Trek Duhové hory Island

V červenci 2022 jsme se vydali na Island. A pro milovníky turistiky by byl hřích, kdybychom vynechali 55 km dlouhý přechod islandských Duhových hor. Laugavegur trail byl National Geographic ohodnocen jako jeden z 20 nejkrásnějších treků na světě a jeho krásy si užívají stovky turistů ročně. A není divu.

Díky tomuhle článku se vyvarujete našich chyb, dozvíte se postřehy, které se nikde jinde nepíšou a získáte neutuchající chuť koupit si letenku na Island.

Uvědomění první: V DUHOVÝCh horách rozhoduje počasí, né vy.

I přes to, že nejvyšší bod Laugavegur trailu dlí v relativně nízké nadmořské výšce 1 052 m, je potřeba si uvědomit, že se stále jedná o trasu v horách. Tedy v místě, které je nepředvídatelné a na které je přímo nutné se velmi dobře připravit.

Při mé první dálkové turistice v horách mi neznámý a zkušený horal řekl: “The mountains decide whether it is time to go on a trail, not you”. A tahle jeho slova byla natolik pravdivá a vypovídající, že kompletně změnila můj přístup k přípravě jakéhokoliv horské přechodu. A na Islandu to platí dvojnásob.

Jak se dostat na začátek a zpátky Duhových hor

Nejjednodušší variantou, jak se dostat na začátek treku, je nasednout v Reykjavíku na offroad autobus od společnosti Reykjavík Excursions a dojet s ním až do Landmannalaugaru, kde trasa začíná. Jede samozřejmě i z konce trasy (Thorsmork) zpět do Reykjavíku. Prodej zaštiťuje organizace Volcano Trails, která ze zkušenosti velmi dobře funguje na e-mailu, když je problém. Jízdenky pořídíte zde: https://volcanotrails.com/iceland/bus-tickets/, doporučuji je koupit ideálně 14-30 dní předem.

Pokud kupování jízdenek necháte na poslední chvíli, mohlo by se vám stát přesně to, co se stalo nám – jízdenky už byly vyprodané a u řidiče koupit samozřejmě nejdou. Tlačeni časem nás nenapadlo nic lepšího, než do Landmannalaugaru dojet osobním autem. Ano, porušili jsme islandský zákon o tzv. F roads (silnice označení F, kam smí ze zákona pouze off road vozidla) a ano, celou hodinu a půl, co se náš malý osobáček kodrcal výmoly, jsme měli zatajený dech. Zpytovali jsme svědomí, co jsme to provedli a přemýšleli jsme, kolik peněz nás bude stát, když se nám s autem něco stane. Vše dobře dopadlo, spolujezdci (rodiče, co tam byli s námi) dovezli auto i zpět a my jsme opět mohli volně dýchat. Pokud si máte vzít z tohoto článku k srdci pouze jednu radu, tak je to: “Nejezděte na začátek treku osobním automobilem.”

Co si vzít s sebou na Laugavegur trail

Tady hodně záleží, zda plánujete spát v kempech, či v chatách. Tohle rozhodnutí vám pomůže udělat část článku níže. My jsme se rozhodli pro kombinaci a tak se veškeré vybavení bude vztahovat ke kombinované variantě.

Zkušeným dobrodruhům, jako jste vy, není třeba vysvětlovat naprosté základy, jako je spací pytel nebo dobře izolující karimatka, proto zde popíši své postřehy.

Jídlo

Neberte si vymoženosti, v každém kempu si lze koupit např. pivo, brambůrky, pití, či sladkosti.

Kartuše

Není třeba extra veliká, v kempech (hlavně na začátku a na konci trasy) vybírají obchody poloprázdné kartuše a tak jsou zásoby plynu vždy minimálně 20 km na dosah.

Peníze

Těch si moc neberte, za ubytování (kempy i chaty) se totiž dá platit kartou. To bylo vzhledem k lokaci velké a milé překvapení. A opravdu to fungovalo.

Oblečení

Do zimy, větru a deště. Na Islandu opravdu hodně fouká a vítr z nízkých horských teplot udělá ještě nižší. V noci při vaření večeře jsme na sobě měli dvě bundy, rukavice, čepici a stejně nám byla nepříjemná zima. (pozn. autora: až se vrátíte zpátky do Česka, bude vám připadat bezvětří velmi divné až nepřirozené)

Co navíc

Pytel na odpadky. Ne v každém kempu mají možnost svážet odpad a tak si ho občas s sebou musíte nosit.

Spát v chatách nebo v kempech?

Podmínky na spaní jsou jedna z prvních otázek, kterou dostanu, když se mě někdo na Laugavegur trail zeptá. Za mě je po vlastních zkušenostech jednoznačná odpověď: v kempech. U každé chaty je vždy přilehlý kemp, který s chatou sdílí umývárny, toalety a správce.

K mé rozhodné odpovědi mám samozřejmě vysvětlení a tím jsou: lidé. Tím, že je Laugavegur trail tak populární, nabízí místní společnosti tzv. “guided tours”. V praxi to znamená, že zaplatíte ranec peněz a cestovní společnost vám obstará průvodce, převoz zavazadel, přenocování v chatkách i jídlo. Pro nás byly tyhle skupiny skutečně trnem v oku.

Podstatné je, jaký typ turistů si tyhle komerční vedené prohlídky kupuje. Bohatí a neohleduplní (ne)turisti, nad jejichž chováním se pozastavíte každé setkání. Vypíchnu zde pár momentů, které mi doslova hlava nebrala a díky kterým už bych na Laugavegur treku vždy volila spaní ve stanu.

Prostor v jídelně

Horské chaty jsou tradičně velmi malé a do společné jídelny se vejde maximálně 25 lidí. Komerční skupiny čítají cca 20 lidí. Problémem jsou jejich společné snídaně a večeře. Vedoucí připraví svým svěřencům na stůl talíře (ano, pro všech 20 lidí) ještě předtím, než je jídlo hotové. Kuchyňská linka je díky velkému objemu připravovaného jídla obsazena a vám tak zbývají dvě možnosti. Cítit se jako sardinka mezi členy výpravy nebo si na sebe navléct všechny bundy a uvařit si venku na vařiči.

Obsah jídelníčku

Nevěřili byste, co mají za luxusní a pro horskou turistiku zcela absurdní jídla. Sedící na půl zadku na lavičce jsem snídala svou instantní kaši, vedle mě dvě děti rukama jedli suché cornflaky z jedné misky. Tuhle scénu si prosím teď představte. Nepřišlo mi na tom nic divného dokud společně s námi nezačali snídat i členové výpravy. Tím, že jim jídlo vozí auta a nemusí ho s sebou nosit na zádech, mají přístup doslova ke všemu, na co si vzpomenete. Co 10 vteřin, to někdo ze skupiny vykřikl na celou místnost další ingredienci: “Anybody wants cheese?”, “Nutella?”, “Strawberries?”, “Fruits?”, “Chocolate?”, “Croissant?” “Salmon?”. A děti vedle mě stále jestli suché cornflaky. Znovu si představte tuto scénu. Nikdy jsem nebyla součástí více absurdní situace, než byla tahle. Dokonce jsem se musela i usmívat.

Je třeba chaty bookovat dopředu?

Ano. Chaty jsou obsazené měsíce dopředu. Nenašli jsme správně fungující oficiální formulář, proto jsme psali na oficiální e-mail fi@fi.is. Pokud je chata plná, dají vás na čekací listinu, která k našemu překvapení pravděpodobně není tak dlouhá. Dva dny před začátkem našeho trialu se totiž uvolnili dokonce 2 chaty, potvrdili jsme však pouze jednu – Alftavatn.

Tipy a triky pro brodění řek

Před odletem na Island jsem si hodně googlila, jak přesně se mají brodit řeky. Měla jsem z toho totiž docela velké obavy. Co když to nezvládnu, protože proud bude moc silný? Nikde jsem ale nenašla rady, na které jsem přišla až během skutečného brodění a opravdu pomohly.

Rada č.1

Nedívejte se pod nohy. Ubíhající proud řeky oklame vaše smysly a vy se tak podvědomě budete snažit vyrovnávat rovnováhu špatným směrem a stále budete nepříjemně vrávorat. Opřete se do svých hůlek, koukejte na břeh a pomalu jděte. Tento TIP ze mě udělal brodícího specialistu.

Rada č.2

V Crocsech a sandálech to zvládnete, ideálně však v botách do vody. Neberte si žádné plné boty, nemá to smysl a navíc vám mokré boty přidají solidní zátěž na záda.

Rada č.3

Sledujte počasí. Rozvodněná řeka je živel, který může nečekaně přidat několik dní navíc k vašemu trailu. Pokud si nejste jistí, zda je bezpečné řeku přebrodit, počkejte na jiné turisty, ideálně se zkušenými průvodci. Pokud nemáte možnost sledovat počasí, nejaktuálnější předpověď vám vždy sdělí správce daného kempu.

Stojí Laugavegur trek/ Trek přes Duhové hory za to?

Ano. Island má nádhernou jedinečnou přírodu, která je tvořena z ohně a ledu. Z dvou protikladů, které spolu tvoří nádhernou podívanou dvou živlů ve svých extrémních podobách. Zároveň je tento ostrov tak rozmanitý, že stojí za to vidět i jeho vnitrozemí. Sníh, horké prameny, doutnající zem, bublající potůčky, ty nejzelenější vrcholky i všudypřítomné ovce.

Když jsme kupovali letenky, nedokázala jsem si islandskou přírodu představit a z fotek mě ani pořádně neoslovila. Ale ukázalo se, že je jejich příroda tak jiná, že si jí prostý vnitrozemský evropan nedokáže ani představit a poté z ní nakonec nemůže spustit oči. Rozhodně doporučujeme!