První dojem z Řecka bych přirovnal k tomu asijskému. Byl jsem v tom rachotu aut a motorek, změti pouličních stánků a pofiderních prodejců něčeho, tak zmatený, až jsem v tom viděl čistotu a autentičnost. Překvapilo mně, vlastně ne, potěšilo, že v Evropské unii jsou stále tyto země, které “žijí”.
Bez hanby, od Řecka jsem nevěděl, co očekávat. Neměl jsem s ním nikdy zkušenost, pouze jsem slyšel o ostrovech, které jsou prý nádherné (hlavně kýčovité západy slunce, resorty, pláže…), možná proto se mi sem ani moc nechtělo. Dobrodružství, to mi chybělo, když jsem pomyslel, co budu v Řecku dělat.
Plán byl vcelku jednoduchý. Zažít zahraniční zkušenost se studiem, která by mi mohla přinést jednak nový pohled na situaci v EU, znalosti, další jazyk, přátelé, a jednak by mě nasměrovala zase k novým možnostem po návratu domu. Upřímně, protože jsem až příliš ambiciózní, pokaždé za vším hledám důvody, odpovědi na otázky- co mi to dá?
Mačkám červené tlačítko – STOP!
Proč za vším něco vidět? Honit se za pomyslným ocasem ve víře, že budu zase o něco lepší. Inu blíženci to mají opravdu občas těžké, obzvlášť, ti pomatení. Žádné očekávání, prostě si to užít. O tomto tématu jsme vedli s Karlem rozsáhlé debaty při cestách. Proč se všechno musí dít za nějakým účelem nebo s nějakým smyslem? To je to naše myšlení, že všechno děláme tak, aby nám to něco přineslo. Peníze, pocit štěstí, ego, přátele, objet nejvíc zemí…
Primárně tahle cesta má být zaměřena na studium, o tom to ale vůbec není, už vůbec ne v době covidí. Nejsem fanouškem distanční výuky, protože ta znehodnocuje práci lektorů, a zároveň více rozevírá nůžky mezi pozorností na jedné straně a ochoty na straně druhé. Co tu teda dělám?
Kromě toho, že se blíží lockdown, bavím se a dělám věci, na které jsem “neměl čas”. Investoval jsem tolik času do práce, že jsem přehlížel ty menší, důležitější věci, co mi dělají radost. Co mě doopravdy mrzí, že jsem se úplně nedokázal odprostit od pracovních záležitostí v ČR. Respektive, že jsem neměl odvahu říct ne něčemu, co pro mě není prioritou, na úkor času, který můžu věnovat učení se, malých cestovatelských zážitků. Práce se vždycky najde a peníze se vždycky vydělají…
… rozhodnutí je a bude vždycky jasné. Sbalit batoh a vyrazit.
Pobavil tě tento článek nebo se ti alespoň trochu líbil? Budeme rádi za jakoukoli zpětnou vazbu a sdílení. Další recenze a články z našich cest můžete sledovat v sekci „Recenze“ a „Blog“ nebo na našich sociálních sítích.
Pokud cestujete s batohem ať už po světě, nebo v naší rodné zemi a své vášnivě své cesty sdílíte, přidejte hastag #cestujsbatohem a přidejte se k nám!