cestuj s batohem logo
text: cestuj s batohem
Cestuj s batohem
Search
Close this search box.
Cestování > Recenze > Co si honíme hlavou?

Co si honíme hlavou?

Aktualizováno: 27. dubna 2024

Jak vypadají alespoň z části zachycené myšlenky vyplozené chůzí po krásných hřebenech zélandských pohořích a luk? Inu, není to prdel je zase vyhrabat, ale jinak by nevznikl tento krátký seriál. Uvolněte se, prosím a příjemné přemýšlení.
Obsah článku

Přátelé, už to bude nějaká chvíle, co jsme se rozhodli odjet na delší dobu mimo náš domov. Před pár týdny jsme s mým věrným parťákem Pištou zvedli palce a stopli další vozidlo, které nás zavezlo až před práh našeho domu. Týpek, řidič, jednoduše pofiderní člověk s pochopením pro stopaře nám po cestě věnoval osobně uvařené pivo a lahodné cookies. Myslím, že není stylovější poznávání stálé nových lidí než stopováním. Odprostit se od nervozity a strachu, ostatně stejně jako při prvním sexuálním styku.

Kolik milých lidí už skřížilo naše cesty a kolik božích míst jsme měli možnost vidět a zažít. Není se čemu divit, protože Nový Zéland je epická krajina, kde i Peter Jackson vsadil vše na jednu kartu a vyhrál. Zéland je pecka, velmi diskutovaná destinace, kde by si každý rád uždíbl „svůj“ kousek. Proč ale píšu o něčem, co už dávno spousta lidí ví?

Vybavte si konverzace s přáteli, straými známými, lidmi, které poprve střetnete nebo rodinou. Zpravidla se probírají témata všeho druhu, včetně cestování. Ale přesto nikde jinde v zemích, které jsme navštívili jako Keňa, USA, Jamajka, Inide…, kromě naší země, jsme se zatím nesetkali s otázkou „nemáš strach a obavy cestovat pouze s batohem?“.

Přijde mi, že strach je výsledkem blahobytu. Čím pohodlnější a na míru šitý život máme, tím víc se bojíme abychom náhodou o něco z něj nepřišli. Na základě toho bojujeme, kopeme okolo sebe a předstíráme za účelem udržení si určitého společenského postavení.

Blahobyt je vlastně úžasná věc jen někdy způosbuje problém v tom, že zpohodlníme a raději než hledat nové výzvy a dělat to, po čem toužíme těžší cestou, zvolíme snažší variantu blahobytu a jistoty. Skutečnost lze krásně interpretovat na nočním taxíku, který míří po párty s námi do postele, která je 10 minut chůze. Máme peníze, práci, oblíbený podnik, kočku, psa a přece život, co by si spoustu lidí přálo mít…

To mě přivádí k jedné krásné indické bajce.

Za dávných let, existoval jakýsi Rádža. Rádža vyjel na cestu se svojí družinou a cestou narazili na žebráka. Ze žebráka se postupně vyklubal jeho tatínek, který mu předal vládu a odešel, jak je to v některých indických krajích zvykem hledat smysl života do bezdomoví. Když Rádža viděl tatínka, tak mu řekl, že mu může dát všechno, co jen chce. Tatínek odpověděl, že chce jen to, co se vejde do jeho žebrácké misky.

Rádža tedy obrátil kapsy a najednou všechno zmizelo. Ihned donutil doprovod, aby všichni vysypali kapsy. I tentokrát všechno zmizelo. Tak rádža nechal poslat z paláce čtyřicet koní naložených zlatem. Co myslíte? Taky všechno zmizelo. Rádža se ptá, co je to za strašnou misku a tatínek říká: „, Synu, dobře ses optal. To je miska přání, a ta nebude nikdy plná. A čím víc toho budeš chtít, tím méně toho budeš mít“.

Takže my nejsme nespokojení s tím, co máme, ale jsme nespokojení s tím, co nemáme. Já chci, já chci, já chci… Chápete to? Vůbec nejde o potřeby, ale o přání. Potřeba je nedostatek, co člověk má ve snaze uspokojit, jinak uvadá.

TÍM NAŤUKÁVÁME DALŠÍ SOUVISLOSTI A TO, DOBU PŘEJÍCÍ ROZPÍNÁNÍ EGA.

Problém je, že k dosažení některých snů se člověk musí svému strach nejprve postavit. Mám na mysli sen o svobodě, cestování a poznávání věcí na vlastní oči, jednouše right here right now. Postavit se zažitému a vlastně i učenému strachu nědělat, co by se mělo, odjet do světa aniž bych věděl čím se budu živit a nebo se odhodlat opustit přece už tak slušně placené a jisté zaměstnání.

A když jsem tak čelil těm svým strachům já – ze spaní venku, z cizích lidí, z psů, ze samoty… zjistil jsem zajímavou věc. Většina mých strachů byla zbytečných. Představte si věci a situace, kterých jste se báli a nakonec jste je absolvovali. Pokud mohu soudit podle sebe, dospějete k tomu, že ta věc či situace ve většině případů byly mnohem víc v pohodě než jste očekávali. Úplně stejně jako ten zmiňovaný první sex.

Strach je ohromně přeceňovaný, ale dá se mu čelit

Tím jsem chtěl pouze, Vám přátelé, říct, že pokud necestujete ani do běžně navštěvovaných destinací, protože se bojíte, pravděpodobně děláte chybu. Proč? Je to bezpečnější, zábavnější a jednodušší než nyní očekáváte. Myslím, že když budeme trochu odvážnější, prožijeme zajímavější životy. Bude to makačka, ale jednou si za poděkujeme!

Protože prostě a jednoduše, život už potom nebude nikdy jako dřív.

Sledujte nás na Instagramu

Podobné články

Na cestách vždy vyhládne A pokud se vydáváme na náročný pochod bez možnosti návštěvy restaurace nebo ubytování v hotelu musíme si s sebou zabalit dostatečné množství jídla Na potraviny vhodné na cesty se kladou vysoké nároky Ideální je pak instantní jídlo na cesty neboť odpadá povinnost složitého vaření...
Objevovat svět a při té příležitosti ušetřit co nejvíce peněz za ubytování je cílem asi každého cestovatele Taková možnost existuje a to v podobě housesittingu...
Picture of Pišta
Pišta
Rád píšu a na Cestuj s batohem jsem hlavní editor našich příběhů, které společně s dalšími členy spoluvytváříme na cestách.
Na cestách vždy vyhládne A pokud se vydáváme na náročný pochod bez možnosti návštěvy restaurace nebo ubytování v hotelu musíme si s sebou zabalit dostatečné množství jídla Na potraviny vhodné
Objevovat svět a při té příležitosti ušetřit co nejvíce peněz za ubytování je cílem asi každého cestovatele Taková možnost existuje a to v podobě housesittingu