Aplikace a weby na cestu do Santiaga de Compostely

Užitečné aplikace a tipy na cestu do Santiaga

Kromě dobré nálady a spousta neobjevených příležitostí je dobré myslet i na “technickou vybavenost” – k tomu vám pomohou chytré aplikace na camino. Asi by si každý měl projít svým „nekomfortem“. Nás tento nekomfort stál 38 km první den, protože jsme nevěděli, že existuje web GRONZE.COM, kde je krásně ucelený seznam albergues, které jsou aktuálně otevřené, jaký servis nabízejí, včetně kontaktů a počtu míst ke spaní. Více o albergues jsme psali i u nás.

TIP: Obzvlášť blíže blíže k Santiagu se vyplatí rezervovat si albergue dopředu. Využijte kontaktů, které u albergue jsou a rezervujte si své místo, ať předejdete překvapení, že nejsou lůžka. Téměř každý poutník nám říkal, že nejhorší situace je na portugalském caminu. 

Nám se to stalo téměř u konce. Ve městě Sobrado des Monxes jsme nenašli žádné místo, ani když jsem volal den předem. Všechno bylo vybookované. „Naštěstí“ nabízeli i soukromý pokoj za dvojnásobnou cenu. 

Tápeš při hledání letenek? ✈️ Ukážeme ti jak na to 🙂

Tápeš při hledání letenek? ✈️ Ukážeme ti jak na to 🙂

Co bychom to byli za Čechy, kdybychom nevyužívali na cestě Mapy.cz. A pravda… nejlepší aplikace na túry to skutečně je!

Na kontrolu podniků, jmenovitě restaurací, barů a obchodů jsme používali hlavně Google Maps. Zkušenost bez map, ale může být taky krásným zážitkem. 

Jdete mimo léto? Pak se Vám bude hodit aplikace na kontrolu počasí. Asi nemáme tip na žádnou konkrétní, může se ale hodit, když si budete plánovat další den. Zkušenější se řídí pocitem, znalejší místního jazyka se zeptají místních. 

V neposlední řadě doporučuji aplikaci Revolut, díky které jsme ušetřili spoustu peněz na poplatcích za výběry anebo za nevhodné kurzy. Španělsko je velmi dobře připravené na platby kartou, téměř všude lze platit. Jednou se nám stalo, že jsme museli vybírat a i přesto, že máme ke kartě výběry z bankomatu zdarma, účtoval nám cizí ATM poplatek z transakce 3 % + nám dal docela špatný kurz.

Seznam dalších užitečných aplikací na camino

  • Wise Pilgrim
  • Maps.me (nemáme přímou zkušenost, ale spousta poutníků využívalo)
  • Booking.com/ Airbnb.com
  • Whatsapp (většina hostitelů má tuto komunikační aplikaci. Pokud si budete chtít rezervovat ubytování, nemusíte volat, stačí napsat na whatsapp.)
  • Twisto (Ideální na cesty, pokud po vás někde budou vyžadovat deposit, nebo si prostě jen chcete platby za určité zboží odložit)

Zajímá Vás více o Svatojakubské cestě?

Sleduj nás na instagramu

Svatojakubská pouť - historie pouti

Historie Svatojakubské cesty

V albergues anebo od vášnivých poutníků uslyšíte příběh historie Svatojakubské cesty více detailněji, vášnivěji a prožitek z něj budete mít větší. Pojďme se ale společně podívat, proč tato pouť vůbec vznikla. Je to příběh impozantní, interpretující důmyslnost tehdejších panovníků s důrazem na spiritualitu. Jaká je tedy historie Svatojakubské cesty? Co o pouti reálně víte? Že je to pouť od prahu svého domu a že ve městě Santiago čeká na poutníka rozhřešení? A co bájný „konec světa“?

„The Way of Saint James“, neboli „Camino de Santiago“

Počátek HISTORIE Svatojakubské pouti

Přibližně v roce 44 – 100 jsou po smrti Ježíše rozeseti po celé zemi všichni jeho apoštolové, aby kázali o víře a Ježíšovi. Právě Svatý Jakub je vyslán do Španělska, konkrétně do severní části Španělska Iberie.

V té době král Herod vydává příkaz Jakuba zatknout a popravit. Skutečně se tak stane v rozmezí let 44 – 100, kdy se Jakub vydává kázat víru do dnešní Galície.

Ostatky apoštola skupina učenců ukrývá do lodi vedené anděly. Ta urazí dlouhou cestu až na pobřeží dnešního Portugalska. Zde jsou ostatky uloženy do hrobky „někde“ v okolí dnešního města Padron.

Tápeš při hledání letenek? ✈️ Ukážeme ti jak na to 🙂

Tápeš při hledání letenek? ✈️ Ukážeme ti jak na to 🙂

ASPEKT KRÁLE ALSONFA II

V 9. století pastevec Pelayo vidí na obloze uskupení hvězd, za kterým se vydává. Následuje ono znamení až k hrobu svatého Jakuba. Svůj objev sděluje biskupovi Theodorinovi, který nezahálí a objev tlumočí až do nejvyšších pater, králi Alfonsovi II.

Král Alfonso nechá vybudovat malou kapli okolo ostatků Jakuba a vydává rozkaz šířit informaci o tomto nálezu. Důvod je prostý. Španělsko v té době bylo ve stavu válčení a obléhání Araby. Křesťanství uvadalo s tím, jak Arabové postupovaly od jihu až na sever Španělska.

Křesťané ze starého kontinentu okouzleni příběhem, se vydávají na dlouhou pouť k ostatkům sv. Jakuba. S rostoucím množstvím poutníků vzniká první oficiální cesta – Camino Primitivo. Na počátku nového milénia se z cesty stává po vzoru poutních cest do Říma a Jerusalema další křesťanská pouť.

Od 10. století se dle dochovaných dokumentů vydává ročně do Santiaga na 250 000 poutníků! Pro poutníky se buduje infrastruktura, nemocnice, mosty, kempy a hostince.

Pozn. Dnes je tento počet téměř shodný, proto je to číslo neuvěřitelné na dobu, kdy pouť vznikla.

Katedrála v santiagu

Dnešní katedrála, jak ji poutníci mohou spatřit v Santiagu byla vystavena v roce 1211. 13. století bylo rekordní, co do počtu poutníků. Každoročně zavítalo do Santiaga okolo půl milionu poutníků! Počátkem 16. století „camino“ upadá díky válečným konfliktům s Francouzy a Angličany.

Vytvoření cesty králem Alfonsem II. mělo hlavně politický podkontext. Jak už víme, v době stvoření bylo Španělsko okupováno Araby a vytvoření takové trasy znamenalo nejen přísun financí od poutníků, ale také rozšiřování křesťanství v severním pásmu Španělska, což se v budoucnu ukázalo jako klíčové v boji proti Arabům. Nejstarší cestou je často mylně uváděna Francouzská cesta. Ve skutečnosti je to Camino Primitivo (cesta mezi Francouzskou a Severní cestou).

Pouť, jak ji známe dnes, je trošku modifikovaná a upravená potřebám lidí. Proč se tedy lidé vydávají na pouť dnes? 

Řešit osobní otázky, překonat své limity, plnit si sny, objevovat krásy zemí, které prochází nebo prostě jen jít a zažít něco “unikátního”. Doma se k takovému dobrodružství odhodlá málokdo. Jednou jsme takové malé dobrodružství zažili s Karlosem, kdy jsme ve 3 dnech přešli naší milovanou Šumavu (mohli byste si přečíst více, ale článek jsem ještě nenapsal).

Zajímá Vás více o Svatojakubské cestě?

Sleduj nás na instagramu

Credencial - půrkaz poutníka

Credencial – průkaz poutníka

Před odjezdem jsem plašil, kde sehnat credencial. Měl jsem obavy, jestli ho ve Španělsku seženeme. Zároveň jsem se ale dočítal, že české credencialy nejsou od roku 2016 uznávané. Nevím, co je na tom pravdy, nicméně mě to trochu rozhodilo. Od nákupu v ČR jsem tedy opustil. A dobře jsem udělal…

Zdenička měla pod čepicí, a tak první kroky po příletu jsme směřovali do katedrály Santander, kde na nás čekal milý, starý pán v místnosti temné a vlhké. Přesně v katolickém stylu, seděl za masivním stolem a ihned věděl proč přicházíme. 

Za 2€ nám vydal credencial a přidal k tomu i první razítko! Jak tenhle pocit miluji, je jako droga.

Credencial jednoduše pořídíte v každé otevřené katedrále nebo v kostele. Dále v albergues a informačních centrech. Credencial by Vás neměl stát více než 4€!!!

Zpátky do Čech. Pokud chcete být ale pro jistotu připraveni, můžete takový credencial zakoupit na webu ultreia.cz za nějakých 110 Kč.

Musím ale říct, že hezčí první setkání na cestě jsme nezažili. Zdenička na toho milého zavalitého pána sedícího v tom šeru, vzpomíná dodnes. 

Credencial: Průkaz poutníka

SBĚR RAZÍTEK do credencialu

Je to jako, když se začtete do knížky pozdě večer. Chcete si přečíst ještě jednu kapitolu, i přesto, že víte, že to ráno bude bolet… Přesně takové je sbírání razítek. Ze začátku máte radost, ale v čase je to „hon za razítky“ (v dobrém slova smyslu) a zároveň touha po tom mít, co nejhezčí razítka. S každou další zastávkou jsme horlivě čekali, co zde budou mít za razítko.

A když měli razítko nepěkné, byli jsme trochu smutní, že jsme raději „nešli spát“.

 

Lpěli jsme na pořádném natisknutí a vzhledu razítka. Nehnali jsme se za razítky, spíš jsme měli rádi ten pocit, že zase dostaneme razítko za odměnu.

Razítkobranní zažívá celé Španělsko. Razítko dostanete v každém baru, restauraci, albergue, informačním centru, klášteře a kostele anebo na nádraží.

Dodává to té cestě příjemné rozptýlení. Když se pak podíváte do té „žákovské“, je to krásný pocit. Zároveň vidíte přímo na vlastní oči, jak Vám cesta ubíhá, což bylo hlavně na konci hodně smutný 😊

Zajímá Vás více o Svatojakubské cestě?

Sleduj nás na instagramu

Co si sbalit na Camino - holka vs. kluk

Co si sbalit na camino – holka vs kluk

Oblasti balení na Camino jsem chtěl věnovat obzvlášť pozornost. Na Zélandu jsme rok vystačili s 16-ti kilovou krosnou, tak proč k sakru váží ta krosna 10 kg na 20 dní a navíc na cestu, kde nepotřebuji skoro nic?! Nějak takhle jsem si komentoval váhu své krosny, když jsem jí pokládal na letišní váhu, nebo každý další den, když jsem ji nesl na zádech. Opravdu, odopověď na otázku, co si sbalit na camino může být oříšek.

Camino je ideální start pro ty, kteří chtějí zažít dálkovou pěší pouť. Zároveň je ideální v tom, že nepotřebujete nic. Řídil bych se proto podle Zdeničky, pro kterou to byla premiérová delší cesta. Pokud váháte, co si sbalit na Camino, tak odpovědi najdete níže! 

CO SI SBALILA NA CAMINO Zdenička

  • Spacák
  • 2x tílko, triko s dlouhým, triko s krátkým,
  • dlouhý triko na spaní, ale i na courání.
  • Mikinka, bunda (větrovka😁, velice promokavá)
  • Legíny, kraťáky.
  • Ručník z dekáče,
  • Ponožky 5x.. spodní prádlo (POCITOVĚ)
  • Plavky🤦🏻‍♀️(k ničemu).
  • Pantofle a boty na chození,
  • Pončo.
  • Hygiena

Tápeš při hledání letenek? ✈️ Ukážeme ti jak na to 🙂

Tápeš při hledání letenek? ✈️ Ukážeme ti jak na to 🙂

CO SI SBALIL NA CAMINO PIŠTA

  • Spacák
  • 2x funkční tričko
  • 3x tričko na vycházky (z toho 1x bílé, kdyby náhodou)
  • Legíny, Tepláky, 2x kraťasy
  • 4x trenky, 5x ponožky
  • Boty na chození a pantofle
  • Mikina
  • Bunda nepromokavá a pončo
  • Stativ a fotoaparát
  • Kniha Jo Nesbo 
  • Hygiena

Zajímá Vás více o Svatojakubské cestě?

Sleduj nás na instagramu

Nomádem na cestách: Mallorca

Nomádem na cestách: Mallorca

Máte štěstí, um pro určitou činnost a čas? Pak jste možná člověk na volné noze. Díky tomu se vám otevírá neomezené množství příležitostí, které stačí slovy klasika chytit za pačesy. S kolegou vyrážíme pravidelně rok, co rok na pracovní brainstorming do zahraničí. Cílem brainstormingů je inspirace a opuštění vlastní pracovní bubliny. S příručním zavazadlem, notebooky, zápisníkem a tužkou oblétáváme krásy Evropy. Ty jsou především determinované cenou letenky v daný čas. Tentokrát jsme zavítali na nenápadný ostrov Španělska – Palma de Mallorca neboli ráj německých turistických sil.

Harmonogram dne/ práce

Dny jako malované jsme začínali pravidelným výběhem po bulváru východně od Palmy. Výběhem jsme si chtěli nastartovat tělo, a tak trochu se i připravit na to, že se na snídani více najíme (ostatně, co máte dělat, když jsou snídaně formou brunche).

Ranní výběh po bulváru na Mallorce

Po snídani jsme zamířili do hotelového lobby, kdy jsme zhruba 3-5 hodin věnovali klientské práci. Meetingy, ale i běžná práce, na které stojí úspěch všech našich spoluprací. Jak s oblibou říkám „někdy je potřeba vzít lopatu do ruky“.

Díky příznivým podmínkám v hotelu jsme brunch využili i k obědu. Hotel poskytoval jídlo až do 13:30, a to převážně díky party skupinkám. Na vysvětlenou je dobré si uvědomit, že především v letních měsících, kdy jsou teploty okolo 40 stupňů, začíná běžný život až ve večerních hodinách. Ten se dále překlene až do ranních hodin, což znamená, že na snídani o osmé přijde maximálně tak personál, rodiny s dětmi a my – nomádi.

Po obědě jsme vyřídili ještě zbylé resty a vyrazili směr pláž. Důležitou součástí pracovního dovolené je „čas pro sebe“. Ten trávím několika způsoby:

  1. Čtením knihy
  2. Zapisováním si myšlenek
  3. Poslechu podcastu
  4. Čuměním do blba – tuto činnost považuji obzvlášť za extrémně důležitou.

Romantiku na pláži zakončujeme kávou a přesouváme se k hotelovému brainstormingu. Formou rozhovoru debatujeme s kolegou o tématech, vedeme si poznámky, které dále po návratu recyklujeme.

Mallorca ztraceni v ulicích

Jak získáváme další inspiraci pro naše projekty

Nejčastěji tak, že se navzájem bavíme o našich zkušenostech. Každá, byť i primitivní otázka může toho druhého přivést k zajímavé myšlence.

Sledováním oborových médií, osobností na sociálních a odborných článků.

Nebo prostě vezmeme papír a tužku a píšeme to, co nás nejvíc tlačí v patě. Detailním popisem problému si stanovíme diagnózu na základě, které pak vymýšlíme „léčbu“.

Tápeš při hledání letenek? ✈️ Ukážeme ti jak na to 🙂

Tápeš při hledání letenek? ✈️ Ukážeme ti jak na to 🙂

Bydlení na mALLORCE

Musím říct, že v tomto případě to byl golden touch. Tříhvězdičkový hotel Tent nám poskytl neuvěřitelné zázemí a za lidovou cenu. 5 dní (4 noci) včetně každodenního brunche, denní výměny ručníků, room service, posilovny, bazénu a prostorného lobby vhodného k práci, nás vyšel na osobu 830,-/ den!

Co jsme ale ocenili vůbec nejvíc, byl personál, díky kterému jsme se cítili jako doma. Opravdu.

Pokud máte možnost, chcete ušetřit a najít vhodné místo k nomádění bez starostí o jídlo, rezervujte zde.

Dlouhodobý pronájem v hotelu nemusí být tak rentabilní, proto lze volit i jiné cesty. Nejčastější je airbnb. V hlavním městě vyjde mimo sezonu měsíční pronájem na zhruba 2000€, pokud majitele kontaktujeme dopředu lze vyjednávat o ceně. Výhodnější cenu získáte ale mimo Palmu – ideální lokace sever ostrova v okolí Port d‘ Alcúda.

Nutno ale připočíst náklady na stravování. Spořilové zvládnout vyžít s 20-25€ denně, prožitkáři to zvládnout zhruba za dvojnásobek.

Co vidět v okolí

Bohužel jsme se trochu přepočítali s časem, a tak jediné co jsme viděli byly kilometry pláže, množství lokálních restaurací, centrum Palma de Mallorca a letiště.

Kolik nás pracovní cesta stojí

Zajímavá část, která bude určitě zajímat každého „nomáda“, ale i low-cost cestovatele. V tabulce níže jsem se pokusil zaznamenat všechny náklady, které byly s cestou spojené.

4 noci/ 5 dní – 822,-
Letenky pouze s příručním zavazadlem – 1935,-
Výdaje na 5 dnů bez suvenýrů – 2500,-

Bohužel letenky jsme nesehnali levnější, protože jsme měli jasně daný termín, a navíc jsme letěli v období Velikonoc. Co jsme neušetřili na letenkách, jsme si vynahradili úsporou za ubytování a stravování.

Užitečné rady a tipy

Určitě si po příletu stáhněte aplikaci MobiPalma APP, díky které budete mít jasný přehled o jízdních řádech po celém ostrově. Aplikace v sobě nese veškeré autobusové spoje, stačí vždy zadat číslo zastávky a ihned znáte jaké autobusy jezdí + v jakém časovém horizontu.

Neříkejte „ano“ každému prodejci. A že jich na ostrově je! Uprchlíky ze Senegalu se ostrov jen hemží a téměř měsíc, co měsíc připlouvají další. Možná se vám bude zdát jejich chování otravné, ale bohužel je to jejich asi jediná šance na obživu.

Vyplatí se určitě také zavítat i mimo známé lokality. Díky tomu můžete narazit na lokální restaurace, ve kterých se najíte za slušné peníze, a navíc si užijete pravou atmosféru katalánského života. Pár osvědčených tipů, kam za lokály naleznete v této mapě mých uložených tipů.  

Další nálož španělských tipů na výlety nalezneš zde

Mallorca: Ztraceni v mítních restauracích

Sleduj nás na instagramu

Camino del Norte

Camino del Norte

Camino del Norte byla naší prémiérovou trasou na cestě do Santiaga de Compostely. Výchozím bodem bylo přístavní město Santander na půli cesty od od Bilbaa a Irúnu.  Víceméně jsme se řídili v první polovině webovými adresami Gronze.com. Nemusíte se držet striktně napsaných etap, může se stát, že jeden den se vám bude chtít jít víc, někdy míň. Důležité ale je nic „nepřepálit“.

Na cestě nám vznikl zásadní problém. Počítal jsem, že celou pouť půjdeme 20 dní a zároveň, že bude dlouhá cca 540 km. Opak byl pravdou. V Mapy.cz jsem při plánování zaškrtl typ pěší trasy „krátká“ na místo „turistická“ a zároveň jsme měli pouze 19 dnů, protože dvacátý den jsme odlétali domu již v 7 ráno. No co, chybama se člověk učí. Jo a taky existují naštěstí autobusy 🙂 

Původní plán byla takovýto…

0
Kilometrů
0
dní
0
kilometrů denně
0
jsme se pohádali

Poučka zní, opatrně, když budete plánovat 😊

Díky tomu jsme museli z Gijónu autobusem do města Cadavedo, odkud jsme v cestě pokračovali. Autobusem jsme si ušetřili necelých 65 km. Nakonci celé pouti jsme byli rádi, že jsme toto rozhodnutí udělali. 

Poučka zní, opatrně, když budete plánovat 😊

Díky tomu jsme museli z Gijónu autobusem do města Cadavedo, odkud jsme v cestě pokračovali. Autobusem jsme si ušetřili necelých 65 km. Nakonci celé pouti jsme byli rádi, že jsme toto rozhodnutí udělali. 

KDE ZAČÍT CAMINO DEL NORTE

Pokud chcete jít celou trasu Camino del Norte, musíte ze Sebastianu popojet autobusem do města Irun. Právě zde na španělsko-francouzských hranicích začíná pouť dlouhá 810 km.

Po cestě se můžete rozhodnout, zda se vydáte stále trasou Camino del Norte anebo svou trasu budete směřovat ne na Gijón ale Oviedo. Trasa přes Oviedo a dále se nazývá Camino Primitivo. Je více kopcovitá a náročnější a má stejné vyústění jak Norte.

Bilbao – Ukrojíte si z cesty 140 km, ale stále si užijete dostatek pobřeží, pláží a moře. Trasa z Bilbaa měří 665 km.

Santander – Náš výchozí bod. Trasa dlouhá 549 km. Z Vídně přímé lety. Je krásná v tom, že zažijete rozmanitost tří regionů. Nejprve Cantabria, následně Asturias a naposledy Galícia.

Gijón – Trasa dlouhá 345 km je stále dostatečně dlouhá pro splnění Compostelany a zároveň si ještě užijete moře a pobřeží, než se trasa stočí do vnitrozemí. A ještě zažijete krásu regionu Asturias, předtím než překročíte do Galície.

Tápeš při hledání letenek? ✈️ Ukážeme ti jak na to 🙂

Tápeš při hledání letenek? ✈️ Ukážeme ti jak na to 🙂

A další trasy Svatojakubské pouti?

Pokud hledáte odpovědi, kam letět v případě francouzské cesty, tak je asi nejlepší letět do Paříže a odtud TGV anebo do Montepileru a vlakem do Saint Jean Pied de Port. V případě portugalské cesty Porto nebo Lisabon. O všech trasách píšeme v tomto článku.

Zajímá Vás více o Svatojakubské cestě?

Sleduj nás na instagramu

Albergues

Albergues

Spoléhali jsme na to, že vždy bude možnost spát v albergues. Zároveň jsme ale věděli, že ne vždy to budeme chtít, že si jednou za čas dopřejeme více soukromí. Jsme lidé, máme rádi sex a taky klid. Na to druhé jsme prvních pár dní moc nemysleli, ale pak se to zlepšilo. Tolik asi komentář pro páry 😊

Každé albergue je jiné, nejsou generalizované a nejsou vždy stejně levné/ drahé. V roce 2016 prý byla cena albergues poloviční. I díky komerci a inflaci se cena ubytování zdvojnásobila. Jak by řekl poutník zkušeňák – růst cenové hladiny je to raketový.

Každé albergue na cestě je označené ve webové aplikaci gronze.com. Krásně ucelený seznam albergues, které jsou aktuálně otevřené, jaký servis nabízejí, včetně kontaktů a informací o počtu míst ke spaní. Vymakanější albergue Vám nabídnou i snídani za příplatek, vyprání prádla, nebo i sušičku.

Téměř ve všech dostanete nemocniční jednorázové prostěradlo a povlečení na polštář. Doporučujeme si s sebou vzít spacák, ten nepůjčují.

Typy albergues

Donativo – označené písmenem D v aplikaci a jsou to takové, za které zaplatíte tolik, kolik uvážíte. V těchto místech naleznete asi to nejlepší, co lze na cestě zažít. Sympatické lidi, dobrovolníky, úkryt a tradici.

Právě tradiční poutnický večer a ráno jsme chtěli zažít. V naše prvním donativo albergue jsme dostali večeři a následně i snídani. Psal jsem o tom více v příběhu zde. Někteří lidé to dělají nezjištně, někteří to dělají také nezištně, ale je to zároveň zdroj jejich obživy.

Místa si v těchto albergue lze také rezervovat po telefonu.

Sháníš letenku? ✈️ Potřebuješ itinerář cesty? 🎒 Nevíš jakou zemi vybrat? Navštiv naše Herohero, kde ti zvládneme se vším poradit. 

Municipality – albergue zřizované městem. Velice levné (do 10€), místa ale nelze rezervovat. Kdo dřív přijde, ten dřív mele.

V soukromém vlastnictví – někdy hezky, někdy hůře vybavené albergues. Někdy drahé, někdy levné. Obecně se pohybuje cena od 10 – 15€. Rezervace možná téměř vždy. Zároveň zde naleznete i kýžené razítko, vždy!

Na co si dát pozor!

Nyní vám díky této radě ušetříme nervy, čas a energii při hledání ubytování.

Pro plánování etap používáme úžasnou webovou aplikaci (bohužel nemají appku) Gronze.com, kde naleznete všechny dostupná ubytování ve městech po cestě.

Díky zkušenosti před covidem a ještě více z roku 2023 DOPORUČUJEME si ubytování rezervovat dopředu. Většina albergue využívá Booking.com a vy si tak můžete veškerá ubytování rezervovat předem. Říkáte si, proč bych to sakra dělal? Množství poutníků je opravdu velké. Poutníci vychází na camino klidně i v 5 ráno. Jednak, aby se vyhnuli poledním pařákům a jednak, aby si své místečko v nejlevnějších a nejoblíbenějších albergues uzmuli jako první. Na tom není špatného.

Pro nás camino nebyl závod, proto i přes úvodní nechuť (chtěli jsme se chovat jako dávnó poutníci a náš osud nechat v rukou vyšší moci), po třech dnech jsme změnili a začali ubytování rezervovat. Buď skrze Booking nebo skrze Gronze, kde jsou i kontaktní čísla a většina majitelů má whatsapp. Takové rezervování vypadalo následovně

Zajímá Vás více o Svatojakubské cestě?

Sleduj nás na instagramu

Kdy se chodít Svatojakubská cesta?

Kdy se chodí Svatojakubská cesta

Vyrazit můžete kdykoliv, horší to bude s ubytováním, lepší zase s množstvím poutníků, které na cestě potkáte. Nejlepší období, kdy se chodí svatojakubská cesta je dle nás od konce sprna až po konec října. V opačném případě od konce března do konce května.

Poté vypukne šílenství. Letní měsíce jsou ve znamení „boje o postele“. Většina států EU má prázdniny, lidé si berou nejvíce volna a vyráží na camino. Ostatně tady máte komentář od poutníka Milana, který šel v červenci portugalskou cestu z Porta: „Tam jsou lidi, hlavně v létě, který vstávají v půl 5 v 5, aby mohli vyrazit a do oběda mohli být v albergue a měli své místo jisté.“ 

Zdroj: Zdroj: https://www.whereandwhen.net/when/europe/spain/santiago-de-compostela/

Zelená značí období s nízkou návštěvnosí, červená zase s tou maximální.

Otázkou pak je, zda na tuto hru chcete přistoupit a trápit se brzkým ranním vstáváním, nebo si chcete užít tzv. slow-walking. Zase slow walking ve 35 stupňích není zrovna příjemný 😀 Obecná odpověď na otázku kdy se chodí Svatojakubská cesta neexistuje. Nejvíce záleží na Vašich možnostech.

Tápeš při hledání letenek? ✈️ Ukážeme ti jak na to 🙂

Tápeš při hledání letenek? ✈️ Ukážeme ti jak na to 🙂

Počasí v letních měsících u francouzské cesty je katastrofální. V tuzemsku dosahuje teplot až 40°C. Lidé z Jihu Španělska proto jezdí na Camino del Norte se ochladit. V roce 2021, kdy jsme camino šli, tam byly noční teploty 30°C.

Obecně dle komentářů hlavně poutníků „zkušeňáků“ doporučujeme vyrazit na jaře anebo na podzim (viz. graf výše)

Buďte opatrní s tím, že už to nebude na přílišné spaní venku pod širákem, že nebude tolik albergue otevřených (i díky vlhkosti a zimě, protože ne všechna albergue jsou vytápěná), nicméně nabyjete dojmu, že máte Camino téměř pro sebea to stojí za to!

Více o počasí zde

My jsme měli i to štěstí, že nám na cestě pršelo minimálně (tuším, že z 19 dnů celkem dvakrát). Z jednoho deštivého dne jsem pořídil tuto fotku, kde jsme měli oba jiné názory. Já šťastný, Zdenička překvapená.

Zajímá Vás více o Svatojakubské cestě?

Sleduj nás na instagramu

16 ultra tipů před cestou do Maroka

16 ultra tipů před cestou do Maroka

Chystáte se plánovat cestu do Maroka a hledáte inspiraci nebo zajímavé tipy? Jste tu správně. Tento článek je zaměřený na zajímavé tipy, které využijete během celé cesty po Maroku. Inspiraci na zajímavá a kouzelná místa naleznete zde. Jste dobrodruzi? Pak musíte vyzkoušet přespání v poušti. Jdeme na to, udělejte si pohodlí Maroko: Tipy, jak být připraven na cestu jsou tu. 

#1 Naučte se základní fráze arabštiny

Stejně jako v každé zemi, kde není angličtina populární je vhodné se naučit pár základních frází. Nejde o to být lingvista, ale v zásadě je fajn umět poděkovat, poprosit a pozdravit.

#2 Nepijte vodu z vodovodu

Pravidlo, které platí snad všude mimo Evropu a další vybrané země. Kupujte si raději balenou vodu, kterou používejte na pití, ale třeba i čištění zubů. Předejdete tak tomu, že dovolená bude prvních pár dní spíš peklem.

#3 Smlouvejte

Jedete do arabské země, smlouvání je vyžadováno. Nebojte se vypálit nesmyslnou cenu, která by mohla obchodníka urazit. Vždy dojdete k nějakému kompromisu. Vedou se debaty o tom, zda je v těchto zemích vhodné smlouvat. Já myslím, že ano. Pro tyto lidi je důležité udělat obchod, a pokud k tomu dopomůže smlouvání, tak je to výhra pro obě strany.

Maroko: Tipy, které neminout - Souk v Agadiru

#4 Měšity

To platí hlavně pro ženy. Základní pravidla pro vstup do mešit jsou:

  • Zahalená ramena
  • Zahalená kolena
  • Zakryté vlasy (to se až tolik nevyžaduje)
  • Muži by měli mít dlouhé kalhoty

Pro všechny platí mít zuté boty.

#5 Ubytování

Ubytování nejčastěji seženete skrze Booking a Airbnb. Pro náročnější cestovatele je možnost také na blind.

#6 Placení v maroku

Oboje je možné. Ve velkých městech zaplatíte kartou v lepších podnicích. Tam, kde vidíte, že místní posedávají spíše očekávejte platbu v hotovosti. Hotovost si můžete buď vybrat z bankomatů (ty si účtují zhruba 30 dirhamů za výběr), nebo ji směnit ve směnárnách.

Tápeš při hledání letenek? ✈️ Ukážeme ti jak na to 🙂

Tápeš při hledání letenek? ✈️ Ukážeme ti jak na to 🙂

#7 Alkohol

Maroko byla pro mě první návštěva arabské země. Pokud je tomu tak i pro vás, vězte, že alkohol není na každém rohu a v každém obchodu. Ve větším městech naleznete ve vyhrazených liquor storech, v menších musíte narazit na nějaké obchodníka nebo palíře. Uvidíte. Teda po požití alkoholu od samo palírníka je to vabank.

#8 Veřejné budovy

Každé marocké vlakové nádraží je neuvěřitelně hezké a moderní. V každém nádraží je mnoho obchodů a kaváren.

#9 Zakázané látky

Jeden místní člověk, říkal jednomu našemu kamarádovi, že nejlepší materiál seženete v horách nad městem Chefchaouen. Tento materiál ochutnal náš kamarád v Taghazoutu a byla to prý velmi příjemná zkušenost. Takový malý tip – když nebudete mít na jihu Maroka zájem o koupi suvenýrů, ani nebudete chtít taxi, jako poslední možnost vám bude nabídnut haš-iš.

#10 Veřejná doprava

Veřejná doprava je velmi spolehlivá. Vlaky jezdí téměř na minutu přesně, je ale nutné si rezervovat místo v dálkových vlacích. Kdyby se náhodou stalo, že vám někdo sedí na místě, ukažte mu místenku a nedejte se. Váš protivník se taky nedá, a i když bude jasně zřejmé, že vám sedí na místě, bude zarputile tvrdit, že tomu tak není. Problém vyřeší průvodčí případně máte smůlu.

Maroko: Tipy - Taghazout

#11 Místní gastronomie

Ale všechno má své meze. Hlavně se ho nepřejez, protože pak budeš celou dobu jako Karel jíst boloňské špagety a pizzu.

#12 Modlitby

Volání k modlitbám má v Maroku nějaký program. První modlitby bývají v brzkých ranních hodinách. Někoho může toto volání budit, na mě to působilo jako ukolébavka. Pokaždé, když se rozezněl megafon s voláním, spal jsem jak zabitý.

#13 Učíme marocké děti

Co takhle při zastávce na poušť naučit něco malé africké dětičky? Karel se toho zhosti s grácií.

#14 Party a zábava

Pořádně zapařit, to je oč tu běží. Akorát, že vůbec. Muslimové by správně neměli pít alkohol. Klasická marocká oslava tak probíhá trochu jinak, než jsme zvyklí. Energicky, s čajem a povídáním si.

Samozřejmě naleznete i několik restaurací a barů, kde vám nalejí alkohol. Maročané chodí do barů, které mají zahalená okna a v baru je úplná tma. Proč? Aby je bůh neviděl, jak chlastají. Co bůh nevidí, to se nestalo.

Maroko: Tipy - Agadir - západ slunce

#15 Městká daň z ubytování

Při vstupu do Maroka budete muset předstoupit před hraniční kontrolu. Ta vám udělí oficiální vízum a propustí vás do země na 30 dní. Zároveň vám administrativní pracovník napíše do pasu pod udělené vízum číslo. Toto číslo značí vaši identitu převedenou na „marocký pas“ tzn., že pokud svůj pas ztratíte/ zapomenete a budete se muset identifikovat, je nutné si pamatovat ono číslo pod marockým vízem.  

#16 Bezpečnostní kontroly na letišti

Ať už si rezervujete ubytování skrze Booking nebo AirBnb, bude vám účtována městská daň, kterou si každé město určuje samo. Tato daň je pak používaná na opravu a budování komunitních míst v daném městě. Přímo se tak podílíte na tvorbě kvalitnějších podmínek pro život.

Sleduj nás na instagramu

Erg Chebbi: Neuvěřilná noc strávená na Sahaře

Erg Chebbi: Neuvěřitelná noc strávená na Sahaře

Jediné, k čemu jsem se při cestě do Maroka upínal byla jízda na velbloudech do pouště. Tam strávit noc, opít se a pozorovat ty nejjasnější hvězdy, jaké jsem kdy měl možnost vidět. Ráno se sbalit, osedlat znovu velblouda a vyrazit směr civilizace. Tento příběh se opravdu stal, akorát má několik drobných úprav. Celou pravdu o Erg Chebbi naleznete na řádcích níže.  

Další inspiraci k Maroku si můžete přečíst zde. Je libo do Evropy? Hledej zábavu zde.

Jak se dostat do města Merzougha

Zásadní otázka, na kterou je důležité si odpovědět jako první. Vesměs máte dvě možnosti – po vlastní ose nebo s agenturou. Po vlastní ose si vše zařídíte sami (odhad nákladů nedokážu specifikovat). Při využití agentury už budeme sdílenější.

Rozhodli jsme se totiž v našem nabitém programu vyčlenit 3 dny, které věnujeme tomuto zážitku. Volili jsme cestu pohodlí před cestou nekonečného zařizování a plánování. Na internetu jsme si našli výpis agentur a podle různých hodnocení (Google, Tripadvisor) jsme si i vybrali.

Pro ty, pro které by to mohlo být až příliš náročné, stačí zadat do google tento vyhledávají dotaz „desert trip marrakech“

Do Merzouga a dále do pouště Erg Chebbi jsme proto vyráželi z Marakéše. Druhou velmi častou a o pár hodin kratší je cesta z Fesu.

Cena cesty na Erg Cheebi a čas

Pokud si stejně jako my zvolíte agenturu, můžete si vybrat z dvoudenního nebo třídenního balíčku. Osobně bych doporučil třídenní, protože cesta z Marakéše je opravdu dlouhá a místy i nekomfortní. Tím, že je rozložená do několika dní, nebudete mít takový pocit „rozbitosti své tělové schránky i mysli“.

Agenturu, kterou jsme zvolili my, najdete zde.

Naše tour teda stála 89€, a když jsem to na té dlouhé cestě počítal, je to zhruba stejně jako kdybyste jeli po vlastní ose. Pro fajnšmekry – kalkulací nákladů jsem odhadl, že hrubý zisk z jednoho člověka (před odečtením úplatků různým kontrolám) činí zhruba 15-20€.

Obrázek ukazuje záznam konverzace mezi mnou a jakýmsi operátorem, který zážitek zprostředkuje. To, co není zahrnuto v ceně, vás vyjde na zhruba 20€ během celých 3 dnů.

3 denní itinerář

Den první

První den ráno vás řidič vyzvedne přímo u ubytování a odveze vás na místo hlavního odjezdu. Nebuďte překvapeni množstvím aut a lidí, kteří vyrážejí s vámi. Poušť je dostatečně velká pro všechny. Skupinka, do které jsme byli určeni byla velmi příjemná.

Ihned po rozřazení jsme vyrazili vstříc pohoří Atlas, k prvním zastávce Ait Ben Haddou, dále do Ouarzazate a Dades Valley , kde jsme i nocovali. Takto se to může zdát málo a příliš krátké. Věřte, že cesta je opravdu dlouhá a zastávky byly proto velmi příjemné.

Cesta na Erg Chebbi

„Co dělat po cestě? Ještě při cestě z Rabatu do Marakéše jsme si vymysleli hru – hádej, kdo jsem. Hra se zvrtla do také podoby, že stačilo říct slovo MÁM a celá naše skupinka hned věděla, co máme dělat“

Ubytování bylo v údolí, velmi hezké a bez alkoholu. Berberské whiskey bylo ale spousty.

Den druhý

Platí přímá úměra, čím dříve vyrazíte z ubytování, tím dříve budete v poušti. Náš řidič byl velmi agilní, a tak trochu se vzhledem podobal mému vlastnímu otci, že brzo ráno zavelel a celá skupina vyrazila jako první na cestu.

První zastávka byla v Todra Gorge, kde jsme měli možnost vidět zblízka výrobu tradičních koberců. Bylo velmi komfortní, že nás nikdo nenutil si nic koupit. Pokud byste ale měli zájem si něco koupit, tak můžete. Berbeři povýšili starověké obchodování na moderní level. Můžete si koberec vybrat, zaplatit a oni vám ho pošlou domu.

Předposlední zastávkou před Merzouga byla Toudgha El Oulia – krásné údolí, které neuvěřitelně hraje barvama.

Toudgha El Oulia

Konečně dorážíme do Merzougy. Díky tomu, že jsme neměli tolik věcí, jsme ihned mohli osedlat dromedára a čekat, než tak učiní všichni ve skupině. Jakmile byla karavana připravená vyrazili jsme.  

Měli jsme štěstí, že jsme dorazili tak brzo, proto jsme mohli v plné kráse vidět západ slunce… který byl k nám zády :D. Nic na zbyt, zážitek to byl i tak fenomenální. Zapadající slunce osvětluje během celé cesty každý kousek dun a hraje si tak krásně s barvami, že si budete připadat jak splašený Číňan, co má potřebu vše fotit.

Karavana jde velmi pomalu – zhruba stejně rychle jako lidská chůze. Ano, karavanu vede člověk, který jde pěšky.

Erg Chebbi

Po zhruba hodině a půl jsme dorazili do kempu v takové krásné oáze. Pár stanů, ohniště a několik stolů tvořily celek našeho tábořiště. Ve stanu byla taková tma, že večer bylo více vidět venku než uvnitř stanu. To samé platí i o teplotě, která obzvlášť večer nebyla příliš komfortní.

K večeři při svíčkách se podával na ohni připravený tajine s marockým chlebem a polévka. Nemám moc rád, když nevidím, co jím, obzvlášť v poušti, kde není elektrika a jídlo vám vaří někdo, kdo si slušně přihnul. Bylo to ale velmi chutné. Jen ty střevní problémy mě trápí ještě při psaní tohoto článku.

Den třetí

Každá sranda jednou končí. Do „základního tábora“ mimo poušť se můžete dostat znovu za pomocí dromedárů, nebo nějakou buginou. Zvolili jsme buginu a bylo to skvělý – je to jako na horské dráze, kdy vyjedete na nejvyšší bod a téměř s 90° sklonem se řítíte z duny dolu.

V tábořišti jsme si dali snídani a hned jsme vyrazili na dlouhou 10 hodinou cestu do Marakeše, kam jsme dorazili zhruba okolo 9 hodiny večer.

Tápeš při hledání letenek? ✈️ Ukážeme ti jak na to 🙂

Tápeš při hledání letenek? ✈️ Ukážeme ti jak na to 🙂

Poušť erg chebbi

Sahara zasahuje do Maroka v naprostém minimu. Písčité duny, které se zde nacházejí jsou spíše nafoukaný písek. Je pozoruhodné, že nejvyšší duna v marocké poušti měří zhruba 150 m.

Kdyby vás zajímalo více o pouštích, učinil jsem za jízdy z vyscreenovaných článků rychlokurz pouštního podloží a struktury pouští po celém světě. Napište a dozvíte se víc.

Velbloud nebo dromedár?

Bohužel, i přesto, že agentura uvádí „Camel treks“, pravda je jiná. V Maroku se žádní velbloudi nenachází. Dvouhrbé velbloudy naleznete dle Wikipedie pouze ve střední Asii a mongolských pouštích.

V severní Africe se vyskytují pouze dromedáři. To ale není nic proti ničemu. Ne, nemusíte si klást otázku: „Jak se na jednom hrbu asi, tak sedí?“. Dromedár má na hrbu speciální sedlo, které je jakž takž komfortní.

Erg Chebbi: Dromedáři

Pouštní kempy

Agentura vám nabídne na výběr ze dvou kempů na poušti Erg Chebbi. První kemp je základní – bez elektřiny, vody a světla. To byla přesně naše volba. Druhý kemp má elektřinu, záchod a světlo. Tento kemp vám vlastně za příplatek říká, že vás okrade o unikátní zážitek, který byste jinak mohli mít.

V námi zvoleném kempu jsme měli večeři při svíčkách a zábavu u ohně, o kterou se postarali značně veselí Berbeři. Velkou chybou bylo, že jsme s sebou měli pouze jednu třetinku piva.

Zajímavé tipy a rady

1. Počasí je na poušti jiné přes den a jiné večer – připravte se, že teploty se rapidně promění. V zimě je na poušti něco okolo 24°, večer okolo -1°.

2. Pozorování nejjasnějších hvězd – když jste na poušti, kde je jen žlutý písek, čistá obloha a zářící měsíc tak jasně, že nepotřebujete ani žádné jiné světlo, hvězdy se pozorují velmi špatně. Bohužel hvězdná obloha je spíše za odměnu.

3. Zvířata na poušti – máte obavu ze zvířat? Tak vyražte na poušť v zimě. To jsou hadi, štíři a jiné potvory zahrabané hluboko pod zemí.

4. Alkohol na poušti – co si nekoupíte před cestou v liqour store, nebudete mít. Po cestě nebyla žádná možnost (kromě hotelu), koupit si alkohol.

5. Očekávání – kdo nemá očekávání, není zklamaný. Já střídmé očekávání měl a zklamaný jsem rozhodně nebyl. Musíte mít na paměti, že kdy jedete s agenturou, jedete s mnoha dalšími lidmi. Vždy záleží, jaký úhel pohledu si při zažívání cesty zvolíte. Podle toho se pak bavíte, nebo budete naštvaní.6.Nevezte si s sebou tolik věcí – my měli krosničku, kterou jsme si mohli s sebou vzít na dromedára. Stále jsme tak měli všechny věci u sebe. Pokud jedete s kufrem, raději ho někde nechte.

Sleduj nás na instagramu

9 tipů co vidět v Maroku

9 tipů co vidět v Maroku – nejlepší místa k vidění

Maroko je zemí všeho, tedy pro každého. Hory, poušť, moře a ideální počasí během celého roku. Jak uvidíte dále, nouze o zážitky nebude. Spíš budete mít starosti s tím, jak to celé naplánovat, aby vám nic neuniklo. K mému překvapení a možná i neznalosti je Maroko až nebývale velké. Pokud si dáváte otázku co vidět v Maroku – rozhodně nepodceňte celkovou dobu plánované cesty a dobře si předem vytipujte itinerář cesty (alespoň nějaký rámec).

Každé místo, které zde bude zmíněno jsme si vyzkoušeli až teda na surfování – neumíme to, ale hrozně moc bychom chtěli. Pořád o tom mluvíme – stejně jako o další přednášce, ale zatím jsme to neudělali.

#1 Rabat

Návštěvu hlavního města jsme vzali hopem, respektive rychleji, než bys řekl švec. Moc jsme toho vidět nestihli, pokud ale i tak prahnete po tom něco málo vidět, pak stojí za návštěvu dle různých průvodců:

  • Mausoleum Mohammeda V. a Hassanova věž
  • Medina
  • Pevnost Kasbah

#2 Casablanca

Známá především díky kultovnímu filmu Casablanca z roku 1942 (černobílý). Uvádím to proto, že ne každý může být fanouškem černobílých filmů (třeba jako já). Casablanca by měla být o něco zajímavější, co do památek a zážitků.

Z Rabatu jsme se přesunuli do Casablancy vlakem. Hromadná doprava je v Maroku velmi spolehlivá, je ale dobré mít na paměti, že dálkové vlaky přepravují Maročany přes celou zemi. Je nutné si tedy rezervovat své místo. (odkaz na článek tipy a rady). Jakmile jsme vystoupili, utíkali jsme na ubytování a poté rovnou k největšímu highlightu – mešita Hassana II.

Mešita dokončená roku 1993 pojme na celé své ploše v době ramadánu až 105 000 lidí, kteří se přicházejí modlit. Mešita je unikátní hned z několika důvodů:

  • Propojení tří živlů – voda, vzduch a země
  • Střecha, která se během ramadánu otevírá a propojuje tak všechny tři živly
  • Největší minaret na světě (200 metrů vysoký).

 

Casablanca - mešita

Do mešity se určitě běžte podívat, je to spektakulární zážitek. Vstupné je zhruba 200 Kč a v ceně máte průvodce a když půjdete pozdě na prohlídku, tak i odvoz golfovým vozíkem.

Ve městě jsme příliš času netrávili. Vydali jsme se na pobřežní vycházku z chudinské části až mezi pracháče. Celé pobřeží je téměř písčité, doplněné výhledem na mešitu.

Na druhý den ráno jsme navštívili starou Medinu a zamířili na nádraží.

#3 Marakéš

Mekka obchodu a turistů. Koncetrace zahraničních turistů je v tomto městě jednoznačně největší. Z Rabatu se sem vlakem dostanete za necelé 4 hodiny. Marakéš jako každé město je defacto stejné – mešita, Medina a trhy. To pravé dobrodružství se odehrává jinde, ale k tomu až za chvíli.

V Marakéši jsme se vydali hned po ubytování do staré Mediny, právě tam je i jedno z největších tržišť v Maroku. Poprvé jsem měl tak možnost vidět „Hadaře“, který při hře na píšťalu ovládá kobru. Zdenička si dodnes myslí, že to byly pouze atrapy a ke všemu ještě na baterky. Máme na to rozdílný názor. Já si myslím, že syčející had, který se hýbe je pro mě dostatečně živý.

Svou velikostí je trh a celá Medina příležitostí k tomu smlouvat!

Důvod, proč jsme se vydali do Marakéše byla příležitost zažít noc na Sahaře (více o tomto zážitku zde)

#4 Pohoří Atlas

Pohořím jsme pouze projížděli, nicméně i ty pohledy stály za to. Marocké hory jsou příležitostí pro horolezce a nadšené turisty. Pokud budete mít čas a zároveň i vhodný dopravní prostředek určitě se vydejte na nejvyšší vrchol Maroka – Mt. Toubkal. Více o výšlapu zde.

Pohoří Atlas

#5 Ait Ben Haddou

Co vidět v Maroku dále je určitě filmařský ráj severní Afriky. Zatím jste o něm neslyšeli? My do té doby taky ne. Určitě vám budou ale známé filmy Mumie, Gladiátor nebo Princ z Persie. Filmaři si toto poutní místo oblíbili natolik, že se sem od roku 1960 pravidelně vracejí. Ait Ben Haddou je městečko rozdělené na starou a novou část. Původní obyvatelé staré části žili v podmínkách, které jim v moderním životě neumožňovaly žít důstojně, a tak byla vystavena část nová.

Tu starou využívají filmaři (jedná se o lokalitu, která je pro ně velmi levná) a místní průvodci k tomu, aby si vydělali nějaký ten dirham. Při procházce starou částí vyzkoušejte určitě berberskou whiskey. Na té si ujížděl i velikán Maximus Decimus Meridius (Russel Crowe). Čaj je totiž pro místní kulturu nejoblíbenější nápoj.

Kousek od tohoto místa se mimo jiné nachází takový druhý Hollywood. V nedalekém městě Ouarzazate se nachází největší filmový ateliér s mnoha studii. Když budete mít štěstí narazíte tu i na Brada Pitta – ten si tu za pár šušňů koupil dům.

Ait Ben Haddou

#6 Cesta do pouště

Jen si to představte – karavana se vydává za horkého slunného odpoledne vstříc písečným dunám. Vy jako nebojácný „evropský Berber“ sedíte na hrbu dromedára a užíváte si pohledů do nekonečných dun. Karavana při západu slunce přichází na místo podobné pouštní oáze, rozbije tábor a přečká noc ve stanech – bez elektřiny, vody a civilizace. Je to něco, co byste rádi zažili? Toto místo je odpovědí na původní otázku co vidět v Maroku! Číst více

#7 Yoga class

Jih Maroka je hlavně o druhu pohody – moře, surfování a yoga. Nejen maročtí ale i zahraniční instruktoři nabízejí v každém přímořském městě tzv. yoga retreats. Týdenní pobyty, během kterých praktikujete většinou dvakrát denně yogu.

Jedna z lekcí probíhá nejčastěji brzy ráno při východu slunce a druhá lekce zase při západu. Pokud nechcete absolvovat celý týdenní pobyt jako my, tak je řešení dojít do zřetelně označené budovy nápisem „YOGA“ a zeptat se na single lekci yogy.

#8 Surfování

Jižní pobřeží Maroka je surfařským rájem, do kterého se stahují všichni milovníci tohoto vodního sportu. Dle referencí a vlastního zážitku můžeme doporučit lokality Taghazout a Imsouane.

Určitě bychom k surfování nevolili přímo Agadir, ale právě severnější města v dojezdové vzdálenosti. Taxíkem se tam dostanete zhruba za 150 dirhamů. Autobusem za necelých 30 dirhamů. Nutno ale počítat s časem, který cestováním strávíte.

#9 Agadir

Agadir je město v rekonstrukci a je to opravdu znát – bagry všude kam se podíváte. Právě zde jsme pouze dotankovali alkoholické nápoje a zamířili do Taghazout. Liquor stores jsou zde velmi koncentrované.

Za zmínku taky stojí západ slunce na největší pláži, jedno z největších marockých tržišť – Souk El Had nebo návštěva kulturní památky Kasbah Agadir Oufellah. Ale pozor! Kasbah se nachází v nadmořské výšce 216 m.n.m. a výšlap je místy natolik nebezpečný, že byla zřízena kabinová lanová dráha.

Maroko: Tipy, které neminout - Souk v Agadiru

Pokud půjdete navštívit Souk El Had určitě si vyhraďte hodinku až tři. Tržiště vás pohltí svou velikostí, nic takového jsem zatím neviděl. Smlouvání povoleno u každého obchůdku. Můžete si vysmlouvat třeba postel s ručně vydlabanou dekorací. K tržišti pohodlně dojdete pěšky.

Snad tento článek s tipy co vidět v Maroku splnil vaše očekávání a vaše touha navštívit tuto zemi je o to větší! 🙂

Sleduj nás na instagramu

Jak se dopravit do Holandska

3+1 možností, jak se nejlépe dopravit do Nizozemska

Cest do nizozemské metropole je mnoho. Řeč je o Amsterdamu, který leží na samém západním pobřeží. Často si cestující mylně myslí, že je to jediná věc, kterou lze v Nizozemsku vidět. Bohužel. I když se v Amsterodamu dá strávit pár krásných dní, existují v zemi tulipánů i jiná zajímavější místa. Ještě než si o nich povíme, musíme si ale říct, jak se do Nizozemska dostat.

TIP #1 - LETADLO ✈️

Tou nejpohodlnější je zajisté let. Z Prahy a Vídně létají přímá spojení zhruba 2 hodiny. Z letiště Schipol (cca 30 km od centra) se dostanete do víru velkoměsta hromadnou dopravou, taxi nebo pěšky. Ta poslední možnost je pouze pro otrlé a spořící. Tedy šitá na míru všem fanouškům tohoto plnohodnotného blogu. Výhodou je, že půjdete téměř celou cestu po rovině.

Tápeš při hledání letenek? ✈️ Ukážeme ti jak na to 🙂

Tápeš při hledání letenek? ✈️ Ukážeme ti jak na to 🙂

TIP #2 - AUTO 🚗

Další možností je cesta autem. Z ČR se dostanete pouze za náklady na pohonné hmoty. Dálnice v Německu a Nizozemsku jsou zdarma. Musíte ale počítat s tím, že pokud budete tankovat u dálnice, připlatíte si. Všechno souvisí se vším, a tak není překvapením, že na dálnici jsou pohonné hmoty zhruba o 20 % dražší než ty mimo dálnice. Cesta z okolí Prahy zabere pres Plzeň, nebo na Cheb s pauzami zhruba 9 hodin v závislosti na čase výjezdu. Doporučujeme vyrazit tak, abyste se vyhli ranní špičce v okolí Amsterdamu. Ideální je dorazit do Amsterodamu před 7 hodinou ranní.

TIP #3 - VEŘEJNÁ DOPRAVA 🚌🚅

Třetí možností je využít hromadnou dopravu. Z Prahy jezdí přímý spoj RegioJet, ale i konkurenční FlixBus. Pokud kupujete lístky s předstihem vyjdou vás u “zelenáče” zhruba na 1 600 – 1 700 Kč. U “žluťáka” sympatičtější cena od 1 200 Kč. Oba spoje jsou naštěstí bez přestupu a trvají necelých 15 hodin. Druhým tipem veřejné dopravy je vlak. Bohužel neexistuje přímé spojení. Je nutné minimálně jednou přestoupit. Jednosměrná jízdenka vyjde zhruba na 1 200 Kč.

TIP #4 - TAJNÝ A BLÁZNIVÝ TIP

Čtvrtým a takovým bonusovým tipem, jak se dopravit do Nizozemska je loď. Musím se ale přiznat, že tento nestandardní způsob dopravy zmiňuji pouze jako satyru. Bohužel i tato možnost je reálná. Chce to jen sehnat loď a kapitána. Na druhou stranu to bere vítr z plachet všem, co říkají, že cestování do západní Evropy není dobrodružství.

Sleduj nás na instagramu

Ostrov Texel

Ostrov Texel – perla severního Holandska

Společně se v tomto článku vydáme objevovat krásy severního Holandska. Ostrov Texel je součástí tzv. Fríských ostrovů, které se táhnou od severního Holandska až po Dánsko. Celá oblast severního Holandska sloužila pro vojenské účely, kdy v dobách 2. světové války bylo prim zajistit námořní bezpečnost země. Proto není překvapením, že zde uvidíte mnoho bývalých vojenských domů, vysílačů, lodě a nebo vystavenou ponorku v reálné velikosti (ta je sakra veliká)

Jak se dostat na ostrov texel

Pokud vyrazíte časně z rána můžete ještě navštívit Navy museum v Den Helderu a nasát atmosféru, kterou toto místo má. Do města Den Helder musíte tak jako tak. Z místního přístavu vyplouvá každou půlhodinu trajekt na ostrov Texel vzdálený zhruba 20-25 minut. Trajekt odjíždí na minutu přesně. Ano, na minutu. Pokud vyrážíte autem můžete zaparkovat v areálu přístavu, nebo u pár set metrů vzdáleného hotelového parkoviště, které je zdarma.

Obousměrný lístek stojí 2.5€. Nepotřebujete si kupovat žádný jiný. Z ostrova vede pouze jedna cesta zpátky. Ano, ta samá jako tam. Plavba po moři je za příznivého počasí krásná. Na palubě se můžete občerstvit snad čímkoliv. Bufet je do pár minut obsazen dětmi i dospělými, tak si pospěšte.

Jak si nejlépe užít atmosféru ostrova

Ostrov Texel má po obvodu zhruba 55 km. Jste vášnivý chodec? Jděte pěšky na sever k majáku. Užijete si moře, vítr a písečné duny. Můžete to vzít po břehu nebo středem ostrova skrze “hlavní město” Den Burg. Rádi jezdíte na kole, ale žádné nemáte? Žádný problém. Hned po vystoupení z trajektu máte po pravé straně půjčovnu kol (nemůžete ji minout – je označená velkým kolem). Typické holandské kolo s mechanickým šlapáním vás bude stát na jeden den 12.5€. Rádi se kocháte, ideálně bez pocení a námahy? Elektrokolo vás bude stát 24.5€. Tak jako tak obě varianty jsou velmi cenově přívětivé.

Objevujeme ostrov Texel s domorodým průvodcem

Cestou jsme se kochali sluncem, šplouchajícím mořem, úsměvy s ostatními cyklisty a chodci a jednoduše si užívali té atmosféry. Samozřejmě jsme se nezapomněli občerstvit. Jako správní turisté jsme měli v batůžku plzničku, kterou si za svitu slunce a nekonečné rovinky, rád vypije každý.

My jsme vyrazili od trajektu po obvodu ostrova. Vyrazili jsme se po pravém břehu (bystrá hlava by konstatovala, že je to proti směru hodinových ručiček) Texelu přes městečko Oudeschild až k majáku na severu u města De Cocksdorp. I ostrov je nekonečně rovinatý, a tak nebyl problém, že i Zdenička, která kolo moc v lásce nemá, brázdila rovinkou na nejvyšší převod.

Od majáku jsme pokračovali po západní straně ostrova přes písečné duny do města De Koog. Tam jsme si dali holandské speciality. Haaring, Kibling nebo Bitterballen. S prázdným žaludkem se sice jede dobře, ale hlad je svině. 😀

Celý ostrov je uzpůsoben spíše než automobilům jízdním kolům. Všude samé stezky označené od 1 do 50 tuším. Ztratit se nemůžete. Z De Koogu jsme se za silnějšího větříku ofukující naše spálené tváře vydali zpět do přístavu, kde jsme vrátili kola a jeli zpět do Den Helderu.

Tápeš při hledání letenek? ✈️ Ukážeme ti jak na to 🙂

Tápeš při hledání letenek? ✈️ Ukážeme ti jak na to 🙂

Fun story na závěr

Jízda na typických nizozemských kolech a po rovinkách dlouhých i desítky kilometrů je zábavná do té doby, dokud nepřijde i sebemenší převýšení. Pestrost jízdy do malého převýšení vám dokáže zpříjemnit příjemný mořský vánek. Ten si pohraje s vašimi stehenními svaly tak, že i ten největší lidumil začne nesnášet všechny ostatní s elektrokolem.

Celá trasa okolo ostrova měřila 54.5 km a nám zabrala zhruba 5 hodin čisté jízdy. Trajekty nazpět jezdí až do 21:30 v závislosti na ročním období

Sleduj nás na instagramu

Turistická lékárnička: Kompletní návod, jak si ji sestavit

Důležitou součástí každého dobrodruha je i zdraví. Jedna věc je cestovní pojištění, které dokáže zajistit jakousi “jistotu” v případě, že se něco stane. Dnešní článek je ale o tom, jak snížit možné dopady. Správně zabalená turistická lékárnička dokáže mnohdy snížit dopady nevolností, bolestí a různých zranění. Do role vrchního zdravotníka Cestuj s batohem byla nominovaná Zdenička jakožto zdravotní sestřička. Přečtěte si pár tipů, jak si takovou turistickou lékarničku sbalit. 

V první řadě je dobré myslet na to, na jak dlouhý výlet/ dobrodružnou cestu jedete. Pokud plánujete víkendový výlet po Česku, stačí vám náplasti na puchýře. Na domácí půdě, tedy v Česku se dokážete vždy dopravit například k lékaři, do nemocnice, do obchodu pro léky, do lékárny nebo prostě výlet skončit a jet domu.

Jak si zabalit turistickou lékárničku na delší treky

Turistická lékárnička na delší cesty

Pokud ale plánujete delší putování, které má stanovený termín, mohla by vaše turistická lékárnička obsahovat níže vypsané věci. Pro naše typy putování, tedy dlouhé pěší treky na více než týden máme sestavenou turistickou lékárničku takto:

Speciální kategorií jsou antimalarika. Pokud plánujete cestu do exotických zemí, je dobré myslet na přibalení si antimalarik. Jedná se o Afriku, vybrané státy Jižní a střední Ameriky, Oceánie a Asie. 

Světová mapa zemí s rizikem malarie
Zdroj: https://www.who.int/news-room/fact-sheets/detail/malaria

JAK NAPLNIT TURISTICKOU LÉKÁRNIČKU

Pochopili jste správně, že výše zmíněné léky nejsou vždy volně k sehnání. Existuje několik cest, jak může být vaše turistická lékárnička naplněna. Tou první může být návštěva lékárny. Mnoho léků a přípravků je volně dostupných. Druhou variantou je návštěva vašeho obvodního lékaře, který může vypsat recept na některé medikamenty. Poslední (pro nás) známou možností, jak naplnit lékárničku jsou centra cestovní medicíny. V místě bydliště jich budete mít určitě několik. 

Vše, co by měla obsahovat turistická lékárnička
Zdenička dále jako odbornice oboru zdravotnictví přidává krátkou glosu: “Turistická lékárnička je sestavená takhle, protože si myslím, že to stačí. Pištík mě nutí něco napsat. Celej tenhle seznam je postavenej za mě na nejdůležitějších věcech na cestě. To znamená bez bolesti, hlavně si nespálit ksicht a normálně si dojít na záchod.
 
Velikost lékárničky je na každém z nás. Pro každýho je důležitý něco jinýho.. tenhle seznam je jen inspirace, ne žádnej návod. Doufám, že použijeme na naší cestě co nejmíň věcí ze seznamu, a že ostatní věci budou potřebný jako bílý triko na cestě do Santiaga.” Vše o cestě do Santiga nalezneš tady. 

ZASÁDY SPRÁVNÉ turistické LÉKÁRNIČKY

Turistická lékárnička by měla být hlavně uspořádaná. Pokud ji potřebuji akutně použít měl bych mít okmažitý přehled, co kde je. Další důležitou zásadou je její okamžité poznání. Jednoduše řečeno, když ji s sebou budu nosit v batohu, tak musí být na první dobrou zřetelné (i pro cizí osobu), že daný obal je od lékárničky. Turistická lékárnička by měla stát při nás za jakékoliv situace. Měla by se přizpůsobit plánované cestě. A v neposlední řadě by měla splňovat zásadu, že by v ní neměly chybět nezbytné věci. 

Zásady chování cestovatele

Předejít používání léků můžete i svým racionálním chováním. Na cestách existují nepsaná pravidla, které by měl nejen každý dobrodruh dodržovat. Platí to ale také i pro běžné turisty cestující do exotických destinací a resortů. Jak ale říká s oblibou Karel – trocha bacilů a bakterií jenom prospěje. 

Mimo Evropu a na místech, kde si nejste jisti, se snažte vždy pít balenou vodu, která je v řádně okolkované lahvi. 

V exotických zemích je často vidět ve street foodech maso, na které krásně praží sluníčko. Pokud si nejste jisti tím, že to Váš žaludek nepřevrátí o 360° a Váš konečník neroztrhá, dejte od toho ruce pryč. Nekonzumujte také syrové maso. Zeleninu a ovoce si taktéž opláchněte balenou vodou. 

Nemusí to být šťastná volba. K tomu se váže příběh. V Thajsku jsme dodržovali pravidlo pití pouze balené vody. Lákavou nabídku Long Island Ice Tea 1+1 zdarma s ledem pak odskákala Zdenička kamarádka. Ta nejen, že přišla o zábavu, ale také protrpěla přesun do Kambodži.

Sleduj nás na instagramu

Výšlap na Kleť - ideální jednodenní výlet

Výšlap na Kleť: Vše, co potřebujete vědět

Život v již tak krásných Budějovicích si párkrát za rok zpestříme výšlapem na Kleť. Existují příběhy, kdy se lidé vydávají na Kleť denně, jiní zase pouze na Nový rok a někdo na ní nebyl vůbec. V tomto příspěvku se dozvíte, jaké jsou možnosti výstupu na Kleť, jaká odměna na vás na vrcholu čeká a na konec poodhalíme i pár zajímavostí o této dominantě Blanského lesa. Váš virtuální výšlap na Kleť právě začíná. Pojďme na to. 🙂

Trasy na Kleť

Z Českých Budějovic máte na výběr několik možností. Tou nejčastější je využití auta. Bez větších překážek si zajedete až k úpatí Kleti a poté už můžete pohodlně a s úsměvem polykat dávky strmé cesty až na vrchol Kleti. Druhou možností je využití vlakové přepravy, konkrétně vlaku zvaný Šumavský expres. Jak už název napovídá, můžete se těšit na příjemnou vyhlídkovou jízdu tímto šinkansenem, který denně brázdí koleje od Budějovic až po šumavské Nové údolí. Vytrvalejší pak volí bicykl.

na kleť z českého krumlova

Vláčkem lze dojet z Českých Budějovic až do České Krumlova. Zastávka vlaku je na samém okraji Krumlova, odkud se lze ihned napojit na turisticky značenou trasu vedoucí až na Kleť. Cesta je pozvolná, nicméně delší oproti cestě z parkoviště v Krásetíně. Využít můžete hned dvě značené trasy. První vede kompletně po zeleně značené trase. Druhá trasa je kombinací zeleně značené, modře značené a červeně značené.

TIP: Pokud nejste z Českých Budějovic a plánujete u nás na Jihu strávit celý víkend, doporučujeme jeden strávit v okolí Krumlova. 

V obou případech ujdete stejně dlouhou trasu, tedy 6,5 km od nádraží v Českém Krumlově až na vrchol Kleti. Pokud nechvátáte a chcete si výlet na Kleť užít, můžete se zastavit na rozhledně Granátník. 

Říkáte si… no jo, ale já nechci jít tou samou trasou zpět. Není třeba. Z Kleti můžete pokračovat dále přes parkoviště v Krásetíně až do Holubova. I v Holubově šumavský expres zastavuje. 

Doporučujeme ale vhodně naplánovat čas odchodu z vrcholu Kleti, aby vám vlak neujel. I kdyby se tak stalo, můžete čas strávit v poctivé jihočeské restauraci pár metrů od železniční stanice. V Holubovské restauraci “Pod Kletí” vás pohostí dobrým pivem a fantastickými tvarohovými knedlíčky! 

Na kleť z parkoviště

Výšlap na Kleť jsme v prvních letech začínali převážně z parkoviště Krásetín. Důvodem byla časová úspora a jistá pohodlnost. Tuto trasu využívá drtivá většina turistů. Nejen proto, že si trasu velmi zkrátí, ale také proto, že z parkoviště je to pár metrů k lanovce vedoucí až na vrchol. 

Jako velký fanoušek lanových drah jsem ale tuto možnost nikdy nevyzkoušel. Stejně tak Zdenička, která trpí pro mne až “přehnanou” láskou k lanovkám. 

Parkoviště funguje 24/7. Denně pak od 9:00 do 17:00 zaplatíte za neomezené stání 50 Kč. Na parkovišti je stánek s občerstvením.  

TIP: Přijeďte před devátou a máte 50 Kč v kapse 🙂 

Trasa měří necelých 2,5 km a zdoláte ji za 40-50 minut. Fyzicky zdatnější i dříve. Počítejte s tím, že v době po dešti nebo v zimě bude trasa kluzká, a tedy náročnější. 

RESTAURACE NA KLETI

Odměnou za úspěšný výstup na nejvyšší bod Blanského lesa v nadmořské výšce 1087 m. n. m. vám bude pohoštění v místní horské chatě. Pro nás to vždy bývá zážitek a jakási motivace. Naší odměnou bývá již tradičně malé pivo, česnečka, občas doplněná o chleba se sádlem či tzv. šmitcem!

V letních měsících je Kleť otevřená v týdnu od 10:30 – 17:00. Víkendy pak od 9:00 do 17:00. Aktuální informace ale vždy naleznete na jejich facebookovém profilu. 

Restaurace na Kleti
Odměna za výkon stojí za to - ikonický Budvar a česnečka

LÍBÍ SE TI OBSAH, KTERÝ TVOŘÍME?

ROZHLEDNA KLEŤ

Rozhled na vrcholu není jediným cílem návštěvníků. Jak již bylo zmíněno v úvodu. Motivem může být sport nebo tradice výstupu. Jako turista, který ještě na Kleti nebyl ovšem doporučujeme po zdolání vrcholu postupovat dále až na 18 metrů vysokou kamennou rozhlednu. 

Rozhledna nemá otevírací dobu. Lze ji navštívit kdykoliv. U vstupu je instalovaný turniket s platebním terminálem. Žádnou živou obsluhu tedy neočekávejte. 

Vstupné tuším stojí 30 Kč pro děti a 60 Kč pro dospělé.

Výhled z rozhledny Kleť

PÁR Zajímavosti na závěr

Věděli jste, že rozhledna Kleť je nejstarší kamennou rozhlednou v ČR? Nechal ji vybudovat v 19. století kníže z rodu Schwarzenbergů pro soukromé účely. 

Co mám ale vůbec nejradši, jsou výhledy při východu či západu slunce na alpské vrcholky. Za velmi příznivých podmínek je lez vidět samozřejmě i přes den, ale užít si tu atmosféru časně z rána nebo při západu slunce je skvělý zážitek. 

Když už budete na vrcholu stojí za to vidět i prostředí nejvýše položené hvězdárny na našem území. A pokud máte více času okolí Budějovic toho nabízí mnohem více. Například dalších 13 úžasných míst v okolí Českých Budějovicích, o kterých jsme psali v ijném článku. 

Výšlap na Kleť: Zajímavosti

SLEDUJ NÁS NA INSTAGRAMU

Sicílie na vlastní pěst: TOP 6 míst, které musíš na Sicílii vidět

Sicílie na vlastní pěst

Když jsme s kolegy hledali místo, kam zamířit v době válečného běsnění na východě Evropy, spočinout, dát si mediální detox a nabrat nové síly, směřovala naše pozornost k malému evropského ostrovu, který legislativně patří k Itálii. Vždy jsem měl k Itálii averzní postoj, první minuty na půdě Sicílie, ale kompletně změnily mé vnímání Itálie jako celku. Jak konstatoval kolega: “Itálie má úplně všechno – hory, moře, vulkány, historické památky, vinice…”. Sicílie na vlastní pěst i díky levným letenkám byla velmi dobrou volbou. 

Odstupem při psaní těchto řádků vzpomínám s úsměvem na svůj první dojem. Popsal bych ho slovy “Řízený chaos asijského formátu v Evropě, kde je svět ještě v pořádku”.

Katánie a okolí
Photo: filipblaha.cz

Na Sicílii se dostanete letecky přímým spojem z Vídně/ Prahy do Catanie, případně z Prahy do Palerma a opačně. Ani na jednom místě neprohloupíte, tedy pokud se hodláte zdržet více než 2 dny.

V případě, že máte omezený čas doporučuji letět do Catanie a hned Vám sdělím proč.

Tápeš při hledání letenek? ✈️ Ukážeme ti jak na to 🙂

Tápeš při hledání letenek? ✈️ Ukážeme ti jak na to 🙂

1. KATÁNIE

Katánie byla výchozím bodem pro všechny další výlety po východním pobřeží Sicílie. 

Město nabízí větší možnosti než například Palermo. Zároveň na mě působilo klidněji ve smyslu pocitu bezpečí.

Pro ty, kteří se chtějí vydat na vulkán Etna je město ideální. Nečekejte žádné hipsterské kavárny, ale pravou atmoféru Sicílie dokreslenou nepořádkem a chaosem na ulicích, který Vás ale uklidní.

Centrum Katánie
Photo: filipblaha.cz

2. TAORMINA A OKOLÍ

Taormina
Photo: filipblaha.cz
Výhled na Taorminu
Photo: filipblaha.cz
Antické teatro Greco
Photo: filipblaha.cz

Neměl jsem žádné očekávání, protože jsem si v předvečer přečetl, že je Taormina perlou Sicílie. Díky širokým plážím se tato oblast stala žádanou pro turisty. V článku se ale zapomněli zmínit o tom, jak krásná Taormina a její okolí mimo moře je. V létě bude výlet po městečku a šlapání po stezkách na různé vyhlídky velmi bolet. Autem z Katánie cesta zhruba na 1,5 hodiny. Autobusem to bude podobně. 

3. VULKÁN ETNA

Dominanta celého východního pobřeží, která si říká o zdolání už při pohledu na ní z letadla. Vlastní iniciativou se můžete do posledního povoleného místa v nadmořské výšce cca 1900 m.n.m. V tomto bodě můžete stále bez zaplacení jediného eura průvodcům navštívit Silvestri craters. Pro výstup na samotný vrchol vulkánu Etna je více než doporučeno využít služeb průvodců. Můžete i na vlastní pěst, ale pokud nejste zkušení, neblněte. Více o výstupu na Etnu zde. 

Vulkán Etna
Photo: filipblaha.cz
Kráter Silvestri
Photo: filipblaha.cz

4. SyRACUSA

Siracusa
Photo: filipblaha.cz

Do Syracus jsme dorazili až při západu slunce. Kromě krátké procházky ulicemi města, jsme strávili poslední paprsky na pobřeží u Castello Maniace, které bylo bohužel zavřené. 

Určitě neprohloupíte, když zde strávíte odpoledne, případně spojíte výlet s další historickou památkou zapsanou do UNESCO a tou je město Ragusa.

V Syracusích musím doporučit velmi útulnou a chutnou restauraci v centru města A Putia. Velmi chutné italské pokrmy v ceně okolo 7-10€ za porci.

5. rAGUSA

Naše první zastávka po zapujčení auta byla ve městě Ragusa, kde je dominantou propojení staré a nové části města. Velmi příjemná procházka cca 5 kilometrů z centra nového města až do centra starého města s mnoha vyhlídkami na obě strany. 

Ze starého města se poté můžete dostat veřejnou dopravou zpět do centra nového města. 

Ragusa, Siracusa, Modica, nebo také Noto mají jedno společné. Stále se opakující stavby, kostelíčky, historická centra. Na první pohled je to krása, která se ale s každým dalším městem okouká. 

Ragusa
Photo: filipblaha.cz

6. PALERMO

Poslední zastávkou byla touha poznání mafiánské kultury v proslaveném Palermu. Bohužel jsme nestihli návštěvu městečka Corleone kvůli časovému presu, kde se datují začátky mafie. 

Palermo jako takové má velmi pohledné centrum města, které za denního světla působí přátelsky, životem a příjemným dojmem. Posedávat v parčících a kavárničkách by se zde dalo celý den. Večerní procházky na mě působily až děsivě. 

Na cestách se snažím dodržovat určitá pravidla, abych předešel případným nedorzuměním – okradení, konfliktům. Právě zde jsem měl ten pocit, když jsme sešli z hlavní ulice. Možná subjektivní pocit, nicméně ten podpořil i fakt, že se Palermo od uprchlické krize proměnilo na “uprchlické” centrum. 

Centrum Palerma
Photo: filipblaha.cz

Všechny tyto místa jsme měli možnost navštívit. 4 dny jsou na objevení celé Sicílie málo, stačí ale k tomu poznat, v jaké bublině žijeme, a jak je život diametrálně odlišný od toho, co každý den konzumujeme z médií. Cením si každého cestovatelského blogu, který nám při plánování naší cesty pomohl, protože právě na těchto blozích najdete ty reálné, subjektivní dojmy a zkušenosti, díky kterým si můžete poskládat ucelený obrázek toho, jaká skutečně daná destinace/ oblast Vaší cesty je. Objevte i vy Sicílii na vlastní pěst a podělte se s námi o vaše zkušenosti! 

Pár tipů na závěr

Kdy na sicílii vyrazit

Pokud se na Sicílii vrátím, rozhodně bych volil období mimo léto, tedy jaro/ podzim. Počasí začátkem března je více než příjemné. Denní teploty okolo 15 stupňů a stále svítící sluníčko. Zároveň bych letěl na více než týden, ideálně na 14 dní, půjčil si auto a celý ostrov projel křížem krážem. Sicílie na vlastní pěst si nejvíce tedy užijete na jaře a na podzim. 

PŮJČENÍ AUTA

Velmi dobrou zkušenost máme s půjčovnou aut Centauro, kde jsme nemuseli disponovat kreditní kartou pro zapujčení. Půjčovna sídlí na letišti. S personálem je skvělá a rychlá domluva. Vrácení proběhlo tak, že jsme zaparkovali, paní si zkontrolovala obsah nádrže, odevzdali klíče a šli pryč.

Pokud si nechcete auto půjčovat můžete cestovat autobusem nebo vlakem. Překvapilo mě, jak dobrá infrastruktura veřejné dopravy na Sicílii je. Přepravovali jsme se z Catánie do Palerma a autobus vždy vyjel na minutu přesně, stejně tak přijel na čas do cílové destinace. Dobré zkušenosti při přesunu mezi městy mám s portálem omio.com (bezepčné platby za jízdenky, snadné vyhledávání jízdenek a přehledné prostředí). Naleznete zde spoje vlakové/ autobusové.

Výhled na Etnu
Photo: filipblaha.cz

UBYTOVÁNÍ NA SICÍLII

Ubytování jsme řešili skrze Booking, stalo se nám, že hostitel při osobním setkání navrhnul rezervaci na Bookingu zrušit a nabídnul nám nižší cenu, pokud zaplatíme cash. Booking si účtuje provizi až 30 %, což je věru hodně. Jinými alternativami může být Airbnb, Trivago anebo portál Agoda.

PLACENÍ NA SICÍLII

 Ve všech restauracích můžete platit kartou. V malých obchůdcích je to obdobné. U street food stánků a na trzích se platí pouze hotovostí. Veřejnou dopravu zaplatíte téměř vždy oběma způsoby. Letištní transfery taktéž. Pokud ale budete vybírat hotovost vybírejte vždy u ověřených bankovních institucí. Rozhodně se vyhněte pochybným ATM´s. Velmi dobře vysvětluje pochybnost těchto výběrových automatů Janek Rubeš ve videu na kanále Kluci z Prahy.

Velmi povedenou alternativou, kterou na cestách využívám nejvíce je Revolut – levné převody měn z CZK na EUR a zároveň můžu platit pohodlně přes telefon. Určitě vyzkoušej. 

Sleduj nás na instagramu

Výstup na Olymp v roce 2024: Za bohy na Mytikas

VÝSTUP NA OLYMP

Když jsem na konci září roku 2020 odlétal do řeckých Atén, abych zde rozšířil na dalšího půl roku své studijní obzory, první věc, která mě zaujala ještě, než jsme přistáli, bylo právě pohoří Olymp. Ti z Vás, kteří pravidelně létají nebo alespoň jednou letěli, ví, jaké to je, hledět z okénka (když máte to štěstí) při přeletu velkých pohoří. Jediný pohled oživil i dávno zapomenutý sen z mého skromného bucket listu – výstup na Olymp. 

Určitě si každý z Vás vedete svůj bucket list. I já mám ten sůvj a občas do něho nahlédnu. Obzvlášť na začátku roku a pak průběžně do něj zapisuji zážitky a sny, které bych chtěl jednou zažít. Určitě doporučuji vám všem si takový bucket list udělat.

Bylo září, teplé dny v Aténách střídaly bouřky a do toho panovala neklidná situace díky covidu, která se stupňovala. Jak dny ubíhaly, plánování výstupu na Olymp bylo intenzivnější. Čas, kdy by bylo možné na Olymp vystoupit bez použití horského vybavení, se krátil. S koncem října měly přijít první sněhové radovánky, kterých jsem se rozhodně účastnit nechtěl.

Výstupní bod parkoviště Prionia

Měl jsem to štěstí, že jsem narazil při seznamovacím srazu na dvojici sympaťáků. Ti stejně jako já byli mimo hlavní skupinku všech studentů. S Guvenem z Rakouska a Richardem z Litvy jsme se dali do řeči prakticky hned. Hlavními tématy byly naše osobní zpovědi, II. světová válka a samozřejmě mladistvé pohledy na život.

Klukům jsem po pár dnech představil nesmělý plán výstupu na Olymp, včetně cesty a náročnosti. Překvapivě souhlasili a byli stejného názoru jako já – „Budu mít tuhle příležitost znovu?“. Richard ještě před cestou oslovil spolužačku ze třídy a neohrožená parta byla kompletní. Hodilo se to i kvůli rozmělnění nákladů celé výpravy. 

Po vzoru Hanzelky a Zikmunda jsme tak vyrazili vstříc dobrodružství a neznámu. Vše začalo v autopůjčovně na okraji Athén, kde na nás čekal Hundai i10. Má tupost naše časové plány posunula o hodinu dál. Propadl mi řidičák a nebyl jsem navíc majitelem kreditní karty. Kdybych putoval sám, zde by mé dobrodružství končilo a spíš než jako Hanzelka a Zikmund bych skončil jako spráskaný pes s polámaným sebevědomím.

PLÁN CESTY VÝSTUPU NA OLYMP

Litochoro leží na samém úpatí Olympu, ale není to zároveň výstupní bod! Ten se ukrývá 18 kilometrů severně a o 800 výškových metrů výše na parkovišti s názvem Prionia. Nachází se zde také restaurace, kde můžete po náročném výstupu odměnit své rozlámané tělo. Výstup na Olymp je dlouhý 9,2 km, přičemž musíte zdolat převýšení 1848 metrů. 

Cesta z parkoviště Prionia pokračuje po modré do Refuge A “Spilios Agapitos”, což je také poslední možné místo na načerpání pitné vody! Refuge není v provozu po celý rok. Stefanos jej provozuje od konce dubna do první velké sněhové nadílky. 

Z přístavních Athén jsme vyrazili po dálnici na sever do 400 kilometrů vzdáleného města Litochoro. Celou cestu nás Gueven zásoboval střídavě klasickou hudbou a skupinou Rammstein, což ocenil hlavně Richard. V Litochoru jsme strávili noc v apartmánu rezervovaný přes booking. Shodou okolností je apartmán oblíbený u mnoha Čechů, což jsem zjistil záhy, když nás vítal majitel Yiannis s úsměv a frází: „Ahoj, jak se máš?“. Apartmán je krásný, hostitel skvělý a v docázkové vzádlenosti je skvělá pekárna! 

Scenérické výhledy při výstupu na Olymp

„Jako správný cestovatel s sebou nosím i něco dobrého, převedeno do řeči normálních lidí – nosím s sebou chlast. Ten přišel vhod, když jsme si se Stefanosem připíjeli. Stefanos svým dojmem prvně působil jako jeden z mála turistů, kteří chtějí zdolat peak. Po pár minutách konverzace nás uvedl v omyl s tím, že refugi sám provozuje. Česko, stejně jako Yannis, znal velmi dobře, obzvlášť České Budějovice mu utkvěli v paměti. Stefanos se živí mimo sezonu jako řidič kamionu. Po celé Evropě rozváží vše, co mu naloží. Jednou se tak vydal i do Českých Budějovic s ocelovou konstrukcí.“

Scenérické výhledy při výstupu na Olymp

z Refugi na vrchol skala

Z Refugi poté přichází ta nejnáročnější část výšlapu. 2,6 kilometrů dlouhá trasa s výškovým převýšením 808 metrů nám zabrala zhruba hodinu a půl. Tím jsme stanuli na vrcholu „Skala“, který je přímo naproti nejvyššímu vrcholu Mykitas (nejvyšší bod pohoří Olymp). K zdolání Mytikasu už bude potřeba základní horolezecké vybavení – helma a jistící lano. Každý, kdo z vrcholu Skaly mířil na Mytikas byl takto vybaven.

Kvůli časovém schodku, který jsme postupně získali díky zapomenuté vodě Richarda v základním táboře a našeho návratu pro ni, nebo díky špatnému fyzickému stavu Guevena, který nám v podvečer příjezdu do Litochora vyprávěl, jak lozí po vrcholcích Alp, ale právě teď už fakt nemůže, jsme nabrali zpoždění a na vrchol tak dorazili hodinu a půl před západem slunce. 

TIP: Doporučuji vyrazit opravdu časně z rána, abyste měli dostatek času na celý výstup i sestup. V letních měsících tento problém odpadá, pokud ale plánujete výstup na podzim nebo v termínu jako my, vyrazte ještě před východem slunce.

Z výstupu na Olymp

"na vrcholu" olympu

Na vrcholku jsme se zdrželi a užívali si ten pocit vítězství a samoty. Osobně mám nejraději tu cestu před dosažením vrcholu. Emoce jsou v tu chvíli pro mě nejsilnější, užívám si každý krok a stále více prahnu po tom, co mě tam čeká. Čas byl ovšem neúprosný. Naše vybavení těžko obsahovalo čelovky. Navíc, když jsme počítali ztráty po bitvě s vrcholem, hrál v náš neprospěch zdeformovaný Gueven, kterému hrozilo, že mu nohy každou chvíli vypnou. A skutečně vyply.

Cesta dolu to byl teprve oříšek. Málo lidí si uvědomuje ten úděl, ale pokud někam vystoupáte není vyhráno, musíte i sestoupit. V případě lanovky je to jiná, tady žádná nebyla. Zhruba u refugi nám Gueven sdělil, že už dále nemůže jít, což ilustroval i dřevěný klacek o který se opíral. Slunce v tu dobu už zapadalo.

View points při výstupu na Olymp

Ujistil nás, že si chvilku odpočine a dožene nás. Jak moc si potřebuje odpočinou jsme zjistili záhy. Když jsme dorazili na parkoviště, byla už tma. „No connection“ nás odstřihlo od jediného možné spojení s Guvenem a Richardem, kteří se ani po půlhodině neobjevovali. Rozhodl jsem se, že jim půjdu, respektive poběžím naproti. Zastihl jsem je po dvou uběhnutých kilometrech. Gueven sotva šel, proto ho musel Richard podpírat. Scéna jak z akčního filmu, kdy je jeden raněný a druhý mu pomáhá.

V tu dobu už bylo zhruba osm hodin večer. Zbylé dva kilometry jsme s Richardem nesli střídavě Guevena na zádech, abychom dorazili na parkoviště, co nejdříve. Prvotní hněv na Guevena opadnul a ty dva kilometry jsme se řehtali jako nikdy.

Vrchol sousedící s Olympem

Silné zážitky formují přátelství. Proto můžu říct, že s Karlem máme silný přátelský vztah, zažili jsme spolu krásné, ale i krušné situace, které se musely společně řešit. Každý má nějakého svého nejlepšího přítele, nejsou jich desítky, někdy je napočítáte i na prstech. Pro mě to jsou lidé, se kterými mám specifické a silné zážitky. A i přesto, že společně nejsme v kontaktu každý den, někdy i týdny, vím, že jsme skuteční přátelé. To nemusí platit o lidech, se kterými se potkáváte denně.

Gueven jako čestný muž uznal svou hloupost, sklonil se před Čechem a Litevcem, což jsme s Richardem brali jako zadostiučinění jeho utrpení, a stejně tak jsme to brali jako konečné vítězství nad Rakouskem 😊 Odměnou nám byl gyros v Litochoru, na který nás všechny Gueven pozval. Do Athén jsme dorazili okolo druhé hodiny ranní. Díky tomu, že jsme byli zahraniční studenti a s výmluvou špatné informovanosti, nás také vojenská hlídka bez problému pustila do města.

Řeknu Vám vidět prázdné centrum Budějovic byl pro mě jeden z nejsilnějších zážitků, které jsem měl v pandemii možnost vidět. Vidět prázdné centrum Athén, bylo spíš apokalyptické než radostné. Temné ulice, pofiderní lidé potulující se po ulicích a ticho téměř čtyř milionového města.

Tápeš při hledání letenek? ✈️ Ukážeme ti jak na to 🙂

Tápeš při hledání letenek? ✈️ Ukážeme ti jak na to 🙂

VHODNÉ VYBAVENÍ NA CESTU

Na jednodenní výstup na Olymp velmi doporučuju dostatek pitné vody. V letních měsících dosahuje teplota na vrcholu i 32°C, níže to může být i více. S vodou se váže i dostatek energie, která lze doplňovat tyčinkami a nějakou svačinou. Samozřejmostí je obuv s pevnou podrážkou. Nemusí to být vyloženě pohorky, postačí sportovní obuv. Cesta je dobře udržovaná a i přesto, že poslední úsek je velmi strmý a téměř celý po kamenech, nejsou to ostré kameny, ale taková „drť“.

Doporučuju si také na výstup na Olymp stáhnou mapu trasy do telefonu, po celou dobu od parkoviště není žádný signál! Na cestách používáme vždy srdcovku mapy.cz

Dobré oblečení v závislosti na počasí. 24. října, kdy jsme na vrchol šplhali, bylo bezvětří, a jak můžete vidět stačila mi lehká bunda. Sluneční brýle nesmí chybět.

počasí na cestě

Pokud plánujete dopředu, doporučil bych zhruba týden předem zjistit aktuální stav počasí. Určitě bych Se nevypravil na vrchol, pokud má být oblačno nebo jinak zhoršené počasí. Opravdu nic neuvidíte, navíc ve zhoršených podmínkách se hůř jde. Terén byl i za sucha dost kluzký. Vyplatí se výšlap načasovat!

Na stránce Mount Olympus Climatenajdete přehledný vývoj počasí v jednotlivých měsících.

Zmiňované Refugi “Spilios Agapitos”nabízí taktéž dobře zpracované informace o počasí.

Výstup na Olymp: Pohled na Olymp z parkoviště
Výstup na Olymp: Pohled na Olymp z parkoviště

počasí na cestě

Pokud plánujete dopředu, doporučil bych zhruba týden předem zjistit aktuální stav počasí. Určitě bych Se nevypravil na vrchol, pokud má být oblačno nebo jinak zhoršené počasí. Opravdu nic neuvidíte, navíc ve zhoršených podmínkách se hůř jde. Terén byl i za sucha dost kluzký. Vyplatí se výšlap načasovat!

Na stránce Mount Olympus Climate najdete přehledný vývoj počasí v jednotlivých měsících.

Zmiňované Refugi “Spilios Agapitos” nabízí taktéž dobře zpracované informace o počasí.

mytologie: bohové na olympu

Proč mě tolik lákalo stanout na vrcholu Olympu? Jako dítě jsem měl nejraději sbírku Sarých řeckých bájí a pověstí od Eduarda Petišky. Snad všechny báje jsem přepisoval do čtenářského deníku a nyní jsem si jedni takovou báji zažil na vlastní kůži. Dle řecké mytologie sídlí na Olympu starověcí bohové v jejichž čele sedí nejmocnější bůh Zeus. Své sídlo zde nalezl Zeus po válce bohů s Titány. Po bitvě se bohové usídlili právě na Olympu a Titáni na hoře Othrys.

Homér tvrdil, že na Olympu nikdy nefouká vítr, neprší, ani nepadá sníh a že hora tone v nádherném světle. Ve své Odyssei to zmiňuje takto: „…Olymp, sídlo bohů domnělé a věčné, jež bouře nikdy nebičují, déšť nepromáčí a sníh nezasype. Jen klid a mír a nebe bezoblaké zde září za nejčistšího dne. …Tam se jeho božští obyvatelé veselí navěky.“

SLEDUJ NÁS NA INSTAGRAMU

Co navštívit v Českém Krumlově

Co navštívit v Českém Krumlově

Chcete nebo možná toužíte navštívit Český Krumlov, ale kromě majestátného zámku nevíte, co byste v tomto překrásném městě dělali víc? Na otázku, co navštívit v Českém Krumlově jasně odpovíme! Právě teď „kvete pšenka“ pro každého horlivého návštěvníka, který si chce užít město relativně pro sebe bez přeplněných uliček turisty. 

Kam v českém krumlově nejdříve?

Pro člověka, který poprvé přijíždí do Krumlova bude jistě „must see“ státní zámek. Zámek samotný je poměrně rozlehlý a nabízí mnoho míst, které stojí za to vidět a patřičně si užít. Při otázce, co navštívit v Českém Krumlově bych jako první bych volil vhodný vstupní bod, kterým vaše prohlídka Krumlova začne

Parkování v Českém Krumlově

Díky náporu turistů z let minulých má město mnoho záchytných míst, kde nechat dopravní prostředek. Pro ty, co přijíždí vlakem/ autobusem o starost míň. Mapu parkovacích míst si můžete prohlédnout na obrázku. 

Detailní informace pak naleznete zde.

Jakožto spořivý člověk jsem si dovolil poznamenat do mapy i místo, kde se dá parkovat zdarma. Z tohoto parkovacího místa budete u zámecké jízdárny zhruba za 5 minut 😊

Máme zaparkováno, jdeme dál. Možná už byste taky rádi konečně věděli, kam v Českém Krumlově vlastně jít. Dobře tedy, vy nedočkavci.

Ano, tento odstavec může působit až příliš šovinisticky, nicméně já si ho nemohl odpustit 😀 

#1 Naučná stezka okolím Českého Krumlova

Nyní je na místě si říct, kolik máte na prohlídku města času. Pokud nejste limitovaní, doporučil bych projít si naučnou stezku, která začíná u Zámecké jízdárny, pokračuje přes Křížovou horu, povede vás přes útulné centrum Českého Krumlova, projdete celý zámek, a nakonec skončíte znovu u Zámecké jízdárny.

Naučná stezka nám trvala projít necelé tři hodinky, nechvátali jsme a na vrcholku Křížové hory jsme se stihli pokochat majestátným výhledem na město s Kletí v pozadí.

Celou trasu si můžete prohlédnout na mapě níže. 

#2 Zastávka na Křížové hoře

Pokud se vydáte již zmiňovaným okruhem okolo Českého Krumlova,
nemůžete tento skvost tyčící se nad městem minout. Právě z toho důvodu, že celou dobu jdete po rovince a zčista jasna se budete muset škrábat do kopce.

Na Křížové hoře se nachází kaple Panny Marie Bolestné a sv.
Kříže. Díky dobrovolným správcům je tato kaple stále zachovalá. To není ale jediné. Stačí popojít před kapli a uvidíte, proč má cenu se sem škrábat.

Nikdy jsem neviděl Český Krumlov z druhé strany a jako kdyby byl na dlani. Vždy pouze výhledy ze zámku na městečko. Člověk by dokázal na té vyhlídce sedět klidně celé dopoledne. Proto určitě stojí za to, zařadit toto místo do seznamu co navštívit v Českém Krumlově.

TIP: Pokud zde chcete strávit více času, poproste vaši svačinářku (přítelkyni, parťáka), ať připraví nějakou svačinu. Hodí se.

STORY TELLING: Moje svačinářka je Zdenička.

Z kaple na vrcholu se poté vydáte po modré značce až do centra Českého Krumlova. Nejde se ztratit. Teda jde, ale chce to opravdu mnoho práce.

Výhled na Český Krumlov

#3 Zámek český krumlov

Když mi bylo asi 10 let sjížděli jsme s rodiči Vltavu. Váže se k tomu i krásná vzpomínka na zámek. To v té době bylo na Vltavě ještě hodně vody. Rodiče jakožto zkušení kanojáři si dali za cíl, že jez pod zámkem sjedeme. Pamatuji si už jen to, že když jsem se po překlopení vynořil z vody, první, co jsem uviděl, byl ten čirý úkaz – Státní zámek Český Krumlov.

Na zámek se dostanete dvěma cestami. První od Zámecké jízdárny, druhá vede z centra. Zámek se dá krásně projít  přes nádvoří a zároveň se vám nestane, že byste se vrátili na původní místo tou samou cestou.

Detailní plánek a informace o hradu naleznete zde.

Na zámku jsme nikdy nebyli. Vlastně nás spíš baví očumování okolí zámku než to, co se ukrývá v něm. Pro horlivé návštěvníky a milovníky zámků přidáme aktuální ceník včetně okruhů prohlídky. Aktuální prohlídky s ceníkem.

#4 Centrum Českého Krumlova

Určitě neuděláte chybu, když se budete chvíli loudat uličkami města. Můžete tak zabloudit na náměstí Svornosti, poznat kostel sv. Víta nebo si užít výhledy na zámek z vyhlídkového místa v Horní uličce.

Vyhlídka na zámeckou věž z centra města Českého Krumlova

V centru města se pak nachází množství kavárniček a bister, kde si můžete odpočinout, užít si kvalitní kávu a dobře se nadlábnout. Z posledních zkušeností můžeme doporučit kavárnu Masná 130, nebo Café Kolektiv. Další kvalitní a ozkoušenou kavárnou je kavárna Kafemlejnek s posezením u Lazebnického mostu. Sezení ihned u vody bylo dost dobrý.

TIP: Na cestách po Česku hodně využíváme gastro mapu Lukáše Hejlíka. Ne papírovou, ale aplikaci. Když nevíme, kam a zároveň se chceme dobře bavit tak je to volba č.1. Po celém světě pak používáme aplikaci Coffee Trip. 

Kvalitní posezení a dobré jídlo si můžete užít v hostinci DEPO. Mají i zahrádku s výhledem na zámek. Chybu neuděláte, pokud se půjdete najíst do těchto restaurací – Papa’s Living nebo Bistro Topinka

Připravili jsme pro vás mapu se všemi místy, které lze v Českém Krumlově vidět a navštívit. Mapu se všemi místy si můžete stáhnout do svého zařízení. Odkaz na mapu naleznete na konci článku. 

Návštěva kavárny Café Kolektiv v podzámčí.
Návštěva kavárny Café Kolektiv v podzámčí.

#5 Městským parkem a zpět po břehu Vltavy

Menší koncentraci lidí si můžete užít, pokud se vydáte do městského parku. Procházkou městským parkem se následně můžete vydat přes Rybářskou ulici podél břehu Vltavy až do podzámčí, respektive do centra města. V době, kdy jsme tudy procházeli jsem ale žádné fotky nepořídil. Někdy si ty hezké vzpomínky nechávám jednoduše pro sebe. Berte to jako malý tip.

Výhled na zámek Český Krumlov

#6 Co dalšího v krumlově navštívit

Pár tipů na zážitky bychom vám ještě zvládli dát, obzvlášť plánujete-li se zdržet v Krumlově déle. Aktivit je opravdu mnoho a jsou přehledně zpracované organizací Destinačního managementu oblasti ČK.

Za doporučení určitě stojí Museum fotoateliér Seidel. Pozvánku pro Vás má přichystanou samotné muzeum: “Vstupte a nechte se okouzlit místem, které skrývá příběh o počátcích fotografie, pohnutý osud průkopníků tohoto řemesla i fotografickou kroniku česko-německo-rakouského pomezí konce 19. a první poloviny 20. století.”

UBYTOVÁNÍ V ČESKÉM KRUMLOVĚ

Ubytování v penzionu Largo
Zdroj: Pension Largo

Jelikož bydlíme v Budějovicích v Krumlově se přes noc nezdržujeme. S dvěmi ubytování ale přeci jen zkušenost máme. Jednu noc jsme strávili ve spektakulárním penzionu v srdci Krumlova Pension Largo, který předčil naše očekávání.To bylo při jednom z mnoha randíček se Zdeničkou. 

Druhou noc jsme pak strávili v “luxusnějším” ubytování Ultra premium apartments , které jsme dostali jako dárek. Apartmán byl kousek od centra města s výhledem na zámek a vířivkou na terase. 

Přehledně zpracovanou nabídku ubytování v Českém Krumlově naleznete zde

#zadnaplacenaspolupracezatim

Mapa míst co navštívit v českém krumlově

Chcete mít mapu ve svém zařízení a nelistovat místa jedno po druhém? Stáhněte si naši mapu tipů, co navštívit v Českém Krumlově. 

SLEDUJ NÁS NA INSTAGRAMU

Z Adršpachu na Sněžku – díl druhý: Výšlap na Sněžku

krátkosti připomeneme první část tohoto příběhu. V létě roku 2020 jsme se rozhodli se Zdeničkou vyrazit na naší první pěší túru. Zvolili jsme si sympatický cíl – ujít pěšky z Teplicko-Adršpašských skal 120 kilometrů a stanout na vrcholu Sněžky. Moment překvapení, virbl, prosím… zvládli jsme to 😊 Teď už ale zpět k samotnému výšlapu na Sněžku.

Když nemáš čas, hledej vlak

Úsek z Radvanic nebyl pro oko pěšího turisty, ale byl až přehnaně sexy pro jízdu vláčkem. Neobyčejná cesta klikatící se okolo polských hranic nás zavedla až do Trutnova. Města Trutnov a Turnov si neustále pletu, konečně díky zážitku z obou měst vím, kde je pravda, a tak nemůže dojít k žádnému faux pas (fópá).

Poslední dobou hodně vzpomínám na místa, nebo lidi, se kterými mám silný zážitek, nebo nějaký prožitek. Nedávno jsem si listoval deníkem, který jsem psal při cestě na Zélandu a nebýt toho deníku, na ty místa a lidi bych zapomněl. Jednoduše samotný zážitek asi nebyl takový a zároveň lidská paměť je krátkodobá. 

Co můžete očekávat od Trutnova? Rozhodně to, že jedno odpoledne vám bude, přátelé, stačit k tomu, abyste ho prošli tam a zpět. Naobědvali se v příjemné restauraci, dali si kávu, a ještě si stačili koupit karimatku v místním outdoor obchodě. 

Z trutnova do lázní

Alespoň pozitivní nadpis, který neodpovídá realitě. Z Trutnova jsme pokračovali dále vláčkem do Svobody nad Úpou, kde začíná červená stezka vedoucí do Janských lázní. Krásně rozkopané městečko ležící na úpatí Černé hory. Přesně tuto horu Zdenička společně s mojí osobou následující den proklínala na sto tisíckrát.

Důvod je prostý. Jakožto spořivý člověk nerad využívám lanovky a jimi podobné ulehčující stroje. Přijde mi, že člověk za ty stovky jede pár minut nahoru, aby si tam dal pivo, kafe, jídlo nebo sladký, nechal se oloupit dalším vstupným na rozhlednu a pak si nuceně namlouvat při cestě dolu, jak to byl krásný výlet.

TIP: Pokud půjdete z Jasnkých lázní, hned za stanicí lanovky, můžete zatočit doleva a ten největší škrpál vás dovede až na vrchol Černé hory.

Pravda, se Zdeničkou jsme celou cestu nepromluvili, vyměňovali si ostré a nic neříkající pohledy, nicméně nahoře přišla odměna. Pivíčko.

Rozhledna na Černé hoře stála za to. Za 50 Kč vidíte při dobré viditelnosti na celé okolí a díky dalekohledu až na Sněžku, kde v té době proudilo denně na vrchol až 14200 lidí. Při pohledu z rozhledny to bylo, jako když se díváte do mraveniště. Zástupy lidí snažící se vylézt na nejvyšší vrchol naší hroudy.

Pokračujeme do pece pod sněžkou

Jako dítě jsme s našima nikam moc nejezdili, nelyžovali jsme, neběžkovali a vlastně ani moc nechodili. Proto jsem koukal jak puk na tu krajinu pod Sněžkou, v létě je možná ještě hezčí než v zimě. To ale nevím, nikdy jsem tam v zimě nebyl.

Musím říct, že cesta je docela náročná na stehna. Pořád klesáte až do Pece. V místním info centru, které je stavěné do původní podoby „chaloupky“ jsme si nechali dát razítko Krakonoše jako suvenýr a už jsme mazali na kávu a dezert do bistra Craft cofee

TIP: Na výletech hodně využíváme gastro mapu LH, spolehlivý rádce.

Výstup na sněžku z pece? ano, tady naleznete odpoveď

Tím náš den nekončil. Letní počasí přeje cestovatelům chodcům. S pocitem těžkých nohou a bolavých ramen jsme dopili poslední hlt kávy a vyrazili jsme před 18 hodinou směr lanová dráha, která vozí turisty až na samý vrchol Sněžky.

I když nás myšlenka si takto ulevit napadla ihned po výšlapu na Černou horu, byla postupem času mimo naše debaty. Naopak. Těšili jsme se čím dál víc a vstříc strávené noci na vrcholu Sněžky jsme zdolávali první kilometry.

Cesta na sněžku obřím dolem

První část úseku byla až moc příjemná, dalo by se napsat rovinatá. Z Pece vyrazíte po modré stezce, zamáváte lidem na lanovce a pokračujete dále přes Obří důl, okolo restaurace Bouda pod Sněžkou až k malé kapličce. Najednou se cesta začala podezřele zvedat, až jsme se dostali do fáze ploužení. Důvtipný název stezky NS Zkáza krkonošského lesa, byla v ten moment i naší zkázou. Popsal bych tento typ chůze jako snahu o to stále jít vpřed, nezastavit se, ale najít si způsob, jak tělu a nohám nejvíc ulevit.

Je to jako s dopravní zácpou. Pokud stojíte v koloně, rozčiluje Vás, že ztrácíte čas. Nadáváte, kdo to tam blokuje. Naproti tomu, když se rozhodnete vydat na objížďku, která je sice delší jak kilometrově, tak časově, je vaše rozhořčení minimální. Opravdu to funguje. Já ten problém vyřešil ještě jinak. Přestal jsem víceméně jezdit autem.

Výběrem cesty přes Obří důl jsme se zbavili možnosti se občerstvit. Tato odměna na vás čeká až v Obřím sedle ve Slezské boudě. Jestli je 97 % Poláků křesťanů, tak ty zbylé 3 % okrádají lidi právě ve Slezské boudě. Unavenému člověku, ale přijde jakákoliv cena spravedlivá.

Cesta z Obřího sedla na vrchol Sněžky je zhruba kilometrová s převýšením cca 240 m.

Ptáte se, jak dlouho z Pece na Sněžku trvá cesta? Celý výstup nám trval cca hodinku a půl.

spaní na sněžce

Zápas slunce na Sněžce je fenomenální. Většina lidí už je pryč a neplánují strávit noc na samém vrcholu. Máte tedy Sněžku v uvozovkách pouze pro sebe. Stejně jako jsme ji měli my. Krátce po západu začalo hledání.  

Najít si vhodné místo na spaní není na kamenitém vrcholu Sněžky žádná legrace. Po západu slunce klesá teplota a zvedá se vítr, tedy nic příjemného pro nocležníky, kteří nemají silný spacák nebo oblečení. Naštěstí jsme si našli jedno malé útulné místečko pod budovou Poštovny. 

Kreativita a důmyslnost českého muže nezná mezí. Pod Poštovnou jsme si vybudovali malé závětří z trámků, které byly poházené okolo. Nedobytná pevnost nás stejně moc neochránila. Nikdy nezapomenu na to, jak jsme se každých 10 minut budili a modlili se, ať už je východ slunce nebo abych si mohl z batůžku vytáhnout přímotop. 

Obzvlášť mimo letní měsíce bude spaní na Sněžce náročné. Proto se raději pořádně vybavte. Pro více informací využijte oficiální stránky KRNAP. 

VÝCHOD SLUNCE NA SNĚŽCE

3:30. Poprvé pořádně zabírám. Někdo přichází, ano téměř dvě hodiny před východem slunce. Parta lidí s baterkami v ruce. Připadám si jako zvíře v kleci. Jedna žena na nás začne svítit a povídá: „Hele podívejte, tady někdo spí. Koukejte, jak to mají postavené.“ To byl zároveň poslední pokus usnout.

V červenci vychází slunce na Sněžce okolo páté hodiny. Už ale půl hodiny před východem je na Sněžce mraky lidí. Uvažovali jsme také nad nočním výstupem, ale raději jsme zvolili pro nás více netradiční zážitek a na Sněžce jsme rovnou přespali.

V ten den nebyla ale dobrá viditelnost, respektive bylo oblačno, a tak jsme si alespoň užili západ slunce předešlý dne.

OPOUŠTÍME SNĚŽKU S NÁDHERNÝM POCITEM

Naše putování pokračuje dále. Ze Sněžky se vydáváme dále po hřebeni okolo Luční boudy, přes Kozí hřbety až do Špindlerova Mlýna. Musím říct, že tento úsek byl ze všech nejnáročnější. Strmý úsek a táhlý úsek až do Špindlerova mlýna může být pro lidi, které bolí kolena, velmi náročný. 

 

A to je vše. Nastupujeme do extrémně přeplněného autobusu, stoupáme si do uličky s respirátory na obličeji a odjíždíme směr Praha. 

 

Asi 60letý pán se mi ze sedačky směje za můj telefon, který tahám z kapsy. Na cesty jako je tato si neberu smart phone, ale hloupý telefon po rodičích. Nechci být ničím rušen, chci si pouze užívat dané místo, a hlavně čas se Zdeničkou. Už ale asi nezměním jeho názor na to, že u nás na jihu Čech musí být zřejmě chudoba. 

sleduj nás na instagramu

Máme toho u nás mnohem víc!

Z Adršpachu na Sněžku – díl první: Teplicko-Adršpašské skály

Plánování dovolené je vždycky zábava, obzvlášť když máte rádi tu nejistotu a nepřipravenost. Se Zdeničkou jsme plánovali pěší výlet, a protože bylo krásné letní počasí roku 2020 a my jsme v bytě v Českých Budějovicích otevřeli mapu Česka. Ostatně k tomu byla příhodná chvíle. Covid válcoval zahraniční cestování a vymýšlet náročnou byrokracii nemělo smysl. 

Stačí otevřít mapu Čech a jen si vybrat. Šumava, Beskydy, Jeseníky, Morava, Krkonoše… ale co dělat týden v Krkonoších, když chceme být stále na cestě a nikde nestrávit více jak noc? 

Na tzv. comba jsem specialista, a tak vznikl výlet, který začal v Broumovském výběžku na železniční zastávce Česká Metuje a skončil ve Špindlerově Mlýně. Vydřených 120 kilometrů pěšky a pár úlevových kilometříků vláčkem. Vše ale začalo v Teplicko-Adršpašksých skalách…

Výhled z Ostašských skal

OSTAŠSKÉ BLUDIŠTĚ - SKRYTÁ PERLA BROUMOVSKA

V dobách turistického „peaku“ před pandemií kolovaly zprávy, že Adršpašské skalní město je jedním z „nejzasaženějších“ tzv. overturismem. Málo lidí ale ví, že podobnou krásnu jako je Adršpašské skalní město lze objevit o pár kilometrů ve vesničce Ostaš.

Skalní útvar ve tvaru hlavy v Ostašských skalách

Kilometrový okruh je plný zajímavých skalních útvarů velice podobných těm v Adršpachu a navíc zadarmo. Nejeden spořivý člověk rád ocení tuto cenovku. Kdo chce vytřískat z tohoto bludiště maximum ocení jistě prodlouženou verzi okruhu, která má o 500 metrů více. Po prohlídce bludiště jsme pokračovali pěšky dále přes Dědov do Teplic nad Metují, jmenovitě do campu Kamenec, kde jsme strávili noc ve stanu.  V kempovém gastro zařízení poznáte, stejně jako v hospodě u piva, ta největší moudra a hlody z úst postarších lidí. 

Ceduli s nápisem „Dnes zadarmo, zítra za peníze“ zná téměř každý a přejde ji s úsměvem. Nejmenovaný pán měl potřebu tuto seriózní akci probírat s hostinským tak do hloubky, že mu navrhl toto: „Vezmu si jen toto, pokud teda platí ta cedule, že zítra to máte zadarmo?“. 

Miluji každý upřímný pokus o vtip, který není pochopen.

Z teplic nad metují za krásami TEPLICKO-ADRŠPAŠSKÝCH SKAL

V kempu byli velmi milí lidé, u kterých jsme si mohli nechat krosny s veškerým vybavením. Nasedli jsme na první vláček, abychom unikly davům a v 8 hodin ráno už jsme jako jedni z mála pronikli branami skalního města. 

Skalní útvar ve tvaru hlavy v Ostašských skalách

Adršpašské skály

Ranní pohled z úpatí skal v Adršpašských skalách

Vydali jsme se po základním okruhu nikým nerušeni a mohli si užívat ticho a prázdno, které jsme zvěčnili na fotografiích. Kéž bych uměl pracovat se clonou a časem na fotoaparátu. Z nějakého důvodu mě stále láká se naučit s foťákem naučit, i když vím, že mi to nikdy nepůjde a víc, než polovina fotek je nepoužitelných, stejně ho pokaždé na ten výlet beru. Jako bonus k němu vždy vezmu i stativ, který použiji vždy jednou. Na východ slunce, který fotit stejně neumím 😊

Kompletní informace o Teplicko-Adršpašských skalách naleznete zde

Samotný okruh proťapkáte velmi rychle, nemusíte ale zoufat. Opět věc, která se moc neříká, ale z Adršpašských skal můžete plynule po žluté projít až do Teplických skal, které nejsou zpoplatněné a jsou stejně tak krásné, jako Adršpašské skály.

Ranní pohled z úpatí skal v Adršpašských skalách

Pokud byste se pokoušeli být chytřejší než správci města, tak se mějte na pozoru. Pokud se vydáte do Adršpašského skalního města od Teplických skal narazíte. Na druhé straně je také pokladna.

Místo vyhlídky na krásu Teplických skal

TEPLICKÉ SKÁLY

Místo vyhlídky na krásu Teplických skal

Co mě opravdu na těchto skalách bavilo, bylo přemýšlet nad tím, jak něco takového může vzniknout a bavit lidi po celém světě. Když jsme procházeli skalami kolikrát jsme museli zastavit, zasmát se nebo zahájit diskusi o tom, co by to mohlo být… mnohdy se stačilo podívat do mapky 😀

Celý okruh měří necelých 6 kilometrů bez závratného převýšení. Po cestě tak upravené, že by na ní mohl zakopnou málokdo a Zdenička.

Doporučujeme si vzít na začátku prohlídky brožurku, kde máte popsané všechny útvary, včetně schématického značení celé trasy. Občas není ve skalách signál, takže se mapka hodí. 

STRACH O MÍSTO NA SPANÍ SE VYŘEŠÍ NEJDÉLE ZÍTRA RÁNO

Bohužel koncentrace záchytných nebo nouzových míst pro spaní není příliš. Bylo léto a nám přišla škoda trávit čas v hostelech. Kempů v této oblasti příliš není, všeho všudy 3 a z toho dva jsou v Teplicích nad Metují. Zajímavé, ale pro nás smutné, spát „na prasáky“ nechceme, protože pravidla.

Zdenička při oblíbeném brouzdání Instagramem narazila na aplikaci bezkempu.cz, kde obyčejní lidé nabízí místo k přespání na svých zahradách, loukách, pozemcích, v pokojích atd. Na něco podobného jsme narazili na Zélandu.

U každého hostitele pak svítí jaký servis nabízí (elektřina, voda, zda můžete spát ve stanu) a tlačítko pro komunikaci. Velice intuitivní a jednoduché. 

Přírodní ubytování přes apliakci bezkempu.cz
Vaření na cestách je zábava

Plány na noc byly jasné. Romantická noc na úpatí několika metrové sjezdovky v Radvanicích. Tam jsme si kromě lože na střeše jakési strojovny, udělali na plynovém vařiči těstoviny v prášku a zakončili to sprchou z hadice. Bohužel po náročném dni už nezbyly síly na vytoužený sex, který pohltila veškerá snaha neumrznout po té ledové sprše.

A co bylo dál? Dozvíte se, jak zavádějící může být fráze “už jen kousíček a jsme tam”, co obnáší cesta Černé hory do Pece pod Sněžkou a jaké to je spát na samém vrcholu Sněžky. To vše ve druhé části této krásné pouti z Adršpaškých skal na Sněžku.

PÁR OBRÁZKŮ Z VÝLETU NAVÍC

Sleduj nás na instagramu

Přechod Šumavy za 3 dny

Přechod Šumavy za 3 dny

Otevíráme mapu světa, týdenní dovolená není příliš dlouhá na to vydat se dál za hranice naší “hroudy”. Kroužíme po evropských státech, ale v době covidí (květen/ červen 2021) bylo až příliš náročné ztrácet čas vyřizováním byrokracie, výměnou za pár dnů strávených třeba na Madeiře, jak bylo v plánu. Ano! Přechod Šumavy za 3 dny bude tím pravým. 

Ale jak to celé vzniklo…Karel původem z Vimperka, Vám bystřejším jistě neunikla demagogická kampaň města Vimperk, jak rád s úsměvem říkám, že je to pomyslná brána Šumavy, navrhl, že bychom mohli jít přechod Šumavy za 3 dny. Ano…učiníme přechod Šumavy za 3 dny! Byl jsem zprvu proti, protože jsme chtěli tento trek jít se Zdeničkou, ale vlastně nebyla jiná možnost. Slovo dalo slovu, za pár dní jsme opět stáli na nádraží, jako když jsme vyráželi na naší první společnou pouť na Nový Zéland. Tentokrát s lehčími batohy, paklem piv a čepicí na hlavě.

Polykáme první kilometry

Cesta s Českými drahami dlouhá bezmála 4 hodiny končí v malebné zastávce Hojsova Stráž uprostřed ničeho v Plzeňském kraji. Pouť začíná. Už samotná cesta vlakem je kouzelná, neb trasa lemuje periferie obou krajů a končí, pro nás cestující, v lese, kde není nic. První kilometry se nepolykají jednoduše, možná i kvůli tomu šunkovému chlebíčku na vlakovém nádraží v Klatovech, který si dral cestu protiproudu. 

Po žluté trase hezky okolo Černého jezera, přes magistrálu k druhému jezeru, tentokrát k Čertovu. Přes kopec do Železné Rudy, kde začínají těla a hlavy dávat najevo, že dál nejdou. 

Ale.. dost bylo okrádání vás o vaši vlastní zkušenost.

Pár kilometrů od Železné Rudy

KDE ZAČÍNÁ A KDE KONČÍ POUŤ?

Nedá se blíže specifikovat přesný začátek a konec, nicméně můžete začít na hranici NP Šumava v Železné Rudě v opačném případě začít v Nové Peci, respektive na jižní hranici národního parku v Zadní Zvonkové. Pokud plánujete spát v nouzových nocovištích, tak doporučujeme trasu z Nýrska, případně kousek za Nýrskem, kam se můžete dostat z Klatov rychlíkem. My jsme začínali pár kilometrů od vodní nádrže Nýrsko – Hojsova Stráž.

Pouť nám trvala 3 dny. Čekali jsme, že to budou dny čtyři, ale počasí a chuť jít nás hnaly vpřed mílovými kroky. Detailní trasu si můžete prohlédnout níže.

Doporučujeme jít celou trasu a spát v nouzových nocovištích. Je to krásný zážitek. Spát v divočině, užívat si klidu, západů slunce a krásných nočních obloh. Nota bene, když si k tomu namažete dobrý sendvič, nebo ohřejete čínskou polévku, vystřelíte zážitek do stratosféry. 

MAPA PŘECHODU ŠUMAVY, TAK JAK JSME JEJ ŠLI

Co si vzít na přechod šumavy

v Modravě bylo blaze

Individuální záležitost podtržená aktuálním počasím a obdobím, ve kterém se na přechod vydáváte. Nenechte se zmást. Ať už jste odkudkoliv, počasí na Šumavě je odlišné od zbytku okolí. Proměnlivé, to je to správné slovo. Poslední týden v květnu by jeden čekal ryze letní počasí, ale bohužel. Velmi pršelo, foukalo a když místy vykouklo sluníčko, byli jsme rádi. 

Pravidelně procházíte částmi Šumavy, kde je civilizace. Pokud nelpíte na tom, že si vše musíte nést na zádech od začátku do konce, nemusíte si pořizovat tolik zásob jídla. V podstatě si jdete ten přechod Šumavy za 3 dny ale klidně i více dní užít, ne protrpět. 

Oblečení závisí na daném období a předpovědi počasí, kdy obzvlášť večer můžete být překvapeni k jakým teplotám večer na Šumavě dochází. V krosně jsme mimo termoprádla, čepic a rukavic a ponč měli i skladný plynový hořák s náhradní kartuší, nádobíčko a příbory, spacák, stan, powerbanku, karimatku a repráček. Žádné zbytečnosti jako když jsme šli se Zdeničkou do Santiaga, ale to je jiný příběh, o kterém si můžete přečíst v tomto článku. 

INTERMEZZO: KARLE, PROČ TO VLASTNĚ DĚLÁME?

Přátelství by se mělo opečovávat, brousit. Můžete jít s kámošema na pivo, dělat společně nějaký sport, chodit spolu do práce a probírat svoje partnerky, nebo v našem případě chodit. Při takové chůzi spojíme užitečné s příjemným. Na jedné straně máme oba rádi klid a dokážeme si vyhovět tak, že jednoduše držíme hubu. Na straně druhé máme dost času probrat vše do hloubky bez toho, abychom byli limitováni časem. Prostě jít, geniální. 

Idylickou chvíli našeho přátelství by pak dokázala vykreslit modelová situace, kdy sedíme na kameni v nouzovém stanovišti, pozorujeme hořící oheň, vyprávíme si historky, popíjíme alkohol a jako lidi jdeme spát. Bohužel, život takový není. Protože bylo na přelomu května a června večer 0°, protože foukal vítr a bylo horko, ale protože nám to bylo úplně jedno, tu idylickou chvíli jsme měli i tak ve stanu. 

 

Modrava: Přechod Šumavy za 3 dny

nouzová nocoviště na šumavě

Šumava jako jeden z mála Národních parků v ČR poskytuje turistům možnost strávit noc v nouzových nocovištích. Za mě je to skvělá myšlenka, která je vystavěná na lidské zodpovědnosti. Pokud jí turista má, vše bude fungovat. Pokud budou všichni v nocovištích dělat bordel, který si po sobě neuklidí, můžeme čekat, že tahle možnost jednou skončí. 

Správa NP krásně předchází tomu, že turisté budou trávit noc mimo vyhrazené území, ničit flóru a dalšími způsoby škodit přírodě. 

PŘECHOD MIMO ASFLAT? Ano i ne

Obě možnosti. Trápí Vás kolena nebo kotníky? Bohužel se cestě mimo asfalt nevyhnete, obzvlášť, pokud půjdete po značené cestě. Díky tomu, že byla Šumava v minulosti z větší části uzavřena pro vojenské účely, byly budované asfaltové a zpevněné cesty pro přesun vojenské techniky. Mnoho asfaltových cest je ze Železné Rudy do Prášil a od Poledníku do Modravy. Zbytek trasy je spíš po zpevněných cestách. 

Pokud Vás tedy trápí kolena, neberte si těžký batoh, vezměte si nějakou medicínu. Ideálně slivovici, nebo třeba prášky na bolest. 

Přechod šumavy za 3 dny: Highlighty CESTY

Asi Vás nejvíc zajímá, co na celé cestě uvidíte. Přijde mi až škoda Vás okrádat o Vaše vlastní zážitky, ale pár jich jako malou ochutnávku přidáváme níže, ať víš, jak je Šumava kouzelná. Přeci jen, proč bys jezdil na Vysočinu, když můžeš jet na Šumavu 🙂 

JEDNODUCHÁ PRAVIDLA, KTERÁ SI ZAPAMATUJE KAŽDý.

Na Šumavě jsi host ty a hosté se přeci chovají slušně. Co si přineseš, to si odnes. Otravuje tě to ticho, co okolo tebe bude? Tak hlavně neřvi, nejsi v tom parku sám. Ale ty fakt musíš kadit? To mě mrzí, ale zkus to vydržet do záchytného bodu, tam je vždycky záchod. (když jsem viděl, jak jsou s prominutím zesrané keře v okolí Slezské boudy, je mi z toho smutno). Fakt musíš ten oheň rozdělat? Zkus si vzít víc oblečení, nebo si ty špekáčky odpustit. Máš chuť se ztratit mimo stezku? Tak dávej pozor, aby tě kdyžtak někdo našel, od toho tam ty stezky jsou 🙂

A to je vše...

Budeme rádi, když s námi budete sdílet Vaše zážitky z přechodu Šumavy. My jsme se tenekrát rozhodli pro přechod Šumavy za 3 dny a dodnes nelitujeme! Rádi doplníme některé z informací, podiskutujeme, jak boží Šumava je a můžeme společně i rozklíčovat otázku, jestli je Vimperk skutečně branou Šumavy nebo ne. 🙂

Sleduj nás na instagramu

Kompletní průvodce na pouť do Santiago de Compostela

Svatojakubská pouť: Pouť do Santiago de compostela

Santiago de Compostela – téměř každý o něm slyšel. Každý si dokáže matně vybavit, že to má jistou spojitost s pěší poutí, někdo má přátele, kteří tuto pouť šli (někteří i vícekrát po různých cestách) a někdo tuto pouť Santiago de Compostela dokonce prošel. Vzhledem k tomu, že polykat dávky na kole nás nebaví, rozhodli jsme se, že si “malý pěší sen” splníme také. Kdo mohl na začátku vědět, že to bude hned dvakrát.

Existuje několik variant cest, jak si nejnavštěvovanější pěší pouť Santiago de Compostela projít a spočinout před Catedral de Santiago de Compostela. Existuje taky plno důvodů, proč se lidé na tuto pouť vydávají, co chtějí na cestě najít a někdo prostě jde, protože chce jít a nepotřebuje k tomu důvod. 

Tým Cestuj s batohem (opravdu tak nazývám dvoučlenný tým složený z dvou obyčejných kluků z jižních Čech – Karla a Pišty) dostál změn. Na cestu místo Karlíka vyráží další členka Zdenička, která ne že by chtěla, ale musí jít (protože má přítele Pištu, který je neustále nevrlý a navíc blíženec)

Kecy na úvod: Jak se zrodila myšlenka jít pouť Santiago de Compostela

Už na Zélandu vznikala myšlenka jít pár set kilometrů z bodu A do bodu B. Prakticky nejdostupnější cesta, nebo pouť, která je výborně značená a pro nováčky přívětivá, je právě pouť Santiago de Compostela. 

Na výběr byly i jiné šmakovky jako Pacific crest trail (PCT), přechod GR20 nebo přechod České republiky po nově vytvořených severních a jižních stezkách. 

Hlasitá myšlenka je něco, co přiměje člověka nad věcmi přemýšlet. Někde něco plácnete, trošku se tím zavážete a pak Vám to nedá… Hledáte, zajímáte se a nakonec si řeknete: “To je něco, co mi dává smysl”, i když to smysl pro mnohé nedává. Obzvlášť pro konzervativní okolí, které stejně ale na konec řekne – znám lidi, co to šli a prý to byla pecka, nebo – to je můj kluk/ holka, on/ona to ušel/a.  

Zdenička tak k Vánocům dostala dvě letenky do Bilbaa, které nám měly otevřít dveře k zase jiným zážitkům. Přišla korona. Ta zabila i další dobré nápady, které jsme měli. Například založit si cestovatelský blog. 

Ale dost bylo frkání… Pojďme k tomu, co Vás zajímá.

Jak plánovat pouť Santiago de Compostela?

Je vhodné znát své limity a schopnosti zároveň. Pro začátek bude dobré zodpovědět si tyto otázky:

  • Kolik kilometrů jsem schopný ujít?
  • Netrápí mě žádné zdravotní problémy z dřívějška, které by se mohly zmovu ozvat?
  • Chci spát v albergues (více o nich zde) ZDE ODKAZ nebo v hostelech? Pokud v albergues, ovlivní můj den to, že se párkrát nevyspím (např. kvůli chrápání ostatních)?
  • Jdu sám nebo s někým? Pokud s někým, zná on/ona své limity?

Pokud si odpovíte na tyto otázky, můžete přejít dále. Nebo prostě scrollujte níže, na nic si neodpovídejte, ale hrozně rád pak říkám – “Já vám to říkal” 😀

Druhou oblastí, podle které se rozhodovat, je terén, respektive trasa, kterou zvolíte. O jednotlivých trasách jsme psali v tomto článku. Zvažte také výškový profil každé trasy, který ovlivní množství ujitých kilometrů, a to zase celkový počet dní, který chcete jít.

Poslední oblastí je, zda se chcete po dokončení Svatojakubské cesty podívat dále až na “konec světa”. Pokud ano, tak si k celkovému výletu přidejte další 3-4 dny. Voalá a máte sestavený denní plán cesty, respektive znáte počet dní, kolik na camino potřebujete.

Teď už stačí jen objednat letenku a můžete vyrazit. Vyhledávejte letenky pomocí našeho nabitého průvodce. 

Tápeš při hledání letenek? ✈️ Ukážeme ti jak na to 🙂

Tápeš při hledání letenek? ✈️ Ukážeme ti jak na to 🙂

Holy Year: Význam

Svátek všech poutníků. Co to ale vůbec Holy year je? Rok, který je zasvěcený výročí Dne svatého Jakuba, který ten daný rok vychází na neděli 25.7. Musí to být výhradně neděle.

Logicky to nemůže být každý rok, proto vychází Holy year na tento cyklus – 6, 5, 6 a 11 let. Tzn., že předchozí “Holy years” vycházely na roky 1999, 2004, 2010, 2021 a další bude v roce 2027. Zajímavostí je, že “Holy year” může být v rámci století pouze 14x!

Co se při takovém výročí děje? Dvě zásadní události pro každého poutníka.

  • Svaté dveře v katedrále v Santiagu, Porta Santa, které se nacházejí na Praza da Quintana, se otevírají pouze na jakobínský rok a zůstávají otevřené po celý rok. Svaté dveře se oficiálně otevírají 31. prosince, poslední den předchozího roku.
  • Lze získat plnomocné odpustky, které odpouštějí všechny hříchy. Aby poutníci získali nárok, musí navštívit katedrálu, pomodlit se a zúčastnit se mše. Měli by také jít ke zpovědi během 15 dnů před cestou nebo po návštěvě katedrály.

Díky tomuto faktu na tato léta rapidněji narůstají čísla poutníků mířících do Santiaga. V covidovém roce, kdy byly dveře otevřené došlo k prodloužení do roku 2022.

Na 25.7 vychází také oficiální svátek “Dny Galície”, kde se shodou okolností nachází i Santiago de Compostela.

Zajímá Vás více o Svatojakubské cestě?

Sháníš letenku? ✈️ Potřebuješ itinerář cesty? 🎒 Nevíš jakou zemi vybrat? Navštiv naše Herohero, kde ti zvládneme se vším poradit. 

Sleduj nás na instagramu

Erasmus v Řecku – jsem tu, co dál?

První dojem z Řecka bych přirovnal k tomu asijskému. Byl jsem v tom rachotu aut a motorek, změti pouličních stánků a pofiderních prodejců něčeho, tak zmatený, až jsem v tom viděl čistotu a autentičnost. Překvapilo mně, vlastně ne, potěšilo, že v Evropské unii jsou stále tyto země, které “žijí”.

Bez hanby, od Řecka jsem nevěděl, co očekávat. Neměl jsem s ním nikdy zkušenost, pouze jsem slyšel o ostrovech, které jsou prý nádherné (hlavně kýčovité západy slunce, resorty, pláže…), možná proto se mi sem ani moc nechtělo. Dobrodružství, to mi chybělo, když jsem pomyslel, co budu v Řecku dělat.

Anarchie, která dovoluje lidem postavit si na hlavní třídě 5**** hotel.
Anarchie, která dovoluje lidem v Athénách postavit si na hlavní třídě 5**** hotel.

Plán byl vcelku jednoduchý. Zažít zahraniční zkušenost se studiem, která by mi mohla přinést jednak nový pohled na situaci v EU, znalosti, další jazyk, přátelé, a jednak by mě nasměrovala zase k novým možnostem po návratu domu. Upřímně, protože jsem až příliš ambiciózní, pokaždé za vším hledám důvody, odpovědi na otázky- co mi to dá?

Mačkám červené tlačítko – STOP!

Proč za vším něco vidět? Honit se za pomyslným ocasem ve víře, že budu zase o něco lepší. Inu blíženci to mají opravdu občas těžké, obzvlášť, ti pomatení. Žádné očekávání, prostě si to užít. O tomto tématu jsme vedli s Karlem rozsáhlé debaty při cestách. Proč se všechno musí dít za nějakým účelem nebo s nějakým smyslem? To je to naše myšlení, že všechno děláme tak, aby nám to něco přineslo. Peníze, pocit štěstí, ego, přátele, objet nejvíc zemí…

Fotka pořízena německým pánem, který měl stejně krásný pedo knírem, jaký nyní vyrašil mne.

Primárně tahle cesta má být zaměřena na studium, o tom to ale vůbec není, už vůbec ne v době covidí. Nejsem fanouškem distanční výuky, protože ta znehodnocuje práci lektorů, a zároveň více rozevírá nůžky mezi pozorností na jedné straně a ochoty na straně druhé. Co tu teda dělám?

Kromě toho, že se blíží lockdown, bavím se a dělám věci, na které jsem “neměl čas”. Investoval jsem tolik času do práce, že jsem přehlížel ty menší, důležitější věci, co mi dělají radost. Co mě doopravdy mrzí, že jsem se úplně nedokázal odprostit od pracovních záležitostí v ČR. Respektive, že jsem neměl odvahu říct ne něčemu, co pro mě není prioritou, na úkor času, který můžu věnovat učení se, malých cestovatelských zážitků. Práce se vždycky najde a peníze se vždycky vydělají…

Pohled na Parthenón, jedna z nejoblíbenějších procházek…

… rozhodnutí je a bude vždycky jasné. Sbalit batoh a vyrazit.


Pobavil tě tento článek nebo se ti alespoň trochu líbil? Budeme rádi za jakoukoli zpětnou vazbu a sdílení. Další recenze a články z našich cest můžete sledovat v sekci „Recenze“ a „Blog“ nebo na našich sociálních sítích.

Pokud cestujete s batohem ať už po světě, nebo v naší rodné zemi a své vášnivě své cesty sdílíte, přidejte hastag #cestujsbatohem a přidejte se k nám!

Bali: Co očekávat?

PROFLÁKNUTÉ BALI?

Úvodem vysvětlení proč turisty přeplněné Bali. Na Zélandu jsme byli více než čtvrt roku, z toho měsíc věnován cestování a tři měsíce práci na sadu a stavbě. Jeden by řekl, že cestování je svobodná volba, a proto bude dělat to, co ho naplňuje. Inu věřte, s lopatou v ruce se nám svět trošku točil před očima, a jak řekl jeden náš kamarád Tomáš: „Backpacker, tvrdý chléb má“.

Nejde ani o chléb, jako regeneraci svalů, o kterých jsme až do teď nevěděli. Zároveň čas Vánoc se raketově blížil a i přesto, že se Nový Zéland mění v období léta doslova v tropickou destinaci, raději jsme zvolili „úprk“ na tropičtější Bali. Spíš než cestopis rádi poukážeme na naší zkušenost a pohled, jak Bali vypadá očima dvou mladých chlapců zahalených stínem „kolonizačních“ Australanů.

KAŽDÝ BYL/ JE/ A BUDE NA BALI.

Tak to je. Pokud se vysloví Bali, představivosti se nekladou meze. Z větší části to bývá bordel, davy lidí, krásné pláže a až vysněná fotogenická místa.

Nyní si můžete přečíst náš komentář a berte to, prosím, tak, že jsme razili baťůžkářskou cestu. Náš budget nebyl velký, ale menší. Žádné resorty, přepichové restaurace, a co nejvíce času trávit venku s lidmi. Nepočítaje na Vánoce pronajatou vilu s bazénem, řadím mezi naše nejlepší pokoje ten s názvem DELUX se sprchou s jedním vodovodním kohoutkem a záchodem v jednom, včetně „anti-moskíta“ v podobě ještěrky a postelemi na zemi.

Ulun Danu Beratan Temple - Bali

1. BORDEL, CHCETE-LI ODPADKY

Ošemetné téma trápící celou Indonésii a Asii obecně. Nejen plasty představují závažný ekologický problém, avšak iniciativa cestovatele ve spolupráci s dobrovolnickými organizacemi se stále více snaží udržet Bali „čisté“ a pro turisty pohodlné.

Záleží jakým způsobem dovolenou pojmete. S velkou pravděpodobností dovolená v luxusnějších resortech a okupovanějších oblastech bude znamenat minimální vystavení odpadkům. Na druhou stranu ti, co vyráží na Bali po vlastní ose (např. cestovat s batohem), budou vystaveni odpadkům více. Hlavně pak v odlehlých a méně civilizovaných částech ostrova. Běžně se stává, že při plavání nebudou plavky jediné, co Vás zahalí, ale i odpadky.

Paradoxně největším problémem nejsou turisté, ale místní obyvatelé, kteří nemají dostatečné znalosti k tomu, aby ochránili to nejcennější co mají, své vlastní dědictví.

2. DAVY TURISTŮ

Jak jsme již psali, na Bali je spousta lidí a překvapí Vás, že můžete narazit na kohokoliv (my potkali kuličku Leoše Mareše s manželkou a dívku Nikču z Moravy, kterou jsme neznali). Popularita exotické destinace neustále stoupá ať už kvůli odpočinku, zážitkům, nebo pro člověka ekonomicky příznivé země. Bali jde naproti západnímu stylu ať už zázemí, stylem ubytování, kuchyní, ale i jazykem.

Odproštěním se od známých oblastí (Kuta, Sanur, Seminyak, Canngu nebo severní Lovina beach) a obecně atrakcí, které lákají stovky návštěvníků denně, lze dosáhnout “svobody”, Známé oblasti mají svůj důvod proč se v nich zdržuje mnoho lidí a někdy přijde vhod užít si atmosféru onoho místa také.

Crate cafe bali

Vhodné mít na paměti, že oblasti bez turistů jsou méně civilizované, a proto nejsou vhodné pro každého. Např. pro nás baťužkáře a přizpůsobivé jsou tyto oblasti rájem, ale popravdě jsme si rádi vychutnali snídani s kvalitní kávou v Canngu!

3. FOTOGRAFIE A SOCIÁLNÍ SÍTĚ

Co uděláte před příjezdem na dovolenou? Prohlédnete si na internetu krásně upravené fotky kdekoli to jen jde..

Je dobré počítat s tím, že místa vypsaná jako “TOP”, “Nejlepší pláže”, „Nice beach“, „Cheap girls“ nebo “kde trávit čas..” navštíví denně stovky lidí. Tyto místa bývají častokráte zpoplatněna vstupem nebo alespoň parkovným (chrámy, vodopády a vstupy na pláž), kde si každý chce urvat kus turistického bohatství a účastnit se šedé ekonomiky státu.

Bali a lidé spojeni s obchodní činností zde ví, jak uspokojit cílového zákazníka. Uměle vytvořené příležitosti pro pořízení fotografií a jejich následné sdílení je hlavně kvlaitní reklamou, což přiláká ještě více lidí. Jedno se musí nechat, vykouzlit světově známou fotku u chrámu Lempuyang, kde zázrakem stojíte na vodě jako Ježíš s pozadím tak vykresleným, že i Van Gogh by byl udiven, je skutečně nevídaný intrikářský kousek.

4. MÍSTNÍ OBYVATELÉ

Z našeho pohledu vřelí a usměvaví lidé, kteří se i díky víře (většina obyvatelstva vyznává hinduismus) snaží být za každé situace příjemní a pohostinní. Vyzařují úsměvem, pro druhého se rozdají a málo jim stačí k radosti. Věřte lidem, nebo se alespoň snažte věřit. Kde jinde nabít přesvědčení, že svět je ještě v pořádku, než v Asii.

Karlík a místní lidé bali

Z jiného soudku. V turistických oblastech naleznete místní občany, kteří jsou přizpůsobeni na zahraniční chování a dokáží v mnoha situacích měnit tvář. Vlezlí prodejci nesmí být opomíjeni. Proslusá „mafie“ v okolí sopky Batur je světově známá a stejně ji každoročně naletí tisíce lidí, stejně jako my. Netřeba se lekat, jde jen o to, že na vrchol sopky se dostanete pouze s průvodcem. Ano, jde to i po vlastní ose.

Ve výsledku jsme vždy střetli zajímavé a přívětivé lidi. Prodejci dělají svou práci a stačí zdvořile odmítnout, pobavit se a jít dál.

5. ATMOSFÉRA

Už před příletem jsme věděli, že Bali bude trošku obyčejná a levná pohodovka. Máme za sebou pár výletů do exotických destinací, proto lehká skepse. Bali překvapilo a připravilo nám krásných 27 dní aktivně odpočinkové dovolené. Každý si vychutná čemu je nakloněn, a to je devízou Bali — rozmanitost a flexibilita.

Rýžové terasy Tellelang Bali

6. ZPŮSOB CESTOVÁNÍ

Přepravovat se dá třemi způsoby: pronájem motorky, pronájem auta nebo taxi služby (průvodce).

Díky intenzitě a množství dopravních prostředků na silnicích se jeví doprava pomocí aut jako nejbezpečnější na úkor rychlosti a flexibilitě. Mimo taxi služeb lze využít i aplikae GRAB a GoJet, které jsou situované i pro skútry a kola.

Za nás určitě motorka (skútr). Celá Asie je stvořená pro motorky, a to z prostého důvodu. Počet lidí. Předavste si, že by každý Asijec měl auto, nebo dvě, tak jako tomu je v Evropě. To by došlo nejen ke kolapsu vepsaných zákonů, ale lidi by se zbláznili.

Sexy těla dvou mladých mužů na Bali

Motorka se dá půjčit kdekoliv v rušnějích oblastech. Cena pronájmu se odvíjí od délky a umu smlouvání (odkaz na článek), respektive nedělejte chybu, že hned kývnete na první nabídku. My jsme si půjčili na celou dobu pobytu motorku v Kuta rent bike za 75 Kč/den, ale posléze jsme zjistili, že to jde i levněji.

Nevýhodou motorky je bezpečnost, která se zdvojnásobí pokud jste dva. Nelezte na motorku pokud:

a) neumíte to viz. naše kamarádka, která nikdy neřídila skútr. Zkusila a skončila s dvanácti stehy na noční pohotovosti. Zároveň s ní tam skončil i náš pas, hotovost a část noci.

b) nemáte vystavený mezinárodní řidičský průkaz! Místní policie nemá sebemenší zájem o kontrolu mísntích lidí, i když občas je bizarní vidět dítě jako řidiče s dalšími dvěma stejně starými kamarády na motorce. To si položíte otázku, jestli na mísntím magistrátu není něco v nepořádku.Už jen, že zmiňujeme nějaký magistrát je absurdní. Zajímají se hlavně o zahraniční turisty, kteří často nemají žádné oprávnění k řízení.

Pokud jste z ČR a nemáte oprávnění na motocykly, ale pouze na auto, ke kterému se v EU váže i motocykl do 125 ccm s automatickou převodovkou, máte smůlu mimo EU. Ale víra, že vás nezkotrolujou je taky fajn ne?

viz. Policie pořádá na hlavních dopravních tocích hromadné zátarasy a zastavují každého cizince. Naše známá byla jendím ze zastavených, neměla papíry a výsledkem byla pokuta 500.000 IRD (cca 800 Kč)

Tip na závěr: Pokud přijdete do styku s místní policí kvůli nesmyslnému přestupku, papíry máte v pořádku a hrozí vám pokuta, nebojte se zakročit. Korupce je na Bali rozšířená (policisté jsou přeci jen lidi), což nám potvrdili i místní. Existuje způsob, jak se pokutě vyhnout. V momentě dohadování vyndejte mobilní telefon a začněte celý rozhovor nahrávat. Nás zastavila policie s velmi logickým důvodem, že stojíme na straně silnice a bráníme vozidlům projet. Odtáhli si nás strnou, vzali si registraci od motorky a hrozili pokutou 500.000 IRD nebo 250.000 IRD na místě. POZOR! NIKDY SI NENEHTE VZÍT KLÍČ OD MOTORKY a nikdy NEDÁVEJTE REGISTRCI A PAS Z RUKY!! Vytáhl jsem mobil, začal nahrávat a policista znervozněl. Vrátil nám registrace a my odjeli bez pokuty.

7. PLÁŽE

Bílý písek, azurová voda a usrkávání vody z mladého kokosu. Kromě posledního jmenovaného je nutné důkladně hledat nebo se smířit s realitou.

Kvalitu pláží udává počasí, hlavně po dešti je voda znečištěná větvemi a plasty. Druhým determinantem je příliv, což vlastně znamená, že žádné takové pláže na Bali skoro neexistují. Určitě je lepší vydat se na vedjleší ostrovy jako Nusa Penida, Nusa Lembongan, Gili Islands nebo blízký poloostrůvek Nusa Dua…

Doporučujeme z vlastní zkušenosti:

  • White sand beach u města Padang Bai
  • Lovina beach
  • oblast Sanur
  • Sawangan beach v oblasti Nusa Dua (zde jsou všechny pláže krásné)

8. CO SI NA BALI UŽÍT?

Vítáme Vás na Bali, užijte si vše, co Vás nadchne. Za nás rozhodně potápění v českém resortu OK Divers v oblasti Padang Bai, blbnutí s půjčenými kroskami na pláži u Canngu, šnorchlování nebo potápění s mantami, což je ojedinělé a nádherné!

Pronajmutí luxusního bydlení na pár dní za hubičku, surfování na hlavní pláži v Canngu. Najíst se v místních restauracích zvaných Warung a neposrat se. Místní doprava, tu především vyzkoušejte na skútru, přinejmenším Vás už nikdy nerozhodí malá dopravní zácpa.

Denní nebo několikadenní túra na jeden z aktivních vulkánů ať už to bude Gunung Batur nebo Gunung Agung. Zážitek začínající v nočních hodinách, kdy jedinou myšlenkou je rozšlapat budík a sám sebe zapíchnout, nicméně nahoře je zase svět v pořádku.

Výstup na Mt Batur/ Bali

Výlety k překrásným vodopádům, útesové skoky, opičí les a nebo návštěvy chrámů.

Navštivte okolní ostrovy, které jsou dostupné z různých přístavních měst (víme o městě Padang Bai, nebo Sanur). Bohužel jsme na ostrovy nejeli, ale z vyprávění a fotodůkazů přátel jsme si jisti jejich bohatstvím a nezkažeností. Patří sem party ostrov Gili Air, kde ani policie neúřaduje. Nalézt se zde dá vše na co si člověk nakloněný k alkoholu, drogám a dobré muziky vzpomene.

Pozn: Gili Islands jsou celkem tři počínaje Gili Trawangan, Gili Meno a party ostrov Gili Air.

ZÁVĚREČNÉ SHRNUTÍ

Velikost ostrova není nijak zvlášť závratná, celý se dá projet v několika málo dnech. Zprvu jsme se obávali davů lidí, protože tím ztrácí oblast autentitu. I přesto, že každý den přiletí tisíce lidí, všichni se pozvolně rozptýlí po celém Bali a okolních ostrovech.

Naše jediné obavy byly, že čas, který jsme měli každý den utíkal při zmizmiňovaných kravinkách rychleji a rychleji. Sami posuďte zda aktivit je velké množství. Záleží, jakou cestu si zvolíte. Ve výsledku vždy vyjdou obě varianty win — win.

Potápění Bali

JESTLI BYCHOM SE VRÁTILI?

Stoprocentně, a to i z důvodu, že je to lepší než fyzická práce na stavbě. I když do milovaného Queenstownu se taky moc těšíme.

Karlík a Pišta

Pobavil Vás článek, donutil k zamyšlení nebo to byl pouze výplod dvou kluků s batohem na zádech? Budeme rádi za jakoukoli zpětnou vazbu a sdílení. Další recenze a články z našich cest můžete sledovat v sekci „Recenze“ a „Blog“ nebo na našich sociálních sítích. Pokud Cestujete s batohem ať už po světě nebo v naší rodné zemi a vásnivě své cesty sdílíte, přidejte hastag #cestujsbatohem a přidejte se k nám!

Co si honíme hlavou? #1

U KÁVY V NEVYSLUNĚNÉM A OPARU ZAHALENÉM KUALA LUMPURU VZNIKL NÁPAD NA TENTO NOVÝ „SERIÁL“ CO SI HONÍME A NEJEN V HLAVĚ?. VŠECHNO CO SE BUDE HNÁT VAŠIMI OČMI AŽ DO MOZKOVÝCH BUNĚK JE VÝPLODEM NAŠICH DLOUHÝCH TÚR. KDY JINDY PŘEMÝŠLET NEŽ PŘI CHŮZI A MOŽNÁ, I PROTO JSOU ČLÁNKY KRATŠÍ, PROTOŽE KECAT, JÍT A PSÁT MÁ V MOCI SNAD JEN JEDINÁ BYTOST, ŽENA.

Přátelé, už to bude nějaká chvíle, co jsme se rozhodli odjet na delší dobu mimo náš domov. Před pár týdny jsme s mým věrným parťákem Pištou zvedli palce a stopli další vozidlo, které nás zavezlo až před práh našeho domu. Týpek, řidič, jednoduše pofiderní člověk s pochopením pro stopaře nám po cestě věnoval osobně uvařené pivo a lahodné cookies. Myslím, že není stylovější poznávání stálé nových lidí než stopováním. Odprostit se od nervozity a strachu, ostatně stejně jako při prvním sexuálním styku.

Kolik milých lidí už skřížilo naše cesty a kolik božích míst jsme měli možnost vidět a zažít. Není se čemu divit, protože Nový Zéland je epická krajina, kde i Peter Jackson vsadil vše na jednu kartu a vyhrál. Zéland je pecka, velmi diskutovaná destinace, kde by si každý rád uždíbl „svůj“ kousek. Proč ale píšu o něčem, co už dávno spousta lidí ví?

Vybavte si konverzace s přáteli, straými známými, lidmi, které poprve střetnete nebo rodinou. Zpravidla se probírají témata všeho druhu, včetně cestování. Ale přesto nikde jinde v zemích, které jsme navštívili jako Keňa, USA, Jamajka, Inide…, kromě naší země, jsme se zatím nesetkali s otázkou „nemáš strach a obavy cestovat pouze s batohem?“.

Přijde mi, že strach je výsledkem blahobytu. Čím pohodlnější a na míru šitý život máme, tím víc se bojíme abychom náhodou o něco z něj nepřišli. Na základě toho bojujeme, kopeme okolo sebe a předstíráme za účelem udržení si určitého společenského postavení.

Blahobyt je vlastně úžasná věc jen někdy způosbuje problém v tom, že zpohodlníme a raději než hledat nové výzvy a dělat to, po čem toužíme těžší cestou, zvolíme snažší variantu blahobytu a jistoty. Skutečnost lze krásně interpretovat na nočním taxíku, který míří po párty s námi do postele, která je 10 minut chůze. Máme peníze, práci, oblíbený podnik, kočku, psa a přece život, co by si spoustu lidí přálo mít…

To mě přivádí k jedné krásné indické bajce.

Za dávných let, existoval jakýsi Rádža. Rádža vyjel na cestu se svojí družinou a cestou narazili na žebráka. Ze žebráka se postupně vyklubal jeho tatínek, který mu předal vládu a odešel, jak je to v některých indických krajích zvykem hledat smysl života do bezdomoví. Když Rádža viděl tatínka, tak mu řekl, že mu může dát všechno, co jen chce. Tatínek odpověděl, že chce jen to, co se vejde do jeho žebrácké misky. Rádža tedy obrátil kapsy a najednou všechno zmizelo. Ihned donutil doprovod, aby všichni vysypali kapsy. I tentokrát všechno zmizelo. Tak rádža nechal poslat z paláce čtyřicet koní naložených zlatem. Co myslíte? Taky všechno zmizelo. Rádža se ptá, co je to za strašnou misku a tatínek říká: „, Synu, dobře ses optal. To je miska přání, a ta nebude nikdy plná. A čím víc toho budeš chtít, tím méně toho budeš mít“.

Takže my nejsme nespokojení s tím, co máme, ale jsme nespokojení s tím, co nemáme. Já chci, já chci, já chci… Chápete to? Vůbec nejde o potřeby, ale o přání. Potřeba je nedostatek, co člověk má ve snaze uspokojit, jinak uvadá.

TÍM NAŤUKÁVÁME DALŠÍ SOUVISLOSTI A TO, DOBU PŘEJÍCÍ ROZPÍNÁNÍ EGA.

Problém je, že k dosažení některých snů se člověk musí svému strach nejprve postavit. Mám na mysli sen o svobodě, cestování a poznávání věcí na vlastní oči, jednouše right here right now. Postavit se zažitému a vlastně i učenému strachu nědělat, co by se mělo, odjet do světa aniž bych věděl čím se budu živit a nebo se odhodlat opustit přece už tak slušně placené a jisté zaměstnání.

A když jsem tak čelil těm svým strachům já – ze spaní venku, z cizích lidí, z psů, ze samoty… zjistil jsem zajímavou věc. Většina mých strachů byla zbytečných. Představte si věci a situace, kterých jste se báli a nakonec jste je absolvovali. Pokud mohu soudit podle sebe, dospějete k tomu, že ta věc či situace ve většině případů byly mnohem víc v pohodě než jste očekávali. Úplně stejně jako ten zmiňovaný první sex.

Strach je ohromně přeceňovaný, ale dá se mu čelit

Tím jsem chtěl pouze, Vám přátelé, říct, že pokud necestujete ani do běžně navštěvovaných destinací, protože se bojíte, pravděpodobně děláte chybu. Proč? Je to bezpečnější, zábavnější a jednodušší než nyní očekáváte. Myslím, že když budeme trochu odvážnější, prožijeme zajímavější životy. Bude to makačka, ale jednou si za poděkujeme!

Protože prostě a jednoduše, život už potom nebude nikdy jako dřív.

Karel a Pišta

Pobavil Vás článek, donutil k zamyšlení nebo to byl pouze výplod dvou kluků s batohem na zádech? Budeme rádi za jakoukoli zpětnou vazbu a sdílení. Další recenze a články z našich cest můžete sledovat v sekci „Recenze“ a „Blog“ nebo na našich sociálních sítích. Pokud Cestujete s batohem ať už po světě nebo v naší rodné zemi a vásnivě své cesty sdílíte, přidejte hastag #cestujsbatohem a přidejte se k nám!