Dálkový přechod GR11 je jeden ze tří dálkových treků táhnoucích se přes celé pohoří Pyrenejí, které tvoří hranici mezi Španělskem a Francií. Je to taková prochajda od majáku k majáku.Trasa začíná u Atlantského oceánu u majáku Cabo de Higuer na baskickém pobřeží a končí u majáku Cap de Creus u Středozemního moře v Katalánsku. Vysokohorská GR11 trasa dlouhá 840 kilomterů vás povede nekrásnější částí španělských Pyrenejí. Takový Valle de Ordessa, to bude topovka. Tak na co čekáte? Vložte řízek mezi chleba a vyrazte vstříc nečekajícímu dobrodružství.
📌 Chystáš se na přechod GR 11 Neztrácej čas hledáním míst v mapě. Stáhni si našeho enabitého průvodce pro GR 11 Detailně rozepsané etapy, tipy na cestu, výběr vybavení a know how, které jinde nezískáš To musím mít!
Kompletního průvodce trasou GR 11 naleznete v našem dalším článku.
Kompletní GR 11 trasa
Nástup do hor a Atlantický oceán
Nástup do opravdových hor trvá v průměru kolem deseti dnů a zahrnuje necelých 200 kilometrů. Zatím přecházíte pouze menší kopce a kocháte se bohatě zarostlou krajinou. Za vesnicí Isaba se terén začne prudce zvedat a vám se otevře krásný Pyrenejský masiv. Ovšem tady vám začíná několikadenní funění do kopců, ale dechberoucí výhledy vás odmění. Nutno podotknout, že kemp za Izabou byl letos zavřený, a tak si nakupte a dobijte elektroniku ve městě.
Čeká vás první vícedenní úsek v horách bez civilizace. Obecně se doporučuje startovat u Atlantiku, protože podnebí na západním pobřeží je o něco přívětivější než na druhém konci Španělska. A stoupání do hor je zde pomalejší, a tak máte čas si vyzkoušet fyzičku a aklimatizovat se. Západní strana je také více civilizovaná, a tak nemáte problém si cokoliv dokoupit.
Centrální Pyreneje
Nabízejí nejúchvatnější panoramata. Možná na vás dýchne surovost hor, která se odráží ve výstupech a sestupech vyřízeného, ale nadmíru spokojeného chodce. Během 25 dní půjdete převážne podél Španělsko-francouzských hranic, také přejdete Andorru a budete se kochat dechberoucími výhledy. Taky zjistíte, že duchovní sféra cesty, kvůli které se vydává do Pyrenejí spousta poutníků, už není tolik utlačovaná bolestí a hladem, jako na začátku, ale že nacházíte přesně to, co jste přijeli hledat.
Civilizace je poměrně řídká, a tak je třeba plánovat na pár dní dopředu. Nejdůležitější je mít co jíst, pít a nabitá elektronika. Pocítíte, že batoh může být parťákem a že fyzička je na tom lépe, než jste si mohli myslet. Poslední úsek v horách je údolí Núria, které je za hezkého počasí absolutní třešničkou na dortu.
Sestup
Čeká vás velké horko, rozmanitost výhledů se zužuje a nedostatek vodních zdrojů vás žene do cíle. Je to velmi suchá část Pyrenejí a může se stát, že kvůli vysokým teplotám tento konečný úsek bude zasažen požárem a bude uzavřen. Doporučuji vstávat opravdu brzy a jít ještě za tmy, v tom největším odpoledním horku se schovat ve stínu a pokračovat v cestě k večeru.
V mém případě vypukl požár, když mě čekalo pět dní do konce. Požár Španělé zajistili a já mohla bez komplikací pokračovat až do úplného konce.
