Camino de Santiago aneb cesta do Santiaga

Santiago de Compostela – téměř každý o něm slyšel. Každý si dokáže matně vybavit, že to má jistou spojitost s pěší poutí, někdo má přátele, kteří tuto pouť šli (někteří i vícekrát po různých cestách) a někdo tuto pouť dokonce prošel. Vzhledem k tomu, že polykat dávky na kole nás nebaví, rozhodli jsme se, že si “malý pěší sen” splníme také. 

Existuje několik variant cest, jak si nejnavštěvovanější pěší pouť projít a spočinout před Catedral de Santiago v Santiagu de Compostela. Existuje taky plno důvodů, proč se lidé na tuto pouť vydávají, co chtějí na cestě najít a někdo prostě jde, protože chce jít a nepotřebuje k tomu důvod. 

Tým cestuj s batohem (opravdu tak nazývám dvoučlenný tým složený z dvou obyčejných kluků z jižních Čech – Karla a Pišty) dostál změn. Na cestu místo Karlíka vyráží další členka Zdenička, která ne že by chtěla, ale musí jít (protože má přítele Pištu, který je neustále nevrlý a navíc blíženec)

Kecy na úvod: Jak se zrodila myšlenka

Už na Zélandu vznikala myšlenka jít pár set kilometrů z bodu A do bodu B. Prakticky nejdostupnější cesta, nebo pouť, která je výborně značená a pro nováčky přívětivá, je právě cesta do Santiaga. 

Na výběr byly i jiné šmakovky jako Pacific crest trail, přechod GR20 nebo přechod České republiky po nově vytvořených severních a jižních stezkách. 

Hlasitá myšlenka je něco, co přiměje člověka nad věcmi přemýšlet. Někde něco plácncete, trošku se tím zavážete a pak Vám to nedá… Hledáte, zajímáte se a nakonec si řeknete: “To je něco, co mi dává smysl”, i když to smysl pro mnohé nedává. Obzvlášť pro konzervativní okolí, které stejně ale na konec řekne – znám lidi, co to šli a prý to byla pecka, nebo – to je můj kluk/ holka, on/ona to ušel/a.  

Zdenička tak k Vánocům dostala dvě letenky do Bilbaa, které nám měly otevřít dveře k zase jiným zážitkům. Přišla korona. Ta zabila i další dobré nápady, které jsme měli. Napříkald založit si cestovatelský blog. 

Ale dost bylo frkání… Pojďme k tomu, co Vás zajímá. 

IMG_2179

VYBER SI, CO TĚ NEJVÍCE ZAJÍMÁ A PŘIPRAV SE NA NOVÉ ZÁŽITKY

NAŠE TRASA S ETAPAMI

Vše směřujeme ke Camino del Norte, ale i na jiné cesty Vám dáme odpověď. Právě Camino del Norte byla trasa, kterou jsme si zvolili. 

Naším výchozím bodem byl Santander. Víceméně jsme se řídili v první polovině webovými adresami Gronze.com. Nemusíte se držet striktně napsaných etap, může se stát, že jeden den se Vám bude chtít jít víc, někdy míň. Důležité ale je nic „nepřepálit“.

Na cestě nám vznikl problém. Počítal jsem, že celou pouť půjdeme 20 dní a zároveň, že bude dlouhá cca 540 km. Opak byl pravdou. V Mapy.cz jsem při plánování zaškrtl typ pěší trasy „krátká“ na místo „turistická“ a zároveň jsme měli pouze 19 dnů, protože dvacátý den jsme odlétali domu již v 7 ráno.

Původn plán byla takovýto…

0
Kilometrů
0
za
0
a průměrně najdeme denně
0
a tolikrát si to budem vyčítat

Poučka zní, opatrně, když budete plánovat 😊

Výsledek byl takový, že z Gijónu jsme museli jet autobusem do města Cadavedo, odkud jsme v cetě pokračovali. Autobusem jsme si ušetřili necelých 65 km. Nakonci celé pouti jsme byli rádi, že jsme toto rozhodnutí udělali. 

ODKUD JSME LETĚLI A CENY LETENEK

Na úvod malý příběh s letenkami. Možná pro Vás bude motivací a dodáním sil s tím si plnit sny, možná Vás utvrdí v tom, že létat je teď složité, ale ne nemožné. 

Zakoupený let do Bilbaa se společností Eurowings byl 2 měsíce před odletem zrušen, peníze vráceny. Nebyla motivace letět, ani vyhlídky nebyly růžové. V květnu se situace zlomila, znovu jsme, ani nevím jak, našli motivaci, zařídili si znovu volno a koupili znovu letenky. A bum bác, let znovu zrušen. Když už ale dojdete tak daleko, jste si téměř jistí, že to musí klapnout. Nejde o peníze, ty se vydělají, ale o to, že si chcete ukrojit svůj kousek „dobrodružství“ tam ve světe, a že právě teď se to musí stát, pak budou takové ty maličkosti… dům s hypotékou xxx milionů, děti, které se o sebe samy nepostarají, jo a taky věk, který stále přibývá.

O pár dní později jsme našli nový let, přímý a za ještě lepší peníze. Miluju kapitalismus a nízkonákladovku RyanAir, na kterou stejně budu nadávat, protože nedávají pití a jídlo zdarma! 

Back to the business. 

Plánovat let hodně ovlivní skutečnost kolik máte času, potažmo jak moc se cítíte, že zvládnete. Poté máte tyto možnosti: 

San Sebastian – Pokud chcete jít celou trasu Camina del Norte, musíte ze Sebastianu popojet autobusem do města Irun. Právě zde na španělsko-francouzských hranicích začíná pouť dlouhá 810 km.

Po cestě se můžete rozhodnout, zda se vydáte stále trasou Camina del Norte anebo svou trasu budete směřovat ne na Gijón ale Oviedo. Trasa přes Oviedo a dále se nazývá Camino Primitivo. Je více kopcovitá a náročnější a má stejné vyústění jak Norte.

Bilbao – Ukrojíte si z cesty 140 km, ale stále si užijete dostatek pobřeží, pláží a moře. Trasa z Bilbaa měří 665 km.

Santander – Náš výchozí bod. Trasa dlouhá 549 km. Z Vídně přímé lety. Je krásná v tom, že zažijete rozmanitost tří regionů. Nejprve Cantabria, následně Asturias a naposledy Galícia.

IMG_1638

Gijón – Trasa dlouhá 345 km je stále dostatečně dlouhá pro splnění Compostelany a zároveň si ještě užijete moře a pobřeží, než se trasa stočí do vnitrozemí. A ještě zažijete krásu regionu Asturias, předtím než překročíte do Galície. 

A další Camina?

Pokud hledáte odpovědi, kam letět v případě francouzské cesty, tak je asi nejlepší letět do Paříže a odtud TGV anebo do Montepileru a
vlakem do Saint Jean Pied de Port. V případě portugalské cesty Porto nebo Lisabon. 

CO SI NA CESTU DO SANTIAGA ZABALIT

Této oblasti jsem chtěl věnovat obzvlášť pozornost. Na Zélandu jsme rok vystačili s 16-ti kilovou krosnou, tak proč k sakru váží ta krosna 10 kg na 20 dní a navíc na cestu, kde nepotřebuji skoro nic? Nějak takhle jsem si komentoval váhu své krosny, když jsem jí pokládal na letišní váhu, nebo každý další den, když jsem ji nesl na zádech.

Camino je ideální start pro ty, kteří chtějí zažít dálkovou pěší pouť. Zároveň je ideální v tom, že nepotřebujete nic. Řídil bych se proto podle Zdeničky, pro kterou to byla premiérová delší cesta.

BALENÍ SE ZDENIČKOU

  • Spacák
  • 2x tílko, triko s dlouhým, triko s krátkým,
  • dlouhý triko na spaní, ale i na courání.
  • Mikinka, bunda (větrovka😁, velice promokavá)
  • Legíny, kraťáky.
  • Ručník z dekáče,
  • Ponožky 5x.. spodní prádlo (POCITOVĚ)
  • Plavky🤦🏻‍♀️(k ničemu).
  • Pantofle a boty na chození,
  • Pončo.
  • Hygiena.

BALENÍ S PIŠTÍTKEM

  • Spacák
  • 2x funkční tričko
  • 3x tričko na vycházky
  • Legíny, Tepláky, 2x kraťasy
  • 4x trenky, 5x ponožky
  • Boty na chození a pantofle
  • Mikina
  • Bunda nepromokavá a pončo
  • Stativ a fotoaparát
  • Kniha Jo Nesbo 
  • Hygiena

POČASÍ NA CESTĚ A KDY VYRAZIT NA CAMINO

Vyrazit můžete kdykoliv, horší to bude s ubytováním, lepší zase s množstvím poutníků, které na cestě potkáte. Nejlepší období pro pouť je dle našeho názoru od konce sprna až po konec října. Na druhé straně od konce března do konce května.

Poté vypukne šílenství. Letní měsíce jsou ve znamení „boje o postele“. Většina států EU má prázdniny, lidé si berou nejvíce volna a vyráží na camino. Ostatně tady máte komentář od poutníka Milana, který šel v červenci portugalskou cestu z Porta. „Tam jsou lidi, hlavně v létě, který vstávají v půl 5 v 5, aby mohli vyrazit a do oběda mohli být v albergue a měli své místo jisté.“ 

Počasí v letních měsících u francouzské cesty je katastrofální. V tuzemsku dosahuje teplot až 40°C.

Lidé z Jihu Španělska jezdí na Camino del Norte se ochladit, protože tento rok tam byly noční teploty 30°C.

Obecně dle komentářů hlavně poutníků „zkušeňáků“ doporučujeme vyrazit na jaře anebo na podzim.

Buďte opatrní s tím, že už to nebude na přílišné spaní venku pod širákem, že nebude tolik albergue otevřených (i díky vlhkosti a zimě, protože ne všechna albergue jsou vytápěná), nicméně nabyjete dojmu, že máte Camino téměř pro sebe.

Více o počasí zde

KDE KOUPIT CREDENCIAL

Před odjezdem jsem plašil, kde sehnat credecncial. Měl jsem obavy, jestli ho ve Španělsku seženeme. Zároveň jsem se ale dočítal, že české credencialy nejsou od roku 2016 uznávané. Nevím, co je na tom pravdy, nicméně mě to trochu rozhodilo. Od nákupu v ČR jsem tedy opustil.

A dobře jsem udělal…

Zdenička měla pod čepicí, a tak první kroky po příletu jsme směřovali do katedrály Santander, kde na nás čekal milý, starý pán v místnosti temné a vlhké. Přesně v katolickém stylu, seděl za masivním stolem a ihned věděl proč přicházíme. 

Za 2€ nám vydal credencial a přidal k tomu i první
razítko! Jak tenhle pocit miluji, je jako droga.

Credencial jednoduše pořídíte v každé otevřené
katedrále nebo v kostele. Dále v albergues a informačních centrech. Credencial by Vás neměl stát více než 4€!!!

Zpátky do Čech. Pokud chcete být ale pro jistotu připraveni,
můžete takový credencial zakoupit na webu ultreia.cz za nějakých 110 Kč.

Musím ale říct, že hezčí první setkání na cestě jsme nezažili. Zdenička na toho milého zavalitého pána sedícího v tom šeru, vzpomíná dodnes. 

SBĚR RAZÍTEK NA CESTĚ

Je to jako, když se začtete do knížky pozdě večer. Chcete si přečíst ještě jednu kapitolu, i přesto, že víte, že to ráno bude bolet… Přesně takové je sbírání razítek. Ze začátku máte radost, ale v čase je to „hon za razítky“ (v dobrém slova smyslu) a zároveň touha po tom mít, co nejhezčí razítka. S každou další zastávkou jsme horlivě čekali, co zde budou mít za razítko.

A když měli razítko nepěkné, byli jsme trochu smutní, že jsme raději „nešli spát“.

Lpěli jsme na pořádném natisknutí a vzhledu razítka. Nehnali jsme se za razítky, spíš jsme měli rádi ten pocit, že zase dostaneme razítko za odměnu.

Razítkobranní zažívá celé Španělsko. Razítko dostanete v každém baru, restauraci, albergue, informačním centru, klášteře a kostele anebo na nádraží.

Dodává to té cestě příjemné rozptýlení. Když se pak podíváte do té „žákovské“, je to krásný pocit. Zároveň vidíte přímo na vlastní oči, jak Vám cesta ubíhá, což bylo hlavně na konci hodně smutný 😊

ALBERGUES NA CAMINU

Spoléhali jsme na to, že vždy bude možnost spát v albergues. Zároveň jsme ale věděli, že ne vždy to budeme chtít, že si jednou za čas dopřejeme více soukromí. Jsme lidé, máme rádi sex a taky klid. Na to druhé jsme prvních pár dní moc nemysleli, ale pak se to zlepšilo. Tolik asi komentář pro páry 😊

Každé albergue je jiné, nejsou generalizované a nejsou vždy stejně levné/ drahé. V roce 2016 prý byla cena albergues poloviční. I díky komerci a inflaci se cena ubytování zdvojnásobila. Jak by řekl poutník zkušeňák – růst cenové hladiny je to raketový.

Každé albergue na cestě je označené ve webové aplikaci gronze.com. Krásně ucelený seznam albergues, které jsou aktuálně otevřené, jaký servis nabízejí, včetně kontaktů a informací o počtu míst ke spaní. Vymakanější albergue Vám nabídnou i snídani za příplatek, vyprání prádla, nebo i sušičku.

Téměř ve všech dostanete nemocniční jednorázové prostěradlo a povlečení na polštář. Doporučujeme si s sebou vzít spacák, ten nepůjčují.

eXISTUJÍ TYTO TYPY ALBERGUES

Donativo – označené písmenem D v aplikaci a jsou to takové, za které zaplatíte tolik, kolik uvážíte. V těchto místech naleznete asi to nejlepší, co lze na cestě zažít. Sympatické lidi, dobrovolníky, úkryt a tradici.

Právě tradiční poutnický večer a ráno jsme chtěli zažít. V naše prvním donativo albergue jsme dostali večeři a následně i snídani. Psal jsem o tom více v příběhu zde. Někteří lidé to dělají nezjištně, někteří to dělají také nezištně, ale je to zároveň zdroj jejich obživy.

Místa si v těchto albergue lze také rezervovat po telefonu.

Municipality – albergue zřizované městem. Velice levné (do 10€), místa ale nelze rezervovat. Kdo dřív přijde, ten dřív mele.

V soukromém vlastnictví – někdy hezky, někdy hůře vybavené albergues. Někdy drahé, někdy levné. Obecně se pohybuje cena od 10 – 15€. Rezervace možná téměř vždy.

Zároveň zde naleznete i kýžené razítko, vždy!

KOLIK JSME NA CESTĚ UTRATILI?

Tato kapitola bude hodně individuální. Každý poutník má svou představu o financích, které chce na cestě utratit. Ve výsledku může utratit více, nebo i méně. Jedete sami? Budete si vařit v albergues nebo jíst v restauracích?

To vše ovlivní cenu Camino, ale rozhodně je to něco k čemu bych se neupínal. Nejedete na pouť šetřit, ale poznávat, ochutnávat, bavit se… Prachy budou.

Celkově jsme si brali 300 € v hotovosti + jsme měli nabitou Revolut kartu, kterou jsem v průběhu dobíjel pomocí Apple Pay, abych poté směnil z CZK účtu na EUR účet. Na tři kliknutí jsme měli EURa.

Docela nás podělali letenky zpět do Prahy. Kupovali jsme je dopředu a v tu dobu nám přišla cena fajn. Když jsme pak kupovali letenky téměř na poslední chvíli do Santadneru, říkal jsem… „sakra ty nás okradli“. Někdo z Vás si jistě řekne, že v tom alespoň bylo pití. K sakru nebylo, ani jídlo! 😀 

PS: Malá poznámka, že nechci za letenky nic je pravdivá. Zdenička dostala jednu cestu k Vánocům.

PS2: Pozornějším z Vás jistě neuniklo, že ke v tabulce na místo Pišty nějaký Pipeny. Ano, má druhá přezdívka kromě Pišty je také Pipeny a říká mi tak táta od mala. Jedináček.

UŽITEČNÉ APLIKACE A TIPY NA CESTU DO SANTIAGA

Asi by si každý měl projít svým „nekomfortem“. Nás tento nekomfort stál 38 km první den, protože jsme nevěděli, že existuje web GRONZE.COM, kde je krásně ucelený seznam albergues, které jsou aktuálně otevřené, jaký servis nabízejí, včetně kontaktů a počtu míst ke spaní.

TIP: Obzvlášť blíže blíže k Santiagu se vyplatí rezervovat si albergue dopředu. Využijte kontaktů, které u albergue jsou a rezervujte si své místo, ať předejdete překvapení, že nejsou lůžka.

Nám se to stalo téměř u konce. Ve městě Sobrado des Monxes
jsme nenašli žádné místo, ani když jsem volal den předem. Všechno bylo vybookované. „Naštěstí“ nabízeli i soukromý pokoj za dvojnásobnou cenu. 

Co bychom to byli za Čechy, kdybychom nevyužívali na cestě aplikaci Mapy.cz. A pravda… nejlepší aplikace na túry to skutečně je!

Na kontrolu podniků, jmenovitě restaurací, barů a obchodů jsme používali Google Maps.

Jdete mimo léto? Pak se Vám bude hodit aplikace na kontrolu počasí. Asi nemáme tip na žádnou konkrétní, může se ale hodit, když si budete plánovat další den.

 

V neposlední řadě doporučuji aplikaci Revolut, díky které jsme ušetřili spoustu peněz na poplatcích za výběry anebo za nevhodné kurzy. Španělsko je velmi dobře připravené na platby kartou, téměř všude lze platit. Jednou se nám stalo, že jsme museli vybírat a i přesto, že máme ke kartě výběry z bankomatu zdarma, účtoval nám cizí ATM poplatek z transakce 3 % + nám dal docela špatný kurz.

IMG_2134

HELE... Sleduj nás na instagramu

HISTORICKÉ POZADÍ CESTY DO SANTIAGA

V albergues anebo od vášnivých poutníků uslyšíte tento příběh více detailněji, vášnivěji a prožitek z něj budete mít větší. Pojďme se ale společně podívat, proč tato pouť vůbec vznikla. Je to příběh impozantní, interpretující důmyslnost tehdejších panovníků s důrazem na spiritualitu. Co o Caminu reálně víte? Že je to pouť od prahu svého domu a že v Santiagu čeká na poutníka rozhřešení? A co bájný „konec světa“?

„The Way of Saint James“, neboli „Camino de Santiago“

Počátek – Přibližně v roce 44 – 100 jsou po smrti Ježíše rozeseti po celé zemi všichni jeho apoštolové, aby kázali o víře a Ježíšovi. Právě Svatý Jakub je vyslán do Španělska, konkrétně do severní části Španělska Iberie.

V té době král Herod vydává příkaz Jakuba zatknout a popravit. Skutečně se tak stane v rozmezí let 44 – 100, kdy se Jakub vydává kázat víru do dnešní Galície.

Ostatky apoštola skupina učenců ukrývá do lodi vedené anděly. Ta urazí dlouhou cestu až na pobřeží dnešního Portugalska. Zde jsou ostatky uloženy do hrobky „někde“ v okolí dnešního města Padron.

Aspekt krále Alfonsa II

V 9. století pastevec Pelayo vidí na obloze uskupení hvězd, za kterým se vydává. Následuje ono znamení až k hrobu svatého Jakuba. Svůj objev sděluje biskupovi Theodorinovi, který nezahálí a objev tlumočí až do nejvyšších pater, králi Alfonsovi II.

Král Alfonso nechá vybudovat malou kapli okolo ostatků Jakuba a vydává rozkaz šířit informaci o tomto nálezu. Důvod je prostý. Španělsko v té době bylo ve stavu válčení a obléhání Araby. Křesťanství uvadalo s tím, jak Arabové postupovaly od jihu až na sever Španělska.

Křesťané ze starého kontinentu okouzleni příběhem, se vydávají na dlouhou pouť k ostatkům sv. Jakuba. S rostoucím množstvím poutníků vzniká první oficiální cesta – Camino Primitivo. Na počátku nového milénia se z cesty stává po vzoru poutních cest do Říma a Jerusalema křesťanská pouť.

Od 10. století se dle dochovaných dokumentů vydává ročně do Santiaga na 250.000 poutníků! Pro poutníky se buduje infrastruktura, nemocnice, mosty, kempy a hostince.

Pozn. Dnes je tento počet téměř shodný, proto je to číslo neuvěřitelné na dobu, kdy pouť vznikla.

Katedrála v Santiagu

Dnešní katedrála, jak ji poutníci mohou spatřit v Santiagu byla vystavena v roce 1211. 13. století bylo rekordní, co dopočtu poutníků. Každoročně zavítalo do Santiaga okolo půl milionu poutníků! Počátkem 16. století „camino“ upadá díky válečným konfliktům s Francouzi a Angličany.

Vytvoření cesty králem Alfonsem II. mělo hlavně politický pod kontext. V době stvoření bylo Španělsko okupováno Araby a vytvoření takové trasy znamenalo nejen přísun financí od poutníků, ale také rozšiřování křesťanství v severním pásmu Španělska, což se v budoucnu ukázalo jako klíčové v boji proti Arabům. Nejstarší cestou je často mylně uváděna Francouzská cesta. Ve skutečnosti je to Camino Primitivo (cesta mezi Francouzskou a Severní cestou).

Pouť, jak ji známe dnes, je trošku modifikovaná a upravená potřebám lidí. Proč se tedy lidé vydávají na pouť dnes? 

Řešit osobní otázky, překonat své limity, plnit si sny, objevovat krásy zemí, které prochází nebo prostě jen jít a zažít něco „unikátního“. Doma se k takovému dobrodružství odhodlá málokdo. Jednou jsme takové malé dobrodružství zažili s Karlosem, kdy jsme ve 3 dnech přešli naší milovanou Šumavu (mohli byste si přečíst více, ale článek jsem ještě nenapsal).

Erasmus v Řecku – jsem tu, co dál?

První dojem z Řecka bych přirovnal k tomu asijskému. Byl jsem v tom rachotu aut a motorek, změti pouličních stánků a pofiderních prodejců něčeho, tak zmatený, až jsem v tom viděl čistotu a autentičnost. Překvapilo mně, vlastně ne, potěšilo, že v Evropské unii jsou stále tyto země, které „žijí“.

Bez hanby, od Řecka jsem nevěděl, co očekávat. Neměl jsem s ním nikdy zkušenost, pouze jsem slyšel o ostrovech, které jsou prý nádherné (hlavně kýčovité západy slunce, resorty, pláže…), možná proto se mi sem ani moc nechtělo. Dobrodružství, to mi chybělo, když jsem pomyslel, co budu v Řecku dělat.

Anarchie, která dovoluje lidem postavit si na hlavní třídě 5**** hotel.
Anarchie, která dovoluje lidem v Athénách postavit si na hlavní třídě 5**** hotel.

Plán byl vcelku jednoduchý. Zažít zahraniční zkušenost se studiem, která by mi mohla přinést jednak nový pohled na situaci v EU, znalosti, další jazyk, přátelé, a jednak by mě nasměrovala zase k novým možnostem po návratu domu. Upřímně, protože jsem až příliš ambiciózní, pokaždé za vším hledám důvody, odpovědi na otázky- co mi to dá?

Mačkám červené tlačítko – STOP!

Proč za vším něco vidět? Honit se za pomyslným ocasem ve víře, že budu zase o něco lepší. Inu blíženci to mají opravdu občas těžké, obzvlášť, ti pomatení. Žádné očekávání, prostě si to užít. O tomto tématu jsme vedli s Karlem rozsáhlé debaty při cestách. Proč se všechno musí dít za nějakým účelem nebo s nějakým smyslem? To je to naše myšlení, že všechno děláme tak, aby nám to něco přineslo. Peníze, pocit štěstí, ego, přátele, objet nejvíc zemí…

Fotka pořízena německým pánem, který měl stejně krásný pedo knírem, jaký nyní vyrašil mne.

Primárně tahle cesta má být zaměřena na studium, o tom to ale vůbec není, už vůbec ne v době covidí. Nejsem fanouškem distanční výuky, protože ta znehodnocuje práci lektorů, a zároveň více rozevírá nůžky mezi pozorností na jedné straně a ochoty na straně druhé. Co tu teda dělám?

Kromě toho, že se blíží lockdown, bavím se a dělám věci, na které jsem „neměl čas“. Investoval jsem tolik času do práce, že jsem přehlížel ty menší, důležitější věci, co mi dělají radost. Co mě doopravdy mrzí, že jsem se úplně nedokázal odprostit od pracovních záležitostí v ČR. Respektive, že jsem neměl odvahu říct ne něčemu, co pro mě není prioritou, na úkor času, který můžu věnovat učení se, malých cestovatelských zážitků. Práce se vždycky najde a peníze se vždycky vydělají…

Pohled na Parthenón, jedna z nejoblíbenějších procházek…

… rozhodnutí je a bude vždycky jasné. Sbalit batoh a vyrazit.


Pobavil tě tento článek nebo se ti alespoň trochu líbil? Budeme rádi za jakoukoli zpětnou vazbu a sdílení. Další recenze a články z našich cest můžete sledovat v sekci „Recenze“ a „Blog“ nebo na našich sociálních sítích.

Pokud cestujete s batohem ať už po světě, nebo v naší rodné zemi a své vášnivě své cesty sdílíte, přidejte hastag #cestujsbatohem a přidejte se k nám!

Bali: Co očekávat?

PROFLÁKNUTÉ BALI?

Úvodem vysvětlení proč turisty přeplněné Bali. Na Zélandu jsme byli více než čtvrt roku, z toho měsíc věnován cestování a tři měsíce práci na sadu a stavbě. Jeden by řekl, že cestování je svobodná volba, a proto bude dělat to, co ho naplňuje. Inu věřte, s lopatou v ruce se nám svět trošku točil před očima, a jak řekl jeden náš kamarád Tomáš: „Backpacker, tvrdý chléb má“.

Nejde ani o chléb, jako regeneraci svalů, o kterých jsme až do teď nevěděli. Zároveň čas Vánoc se raketově blížil a i přesto, že se Nový Zéland mění v období léta doslova v tropickou destinaci, raději jsme zvolili „úprk“ na tropičtější Bali. Spíš než cestopis rádi poukážeme na naší zkušenost a pohled, jak Bali vypadá očima dvou mladých chlapců zahalených stínem „kolonizačních“ Australanů.

KAŽDÝ BYL/ JE/ A BUDE NA BALI.

Tak to je. Pokud se vysloví Bali, představivosti se nekladou meze. Z větší části to bývá bordel, davy lidí, krásné pláže a až vysněná fotogenická místa.

Nyní si můžete přečíst náš komentář a berte to, prosím, tak, že jsme razili baťůžkářskou cestu. Náš budget nebyl velký, ale menší. Žádné resorty, přepichové restaurace, a co nejvíce času trávit venku s lidmi. Nepočítaje na Vánoce pronajatou vilu s bazénem, řadím mezi naše nejlepší pokoje ten s názvem DELUX se sprchou s jedním vodovodním kohoutkem a záchodem v jednom, včetně „anti-moskíta“ v podobě ještěrky a postelemi na zemi.

Ulun Danu Beratan Temple - Bali

1. BORDEL, CHCETE-LI ODPADKY

Ošemetné téma trápící celou Indonésii a Asii obecně. Nejen plasty představují závažný ekologický problém, avšak iniciativa cestovatele ve spolupráci s dobrovolnickými organizacemi se stále více snaží udržet Bali „čisté“ a pro turisty pohodlné.

Záleží jakým způsobem dovolenou pojmete. S velkou pravděpodobností dovolená v luxusnějších resortech a okupovanějších oblastech bude znamenat minimální vystavení odpadkům. Na druhou stranu ti, co vyráží na Bali po vlastní ose (např. cestovat s batohem), budou vystaveni odpadkům více. Hlavně pak v odlehlých a méně civilizovaných částech ostrova. Běžně se stává, že při plavání nebudou plavky jediné, co Vás zahalí, ale i odpadky.

Paradoxně největším problémem nejsou turisté, ale místní obyvatelé, kteří nemají dostatečné znalosti k tomu, aby ochránili to nejcennější co mají, své vlastní dědictví.

2. DAVY TURISTŮ

Jak jsme již psali, na Bali je spousta lidí a překvapí Vás, že můžete narazit na kohokoliv (my potkali kuličku Leoše Mareše s manželkou a dívku Nikču z Moravy, kterou jsme neznali). Popularita exotické destinace neustále stoupá ať už kvůli odpočinku, zážitkům, nebo pro člověka ekonomicky příznivé země. Bali jde naproti západnímu stylu ať už zázemí, stylem ubytování, kuchyní, ale i jazykem.

Odproštěním se od známých oblastí (Kuta, Sanur, Seminyak, Canngu nebo severní Lovina beach) a obecně atrakcí, které lákají stovky návštěvníků denně, lze dosáhnout “svobody”, Známé oblasti mají svůj důvod proč se v nich zdržuje mnoho lidí a někdy přijde vhod užít si atmosféru onoho místa také.

Crate cafe bali

Vhodné mít na paměti, že oblasti bez turistů jsou méně civilizované, a proto nejsou vhodné pro každého. Např. pro nás baťužkáře a přizpůsobivé jsou tyto oblasti rájem, ale popravdě jsme si rádi vychutnali snídani s kvalitní kávou v Canngu!

3. FOTOGRAFIE A SOCIÁLNÍ SÍTĚ

Co uděláte před příjezdem na dovolenou? Prohlédnete si na internetu krásně upravené fotky kdekoli to jen jde..

Je dobré počítat s tím, že místa vypsaná jako “TOP”, “Nejlepší pláže”, „Nice beach“, „Cheap girls“ nebo “kde trávit čas..” navštíví denně stovky lidí. Tyto místa bývají častokráte zpoplatněna vstupem nebo alespoň parkovným (chrámy, vodopády a vstupy na pláž), kde si každý chce urvat kus turistického bohatství a účastnit se šedé ekonomiky státu.

Bali a lidé spojeni s obchodní činností zde ví, jak uspokojit cílového zákazníka. Uměle vytvořené příležitosti pro pořízení fotografií a jejich následné sdílení je hlavně kvlaitní reklamou, což přiláká ještě více lidí. Jedno se musí nechat, vykouzlit světově známou fotku u chrámu Lempuyang, kde zázrakem stojíte na vodě jako Ježíš s pozadím tak vykresleným, že i Van Gogh by byl udiven, je skutečně nevídaný intrikářský kousek.

4. MÍSTNÍ OBYVATELÉ

Z našeho pohledu vřelí a usměvaví lidé, kteří se i díky víře (většina obyvatelstva vyznává hinduismus) snaží být za každé situace příjemní a pohostinní. Vyzařují úsměvem, pro druhého se rozdají a málo jim stačí k radosti. Věřte lidem, nebo se alespoň snažte věřit. Kde jinde nabít přesvědčení, že svět je ještě v pořádku, než v Asii.

Karlík a místní lidé bali

Z jiného soudku. V turistických oblastech naleznete místní občany, kteří jsou přizpůsobeni na zahraniční chování a dokáží v mnoha situacích měnit tvář. Vlezlí prodejci nesmí být opomíjeni. Proslusá „mafie“ v okolí sopky Batur je světově známá a stejně ji každoročně naletí tisíce lidí, stejně jako my. Netřeba se lekat, jde jen o to, že na vrchol sopky se dostanete pouze s průvodcem. Ano, jde to i po vlastní ose.

Ve výsledku jsme vždy střetli zajímavé a přívětivé lidi. Prodejci dělají svou práci a stačí zdvořile odmítnout, pobavit se a jít dál.

5. ATMOSFÉRA

Už před příletem jsme věděli, že Bali bude trošku obyčejná a levná pohodovka. Máme za sebou pár výletů do exotických destinací, proto lehká skepse. Bali překvapilo a připravilo nám krásných 27 dní aktivně odpočinkové dovolené. Každý si vychutná čemu je nakloněn, a to je devízou Bali — rozmanitost a flexibilita.

Rýžové terasy Tellelang Bali

6. ZPŮSOB CESTOVÁNÍ

Přepravovat se dá třemi způsoby: pronájem motorky, pronájem auta nebo taxi služby (průvodce).

Díky intenzitě a množství dopravních prostředků na silnicích se jeví doprava pomocí aut jako nejbezpečnější na úkor rychlosti a flexibilitě. Mimo taxi služeb lze využít i aplikae GRAB a GoJet, které jsou situované i pro skútry a kola.

Za nás určitě motorka (skútr). Celá Asie je stvořená pro motorky, a to z prostého důvodu. Počet lidí. Předavste si, že by každý Asijec měl auto, nebo dvě, tak jako tomu je v Evropě. To by došlo nejen ke kolapsu vepsaných zákonů, ale lidi by se zbláznili.

Sexy těla dvou mladých mužů na Bali

Motorka se dá půjčit kdekoliv v rušnějích oblastech. Cena pronájmu se odvíjí od délky a umu smlouvání (odkaz na článek), respektive nedělejte chybu, že hned kývnete na první nabídku. My jsme si půjčili na celou dobu pobytu motorku v Kuta rent bike za 75 Kč/den, ale posléze jsme zjistili, že to jde i levněji.

Nevýhodou motorky je bezpečnost, která se zdvojnásobí pokud jste dva. Nelezte na motorku pokud:

a) neumíte to viz. naše kamarádka, která nikdy neřídila skútr. Zkusila a skončila s dvanácti stehy na noční pohotovosti. Zároveň s ní tam skončil i náš pas, hotovost a část noci.

b) nemáte vystavený mezinárodní řidičský průkaz! Místní policie nemá sebemenší zájem o kontrolu mísntích lidí, i když občas je bizarní vidět dítě jako řidiče s dalšími dvěma stejně starými kamarády na motorce. To si položíte otázku, jestli na mísntím magistrátu není něco v nepořádku.Už jen, že zmiňujeme nějaký magistrát je absurdní. Zajímají se hlavně o zahraniční turisty, kteří často nemají žádné oprávnění k řízení.

Pokud jste z ČR a nemáte oprávnění na motocykly, ale pouze na auto, ke kterému se v EU váže i motocykl do 125 ccm s automatickou převodovkou, máte smůlu mimo EU. Ale víra, že vás nezkotrolujou je taky fajn ne?

viz. Policie pořádá na hlavních dopravních tocích hromadné zátarasy a zastavují každého cizince. Naše známá byla jendím ze zastavených, neměla papíry a výsledkem byla pokuta 500.000 IRD (cca 800 Kč)

Tip na závěr: Pokud přijdete do styku s místní policí kvůli nesmyslnému přestupku, papíry máte v pořádku a hrozí vám pokuta, nebojte se zakročit. Korupce je na Bali rozšířená (policisté jsou přeci jen lidi), což nám potvrdili i místní. Existuje způsob, jak se pokutě vyhnout. V momentě dohadování vyndejte mobilní telefon a začněte celý rozhovor nahrávat. Nás zastavila policie s velmi logickým důvodem, že stojíme na straně silnice a bráníme vozidlům projet. Odtáhli si nás strnou, vzali si registraci od motorky a hrozili pokutou 500.000 IRD nebo 250.000 IRD na místě. POZOR! NIKDY SI NENEHTE VZÍT KLÍČ OD MOTORKY a nikdy NEDÁVEJTE REGISTRCI A PAS Z RUKY!! Vytáhl jsem mobil, začal nahrávat a policista znervozněl. Vrátil nám registrace a my odjeli bez pokuty.

7. PLÁŽE

Bílý písek, azurová voda a usrkávání vody z mladého kokosu. Kromě posledního jmenovaného je nutné důkladně hledat nebo se smířit s realitou.

Kvalitu pláží udává počasí, hlavně po dešti je voda znečištěná větvemi a plasty. Druhým determinantem je příliv, což vlastně znamená, že žádné takové pláže na Bali skoro neexistují. Určitě je lepší vydat se na vedjleší ostrovy jako Nusa Penida, Nusa Lembongan, Gili Islands nebo blízký poloostrůvek Nusa Dua…

Doporučujeme z vlastní zkušenosti:

  • White sand beach u města Padang Bai
  • Lovina beach
  • oblast Sanur
  • Sawangan beach v oblasti Nusa Dua (zde jsou všechny pláže krásné)

8. CO SI NA BALI UŽÍT?

Vítáme Vás na Bali, užijte si vše, co Vás nadchne. Za nás rozhodně potápění v českém resortu OK Divers v oblasti Padang Bai, blbnutí s půjčenými kroskami na pláži u Canngu, šnorchlování nebo potápění s mantami, což je ojedinělé a nádherné!

Pronajmutí luxusního bydlení na pár dní za hubičku, surfování na hlavní pláži v Canngu. Najíst se v místních restauracích zvaných Warung a neposrat se. Místní doprava, tu především vyzkoušejte na skútru, přinejmenším Vás už nikdy nerozhodí malá dopravní zácpa.

Denní nebo několikadenní túra na jeden z aktivních vulkánů ať už to bude Gunung Batur nebo Gunung Agung. Zážitek začínající v nočních hodinách, kdy jedinou myšlenkou je rozšlapat budík a sám sebe zapíchnout, nicméně nahoře je zase svět v pořádku.

Výstup na Mt Batur/ Bali

Výlety k překrásným vodopádům, útesové skoky, opičí les a nebo návštěvy chrámů.

Navštivte okolní ostrovy, které jsou dostupné z různých přístavních měst (víme o městě Padang Bai, nebo Sanur). Bohužel jsme na ostrovy nejeli, ale z vyprávění a fotodůkazů přátel jsme si jisti jejich bohatstvím a nezkažeností. Patří sem party ostrov Gili Air, kde ani policie neúřaduje. Nalézt se zde dá vše na co si člověk nakloněný k alkoholu, drogám a dobré muziky vzpomene.

Pozn: Gili Islands jsou celkem tři počínaje Gili Trawangan, Gili Meno a party ostrov Gili Air.

ZÁVĚREČNÉ SHRNUTÍ

Velikost ostrova není nijak zvlášť závratná, celý se dá projet v několika málo dnech. Zprvu jsme se obávali davů lidí, protože tím ztrácí oblast autentitu. I přesto, že každý den přiletí tisíce lidí, všichni se pozvolně rozptýlí po celém Bali a okolních ostrovech.

Naše jediné obavy byly, že čas, který jsme měli každý den utíkal při zmizmiňovaných kravinkách rychleji a rychleji. Sami posuďte zda aktivit je velké množství. Záleží, jakou cestu si zvolíte. Ve výsledku vždy vyjdou obě varianty win — win.

Potápění Bali

JESTLI BYCHOM SE VRÁTILI?

Stoprocentně, a to i z důvodu, že je to lepší než fyzická práce na stavbě. I když do milovaného Queenstownu se taky moc těšíme.

Karlík a Pišta

Pobavil Vás článek, donutil k zamyšlení nebo to byl pouze výplod dvou kluků s batohem na zádech? Budeme rádi za jakoukoli zpětnou vazbu a sdílení. Další recenze a články z našich cest můžete sledovat v sekci „Recenze“ a „Blog“ nebo na našich sociálních sítích. Pokud Cestujete s batohem ať už po světě nebo v naší rodné zemi a vásnivě své cesty sdílíte, přidejte hastag #cestujsbatohem a přidejte se k nám!

Co si honíme hlavou? #1

U KÁVY V NEVYSLUNĚNÉM A OPARU ZAHALENÉM KUALA LUMPURU VZNIKL NÁPAD NA TENTO NOVÝ „SERIÁL“ CO SI HONÍME A NEJEN V HLAVĚ?. VŠECHNO CO SE BUDE HNÁT VAŠIMI OČMI AŽ DO MOZKOVÝCH BUNĚK JE VÝPLODEM NAŠICH DLOUHÝCH TÚR. KDY JINDY PŘEMÝŠLET NEŽ PŘI CHŮZI A MOŽNÁ, I PROTO JSOU ČLÁNKY KRATŠÍ, PROTOŽE KECAT, JÍT A PSÁT MÁ V MOCI SNAD JEN JEDINÁ BYTOST, ŽENA.

Přátelé, už to bude nějaká chvíle, co jsme se rozhodli odjet na delší dobu mimo náš domov. Před pár týdny jsme s mým věrným parťákem Pištou zvedli palce a stopli další vozidlo, které nás zavezlo až před práh našeho domu. Týpek, řidič, jednoduše pofiderní člověk s pochopením pro stopaře nám po cestě věnoval osobně uvařené pivo a lahodné cookies. Myslím, že není stylovější poznávání stálé nových lidí než stopováním. Odprostit se od nervozity a strachu, ostatně stejně jako při prvním sexuálním styku.

Kolik milých lidí už skřížilo naše cesty a kolik božích míst jsme měli možnost vidět a zažít. Není se čemu divit, protože Nový Zéland je epická krajina, kde i Peter Jackson vsadil vše na jednu kartu a vyhrál. Zéland je pecka, velmi diskutovaná destinace, kde by si každý rád uždíbl „svůj“ kousek. Proč ale píšu o něčem, co už dávno spousta lidí ví?

Vybavte si konverzace s přáteli, straými známými, lidmi, které poprve střetnete nebo rodinou. Zpravidla se probírají témata všeho druhu, včetně cestování. Ale přesto nikde jinde v zemích, které jsme navštívili jako Keňa, USA, Jamajka, Inide…, kromě naší země, jsme se zatím nesetkali s otázkou „nemáš strach a obavy cestovat pouze s batohem?“.

Přijde mi, že strach je výsledkem blahobytu. Čím pohodlnější a na míru šitý život máme, tím víc se bojíme abychom náhodou o něco z něj nepřišli. Na základě toho bojujeme, kopeme okolo sebe a předstíráme za účelem udržení si určitého společenského postavení.

Blahobyt je vlastně úžasná věc jen někdy způosbuje problém v tom, že zpohodlníme a raději než hledat nové výzvy a dělat to, po čem toužíme těžší cestou, zvolíme snažší variantu blahobytu a jistoty. Skutečnost lze krásně interpretovat na nočním taxíku, který míří po párty s námi do postele, která je 10 minut chůze. Máme peníze, práci, oblíbený podnik, kočku, psa a přece život, co by si spoustu lidí přálo mít…

To mě přivádí k jedné krásné indické bajce.

Za dávných let, existoval jakýsi Rádža. Rádža vyjel na cestu se svojí družinou a cestou narazili na žebráka. Ze žebráka se postupně vyklubal jeho tatínek, který mu předal vládu a odešel, jak je to v některých indických krajích zvykem hledat smysl života do bezdomoví. Když Rádža viděl tatínka, tak mu řekl, že mu může dát všechno, co jen chce. Tatínek odpověděl, že chce jen to, co se vejde do jeho žebrácké misky. Rádža tedy obrátil kapsy a najednou všechno zmizelo. Ihned donutil doprovod, aby všichni vysypali kapsy. I tentokrát všechno zmizelo. Tak rádža nechal poslat z paláce čtyřicet koní naložených zlatem. Co myslíte? Taky všechno zmizelo. Rádža se ptá, co je to za strašnou misku a tatínek říká: „, Synu, dobře ses optal. To je miska přání, a ta nebude nikdy plná. A čím víc toho budeš chtít, tím méně toho budeš mít“.

Takže my nejsme nespokojení s tím, co máme, ale jsme nespokojení s tím, co nemáme. Já chci, já chci, já chci… Chápete to? Vůbec nejde o potřeby, ale o přání. Potřeba je nedostatek, co člověk má ve snaze uspokojit, jinak uvadá.

TÍM NAŤUKÁVÁME DALŠÍ SOUVISLOSTI A TO, DOBU PŘEJÍCÍ ROZPÍNÁNÍ EGA.

Problém je, že k dosažení některých snů se člověk musí svému strach nejprve postavit. Mám na mysli sen o svobodě, cestování a poznávání věcí na vlastní oči, jednouše right here right now. Postavit se zažitému a vlastně i učenému strachu nědělat, co by se mělo, odjet do světa aniž bych věděl čím se budu živit a nebo se odhodlat opustit přece už tak slušně placené a jisté zaměstnání.

A když jsem tak čelil těm svým strachům já – ze spaní venku, z cizích lidí, z psů, ze samoty… zjistil jsem zajímavou věc. Většina mých strachů byla zbytečných. Představte si věci a situace, kterých jste se báli a nakonec jste je absolvovali. Pokud mohu soudit podle sebe, dospějete k tomu, že ta věc či situace ve většině případů byly mnohem víc v pohodě než jste očekávali. Úplně stejně jako ten zmiňovaný první sex.

Strach je ohromně přeceňovaný, ale dá se mu čelit

Tím jsem chtěl pouze, Vám přátelé, říct, že pokud necestujete ani do běžně navštěvovaných destinací, protože se bojíte, pravděpodobně děláte chybu. Proč? Je to bezpečnější, zábavnější a jednodušší než nyní očekáváte. Myslím, že když budeme trochu odvážnější, prožijeme zajímavější životy. Bude to makačka, ale jednou si za poděkujeme!

Protože prostě a jednoduše, život už potom nebude nikdy jako dřív.

Karel a Pišta

Pobavil Vás článek, donutil k zamyšlení nebo to byl pouze výplod dvou kluků s batohem na zádech? Budeme rádi za jakoukoli zpětnou vazbu a sdílení. Další recenze a články z našich cest můžete sledovat v sekci „Recenze“ a „Blog“ nebo na našich sociálních sítích. Pokud Cestujete s batohem ať už po světě nebo v naší rodné zemi a vásnivě své cesty sdílíte, přidejte hastag #cestujsbatohem a přidejte se k nám!

Čína aneb promyšlený Stopover

Na začátku veliká sranda, která přerostla v promyšlený plán, jak si zpříjemnit cestu na Nový Zéland. Psal se konec května a v bytě v centru Českých Budějovic se zrodil plán cesty, který nám přidal další cestovatelský prožitek. Celý proces plánování byl velice jednoduchý, jednodušší než následné střízlivění po zakoupení všech letenek.

CESTOU NECESTOU

Jekatěrinburg, Peking a Sydney. Skvělým sestavením letenek jsme strávili v Pekingu celé tři dny. Tři dny, které jsme bohatě naplnili zážitky, překvapením a také průsery.

Překvapení jsme si splnili ihned při výstupu s šesnácti kilovými batohy na jednom z největších letišť světa, kde angličtina je takřka v plenkách a zároveň kde existuje velmi slušná antizápadní propaganda. K pochopení… V Číně je zaprvé těžké najít bezplatnou wi-fi síť, zadruhé zprovoznit aplikace typu Instagram, Facebook, Google, Whatsapp… a to je možné jen v kombinaci s pomocníkem zvaným VPN. Zatřetí již zmiňovaná angličtina.

Díky olympijským hrám došlo v Číně k alespoň anglickým překladům zastávek metra a běžných značení. Zároveň napomohly k lepší kondici ovzduší, které bylo dříve masivně poznamenané průmyslem. Dříve byl Peking pokryt hustým smogem, který kazil celkový dojem.

VZHŮRU DO VÍRU GIGANTMĚSTA

Věřte, že vyznat se v Pekingu vyžaduje slušnou dávku nervů, schopnosti pamatovat si spousty čínských názvů a schopnosti odmítnout kdejakého taxikáře, který Vám slíbí, že za 700 USD zažijete nejlepší zážitek na Velké čínské zdi (vlastní cestou vyjdou náklady do 10 USD). My jsme zvolili strategii “vše si uděláme sami”, jak je naším dobýrm zvykem.

Jazykové bariéry několikrát způsobily, že jsme se stali obětmi omylů a nečekaných situací. Například ihned na letišti jsme zakoupili autobusový lístek absolutně mimo námi vyžadované místo, a to proto, aby se nás paní na přepážce zbavila a nebo možná, aby valící se dav lidí za námi pohnul z místa. Nebo situace, kdy jedete na vybranou zastávku k Velké čínské zdi, ale jelikož vypadají všechny znaky zastávek stejně a upocený řidič autobusu umí pouze naučený šibalský úsměv, vystoupíte bůh ví kde. Naštěstí, kde se vzal tu se vzal, taxikář. V konečném součtu nás trip na jeden ze sedmi divů světa vyšel na necelých 20 USD.

Tři dny a dvě noci, které nás naučily jediné čínské slovíčko zvané “SEJSEJ”, vyznat se v infrastruktuře metra (fantastická zkušenost!), odolávat davům číňnských občanů, být “evropskou atrakcí” a nakonec naučit se tolerovat všemožné kontroly. Kontroly jsou pro Peking specifické, obecně na nás působilo celé prostředí velice monitorované jako z knihy 1984 od G. Orwella. Kamery na každém rohu, kontroly batohů při každém vstupu do metra a bezprecedetní pasové kontroly.

NAKONEC ČÍŇAN

Díky networkové aplikaci couchsurfing jsme se mazaně vyhli platbám nesmyslných částech za ubytování, ale zároveň jsme si zapekli na letištní malér.

Levné ubytování je v Číně problematické. Většina levných hostelů vyžaduje průkaz čínského občanství. V opačném případě pokud ho nemáte, nabízejí dražší varianty pro nás cizince.

Ona ubytovací klička nás dohnala na pasové kontrole při výstupu z Číny. Vše začlo postupným přibližováním k pasovému okénku. První Karel poté já. Za minutu vidím, jak ruka za okénkem volá přidruženého pracovníka, Karel znejišťuje a mě hlavou letí slovní spojení “doprdele”. Obavy se naplnili a do minuty jsme oba seděli na hanbě. Po sérii otázek vyslýchajícího k bydlení a námi opětovaného zatloukání jsme byli varováni pokutou cca 6 000 Kč a VYPUŠTĚNI ze země.

Vyvstává otázka, sledoval nás VELKÝ BRATR?

VRÁTÍME SE ZPĚT!

Velikost země a jejího hlavního města nám ani zdaleka nedovolila navštívit vše, co bychom si přáli. Ovšem už návštěva osamocené Velké čínské zdi, Zakázaného města, Letního paláce, Chrámu nebes, náměstí Nebeského klidu, ochutnávka pouličního jídla v chudých čtvrtích, úchvatný západ slunce nad Pekingem, sto nachozených kilometrů ve třech dnech, focení pro místní obyvatele a nekonečně množství úsměvů a spousty dalších zážitků dokonaly své.

Čínská kultura na nás zapůsobila ohromným způsobem. Pochopte, číňané jsou trošku arogantní ale oddaní. Nemají žádné zábrany, ale jsou slušní. Je jich moc, a proto skoro každý byl přece v Česku.

Pokud máte zájem o pár tipů a triků, jak se vyznat v Pekingu, jaké místa navštívit, jak se dostat na osamocené místo na Velké činské zdi nebo prostě jen byste se rádi dozvěděli více a přečetli pár dalších řádků našich zažitých blábolů, napište nám skrze sociální sítě nebo sdílejte své zážitky hastagem #cestujsbatohem. Bavte se!

Pišta a Karlos, Cestuj s batohem