde jsou všechny pláže krásné)
8. CO SI NA BALI UŽÍT?
Vítáme Vás na Bali, užijte si vše, co Vás nadchne. Za nás rozhodně potápění v českém resortu OK Divers v oblasti Padang Bai, blbnutí s půjčenými kroskami na pláži u Canngu, šnorchlování nebo potápění s mantami, což je ojedinělé a nádherné!
Pronajmutí luxusního bydlení na pár dní za hubičku, surfování na hlavní pláži v Canngu. Najíst se v místních restauracích zvaných Warung a neposrat se. Místní doprava, tu především vyzkoušejte na skútru, přinejmenším Vás už nikdy nerozhodí malá dopravní zácpa.
Denní nebo několikadenní túra na jeden z aktivních vulkánů ať už to bude Gunung Batur nebo Gunung Agung. Zážitek začínající v nočních hodinách, kdy jedinou myšlenkou je rozšlapat budík a sám sebe zapíchnout, nicméně nahoře je zase svět v pořádku.
Výlety k překrásným vodopádům, útesové skoky, opičí les a nebo návštěvy chrámů.
Navštivte okolní ostrovy, které jsou dostupné z různých přístavních měst (víme o městě Padang Bai, nebo Sanur). Bohužel jsme na ostrovy nejeli, ale z vyprávění a fotodůkazů přátel jsme si jisti jejich bohatstvím a nezkažeností. Patří sem party ostrov Gili Air, kde ani policie neúřaduje. Nalézt se zde dá vše na co si člověk nakloněný k alkoholu, drogám a dobré muziky vzpomene.
Pozn: Gili Islands jsou celkem tři počínaje Gili Trawangan, Gili Meno a party ostrov Gili Air.
ZÁVĚREČNÉ SHRNUTÍ
Velikost ostrova není nijak zvlášť závratná, celý se dá projet v několika málo dnech. Zprvu jsme se obávali davů lidí, protože tím ztrácí oblast autentitu. I přesto, že každý den přiletí tisíce lidí, všichni se pozvolně rozptýlí po celém Bali a okolních ostrovech.
Naše jediné obavy byly, že čas, který jsme měli každý den utíkal při zmizmiňovaných kravinkách rychleji a rychleji. Sami posuďte zda aktivit je velké množství. Záleží, jakou cestu si zvolíte. Ve výsledku vždy vyjdou obě varianty win — win.
JESTLI BYCHOM SE VRÁTILI?
Stoprocentně, a to i z důvodu, že je to lepší než fyzická práce na stavbě. I když do milovaného Queenstownu se taky moc těšíme.
Karlík a Pišta
Pobavil Vás článek, donutil k zamyšlení nebo to byl pouze výplod dvou kluků s batohem na zádech? Budeme rádi za jakoukoli zpětnou vazbu a sdílení. Další recenze a články z našich cest můžete sledovat v sekci „Recenze“ a „Blog“ nebo na našich sociálních sítích. Pokud Cestujete s batohem ať už po světě nebo v naší rodné zemi a vásnivě své cesty sdílíte, přidejte hastag #cestujsbatohem a přidejte se k nám!
Co si honíme hlavou? #1
U KÁVY V NEVYSLUNĚNÉM A OPARU ZAHALENÉM KUALA LUMPURU VZNIKL NÁPAD NA TENTO NOVÝ „SERIÁL“ CO SI HONÍME A NEJEN V HLAVĚ?. VŠECHNO CO SE BUDE HNÁT VAŠIMI OČMI AŽ DO MOZKOVÝCH BUNĚK JE VÝPLODEM NAŠICH DLOUHÝCH TÚR. KDY JINDY PŘEMÝŠLET NEŽ PŘI CHŮZI A MOŽNÁ, I PROTO JSOU ČLÁNKY KRATŠÍ, PROTOŽE KECAT, JÍT A PSÁT MÁ V MOCI SNAD JEN JEDINÁ BYTOST, ŽENA.
Přátelé, už to bude nějaká chvíle, co jsme se rozhodli odjet na delší dobu mimo náš domov. Před pár týdny jsme s mým věrným parťákem Pištou zvedli palce a stopli další vozidlo, které nás zavezlo až před práh našeho domu. Týpek, řidič, jednoduše pofiderní člověk s pochopením pro stopaře nám po cestě věnoval osobně uvařené pivo a lahodné cookies. Myslím, že není stylovější poznávání stálé nových lidí než stopováním. Odprostit se od nervozity a strachu, ostatně stejně jako při prvním sexuálním styku.
Kolik milých lidí už skřížilo naše cesty a kolik božích míst jsme měli možnost vidět a zažít. Není se čemu divit, protože Nový Zéland je epická krajina, kde i Peter Jackson vsadil vše na jednu kartu a vyhrál. Zéland je pecka, velmi diskutovaná destinace, kde by si každý rád uždíbl „svůj“ kousek. Proč ale píšu o něčem, co už dávno spousta lidí ví?
Vybavte si konverzace s přáteli, straými známými, lidmi, které poprve střetnete nebo rodinou. Zpravidla se probírají témata všeho druhu, včetně cestování. Ale přesto nikde jinde v zemích, které jsme navštívili jako Keňa, USA, Jamajka, Inide…, kromě naší země, jsme se zatím nesetkali s otázkou „nemáš strach a obavy cestovat pouze s batohem?“.
Přijde mi, že strach je výsledkem blahobytu. Čím pohodlnější a na míru šitý život máme, tím víc se bojíme abychom náhodou o něco z něj nepřišli. Na základě toho bojujeme, kopeme okolo sebe a předstíráme za účelem udržení si určitého společenského postavení.
Blahobyt je vlastně úžasná věc jen někdy způosbuje problém v tom, že zpohodlníme a raději než hledat nové výzvy a dělat to, po čem toužíme těžší cestou, zvolíme snažší variantu blahobytu a jistoty. Skutečnost lze krásně interpretovat na nočním taxíku, který míří po párty s námi do postele, která je 10 minut chůze. Máme peníze, práci, oblíbený podnik, kočku, psa a přece život, co by si spoustu lidí přálo mít…
To mě přivádí k jedné krásné indické bajce.
Za dávných let, existoval jakýsi Rádža. Rádža vyjel na cestu se svojí družinou a cestou narazili na žebráka. Ze žebráka se postupně vyklubal jeho tatínek, který mu předal vládu a odešel, jak je to v některých indických krajích zvykem hledat smysl života do bezdomoví. Když Rádža viděl tatínka, tak mu řekl, že mu může dát všechno, co jen chce. Tatínek odpověděl, že chce jen to, co se vejde do jeho žebrácké misky. Rádža tedy obrátil kapsy a najednou všechno zmizelo. Ihned donutil doprovod, aby všichni vysypali kapsy. I tentokrát všechno zmizelo. Tak rádža nechal poslat z paláce čtyřicet koní naložených zlatem. Co myslíte? Taky všechno zmizelo. Rádža se ptá, co je to za strašnou misku a tatínek říká: „, Synu, dobře ses optal. To je miska přání, a ta nebude nikdy plná. A čím víc toho budeš chtít, tím méně toho budeš mít“.
Takže my nejsme nespokojení s tím, co máme, ale jsme nespokojení s tím, co nemáme. Já chci, já chci, já chci… Chápete to? Vůbec nejde o potřeby, ale o přání. Potřeba je nedostatek, co člověk má ve snaze uspokojit, jinak uvadá.
TÍM NAŤUKÁVÁME DALŠÍ SOUVISLOSTI A TO, DOBU PŘEJÍCÍ ROZPÍNÁNÍ EGA.
Problém je, že k dosažení některých snů se člověk musí svému strach nejprve postavit. Mám na mysli sen o svobodě, cestování a poznávání věcí na vlastní oči, jednouše right here right now. Postavit se zažitému a vlastně i učenému strachu nědělat, co by se mělo, odjet do světa aniž bych věděl čím se budu živit a nebo se odhodlat opustit přece už tak slušně placené a jisté zaměstnání.
A když jsem tak čelil těm svým strachům já – ze spaní venku, z cizích lidí, z psů, ze samoty… zjistil jsem zajímavou věc. Většina mých strachů byla zbytečných. Představte si věci a situace, kterých jste se báli a nakonec jste je absolvovali. Pokud mohu soudit podle sebe, dospějete k tomu, že ta věc či situace ve většině případů byly mnohem víc v pohodě než jste očekávali. Úplně stejně jako ten zmiňovaný první sex.
Strach je ohromně přeceňovaný, ale dá se mu čelit
Tím jsem chtěl pouze, Vám přátelé, říct, že pokud necestujete ani do běžně navštěvovaných destinací, protože se bojíte, pravděpodobně děláte chybu. Proč? Je to bezpečnější, zábavnější a jednodušší než nyní očekáváte. Myslím, že když budeme trochu odvážnější, prožijeme zajímavější životy. Bude to makačka, ale jednou si za poděkujeme!
Protože prostě a jednoduše, život už potom nebude nikdy jako dřív.
Karel a Pišta
Pobavil Vás článek, donutil k zamyšlení nebo to byl pouze výplod dvou kluků s batohem na zádech? Budeme rádi za jakoukoli zpětnou vazbu a sdílení. Další recenze a články z našich cest můžete sledovat v sekci „Recenze“ a „Blog“ nebo na našich sociálních sítích. Pokud Cestujete s batohem ať už po světě nebo v naší rodné zemi a vásnivě své cesty sdílíte, přidejte hastag #cestujsbatohem a přidejte se k nám!